ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

č. j. 32 Co 48/2018-470 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Frankové a JUDr. Danuše Kudrnové ve věci nezletilé:, narozená. zastoupená kolizním opatrovníkem Městem dcery rodičů:, narozená bytem, zastoupená advokátem Mgr., narozený. bytem trvale, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici zastoupený advokátkou JUDr. o návrhu omezení rodičovské odpovědnosti a zákaz styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. března 2017, číslo jednací, ve spojení s opravným usnesením ze dne 9. října 2017, číslo jednací, takto: Shodu s prvopisem potvrzuje Jaroslava Havelková

2 32 Co 48/2018 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že rodičovská odpovědnost otce se ve vztahu k nezletilé omezuje tak, že otec není oprávněn osobně se stýkat s nezletilou. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem omezil rodičovskou odpovědnost otce ve vztahu k nezletilé tak, že po dobu výkonu trestu otce je otec oprávněn stýkat se s nezletilou dvakrát ročně, a to v měsících červnu a prosinci každého roku na návštěvě ve věznici, vždy po dobu dvou hodin s tím, že matka zajistí dopravu nezletilé do věznice (výrok I.), dále rozhodl, že styk otce s nezletilou po propuštění otce z výkonu trestu odnětí svobody se neupravuje (výrok II.), zamítl návrh matky na určení výživného otci (výrok III.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Opravným usnesením ze dne 9. října 2017 pak soud prvního stupně opravil záhlaví označeného rozsudku tak, že opatrovníkem nezletilé je Město. 2. Soud prvního stupně takto rozhodl, neboť uzavřel, že v daném případě jsou splněny podmínky pro omezení rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k nezletilé tak, že po dobu jeho výkonu trestu bude oprávněn se s dcerou stýkat dvakrát ročně. K tomuto rozhodnutí vedlo soud prvního stupně vyjádření samotné nezletilé v lednu 2017, která při pohovoru s psycholožkou Mgr. výslovně uvedla, že jí otec nijak nechybí, ale že by jí nevadilo, kdyby se s ním stýkala dvakrát ročně. Vzhledem k tomu, že v minulosti otec nezletilou traumatizoval tím, že na ni vyvíjel emoční nátlak a nevhodně se vyjadřoval o její matce, ke které má nezletilá silný emoční vztah, bezprostředně po poslední návštěvě v březnu 2016 nezletilá další návštěvy ve věznici striktně odmítala. S větším časovým odstupem však je ochotná se s otcem dvakrát do roka vídat. Soud prvního stupně proto rozhodl v zájmu nezletilé tak, že akceptoval její stanovisko a omezil rodičovskou odpovědnost otce shora uvedeným způsobem. Pokud jde o dobu po propuštění otce z výkonu trestu odnětí svobody, jeho styk s nezletilou nebyl prozatím upraven s tím, že bude záležet především na otci, jak se bude jeho vzájemný vztah s nezletilou vyvíjet. Návrh matky na určení výživného pak neshledal soud prvního stupně důvodným, neboť od posledního rozhodnutí nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala původní rozhodnutí změnit. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výroku I. a závislému výroku II., podala odvolání matka. Namítala, že od doby, kdy byla nezletilá vyšetřena psycholožkou, došlo ke zhoršení jejího psychického stavu, a to právě v souvislosti s tím, že by měla otce ve vězení navštívit. Nezletilá se návštěvy obává, jakákoliv zmínka na toto téma u ní vyvolává záchvaty pláče a úzkosti. Podle současného stanoviska psycholožky Mgr. není za současného psychického rozpoložení nezletilé vhodní, aby se s otcem ve vězení setkala. Matka dále namítala, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí nerespektoval skutečnost, že interní řád věznice nepočítá s návštěvami v délce trvání dvou hodin, ale pouze jedné a půl hodiny. Rovněž nerespektoval