Devět křížků Hradní stráže... 2. Rok stabilizace... 4. Vážíme si vaší práce... 7. Zaznělo na velitelském shromáždění... 8. Bojovníci se smrtí...

Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz 2 Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: areport@centrum.cz Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Zuzák V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 10. 12. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 12. 1. 2009 7 Devět křížků Hradní stráže... 2 Rok stabilizace......... 4 Vážíme si vaší práce...... 7 Zaznělo na velitelském shromáždění.......... 8 Bojovníci se smrtí....... 10 Společně do Battle Group.. 14 Historický podpis....... 15 Bez paliva to nejede..... 16 Pomoc bude pokračovat.. 18 Kontakty 10 Výzbroj jednotky posílí.... 19 Radioaktivní manévry... 22 Čtrnáctý je připraven.... 24 Martin Koller tel.: 973 215 572 e-mail: martin.koller@email.cz Jan Kouba tel.: 973 215 664 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.cz 19 Tajemný Velký Zvon.... 25 Sjezd armádních odborářů. 28 Dingo reálně......... 30 Novelizace zákona o vojácích z povolání..... 34 Narozeniny s Barborou.... 36 Táborští důchodci bilancovali 38 Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz 22 Vize profesionálního poddůstojnického a praporčického sboru 1.. 40 Od ocele po kevlar...... 42 Úspěch není náhoda..... 43 Jazykový koutek....... 46 A spoj............. 48

UDÁLOST Devět křížků Hradní stráže Prezident republiky Václav Klaus udělil své gardě čestnou stuhu Text: Zdeněk HOFFMANN Foto: Radko JANATA Hradní stráž oslavila počátkem loňského prosince devadesáté výročí svého vzniku. V souvislosti s tímto jubileem udělil útvaru na slavnostním nástupu prezident Václav Klaus čestnou stuhu, kterou dekoroval její bojový prapor. Během ceremoniálu uvedl, že Hradní stráž plní všechny své úkoly jednak při ostraze, jednak při provádění ceremoniálních aktů. Jak se Pražský hrad stal v průběhu staletí symbolem naší státnosti, stala se Hradní stráž v průběhu devadesáti let jeho neoddělitelnou součástí, řekl V. Klaus. Dnešní Hradní stráž je plně profesionálním útvarem našich ozbrojených sil, jehož příslušníci se hlásí k tradicím založeným jejich předchůdci. To se projevuje v kvalitě výcviku a především při výkonu služby. Ta není jednoduchá a k jejím specifikům patří to, že je prováděna pod soustavnou kontrolou veřejnosti. Vznik a historické peripetie Před 90 lety byla nařízením velitelství branné moci republiky zřízena pro vojenskou ochranu Pražského hradu pěší setnina, jež se stala součástí 28. pěšího pluku v Praze. Byla to první organická vojenská jednotka určená k střežení sídla hlavy státu. V prvním období po vzniku republiky střežila Hrad Obec sokolská z Hradčan. První etapa výstavby Hradní stráže, již v počátečním období tvořilo 195 důstojníků a délesloužících, byla dovršena v roce 1922. Důležitý krok představovalo i zpracování ceremoniálů Jiřím Guthem-Jarkovským. Ty s malými úpravami platí dodnes. Otázka ústroje, jež měla být v souladu s představami vojenského oddělení Kanceláře prezidenta republiky a ministerstva národní obrany, byla vyřešena v roce 1929. Tehdy dal ministr obrany souhlas, aby Hradní stráž používala historické uniformy československých legionářů z francouzské, italské a ruské fronty. Po okupaci republiky 15. března 1939 německými vojsky sloužila československá hradní garda ještě do konce června. Poté začal střežit sídlo prezidenta v Lánech a Pražský hrad 1. prapor vládního vojska. Ten jako jediný z jeho šesti praporů za války neplnil jiné úkoly. Po skončení války ostrahu Hradu a prezidenta Beneše převzali na krátký čas příslušníci jeho ochrany z Velké Británie. V letech 1945 až 1948 byla Hradní stráž opět budována podle modelu z první republiky. Jejím velitelem se stal podplukovník Novák, bývalý velitel ochranky prezidenta v Londýně. Po zvolení K. Gottwalda prezidentem republiky ztrácí v červnu 1948 Hradní stráž své privilegované postavení a místo profesionálů v ní začínají sloužit vojáci základní služby. V prosinci 1952 přestává být součástí armády a je podřízena ministerstvu vnitra. Později již nestřeží jen Hrad, ale i další objekty mimo jiné ministerstvo sboru národní bezpečnosti, Úřad předsednictva vlády a Státní plánovací komisi. V roce 1962 se dostává jako 7. zvláštní prapor do mechanizované brigády vnitřní stráže ministerstva vnitra. O dva roky později dochází ke sloučení pohraniční a vnitřní stráže. V tomto období se strážci Hradu podílejí na mnoha bezpečnostních akcích a slavnostních aktech, např. oslavách 1. máje a spartakiádách, je přitom úkolována VIII. správou SNB. Později je Hradní stráž podřízena Civilní obraně ministerstva vnitra. Již od února 1990 je Hradní stráž opět v resortu ministerstva obrany s přímou velitelskou podřízeností náčelníku Vojenské kanceláře prezidenta republiky. O měsíc později dochází k zavedení nových uniforem podle návrhů filmového výtvarníka Teodora Pištěka. Zároveň se začala budovat nová organizační struktura. Do útvaru byly mimo jiné začleněny fanfárový orchestr a motocyklová jednotka. Od roku 1992 postupně dochází k opětovné profesionalizaci útvaru. Po přijetí zákona 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, který člení ozbrojené síly ČR na armádu podřízenou Ministerstvu obrany ČR a Hradní stráž podléhající plně Vojenské kanceláři prezidenta republiky, se stává samostatnou složkou obrany ČR. Pokračování oslav Po slavnostním nástupu a pochodu pokračovaly oslavy 90. výročí jejího vzniku otevřením stálé expozice pro veřejnost nazvané Od knížecí družiny k Hradní stráži prezidenta. Výstavu otevřeli v prostorách Prašné věže společně první náměstek ministryně obrany Martin Barták a ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl. V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha pak proběhl pro pozvané hosty adventní koncert Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Na závěr oslav předal velitel Hradní stráže plukovník Radim Studený pamětní odznaky Hradní stráže. 2 3

RUBRIKA ROZHOVOR Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Najít v nabitém programu náčelníka Generálního štábu Armády České republiky volné okno nebylo snadné. Generálporučík Vlastimil Picek však A reportu vyšel vstříc. Určenou dobu k rozhovoru pro resortní časopis dokonce protáhl. Odůvodněně, neboť považoval za nadmíru žádoucí informovat vojáky a občanské zaměstnance o aktuální situaci a připravovaných změnách ve svojí podřízenosti. Pane generále, jsme na prahu roku 2009. Jaký pro Armádu České republiky asi bude? Rokem stabilizace personálu. Organizační, mobilizační a dislokační změny budou minimální. Při permanentní transformaci resortu Ministerstva obrany ČR jde vcelku o smělý názor, nemyslíte? Stabilní, motivovaný, odborně způsobilý a vycvičený personál, to je první a základní předpoklad splnění ROK stabilizace úkolů postavených před Armádu ČR v tomto roce. Změn bude nemnoho a jenom těch nezbytných. Reorganizací zefektivníme činnost některých resortních prvků. Týká se to Společného operačního centra MO ČR, Ředitelství personální podpory, Centra letecké záchranné služby a logistických základen. Redislokovat budeme jednotku pasivních sledovacích systémů z Českých O hlavních úkolech Armády České republiky na rok 2009 hovoříme s náčelníkem Generálního štábu AČR genpor. Vlastimilem Pickem Budějovic do Tábora. Stabilizace personálu na funkcích nepochybně povede ke zvýšení motivace profesionálů a občanských zaměstnanců. Na nedávném velitelském shromáždění jste řekl, že jednou z priorit je dosažení cílových počtů. Můžete být konkrétnější? Do konce letošního roku chceme dosáhnout počtu 27 087 vojáků z povolání a 600 takzvaných čekatelů, kteří nejsou ve svých odbornostech po dobu přípravy a vzdělávání pro potřeby ozbrojených sil využitelní. V této souvislosti chci konstatovat, že v roce 2008 se nám poprvé nepodařilo nahradit přirozený odchod profesionálů. Pro letošní rok jsem stanovil rekrutační cíl pro přímý nábor 1150 osob v následující hodnostní struktuře 30 důstojníků, 50 praporčíků, 1070 rotmistrů na základní systemizovaná místa. K tomu musíme připočítat dalších 260 osob, které se nám nepodařilo získat v roce 2008, a 300 studentů na Univerzitu obrany v Brně a vojenský obor při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Celkem tedy potřebujeme v roce 2009 získat 1710 nových profesionálů. Prioritně bude dokončeno doplnění nově vytvořených ženijních praporů a lehkých motorizovaných praporů s cílem vytvořit personální podmínky pro organizování efektivního výcviku. Co si slibujete od novely zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání? Mnoho. Není to však otázka letošního roku, ale následujícího období. Návrh novely zákona je poměrně rozsáhlý a šest základních institutů v sobě zahrnuje principy systému řízení kariér, a to od zvláštností průběhu služby v zahraničí až po protikorupční opatření. Nově uvádí zejména definování hodnostního sboru mužstva a poddůstojníků, ruší hodnostní sbor rotmistrů a převádí rotmistrovské hodnosti do hodnostního sboru praporčíků a zbytek do sboru poddůstojníků, ruší hodnosti štábní rotmistr, podpraporčík a podporučík. Prioritou je vybudovat poddůstojnický sbor Armády České republiky tak jako u některých aliančních armád. S problematikou novely zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, úzce souvisí i další interní normativní akty. Které? Jedná se o rozkaz ministryně obrany č. 19 ze dne 30. května 2008 (Zásady výstavby a systemizace organizačních struktur v resortu Ministerstva obrany ČR), který má platnost dnem 1. ledna 2009 a jenž stanovuje strukturu a počty osob jednotlivým stupňům velení Armády České republiky, a o rozkaz ministryně obrany č. 20 ze dne 10. srpna 2007 (Zásady tvorby systemizovaných míst), který stanovuje kvalifikační předpoklady a požadavky k systemizovaným místům, včetně stanovení plánovaných hodností. 4 5

ROZHOVOR UDÁLOST V loňském červenci vláda schválila novou Vojenskou strategii České republiky a projednala a vzala na vědomí dokument Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany ČR. Jaké priority z nich vyplývají pro Armádu ČR? Zabezpečit plánovanou účast sil a prostředků AČR v zahraničních operacích, dále pokračovat ve zvyšování vojenských schopností pro síly rychlé reakce NATO a bojová uskupení Evropské unie, zvyšovat podíl nasaditelných jednotek, udržovat a podle možností i zvyšovat kvalitu života vojáků a dosáhnout cílových počtů AČR. Nelze přehlédnout, že uvedené priority se větší mírou týkají závazků České republiky vůči mezinárodním bezpečnostním organizacím. Není to na úkor plnění úkolů v tuzemsku? Prvotním úkolem armády je bránit svrchovanost České republiky. To děláme a postupujeme v souladu s platnými zákony. Rovněž musíme dostát závazkům vůči mezinárodním společenstvím. Ve světě se změnila bezpečnostní rizika a my na to musíme adekvátně reagovat. Výstavba sil k plnění úkolů na území ČR bude zaměřena na dosažení připravenosti lehkých motorizovaných praporů, ženijních praporů a samostatných záchranných rot. Pravdou je, že chceme pokračovat ve zvyšování podílu nasaditelných jednotek. Náš záměr je dosáhnout šedesáti procent nasaditelných sil z počtů pozemních sil do roku 2014 a zvyšovat podíl udržitelných sil od roku 2010. Vážíme si vaší práce Text a foto: Jaroslav PAJER Vánoční stromek, kapr s bramborovým salátem, dárky a štědrovečerní mše, to byly atributy letošních Vánoc našich příslušníků v misi KFOR. Přesvědčil se o tom i náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, který na základnu Šajkovac v Kosovu zavítal ve dnech 21. a 22. prosince loňského roku. Poslání pozemních a vzdušných sil Armády ČR je vcelku známo. Jaké úkoly budou plnit další druhy vojsk a služby? Vzpomenu pouze některé. V oblasti logistické podpory budeme pokračovat ve výstavbě schopností expediční logistiky. Ve vojenském zdravotnictví připravujeme k nasazení polní nemocnici a praporní obvaziště pro CZ/SVK EU BG. Dále nás čeká obnova schopností šesté polní nemocnice po návratu z mise v Afghánistánu. Nemálo klíčových úkolů se týká zpravodajského zabezpečení AČR nebo spojovacího vojska v oblasti komunikačních a informačních systémů. Před Armádou ČR stojí neméně náročné úkoly ve srovnání s loňským rokem. Některé dokončíme již letos, plnění jiných bude pokračovat i v letech následujících. Zpracovaný plán činnosti resortu Ministerstva obrany České republiky spolu s návrhem státního rozpočtu kapitoly MO ČR na rok 2009 vytvářejí reálné předpoklady k jejich splnění. Věřím, že to společným úsilím zvládneme. Svou návštěvou tak zdejším čtyřem stovkám vojáků a vojákyň jménem nejvyšších představitelů resortu vzkázal, že si jejich práce velice váží. Současně objasnil situaci týkající se zahraničních operací české armády poté, co sněmovna 19. prosince nepřijala návrh na vojenské mise v roce 2009 a vláda vzápětí jejich trvání prodloužila o šedesát dní. Pro vás se nic nemění, sdělil příslušníkům 13. kontingentu AČR v silách KFOR generál Picek. Během letošního ledna tedy proběhne rotace se 14. kontingentem AČR v Kosovu v termínech, které jsou naplánovány. Součástí doprovodu náčelníka Generálního štábu byli mimo jiných rovněž členové dvou hudebních skupin Hewer a ABBand s frontmanem Alešem Brichtou. Ještě před jejich tříhodinovým vystoupením ve vánočně vyzdobené sportovní hale rozdali generálové Vlastimil Picek, jeho zástupce Josef Bečvář a zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil Miroslav Žižka příslušníkům kontingentu dárkové balíčky s kosmetikou, vitaminy a dalšími pozornostmi. Druhý den se po prohlídce šajkovacké základny konala beseda náčelníka GŠ a členů jeho doprovodu s vojáky. Diskutovaná témata byla rozmanitá. Od problematiky náborů přes rozvoj stávajících českých posádek až po výhled AČR v zahraničních misích. Padla rovněž otázka týkající se nedostatku výstrojních součástek vzor 95. Generál Picek přiznal, že tuto věc armáda v posledních měsících skutečně řešila. Vysvětlil, že problém vznikl na straně dodavatele, kdy ušité stejnokroje zůstaly viset v zahraničním celním skladu. Takže armáda musela vypsat nové výběrové řízení, čímž se dodávka polních uniforem do výdejních středisek zdržela. V současné době by však už měl být nedostatek této výstroje odstraněn. Na přetřes přišla též otázka jazykové přípravy vojáků. V diskusi pak mj. zazněla i připomínka rozhodnutí velitele společných sil o tom, že kdo složí zkoušku z anglického jazyka na úrovni STANAG 1 bez toho, aby prošel dlouhodobým přípravným kurzem zabezpečovaným armádou, může dostat jednorázovou odměnu pět tisíc korun, respektive dvojnásobek v případě zvládnutí STANAG 2. 6 7

