122 1. května Al-Anon se stejně jako AA opírá o duchovní zásadu: O uznání naší závislosti na Síle větší než naše. Tisíce skupin Al-Anon po celém světě mají členy, kteří zastávají různá náboženská vyznání; ale naše společenství jako takové se neopírá o žádné konkrétní náboženství. Jednoduše přijímáme myšlenku, že existuje Síla, která je větší než každá jednotlivá lidská osobnost. Věříme, že se nemůžeme dobře rozvíjet bez toho, abychom důvěřovali Vyšší Síle. Musíme se podřídit etickým normám chování, které jsou základem každé duchovní filozofie. Pokoj v duši a opravdovou seberealizaci můžeme dosáhnout jen odevzdáním se něčemu, co nás zcela přesahuje. Pochopením mého vztahu s Bohem zjistím, že pokora je základním prvkem víry. Skutečná pokora mi připomíná: Žij a nech žít. Víra ve Vyšší Sílu mi také pomůže překonávat chyby. Bylo by bláhové, věřím-li v Sílu větší než ta moje, kdybych vystupovala jako vševědoucí. Modlím se o to, aby mě má Vyšší Síla řídila ve všem, co dělám. Vím, že mnoho mých rozhodnutí mohlo být moudřejších, kdybych byla více otevřena Božímu vedení.
2. května 123 Většina členů Al-Anon si uvědomuje, jak je důležitá modlitba. Můžeme se mnohokrát denně modlit v myšlenkách ( Děkuji Ti, Bože, že mi pomáháš vykonat tuhle domácí práci, Pomoz mi, prosím, vidět krásu v každodenních obyčejných věcech - ve stromu, v dítěti, ve východu slunce, Pomoz mi, abych se neoddávala myšlenkám o křivdě, ale ukaž mi, kde dělám chyby atd.). Můžeme se modlit večer i ráno, prosit o vedení při provádění změn ve svém životě, nebo o světlo v obtížné situaci. Modlitba je jednoduchá cesta k získání kontaktu se Silou vyšší než je naše. Je to přiznání naší bezmocnosti, kterou tak často zakoušíme při hledání duševního klidu a bezpečí. Modlitba je můj vnitřní kontakt s Bohem. Je to účinný a silný lék, který pomáhá mé duši. Modlitba o Boží vedení je pravděpodobně nejmocnější ze všech, za předpokladu, že jsem připravena toto vedení přijmout a jednat podle Jeho vnuknutí. Každá opravdová modlitba nějak vyjadřuje naši úplnou závislost na Bohu. Právě proto je to hluboký a živý kontakt s Ním Právě když se modlíme, skutečně jsme. (Thomas Merton: Žádný člověk není ostrov )
124 3. května Toto je příběh člověka, který zasvětil svůj život pomoci rodinám alkoholiků. Jednou byl požádán o proslov na důležitém setkání Al-Anon v místě vzdáleném od jeho bydliště přes tisíc kilometrů. Bylo to krátce po smrti jeho milované ženy. Ti, kdo ho pozvali, si mysleli, že se určitě omluví, ale mýlili se. Jedné člence, která mu vyjádřila upřímnou soustrast, řekl: Dovolte, abych Vám vyprávěl příběh jedné Angličanky z doby, kdy byla Anglie napadena ve 2. světové válce. Její manžel tragicky zahynul, a její pastor jí přišel tuto zprávu sdělit. Když se s ním pozdravila, zeptala se ho: Přinášíte mi špatné zprávy, když přicházíte v tak nezvyklou dobu? Bohužel, odpověděl pastor. Týká se to snad mého muže? Je mrtev? Ano, je mi velmi líto, že vám přináším tak smutné zprávy, řekl. Přerušila ho slovy: Pojďte dál, uvařím vám šálek čaje. Když spatřila jeho udivený pohled, vysvětlila mu to: Když jsem byla ještě malá holčička, maminka mi říkala Když se stane něco hrozného, musíš myslet na to, co bys dělala, kdyby se nic nestalo, a právě toto udělej. Pak měl strhující proslov ke členům Al-Anon. Všichni obdivovali jeho schopnost povznést se nad své osobní utrpení, ale jen málokdo pochopil, že on svůj osobní smutek přetavil v inspiraci pro nás ostatní.
