Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

Michael Martinek 2

Saudské Arábii je 80 let Země byla dlouho pod nadvládou Egypta či osmanské říše, většina nynější Saúdské Arábie se sjednotila až začátkem 19. století. V lednu 1926 vznikl nezávislý stát, který byl 23. září 1932 pod monarchou Abdalem Azízem ibn Saúdem přejmenován na Saúdskoarabské království. Když před 80 lety dovršil Abdal Azíz ibn Saúd proces sjednocování Arabského poloostrova a vzniklo Saúdskoarabské království, patřila nová monarchie k nejchudším zemím na světě. Obchodovalo se tam s velbloudy a další malé příjmy zajišťovaly náboženské poutě do posvátných muslimských měst Mekky a Mediny. To se ale změnilo po nálezu ropy v roce 1938. Země zažila ropný boom v 70. letech minulého století a ten zajistil zemi silnou hospodářskou i politickou pozici nejen na Blízkém východě. Srdce arabského světa a rodiště proroka Mohameda je nyní světovou ropnou jedničkou v těžbě, exportu i zásobách. Zemi výrazně ovlivňuje fakt, že se tam nacházejí dvě nejsvětější místa islámu, Mekka a Medina. A že tam v 7. století začal prorok Mohamed hlásat islám. Není tam dovolena jiná bohoslužba než islámská, nesmějí se stavět kostely, striktně tam uplatňují islámské právo šaría, neexistuje parlament či politické strany. Michael Martinek 3

Saúdská Arábie je druhým největším arabským státem (po Alžírsku) a 12. největším na světě (27krát větší než ČR). V zemi ale žije jen 28,5 milionu obyvatel. Nejsou tam řeky ani jezera - zemi dominuje Arabská poušť (čtvrtá největší poušť světa) Saúdská Arábie má podle amerického Úřadu pro energetické informace největší odhadované zásoby ropy na světě (druhá je Venezuela) Podle HDP je země s více než 680 miliardami dolarů asi na 23. místě světa, HDP na obyvatele je přes 2 tisíc dolarů V Indexu demokracie, který sestavuje americká společnost Economist Intelligence Unit a který vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí světa, patří Saúdská Arábie mezi sedm nejvíce autoritářských režimů, například vedle Íránu, Severní Koreje či Rovníkové Guineje Saúdská Arábie je jednou z mála zemí světa, která se nepřipojila ke všeobecné deklaraci lidských práv OSN Michael Martinek

Michael Martinek 5

Dny NATO v Ostravě opět přilákaly přes 200 000 návštěvníků Do Ostravy se celkově slétlo na 90 vojenských letounů a vrtulníků. Své životní jubileum přímo na akci oslavil generálmajor Zdeněk Škarvada, který se účastnil jako pilot britského Královského letectva bojů druhé světové války. Akce se letos účastní rekordní dvacítka zemí. Na poslední chvíli svou účast odřeklo řecké letectvo s letounem Mirage 2000-5. "Je to pro nás smutná zpráva, která nás zaskočila a zklamala. Nicméně věříme, že i bez účasti řeckého letectva bude letošní rok více než zajímavý a že si naši návštěvníci jeho rekordně našlapaný program užijí," uvedl Zbyněk Pavlačík, předseda sdružení Jagello 2000, které Dny NATO organizuje. Michael Martinek 6

Michael Martinek 7

Akceschopná a připravená armáda je nezbytná pro fungování každého státu. Dnešní svět není jednoduchý. Ani my v České republice nemůžeme žít s představou, že se nás jeho problémy netýkají. Proto se bez armády neobejdeme. Máme co předvést a čím se pochlubit i tady v Ostravě. Armáda České republiky má všechny předpoklady k tomu, aby doma i za hranicemi obhájila svůj kredit důvěryhodného a spolehlivého partnera, řekl Alexandr Vondra. To, že tato akce je pro Armádu České republiky prestižní záležitostí, potvrdil také generálporučík Petr Pavel. Potom, co se stala česká armáda profesionální, do určité míry ztratila kontakt s veřejností. Tato dvoudenní akce je pro nás jedinečnou příležitostí ukázat jim nejen naši výzbroj a techniku, ale především profesionalitu, zdůraznil náčelník Generálního štábu AČR. Michael Martinek 8

