Čtení na léto číslo 22 online Červenec 2010 v temnotě 02 Vyhnání Gerty Schnirch 03 Stín větru 04 O hnědém medvědu ze Zeleného údolí 05 Pyrofobie 06 Sluneční bouře 07 Namasté babá aneb Kapela v Indii 08
e váš klíček recenze Vážení čtenáři, léto je v plném proudu a my Vám na poslední chvíli přinášíme červencové číslo. Tentokrát je až po okraj plné jen a jen recenzí s letními tipy na zajímavé počtení. Snažili jsme se o co nejširší záběr v žánrech recenzovaných knih, a tak si snad každý z Vás přijde na své. 2 Vaše redakce V temnotě autor: Rob Thurman Popularita tzv. urban fantasy je značná jak ve světě, tak u nás v Čechách. Každý týden se na trhu objeví aspoň jeden titul odehrávající se v našem světě, kde ale s námi koexistují upíři, vlkodlaci a jiná magická verbež, která to s námi myslí všelijak, ale většinou nás bere jako pouhou potravu, v lepším případě jako něco bezvýznamného a nicotného. K tomu se povětšinou jedná o příběhy líznuté trochou romantiky a lásky, jak to proslavila S. Meyerová svojí ságou Stmívání. Ale do všech těchto příběhů s romantickým nádechem najednou jako blesk z čistého nebe vlítl román V temnotě (orig. Nightlife, 2006), první kniha z cyklu Cal and Niko Leandros. Autorem je Rob Thurman a po přečtení první kapitoly jsem se vrhl k Internetu a šel si ověřovat, že Rob Thurman je skutečně Rob Thurmanová (jak se píše na přebalu), protože jsme si nebyl fakt jistý, jestli to není spíše muž. Ten styl, ta slova, ty nápady, ten drsný a černý humor a hlášky, a především hromady krve a jiné brutality, prostě mi to nepasovalo k ženě. K tomu fakt, že v knize tedy moc ženských postav není (myslím tři: matka našich hrdinů, nevlastních bratří Niko a Kala, kterou Kal ohodnotil jako couru hláškou: Ježíši Kriste, s tímhle moje máma šoustala?, jedna zazobaná černá vdova, ze které se vyklubala upírka, a pak jedna malá holka vědma, která toho ví až nebezpečně hodně o budoucnosti, a k tomu je vlastně příběh vyprávěný z pohledu Kala, tedy na ženskou autorku nezvyklý styl. Celý příběh se odehrává v dnešním New Yorku, ve kterém kromě miliónů lidí žije množství jiných bytostí, o kterých my lidé nemáme ani páru. Trolové pod Brooklynským mostem, upíři v honosných rezidencích, či satyrové jako prodavači ojetin. Všechno bytosti, kterým bratři Kal a Niko říkají grendelové. Ale jsou tu jedni skutečně děsiví, kterým se říká ólfi. Ti vládly naší planetě dlouhé věky, ale pak je jejich potrava, lidé, svým množstvím málem zahubila. Ale teď se jejich zbytky snaží vrátit na trůn. Jedinou cestou k cíli je geneticky křížený jedinec mezi ólfi a člověkem. A tím šťastlivcem je právě Kal. Jeho matka pochybné existence se nechala nějak ukecat jedním krasavcem se slizkou kůží, rudýma očima a řadou špičatých zubů v ústech, k erotickým hrátkám, z nichž vzešel Kal napůl člověk, napůl bestie. A právě ze svého druhé já má Kal obavy, a proto je se svým bratrem Niko stále na útěku. Většina tohoto skvělého příběhu je postavena především na kontrastu dvou hlavních hrdinů. Kal je člověk, který žije filozofií typu ser pes, nějak bylo, nějak bude. K jídlu stačí hamburger a hranolky, burákové máslo, prádlo se nemusí měnit každý týden, a všechno se dá vyřešit hned na místě systémem rána a padneš. Naopak Niko jako starší z nich je typem přemýšlivého a uvědomělého člověka, vyznávajícího zdravou výživu, asijská bojová umění, důkladnou duševní i tělesnou očistu, který je chladný jako pokerový hráč. Jejich vzájemné verbální výpady jsou tou pravou šťávou příběhu. Přitom samotný příběh je zajímavý a celkem originální, má hlavu i patu. Jako plus musíme autorce přidat i fakt, jak skvěle i v tak akčním příběhu dokázala v poslední třetině příjemně šokovat změnou postavy, a tím začít s tou pravou radostí ze zabíjení. Kniha V temnotě, kterou vydalo ostravské nakladatelství Fantom Print, je podle mne jednou z nejlepších bomb na letošní letním trhu s knižním fantastikou. Jakoby autorka ke své vlastní fantastice přihodila trochu z Kulhánka a Žambocha (o kterých asi nikdy neslyšela a asi neuslyší) a vytvořila čtivou, akční a drsně humornou urban fantasy. Další dva díly už jsou v přípravě. Fakt se těším! Vyšlo v překladu Anny Janovské. číslo 21, červenec 2010