UDÁLOST UDÁLOST Náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře Ministerstva obrany Radek Šmerda se ve svém vystoupení zaměřil na výsledky komplexního auditu MO. Dodavatel procesního, organizačního, funkčního a informačního auditu Ministerstva obrany (dále komplexního auditu), společnost Centire, byl vybrán v otevřeném výběrovém řízení vyhlášeném v červnu 2007. Jelikož se auditor dostal do časového skluzu oproti schválenému časovému harmonogramu a navíc se ukázalo, že Ministerstvo obrany je specifická organizace, ve které nelze implementovat procesní změny běžné u podniků komerční sféry, podepsali zástupci obou stran dne 1. srpna 2008 dohodu o zániku vzájemných závazků. Ministerstvo obrany na základě uvedené dohody převzalo od společnosti Centire výsledky I. a II. fáze auditu, tj. výsledky sběru dat a analýzu a zhodnocení současného stavu. Ministerstvo obrany uhradilo dodavateli za provedené a odevzdané práce v rámci I. a II. fáze auditu částku 6 683 040 Kč, původní cena za provedení celého komplexního auditu činila 14,1 milionu korun. Resort obrany nyní díky auditu disponuje rozsáhlou nezávislou analýzou svých činností. Identifikované problémy nyní musejí projít důkladným interním posouzením, aniž by bylo možné Text: Jan PEJŠEK, Vladimír LUKOVSKÝ a kpt. Jan ŠULC Foto: Miroslav ŠINDELÁŘ Ještě jednou se vraťme do Domu armády Praha, kde koncem loňského listopadu proběhlo tradiční velitelské shromáždění Armády České republiky. ZAZNĚLO na velitelském shromáždění stanovovat nějaké časové termíny. Komplexní audit nekončí, řídící výbor se nadále schází. Nepředpokládá se ale další využití externího auditora, tedy ani další finanční náklady. Zástupce ředitele sekce obranné politiky a strategie MO Radomír Jahoda seznámil účastníky shromáždění s naplňováním strategických cílů resortu v roce 2009. Ve svém vystoupení zdůraznil, že i v příštím roce bude resort obrany pokračovat v plnění úkolů vyplývajících z hlavních strategických dokumentů, kterými jsou Transformace resortu MO, Směrnice ministryně obrany pro činnost a rozvoj resortu MO, Vojenská strategie ČR (2008) a Dlouhodobá vize resortu MO. Všechny cíle a opatření, které z uvedených strategických dokumentů vyplývají, jednoznačně směřují k posílení schopností AČR. Radomír Jahoda se dále podrobněji zabýval nově zpracovanou Vojenskou strategií ČR. V této souvislosti uvedl, že aktuální vojenská strategie přináší nový pohled a zvýšený důraz na mezinárodní kontext zabezpečení obrany ČR. Ředitel sekce ekonomické MO Tomáš Perutka seznámil vedoucí funkcionáře AČR s návrhem rozpočtové kapitoly resortu na rok 2009. Uvedl, že návrh rozpočtu resortu MO na příští rok vychází ze střednědobého zdrojového rámce vlády, střednědobého plánu resortu MO a reflektuje aktivní výdajová opatření vlády. Výdaje rozpočtu MO pro rok 2009 jsou navrhovány ve výši 55,6 mld. Kč. Podíl navrhovaných výdajů kapitoly MO představuje 1,36 % HDP a 4,83 % navrhovaných výdajů státního rozpočtu v příštím roce. Podle Tomáše Perutky výše navrhovaných výdajů umožní resortu MO v roce 2009 splnit všechny hlavní úkoly. Návrh rozpočtu kapitoly MO byl projednán ve Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který ho doporučil ke schválení. První zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Josef Prokš se věnoval úkolům, které bude armáda plnit v souvislosti s předsednictvím ČR v Radě EU v první polovině roku 2009. Seznámil účastníky velitelského shromáždění s přehledem akcí jak na území ČR, tak v Bruselu, které bude AČR v době českého předsednictví zajišťovat. Především se bude jednat o zasedání Vojenského výboru EU v různých formátech a pracovní skupiny Vojenského výboru EU pro schopnosti, kterou bude představitel AČR v době našeho předsednictví řídit. Podle generála Prokše je AČR na zajištění předsednictví ČR v Radě EU ve své působnosti připravena jak v oblasti personální, tak v oblasti finančního zabezpečení i přenosu informací. Současně byla formou výměny styčných důstojníků navázána úzká spolupráce s francouzskou stranou, která Radě EU předsedala před námi. Zástupce Společného operačního centra MO plukovník Jiří Matura informoval o záměru účasti AČR v zahraničních operacích NATO a EU v roce 2009, o výstavbě a přípravě CZE/SK BG EU. Plukovník Jiří Matura, ředitel odboru zahraničních operací Společného operačního centra Ministerstva obrany, krátce seznámil přítomné se záměrem a specifiky působení Armády České republiky v zahraničních operacích v roce 2009. Jeho vystoupení však odráželo jen plánovaný stav, neboť mise pro rok 2009 dosud nebyly schváleny Parlamentem ČR. I v následujícím roce mají zůstat pro naše vojáky nejdůležitější mise v Kosovu a v Afghánistánu. Stěžejním kontingentem na území Afghánistánu je nadále provinční rekonstrukční tým v Lógaru. Kromě stávajících jednotek se pro Afghánistán připravují ale i zcela nové kontingenty vrtulníkové jednotky a dělostřeleckého radiolokátoru ARTHUR. Historicky poprvé budou v roce 2009 nasazeny v zahraničí také české nadzvukové letouny JAS-39 Gripen, a to při plánované ochraně vzdušného prostoru Litvy, Lotyšska a Estonska. Zachována bude i naše přítomnost v pozorovatelských misích mezinárodních organizací. Naopak na minimum se sníží působení českých specialistů v Iráku při podpoře výcviku irácké armády. Významným úkolem je rovněž vyčlenění kontingentů do sil rychlé reakce NATO NRF 12 a Battle Group Evropské unie. Ředitel sekce plánování sil MO brigádní generál Jiří Baloun seznámil účastníky s koncepcí rozvoje české armády v období let 2009 až 2014. V posledním vystoupení letošního velitelského shromáždění Armády České republiky uvedl dokumenty a normy, které ovlivňují proces plánování. Stěžejním je nyní především Střednědobý plán činnosti a rozvoje resortu MO na roky 2009 2014, který již zohledňuje snížený zdrojový rámec a byl ministryní obrany schválen 20. listopadu 2008. V roce 2009 se v souladu s tímto plánem bude pokračovat v projektech, jako jsou pořízení středních nákladních automobilů, kolových obrněných transportérů, modernizace základen pozemních sil, modernizace vrtulníků a pronájem nadzvukových letounů. Zásadní je však otázka optimalizace procesu plánování, a to především zpracování kvalitativně nového katalogu operačních schopností a vytvoření uceleného systému plánování schopností. Součástí tohoto úsilí bude i výrazné zkvalitnění střednědobého plánování. 8 9

RUBRIKA MISE BOJOVNÍCI Text: Vladimír MAREK Foto: kpt. Vlastimil SCHLINGER Poslední listopadový den ukončila česká polní nemocnice v Afghánistánu plnění operačního úkolu. Místo, kde ještě nedávno stávala, zeje prázdnotou. Po stanech, stomatologické ordinaci, operačních sálech není ani památky. Zůstaly tisíce ošetřených pacientů. A pak také nemálo vzpomínek. Na kábulském letišti působila bez několika měsíců téměř dva roky, v pěti rotacích se zde vystřídaly desítky lékařů a stovky zdravotních sester. Ty první dny v misi jsou vždycky těžké. Člověk se ocitne v novém se smrtí prostředí, musí se přitom co nejrychleji zapracovat a začít plnit úkoly. Nemá tedy čas na nějakou aklimatizaci. Přivezli nám sem britského důstojníka, kterému se střepina zapíchla pod přilbu přímo do čela. Jednalo se o velitele skupiny, jehož vozidlo najelo na minu, vzpomíná na nepříliš příjemné okamžiky zástupce náčelníka štábu polní nemocnice kapitán Tomáš Dědák. Bylo to 11. srpna 2008, ten den si pamatuji naprosto přesně, slavil jsem totiž jednatřicáté narozeniny. Kromě Afghánistánu má kapitán Dědák bohaté zkušenosti i z Iráku. V roce 2005 strávil ve funkci poradce náčelníka zdravotnické služby irácké armády osm měsíců v Kábulu. Společně s ním v týmu pracovalo patnáct Američanů. Byla to ještě náročnější mise než ta v Kábulu. Dlouhá, únavná. Navíc bezpečnostní situace byla v této zemi tehdy velice složitá. Tým měl sice sídlo v hlavním městě, kapitán Dědák ale služebně procestoval křížem krážem celý Irák. Pomáhali irácké armádě s výstavbou klinik, se zřizováním jednotlivých složek zdravotní služby. Irácký personál byl překvapivě na velmi dobré úrovni, vůbec se to nedá srovnat se zdravotníky tady v Afghánistánu. Bylo vidět, že investice do školství v sedmdesátých letech minulého století se vyplatila, říká kapitán Dědák. Česká polní nemocnice skončila své téměř dvouleté působení v misi ISAF v Afghánistánu Dva různé pohledy Podplukovník Martin Benda působil v loňském roce v polní nemocnici v Afghánistánu ve funkci lékaře, s poslední, pátou rotací pak odjel již jako její velitel. Je to zajímavé srovnání. Dva různé pohledy. Právě to, že jsem pracoval jako lékař a naučil se komunikovat s lidmi, mi později moc pomohlo. Jinak by člověk tuto funkci snad ani dělat nemohl. Česká polní nemocnice poskytovala na kábulském letišti přednostně zdravotní péči spojeneckým vojákům a příslušníkům afghánských ozbrojených složek. Pouze výjimečně pak místním obyvatelům. A to jen v obzvlášť naléhavých případech. Čeští zdravotníci měli na starost i přepravu zraněných. Na kábulské letiště je většinou již ve stabilizovaném stavu dopravovaly vrtulníky. Tady je pak překládali do sanitek a v některých případech i do letadel. Občas to bývala docela honička. A to především v době, kdy se chystala nějaká ofenziva. Nemocnice ale měla k dispozici nejčerstvější informace, a tak se zdravotníci mohli na příjem pacientů připravit. Ke každému případu přistupovali s maximální odpovědností. Pokud se ale stalo něco našim vojákům, prožívali to samozřejmě mnohem více. Nemocnice byla i významným integračním prvkem. Pracovali v ní zdravotníci z Albánie, Makedonie a Chorvatska, tedy z balkánských zemí, mezi kterými nebyly v minulosti právě ideální vztahy. Spolupráce těchto zdravotníků v nemocnici přitom byla perfektní. V nemocnici se také často setkávali zástupci tří českých resortů. Kromě ministerstva obrany to byli ještě lidé z ministerstva zahraničních věcí a ministerstva vnitra. I v těchto případech probíhalo všechno hladce. Úkol z nejsmutnějších Jednou z funkcí polní nemocnice, o které se příliš nehovořilo, bylo zajistit převoz a případné uložení těl mrtvých afghánských a v některých případech i spojeneckých vojáků. V případě 5. kontingentu měl tuto oblast tak trochu paradoxně na starost vedoucí důstojník ekonomické služby podplukovník Tomáš Pek. V České republice pracuje na ekonomické sekci MO. A díky ekonomice se také kdysi dostal do misí. V devadesátých letech minulého století pracoval na Hlavním úřadu vnitřní správy. Zabezpečoval finanční záležitosti lidí působících v misích. Tento kontakt ho přivedl v roce 1999 se 6. polní nemocnicí nejdříve do Albánie a odtud až do zemětřesením postiženého Turecka. A právě tady vznikla dobrá parta, se kterou se později do misí vracel. V Afghánistánu byl s nemocnicí poprvé již v roce 2002. To, že naše jednotka dostala na starost mimo jiné přepravu mrtvých, je celkem logické. Máme totiž k tomu účelu k dispozici vhodné přepravní kapacity. Jeden z našich chladicích kontejnerů jsme vyčlenili jako márnici, ve které můžeme na určitou dobu těla uložit, vysvětluje podplukovník Pek. V praxi to většinou vypadalo tak, že z vrtulníků či letounů, jež přistály na kábulském letišti, převzali těla vojáků, která pak přepravovali a předávali dál. Pokud se jednalo o Afghánce, tak ty si většinou přebírali jejich blízcí na vchodu do základny. Spojeneckých vojáků bylo podstatně méně, jejich těla nakládali do letounů, přepravujících je přímo domů. Většinou se ale o převoz v tomto případě postarali vojáci národních kontingentů. Podplukovník Pek spíš než kdokoliv jiný také může potvrdit cyklický charakter bezpečnostní situace v Afghánistánu. Nejvíce práce měli v letních měsících, naopak v zimě se již tolik nebojovalo, a tudíž ztráty Během své návštěvy v české polní nemocnici v Kábulu 22. listopadu 2008 ministr zdravotnictví Afghánistánu Sayed Mohammad Amin Fatimie prohlásil: Nemohu nalézt slova, kterými bych nejlépe vyjádřil, jak jsem vám vděčný za všechny afghánské pacienty, ať jsou to příslušníci našich ozbrojených sil či řadoví občané, kterým vaše nemocnice za dobu téměř dvouletého působení zachránila život nebo navrátila zdraví. nebyly takové. Kontingent překládal v Ká bulu i tělesné ostatky našeho velvyslance v Pákistánu, který tragicky zahynul při výbuchu bomby v hotelu v Islámábádu. Není adekvátní náhrada Kábulské letiště, kde působí téměř tisícovka spojeneckých vojáků, nyní po zdravotní stránce zajišťuje belgická ošetřovna na úrovni ROLE 1. Belgičtí zdravotníci si ale v minulosti až příliš zvykli na to, že v této oblasti působí česká nemocnice. Několikrát se stalo, že tam lékař přivedl na ošetření poměrně banální případ některého z belgických vojáků. Před časem měl nehodu na motocyklu tchán afghánského prezidenta Karzáího. Léčili ho v nejlepší kábulské nemocnici a pořád si s ním nevěděli rady. Nakonec požádali Čechy, zda by ho k nim nemohli převézt. Ukázalo se, že afghánští lékaři stanovili chybně diagnózu. Pouhých osm dnů po zákroku našich operatérů už mohl být pacient propuštěn v pořádku domů. Poděkovat 10 11