Ozbrojené konflikty Válka: ozbrojený konflikt s nejméně 1000 obětí; rozdělení podle účasti a statusu organizovaných složek: Dva nebo více států = mezistátní válka Vláda a opoziční aktér uvnitř státu = občanská válka Dvě či více zájmových skupin uvnitř státu bez účasti vlády = interkomunální konflikt Terorismus: nepředvídatelné násilné akty, obvykle zaměřené na civilisty, vedoucí k vytvoření atmosféry strachu za účelem dosažení politických cílů Genocida (lat. geno-cidium, vražda rodu): zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí definované na základě jejich etnika či rasy Často je propojeno více typů konfliktů Michael Martinek 9

Mezistátní války Od roku 195 nevedly mezi sebou žádnou válku státy sdružené v NATO. Hlavní válečné konflikty ve světě po roce 195: Indie Pákistán, Izrael Egypt, USA Vietnam, SSSR Afghánistán Po skončení studené války ubývá mezistátních ozbrojených konfliktů, přibývá válek extrasystémových, občanských a interkomunálních vzniká nový fenomén: globální terorismus. Na území Evropy se od roku 195 vedly války jen mezi nástupnickými státy bývalé Jugoslávie: Srbsko-chorvatská válka (1991 1995) Válka v Bosně a Hercegovině (1992 1995) Válka v Kosovu (1999) V posledních 20 letech vedly USA spolu se spojenci NATO tři války na Blízkém východě: 1991 operace Pouštní bouře (Kuvajt) 2001 operace Trvalá svoboda (Afghánistán) 2003 operace Irácká svoboda (Irák) Michael Martinek 10

Století smrti Ve 20. stol. bylo systematicky vyvražděno (etnická nebo politická genocida) asi 100 milionů lidí: Čína 30 mil. SSSR 20 mil. Německo (vč. Holokaustu) 11,5 mil. Japonsko 10 mil. Pákistán 3 mil. Súdán 3 mil. Nigérie 2 mil. Afghánistán 1,8 mil. Kambodža 1,7 mil. Turecko 1,5 mil. Indonésie 1,2 mil. Rwanda 1 mil. Indie 1 mil Ve válečných konfliktech zahynulo dalších asi 80 mil. lidí: První světová válka 10 mil. Druhá světová válka 50 mil. Ostatní války 20 mil. Asi 1 mil. lidí ročně spáchá sebevraždu (pokusů je asi 60 mil.). V EU zahyne ročně asi 30 tis. lidí při dopravních nehodách Michael Martinek 11

Válečné konflikty a globální sociální situace (2008) Země s největšími armádními výdaji (v mld. dolarů) USA - 607 Čína - 8,9 Francie - 65,7 V. Británie - 65,35 Rusko - 58,6 Německo - 6,87 Japonsko - 6,38 Itálie - 0,69 Saúdská Arábie - 38,2 Indie - 30,0 Česko cca 3 Celkové armádní výdaje ve světě: 1,6 biliónu dolarů (téměř 30 biliónů korun) Od roku 1999 se vojenské výdaje zvedly o 5 %. Rozvojová pomoc: Celkem asi 100 mld. USD Z toho EU 56 % Michael Martinek 12

Příčiny ozbrojených konfliktů Psychologické: Vrozená agresivita zvláště u mužů ( války vznikají proto, že muži rádi bojují ; jeli méně válek, je více domácího násilí, sportovní agresivity apod. ); teorie sociálního darwinismu. Relativní deprivace pocity deprivace a frustrace nejsou vlastní pouze jedincům, ale i skupinám. Problém vůdcovství největší konflikty vyvolaly psychopatologické osoby (Napoleon, Stalin, Hitler, Mao, Pol-Pot atd.) Kulturní (etnické a náboženské) nejčastější: Snaha o národní či etnické sebeurčení (dekolonizační boje za samostatnost, vnitřní boje v multietnických státech) Náboženská neslučitelnost a z ní vyplývající agresivita Nejhlubší a nejdelší konflikty jsou při spojení obou prvků Michael Martinek 13