4. května 125 Všechno, s čím se setkávám, je v určitém smyslu Božím darem. Mohu být plná hořkosti z různých nedorozumění, bouřím se proti řadě zklamání, na které někdy pohlížím jako na nezasloužený trest. Možná ale časem pochopím, že tato zklamání byla pro mě cennými dary osvícení. Mnohé tyto nezdary a zklamání jsem si zapříčinila sama. Nějakým způsobem, pro mě obtížně pochopitelným, mohlo mé utrpení být důsledkem mých postojů, činů nebo naopak toho, že jsem něco zanedbala. Tento duchovní přístup k problému může povznést mé uvažování na vyšší úroveň, na níž mohu získat nové perspektivy a nalézt nová řešení, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Každá z nás má sklony vzpírat se proti neštěstí. Zkoušíme mu přijít na kloub, a protestujeme, když je nemůžeme pochopit. Odpor ale znamená jen vršit jedno zklamání na druhé, dokud se je nakonec nenaučíme řešit. Musíme se naučit citově se odpoutat od této situace a dovolit Bohu, aby vzal naše problémy do svých rukou. Je-li člověk dobré vůle trápen nebo sužován pokušením, anebo zaplaven zlými myšlenkami, snadněji pak může pochopit, jak veliká je jeho potřeba víry v Boha. (Tomáš Kempenský)
126 5. května Mám mnohem více důvodů k vděčnosti, než si uvědomuji. Až příliš často zapomínám na všechny ty věci v mém životě, ze kterých se mohu radovat a užívat si jich. Možná že na toto důležité rozjímání nemám čas, protože se zabývám jen svým utrpením. Dovoluji, aby má mysl byla naplněna mrzutostí a nesnázemi, které jsou tím větší, čím více na ně myslím. Místo abych se odevzdala Bohu a jeho dobrotě, dovoluji, aby mě ovládalo negativní myšlení, do kterého mám sklony upadat, pokud je pevně nenasměruji ke světlejším stezkám. Pro duchovní rozvoj je nezbytné věnovat několik chvil každodenní meditaci. Těchto několik chvilek myšlení je plně pod mou kontrolou. Zamyslím-li se nad tím, co je v mém životě dobré, bude se toto dobro zvětšovat ze dne na den a začne vytlačovat sebelítost a hořkost nad tím, co mi chybí a co mě zraňuje. Odhalím, že mohu využívat Boží pomoc, abych uspořádala svůj život a získala vnitřní klid. Bůh nám dává schopnosti, díky nimž jsme s to unést vše, co nám přináší osud, aniž by nás to rozdrtilo nebo uvrhlo do deprese. Proč tedy nečinně sedíme, kvílíme a naříkáme, slepí vůči Dárci, a nesnažíme se Ho poznat a přijmout, ale oddáváme se stížnostem? (Epictetus)
6. května 127 I když nepřicházíme do Al-Anon, abychom přivedli alkoholika k abstinenci, je pravda, že častokrát členství v Al-Anon mělo velký vliv na to, že se alkoholik uzdravil. Naším prvořadým zájmem je ale naše osobní zlepšení. Proto nediskutujeme o chování a chybách manželů, ale hovoříme o tom, jak si poradit s vlastním napětím a nepokojem. Protože jsme součástí rodiny alkoholika, cítíme strach a rozhořčení. Máme pocit porážky, beznaděje a zlosti - s podtónem určité viny. Jakmile si uvědomíme, že alkoholismus je nemoc, za kterou nezodpovídáme, můžeme ovládnout pocity viny i nepřátelský postoj. Tím se často situace v rodině zlepší. Ve skupinách nemluvíme rozvláčně o špatném chování alkoholika, protože to nijak nepomáhá našemu vývoji. V Al-Anon se snažíme zbavit vlastního pocitu viny a nepřátelství. S problémy si lépe poradíme, nejsou-li srdce a mysl zatíženy negativními emocemi. tehdy zaniknou všechny marné představy, všechny nepokoje, které nás trápí, a zbytečná sužování.
128 7. května Hlavním cílem Al-Anon je pomoci těm, kdo žijí s alkoholiky. Proto se zde dělíme o zkušenosti, sílu a naději. Co naopak neděláme je to, že nesdílíme a ani bychom neměly sdílet finanční a emoční problémy jiných lidí. Občas někdo nadmíru horlivý a vedený přátelskou touhou pomoci bere na sebe zodpovědnost za někoho jiného, poskytuje mu základní prostředky, půjčuje peníze, dává rady k závažným rozhodnutím a neodvolatelným činům. To není pomoc. Nejlepší pomocí je povzbudit lidi, aby sami promýšleli a řešili vlastní problémy. V opačném případě je zbavujeme možnosti získat zkušenosti a sílu při osobním řešení problémů. Potřebuji inspiraci a emocionální podporu od ostatních členů své skupiny, a toužím po nich; ale nebudu se o nikoho kvůli pomoci opírat. Chci se sama postavit čelem ke svým problémům a nevyhýbat se jim. Zrovna tak se nebudu vměšovat do života kohokoli druhého, i kdybych byla motivována pouze touhou pomoci. Přebírat cizí závazky na sebe v sobě skrývá nebezpečí nebezpečí, že budeme zanedbávat své vlastní závazky, a že bychom tím mohli druhé ochuzovat o to, co by se mohli naučit, kdyby hledali svá vlastní řešení.