MISE MISE jim přišel sám afghánský ministr zdravotnictví, nemohl uvěřit, že je něco podobného vůbec možné. Byli jsme jednoznačně jedním z nejlepších zdravotnických zařízení v tomto regionu. To, že jsme polní nemocnice, která je umístěna převážně ve stanech, může být pro někoho zavádějící. Máme zkušený personál a vybavení minimálně na úrovni okresního zdravotnického zařízení. Nejsem si jist, ale myslím si, že ne každá okresní nemocnice u nás se může pochlubit například,cétéčkem. Moc dobře se mi poslouchalo, když k nám zavítali důstojníci zdravotní služby z velitelství ISAF a říkali, že pokud by se jim něco stalo, chtěli by ošetřit právě u nás, upozorňuje podplukovník Benda. Do afghánských nemocnic se sice v posledních letech investovalo, problém je ale v lékařích. Jejich erudice je pro kvalitu zdravotnického zařízení určující. Také srovnání s polními nemocnicemi jiných aliančních zemí pro nás vychází dobře. Naši lékaři spolupracovali Mezi zdravotnickým personálem polní nemocnice pracovali též lékaři a zdravotníci z Albánie, Chorvatska a Makedonie. Jednak byli zapojeni do běžného chodu zařízení v rámci tzv. Joined Medical Teams, jednak jim naši odborníci předávali své bohaté zkušenosti. Zahraniční zdravotníci se po našem odchodu stali součástí nově vytvořeného zdravotnického systému na základně, včetně dvou českých řidičů sanitek z Nemocniční základny Hradec Králové. s francouzskou polní nemocnicí v kempu Warehouse. Pro zraněné české vojáky si jezdili do americké polní nemocnice v Bagramu. Máme kvalifikovaný, zkušený personál. A to je rozhodující. Sklízíme nyní ovoce toho, co udělali ti před námi, pokračuje podplukovník Benda. A vůbec žádnou roli prý přitom nehraje skutečnost, že americká nemocnice v Bagramu je na úrovni ROLE 3. Stačilo by nám doplnit neurochirurga, čelistního chirurga, nějaké přístrojové vybavení a mohli bychom poskytovat stejné zdravotnické služby. Odvíjí se to pouze od úkolu, kterým je nemocnice pověřena. Součástí 5. kontingentu polní nemocnice byla též skupina osmi slovenských lékařů a zdravotníků. Oddechový čas Nemocnice v Kábulu vykonala kus práce. V poslední době jsem dostal řadu děkovných dopisů, a to nejen z velitelství ISAF, uvádí podplukovník Benda. Teď by prý měl přijít určitý oddechový čas. Materiál a především přístrojové vybavení je nutné vyčistit a částečně i repasovat. V afghánském prostředí, které je velice prašné, všechno hrozně trpí. Nejvíce ale potřebují přestávku lidé. Za posledních pět let mám čtvrtou misi. Podobně jsou na tom i další lidé z nemocnice. Pro jejich rodiny a pro ně samotné je to poměrně velká zátěž. Je potřeba vytvořit nějaký prostor, aby si odpočinuli a došlo ke konsolidaci rodin, dodává podplukovník Benda. Stejný názor má i anesteziolog kapitán Martin Pomajbík. Všechny organizační věci spojené s rodinou, které jsme až doposud zařizovali společně, zůstaly výhradně na manželce. Je to na ni obrovský nápor. Navíc má přirozenou obavu, že by se mi mohlo něco stát. Proto nebyla příliš nadšena, když jsem jí oznámil, že odjíždím do mise, vzpomíná kapitán Pomajbík. Pracuji nejen ve vojenské, ale i fakultní nemocnici v Olomouci. Ani tam nebyli rádi, když jsem jim oznámil, že musejí místo mě posílat do služeb někoho jiného. Řešením by přitom bylo více kratších rotací. Pokud bychom se střídali třeba po dvou měsících, přivítali by to nejen rodiny, ale i zaměstnavatelé. Podobný názor mají i mí kolegové. Doufám, že se nám ho podaří prosadit. Určitým problémem je i nedostatek potřebných odborníků pro téměř dvouleté nasazení polní nemocnice v zahraniční misi. Organizačně máme dvě polní nemocnice. Pokud je doplníme o lidi z,kamenných zdravotnických zařízení, bez problémů jsme schopni vytvořit tři rotace. Ta čtvrtá a pátá, jak tomu bylo v tomto případě, přinášela už jisté potíže. Museli se do nich zapojit lidé, kteří již byli v prvních dvou rotacích, objasňuje Martin Benda. Svoji roli, ostatně jako všude, hrají peníze. Nesmíme dopustit, aby lékaři v misích byli odměňováni na úrovni těch v republice. Ti totiž nemusejí opustit svou praxi, mnohdy i vědeckou práci a odjet tisíce kilometrů. Mnozí z těch, co se hlásí do misí, jsou skuteční nadšenci. Na to ale není možné spoléhat donekonečna. Podobný problém mají ale i další země, a to v různých podobách. fakta 5. kontingent AČR polní nemocnice a chemické jednotky působil na kábulském letišti od 5. srpna do 30. listopadu 2008 jeho hlavním úkolem bylo poskytování zdravotní péče příslušníkům ISAF (International Security Assistance Force), afghánských národních bezpečnostních sil a ve zvláštních případech i místnímu obyvatelstvu ošetřil více než 2100 pacientů, provedl 92 operací, z nichž si 43 vyžádalo celkovou anestezii jeho součástí byli rovněž příslušníci chemického odřadu a týmu OMLT (Operational Mentor Liaison Team), který se podílel na výcviku afghánských pilotů a leteckého pozemního personálu. 12 13

SPOLUPRÁCE SPOLEČNĚ do Battle Group Text: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ Foto: npor. Mario PAŽICKÝ Slovenská Brezová pod Bradlom se stala 27. listopadu místem příhraničního setkání náčelníků generálních štábů Armády České republiky a Ozbrojených sil Slovenské republiky. Tato setkání, která se střídavě konají na různých místech České a Slovenské republiky, jsou tradicí a výrazem nadstandardních vztahů a spolupráce mezi oběma armádami. Generálporučík Vlastimil Picek a generál Ľubomír Bulík jednali o tématech, která se bezprostředně dotýkají činnosti jednotek obou armád v nejbližších letech. Mezi nejdůležitější diskutované oblasti patřila výstavba společného Battle Group Evropské unie a aktuální stav její připravenosti před zahájením pohotovosti v polovině příštího roku. Oba nejvyšší vojenští představitelé se shodli na dalším společném postupu při přípravě jednotky. Generál Bulík zdůraznil, že výstavba BG EU je pro slovenskou armádu prioritou a v žádném případě ji neomezí ani případné snižování rozpočtu Ozbrojených sil Slovenské republiky. Oba generálové si upřesnili celkový plán přípravy vyčleněných jednotek, rozebrali provádění společných štábních nácviků a logistické zabezpečení. K diskutovaným otázkám patřila rovněž aktuální situace v personálním obsazení jednotlivých postů. V závěru zdůraznili, že je třeba do přípravy této jednotky zapojit všechny složky obou armád tak, aby v případě nasazení byla zabezpečena její všestranná a maximální podpora. Dalším bodem jednání byla otázka možné spolupráce při výcviku českých a slovenských armádních specialistů, jako jsou pyrotechnici, piloti, letecký a zabezpečující personál a letečtí návodčí. Z důvodu maximálního zefektivnění a minimalizování nákladů na přípravu těchto specialistů se obě strany shodly na tom, že provedou podrobnou analýzu, jejímž výsledkem budou již konkrétní prvky a oblasti spolupráce. Generál Bulík rovněž nabídl české armádě pro potřeby přípravy jednotek výcvikový prostor Lešť. Bible pro kardinála Přátelské setkání náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka a kardinála Miloslava Vlka se za účasti hlavního kaplana podplukovníka Jana Kozlera uskutečnilo počátkem prosince uplynulého roku. Tématem jejich rozhovoru byla duchovní služba v armádě, kde v současné době slouží v ekumenickém složení 19 kaplanů. Všichni s potěšením konstatovali, že se daří nalézat společný hodnotový základ pro dobrou spolupráci. Na schůzce generál Picek představil kardinálu Vlkovi vojenskou bibli, kterou armáda pořídila pro vojáky na základě jejich dlouhodobého zájmu. Každá vojenská bible je svým způsobem unikátem. Její vrchní obal je totiž v látkovém provedení polního stejnokroje a díky vzoru maskovacího potisku neexistují dva stejné exempláře. Bible je vyrobena ve dvou formátech, v klasickém a pak v menším, kapesním provedení. To proto, aby mohli mít knihu knih vojáci kdykoliv u sebe. Generál Picek kardinálu Vlkovi věnoval jeden z výtisků. Text: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ, foto: Tomáš ROULE Historický podpis Text a foto: Martin KOLLER V norském Oslu připojil 3. prosince 2008 svůj podpis k Úmluvě o zákazu kazetové munice ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Naše republika se tak zařadila mezi státy zbavující se vysoce nebezpečného druhu výzbroje, který ještě dlouho po válkách ničí lidské životy. Mezinárodní konference k podpisu Úmluvy o zákazu kazetové munice ukončila další krok vojenského a politického procesu směřujícího k humanizaci následků válek posledního půlstoletí. Jedná se o pokračování iniciativy, která vedla k zákazu protipěchotních min na základě konvence podepsané r. 1997 v kanadské Ottawě. Lze ji označit za zásadní průlom z hlediska mezinárodní aplikace humanistického přístupu k použití protipěchotních zbraní. Díky uvedenému úspěchu byla v prosinci 2007 zahájena ve Vídni právní příprava další mezinárodní iniciativy. Z mezinárodních organizací na ní měly podíl především OSN a Červený kříž. V květnu minulého roku se setkali v Dublinu reprezentanti 107 států k posouzení textu konvence o svazkové (kontejnerové, kazetové) munici CCM (Convention on Cluster Munitions). Výsledným efektem je podpis reprezentantů více než sta států pod úmluvou z Osla. Především je třeba objasnit, že problémem je tzv. submunice. Ta je nesena k cíli ve větším množství uvnitř nosné dělostřelecké nebo letecké munice, konkrétně v granátech, hlavicích raket či řízených střel, bombách nebo podvěsech. České označení nosné munice je kontejnerová, kazetová nebo také skříňková. Anglický název Cluster znamená svazková a vychází z historického použití v první a druhé světové válce. Tehdy se používaly svazky submunice, zpravidla malých bombiček, umístěné v plechových kontejnerech nebo bombách. Po odhozu kontejneru z letadla se submunice rozptýlila do podstatně většího prostoru, než by byla schopna zasáhnout tlaková vlna a střepiny z klasické bomby. Existuje rovněž zápalná submunice. Ohrožení vzniká v případě selhání zapalovače submunice při dopadu na cíl nebo na zem. Může se jednat o přechodnou závadu a submunice v takovém případě působí jako protipěchotní mina. Za posledních padesát let nevybuchlá submunice, která zbyla po různých konfliktech v Asii a Africe, zabila tisíce a zmrzačila desetitisíce lidí. Naše republika již nepoužívá kazetovou munici, která by měla být smlouvou zakázána, neboť všechny její typy zavedené v minulosti do výzbroje Armády České publiky již byly vyřazeny a zlikvidovány nebo jejich likvidace probíhá. V dubnu 2008 zbývalo k likvidaci 67 kontejnerů a 16 482 kusů kazetové submunice sovětské výroby KMG-U a RBK, která by měla být podle plánu zlikvidována do konce roku 2011. V současné době se vyspělé státy orientují na tzv. inteligentní submunici. Té je v dělostřelecké nebo letecké munici přepravováno podstatně menší množství. Cíle, obvykle vojenskou techniku, si po opuštění nosné munice sama vyhledává. V případě minutí cíle probíhá autodestrukce. Česká republika se připojila k mezinárodní Úmluvě o zákazu kazetové munice 14 15