možnost matky co do povinnosti zajištění návštěv dcery ve věznici. V této souvislosti zdůraznila, že byla obětí závažné trestné činnosti otce, když tato trestná činnost ji traumatizovala a její následky si nese i nyní. Setkávání se s odsouzeným či i pouze cesta do věznice tak mají nezměrný vliv na její psychický stav, což se odráží nejen v její psychické stabilitě, ale i fyzickém zdraví. Je proto nepochybně objektivně nemožné, aby nezletilou do věznice doprovázela osobně a vystavovala se tak prohlubování své psychické újmy. Argument, aby zajistila doprovod jinou osobou, je též prakticky nerealizovatelný, neboť prarodiče nezletilé ji pro svůj zdravotní stav doprovodit nemohou a z okruhu známých či příbuzných nikdo tuto

3 32 Co 48/2018 povinnost splnit nechce. Za dané situace je proto nezbytné zajistit návštěvy nezletilé prostřednictvím věcně a místně příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Navíc s ohledem na poslední návštěvu nezletilé ve věznici za otcem v březnu 2016, kdy došlo k významnému traumatizování nezletilé chováním otce, které si vyžádalo zvýšenou psychologickou péči Mgr., je více než vhodné, aby styk probíhal za pomoci i dohledu třetí osoby, která bude vhodně působit nejen na směr komunikace otce s nezletilou, ale přispěje i k jejímu pocitu bezpečí. Z uvedených důvodů matka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rodičovská odpovědnost otce ve vztahu k nezletilé bude po dobu výkonu trestu odnětí svobody otce pozastavena a po tuto dobu bude styk otce s nezletilou zakázán, případně byla rodičovská odpovědnost otce ve vztahu k nezletilé omezena tak, že po dobu výkonu trestu odnětí svobody otce je otec oprávněn stýkat se s nezletilou dvakrát ročně, a to v měsících červnu a prosinci každého roku na návštěvě ve věznici, vždy po dobu jedné a půl hodiny za asistence pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí. 4. Otec navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že do doby jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se jedná pouze o dvě návštěvy nezletilé ve věznici, a to v červnu a v prosinci tohoto roku. Vyjádřil přesvědčení, že tyto dvě návštěvy nebudou na újmu nezletilé. Dále uvedl, že nezletilá projevila u psycholožky svůj názor a sama vyslovila zájem o styk s otcem dvakrát ročně. Podivil se tedy nad změnou názoru nezletilé v poměrně krátké době. 5. Opatrovník nezletilé se k jednání před odvolacím soudem nedostavil. Omluva k jednání včetně vyjádření k odvolání matky, které byly odvolacímu soudu včas doručeny, se však do dispozice odvolacího senátu dostaly až po skončení jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud proto nemohl k vyjádření opatrovníka nezletilé, který odkázal na psychologickou zprávu vypracovanou Mgr. dne 5. 4. 2018, přihlédnout. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací ( 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád ( 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu ( 1 odst. 4 z. ř. s.). 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podala je matka jako účastnice řízení a učinila tak v zákonné lhůtě ( 201, 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle 212 písm. a) a 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. 8. Na základě přezkoumání dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami řízení před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 9. Vzhledem k tomu, že odvoláním nebyl napaden výrok III. o zamítnutí návrhu matky na určení výživného otci, nabyl rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu samostatně právní moci. 10. Odvolací soud doplnil dokazování ve smyslu 28 z. ř. s. zprávou Vězeňské služby ČR ze dne 15. 9. 2017 a psychologickou zprávou vypracovanou Mgr. dne 5. 4. 2018.