8. května 129 Jedním z mnoha darů, které nabízí Al-Anon, je svoboda. Jako nově příchozí do Al-Anon jsme vězni svého zmatku a zoufalství. Práce na programu nám přináší úlevu s tím, jak se učíme chápat podstatu naší situace. Za dary v Al-Anonu platíme pevnou cenu. Například svobodu získáme za cenu toho, čemu se říká přijetí skutečnosti. Pokud jsme schopny přijmout První krok, jsme osvobozeny od potřeby alkoholika ovládat. Necháme-li se vést Bohem, bude nás to stát naši neústupnost a umíněnost, které byly tak drahé nám, které jsme si vždycky myslely, že můžeme všechno řídit. Na nás záleží rozhodnout, stojí-li nám osvobození se od zoufalství za tuto cenu. Většina z nás je přesvědčena, že ano. Abychom program Al-Anon úspěšně využily, je nezbytné, abychom hluboce a upřímně zkoumaly své vlastní postoje a hodnotily vlastní slova i činy. Až se tyto postoje změní z nepřátelských na odpouštějící, z násilných na klidně přijímající, naše slova a skutky je budou samy následovat. Svoboda má mnoho tváří. Nejčastěji nás ale osvobozuje od toho, co nás nejvíc trápilo a sužovalo. Modleme se za toto vysvobození.
130 9. května Když na setkání Al-Anon posloucháme, jak si manželka stěžuje a vysvětluje, že ona udělala to, protože on udělal tamto, je možné, že my vidíme motiv jejího chování jasněji než ona. Vidíme, že hořkost, sebelítost a obelhávání se zbudovaly zeď mezi ní a skutečností. Utrpení je skutečné, ale je možno se ptát, nakolik ho způsobuje sama sobě. Může být způsobené úpornou a úzkostlivou snahou o kontrolování pijáka, anebo také zveličováním toho, co alkoholik říká nebo dělá. Budu bystře a čestně zkoumat své vlastní motivy, protože potřebuji především poctivě přemýšlet nad vlastními postoji a jednáním. Jsem-li podrážděna, rozhořčena, zavalena starostmi a stresem, snažím se situaci racionalizovat a obvinit neprávem někoho jiného? Nebo jsem schopna upřímně přiznat, že to může být i má vina? Můj vnitřní klid závisí na překonání negativního postoje. Musím se den po dni snažit být poctivá sama k sobě. Obviňujeme jiné za drobnosti a nevidíme velké nedostatky v nás samých. Snadno vnímáme a posuzujeme utrpení, které nám působí druzí, a zapomínáme, jaké utrpení způsobujeme jiným my sami. (Tomáš Kempenský)
10. května 131 Uslyšíme-li člena Al-Anonu říkat oprosti se od tohoto problému, reagujeme různě. Můžeme si vzpurně myslet: Jak mohou ode mne očekávat, že se oprostím od vlastního muže nebo ženy? Naše životy jsou svázány, a mě se to týká, ať chci nebo nechci. To je jistě pravda, ale existuje mnoho způsobů zaujetí tím druhým, které mohou problémy jen zhoršovat. Vytváříme problémy sami sobě, když zasahujeme do alkoholikova jednání a snažíme se vysledovat, kde je, co dělá a za co utratil peníze. Podezírání a slídění bude jen podporovat naše znepokojení a naše situace se bude zhoršovat, místo aby se zlepšila. To, co bychom měli vědět, nám dojde bez našeho zvláštního úsilí. To je základní pravda vyjádřena heslem Nechej být a předej Bohu. Přijde-li skutečná potřeba konat, např. v krizi, budeme pak lépe připraveny správně postupovat. Ten, kdo má v sobě skutečný pokoj, nepodezírá nikoho. Ten, kdo je neklidný a nespokojený, je zmítán různými podezřeními; nepozná pokoj sám a nedovolí ho poznat ani jiným. (Tomáš Kempenský)