Příčiny ozbrojených konfliktů Ekonomické: Čím vyšší je úroveň majetkových a příjmových rozdílů, tím vyšší je riziko konfliktů (válka je pro chudé lidi zdroj obživy; bohatství a korupce mocných vzbuzuje nenávist chudých) Nerostné bohatství (zvláště ropa) je vysokým bezpečnostním rizikem Obchod se zbraněmi Politické: Autoritativní a represivní režimy generují odpor a jsou více náchylné ke konfliktům než režimy demokratické Zhroucené státy otevírají prostor pro interkomunální boje Geografické: válka, nepřátelské etnikum či náboženství v sousedním státě Demografické: rychlý populační růst, vysoký podíl nezaměstnaných (zvláště mladých mužů) Michael Martinek 1

NATO North Atlantic Treaty Organization (Organizace Severoatlantické smlouvy) - NATO Hlavní vojensko-politické seskupení spojující státy Evropy a Severní Ameriky. Sídlo: Brusel (1959 1966: Paříž) Základním dokumentem Aliance je Severoatlantická (Washingtonská) smlouva, podepsaná. dubna 199 ve Washingtonu. Vychází z Charty OSN (195). Spojila deset evropských a dva severoamerické státy za účelem vzájemné spolupráce a obrany na základě dobrovolnosti. Od 1.. 2009 má NATO 28 členů. Podle článku 5 smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Za ozbrojený útok se považuje ozbrojený zásah proti území členského států a proti ostrovům nebo lodím či letadlům kterékoliv smluvní strany v Atlantickém oceánu na sever od obratníku Raka. Michael Martinek 15

Michael Martinek 16

Vznik NATO Hlavní důvod vzniku: expanzionistická politika SSSR po 2. světové válce. Poté, co západoevropské vlády splnily svůj závazek, daný ještě za války, zredukovat svou výzbroj a demobilizovat vojska, sovětské vedení zachovávalo své vojenské síly v plném stavu. SSSR zároveň vnutil nedemokratické formy vlády a potlačil opozici a základní lidská a občanská práva a svobody v řadě zemí střední a východní Evropy i v jiných částech světa. V dubnu 198 začala protiprávní blokáda Berlína Podpis Bruselské smlouvy v březnu 198 byl projevem rozhodnutí pěti západoevropských států - Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit systém společné obrany a posílit vzájemné vztahy takovým způsobem, který by jim umožnil odolat ideologickému, politickému a vojenskému ohrožení jejich bezpečnosti. Na základě jednání s dalšími západoevropskými státy, s USA a Kanadou byla. dubna 199 podepsána Severoatlantická smlouva. SSSR a další státy sovětského bloku reagovaly po vstupu západního Německa do NATO založením Varšavské smlouvy (1. 5. 1955): SSSR, Polsko, Československo, NDR, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Albánie (vystoupila 1968). Michael Martinek 17

Varšavská smlouva Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár. Michael Martinek 18

Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA) v roce 1973, včetně počtu vojáků Michael Martinek 19

Členské státy NATO (od 1. dubna 2009: 28 členů) Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Spojené státy, Velká Británie (199) Řecko, Turecko (1952), Spolková republika Německo (1955) Španělsko (1982) Česko, Maďarsko, Polsko (1999) Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko (200) Albánie, Chorvatsko (2009) Michael Martinek 20

Rozšiřování NATO v Evropě Michael Martinek 21

NATO po skončení studené války Po rozpadu komunistického bloku (1989) a rozpuštění Varšavské smlouvy (1. 7. 1991 v Praze) přijímá NATO novou strategickou koncepci: rozšíření zóny stability na kontinentu a navázání spolupráce s bývalými nepřáteli členy Varšavské smlouvy. 1991: Severoatlantická rada pro spolupráci politické konzultace v otázkách týkajících se bezpečnostních zájmů postkomunistických států, studijní pobyty vojenského personálu z těchto států v USA. 199: Partnerství pro mír, rozšíření 1997 1997: Rada euroatlantického partnerství nástupce Severoatlantické rady pro spolupráci Zároveň se Aliance postupně přetváří z nástroje na obranu území svých členských států v sílu napomáhající řešení krizových situací za tradičními hranicemi zemí NATO. Michael Martinek 22