4 32 Co 48/2018 11. Ze zprávy Vězeňské služby České republiky odvolací soud zjistil, že odsouzený má právo přijímat v čase určeném ředitelem věznice návštěvy blízkých osob na dobu tří hodin během jednoho kalendářního měsíce. 12. Z psychologické zprávy Mgr. odvolací soud zjistil, že dne 28. 3. 2018 byl na žádost oddělení sociálně-právní ochrany dětí v uskutečněn pohovor s nezletilou za účelem zjištění jejího aktuálního stanoviska ke styku s otcem. Pohovor s nezletilou proběhl bez přítomnosti matky či další osoby. Nezletilá sdělila, že jí otec nechybí, vidět by ho nechtěla nechci, vím, jak dopadly ty návštěvy předtím. Rovněž zmínila poslední návštěvu za otcem ve vězení v březnu 2016. Konkrétně uvedla furt mi něco šeptal, mluvil sprostě, zacpával mi uši, něco se rozbilo a čekali jsme tam šest hodin, neměla jsem tam co dělat, nechci ho vidět a stejně bych neměla čas. Před rokem jí bylo otce líto, proto souhlasila s návštěvami ve věznici, nyní jí ho už líto není, je přesvědčena, že si může sám za to, že je ve vězení. Pokud by otec nebyl ve vězení, možná by se s ním vidět chtěla, ale musel by se chovat hezky nekřičet, neříkat ošklivé věci o mámě. Zdůraznila, že se s otcem nechce vidět teď, když je ve vězení vadí mi, že je tam, kde je, to místo se mi nelíbí. Konkrétně uvedla, že jsou tam různí vězni, páchne to tam, je tam zima, dlouho se čeká, než se pustí dovnitř, všechno si musí schovávat. Závěrem psycholožka uvedla, že vztah nezletilé k otci je aktuálně indiferentní s projevy kritičnosti k projevům jeho chování v minulosti. Přetrvává negativní postoj spojený s návštěvami za otcem do věznice. Současně nebylo zjištěno, že by nezletilá byla matkou ve vztahu k otci negativně ovlivňována, naopak bylo zaznamenáno, že matka má snahu kontakt dcery s otcem podporovat, styk dcery s otcem nechává plně na jejím rozhodnutí. Psycholožka doporučila respektovat přání a stanovisko nezletilé. 13. Soud prvního stupně zjistil správně a dostatečně skutkový stav věci, který v průběhu odvolacího řízení doznal změnu ve stanovisku nezletilé k jejímu styku s otcem v době jeho výkonu trestu odnětí svobody. 14. V řízení bylo prokázáno, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 4. 2013, č. j., který nabyl právní moci dne 7. 6. 2013, byla nezletilá svěřena do výchovy matky a otci nebylo výživné vyměřeno. V té době byl otec ve Vazební věznici, o nezletilou pečovala výlučně matka. Následně byl otec rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 6. 2015, č. j., ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j., uznán vinným přečinem vydírání podle 175 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle 353 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se dopustil ve vztahu k matce nezletilé tím, že jí zaslal dva dopisy, kdy ji za použití vulgárních slov a výhrůžek nutil k tomu, aby obnovila jejich vztah, aby mu posílala peníze a balíky do vězení, aby jej pravidelně ve vězení navštěvovala, aby mu vozila do vězení nezletilou, kladl jí podmínky, jejichž splnění na ní vyžadoval, přičemž toto jeho jednání vyvolalo u matky nezletilé velkou obavu ze zaslaných výhrůžek. Současně zaslal, tetě matky nezletilé, dopis, ve kterém o matce nezletilé mluví jako o satanovi, jehož čas je již vyměřen, načež následně v dopise sděloval, že čeká na datum, kdy půjde ven na půlku, že se rozhodně nerozešli, i když ona si to myslí a že pokud dojde k odcizení mezi ním a jeho dcerou, bude to znamenat pro její matku totální konec, kdy tento dopis má matka nezletilé brát jako poslední výstrahu, přičemž toto jednání v matce nezletilé vzhledem k předchozímu jednání otce nezletilé vzbudilo důvodnou obavu o její život a život a zdraví její rodiny. Otec nezletilé byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a pro výkon trestu odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou. V mezidobí se otec domáhal úpravy svého styku s nezletilou, případně úpravy styku nezletilé s jeho matkou. Žádnému z jeho návrhů nebylo vyhověno (rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 3. 2015, č. j., ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, č. j., usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 9. 2015, č. j., ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2015, č. j. ).