MISE Bez paliva to nejede prostorech i několik odloučených stanovišť a ta musejí být také pravidelně zásobována. Jakýkoliv výpadek je nepřípustný. Zavážíme palivo na českou základnu v Hrticích, na hraničním přechodu Gate 3, na velitelství KFOR a na slovenskou základnu Kosovo Polje, popisuje poslední člen týmu PHM rotmistr Bohumír Zíka. Aby vše bez problémů zajistili, disponují dostatečnými prostory. Do nadzemních nádrží mohou péhámáci uložit bezmála sto čtyřicet tisíc litrů. Nelze opomenout skladiště olejů a maziv, kde jich je více jak třicet druhů. Další částí prostorů je i depo nebezpečných odpadů. Zde se ukládají použité provozní kapaliny a odpady, které obsahují ropné látky, absorpční činidla a filtrační materiály. Veškerý takovýto odpad pravidelně odváží místní firma k ekologické likvidaci, upozorňuje praporčík Kutěj. Tím však práce péhámáků nekončí. Veškerá technologická zařízení, jako čerpadla, filtry, hadice, nádrže, výdejní stojany a automobilní cisterny, potřebují pravidelnou údržbu. Na určitém stupni ji provádíme sami. Zejména v případech, kdy nejsou potřeba speciální oprávnění a zvláštní technologické postupy. K tomu je určena servisní skupina z České republiky. Ta přijíždí jednou ročně k pravidelným revizím, říká praporčík Kutěj. Navíc zajišťujeme havarijní vlek pro případ nehody. Naposledy před měsícem jsme byli povoláni k odčerpání nafty z ukrajinského přepravníku ropných produktů, který se převrátil nedaleko Prištiny. Text a foto: kpt. Michal PREJZEK Udržování klidného a bezpečného prostředí pro všechna etnika a volný pohyb osob v Kosovu se neobejde bez automobilní a pásové techniky. Aby však mohla vyjet ze základny Šajkovac, potřebuje pravidelnou údržbu a doplnění pohonnými hmotami a mazivy. Nenápadná služba se rázem dostává do popředí důležitosti. Prioritou je nepřetržité zabezpečení českého a slovenského kontingentu pohonnými hmotami. K tomu musíme připočítat i zabezpečení jiných jednotek, které plní výcvik a úkoly v našem operačním prostoru. Nelze také opomenout držení nedotknutelných zásob a jejich obměnu, říká správce skladu PHM praporčík Jiří Kutěj. K ruce má ještě dva skladníky, kteří jsou zároveň řidiči cisternové techniky. Na základně v Šajkovaci využívají k dovozu paliva dvě cisterny Tatra 815 CAP 6 o obsahu šesti tisíc litrů a dvě cisterny Tatra 815 CA 18, které pojmou osmnáct tisíc litrů paliva. Ani mise v Kosovu se neobejde bez lidí, kteří mají na starost zásobování jednotek pohonnými hmotami V závislosti na spotřebě dovážíme benzin a naftu z překladiště PHM v Prištině přibližně dvakrát týdně. Větší spotřeba je samozřejmě u nafty. V letních měsících se pohybuje okolo šesti tisíců litrů nafty za týden. Benzin je na hranici jednoho tisíce litrů za týden. Pro představu, denně máme okolo čtyřiceti odběrů. Ovšem v zimních měsících se spotřeba PHM výrazně zvýší, vysvětluje praporčík Kutěj. Na jeho slova navazuje skladník rotmistr Petr Gerstenhofer: To vše z důvodu častějšího doplňování elektrocentrál a vytápění automobilů. Navíc v tomto měsíci bude spotřeba PHM vyšší i kvůli nasazení záložní roty. Doplňování techniky pohonnými hmotami neprobíhá pouze na základně v Šajkovaci. Český i slovenský kontingent má ve svých operačních Generál Bálint zastupuje NATO v Bělehradě Od 1. prosince se stal brigádní generál Miroslav Bálint velitelem vojenské styčné kanceláře NATO v Bělehradě (NATO Military Liaison Office). V této pozici vystřídal italského generála Lucia Batta. Do funkce byl vybrán vrchním velitelem sil NATO v Evropě na základě svých zkušeností z operací na Balkáně, kde byl v letech 1994 až 1995 styčným důstojníkem mírové mise UNPROFOR a později se tu účastnil mise SFOR. Generál Bálint má také zkušenosti z práce ve strukturách Aliance. V letech 2004 až 2005 působil v Bruselu jako člen pracovní skupiny pro strategické záležitosti a zástupce národního vojenského představitele ČR při Vojenském výboru NATO. V Bělehradě bude zajišťovat spolupráci srbských vojenských představitelů s orgány Severoatlantické aliance v rámci programu Partnerství pro mír a svou činností přispívat k pokračování procesu transformace Ozbrojených sil Srbské republiky. Před odchodem do nové funkce mu udělil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek čestný odznak Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Text: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ, foto: Jan ŠULC 16 17

MISE Pomoc bude POKRAČOVAT Text a foto: kpt. Michal PREJZEK Součástí odborné stáže zástupců již 14. kontingentu AČR pro misi KFOR v Kosovu, která se uskutečnila v listopadu, je získání co největšího množství informací o způsobu plnění operačního úkolu, výcviku, velení, logistické podpoře, ale i o současném stavu Kosova a také o náladách a potřebách místního obyvatelstva. V obdobném duchu se nesla i schůzka se starostou města Podujeva Ilazem Pirevou. Podle něho není český kontingent v Kosovu vnímán jen jako vojenská jednotka, ale také jako součást jejich života, a to je pro ně důležité. Velitel 14. kontingentu podplukovník Róbert Bielený ujistil starostu města, že i jeho jednotka bude pokračovat v započaté spolupráci. Určitou výhodou by přitom měla být skutečnost, že je v Kosovu podruhé a podujevskou municipalitu částečně již zná. Město Příbram schválilo částku pět tisíc osm set eur na rekonstrukci školy v obci Gornja Lupča. Součástí této podpory bude navíc dodávka školních pomůcek a potřeb dětem. Další pomoc poskytne městys Jince, který dodá materiál pro školu v ubytovacím komplexu zvaném Kuvajt City, kde žijí sociálně slabí občané, slíbil velitel končícího 13. kontingentu podplukovník Jiří Rouček. Poslední projekt, který máme rozpracovaný, vyvrcholí v červnu 2009. Převezme jej tedy již 14. kontingent. Jedná se o nákup stolního počítače a školních potřeb pro školu v obci Šajkovac. Svou přítomností zajišťujete nejen bezpečnost, ale především nám umožňujete tady žít, říkají kosovští starostové Ve výcvikovém prostoru Hradiště vrcholila příprava příslušníků 4. brigády rychlého nasazení na misi ISAF Z tohoto důvodu se velitelé obou českých kontingentů v sestavě KFOR osobně setkali se starosty vybraných obcí v místě nasazení a s představiteli nevládního humanitárního sdružení Charitas. Ředitel sdružení Charitas Zenjun Bunjaku vysoce ocenil vzájemnou spolupráci s českými vojáky, při které bylo v tomto roce obdarováno v podujevské oblasti sedm set rodin, což představuje přibližně pět tisíc osob. Jen za poslední měsíc jsme předali čtyři sta padesáti rodinám ošacení, obuv a školní potřeby. Tyto dary pocházely od českých občanů, každá věc přitom byla velice účelně využita. Český styčný monitorovací tým distribuoval ještě dalším dvě stě rodinám čisticí prostředky, připomenul Zenjun Bunjaku. Jakákoliv pomoc našim lidem je velice důležitá, takřka dva tisíce obyvatel tohoto regionu žije na hranici bídy. Evidujeme například sedmdesát devět dětí bez obou rodičů. Každý z nich dostává od německé humanitární organizace výpomoc ve výši dvaceti pěti eur měsíčně. Jinou podporu bohužel nemají. Výzbroj jednotky POSÍLÍ Text a foto: Vladimír MAREK Zatímco výbuch poškodil vozidlo jedoucí v čele, ozbrojenci zaútočili prudkou palbou na zbytek kolony. Vojáci seskákali z vozidel a okamžitě vytvořili kruhovou obranu. Postupně začali protivníka vytlačovat dál od silnice. Mezitím se daří přivolat mobilní zdravotnický tým a síly rychlé reakce. Místní ozbrojenci jsou definitivně vytlačeni z dostřelu silnice. Po ošetření raněných a jejich transportu odebírá patrola z poškozeného vozidla senzitivní materiál, radiostanice a zbraně, techniku zapaluje a stahuje se z oblasti. Je to nácvik standardních situací, k jakým dochází v Afghánistánu prakticky denně, vysvětluje velitel 3. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu pro Lógar podplukovník Petr Procházka. Jeho podřízení se koncem listopadu připravovali ve výcvikovém prostoru Hradiště společně s kontingentem určeným pro provincii Uruzgan na nasazení do mise ISAF. Naše úkoly budou poněkud odlišné od toho, co čeká vojáky v Lógaru. Máme střežit a bránit vnější perimetr nizozemské základny v Uruzganu a předsunuté stanoviště Java, které 18 19

REPORTÁŽ REPORTÁŽ se nachází zhruba šest set metrů od ní, říká rotmistr Robert Ditrich. Jsme v pravidelném spojení s kontingentem libereckých chemiků, který tam již působí. Získáváme tak ty nejaktuálnější informace. Bezpečnostní situace na základně je relativně dobrá. Tady ve výcvikovém prostoru nacvičujeme především strážní službu a řešení incidentů během ní. A právě reakce na případné útoky se v mnohém podobají úkolům, které budou plnit kolegové v Lógaru. Tento kontingent pod vedením kapitána Jiřího Líbala se rekrutoval z příslušníků 42. mechanizovaného praporu z Tábora a bude působit v rámci regionálního velitelství Jih. Cvičením rozděleným do tří etap vyvrcholilo několik měsíců náročné přípravy na misi ISAF. Příslušníci 4. brigády rychlého nasazení drilovali své schopnosti například ve Francii či na americké základně Hohenfels v SRN. Právě zdejší cvičení Urban se podle podplukovníka Procházky stanou každoroční součástí tréninku jednotek brigády před nasazením v Afghánistánu. Soustředění na Hradišti bylo zaměřeno především na závěrečné sladění velitelů, štábů a jednotek při boji v horském nebo zastavěném terénu, na přesuny v poušti a polopoušti, základní taktické drily a činnosti, jako je ochrana a obrana základny, patrolování, doprovody VIP, reakce při útoku na základnu, patrolu či na výbuchy nástražných systémů. Prověřilo rovněž předávání informačních toků při řešení incidentů a organizaci logistického a zdravotnického zabezpečení. Vojáci měli možnost vyzkoušet si také jednání s místními představiteli a se zástupci afghánské armády a policie. Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek se během své návštěvy jednotek v poli již tradičně zajímal o to, kolik vojáků a jakým způsobem bylo proškoleno v oblasti zdravotnické přípravy. Právě tohle je totiž při současném zhoršení bezpečnostní situace účinný způsob, jak čelit případným ztrátám. Dvacet čtyři příslušníků kontingentu se účastnilo kurzu ve zdravotnickém středisku americké armády v německém Hohenfelsu. Jedná se o špičkové výcvikové zařízení, které disponuje trenažéry poslední generace. Ty simulují poruchy životních funkcí a reagují na to, jakým způsobem zdravotník zraněného ošetřuje a zda dokáže stabilizovat jeho stav. Kromě toho prošlo patnáct vojáků kontingentu zdravotnickým kurzem BARTS (Battlefield Advanced Resuscitations Techniques and Skills). Jedná se o školení, jež z důvodu zachování jednotných postupů zavedla zdravotnická služba britské armády. Dalších padesát lidí absolvovalo zdravotnické kurzy organizované přímo 4. brigádou rychlého nasazení. V každém družstvu by tedy měl být někdo, kdo bude schopen v případě potřeby ošetřit zraněného kolegu. Podle generála Picka by v budoucnu měl mít každý voják vysílaný do misí určité zdravotnické znalosti. Jednou z žen odjíždějících v únoru 2009 do Lógaru je personalistka kontingentu praporčice Kateřina Vašíčková. Netají se tím, že rodiče o ni určité obavy mají. Vysvětlila jim, že je profesionální vojákyní a k její profesi nasazení v zahraničí prostě patří. Předpokládám, že tam získám nové zkušenosti. Zároveň bych si chtěla vyzkoušet svou práci v terénu. V Lógaru si budu hlídat v podstatě stejné záležitosti jako u nás v republice. Jen s tím rozdílem, že jsem víc odkázána pouze na sebe, vysvětluje mladá, usměvavá žena. Výhodou ale je, že dvě třetiny kontingentu tvoří příslušníci 41. mechanizovaného praporu. Navzájem se dobře známe, to nám může v určitých situacích pomoci. Štáb včetně mě prošel standardním výcvikem, pokud by byla základna napadena, zapojíme se samozřejmě všichni do její obrany. Výhodou 3. kontingentu je, že má podrobné informace o situaci v Lógaru. Přesto ho ale čekají určité změny. Americká jednotka působící v současné době na základně Shank se stahuje a přesouvá do jiné provincie. Nahrazuje ji uskupení Spartan, jehož úkol zůstává stejný. Tedy stabilizace operačního prostředí. Dochází ale k výraznému navýšení počtů amerických vojáků, a to v provinciích Lógar a Wardak, říká podplukovník Procházka. Zároveň by měla být vybudována nová základna, která nabídne vyšší bezpečnostní standardy. Také český kontingent dozná jistých změn. Především dojde k posílení mobilních pozorovacích týmů. Zlepší se i ochrana vojáků. K šestadvaceti vozidlům Humvee přibude deset obrněnců MLV Iveco a namísto současných čtyř pancéřovaných vozidel Dingo 2 jich bude čtrnáct. Výzbroj jednotky doplní i pancéřovky Carl Gustav, kterými brigáda standardně disponuje. Rok 2009 nebude pro 4. brigádu rychlého nasazení rozhodně jednoduchý. Kromě již zmíněného 3. kontingentu PRT pro Lógar a 2. kontingentu pro Uruzgan by měla postavit brigáda v druhém pololetí 4. kontingent PRT Lógar a současně Battle Group Evropské unie. Irácké centrum velení připraveno Reakce na možná bezpečnostní rizika, která by se mohla objevit v průběhu voleb, a koordinace činností všech operačních center iráckých ozbrojených sil při řešení vzniklých krizových momentů, to bylo tématem cvičení SAQR 4, jež se na sklonku loňského roku konalo v národním centru velení NCC (National Command Center) iráckého ministerstva vnitra. Na přípravě a realizaci tohoto cvičení se bezprostředně podílel i příslušník AČR působící ve vojenském poradním týmu v rámci mise NTM-I (NATO Training Mission) podplukovník Dušan Faltýnek. V nově zrekonstruované budově NCC se prověrky zúčastnili irácký ministr vnitra Jawad Al-Bolani, velitel MNSTC-I (Multinational Security and Transition Command-Iraq) generál Frank Helmick a čelní představitelé dalších ministerstev. Široká škála simulovaných teroristických i kriminálních incidentů důkladně prověřila schopnosti iráckých ozbrojených sil, jež musely adekvátně a koordinovaně reagovat na vzniklé krizové situace a možná rizika. Irácký ministr vnitra i velitel MNSTC-I na závěr cvičení s uspokojením prohlásili, že místní policie i armáda jsou připraveny plnit úkoly samostatně a kvalitně. Text: pplk. Dušan FALTÝNEK, foto: Jason HAWI 20 21