Přehled operací a misí NATO 1. Sharp Guard: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1992-1996 2.Deny Flight: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1993-1995 3. IFOR: Bosna a Hercegovina, 1995-1996. SFOR: Bosna a Hercegovina, 1996-1998 5. SFOR II: Bosna a Hercegovina, 1998-200 6. Allied Force: Kosovo/ SFR Jugoslávie, 1999 7. AFOR: Albánie, 1999 8. KFOR: Kosovo, 1999 - nyní 9. Essential Harvest: Makedonie, 2001 10. Amber Fox: Makedonie, 2001-2002 11. Allied Harmony: Makedonie, 2002-2003 12. Active Endeavour: Středomoří, 2001 - nyní 13. Display Deterrence: Turecko, 2003 1. ISAF: Afghánistán, 2003 - nyní 15. NTIM: Irák, 200 16. NTM-I: Irák, 200 - nyní 17. Podpora Africké unii: Súdán (Dárfúr), 2005-2007 18. Pomoc po hurikánu: Spojené státy americké, 2005 19. Operace Pákistán: Pákistán, 2005-2006 20. Allied Protector: Adenský záliv, 2009 - nyní Michael Martinek 23

Anders Fogh RASMUSSEN generální tajemník NATO Dánský politik Anders Fogh Rasmussen se stal 1. srpna 2009 dvanáctým generálním tajemníkem Severoatlantické aliance. Narodil se v roce 1953. V roce 1978 dokončil studia ekonomie a v témže roce 1978 se stal poslancem dánského parlamentu za Liberální stranu. Rasmussen zastával různé pozice v dánské vládě i v opozici, vrcholem jeho domácí politické kariéry bylo křeslo premiéra, do něhož byl zvolen celkem třikrát. Šéfem dánské vlády byl až do rozhodnutí o tom, že se stane generálním tajemníkem NATO, které padlo v dubnu 2009. Doposud žádný politický šéf NATO nebyl v minulosti tak vysoko postaveným politikem. Poprvé se Rasmussen stal premiérem, když jeho Liberální strana zvítězila ve volbách v listopadu 2001 se slibem, že tvrdě zpřísní pravidla pro žadatele o azyl a sníží daně. Znovu byl zvolen v roce 2005. Vyhrál i volby v roce 2007 s příslibem, že zlepší veřejné služby. Anders Fogh Rasmussen je ženatý a má tři děti. Ve volném čase rád běhá, jezdí na kole či sjíždí řeky na kajaku. Michael Martinek 2

Partnerství pro mír (Partnership for Peace PfP) Reakce na požadavek především České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska na rychlé přijetí do NATO, a tím na získání bezpečnostních záruk Aliance. Program schválen na vrcholné schůzce NATO v Bruselu v lednu 199. Plán předpokládá vojenskou spolupráci a možnost bezpečnostních konzultací s těmi zeměmi bývalého komunistického bloku, které o partnerství projeví zájem. Neznamená však poskytnutí bezpečnostních záruk NATO ani nárok na automatické členství v Alianci v budoucnosti. Státy, které mají o partnerství zájem, podepíší deklaraci se závazkem přistoupení k programu a zaváží se respektovat nedotknutelnost existujících hranic. Poté každý partnerský stát vypracuje zprávu, v níž oznámí, jaké zdroje, zařízení a jednotky hodlá v rámci spolupráce poskytnout do jaké míry se hodlá podílet na společných akcích (společné vojenské plánování, výcvik, vojenská cvičení, záchranné akce, společné mírové operace či řešení krizí) co hodlá udělat pro dosažení civilní kontroly nad svou armádou a pro zprůhlednění obranného rozpočtu a obranné politiky. Vedení NATO vypracuje na základě těchto zpráv konkrétní program spolupráce s jednotlivými zeměmi a předloží jim jej ke schválení. Stupeň spolupráce s NATO může tedy být pro různé partnery různý. Michael Martinek 25