Vyhnání Gerty Schnirch Kateřina Tučková mě s Gertou Schnirch oslovila na letošním veletrhu Svět Knihy Praha 2010, kde byly obě prezentovány během udílení cen Jiřího Ortena. Cenu si nakonec odnesl za své dílo jiný autor, ale mě zaujaly právě výše jmenované dámy. Historický román je jeden z mých oblíbených žánrů, bez ohledu na to, jde-li o dějiny nedávné či dávno minulé, a tak mě Gerta hřála v tašce ještě ten den cestou domů. Román se mi strefil i do nálady, a to si zkuste představit, jakou náladu potřebujete mít, aby vám byl po chuti příběh o strastech mladé ženy v závěru druhé světové války, během překotných dnů zúčtování i v průběhu let následující vlády totalitního režimu. Letní počtení 3 to opravdu není, dojem z knihy ale tento fakt více než vyvážil. S Gertou se seznámíme během brněnského pochodu smrti, kde sdílí osud odsunovaných sudetských Němců. Postupně nás pak provede celou světovou válkou i léty následujícími. Nejprve ji sledujeme očima mladé dívky, které válka rozdělí její česko- -německou rodinu, vezme matku, postupně odcizí židovskou kamarádku a v zárodku zničí její první lásku k českému chlapci. Během válečných let Gerta násilně dospěje a porodí zdravou, ačkoliv zoufale nechtěnou dcerku. Barbora je sice důkazem spáchaného násilí, přesto se po narození stane jedinou Gertinou útěchou, jediným důvodem, proč přežít peklo. Kateřina vylíčila tuto epizodu velmi působivě, stejně jako hrůzy během samotného pochodu: bezdůvodné vraždění starců, nejhrubší znásilňování žen a pobíjení dětí... Ještě než Gertu s Barborou zachrání nadcházející žně a nedostatek práceschopných českých obyvatel, nahlédneme do katastrofálních podmínek záchytného tábora, kde lidé mřou po desítkách. V každé kapitole čtenář narazí na nějakou děsivou maličkost, do děje vstupuje řada okrajových postav se svými osobními tragédiemi. Dozvuky války Gerta prožije jako dělnice v jihomoravské Perné, jejím denním chlebem je těžká práce na polích a vinicích, v noci sdílí spolu se dvěma dalšími ženami jediné lůžko. Později pracuje jako administrativní síla správního komisařství, takže z první ruky zažívá přerozdělování majetku a úprky zbylých Němců. V průběhu let snáší menší i velká příkoří, pozná Čechy zákeřné i spravedlivé. Nakonec se Gerta vrátí do vytouženého Brna a zažije zoufale málo šťastných okamžiků se svou někdejší dětskou láskou. I těch několik ukradených chvil ale Gertě velmi záhy seberou... Poslední část knihy je věnována líčení po událostech roku 68, vztahu s dospělou Barborou, již manželkou a matkou, a později vnučkou Blaničkou. Vypravěčkou je tentokrát Barbora, která nakonec získá pro Gertu pochopení, ale až u její smrtelné postele. I závěrečné kapitoly dokreslují Gertin životní příběh. Čtenář si uvědomí, kolik zoufalství se vejde do jednoho života a jak málo pochopení máme autor: Kateřina Tučková pro události, které jsme neprožili nebo kterým jsme nemohli rozumět. Během celého románu jsem s Gertou sdílela různé emoce, zlost, pocit bezmoci, zoufalství, nepochopení, všechny veskrze negativní, v závěru vystřídané dojetím. To ale neznamená, že celkový dojem z knihy není pozitivní, právě naopak. I když to zní jako velké klišé, kniha mě opravdu vzala za srdce. A protože dějiny píší vítězové, může čtenář v Gertě najít i odvrácenou stranu historie, zajímavou zasazením do známých reálií. Kateřina Tučková napsala podle mého názoru opravdu skvělé dílo, citlivě, věrohodně a se smyslem pro detail. Zajímalo by mě, jakou inspiraci Kateřina měla, jestli jde o něčí osobní zkušenosti, nebo jen poskládání faktů a fabulace. Ať tak či tak, mohu jen doporučit. alza alza@knihovnice.cz nové nakladatelství na českém knižním trhu www.novelabohemica.cz