IZS Radioaktivní MANÉVRY Text: Zdeněk HOFFMANN Foto: Jan KOUBA Největší cvičení s námětem havárie v jaderné elektrárně ZÓNA 08 se uskutečnilo 26. až 28. listopadu. Této akce se zúčastnila i stovka vojáků AČR, především příslušníků samostatné záchranné roty Olomouc, 15. ženijní brigády Bechyně a 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. Celkem 500 záchranářů a zdravotníků bojovalo s fiktivní jadernou katastrofou. Simulovala havárii v JE Dukovany, při které unikla do ovzduší radioaktivita ohrožující 20 tisíc lidí v jejím okolí. Cílem cvičení, které připravilo Ministerstvo vnitra ČR ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, Ministerstvem obrany ČR a dalšími složkami, bylo prověření činností orgánů ústřední státní správy, krizového řízení a složek integrovaného záchranného systému při řešení mimořádné události. Úkolem ženistů a chemiků byla výstavba specializovaných Ženisté a chemici předvedli to, co prověřují několikrát do roka na svých cvičeních dekontaminačních míst pro osoby a techniku. Orgány krizového řízení Ministerstva obrany ČR a vojenských velitelství Brno a Jihlava se zaměřily na předávání informací, prověření aktuálnosti a účelnosti operačních plánů a metodik pro řešení mimořádných a krizových událostí nevojenského charakteru. Zároveň si prověřily součinnost s Hasičským záchranným sborem při nasazení vyčleněných sil a prostředků armády v rámci integrovaného záchranného systému. Normy byly splněny Vojáci z olomoucké samostatné záchranné roty dosáhly stanovených časových limitů na vytvoření dekontaminačního stanoviště. Máme šest hodin na to, abychom zabezpečili výjezd jednotky, a k tomu čas na přesun, ten záleží na vzdálenosti místa působnosti, vysvětluje tiskový mluvčí záchranné roty praporčík Jiří Zbránek. Ve středu přišel do Olomouce od hasičů požadavek k zásahu v 6.58 a podle hlášení krizového štábu byli vojáci na místě na letišti nedaleko obce Kožichovice v 13.20. Přípravu k akci i přesun přes polovinu Moravy zvládli za necelých šest a půl hodiny. Na vytvoření dekontaminačního střediska je stanovena norma dvě hodiny. Stihli to za hodinu. Jde o postavení speciálních stanů pro očistu a rámů pro odmoření techniky. Stany jsou vyhřívané a schopné provozu bez ohrožení zdraví lidí až do minus 50 stupňů Celsia. K dekontaminaci v terénu na odlehlém místě patří i zabezpečení celého střediska elektrickou energií prostřednictvím agregátů, osvětlení a ohřevu vody používané k sprchování osob, dodává J. Zbránek. Plány pohotovosti byly splněny. Naši vojáci se kromě vybudování odmořovacích zařízení podíleli podle potřeb i na pomoci obyvatelstvu, zhodnotil přesun a přípravu velitel 15. ženijní brigády plukovník gšt. Rostislav Jaroš. Normy pro přípravu zahájení činnosti splnila i 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. Pouze přesun na místo vybudování dekontaminační stanice v blízkosti obce Kubšice jim přirozeně trval ze severu Čech déle než moravské jednotce. Praktická ukázka Příjem, zjišťování úrovně zamoření a dekontaminaci osob i techniky předvedli veřejnosti a sdělovacím prostředkům ve čtvrtek 27. listopadu příslušníci samostatné záchranné roty Olomouc. Máme v tom již praxi z menších cvičení s jadernou elektrárnou. Jinak zjišťujeme radiaci a odmořujeme osoby a techniku několikrát do roka ve vojenských výcvikových prostorech, říká před začátkem akce J. Zbránek. V 10.00 přijíždí ze zamořeného území do očistné stanice u Kožichovic autobus školáků, doprovázený policií a hasiči. Všichni mají na sobě ochranné roušky. Vystupují postupně z autobusu a vojáci zjišťují pomocí dozimetrů úroveň jejich zamoření. Poté je odvádějí k vytápěným dekontaminačním stanům. V prvním z nich by měli být v případě skutečného zamoření odstrojeni. V druhém stanu probíhá ve sprchách radiační očista teplou vodou a mýdlem. Ve třetím dostávají náhradní oblečení a probíhá dozimetrická kontrola. V případě, že již nejsou zasaženi, jsou přepraveni do evakuačního místa mimo zónu ohrožení. Autobus mezitím pokračuje na stanoviště dekontaminace techniky. Zde je prověřována úroveň radiace nejen na povrchu, ale i vnitřního vybavení. Následně projíždí rámy. Z prvního je v případě skutečného zamoření stříkán odmořovací roztok, v dalším je vozidlo opláchnuto vodou. Nepravděpodobný scénář Pravděpodobnost, že by se něco takového skutečně stalo, je jedna ku deseti milionům. Byla by to shoda neuvěřitelných událostí a muselo by selhat několik zařízení, řekl ke cvičení tiskový mluvčí Jaderné elektrárny Dukovany Petr Spilka. Abychom mohli cvičit, museli jsme do scénáře zapracovat takové absurdity, jako dvouhodinovou totální nečinnost personálu a několik dalších fatálních selhání, zdůraznil generální ředitel Hasičského záchranného sboru Miroslav Štěpán. Dukovany navíc patří mezi deset procent nejlépe hodnocených jaderných elektráren na světě. 22 23

Čtrnáctý je připraven V pořadí už čtrnáctý kontingent s více než pěti sty vojáky a vojákyněmi české armády určený pro misi KFOR se chystá do Kosova Text a foto: Miroslav ŠINDELÁŘ Základ kontingentu tvoří příslušníci 151. ženijního praporu z jihočeské Bechyně a 153. ženijního praporu z hanácké metropole Olomouce. Celkem 56 útvarů a zařízení české armády se podílí na vytvoření jednotky, která bude od letošního ledna do června působit v sestavě mnohonárodního úkolového uskupení Střed v Kosovu. Myslím, že jsme nic nepodcenili. Výcvik jsme vedli odpovědně, řekl velitel kontingentu podplukovník Róbert Bielený při briefingu v Boleticích, když se na přípravu jeho vojáků přijel začátkem loňského prosince podívat náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek. Trénovali jsme bojové i policejní drily. Jsme připraveni na nejrůznější situace a nechceme se nechat ničím zaskočit. Určitě bychom zvládli i demonstraci, která by chtěla přejít do násilného napadení. Připomněl tak události z jara 2004, kdy si čeští vojáci museli poradit s násilím, jež se v jejich prostoru odpovědnosti v severozápadní části Kosova rozhořelo. Generál Picek poté upozornil na skutečnost, že Kosovo zůstává nadále jednou z priorit České republiky a mise, i když má spíše policejní charakter, rozhodně nepatří k těm, které by bylo možné brát na lehkou váhu. Boletický prostor se proměnil tak, že je přizpůsoben výcviku právě do mise v Kosovu. Například na statku Podvoří je vybudována pomyslná základna Šajkovac a vojáci zde před hosty předvedli svou rozhodnost při nahraném napadení základny neznámými ozbrojenci. Na jejich střelbu odpověděli vyhlášením bojového poplachu a pak už vše běželo jako po drátkách. Obránci zaujali svá postavení a brzy se útok podařilo odrazit. Druhá zastávka generála Vlastimila Picka patřila improvizovanému stanovišti, na kterém vojáci kontrolovali projíždějící vozidla a osoby. Poradili si i se situací, kdy jedna z osob měla při sobě zbraň. Tajemný Velký Zvon Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a mjr. Jan ZUZÁK Kdo zavítá do chráněné krajinné oblasti Český les v západních Čechách a pojede po místní komunikaci z obce Smolov jižním směrem do Rybníka, nemůže si na jednom kopci po pravé straně nevšimnout obrovské věže tyčící se vysoko nad okolními lesy. Stanoviště Velký Zvon. na kterém je v polovině sedmdesátých let minulého století postavila tehdejší Československá lidová armáda. Důvod byl zřejmý. Snaha nahlížet odtud přes železnou oponu do nedalekého západního Německa. Nutno dodat, že mobilní rádiové a radiotechnické prostředky se o to snažily už od začátku šedesátých let. Deset pater do výšky Věž je vysoká čtyřicet metrů a má osm podlaží, popisuje systémový inženýr Zdeněk Pavlík, který zde pracuje řadu let. Jsou v nich kanceláře, sklady, ložnice hotelového typu, protože tu přespávají vojáci, kteří sem jezdí na zdokonalovací výcvik. K dispozici je samozřejmě sociální zařízení a kuchyňky, neboť si zde stravu většinou připravujeme sami. Nad osmým patrem budova pokračuje dvěma nástavbami. Oproti spodní zděné části jsou smontovány z radioprůzračného materiálu laminátu, dřeva a silonových spojovacích šroubů. Nástavby jsou širší, a to proto, aby se v nich daly umístit anténní systémy, pokračuje Zdeněk Pavlík. Spodní hala dnes slouží civilním institucím: radiokomunikacím, celníkům, záchrannému systému a mobilním Nezvyklou stavbu a nevelký oplocený areál obhospodařují příslušníci 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje, přesněji odboru operační a technické analýzy stacionárních systémů. Jejich stanoviště nese název po stejnojmenném vrchu (863 m n. m.), 53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje Opava má na druhém konci republiky ojedinělé pracoviště 24 25