132 11. května Co je největší překážkou k dosažení poklidu ducha? Rozhodné odhodlání nekompromisní rozhodnutí, že v každé situaci mohu něco udělat. Tento pocit napětí, toto připravování se k boji, může zhatit dosažení cíle. Stále znovu a znovu, stovkami různých způsobů, se v Al-Anon učím, jak se od věcí oprostit. Budu-li se mstít za křivdy způsobené alkoholikem, nedosáhnu tím ničeho konstruktivního. Bůh mi nedal žádné právo vyrovnávat si účty a nutit jiné, aby zaplatili za to, co mi udělali. Budu se učit zmírňovat své úporné zaujetí podrobnostmi mého utrpení a dovolím, aby se řešení pozvolna objevila sama. Jsem jen nepatrným kolečkem v soukolí celého světa. Mé pokusy řídit věci po svém jsou předem odsouzeny k nezdaru. Zářivý a poklidný úspěch je mi na dosah, jakmile se naučím se od věcí odpoutat. Pak budu mít čas na to, abych sčítala svá požehnání, pracovala na vlastních chybách a těšila se z každé minuty dne. Může být utrpením pro tebe to, čeho si nevšímáš, co nepovažuješ za významné? Může tě to zabolet více, než vytrhnutí jediného vlasu z tvé hlavy? (Tomáš Kempenský)
12. května 133 Snad první věcí, kterou se doufáme naučit v Al- Anon, je, jak přimět alkoholika, aby přestal pít. Je těžké oprostit se od tohoto pojetí. Ale úspěch práce v Al-Anon záleží zcela na tom, abychom pochopili, že střízlivost alkoholika není naší věcí, i když tento problém má velký vliv na náš život a ničí naše štěstí. Klíčovou osobou pro mou práci v Al-Anon jsem já, já sama. Právě tady musí začít má proměna, abych změnila svůj pohled na věci z černého na růžový. V Al-Anon pracujeme samy na sobě. Výsledkem je často to, že alkoholik zatouží po střízlivosti. Je to však jen krásná odměna navíc za naši práci v Al- Anon. Přestanu uvažovat, co mám udělat s alkoholikem, a zamyslím se nad sebou. Co mohu udělat pro zlepšení svého života, abych se stala zase plnohodnotným občanem světa? Jaké jsou moje nedostatky, které mě brzdí, a jak se jich mohu zbavit? Toto je podstata programu Al-Anon, a opravdu to funguje. Bože, pomoz mi smířit se s mou bezmocností nad alkoholem a následky pití. Chci obrátit své úsilí ke zlepšení toho jediného života, na který mám vliv mého vlastního.
134 13. května Co vede manželky alkoholiků k hledání pomoci v Al-Anon? Jedním z hlavních důvodů je potřeba ujištění, že nezodpovídáme za alkoholikovo pití. Obvykle jsme deptány pocity viny a alkoholikovým obviňováním. To nám bere poslední zbytky pocitu vlastní hodnoty. Přicházíme do Al-Anon jako nikdo - a nesmírně toužíme stát se někým. Neznamená to, že hledáme pochvalu a ocenění druhých, ale toužíme po vnitřním ujištění, že máme svou hodnotu a že si zasloužíme úctu. Potřebujeme se naučit, že jako jedinec máme svá práva bez ohledu na to, jak ponurá je naše situace doma. Jedním z nejdůležitějších úkolů Al-Anon je znovuzískání sebeúcty. Neznamená to podporu egoistického chápání sebe samé, ale pomoc uvidět sebe samu takovou, jaká skutečně jsem. Učíme se rozpoznávat své dobré vlastnosti a na tomto základu budovat silnější a lepší osobnost. Jsem vděčná za to, co pro mne Al-Anon dělá. Cítím velkou úlevu, když vím, že mohu sebe sama vidět v lepším světle než když jsem přišla, a že musím sama sebe respektovat a milovat jako osobu, dříve než začnu růst.