Stín větru autor: Carlos Ruiz Zafón Zafónománie tak charakterizuje nakladatel na přebalu knihy Stín větru čtenářské šílenství, které způsobila jedna z nejprodávanějších Ale Ruiz Zafón bude v příběhu španělských knih 21. století. Vyšla v roce 2001, a když následně v letech pokračovat, a tak možná v další knize 2003-2004 vyšla v angličtině, němčině a francouzštině, prodalo se jí na najdeme více. To další pokračování světě milióny exemplářů. Že obdobný úspěch má i u českých čtenářů, se jmenuje Andělská hra a právě dokazuje fakt, že kniha v českém překladu vyšla v roce 2006 a následně vychází v nakl. Knižní klub. pak v dalších dvou vydání v letech 2007 a 2008. Co způsobilo takový čtenářský zájem? Jako u mnoha dalších titulů se dá říci, že prostě vyšla ve správnou dobu na správném místě. Stejnou odpověď bychom asi našli u dalších světových bestsellerů, jako Šifra mistra Leonarda i Harry Potter. Tyto knihy v zásadě nepřinesly nic inovačního, nic nového, prostě jen byly velmi dobře a čtivě napsány, a hlavně si jich asi všimli ti správní lidé. Autorem této knihy je Carlos Ruiz Zafón (*1964), který před vydáním Stínu větru (orig. La Sombra del vineto) napsal ještě několik knih pro děti a mládež. A o čem je tento příběh? Možná to nejlépe vyjádří hlavní hrdina: O prokletých knihách, o člověku, který je napsal, o postavě, která uprchla ze stránek jednoho románu, aby jej mohla vzápětí spálit. O zradě a o ztraceném přátelství. Je to příběh o lásce, o nenávisti a snech, které žijí ve stínu větru. 4 Děj tohoto skutečně čtivého a napínavého románu se odehrává v uličkách a palácích katalánského městě Barcelona, v dobách ale nekrásných až krutých - v první polovině minulého století, v době bratrovražedné občanské války a následného fašistického režimu diktátora Franca. Hrdinou příběhu je mladý Daniel Sempere, který žije jen se svým otcem, vášnivým milovníkem knih a majitel knihkupectví a antikvariátu. Jednoho dne otec dospěl k názoru, že Daniel už mentálně dospěl do stavu, kdy ho nechá projít iniciací v takzvaném pohřebišti zapomenutých knih. Toto tajné místo, vlastně knihovna, obsahuje tisíce titulů, které se z nějakých důvodů musí chránit před okolním světem. Daniel má právo vybrat si jednu z nich, která ho bude provázet celý život, nad kterou musí držet ochrannou ruku. Jeho osudovou knihou je román Stín větru neznámého Juliána Caraxe. Příběhem je fascinován a chce zjistit další informace o tomto záhadném autorovi. Tím se ale dostává do víru událostí, které mohou jeho i blízké vtáhnout do spárů smrti. Jak jde čas, Daniel dorůstá v muže, zamilovává se, prožívá první erotické zkušenosti a čím dál více zjišťuje, že Julián Caraxe je snad postava z chimér, za kterou zůstávají zničené osudy i životy. Kniha je často přirovnávána ke gotickému románu. Skutečně obsahuje vše z tohoto stovky let starého žánru tajemná a temná místa (Barcelona zde není vykreslena jako slunné a krásné město), mnoho tajuplných úkazů a postav jako ze světa paranormalit, plno emocí, lásky a nenávisti, a v závěru se téměř vše realisticky vysvětlí. Přesně tak je napsaný tento mistrovský román, který by se