Členství ČR v NATO Smlouva o konvenčních bezpečnostních silách v Evropě 19. listopadu 1990 V Paříži ji podepsali zástupci 16 členských států NATO a šesti členských států Varšavské smlouvy. Obě vojenské aliance vydaly prohlášení o tom, že se již nepovažují za protivníky, čímž byla de facto ukončena studená válka. Dohoda o statutu ozbrojený sil 19. června 1995 V Bruselu byla přijata Dohoda mezi členskými státy NATO a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil a Dodatkový protokol k Dohodě (Sbírka zákonů 297/1996). Listopad 1995 Česká republika formálně přistoupila k Dohodě o statutu ozbrojených sil, která mezi členskými státy NATO platí od roku 1951. Dohoda umožňuje rozmísťování vojsk signatářských států na jejich území pro účely cvičení a další aktivity. Washingtonská smlouva 12. března 1999 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu. dubna 199: smlouvu schválila Poslanecká sněmovna 15. dubna 1998, Senát 30. dubna 1998, listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě podepsal prezident Václav Havel 26. února 1999. 12. března 1999 předal ministr zahraničí Jan Kavan listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě v Independence americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové Michael Martinek 26

Zástupci České republiky v NATO Stálá delegace ČR při NATO: velvyslanec (stálý představitel České republiky při Severoatlantické radě - NAC. Je podřízen Ministerstvu zahraničních věcí České republiky) civilní sekce (je rozdělena na politický a obranný úsek) vojenská sekce (vojenský představitel je organizačně podřízen vedoucímu delegace. Věcně je řízen náčelníkem generálního štábu Armády České republiky; generálmajor Jiří Baloun) Celkem asi 50 pracovníků, druhá největší diplomatická mise ČR v zahraničí (po Stálém zastoupení ČR při EU). Velvyslanci České republiky při NATO Martin Povejšil (2. srpna 2009 -) Zdeněk Borkovec, zástupce velvyslance (8. května 2009-23. srpna 2009) Štefan Füle (11. července 2005-7. května 2009) Jan Michal, chargé d'affaires(2. dubna 2005-11. července 2005) Karel Kovanda, (2. března 1998-2. dubna 2005) Michael Martinek 27

Organizační struktura NATO: 1. Hlavní politické a rozhodovací instituce NATO Severoatlantická rada (North Atlantic Council - NAC) NAC je nejvyšší rozhodovací a konzultační orgán aliance, fórum pro demokratickou diskusi a vzájemné konzultace, ve kterém jsou zastoupeni všichni členové NATO. Usiluje o plnění základního cíle NATO: zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti členských zemí. Schází se na několika úrovních: ministerská zasedání se konají dvakrát ročně, příležitostně rada zasedá i na úrovni šéfů států a vlád. Na úrovni stálých zástupců (velvyslanců) členských států se schází alespoň jednou týdně. Se zástupcem Ruska jako 28+1 alespoň jednou měsíčně. Předsedou Rady NATO je z titulu své funkce generální tajemník Aliance. Výbor pro obranné plánování (Defence Planning Committee - DPC) DPC se zabývá se záležitostmi specificky spojenými s obranou (kromě jaderných zbraní), odpovídá za vypracování obranné politiky paktu; schází se pravidelně na úrovni velvyslanců a minimálně dvakrát ročně na úrovni ministrů obrany. Byl vytvořen roku 1963. Skupina pro jaderné plánování (Nuclear Planning Group - NPG) NPG má stejnou pravomoc jako Výbor pro plánování obrany v oblasti jaderných zbraní. Generální tajemník (Secretary General) Je z titulu své funkce předsedou Severoatlantické rady a odpovídá za její řízení. Je předsedou Výboru pro obranné plánování a Skupiny pro jaderné plánování. Je zodpovědný za činnost Mezinárodního sekretariátu. Je nejvýše postaveným civilistou v NATO a reprezentuje Alianci pouze navenek, nemá však skutečnou rozhodovací pravomoc, v případě neshod může sloužit jako prostředník. Michael Martinek 28

Organizační struktura NATO: 2. Vojenská struktura NATO Vojenský výbor (Millitary Committee - MC) Nejvyšší vojenský orgán NATO, předkládá návrhy a doporučení Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Na úrovni stálých vojenských zástupců členských států se schází alespoň jednou týdně. Pod vojenský výbor spadají dvě strategická vojenská velitelství NATO (NATO Strategic Commands - SC). Velitelství spojeneckých sil pro operace (Allied Command Operations - ACO) Velitelství sídlí ve městě Mons. Vrchním velitelem sil NATO v Evropě je od roku 2003 americký generál James L. Jones, který je zároveň velitelem amerických ozbrojených sil v Evropě. Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (Allied Command Transformation ACT) Velitelství sídlí v americkém Norfolku. Michael Martinek 29