14. května 135 Dlouholetý přítel AA Dr. Harry M. Tiebout jasně ukázal na rozdíl mezi podřízením se a odevzdáním se, který je ukryt v Prvním ze Dvanácti kroků. Při podřízení se, říká, člověk s danou skutečností vědomě souhlasí, v podvědomí však nikoli. Přijímá jako praktický fakt, že s touto skutečností nemůže v dané chvíli bojovat, ale v podvědomí ukrývá pocit, že přijde jednou den, kdy. Toto není opravdové přijetí. Boj nadále pokračuje, i když momentálně je klid zbraní. Napětí trvá. Naopak když na podvědomé úrovni schopnost přijmout působí jako odevzdání se, nezůstávají žádné stopy po boji, a zavládne uvolnění od napětí a konfliktů. Al-Anon mi říká, že úplné přijetí mé bezmocnosti nad alkoholikem může pro mě znamenat nový život. Když ponechám věci plynout bez zasahování a přestanu si hrát na Boha, začnu pozorovat, že se děje něco nového. Protože právě v této chvíli má moje Vyšší moc možnost zapůsobit a napravit to, co se mi zdálo tak beznadějné. Přijetí se zdá být stavem mysli, ve kterém člověk dává přednost přijetí situace před jejím odmítáním nebo před vzdorem; je schopen věci vnímat, sledovat, co se děje, přizpůsobit se tomu a spolupracovat. (Dr. Harry M. Tiebout)
136 15. května To nejtěžší pro mě, řekla jedna žena na setkání Al-Anon, je přestat si namlouvat, že mohu pochopit, proč se můj manžel chová tak, jak se chová. Skoro automaticky si utvářím závěry o jeho motivech a důvodech jeho počínání. V hloubi srdce však vím, že nemohu číst jeho myšlenky a že dost možná všechno, co mu přičítám, je ve skutečnosti úplně jinak. I jeho nejhorší stavy - v situacích, kdy jsem podrážděná až k zuřivosti - pro něho mohou být nejbolestnější. Jak to mohu vědět? Proč ho odsuzuji? Nikdo nemůže vědět, co se děje v nitru jiného člověka; jen Bůh. Nesnažme se hrát roli Boha - nebo dokonce psychiatra! - ve vztahu ke svým problémovým manželům. Nezkoumejme je, jako kdyby to byly preparáty pod mikroskopem. Chci si vždy pamatovat, že každou lidskou bytost je třeba respektovat pro její individualitu, bez ohledu na to, jak poničená se může někdy jevit. Dnes a každý další den chci zkoumat svou vlastní roli ve všech mých zmatcích a zoufalství. Dělám-li to poctivě, zjistím, že nejsem bez viny, a že je spousta toho, co je potřeba ve mně změnit. Jak on může myslet stejně jako já? Jak může dělat to, co já? Každý den budu pamatovat, můj milovaný, že já nejsem ty.
16. května 137 V Al-Anon jsme povzbuzovány k udržování kontaktů i mimo setkání. Když jsem deprimovaná a plná obav, pomůže mi, když mohu zavolat své patronce nebo jiné přítelkyni ze skupiny a svěřit se s věcmi, které mě trápí. Musím si ale ujasnit, o co usiluji. Chci opravdu získat útěchu a uspořádání myšlenek? Nebo očekávám radu ve vážné osobní krizi? Nemohu na nikoho jiného nakládat zodpovědnost, aby mi řekl, co mám dělat. Nikdo nemůže za mne rozhodnout, protože já zodpovídám za sebe. Když se mi to zdá těžké a neúnosné, poprosím svou Vyšší moc, aby mě vedla. Budu meditovat a modlit se, a zůstanu otevřená, abych mohla uslyšet odpověď. Když cítím, že budu muset udělat nějaký těžký a nevratný krok, musím se ubezpečit, že nejednám pod pohnutkou zášti, nenávisti nebo zlosti. Budu pamatovat, že když podniknu radikální krok, není cesty zpátky. Neměla bych se s Boží pomocí a s pomocí Al- Anon pokusit znovu rozvinout své schopnosti, abych si dokázala poradit se svým problémem? Ať mě právě trápí cokoliv, vím, že Bůh mi dal moc a sílu, abych si svůj svět uspořádala.
138 17. května Když je nemocné moje tělo, užiji lék, který mi předepsal lékař. Mám-li nemocnou duši a srdce, potřebuji lék také, možná ještě více. Když žiji s alkoholikem a s vlastní neurotickou odpovědí na tuto situaci, potřebuji duchovní a emocionální léčbu, kterou mi může dát Al-Anon. Zpočátku si ani neuvědomuji, jak moc to potřebuji. Když ale vidím jiné, kteří se vyléčili ze svého zoufalství, ráda tento program přijímám. Lidé ubližují sami sobě, když slepě odmítají pomoc Al-Anon. I když alkoholik přestal pít, lidé z jeho okolí stále potřebují duševní podporu. Hodně by získali, kdyby užívali lék tak dlouho, až by poznali jeho blahodárný účinek. Pokud jsem kdy v Al-Anon nalezla úlevu od svého sebetrýznění, pokud jsem kdy zažila zázračné zjištění, o kolik lépe se cítím po přijetí této duchovní cesty k uzdravení, jistě tak snadno Al-Anon neopustím. Dříve nebo později zjistíme všichni, že program Al- Anon můžeme použít ve všech situacích života, nyní i v budoucnu. Utěšuje mě vědomí, že nikdy nemusím svým problémům čelit bez pomoci Al-Anon.