dal nazvat moderní obdobou gotických příběhů. Kniha má podle mne dva výrazné klady dokonale vykreslenou atmosféru (především zmaru a bolesti), a pak až poetický jazyk. Naopak stejně jako některým dalším i mně trochu vadí, že skvělé a záhadné pohřebiště zapomenutých knih nemá v knize větší roli, více spojení s dalším dějem. V překladu Atheny Alchazidu vydalo nakl. Dokořán. Letní milostný román Mácha: Deníky se odehrává v současném Máchově kraji a je prosycen citacemi i překrady z Máchových děl i z knížek o Máchovi, od jehož narození v roce 2010 uplyne 200 let. Hlavním hrdinou je dnešní mladý poutník a tři jeho milé Márinka, Lori a Ela. Málokdy se umějí rozesmát od srdce, to jen když se trochu víc napijí. Ale to také není dobré! Pověst tedy čili děj knihy této nesmí se co věc hlavní považovati, nýbrž jen tolik z děje toho, jak daleko k dosažení oučelu hlavního nevyhnutelně třeba. www.jaroslavbalvin.cz
O hnědém medvědu ze Zeleného údolí Všichni ji litovali, ale nikdo nepomohl, jak už to zkrátka chodí. Skotské pohádky, mýty a legendy Inu, děti moje, Skotsko je drsný kraj a ani malé děti tam nechodívaly na kutě po historkách, kde chudákovi pomohli a nešťastného rozveselili. Za to nýmandovi, který zbabral na co přišel, tomu pomohl Lišák a získal všechno! Opět jako v životě. Ale nezoufejte nad potměšilým perexem! Výbor ze skotských pohádek, legend a mudrosloví pochází sice z lidových sběrů a není proto tolik učesaný, ale pohádka zůstává pohádkou, v níž je zlo potrestáno a dobro, byť místy poněkud neohrabané nebo národnostně upřednostňované, vyhraje. Dokonce lze říci, že skotské pohádky jsou genderově vybalancovanější nežli pohádky české. Aktivní hrdinkou je totiž nezřídka spíše dívka, kterou vyvolený vlivem magického selhání ztratí. Děje se tak v Nížinách i na Vysočině a Ostrovech. Kniha je totiž rozdělena podle regionů, které jsou vlastně oblastmi národnostními, jak se dovíme v závěrečném slově Daniela Samka. Jeho závěrečný úvod do teorie Skotů, jakkoli začíná whisky a dudami, je plný překvapení. Ve středověku bylo totiž jménem Skotsko označováno Irsko, podle bájné pramáti Irů Scoty. Situaci poněkud zprůhlední, že koncem 5. století zaútočil na nynější Skotsko klan Dál Riada z ulsterského hrabství Antrim a vybojoval zde území pro několik gaelských království. Roku 426 z Británie ustoupili Římané a zanechali Brity napospas Gaelům z Irska a Piktům. Britové si pozvali na pomoc Angly a Sasy, kteří je nakonec ovládli a společně pak vzdorovali invazi Vikingů. Nevalně, vlna anglosaských uprchlíků zaplavila Nížiny a Jižní Vrchovinu Skotska. Severní Vysočina a Západní ostrovy si podržely gaelský svéráz. Někde až dodnes, ale ještě v 19. století, ze kterého jsou sebrané příklady slovesnosti, byla skotská gaelština opravdu živoucím jazykem. Kniha je rozsáhlá a pestrá, kromě již zmiňovaných pohádek, které jsou místy značně surrealistické, obsahuje několik dalších oddílů. Předně jsou to historické legendy. Dobře víme, že Skotové jsou na svou pohnutou historii velice pyšní. Dále jsou to krátké vtipy a anekdoty, ze kterých zvíme, že naše vánoční zvyky, jako je louskání ořechů a hledání osudu na příští rok provozovali Skotové na Haloween, vlastně samhainn. Tajemné příběhy jsou legendy a báchorky o duších, strašidlech a skřítcích. Ve stejném duchu se nesou Tajná společenství. Podstatně odlišnou položku obsahu tvoří Mudrosloví starých Gaelů. Tato část má mnohdy ambice sahat až k samým kořenům indoevropanství, jak píše Samek, který tuto část sestavil a přeložil. To srazilo Ďábla do pekel, že se ptal na věci, které dobře věděl. Ostatní části sestavila z anglických originálů Martina Joujová. Jak už je v této edici