FESTIVAL SOUDOBÉ TANEČNÍ TVORBY TANEC OSTRAVA POŘÁDÁ TANEČNÍ DIVADLO ZÓNA A DIVADLO LOUTEK V OSTRAVĚ Neděle 4. 6. 2006 / 19.00 / Divadlo loutek Václav Kuneš & Edd Schouten / TODANCE COMPANY OK Jan Kodet / JANÁČKOVA KONZERVATOŘ V OSTRAVĚ Tom Rychetský / TODANCE COMPANY OK Sobota 24. 6. 2006 / 19.00 / Divadlo loutek Hana Urbanová / BALET ND PRAHA Jaro Viňarský / JARO VIŇARSKÝ Michal Záhora / NANOHACH Neděle 25. 6. 2006 / 19.00 / Divadlo loutek Karen Foss / NANOHACH Součástí festivalu TANEC OSTRAVA jsou taneční semináře současné techniky na Janáčkové konzervatoři v Ostravě info: 732 552 559, www.tanecostrava.sca-art.cz lektor: Michal Záhora Předprodej vstupenek: Městské informační centrum v Ostravě tel.: 596 123 913 Za finanční podpory: Statutární město Ostrava Hotel MARIA
neděle 4. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod. TODANCE COMPANY OK / Václav Kuneš & Edd Schouten: Paedocypris Progenetica choreografie, koncept: Václav Kuneš & Edd Schouten kostýmy: Joke Zweedijk light design: Loes Schakenbos asistent choreografa: Pavel Plšek tančí: Klára Jelínková, Viktor Konvalinka, Tom Rychetský G. ORWELL 1984 JULIA WINSTON O BRIEN Je příběh o životě v totalitním režimu, o manipulaci s člověkem, o naprosté kontrole systému nad jedincem, o potlačování lidské individuality, o zakázané lásce, o strachu, bezmoci, o nenávisti, o touze po vzpouře, o hledání pravdy a opravdovosti, o touze po svobodě a ryzím citu, myslím, že může být důležité, že náš projekt není jen o tanci, ale i dalších elementech jako jsou zvuk, světla a i kostýmy hrají svou roli, už proto, že nebyly dané předem, tedy na počátku stavby choreografie, ale vznikaly v průběhu naší tvorby, práce se specifickými lidmi, tanečníky Edd Schouten Premiéra 1. a 2. května 2006 Divadlo Ponec
neděle 4. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod. JANÁČKOVA KONZERVATOŘ V OSTRAVĚ / Jan Kodet: Fragment z choreografie JADE choreografie, kostýmy: Jan Kodet nastudování: Lenka Vágnerová, Lenka Dřímalová hudba: Craik Armstrong světelný design: Dan Tesař tančí: Petra Glacová, Šárka Bočková Jade odstín zelené, zelená barva čakry, srdce kohokoli Nekonečný příběh života a smrti Kruh se uzavírá Reinkarnace? Představení vzniklo v koprodukci Concordia Dance, divadla Archa a festivalu Konfrontace. Premiéra 5.10. 2001 v divadle Archa.
neděle 4. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod. TODANCE COMPANY OK / Tom Rychetský: Zlomené sny choreografie, světelný design, scéna: Tom Rychetský hudba: The Klezmatics kostýmy: Roman Šolc asistent choreografie: Pavel Plšek tančí: Kateřina Benešová, Marta Drastíková, Zuzana Herényiová, Klára Kutilová, Tomáš Kopecký, Tom Rychetský, Radek Vrátil produkce: Ondřej Kotrč, Jiří Opěla nebojím se tvého Jahveho, nebojím se tvého Alláha, nebojím se tvého Ježíše, ale bojím se toho, co děláš ve jménu Boha z písně I Ain t Afraid od the Klezmatics Premiéra 1. a 2. května 2006 Divadlo Ponec
sobota 24. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod. ND Praha / Hana Urbanová: Jsou choreografie: Hana Urbanová hudba: Dama Dama, J.S.Bach hudební mix: Ondřej Urban tančí: Monika Hejduková, Pavlína Hrubešová, Radek Vrátil - členové baletního souboru Národního divadla foto: Roman Sejkot Motto: Jsou slova, aby mlčela ba určená k němotě, a my to za ně říkáme Vladimír Holan Hana Urbanová je absolventkou Taneční konzervatoře Hlavního města Praha. V roce 1999 získala angažmá v Národním divadle v Praze. Tančila v rolích: Myrtha (Giselle), Šeříková víla (Spící krasavice), Henrietta (Raymonda), Virgin (Throught Nana s eys, Galili) a v choreografiích Jiřího Kyliána (Sinfonietta) a (Dítě a kouzla). V roce 1999 se stala vítězkou mezinárodní soutěže Contest Wien a v roce 2002 získala 2. místo na soutěži Mladých umělců v Brně. Choreografii se věnuje od roku 2003 v rámci každoročního projektu ND s názvem Miniatury. Projekt Miniatury / Tvorba mladých choreografů z řad tanečníků souboru ND Již tradičně zařazuje balet Národního divadla na repertoár titul s názvem Miniatury. Večer je sestaven z choreografií mladých tvůrců, kteří nejsou v této oblasti žádnými začátečníky a jsou současnými členy baletu ND. Loni tvořila dramaturgickou linii inspirace výtvarným uměním, letos to bude etnická hudba z nejrůznějších koutů světa. Premiéra: 22. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle Repríza: 24. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle
sobota 24. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod. NANOHACH / Michal Záhora: Synchronicity život podle Junga choreografie: Michal Záhora spolupráce na choreografii: Zuzana Pavuková režijní spolupráce: Jana Vaníčková hudba: Carlo Natoli, J.S.Bach, Bryan Enno&Harald Budd, Phantasma světelný design: Jan Beneš-McGadie tančí: Lea Čapková & Michal Záhora produkce: Honza Malík & Nanohach o.s. foto: Dragan Dragin Věci se navenek jeví jinak, než ve skutečnosti jsou. Chování lidí je často nepředvídatelné, reakce nečekané až zvrácené. Zdánlivě neodpovídají situaci. Ponoříme-li se hlouběji do lidského nevědomí, možná nalezneme motivy chování skryté souvislosti. Výzkum do podzemí lidské spontaneity podnikl choreograf Michal Záhora s tanečnicí a choreografkou Zuzanou Pavukovou. Nastudovali odvážný a přitom zábavný duet, který dnes spolu s choreografem tančí Lea Čapková. Jejich hra o partnerském nesouladu i disharmonii vlastních představ a možností je neodolatelně upřímná i vtipná. Intimní a dramatické momenty ústí do ironických zvratů. Choreografie se opírá o vynikající interpretaci. Michal Záhora po absolutoriu konzervatoře Duncan Centre v roce 2003 získal angažmá v Norském národním souboru Carte Blanche, kde se podílel na představeních Amandy Miller, Ohada Naharina, Iny Christell Johannesen a dalších. V roce 2004 odešel do Itálie, kde byl do jara 2005 tanečníkem v souboru Roberta Zapally. V červnu 2005 uvedl v Čechách svůj autorský projekt Synchronicity a.konstrukt.um. Je členem skupiny současného tanečního divadla NANOHACH v Praze a příležitostně vede hodiny současného tance. V rámci České taneční platformy 2006 byl Michal Záhora vybrán do užšího výběru na Cenu Sazky za objev v tanci a Lea Čapková je nominována na Cenu za interpretaci. Představení vzniklo v rámci projektu Con tempo Divadla Duncan Centre Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Společnost pro taneční a múzickou výchovu, Konzervatoř Duncan Centre
foto: Noro Knap sobota 24. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod. Jaro Viňarský: Posledný krok pred ( příběh o nutnosti gravitace ) choreografie, tančí: Jaro Viňarský hudba: Silver Mount Zion, Artango světelný design: Pavel Kotlík kostýmy: Ondrej Bederka, Mirek Žitník zvukový design: Lucia Kašiarová foto: Jozef Rabara produkce: Hana Kubáčková Tanečník a choreograf Jaro Viňarský tvoří jako básník a dokumentarista zároveň. Jeho tvorba je velmi osobní a odráží soukromé úvahy a dilemata, je obrazem existenciálního i duchovního prožitku mladého středoevropana. Posledný krok pred je taneční rituál vyprávějící o vzletu a pádu, o touze duše a těla po očistě a lehkosti a také o odvaze, s níž člověk dokáže přemoci strach a dospět k poznání, k vyšším dimenzím. Díky osobnímu zaujetí pro téma a hluboké potřebě jej sdělit podává Viňarský jeden ze svých vrcholných výkonů. Naplno využívá možností výrazu svého školeného subtilního těla a jeho plasticity, tanečně rozehrává celou škálu poloh i extrémů. Jaro Viňarský od roku 1996 studoval na VŠMU v Bratislavě obor choreografie, o dva roky později se stal členem Štúdia tanca v Banské Bystrici. V roce 2002 přestoupil na pražskou HAMU. Jako choreograf debutoval v roce 2001 sólovým představením Sorton, za které obdržel druhou cenu na Mezinárodní soutěži Jarmily Jeřábkové. V roce 2003 získal na stejné soutěži opět druhou cenu za sólové představení Nikdy nezaliatý čaj. Další Viňarského sólo Poslední krok pred mělo premiéru v roce 2004. V posledních dvou letech Viňarský úzce spolupracuje s belgickou choreografkou Karine Ponties (Mi non sabir, Holeulone). Minulý rok Viňarský uvedl sólové představení Omša v choreografii a režii Milana Kozánka. Kromě vlastní tvorby a interpretace vede taneční workshopy.
neděle 25. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod. NANOHACH / Karen Foss: Struktury vratkosti / Structures of Instability - Frail - choreografie: Karen Foss (NOR) ve spolupráci s interprety původní hudba: Jan Kalivoda světelný design: Jan Beneš-McGadie kostýmy a realizace: Mariana Jamníková tančí: Lea Čapková, Honza Malík, Marta Trpišovská, Michal Záhora produkce: Honza Malík & Nanohach o.s. foto: Tomina Potýkáme se se skutečností neochoty přijmout vlastní křehkost a jemnost. Jsme-li ale vždy pevní, stoprocentní a perfektní, jsme jestě schopni přijímat? A dávat? Co za druh vzájemné podpory se to snažíme vytvořit...? Karen Foss se narodila norským rodičům v Kanadě. Do Norska přijela v roce 1964. Na Operní a baletní škole a v rámci profesionálního programu Královského baletu Winnipeg (Kanada) prošla šestiletým studiem profesionálního baletu. Po studiích a různých angažmá v New Yorku se vrátila do norského Oslo a stala se součástí silného a dynamického tanečního proudu na norské nezávislé taneční scéně 80. a 90. let. Pracovala s kolegy Oyvind Jorgensen/OJproduksjoner, Ina Christel Johannessen/zero visibility corp., Ingun Bjornsgaard/ Ingun Bjornsgaard Projekt, a stejně tak s umělci a tanečníky jako jsou Anzu Furukawa, Min Tanaka, Kjetil Skoien. Představení vzniklo v rámci projektu Con tempo Divadla Duncan Centre Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Společnost pro taneční a múzickou výchovu Konzervatoř Duncan centre. Další uvádění podporuje divadlo Ponec, Tanec Praha.