18. května 139 Jednou přišla do Al-Anon žena, která chtěla zjistit, co má dělat, aby její manžel přestal pít. O alkoholismu věděla skoro vše. Přečetla o tom hodně knih. Teď se rozhodla, že dá šanci i Al-Anon. Po šesti měsících navštěvování schůzek a studia veškeré dostupné literatury uměla v Al-Anon báječně mluvit, kromě jednoho: Nebyla vůbec bezmocná při řešení problémů. Program používala svým vlastním způsobem. Navštívila otevřená setkání AA a našla si tam přátele. Seznámila je se svým mužem (když už byl schopen dovrávorat s ní na setkání). Během času pro něho sehnala celou skupinu sponzorů. Denně někomu volala, aby mu připomněla, že má jejímu manželovi zavolat nebo za ním přijít a pohovořit s ním, nebo ho vzít na uzavřené setkání. Manžel byl vláčen na sedm setkání týdně. S každým souhlasil, že je AA skvělé. Byl mechanickou loutkou, kterou hýbala Pevná Vůle jeho energické ženy. Když se však zjistilo, že žena zorganizovala Velkou Sponzorskou Operaci, všichni sponzoři se s úklonou vytratili. Ona nebyla bezmocná, kdepak! Ale její manžel nikdy nepřestal pít. Pro tohoto ubohého člověka byl alkohol jediným způsobem, jak uniknout před Strašlivou Paní Domu.
140 19. května Nově příchozí hledají v Al-Anon řešení svých problémů. Otázky často začínají slovy: CO KDYŽ Co když přijdeme o domov, co když bude mít autohavárii, co když nebude doma celou noc, vyhodí ho z práce, popere se, zavřou ho? Co když Toto v Al-Anon nazýváme předpovídáním předjímáním budoucnosti a vytvářením představ, co se může stát. I blízká budoucnost - tak blízká, jako zítřek - je jako uzavřená kniha. Nemůžeme vědět, co je v ní. Čím více vyhlížíme neštěstí, tím více je přitahujeme. I když minulost byla nešťastná, neznamená to vůbec, že budoucnost bude stejná. To ví jen Bůh, a my uděláme dobře, když budeme důvěřovat Jeho lásce a dobrotě a přestaneme se zabývat myšlenkami typu nic se nemůže zlepšit. Pro mysl i tělo je zdravější, když hledíme do budoucnosti s důvěrou. Pozdvihnout srdce je nejlepší přípravou na zklamání, pokud vůbec přijdou. Negativní očekávání jenom zhoršuje dopad nešťastné události na náš život. Změňme náš pohled! Přišlo na mne to, čeho jsem se nejvíce obával. říká Bible. Nebudu se v myšlenkách utápět v útrapách, které možná ani nepřijdou.
20. května 141 V AA se říká, že alkoholik, který se soustředí na studium a používání Dvanácti kroků, dělá nevyhnutelně velké pokroky v programu. V Al-Anon je to pro nás stejně samozřejmá pravda. I my potřebujeme denně věnovat určitý čas zkoumání zázračného světla, které vrhají jednotlivé Kroky na naše problémy. Ani alkoholik ani nepijící se neomezují jen na dosažení střízlivosti; to je jen začátek. Kroky jsou průvodcem ke skutečně dobrému životu. Kdybychom nepochopily, co mohou pro nás znamenat, okrádaly bychom samy sebe o cenný dar. Když čtu nějaký Krok, hluboce se nad ním zamýšlím a zjišťuji, že mi otevírá dveře k novým názorům a pohledům. Když ho čtu opakovaně, znova mi odhaluje nové duchovní ideje. Postupně pronikají hluboko do našeho vědomí a odkrývají nám úžasný potenciál pro dobro ve všech odvětvích našeho života. Kdybych měla během dne jen půl hodiny klidu a samoty, obětovala bych ji studiu Dvanácti kroků, aby se nakonec staly součástí mého myšlení.
142 21. května Někdy se stává, že nadšená nově příchozí prosí najednou několik osob o radu při řešení problémů, volá spoustě lidí a ptá se jich, jaký mají názor na její problémy. Pro takovou je jen jedna rada: Vyber si jednoho sponzora a přestaň si motat hlavu tolikerými názory. Snaží se získat všechny odpovědi ihned, protože spěchá, aby mohla magii Al-Anon co nejdříve uvést do života. Představuje si samozřejmě, že je dostatečně moudrá, aby si vybrala z takového množství názorů ten správný pro sebe. Vzhledem k jejímu celkovému přístupu je ale pravděpodobné, že nebude schopna správně si vybrat. Cesta ke správnému rozhodnutí je pomalá, jednoduchá a uvolněná. I když nějaký člen Al-anon má nejasný nebo negativní přístup k programu, může to být pro mne ponaučením. Každý krok, heslo, modlitba o poklid ducha, stále používané, mohou pročistit mé myšlení a pomoci vyřešit mé problémy způsobem, který je vhodný právě pro mě. Nedovol, aby mé myšlení bylo zmatené posloucháním příliš mnoha názorů. Kéž dokážu zamyslet se nad každým zvlášť a zvážit, zda je správný právě pro mě.