5 32 Co 48/2018 15. Nezletilá otce ve výkonu trestu odnětí svobody navštěvovala, k poslední návštěvě došlo v březnu 2016. Z důvodu psychické podpory nezletilé před konáním návštěvy za otcem ve vězení se u psycholožky Mgr. uskutečnily tři konzultace, a to dne 16. 3., 31. 3. a 27. 6. 2016. První konzultace proběhla předtím, než nezletilá uskutečnila svoji návštěvu za otcem ve věznici. Uvedla, že se jí tam moc nechce, ale na návštěvu za ním jede, protože by mu chtěla říci, že za ním dlouho nepřijela za trest, jak mluvil o mamce. Za otcem by nechtěla jezdit pravidelně, nejdříve tak za půl roku. Při další konzultaci nezletilá ventilovala negativní emoce v souvislosti s absolvováním návštěvy za otcem, sdělila, že návštěva dopadla strašně, já jsem mu dala dvě šance a on obě zmeškal. Otec opět mluvil negativně o matce nezletilé, po nezletilé chtěl, aby za ním přišla na návštěvu na celý víkend, prý je tam pro tyto účely určená místnost pro rodiče s dětmi. Když to nezletilá odmítla, otec byl naštvaný, tvrdil, že je zmanipulovaná, naočkovaná, že je její matka zlá. Nepříjemné nezletilé také bylo, když otec stále mluvil o tom, jak spolu v minulosti trávili čas na různých výletech, opakovaně se jí ptal, zda si na to vzpomíná. Když mu řekla, že si to nepamatuje, tak na ni křičel. Byl také naštvaný, když mu řekla, že na další návštěvu již nechce přijet. Rovněž jí bylo nepříjemné, když otec po ní chtěl, aby mu příště propašovala bonbony Haribo. Při poslední konzultaci nezletilá stále ventilovala negativní zkušenost z návštěvy otce ve vězení. Otec poslal další navštívenku, nezletilá však návštěvu odmítla. Rovněž vyjádřila obavy z toho, co bude, až otce z vězení pustí. Vyslovila přání se s otcem nestýkat. Závěrem psycholožka uvedla, že návštěva nezletilé za otcem ve vězení pro ni měla emočně velmi negativní dopad v podobě silně traumatického zážitku, který bylo nutné terapeuticky ošetřit. Chování otce označila za zcela nevhodné a nepříznivě působící na další pozitivní osobnostní rozvoj nezletilé. Aktuálně další styk nezletilé s otcem po dobu jeho výkonu trestu odnětí svobody nedoporučila. Stejný názor vyjádřila nezletilá i při pohovoru s opatrovníkem, kdy uvedla, že se s otcem už nechce vídat, a to ani v budoucnu. Opětovně vylíčila průběh návštěvy ve věznici v březnu 2016. Rovněž uvedla, že po této návštěvě jí otec napsal ošklivý dopis a poslal jí její rozstříhanou fotografii. V dopisu otec psal, že už asi není její táta, ať si změní jméno, aby neměla ostudu, ať už mu neleze na oči, protože ji v životě nechce vidět. Dále otec nezletilé napsal ty svoje serepetičky si strč někam, nechci je. V dalším z dopisů se otec dotazoval, proč nezletilá nepřijela na návštěvu a kdy ji uvidí. V závěru dopisu otec uvedl: Čekám na odpověď. Jinak přijde masožravý dinosaurus. Raptor s drápem.. Otec dále zaslal dopis matce nezletilé, ve kterém jí vyčítá, že za ním nezletilá nepřijela na návštěvu. Uvedl, že její odporné chování v něm probouzí takovou nenávist, kterou dosud nepoznal. Označil ji za největší zrůdu, kterou kdy v životě potkal. V závěru dopisu pak uvedl: Mně nedostaneš. Uvidíš, vrátím se.. 16. Dne 10. 1. 2017 byl uskutečněn další pohovor s nezletilou u Mgr. za účelem zjištění jejího aktuálního stanoviska ke styku s otcem. Bylo zjištěno, že její postoj k návštěvám otce ve vězení je ambivalentní, s převahou negace při vzpomínce na minulou zkušenost z návštěvy. Opakovaně hovořila o nepříjemných zážitcích v souvislosti s chováním otce po dobu návštěvy. Aktuálně se návštěvě za otcem do vězení nebrání, avšak za předpokladu, že se otec bude chovat vhodným způsobem, především nebude o matce mluvit negativně a nebude ji nutit k činům, které jsou jí nepříjemné. Při dotazu na frekvenci návštěv uvedla dvě návštěvy za rok. Přála by si, aby návštěva byla uskutečněna nejdříve v měsíci květnu. V rámci celkového vztahu nezletilé s otcem lze vnímat spíše záporný emoční náboj, o otci spontánně nemluví, nijak ho neoslovuje. Pokud od něj dostane dopis, obává se, aby v něm nebylo něco nepříjemného, zmiňuje v tomto smyslu jednu negativní zkušenost. Dopisy jí čte matka. Nemá potřebu otci na dopisy odpovídat. Současně nebylo zjištěno, že by nezletilá byla matkou či jiným příbuzným v postoji k otci nějak ovlivňována. Bylo doporučeno respektovat přání a stanovisko nezletilé. 17. Po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně se u Mgr. uskutečnila další konzultace s nezletilou, a to dne 28. 3. 2018. Nezletilá se vyjádřila, že si aktuálně nepřeje kontakt