zvykem, je kniha interesantně ilustrována každá stránka jako by ležela na trávě nebo plula na vodě. Zasloužila se o to Markéta Jelenová. Mimo zmiňované kapitoly o Skotsku, jeho obyvatelích a jejich slovesné kultuře je připojen též přehled pramenů, ale i překladů skotské lidové tvořivosti a dalších pramenů o Skotsku do češtiny. Jediný povzdech (který jde dále než pokřik) zaslouží věta Unesly ji skřítkové..., škoda, měli unést jazykového korektora. Též bych si dovolil připodotknout, že vypadla odpověď na hádanku: Co je lodí pro každý náklad? Vydalo Argo v roce 2008. Jaromír Kopeček jaromir.kopecek@knihovnice.cz 5
Pyrofobie Pyrofobie, neboli chorobný strach z ohně. Takto spisovatel Jack Lance nazval i svoji knihu, protože strach z ohně je skutečně námětem jeho až hororové thrilleru, který pod názvem Pyrophobia vydal v roce 2009. Hlavním hrdinou románu je Jason Evans, mladý spokojený muž, který má dům v Kalifornii, zajímavou práci v reklamní agentuře a především krásnou a milující manželku Kaylu. Jedinou takovou skvrnou v jeho americkém snu je možná jeho pyrofobie. Už od dětství trpí děsivými nočními můrami, ve kterých vidí, jak sám zaživa uhoří. V poslední době má od toho celkem klid, ale co mu někdo začal anonymně posílat podivné fotografie hřbitova s popisy jako JSI MRTVÝ, MYSLÍŠ SI, ŽE JSI NAŽIVU, ALE NEEXISTUJEŠ atd., jeho prokletí se opět vrátilo. Kdo to může být, když neví o žádném nepříteli? Všechno to graduje, když se ho s manželkou někdo schválně snažil vytlačit velkým autem ze silnice. Nehodu naštěstí přežili bez úhony, ale přesto Jason nedokáže už zachovat klid, musí vypátrat útočníka. I za cenu rozpadu manželství. 6 Toto je tedy námět knihy, o které nějaký kritik řekl, že pokud by měl mít Stephen King ještě nějaký pseudonym, byl by to rozhodně Jack Lance. Když knihu začnete číst, dalo by se s tím souhlasit. V prologu jsme svědky přepadení a brutální vraždy nějaké staršího člověka v jeho domě. Je to tedy přesně ve stylu mistra hororů, zaujmout čtenáře už první větou a nedovolit mu oddechu. Docela naturalistický popis násilí a brutality, s kterou neznámý muž v černém zabíjí oběť. V takové chvíli můžeme předpokládat, že kniha podle všeho mi jako čtenáři přinese skutečně nervy drásající pocit strachu a napětí. Jenomže pak jakoby přestal mistrovi naslouchat. Mám tím na mysli především to, že v následujících kapitolách začne čtenáře zahlcovat množstvím postav z okruhu jeho spolupracovníků v agentuře, za čímž následuje popis rodinného večírku, kdy je čtenář opět atakován množstvím jmen a charakterů rodinných příbuzných. autor: Jack Lance A vy jako čtenář začínáte mít v hlavě chaos, ztrácíte přehled, kdo je kdo, a co kdo vlastně řekl a udělal. Především jsem ale začal mít nepříjemný pocit, že tyto postavy budou mít na příběh Jasona pramalý vliv. To se mi následně i potvrdilo. Osobně si myslím, že celkem dobrý příběh trošku kazí autorova snaha o pořádný román. Nevím, jestli to bylo z důvodu, že čím více postav, tím více román, nebo za více slov, více peněz? Těžko říci. Přesto kniha má cosi do sebe napětí, pointu (možná trošíčku přitaženou za vlasy), docela dost násilí a brutality, krásnou ukázku rozpadu lidské psychiky pod smrtelným tlakem atd. Možná stejně napínavé ale bylo zjistit, kdo že to je Jack Lance. Knihu, kterou z anglického originálu přeložil pro Albatros Media známý harrypotterovský překladatel Pavel Medek, jsem totiž na britském, ani americkém Amazonu nenašel. Nakonec jsem po hledání na webu zjistil, že Jack Lance je pseudonym nizozemského autora několika knih Rona Puyna. Ten je jako známý milovník S. Kinga a D. Koontze ve své zemi přezdíván nizozemským Stephenem Kingem.