22. května 143 Abychom pevně a dobře vstřebali myšlenku Al- Anon, řekl jednou večer jeden mluvčí, je potřeba se držet jednoduchosti. Protože tato naše idea je jednoduchá a naše hesla to dokazují. Hlavním cílem Al-Anon je pomoci nám vyrovnat se s životními komplikacemi. Toto je možné jen prožíváním každého dne zvlášť, den po dni. Chápete, co se vám snažím říci? pokračoval mluvčí. Citoval jsem dvě naše hesla, část naší Al- Anon terapie: Drž se jednoduchosti a Den po dni. Podívejme se na ostatní a zjistíme, že všichni si dali za cíl klidný přístup uvolnění. Pryč s ponurou náladou, spěchem a podrážděním, říká Al-Anon svým zmateným a bojem unaveným členům. Toto jsou ta velká hesla přinášející úlevu: Nechej být a předej Bohu - S klidem to jde - Žij a nech žít - První to důležité. Každý den a v každé chvíli napětí si budu pamatovat: Oprosti se od toho a uvolni se. Pochopím, že i když v daném okamžiku neřeším své problémy, aktivně tím uvádím program Al-Anon a jeho myšlenky do života. Pomalý krok tě dovede k cíli rychleji. (přisuzováno autorovi textů písní Hoagy Carmichaelovi)
144 23. května Dvanáct jednoduchých slov Prvního kroku obsahuje celou životní filozofii. Na téma osobního odevzdání se podle prvních sedmi slov, Přiznali jsme si svoji bezmocnost nad alkoholikem, by bylo možno napsat celou knihu. Následujících pět znamená přiznání se k tomu, že jsme se dosud nenaučily moudře řídit svůj život: Naše životy se staly neovladatelnými. První krok nás připravuje na nový život, kterého můžeme dosáhnout jedině tehdy, přestaneme-li kontrolovat nekontrolovatelné, a když den po dni začneme zavádět pořádek do našeho života skrze změnu našeho myšlení. Budu používat moudrost Prvního kroku nejen ve svém vztahu s alkoholikem, ale i ve vztahu vůči všem ostatním lidem a ve všech událostech svého života. Nebudu zkoušet řídit a kontrolovat to, co bezesporu přesahuje okruh mých možností. Budu se zaobírat jen a výlučně svým vlastním životem. Je jen jeden koutek světa, který můžeš vylepšit. Jsi to ty sama.
24. května 145 První krok mi říká, že jsem bezmocná vůči alkoholu, který je jistě silnější než já, protože jsem nebyla schopná udržet alkoholika daleko od láhve. Naznačuje také, že chaos, který tato bezmocnost způsobila, měl pro můj život takřka nesnesitelné následky. Ve Druhém kroku zjišťuji, že Dvanáct kroků je úzce provázaný řetěz, který mi přinese jasné porozumění mé situaci. Říká: Uvěřili jsme, že nás může uzdravit Síla větší než ta naše. Znamená to, že i když nemůžeme pomoci samy sobě, přesto je pomoc na dosah. Požaduje po mně také, abych si přiznala, že mé vlastní chování bylo nerozumné a nezdravé. Je to i pobídka k pokoře, bez které neexistuje osobní vývoj. Odevzdání se Vyšší Síle a pokora, s níž se na ni úplně spolehneme, jsou prvními kroky ke zlepšení nesnesitelných podmínek. Dělám-li to, co mám (svůj díl), mohu spoléhat na svou Vyšší Sílu, že mi otevře oči, ukáže řešení a navrátí klid a řád. Útěcha a pokoj v duši jsou odměnou pro ty, kdo spoléhají na Jeho pomoc.
