Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.



Podobné dokumenty
Korpus fikčních narativů

E.F. Burian: IDIOTEON

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2010

MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE

3. Kousky veršů (Poupata)

m.cajthaml Na odstřel

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba)

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Klasické pohádky. Medvídek Pú. Page 1/5

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte!

Setkání, až nečekaně blízké

Fantastický Svět Pana Kaňky

Žába 92 / 93. zahrada.indd :26:09

Deník,,správnýho psa

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D

Duch nad zlato. A jak to dopadlo? Tedy pardon, ale příšerně.

Soutěžní básně. Soubor A. Vzdychne malíř Podzimek. - Mám se vrátit s prázdnou domů? Franta s Jendou, čerti malí, pod tím oknem fotbal hráli.

Petra Soukupová. K moři

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

školní časopis žáků ZŠ sv.voršily v Praze číslo 25 leden

Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

Tim 2,2 o.s Omluva

LOTRANDO A ZUBEJDA hudební plán Pořadí skladeb písničky:


ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2011/2012 číslo: 40

Lotr šibeničník budižkničema. Postava otroka v římské komedii

2. Čisté víno (Sem tam)

Nehoří, ale za chvíli asi bude! Kde jsou děti? Chtěly se mnou jít do lesa a nikde nikdo! Maminka:

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?


NOCTURNO Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen :33

Můj milý deníčku Fakt nejsou kluci z jiné planety?

Deník mých kachních let. Září. 10. září

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

jednou to skončí V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád.

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy:

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Scénář pro videoklip Mariana Verze ( ) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)

Čáp ve sněhu reportáž od Jitky Havlové

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

Ještě ta Bobova Rosolovka mozkovitá: Strana 2/5


Poezie NePoezie. nejen pro handicapované. Filip Budák

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Jiří Wolker HOST DO DOMU

petra dvořáková Julie mezi slovy

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI. Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí. absolventský film Katedry hrané režie

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

102. JEŽÍŠI, DÁVNO UŽ TO VÍM (hudba: AC Bratislava; text: Karel Sedláček) C # mi VÍM, ŽE TI NA MNĚ ZÁLEŽÍ (hudba a text: Markéta Plchová)

PORG, přijímací zkoušky 2015 Čeština B Reg. číslo:

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření:

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

ŠKOLNÍ VÝLET 9. A DO MŠENA U MĚLNÍKA aneb DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.

Chytrá sovička. školkovský časopísek D U B E N

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Jak jste prožívala rozhodnutí pro tuto práci? Ovlivnila Vám tato práce vztah k ostatním lidem? Jak oddělujete práci a Váš osobní život?

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

Jak ho oblékli

SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE. (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013)

Copak je to vázaného?

Co byste o této dívce řekli?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Všechno ostatní jsou nepodstatné pitomosti. Moji nejbližší už by ji ale ode mě nepřijali. Zrak mi sklouzl k oknu, kde ještě pořád stála rybářská

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

2. velikonoční vydání školního časopisu Lusk!

Den s Technickými službami ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA AKCE PROBÍHÁ ZA FINANČNÍ PODPORY REVOLVINGOVÉHO FONDU MŽP A MĚSTA CHRUDIM

neprojde! Anebo otevřu pokladničku a dám peníze na chudé? Všechno jsem to dala na začátku postní doby, mám tam pár korun. Tím bych Liborovi moc

KOHO V NOCI NEPOTKÁTE

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně.

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Místo jejich rodinného drama

Volnomyslné přírodní deníky

Habermaaß-hra Velká vkládačka Na farmě

Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady

Jaroslav Vrchlický ( )

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

KLÁINA BABIKA. literární scéná krátkého filmu Daniel Nosek & Nosá Film Studio.

Transkript:

Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej. I v noci les žije a kdo pořádně poslouchá, hodně toho uslyší. Tady ne. Ticho jak v márnici a po cestě skřípou jenom moje kroky. Ale co. Pořád je lepší divnej les, než kanape v činžáku. A jak si tak šlapu tím divným a tichým lesem, najednou ucítím vůni. Takovou divnou vůni, která se do lesa vůbec nehodí. I když, divnej les divná vůně. Zřejmě místní specialita. Ale, jak tak šlapu dál a vůně sílí, zjišťuju, že jí vlastně znám. Takhle nějak to vonělo u nás na rohu, kde bývala cukrárna. Vanilka, skořice, čokoláda, ale hlavně ta vanilka. Vůně mě přivádí až na lesní mýtinu a tam vidím zdroj oné libé vůně. A z toho nečekaného zjištění mě přestávají poslouchat nohy, protože další, co si pamatuju, je hvězdnaté nebe nade mnou a mokrej mech pode mnou. A na mýtině stále pevně stojí prapůvod toho všeho. S plotem z cucavých tyček, s kůlnou z lékořice a s dveřmi zdobenými cukrovou polevou, tam stojí budova, ne zcela nepodobna perníkové chaloupce. Zmaten jak včela koukám na chaloupku a vida všechny ty pochutiny vůkol, z nedostatku potravy v těle mi žaludek začne zpívat tak dokonale, že se po mě ohlédne i karamelová korouhvička na střeše. V chaloupce zavržou péra v posteli a ze dveří se ke mně šourá jakési vetché stvoření o hůlčičce. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Stvoření se šourá blíž a já vidím, že je to velmi sešlá stařena, která zjevně pamatuje císaře pána. Co tu vůbec děláš zaskřehotá pamětnice. Stále ještě v mírném šoku zašeptám: Jdu na vandr. Cožé? stařena se ke mně nakloní a z dlaně si u ucha udělá trychtýřek. JDU NA VANDR. zopakuji důrazněji. Stařena ode mne odskočí jak štípnutá včelou. Co tak řveš, nejsem hluchá. Bába už bude totálně šůs, pomyslím si a mám se k odchodu. Stařena mi však s nebývalou čiperností nadběhne a s roztomilostí připomínající úsměv kobry mi zašveholí přímo do obličeje: Snad by si nepohrdnul mou pohostinností, panáčku. Když překonám silný pocit dávení a touhu prchnout, vyhrává ve mně slušné vychování a já následuji paní domu směrem k chaloupce. Jakpak se jmenuješ, panáčku? No, Honza zamumlám. Tak Jeníček... stařeně se nehezky zablýskne v očích a já začínám svého slušného vychování poněkud litovat. Ale co naděláte. Vychování je vychování a tak nakonec i já vstoupím do stařenina obydlí. Pěkná chaloupka, pěkná. Tedy z venku rozhodně. Nejsem sice přehnaný estét, ale v chaloupce je zcela jasné, že stařena si s úklidem už nějaký ten pátek hlavu neláme a já mám čím dál tím silnější pocit, že v rozkopnuté maringotce nejmenovaného kočovného národa to