Další vojenské pakty Rijský pakt představuje dohodu ratifikovanou většinou států amerického kontinentu 2. září 197 v brazilském Rio de Janeiro. Jádrem dohody je závazek vzájemné pomoci při napadení jednoho ze signatářů. Tento pakt je také znám jako tzv. "obranná doktrína západní hemisféry". 2012 čtyři státy odstoupily z Rijské dohody, říkají, že regionální obranná dohoda je iniciativou USA, a že jim členství nijak nepomáhá (Bolívie, Venezuela, Ekvádor, Nikaragua). ANZUS - mezinárodní vojenská organizace jejímiž členy je Austrálie, Nový Zéland a Spojené státy americké. Vznikla podpisem Tichomořské bezpečnostní smlouvy 1. září 1951. SEATO - Anglicky South East Asia Treaty Organization byla vojenskou organizací v oblasti Tichého oceánu (195); zanikla v roce 1977. OSKB - Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti je mezinárodní vojenskou organizací, zahrnující sedm zemí bývalého SSSR. Členy jsou: Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Michael Martinek 30

OSKB Na Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB) čeká okamžik skutečnosti, tvrdí stálý zástupce Ruska při NATO Dmitrij Rogozin. Myslí si, že po stažení vojsk aliance z Afghánistánu se situace v tomto regionu prudce vyostří. Překážkou na cestě terorismu a obchodu s narkotiky se musí stát za této situace právě OSKB, řekl Dmitrij Rogozin v interview pro Hlas Ruska. Do konce tohoto roku opustí Afghánistán více než 30 tisíc amerických vojáků. Svá vojska stáhnou také spojenci USA v koalici. Předpokládá se, že už v r. 201 budou pořádek v zemi zajišťovat afghánské bezpečnostní síly. Podle slov Rogozina se OSKB ještě neprojevila patřičným způsobem. Všechny nezbytné rezervy ale má, včetně koaličních sil pohotového reagování, které mohou být nasazeny v případě pridkého vyostření situace v jakékoliv členské zemi OSKB. V Moskvě důkladně vypočítávají nejrůznější scénáře, abychom se připravili na jakýkoliv vývoj událostí. Michael Martinek 31

Síly armády ČR vyčleněné pro NATO Ozbrojené síly České republiky plní úkoly, které vyplývají z členství v Severoatlantické alianci a z dalších z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení a rozvíjejí k tomu své schopnosti zahrnující i výstavbu jednotek zařazených do Sil rychlé reakce NATO (NRF NATO Response Force). Trvale zabezpečují aktivní účast v integrovaném sytému protivzdušné obrany NATO (NATINEADS NATO Integrated Extended Air Defence System) a schopnost přijmout v případě potřeby alianční síly na vlastním území. V současné době také působí čeští vojáci ve dvou zahraničních misích, které jsou pod velením NATO. Kosovo (KFOR): mise ukončena 2011 Afghánistán (ISAF): 60 vojáků V rámci podílu ČR na rozvoji Evropské bezpečnostní a obranné politiky EU (ESDP European Security Defence Policy) jsou ozbrojené síly ČR zapojeny do přípravy vojenských kapacit EU včetně sil rychlé reakce (RRF Rapid Response Forces), které jsou budovány jako kompatibilní a komplementární se silami NATO. Česká republika se podílí 0,8829 % na celkových rozpočtech Severoatlantické aliance, což činí cca 00 mil. Kč ročně. Michael Martinek 32

Kosovo (KFOR) Mnohonárodní mírová operace NATO na území Kosova byla zahájena 12. července 1999 pod názvem JOINT GUARDIAN. Od dubna 2005 operace nese název JOINT ENTERPRISE. Hlavním úkolem mírových sil KFOR je přispívat k vytváření a udržování bezpečného prostředí, které umožní pokračování mírového procesu a demokratického vývoje země bez potřeby budoucí přítomnosti mnohonárodních vojenských jednotek a podporovat misi OSN v Kosovu (UNMIK) a misi Evropské unie (EULEX). Armáda České republiky se mírové zahraniční operace NATO v Kosovu účastní od roku 1999. V současné době působí na velitelství KFOR šest českých vojáků. Ti se v mezinárodním štábu podílejí na plnění operačního úkolu. Doba nasazení: 8/2012 02/2013 Michael Martinek 33