146 25. května Proč dělám to, co dělám? Proč jsem řekla to, co jsem řekla? Proč jsem odložila neodkladný úkol? Takovéto otázky je nejlépe si položit v klidu a při meditaci a hledat přitom upřímné odpovědi. Možná, že budu muset pro ně hluboko sáhnout. Musím se vyvarovat všeho pokušení ospravedlnit se, všech rozumných důvodů, o kterých tuším, že nejsou pravdivé. Sebeklamem si mohu jen uškodit. Klamáním sebe vytvářím mlhavý a neskutečný obraz člověka, kterým skutečně jsem. Když sama sobě odpovím na různé otázky, udělám první krok k odstranění vad a překážek, které mi brání dosáhnout poklidu ducha. Budu připravena činit rozhodnutí až tehdy, kdy budu vědět, jaká doopravdy jsem; až dospěji k sebepoznání. Vím, že musím rozpoznat své špatné stránky, ale musím rozpoznat i to dobré, protože právě to je základem pro můj rozvoj a růst. Abych se správně rozhodl, musím v sobě rozvíjet zralé a uvážlivé ohodnocení sebe sama. Pak teprve poznám své opravdové motivy a cíle. (Parafráze T. Mertona: Žádný člověk není ostrov )
26. května 147 Stává se, že alkoholici po určité době abstinování mají sklon k náhlému sklouznutí zpět k pití. Je to bolestné, stane-li se to v naší rodině. Mnohé z nás si musí přiznat, že v takové chvíli s výčitkami zlostně odsuzujeme alkoholika, který takto selhal. Pomyslímeli na to, že je to návrat projevu nemoci, pomůže mi to připomenout si, že alkoholismus je nemoc, která není vyléčena, ani když následuje období střízlivosti. Nemohu z toho obviňovat alkoholika, stejně jako bych ho nemohla obviňovat, kdyby se mu vrátila jakákoliv jiná nemoc. I já se někdy odkloním od zásad Al-Anon, které jsem se snažila s takovým nasazením dodržovat. Když se vracím ke svým starým, špatným návykům sebelítosti a obviňování, je moje sklouznutí zrovna tak hodno odpuštění jako to alkoholikovo. Zlé momenty pominou, neudělám-li z nich tragédii. Stará a populární píseň říká: Vstaň, otřes se z prachu a začni všechno od začátku. Způsob myšlení v Al- Anon mi pomůže přijmout otřesy v klidu a nasměruje mě na cestu k lepšímu zítřku. Uvažuji o tom, jestli si my nealkoholici uvědomujeme, že návrat alkoholikovy nemoci je pro něj bolestnější než pro nás. Nezhoršujme situaci!
148 27. května Někdy se nám zdá, že na nás dopadlo mnohem více problémů než obvykle. Jsme do nich tak ponořené, že nevidíme východisko. Usilovné pokusy dostat se z této situace jsou stejně účinné, jako kdybychom chtěly samy sebe vytáhnout do vzduchu za tkaničky od bot. Toto můžeme změnit, naučíme-li se využívat Boží pomoci. Ta je vždy s námi, připravena pomoci, kdykoli ji budeme potřebovat. Dá nám to možnost uvidět pravou podstatu skutečnosti. V Al-Anonu tomu říkáme získat perspektivu nad našimi problémy, místo abychom se na ně usilovně soustřeďovaly. Cokoliv se dnes stane, budu to považovat za výzvu, na kterou jsem dobře připravena. Jestli to bude dobré, přijmu to s vděčností jako zvláštní dar. Když to dobré nebude, poradím si s tím, jak nejlépe dokážu, s vědomím, že i toto pomine, jen když se nenechám zlomit. Nedovolím, aby to dobré u mě vyvolalo zbytečné sebeuspokojení, ani aby mě to zlé uvrhlo do zoufalství. Věci se nemohou vždy točit jen tak, jak chceš ty. Přijmi zklamání v klidu. Zdokonaluj dar mlčení tam, kde řeč může problém jen zhoršit.
28. května 149 Velké nebezpečí toho, že svá srdce a své mysli otevřeme zahořklosti a zatrpklosti, spočívá v tom, že to v nás často vyvolá chuť po odplatě. Cítíme, že máme právo na vyrovnání účtů, že máme právo vrátit druhým to, co oni udělali nám. Ale uvažuji-li logicky, jak mohu někoho trestat za něco, co mi udělal, když nejsem schopna pochopit jeho záměry a motivy? Možná, že zranění nebylo úmyslné. Možná, že jsme byly přecitlivělé. Nebo, jako většinou v případě jednání s alkoholikem, většina z nás trpěla jeho nelaskavým chováním. V Al-Anon nám často opakovali, že chování alkoholika vůči rodině je ve skutečnosti produktem jeho či jejího pocitu viny a nenávisti k sobě samé/mu. Nikdo mi nedal právo, abych trestal jiné. Naše Vyšší Síla si ponechala toto právo pro sebe. Pomsta patří mně, říká Pán. Budu-li zkoušet oplatit utržená zranění, obrátí se to nakonec vždy proti mně. V přírodě není odměna ani trest, jsou jen následky. (Robert G. Ingersoll)