bude jistě mnohem útulnější. Posaď se, panáčku, posaď, Jeníčku, šveholí babizna a já se poctivě snažím najít alespoň decimetr čtvereční volné plochy k sezení. Poctivě, leč marně. Všude, kam oko dohlédne, jsou různé mističky, džbánečky, plechovky a kotlíčky, povětšinou naplněné podivnými roztoky, vydávajícími dosti kyselý zápach. Nakonec nacházím jakési štokrle v místnosti, která sice vypadá jako kozí chlívek, ale svým způsobem je nejčistější z celého obydlí. Hurá, zaraduji se v duchu, ale radost z toho, že se nejspíš vyhnu tetanové infekci, trvá jenom chvilku. Najednou se do chlívku přiřítí babizna a začne přede mnou šermovat čímsi, co vypadá jako lopata na sázení chleba do pece. Do pece? Hlavou mi běží známá pohádka, včetně způsobu eliminace babizny, ale v tom se babizna ušklíbne a zavrčí: No to víš, celá žhavá. Jako bych to neznala. Ukážu ti, jak se na lopatu sedá a v tu ránu jsem v ohni. Tak to ani omylem. A babizna mě šťouchá lopatou směrem k rozpálené peci. Tak rychle, rychle, panáčku, tak vstávej, vstávej... ***** Hostinský Valihrach měl trempy docela rád, ale když mu zůstávali chrápat v lokále po zavíračce, tak to neznal bratra. Vstávej, vstávej, panáčku, třásl s vandrákem v rohu lokálu, až se mu ho konečně povedlo probudit. Vandrák se vymrštil od stolu jak pružina a vytřeštěnýma očima koukal na

hostinského Valihracha, jako by viděl ducha. Kde, kde, kde je ta baba koktal a vyděšeně se rozhlížel kolem sebe. Hostinský se rovněž rozhlédl a nakonec zaparkoval pohled na účtence dotyčného. Tak to máme deset kousků, a jak tě tak poslouchám, tak sis jich musel dát pár ještě ve vlaku, poznamenal zkušeně hostinský a s úšklebkem sledoval, jak se vandrák snaží roztřesenou rukou vylovit z kapsy hotovost. Když konečně za vandrákem zapadly dveře, zapálil si hostinský Valihrach dýmku, do sklenice nalil patnáctiletou whisky a usazen za pípou ve starém ušáku přemýšlel nad tím, jak ta dnešní mládež nic nevydrží. Pár piv a už jdou do vrtule. A hostiský Valihrach zabafal z dýmky, usrkl ze sklenice whisky, otevřel časopis pro pány a svému okolí se již dále nevěnoval. ***** Ten chlap do toho piva snad něco přilejvá, pomyslím si před zavřenou hospodou. Takovej příšernej sen a nakonec ještě vyhazov z lokálu. On si tam teď bude lebedit u fajfky a mě vyhodí do zimy. Chvilku ještě pozoruju, jestli se hostinský nakonec neustrne nad chudákem vandrákem, ale nad pípou se vznáší obláček dýmu a přes pípu je hozenej ubrus. Dneska už to na pivo moc nevypadá. No co, když trochu šlápnu do vrtule, třeba na mě zbude na osadě trocha svařáku. Svižným krokem vyrážím směrem k lesu, a když míjím poslední chalupu, ucítím takovou divnou vůni. Takovou sladkou. Takhle nějak to vonělo u nás na rohu, kde bývala cukrárna. Vanilka, skořice, čokoláda, ale hlavně ta vanilka.

Otáčím se na podpatku, pravděpodobně i řvu a nehledě na svou mírně širší postavu vyvíjím takovou rychlost, až mi od kanad odletují kusy štěrku. Na nádraží na poslední chvíli naskakuju do půlnočního vlaku. Do města. Do činžáku. Na kanape. ***** Tichá, setmělá vesnička. To božské ticho ruší jen přijíždějící vlaková souprava, řev a dupot jakéhosi pomateného individua zděšeně prchajícího k nádraží, a tichý šum pece z nedaleké pekárny, kde zrovna dávají na zápraží vychladnout jednu ze svých nejlepších specialit. Luxusní vanilkové rohlíčky. Petr Soldát Harmonika 1. místo v kategorii Próza nad 23 let Trapsavec 2013