Sluneční bouře Nestojí snad psáno: nezabiješ? Přesto je bible plná příkladů, kdy Bůh někomu vezme život. Copak to nechápeš, Rebecko? Bůh smí vlastní zákony porušit. Já to nedokážu. To jsem mu řekl. Proto mi (ho) poslal do cesty. Bylo to víc než znamení. Musel jsem ho poslechnout. Tento úryvek nám naznačuje hlavní námět úspěšného thrilleru švédské autorky Asa Larssonové (*1966) Sluneční bouře (orig. Solstorm, 2003). Odehrává se na severu Švédska, v malém městečku Kiruna, v prostředí vlivného a známého náboženského společenství. Jeho obroditel, jeho zázrak Viktor, který před lety přežil svoji smrt a prý se setkal se samotným Bohem, je jednoho zimního rána ve zdejším kostele nalezen zavražděný. Šokující je především bestialita, se kterou byla oběť zavražděna rozbodána, vydloubnuté oči a uřezané ruce. Čtenáři je přitom popisováno toto krvavé torzo lidského těla uprostřed kostela celkem chladně a věcně. Můžete mít pocit, že se bude jednat o thriller amerického typu, plný brutality, šílenství, akce, snad i všech těch forenzních metod jako z CSI televizních seriálů. Ale chyba lávky. Přes hrůzný úvodní zločin autorka nakonec nepoužívá akční a drsný americký thrillerový styl. Ba naopak, důraz klade především na charakteristiku postav a jejich konfrontace mezi sebou, až se dá říci, že těžko určit hlavní postavu. Je jí Rebecka Martinssonová, vyobcovaná členka zdejšího společenství, která ale v mládí musela za záhadných 7 okolností odejít do Stockholmu? Nebo snad velmi asertivní a sympatická těhotná vyšetřovatelka Anna-Maria Mellaová? Celý případ vraždy je samozřejmě komplikovaný a především pro vyšetřovatele značně obtížný. Zdejší náboženské společenství je ohledně otázek možných konfliktů uvnitř komunity nepřístupné. Celé neochvějně v moci tří zdejších vůdčích pastorů. K vyjasnění vraždy přistupuje každý z hrdinů románu z jiného směru. Jednak vlivné společenství má značný majetek, jehož původ je šikovně skryt za povolenými účetními machinacemi vzniklými nejednotným výkladem zákona o financování náboženských organizací. A pro policii není problém zjistit hříchy z minulosti jednotlivých farníků. Naopak z pohledu Rebecky, která zná vliv pastorů na zdejší ovečky a vůbec obecně až fanatickou víru místní kongregace, nahlížíme do zcela jiného světa Bohem posvěceného společenství, než jak se prezentuje na veřejnosti. Navíc různorodost možných důvodů vraždy dělá z příběhu i přes absenci akčních a nervy drásajících scén velmi napínavý a čtivý thriller. Jeho autor: Asa Larsson stylem a kvalitou bych ho přirovnal k románům u nás zavedené islandské autorky Yrsa Sigurdardóttir. Nakl. Host tak po vydání celosvětově úspěšné trilogie Milénium od Stiega Larssona dodalo na náš knižní trh další skvělý severský thriller napsaný Larssonem, i když v tomto případě Asa Larssonovou. Ze švédského originálu přeložila Jana Holá. Profesionální webová řešení PRo nakladatele reklama on-line inzerujte na literárním serveru Knihovnice.cz, nebo v ezinu Klíček ke knihám, nebo inzerci kombinujte a získejte bonus Oslovíte tisíc zájemců o literární dění denně! sociální sítě pomůžeme vám využít všech možností sociálních sítích Facebook a Twitter, mladí jsou často on-line Budete svým 15 30letým čtenářům co nejblíže! nakladatelské weby podle vašich představ profesionálně vytvoříme kompletní webovou prezentaci malého či začínajícího nakladatelství Umožníme vám naplno se věnovat svému nakladatelství! autorské weby jedinečná prezentace literárního autora na internetu v rámci originálního projektu s řadou doplňkových služeb Máte už autorský web pro své dvorní autory? knižní weby výjimečné knihy a zajímavé edice si jistě zaslouží vlastní webové stránky, tematické zpracování nebo unikátní hry Ten správný bonus pro vaše mimořádné knihy a edice! Radek Červený +420 605 51 71 81 info@pro-nakladatele.cz www.pro-nakladatele.cz