Z ÚTVARŮ Z ÚTVARŮ operátorům. Vrchní podlaží je určeno pro vojenské účely. V současné době ale moc využívané není, protože antény našich sledovacích systémů Věra A3D a Věra S jsou až na střeše. Při pohledu na věž člověk nepřehlédne pod nástavbami ze zdí trčící kovové podpěry. V sedmém podlaží byl původně dřevěný ochoz. Časem však zchátral a musel se shodit dolů, vysvětluje pamětník. Důsledek 11. září Mozkem celého stanoviště je řídicí sál. Obsluha zařízení se v něm střídá ve stálých čtyřiadvacetihodinových směnách. Ve dne jí vypomáhají další příslušníci 53. brigády, kteří se tu střídají v týdenních stážích. Řídicí sál je jediné místo Velkého Zvonu, které je pro neprofesionály zapovězené. Jedná se o režimové pracoviště, neboť informace, s nimiž tu vojáci pracují, jsou zařazeny do stupně utajení důvěrné. Je to důsledek 11. září 2001. Posláním stanoviště je kromě výcviku obsluh monitorování radiotechnické situace a tvorba podkladů pro databáze, objasňuje náčelník odboru operační a technické analýzy stacionárních systémů mjr. Jan Zuzák. Samozřejmě se tak dnes děje s vědomím všech okolo. Nejedná se ale pouze o sběr informací z lokálních prostředků. Náš odbor má stacionární techniku, systémy Věra A3D a Věra S, rozmístěnou na pětatřiceti kótách po celé republice, uvádí šéf stanoviště. A tady se provádí fúze dat, kdy vytváříme společný obraz reálné vzdušné situace v republice a jejím okolí. Zájem je však také o pozemní prostředky, jako jsou například trvale rozmístěné radiolokátory včasné výstrahy. K dispozici tu rovněž máme informace z multiradaru, jenž je prostředkem řízení letového provozu, doplňuje Zdeněk Pavlík. Využíváme je k porovnání výsledků a dopřesňování. Je to vlastně takový pokus, jak by mělo vypadat sloučení informací z pasivních a aktivních prostředků na jednom výstupu. Odstraňují se tím totiž nedostatky jedněch i druhých senzorů. Informace od nás jdou na vojenské řízení letového provozu, navazuje major Zuzák. V současné době probíhá certifikace, aby do jeho systému mohly být přímo napojeny naše jednotlivé senzory. Začalo to školní exkurzí Přestože je objekt střežen kamerami a samotná věž zabezpečena jak kamerovým, tak dalším elektronickým systémem, snaží se její obyvatelé o co největší otevřenost vůči veřejnosti. Už dávno je volný přístup po cestě až k bráně areálu, odkud je dominanta kraje dobře vidět. To ale není všechno. Od roku 2000 tu vojáci pořádají zprvu jednou, nyní dvakrát do roka dny otevřených dveří. Takže se do stále poněkud tajemné stavby může přijít podívat kdokoli. Začali jsme s tím kvůli tomu, že lidé z okolí pořád nevěřili, že tu probíhá mírový, v podstatě neutajovaný život, vzpomíná Zdeněk Pavlík. Zpočátku byl přístupný i řídicí sál. A tak jsme chtěli, aby návštěvníci viděli, že se tu dělá pro vojenské řízení letového provozu, že tu pracují normální lidé z Tachova, z Klenčí, že tu není žádná nebezpečná technika, žádné rakety a žádných deset pater pod zemí, jak se tu všude v okolí šuškalo. První exkurzi jsme udělali pro školy. Ale pak nám ostatní lidé, rodiče těch žáků, vyčítali:,já tady žiju dvacet let a nemohu se sem podívat. A naše holka už tu byla! Nás to zamrzelo, protože měli pravdu. A tak jsme to projednali s nadřízenými a připravili první den otevřených dveří. Od té doby jej pořádají pravidelně obvykle 1. anebo 8. května a pak 5. či 6. července. Nejprve přicházelo pár lidí z okolí. Postupně se ale informace o akci šířily dál, takže začali přijíždět i návštěvníci zdaleka. Například členové Klubu vojenských důchodců ze Zbiroha. Přidávají se ale také turisté, kteří jsou v západních Čechách na návštěvě a pozvánku zaregistrovali v místním tisku či na plakátech v okolních obcích. Během let se akce rozrostla natolik, že její vojenští pořadatelé vzhledem k okolní chráněné krajinné oblasti museli požádat o úzkou spolupráci pracovníky Lesů ČR, policii i radnici v Bělé nad Radbuzou. To proto, že bylo třeba na úzkých komunikacích regulovat průjezd a parkování stovek vozidel. Letos 8. května si stanoviště Velký Zvon a jeho krásné okolí prohlédlo na 1500 návštěvníků. A to je rekord! usmívá se mjr. Jan Zuzák. 26 27

ODBORY ODBORY SJEZD armádních odborářů S vyhodnocením plnění programu Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády od minulého sjezdu předstoupila před osm desítek delegátů jeho předsedkyně Jitka Šebková. V pětapadesátiminutové zprávě zevrubně analyzovala jednotlivé oblasti, pracovněprávní počínaje a sociální konče, čímž vystihla reálné dění v armádních odborech. Odborový svaz není jen Kancelář ČMOSA s několika zaměstnanci, předsednictvo nebo plénum. Především to jsou jeho členové a základní organizace. Všichni musíme společně prosazovat Delegáti schválili program Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na období 2009 2012 Text a foto: Pavel LANG Českomoravský odborový svaz civilních zaměstnanců armády (ČMOSA) bilancoval plnění svého programu za uplynulé čtyři roky. Prosincového dvoudenního jednání V. sjezdu ČMOSA, který se konal ve Vojenské zotavovně Bedřichov Špindlerův Mlýn, se zúčastnila také delegace Ministerstva obrany České republiky a Generálního štábu Armády ČR vedená náměstkem ministryně obrany Františkem Padělkem a náčelníkem GŠ AČR generálporučíkem Vlastimilem Pickem. a obhajovat naše společné zájmy a požadavky, nezapomínat na vzájemnou odborovou solidaritu. To je síla odborů, zdůraznila J. Šebková a zcela bez servítků nastavila vrcholnému odborovému rokování pravdivé zrcadlo. Nechyběl v něm jak kritický, tak sebekritický obraz. V souvislosti s probíhajícími organizačními změnami a jejich personálními dopady jsme velice často řešili otázky porušování povinné součinnosti zaměstnavatele s příslušnými odborovými orgány jako zástupců zaměstnanců, zejména pokud jde o informování a projednávání realizovaných personálních opatření, a dále otázky spojené se zákonnou ochranou odborových funkcionářů před výpovědí, konstatovala předsedkyně ČMOSA a dále uvedla, že ne ojedinělým problémem je rušení systemizovaných míst občanských zaměstnanců ve prospěch profesionálů. Následně hovořila o stížnostech odborářů na porušování pracovněprávních předpisů a kolektivních smluv ze strany zaměstnavatele. Přestože většina stížností byla po prošetření shledána oprávněnými, následným problémem byla neochota některých statutárních orgánů přijmout odpovídající opatření k nápravě protiprávního stavu, včetně odstranění jeho negativních následků, dodala. Strohými slovy popsala Jitka Šebková vývoj odborové organizovanosti ČMOSA. Je paradoxem, že čím více se pro zaměstnance vyjedná, čím vyšší mají mzdy a lepší pracovní podmínky, tím méně mají zájem odborově se organizovat, řekla a následně připustila, že postupné snižování členské základny je vážným vnitrosvazovým problémem. Od posledního sjezdu ČMOSA v roce 2004 opustilo naše řady téměř 1700 členů, což představuje více jak dvacet procent. Sjezdové jednání armádních odborářů pozdravil náměstek ministryně obrany František Padělek a přítomné informoval, že vedení MO ČR neiniciovalo žádné kroky k odstoupení od Kolektivní smlouvy 2006 2008, a tudíž se její účinnost prodlužuje i pro tento rok. Vedení resortu vnímá tuto kolektivní smlouvu jako moderní a právu vyhovující dokument, který oběma stranám umožňuje překlenovat nelehká transformační období a přispívá i k sociálnímu smíru. Ujišťuji vás, že sjednané výhody pro občanské zaměstnance zůstanou zachovány i v dalším období, zdůraznil F. Padělek. O cílových počtech občanských zaměstnanců hovořil na V. sjezdu ČMOSA náčelník Generálního štábu AČR genpor. V. Picek. V této souvislosti konstatoval, že rok 2009 vyhlásil rokem stabilizace. Konstatuji, že v mojí podřízenosti bylo dokončeno snižování počtů jak vojáků, tak občanských zaměstnanců a bylo dosaženo stanovených cílů v této oblasti. Vzhledem k této skutečnosti mohu říci, že v působnosti Generálního štábu a armády již nelze snižovat a rušit žádná systemizovaná místa, prohlásil generálporučík Vlastimil Picek. Tak jako na předcházejících sjezdech i tentokrát se řešily procedurální otázky. Delegáti mimo jiné schválili stanovy ČMOSA a zvolili svazové orgány. V tajné volbě na předsedu Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády získala šestaosmdesát procent hlasů Jitka Šebková. Jdu do svého třetího funkčního období. Bude mým posledním, a tak jako v předcházejících deseti letech udělám vše pro to, abych nezklamala. Od delegátů jsem dostala velice silný mandát, který je pro mě zavazující. Za prioritní považuji otázku zachování zaměstnanosti a stabilizaci členské základny, řekla staronová předsedkyně ČMOSA. Na V. sjezdu Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády zazněla řada závažných zpráv a faktografických údajů. A report vás o nich bude průběžně informovat. 28 29

TECHNIKA Dingo reálně Text: Martin KOLLER Foto: autor, MPI a KMW Na lehká kolová obrněná vozidla Dingo naší armády se v průběhu minulého roku snesla výrazná mediální kritika. Ve většině případů vycházela z neodborných, neúplných nebo zkreslených informací. Jako každý druh a typ vojenské techniky mají i lehká kolová obrněná vozidla různé specifické vlastnosti. Vycházejí především z úkolů, které vozidla plní. Dále se jedná o technologické provedení ve vztahu k úkolům. V reálné praxi potvrzené tisíciletým vývojem se prokázalo, že neexistuje zcela ideální nebo absolutní zbraň či vojenská technika. Akvizice vojenské techniky je vždy složitým a odpovědným úkolem a rovněž kompromisem mezi možnostmi a požadavky. Oba tyto zásadní faktory se mohou v čase měnit různou rychlostí. Problematika tzv. lehkých kolových obrněných vozidel je čerstvá a v několika zemích jsou realizovány rozsáhlé vývojové programy, např. americké MRAP a JLTV. Stále probíhá hledání vozidla, které by se v maximální míře přibližovalo ideálu z hlediska požadavků vojáků na bojišti, ale také akvizičních a provozních nákladů. Uvedené americké programy byly za dobu nemnoha let svojí existence několikrát zásadně přepracovány z hlediska jak zadání, tak výsledných produktů. V oboru vojenské techniky probíhá letitý konflikt mezi ničivými prostředky a ochranou proti nim. Typickým příkladem je souboj děla a pancíře ve válečných loďstvech 19. a 20. století. Poté, co byly na vodu spuštěny první obrněné lodě, narůstala ráže a délka hlavní děl s cílem prorazit pancéřování a jako odpověď zase rostla jeho tloušťka. Tento závod pokračoval po dobu téměř sta let. Zvyšovala se hmotnost lodí a s ní také rozměry v souladu s fyzikálními zákony. V období druhé světové války už měly bitevní lodě hlavní pancéřování jen v pásech na bocích, protože větší hmotnost by neunesly. Obdobný trend se vyskytuje u tanků. Vždy se ukázalo, že i nejsilnější pancíř lze nějakým způsobem prorazit. Současný vývoj z hlediska ochrany kolových obrněných vozidel je jen jednou z forem pokračování uvedeného vývoje. Základní faktory bojeschopnosti obrněné techniky jsou palebná síla, pohyblivost a pancéřová ochrana. Různé konstrukční školy preferují některý z nich. Vždy se však jedná o určitý kompromis teoretických předpokladů, požadavků a praktických zkušeností. Za hlavní problém vozidel Dingo byla v médiích označena provozní spolehlivost. Informace o problémech s pohonnou soustavou a podvozky vozidel údajně pocházely od příslušníků AČR působících v Afghánistánu. Důležitým faktorem, který zajímá jak vojáky, tak veřejnost, je odolnost vůči různým zbraním a dalším bojovým prostředkům protivníka. V rámci podpory misí Bundeswehru konsorcium KMW (Krauss Maffei Wegman), výrobce vozidel Dingo, udržuje na základně Bundeswehru v Afghánistánu stále servisní techniky, kteří odstraňují možné provozní závady Prototyp víceúčelové verze se zvýšeným stropem a poškození v boji. Specializovaného technika od KMW delegovala na svoje náklady do Afghánistánu také firma MPI Trading, která realizuje dovoz vozidel Dingo v souladu se zákonem č. 38/94 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Odborné hodnocení K tématu vozidla Dingo pro AČR se začátkem loňského listopadu konala v Praze tisková konference. Za KMW se jí zúčastnil Max Gschwendtner. Společnost MPI Trading reprezentoval jednatel Karel Jordák. Ten uvedl, že cena vozidel a provize dodavatele odpovídá zvyklostem, přičemž je třeba do ní zahrnout daň z přidané hodnoty ve výši 19 procent. Dále je třeba zahrnout ceny provozních souprav, náhradních dílů a přístrojového vybavení. Pravděpodobně nejrozsáhlejší a také nejzajímavější informace poskytl médiím brigádní generál Miroslav Bálint, který po odborné stránce zastupoval AČR. Jeho fundovaný výklad opírající se o poznatky z misí potvrdil fakt, že každý produkt zavedený do výzbroje armády představuje kompromisní řešení. Z hlediska kolových obrněných vozidel se jedná především o poměr ochrany a mobility. Ochrana je zajišťována pancéřováním, jehož účinnost při použití standardních materiálů roste s tloušťkou. V závislosti na ní však roste i hmotnost, což omezuje pohyblivost vozidla, zvyšuje nároky na výkon motoru, dostatečnou odolnost podvozku, účinnost brzd a zvyšuje spotřebu paliva. Vzhledem k platnosti fyzikálních zákonů je silněji pancéřované vozidlo stále těžší a také větší, takže tvoří rozměrnější cíl. Vzhledem k relativně malé styčné ploše pneumatik se zemí může mít silně pancéřované kolové vozidlo vyšší měrný tlak na půdu než podstatně těžší tank. Následkem toho klesá zásadním způsobem jeho průchodivost v terénu. Navíc ani sebesilnější pancéřování nemůže zajistit v každé situaci absolutní ochranu vůči všem druhům a typům útočných prostředků za všech okolností. Přitom také mobilita či pohyblivost je nepřímým faktorem ochrany, protože rychle se pohybující vozidlo tvoří obtížněji zasažitelný cíl. Primárním úkolem vozidel Dingo je chráněná přeprava osob. Plní tedy především úkol obrněného transportéru jak pro vojáky, tak další osoby, které je třeba přemísťovat v prostorech ohrožených činností protivníka. Dingo není bojové vozidlo pěchoty určené k vedení ofenzivního boje. Touto činností se v současné době zabývají osádky Rozstřelový obrázek pancéřové ochrany 30 31