Afghánistán Cílem operace ISAF (International Security Assistance Force) pod vedením NATO je pomoci afghánské vládě při zajišťování bezpečnosti a stability tak, aby byl Afghánistán suverénní a samostatný stát pevně kontrolující své vlastní území. Mandát ISAF je vymezen rezolucí Rady bezpečnosti (RB) OSN č. 1386 z roku 2001, která síly ISAF zmocnila pomáhat afghánským orgánům při zajišťování bezpečnosti. Armáda ČR má v operaci ISAF v současné době do 60 vojáků, což je maximální počet stanovený mandátem pro rok 2012. Podle návrhu zahraničních misí na léta 2013 a 201, který tento týden schválila vláda, se v příštím roce počet příslušníků AČR v Afghánistánu sníží na 539 osob. O rok později pak číslo dále klesne na 30 na začátku roku 201, na jeho konci bude dosahovat cca 150 osob. Česká republika se v Afghánistánu angažuje od roku 2002, kdy v zemi působila polní nemocnice. Kromě ní a chirurgického týmu se zde postupně vystřídali armádní chemici, vrtulníková jednotka, pozemní jednotky v rámci provinčního rekonstrukčního týmu, výcvikové a poradní týmy a také speciální jednotky nejen v rámci operace ISAF, ale i operace Trvalá svoboda. Vrcholem českého angažmá byl loňský rok, kdy v Afghánistánu působilo do 720 osob, celkem se už v zemi vystřídalo téměř 6 tisíc českých vojáků. Pozice České republiky je v souladu se směrem, který vytýčily na summitu schválené dokumenty. Česko svoji vojenskou přítomnost v zemi postupně utlumuje a svoji pozornost tak, jak zní požadavek Aliance přesouvá k výcvikovým aktivitám tamních bezpečnostních sil. Ty v současné době čítají celkem 33 tisíc osob, 190 tisíc z toho jsou příslušníci Afghánské národní armády. Právě ty Češi cvičí v rámci svého výcvikového a poradního týmu, který působí v provincii Wardak, nebo v rámci výcviku pilotů v Kábulu. Michael Martinek 3

Jednání států NATO na nejvyšší úrovni se konalo 20. a 21. května 2012 v americkém Chicagu a za Českou republiku se ho zúčastnila delegace vedená prezidentem republiky Václavem Klausem; dále v ní byli předseda vlády Petr Nečas, ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, ministr obrany Alexandr Vondra a náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Vlastimil Picek. Summit NATO v Chicagu schválil v rámci alianční iniciativy ke sdílení schopností takzvané Smart Defence také projekt na vytvoření Mnohonárodního centra pro letecký výcvik (Multinational Aviation Training Centre MATC), jenž předložila Česká republika, která jej bude také v roli vedoucí země v nejbližších letech dále rozvíjet. Prioritním tématem druhého dne summitu NATO v Chicagu byl Afghánistán. Otázku působení v této zemi do a po roce 201 projednávali za účasti afghánského prezidenta státníci z 50 zemí účastnících se alianční mise ISAF, sousedních zemí Afghánistánu, včetně prezidenta Pákistánu, a představitelé mezinárodních organizací včetně GT OSN nebo činovníků Evropské Unie. Na okraj jednání summitu v Chicagu se na neformální schůzce setkali také ministři obrany zemí Visegrádské skupiny. Českou republiku reprezentoval ministr obrany Alexandr Vondra, na jednání byli také přítomni náčelníci generálních štábů zemí V. Michael Martinek 35

Ministerstvo obrany ČR Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Bezpečnostní radě České republiky a prezidentu České republiky. Kromě dalších povinností souvisejících s obranou státu povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti. V rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států. (Působnost Ministerstva obrany definuje zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústř. orgánů státní správy ČR, 16, ve znění pozdějších předpisů.) Michael Martinek 36