váš klíček Namasté babá aneb Kapela v Indii autoři: Matěj a Honza Homolovi Těžko dneska můžete vyrazit do míst, o kterých by se dalo mluvit jako o civilizací nedotčených a panenských oblastech. Stačí mít peníze, a můžete se dostat kamkoliv a kdykoliv. Svět je jedna globální vesnice, přístupná každému, kdo má chuť a prostředky. Proto jedna z mála možností, jak si užít ještě toho pocitu skutečných cizinců či cestovatelů, je vyrazit do končin diametrálně odlišných od té naší evropské. Bez objednaných aut s klimatizací, rezervovaných hotelových pokojů či s civilizovaně se chovajícím průvodcem placeným v dolarech od hodiny. Skočit do toho světa po hlavě a snažit se neutopit. Přesně tak to udělali, a dle všeho stále dělají, Matěj a Honza Homolovi, členové populární hudební skupiny Wohnout, kteří za svojí cestovatelskou lásku považují Indii. Zemi považovanou za ekonomického tygra Asie mající vlastní kosmický program a jaderné zbraně. Zemi s nádhernou krajinou a bohatou kulturou, ale taky místo, pro které je charakteristické nehorázný bordel, smog a hluk, 8 zvláštně vypadající lidé, tady sere na ulici člověk jako pes atd Tak to kluci vidí a popisují. Ne ve smyslu hanlivém, ale jako reálnou skutečnost, tu hledanou exotiku. Popisují dva měsíce cest po kousku z této nedozírné země na počátku roku 2005. V kapse pouze zpáteční letenky a jinak děj se vůle indická. Cestují v autobusech a vlacích, kterým se nedá říci jinak než dobytčáky. Snaží se coby maskovaní Indové za málo peněz vidět co nejvíce - My jsme fakt Indové, tak o co jde? Nejste. A jak to můžete poznat? Podle toho, že nemáte knír!. Jí pouze zdejší klasickou stravu Pane šéf, můžete nám to udělat nepálivý? Samozřejmě. Jídlo nebude pálit jak by mělo, ale pořád tolik, abychom u něj sborově plakali. A protože je to chudá země, moc si nevybírat Co to je? To je ryba! No ale my chtěli kuře Ryba je skoro jako kuře, pane. Zbytečně neprovokují evropskou inteligencí Pánové chtěj platit? To máme tři kuřata, jedno za sto, to máme to máme moment, zajdu pro kamaráda. Kupují jen indické zboží Best kvalita je zaklínadlo prodavačů všeho možnýho zboží, vlastně žádná jiná jakost nám nebyla nikdy nabídnuta. Cestopisy vlastně dneska může psát a vydávat každý, kdo si prostě někam vyjede. Otázkou zůstává, jestli to ale bude někdo číst. Wohnouti se od hromad dalších cestopisců liší v tom, že se nesnaží nic přibarvovat. Jak to prostě přišlo, tak to podají. Nic lidského jim není cizí Začínáme všichni řešit jeden problém a tím je sračka, která postihla všechny účastníky našeho zájezdu. V noci se nad dírou v pokojovém hajzlu střídají zadky, který opouští něco strašně pálivého. Od dveří je fronta lidí až k posteli. Podařilo se jim napsat skvělou knihu, která se spíše než cestopis čte jako výborný úsměvný příběh z exotického světa. K tomu téměř polovina knihy jsou nádherné fotografie, které báječně doplňují samotný text, mnohdy doplněné vtipnými popisky. Tuto skvělou knihu, jejíž obálku lze jen těžko přehlédnout, bych doporučoval nejen možným návštěvníkům Indie, ale každému čtenáři dobrých příběhů. Máte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochvalných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li zajímavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají zajímavé knižní odměny. Adresa pro Vaše e-maily je : klicek@knihovnice.cz Redakce Knihovnice.cz ezin Klíček ke knihám Vydavatel: Radek Červený Knihovnice.cz Letňanská 330/15, 190 00 Praha 9 IČ: 69509361 www.knihovnice.cz admin@knihovnice.cz Sazba a grafické zpracování: www.omicrone.net Šéfredaktor: Alžběta Červená Internetové stránky: / ISSN 1803-4446 Na adrese / najdete všechna předcházející čísla a přihlášení k odběru. Pokud máte zájem o inzerci v tomto časopise, dozvíte se všechny informace na následující stránce: www.knihovnice.cz/reklama/#reklama-klicek