TECHNIKA TECHNIKA Rakouské Dingo 2 menších vozidel, a to obrněné verze terénních automobilů Hummer a nově zavedeného typu MLV firmy Iveco. Rozdělení úkolů je dáno taktikou přesunů a organizací konvoje a jeho ochrany. Dinga byla vybrána proto, že představovala nejlepší dosažitelný kompromis z hlediska úkolu, který mají plnit. Důležitým faktorem se stala také schopnost výrobce dodat vozidla v co nejkratším termínu. Důvodem bylo rostoucí ohrožení našich vojáků v Afghánistánu po redislokaci základny do Lógaru. Generál Bálint nepopřel informace o dílčích technických problémech, ale uvedl je na pravou míru. Provozní nedostatky byly dány tendencí k urychlenému nasazení vozidel Dingo. Celá akvizice vycházela z reality urgentní potřeby, akcentované ohrožením zdraví a životů našich vojáků. Urgentní potřebu či urgentní operační potřebu užívá jako právní, odborně podložený základ urychlené akvizice vojenského materiálu řada států NATO. Například ve Velké Británii je kodifikována v zákonné formě. V naší republice je užívána pružná forma, vyplývající z reálné potřeby armády na základě vývoje na bojišti nebo v místě nasazení. Vedlejším efektem uvedeného řešení akvizice vozidel Dingo a jejich zavedení do výzbroje se stalo zkrácení výcviku armádních specialistů, kteří se starají o údržbu v průběhu mise. Zástupce německé strany zdůraznil, že na vozidlech Dingo byly provedeny úpravy na základě požadavků české strany. Jednalo se především o změnu umístění sedaček. V německé verzi jsou dvě vpředu pro řidiče a velitele. Za nimi následují příčně k ose vozidla dvě trojice proti sobě. Střelec ze zbraně lafetované v stropním poklopu musí při střelbě stát na prostřední sedačce vzadu, což jej zbytečně vysouvá ven a zároveň je jeho postoj nestabilní. Pro českou armádu zůstávají sedačky velitele a řidiče beze změn, ale další sedačky jsou situovány tak, Detail přední stěny kabiny Dingo 2 Bundeswehru že střelec z lafetované zbraně stojí na podlaze. Závěrem byly probírány možnosti akvizice dalších vozidel Dingo a verzí jejich výzbroje. Tu by mohly tvořit nové, dálkově ovládané zbraňové základny konsorcia KMW. Dingo ve faktech Německá armáda dlouhodobě preferovala ve své výzbroji pásová obrněná vozidla. Důvodem byl především profil evropského terénu. Z kolových typů se objevil v omezené míře průzkumný Luchs 8 8 a obrněný transportér Fuchs 6 6. Ten však nakonec slouží v různých specializovaných verzích. Situace se změnila až koncem devadesátých let minulého století. Bundeswehr se začal podílet na misích v zahraničí. V jejich rámci výrazně vzrostl akcent na proběh obrněné techniky při hlídkování v terénu. Pásová vozidla se ukázala jako výrazně méně ekonomická ve srovnání s kolovými. Konsorcium Krauss Maffei Wegman proto zahájilo vývoj hned několika typů kolových obrněných vozidel 4 4. V r. 1998 se na počítačích konstrukčního fakta Takticko-technická data Dingo 2 Osádka: 2 + 4 nebo 2 + 6 Délka: 6,080 m Šířka: 2,390 m Výška stropu: 2,550 m Hmotnost: 11 t Max. rychlost: 100 km/h Dojezd: 1000 km Výkon motoru: 163 kw Výzbroj: kulomet MG3 nebo granátomet HK GMG Odolnost: STANAG 2+ týmu začalo rodit tzv. plně chráněné transportní vozidlo ATF Allschutz- -Transport-Fahrzeug. V reklamních materiálech je používána také anglická verze All Protected Vehicle. Základní požadavky ze strany Bundeswehru byly odolnost vůči střelám ráže až 7,62 mm, odolnost vůči střepinám dělostřelecké munice a ženijním minám, ochrana osádky proti účinkům zbraní hromadného ničení, vysoká rychlost na komunikaci, vysoká průchodivost v terénu, schopnost transportu letouny C-130 Hercules a C-160 Transal, nízká akviziční cena, Dálkové ovládání zbraňové základny rakouského Dinga 2 zvenku a zevnitř (snímek vpravo) nízké operační náklady a možnost oprav kdekoli ve světě. Pro urychlení vývoje a pravděpodobně i z důvodu zjednodušení servisu byl podvozek převzat ze známého terénního nákladního automobilu Mercedes Unimog. Na základě úspěšného ukončení vývoje a vojskových zkoušek bylo pro misi KFOR objednáno 56 a následně 91 vozidlo. Dostala bojové jméno Dingo. Zkušenosti z nasazení na Balkáně ovlivnily vývoj modernizované prodloužené verze na podvozku Unimog 5000L, která dostala bojové jméno Dingo 2. Vozidla se kromě délky na první pohled odlišují maskou chladiče, kde mřížka je u verze 1 rozdělena uprostřed plnou plochou, zatímco u verze 2 je průběžná. Dingo 2 má navíc větší vzdálenost mezi dveřmi na bocích, která odpovídá téměř šířce dveří. V minulém roce byl prakticky ukončen vývoj dalších dvou verzí vozidla Dingo 2, a to nákladní v provedení valník a víceúčelové se zvětšenou pancéřovanou karoserií za prostorem řidiče a střelce, která pokrývá vozidlo až na záď. Vstupní dveře jsou v tomto případě na svislé zadní stěně a na bočních nejsou okna. Nepancéřovaný nákladní prostor chybí a některé agregáty jsou umístěny vně na zadní stěně pancéřové karoserie. Předpokládá se využití ve formě verze sanitní, velitelské a průzkumné. Celkově konsorcium KMW nabízí devět verzí vozidla Dingo. Do současné doby byly nebo jsou realizovány dodávky vozidel Dingo 2 následujícím uživatelům. Německo 383, Rakousko 35, Belgie 286, Lucembursko 48. Pro českou armádu bylo poslední vozidlo z 21 prozatím objednaných dodáno k 5. 12. 2008. 32 33

LEGISLATIVA LEGISLATIVA NOVELIZACE ZÁKONA o vojácích z povolání Text: František VAVERA Ilustrace: Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ Rok 2008 měl být podle plánu legislativních prací vlády obdobím změn a návrhů v oblasti legislativní činnosti Ministerstva obrany ČR. Byla zpracována a vládě předložena novelizace zákona o ozbrojených silách, novelizován zákon o válečných veteránech a zpracováno několik prováděcích právních předpisů. Zpracovány měly být též některé věcné záměry právních norem souvisejících se službou vojáků. Jednalo se o návrh věcného záměru zákona o službě vojáků z povolání, o průběhu vojenských cvičení a některých právních poměrech vojáků v záloze, o mimořádné službě v ozbrojených silách České republiky a o branné povinnosti (branný zákon). Zejména samotná tvorba těchto návrhů věcných záměrů zákonů, které měly nahradit dosavadní právní úpravu, tedy zejména již málo aplikovatelný zákon o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze a rovněž základní zákon upravující službu vojáků, tedy zákon o vojácích z povolání, byla smělým a velice legislativně náročným plánem, navíc ambicióznějším ještě kvůli lhůtám zpracování návrhů do konce roku 2008. Tato zásadní transformace a určitá legislativní smršť právních předpisů v resortu obrany však byla v konečné fázi přehodnocena a změněna na nutné legislativní zásahy, zejména v rámci zákona o vojácích z povolání. Tento krok je již realizován. Návrh zákona byl projednán v meziresortním připomínkovém řízení s předpokladem jeho předložení k dalšímu projednávání v rámci legislativních orgánů vlády ještě koncem roku 2008. Zpracováním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, byla nastolena možnost pokračovat v dalším legislativním procesu v rámci resortu, následně dalších orgánů a vlády. Jedná se o novelu středně velkého rozsahu, ve které jsou obsaženy zejména následující instituty. Prvním jsou zvláštnosti průběhu služby v zahraničí (tato právní úprava je v zákoně o vojácích z povolání upravena jen okrajově), při nepřetržitém vojenském nasazení na území České republiky a úprava intenzivního a nepřetržitého vojenského výcviku (tyto instituty ve stávající právní úpravě zcela chybějí). V návrhu novely se vymezuje pojem zahraniční operace, který vychází z ustanovení 10 zákona č. 219/1999 Sb. Zavádí a definuje se pojem kontingent, stanovují se práva a povinnosti jeho velitele. Tato úprava vychází z potřeby vymezit specifika služby v podmínkách, které mohou nastat v průběhu služby vojáků v zahraničí. Stanovuje se omezení práv vojáka na udělení řádné dovolené a služebního volna, a to opětovně s ohledem na plnění úkolů v zahraniční operaci. Vzhledem ke specifikům průběhu služby vojáka v zahraničí se zakotvuje právo velitele kontingentu odchýlit se od právní úpravy celkové základní týdenní doby služby, doby služby konané nad základní týdenní dobu služby, doby volna a doby přestávek ve službě. Druhou oblastí je tzv. řízení ve věcech služebního poměru po přijetí nového správního řádu a nabytí účinnosti zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je současná právní úprava nedostatečná a přináší problémy v aplikační praxi. V navrhované úpravě je nově vymezeno zastupování účastníka řízení a doručování, které ve stávající úpravě zcela absentuje. Současně byly doplněny některé instituty, jež souvisejí s procesními úkony v průběhu řízení ve věcech služebního poměru. Nově se navrhuje upravit řízení o odnětí vojenské hodnosti jako zvláštní druh řízení. K zabezpečení právní jistoty vojáka se navrhuje zavedení subjektivní a objektivní lhůty k uplatnění tohoto institutu. Byla též modifikována pasáž týkající se přezkoumání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že právní předpis, který upravoval postup při řešení žádostí nebo stížností, byl zrušen a v současné době se tato oblast u vojáků z povolání řídí pouze Základním řádem ozbrojených sil České republiky, byl tento institut nově zakotven v návrhu zákona. Jako další možné řešení se jeví využití institutů nového správního řádu, tedy koncepční normy pro řízení. Oblast, která bude muset být upravena paralelně s probíhajícím legislativním procesem na úrovni resortu, je řízení ve věcech služebního poměru právě v kontextu se správním řádem. V tomto případě bude konečný text deváté části zákona o vojácích z povolání upraven, popř. dopracován ve spolupráci s gestorem obecných procesních předpisů, Ministerstvem vnitra ČR. Již nyní je možné konstatovat, že obsahem návrhu předkládané novely budou pouze ty instituty, které bude nezbytné upravit odchylně od obecné právní úpravy v souvislosti se specifičností služby vojáka z povolání. V ostatních případech budou základní principy řízení použity subsidiárně (podpůrně) ze správního řádu. Třetím institutem v novele zákona je přijetí do služebního poměru a jeho ukončení ve vztahu k omezení pronikání extremismu do resortu obrany (možnost zpřísnění přijetí do služebního poměru, např. ve vztahu k trestné činnosti, možnost změny ukončení služebního poměru ve vztahu k právnímu prostředí současné doby a podobně). Dochází k rozšíření podmínek při přijetí občana do služebního poměru vojáka z povolání, resp. při jeho propuštění, a to o případy, kdy občan nebo voják veřejně podporuje, propaguje nebo sympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Podle dosavadní právní úpravy má nárok na výsluhové náležitosti i voják, který spáchal trestný čin a podal si žádost o propuštění, a z tohoto důvodu mu zanikl služební poměr ještě před pravomocným odsouzením. Nově se proto stanovuje, že voják, jehož služební poměr zanikne v době, kdy je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně v souvislosti s výkonem služby, uplynutím stanovené doby nebo propuštěním na základě podané žádosti, nebude mít na výsluhové náležitosti nárok. Řízení o žádosti vojáka o dávky se bude zahajovat až na základě pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního zástupce. Současně se upravuje přechod nároku na dávky, zemřel-li voják před skončením trestního řízení. V případech trestního stíhání v souvislosti s výkonem služby vojáků bude přednostně řešeno odnímání vojenské hodnosti, tedy zánik služebního poměru bez nároku na výsluhové náležitosti. Zde se řeší pouze případy, kdy před odnětím hodnosti stihli vojáci ukončit služební poměr na vlastní žádost nebo jim zanikl služební poměr uplynutím stanovené doby. Čtvrtou novinkou je zvýšení částek jednorázového mimořádného odškodnění pozůstalých. Jeho smyslem je ohodnocení zvláštních rizik při výkonu služby. Dosavadní právní úprava značně zvýhodňovala pozůstalého manžela a děti s nárokem na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém oproti rodičům a ostatním osobám, které byly odkázány na vojáka výživou. U těchto kategorií osob se proto navrhuje jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých přiměřeně zvýšit s tím, že obdobně jako u pozůstalého manžela a dítěte se výše odvozuje od konkrétní rizikové činnosti, při které voják zemřel (popř. při vzniku jeho plné invalidity v důsledku této činnosti). Pátý institut představuje stanovení nových hodnostních sborů a hodností. Současná hodnostní struktura profesionálních ozbrojených sil je naprosto nevyhovující, neboť vojáci, kteří jsou služebně zařazeni na nejnižších systemizovaných místech, mají hodnost rotný. Od ukončení povinnosti výkonu základní služby se nepodařilo do zákona o vojácích z povolání začlenit hodnostní sbor poddůstojníků. V činné službě byly poddůstojnické hodnosti používány pouze u vojáků v základní nebo náhradní službě. Navrhovaná právní úprava narovnává tuto anomálii vůči obvyklé struktuře aliančních i jiných armád a umožňuje stanovit přehlednou skladbu personálu. Nová hodnostní struktura svým složením lépe odpovídá tradici vojenských hodností používaných od vzniku naší armády. Hodnostní struktura vychází z normy STANAG 2116 a je typově slučitelná s hodnostní strukturou ozbrojených sil států NATO. V návaznosti na stanovení nových hodnostních sborů a nových hodností je nutno upravit nejkratší dobu výkonu služby v těchto hodnostech. Na rozdíl od stávající právní úpravy se navrhuje stanovit nejkratší dobu výkonu služby v hodnosti také u hodnosti plukovníka, brigádního generála a generálmajora. Dále se stanovuje, která doba se vojákovi započítává do doby výkonu služby v hodnosti. Šestou novou oblastí zapracovanou do zákona jsou protikorupční opatření, a to v návaznosti na doporučení v usnesení vlády č. 125 z 19. února 1999. Znění je obdobné jako v zákoně č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), a sice, že voják je povinen zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s tím nepřijímat neoprávněné dary nebo jiné výhody. Tento výčet záměrů a cílů návrhu novelizace zákonů č. 221/1999 Sb. a č. 143/1992 Sb. není možné brát jako dogma a jistě po připomínkovém řízení nebo ve vztahu k aktuálnímu vývoji bude o některých tématech ještě diskutováno, případně bude možné návrh v přípustné míře o některé oblasti rozšířit. Z výše uvedeného vyplývá, že novelizace v zásadě nemění platové náležitosti, náborový příspěvek, cestovné ani výsluhové náležitost. Tyto části zákona se v současné době novelizovat nebudou a ve své podstatě se ani novelizovat nechtějí. Není zde ani snaha do těchto ustanovení implementovat určitou změnu, která by mohla aktivovat další možné novelizace. Co říci na závěr? Bezpochyby je každá novelizace otevřením Pandořiny skříňky a přináší otevřenou možnost přímé změny všech ustanovení, a to zejména na půdě Parlamentu ČR. Tyto tendence se budeme snažit minimalizovat a korigovat je s tím, že základ novelizace chceme udržet v mezích výše uvedeného výčtu. 34 35