6 32 Co 48/2018 s otcem, zejména z důvodu jeho současného umístění ve vězeňském prostředí. Během rozhovoru nezletilá uváděla nepříjemné vzpomínky v souvislosti s chováním otce křičení, nadávky na adresu matky a podobně. 18. Soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce. 19. Podle 870 občanského zákoníku, nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí anebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení. 20. Citované zákonné ustanovení je sankčním ustanovením. Takové vykonávání rodičovské odpovědnosti, které není řádné, vede zpravidla k jejímu omezení, a to za předpokladu, že soud dojde k závěru, že je toho zapotřebí se zřetelem na zájem dítěte. Přitom stanoví rozsah tohoto omezení. 21. V daném případě se matka podaným návrhem domáhala omezení rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k nezletilé v oblasti osobního styku otce s nezletilou. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly zákonné podmínky pro takovéto omezení rodičovské odpovědnosti otce splněny. Otec je aktuálně ve výkonu trestu odnětí svobody pro přečiny spáchané ve vztahu k matce nezletilé. Kontakt otce s nezletilou ve věznici matka zajišťovala prostřednictvím dalších osob a nezletilá tak otce několikrát ve věznici navštívila. Bylo však prokázáno, že osobní styk nezletilé s otcem, který je uskutečňován ve vězeňském prostředí, negativně působí na její psychiku, a to zejména z důvodu naprosto nevhodného chování otce, který si návštěvy nezletilé ve věznici verbálně vynucuje, na nezletilou nepřiměřeně naléhá, vyčítá jí nedostatečnou frekvenci návštěv a dopisů, negativně až vulgárně se vyjadřuje o její matce, na kterou je nezletilá citově vázána. Nezletilá je tímto chováním otce traumatizována a dalších návštěv ve věznici se obává. Po opakovaných konzultacích u psycholožky Mgr. bylo doporučeno respektovat stanovisko nezletilé, která se nechce s otcem po dobu jeho výkonu trestu odnětí svobody osobně stýkat. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. 22. Lze tudíž uzavřít, že otec nevykonává svoji rodičovskou odpovědnost řádně, když se k nezletilé chová shora popsaným nevhodným způsobem, posílá jí výhružné a nátlakové dopisy, což má na její psychiku negativní dopad. Zájem nezletilé proto vyžaduje, aby rodičovská odpovědnost otce byla omezena tak, že otec není oprávněn se s nezletilou osobně stýkat. K tomuto závěru vedla odvolací soud i skutečnost, že otec se opakovaně domáhal úpravy svého osobního styku s nezletilou, který si i nadále vynucuje. Je proto vhodné jeho rodičovskou odpovědnost omezit tak, aby bylo zřejmé, že k osobnímu styku s nezletilou není oprávněn. 23. Rozhodnutí o omezení rodičovské odpovědnosti je rozhodnutím vydávaným s doložkou rebus sic stantibus, to znamená, změní-li se okolnosti rozhodné pro jeho vydání, je možné o věci znovu rozhodnout. Rodičovskou odpovědnost tak nelze omezit pouze na určitou dobu, například na dobu výkonu trestu odnětí svobody otce, neboť není zřejmé, kdy a jakým způsobem ke změně okolností dojde. Je tedy na účastnících, aby v případě takové změny okolností podali příslušný návrh k soudu. 24. Soud prvního stupně rozhodoval za situace, kdy nezletilá připustila ochotu se s otcem ve věznici dvakrát ročně setkat. Po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně však došlo ke změně jejího stanoviska, a to zejména v souvislosti s blížící se návštěvou. Změna jejího stanoviska je pochopitelná, nezletilá ji přesvědčivě vysvětlila a odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že aktuální názor nezletilé není pouze účelový. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil. 25. Změnil-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval podle 224 odst. 1, 2 za použití 151 odst. 1 o. s. ř. a 23 z. ř. s. znovu o nákladech řízení účastníků, a dále o nákladech odvolacího řízení. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť s ohledem na tento

7 32 Co 48/2018 typ řízení odvolací soud neshledal okolnosti, které by přiznání nákladů řízení některému z účastníků před soudy obou stupňů odůvodňovaly. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Poučení: Praha 12. dubna 2018 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová v. r. předsedkyně senátu Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.5.2018. Doložku právní moci připojila dne 11.7.2018 Hana Pilecká.