Z ÚTVARŮ Z ÚTVARŮ Narozeniny s Barborou Text a foto: Šárka SÁDKOVÁ Čtvrtý den v prosinci neodmyslitelně patří Barboře z Nikomédie neboli svaté Barboře, patronce lidí s povoláním, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, dále pak havířů, dělostřelců a vůbec všech, kteří mají co do činění se střelným prachem a zbraněmi. Tento den tedy není dnem jen tak ledajakým pro 13. dělostřeleckou brigádu v Jincích, vytvořenou v rámci Armády České republiky 1. 12. 2003. Do jineckých kasáren od časného rána přijížděli významní hosté, aby společně s dělostřelci oslavili páté výročí vzniku brigády spojené s oslavou jejich patronky. Po slavnostním nástupu se úvodního slova ujal tiskový a informační důstojník kapitán Michal Abrhám, který přivítal náčelníka dělostřelectva Armády ČR plukovníka Tomáše Dvořáčka, zástupce krajského výboru Československé obce legionářské podplukovníka Rostislava Vychodila, starostu městyse Jinců Josefa Hálu, starostu sousední obce Čenkova Jana Hauptmana a další hosty. Připomenul hrdinství dělostřelců v druhé světové válce, již se o věhlas nejen svůj, ale i svých následovníků zasloužili snad nejvíc. Poděkoval také současným zástupcům v misích, kteří velkou měrou přispěli k vydobytí pověsti útvaru, na který je vždy spolehnutí. Poté velitel 13. db plukovník Ján Kožiak udělil pamětní odznaky. Vyhlášením nejlepších sportovců pluku byl nástup ukončen. Tím však sportu ani oslavě zdaleka neodzvonilo. Právě naopak. Dělostřelecký víceboj Sportovní duch zavládl nad nástupištěm, které se během několika minut proměnilo v kolbiště. Zde se jednotlivá družstva složená výhradně z kanonýrů utkala hned ve třech netradičních disciplínách. První byla poněkud náročnější, dá se říct dvoufázová. Nejprve se desetičlenný tým rozdělil na dvě části šesti a čtyřčlennou. Úkolem té menší bylo v co nejkratším čase odmontovat přední pravé kolo UAZu, poté koulejíce ho před sebou absolvovat slalom mezi kužely, nasadit je zpět a usednout do vozu. Zároveň na opačném konci cvičiště vytvořila šestice závodníků tři dvojice, které, jedna po druhé, absolvovaly běh s pytlem bavlny vážící asi padesát kilogramů. A aby to neměli tak lehké, v cestě jim stály překážky Přednáškové putování vojenského kaplana Oslavu svaté Barbory si nenechali ujít ani vojáci v Kosovu. Právě 13. kontingent AČR v sestavě KFOR je převážně tvořen z dělostřelecké brigády. O zábavu se jim postarala česká kapela MSP Michala Šindeláře a jeho přátel. Foto: kpt. Michal PREJZEK typu kluzké lavičky či kůň. Když poslední dvojice zdolala všechny nástrahy a odevzdala žok, neměl tým ještě zdaleka vyhráno. Musel se opět stmelit. Takže na plantážníky čekal ještě běh k vozidlu. Ale žádné naskočení do něj a dojetí do cíle. S naftou se musí šetřit. Hezky dozadu a odtlačit ho i s posádkou do cíle. Pak teprve sudí v rouše potulného mnicha zastavil stopky. Druhá disciplína spočívala ve vykládání a nakládání různě těžkých beden z tatry. Vzhledem k tomu, že dělostřelci nepoužívají nejlehčí munici, byla tato část užitečným tréninkem na doplňování zásob. Posledním kláním se stal štafetový běh. A jak jinak než s prázdnou dělostřeleckou nábojnicí. Kanonýrský soud Okolo páté hodiny odpolední pak všichni zaplnili společenský sál čenkovského Dělnického domu, jehož pódium se na pár hodin změnilo v soudní síň. Soudce, obžaloba, obhajoba i porota byli připraveni na každoroční rituál 13. brigády v Jincích dělostřelecký soud svaté Barbory spojený s přijímáním nových členů do cechu kanonýrského. S velmi zdařilým humorem a ještě lepším hereckým výkonem proprala tato justice větší či menší hříchy nových adeptů. Poté, co byl nad každým vynesen rozsudek typu zajistit lístky na fotbalová utkání či stálou dodávku čokolády a každý obžalovaný povinně vypil přijímací nápoj namíchaný z tajných ingrediencí, byli slavnostně pasováni na kanonýry. Vyhlášením výsledků sportovních klání skončil detailně naplánovaný program dne. Nikoli však zábava. Ve víru zpěvu a tance vydrželi kanonýři ještě dlouho do noci. A jsme si téměř jisti, že svatá Barbora byla, jako vždy, s nimi. České Budějovice, Pardubice, Karlova Studánka, Havířov, Jablunkov, Zlaté Hory, Ostrava, Deblín či Staré Hobzí jsou města a obce napříč celou Českou republikou. Co mají společného? V uplynulém roce se v nich uskutečnila přednáška vojenského kaplana 14. brigády logistické podpory kapitána Petra Fialy. Díky pozvání místních představitelů se mohla veřejnost seznámit se životem našich vojáků v zahraničních operacích. Kapitán Fiala čerpal inspiraci především z vlastních zkušeností získaných účastí v misích v Iráku a v Afghánistánu. A co zajímá lidi nejvíce? Obyčejné věci. Jak vojáci bydlí, jak se stravují, jestli mají kontakt s rodinou. Hovořilo se i o vážnějších záležitostech, jako jsou těžkosti, které činí službu vojáků zcela specifickou. Situace války, volba menšího zla a reakce člověka na každodenní ohrožení života to byla některá z vážných témat, o nichž se na besedách hovořilo. Jsou dva důvody, proč jsem do toho šel, říká kpt. Petr Fiala. Tím prvním je, že díky povídání si sám dokážu uspořádat a objektivizovat, co jsem to vlastně prožil. A ten druhý? Prostě nějak cítím, že to svým kolegům dlužím. Samozřejmě občas padají i otázky o politickém pozadí, ale tehdy pravdivě říkám, že těmto věcem nerozumím. Já hovořím jen o neobyčejné službě obyčejných českých vojáků, které jsem měl tu čest jako vojenský kaplan chvíli doprovázet. Text: kpt. Ivan ŠMÍDL, foto: archiv kpt. Petra Fialy 36 37

KVD KVD Klub, jehož činnost řídí 15členná rada, vyvíjí rozsáhlou zájmovou, kulturní, sportovní a společenskou činnost. Funguje zde rovněž sedm zájmových kroužků a řada aktivistů. V loňském roce rada zorganizovala tři besedy nad fotografiemi starého Tábora, o životě a díle Antonína Dvořáka a nad plánem MěÚ Tábor o využití bývalých Žižkových kasáren. V klubových prostorách se uskutečnily i další akce. Výstava sbírky pohlednic ze světa, pivních etiket a perokreseb jednoho člena KVD a dále už poněkolikáté velmi bohatá výstava ovoce, zeleniny a květin zahrádkářů. Podílelo se na ní 45 vystavovatelů s 230 exponáty a zhlédlo ji 360 návštěvníků. Letitou tradici má každoroční posezení u vánočního stromku, jež připravují především členky kroužku žen. Obdobně se v klubu pořádají i další setkání, například ke Dni dělostřelectva, s rodinnými příslušníky při oslavách MDŽ či svátku Josefů, kdy si účastníci společně zazpívají a zatančí při živé hudbě varhaníka, člena klubu. Rada KVD dále připravila návštěvu výstavy akademické malířky Evy Malkovské, prohlídku městské botanické zahrady a exkurzi na ukázku výcviku příslušníků místního 42. mechanizovaného praporu. K oblíbeným patří také návštěvy divadelních představení, jichž bylo Text: plk. v. v. Jan ŠAROVEC Foto: archiv KVD Tábor V Táboře v minulosti ukončilo mnoho příslušníků armády svou aktivní činnost a stali se z nich vojenští důchodci. Proto je v dnešní posádce evidován jeden z největších počtů vojenských důchodců v kraji. Ve zdejším klubu se jich soustřeďuje téměř pět set. Táborští důchodci BILANCOVALI v uplynulém roce zorganizováno devět a zúčastnilo se jich přes 120 zájemců. Velké pozornosti se těší poznávací zájezdy. Loni se jich realizovalo osm do Mladé Boleslavi, Prahy, Příbrami, Horšovského Týna, Slatiňan, Českých Budějovic, Vrchotových Janovic a Sudoměřic. Jen pro zajímavost, za posledních 18 let se v táborském klubu vojenských důchodců uskutečnilo celkově 140 obdobných zájezdů. Již padla zmínka o zájmových kroužcích. Kroužek žen se schází pravidelně dvakrát měsíčně. Jeho členky se na setkáních zabývají zdravotnickými, společenskými i rodinnými otázkami, uspořádaly si i výstavku svých sběratelských aktivit a pořádají občasné vycházky do přírody. Se stejnou pravidelností se v klubu schází karetní kroužek a na posádkových sportovištích kroužky nohejbalistů, plavců-saunařů i cyklistů. Milovníci bílého sportu úzce spolupracují s tenisty Vojenské policie v posádce včetně toho, že se s nimi podílejí na údržbě kurtů. Dvakrát ročně pak organizují turnaj o pohár rady KVD. Velmi užitečnou činnost vyvíjí kroužek zahrádkářů. Při svých schůzkách se jeho členové zabývají ochranou rostlin, praktickými ukázkami úpravy roubů a sestřihu stromků. V klubu, který je otevřen dvakrát týdně, je rovněž rozplánován čas pro setkání důchodců podle jejich bývalé vojenské odbornosti. A tak se tu pravidelně sdružují spojaři, ženisté, výsadkáři, zpravodajci, příslušníci PVO, bojaři a další. Samostatnou kapitolu představuje péče rady o záležitosti sociálního charakteru. Ke kulatým a polokulatým výročím členů předává rada KVD písemná blahopřání, za rok jich je okolo 120. Ve spolupráci s ředitelem KVV České Budějovice pak čtvrtletně zabezpečuje přátelská posezení oslavenců spojená s besedou, předáním dárků a pohoštěním z prostředků FKSP. Tato setkání mají u účastníků velmi příznivou odezvu. Z redakční pošty Vážení, dovolte, abych se s vámi podělila se svou trpkou zkušeností ze života. Skoro 30 let jsem pracovala u vojenské správy. Rovných 18 let na Újezdním úřadě vojenského újezdu Libavá jako vrchní správní referentka a téměř 12 let u VUSS Olomouc jako ekonomka Provozního střediska 0736 Město Libavá. Až do konce roku 2007, kdy byla zrušena VUSS Olomouc a nastalo velké propouštění. Sice jsem měla zájem pracovat dál, protože jsem si konečně mohla začít vydělávat na důchod, ale bohužel. Skončila jsem na úřadu práce. A protože mi zbývalo necelého půl roku do řádného důchodu, vydýchala jsem tuto skutečnost, vzala si odstupné a požádala o starobní důchod. Tak jsem přišla o práci, o přátele. Přemýšlela jsem, co dál s novým životem. Jsem vdova a žiji sama a možnost nějaké zábavy v Městě Libavá je minimální. Po čase jsem se dozvěděla, že v Olomouci při VZ 7544 existuje klub vojenských důchodců, kde se scházejí nejen bývalí důstojníci, ale i občanští pracovníci. To mě velmi zaujalo, tak jsem se začala zajímat o podmínky přijetí. Klub je velmi aktivní, organizují tu různé akce, zájezdy a v neposlední řadě svým členům na tyto akce i přispívají. To jsem ještě nevěděla, že se těším předčasně. Tak se stalo, že jsem dostala asi poslední ránu v životě nebo je to jen další, protože jsem se na personálním oddělení dozvěděla, že nemám na nic nárok, jelikož jsem přišla z úřadu práce, a ne přímo od vojenského zařízení. Ten pocit ponížení a bezmoci bych nikomu nepřála. Jsem nic, jsem nula, asi jsem pro společnost, ale hlavně pro armádu nic neudělala. Připadala jsem si tam jako odporný brouk, kterého patří zašlápnout, aby si moc nevyskakoval. Tak svět odplácí, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Vím, že s tím nic nenadělám, ale byla bych ráda, kdyby se někdo nad mým dopisem zamyslel, protože tohle může potkat každého z vás. Jana RŮŽIČKOVÁ, Město Libavá 38 39