Adéla Grolmusová Seminář pro hospodářské dějiny pravěku Archeologické doklady vzniku a vývoje etruských měst v 7. a 6. století př. n. l. Helle Damgaard Andersen Autorka se v článku koncentruje na povahu samotného osídlení a na identifikaci a kritéria pro etruská města, a to především pro oblast střední Etrurie mezi řekami Tiberou a Arno. Pro určení etruských měst existují dva základní typy dokladů; písemné prameny a archeologická zjištění. Písemných pramenů je pro Etrurii velmi málo. Vlastní etruské písemnictví téměř není a ostatní prameny řecké a římské jsou pozdní a také je u nich potřeba počítat se zaujatostí autorů. V několika byla zmíněná tzv. etruská liga, která se měla skládat z 12 měst; Veii, Cerveteri, Tarquinia, Vulci, Volsinii (Orvieto pravděpodobně), Roselle, Vetulonia, Populonia, Chiusi, Perugia, Volterra a Arezzo. Města Cortona a Fiesole byla přidána později. Prameny jsou ale pozdní a všechny nezmiňují stejná města. Liga existovala patrně od druhé půlky 5. století př. n. l. Více se ale o lize nedozvídáme. Archeologické prameny k této problematice jsou čerpány z výzkumů sídlišť, pohřebišť a svatyní, interpretace jejich výsledků je ale často velmi obtížná a vyvstává spousta otázek. Na sídlištích je důležité determinovat funkci staveb, což je velmi nelehké. Ze studia pohřebišť se nabízí několik otázek; např. patří nutně několik menších pohřebišť či jedno velké k jednomu většímu osídlení? Podle autorky nemusí velikost sídliště korespondovat s velikostí pohřebiště. Etruská sídliště můžeme rozdělit na primární větší městečka a města ( city ) - a na sekundární vesnice a menší městečka ( village, town ) která se soustřeďují hlavně na zemědělství. Město autorka chápe jako velkou koncentraci obyvatel, podporovanou venkovským zázemím. Od vesnice se liší fyzicky, ekonomicky a politicky. H. Andersen podrobila kritice několik následujících kritérií a předpokladů, které by etruská města měla podle badatelů splňovat. 1) Fyzický aspekt Topografie
Každé osídlení se nachází na náhorní plošině s přístupem k vodnímu zdroji s pohřebištěm okolo. Leží buď v zemědělské krajině, blízko zdrojů metalických rud, nebo v blízkosti důležitých dopravních cest pro distribuci zboží (často v blízkosti moře či řek). Velikost města a počet obyvatel Autorka nesouhlasí s předpokladem mnoha badatelů, že velikost náhorní plošiny koresponduje se samotnou velikostí osídlení. Velká plocha nemusí zákonitě znamenat velké osídlení a naopak. Výpočty pro určení maximálního a minimálního počtu obyvatel jednotlivého sídliště jako ukazatel, zda se jedná o město či ne, badatelka neuznává, protože nemáme žádnou universální dohodu, jaký minimální počet obyvatel město tvoří. Stavby a opevnění Důležitou součástí města jsou samotné stavby. Starší většinou oválná obydlí byla na konci pozdně orientalizujícího a časně archaického období vystřídána domy s pravoúhlým půdorysem. Díky vynálezu střešních tašek během poloviny 7. století př. n. l. mohlo vzniknout hustší osídlení na ploše s domy u sebe (dříve hrozilo nebezpečí požáru). Vynález krytiny silně podporoval podle badatelky urbanizační proces. Fortifikace byla podle mnohých badatelů chápána jako kritérium rozpoznání etruského města, její doklady jsou ale v Etrurii v době vzniku měst velmi řídké. Další prvky infrastruktury Během 7. století př. n. l. byla vystavěna nová síť cest. Samotné cesty ale nemohou být kritérii pro definování města. Jejich síť mezi sídlišti je ovšem předpokladem pro obchod v širším rozsahu. Systém zásobování vody a budování cisteren jsou inženýrským úkolem, který vyžaduje určitou organizaci, nemohou být ale užity jako kritérium pro město, ačkoli je u nich předpoklad, že byly uskutečněny pod vedením tyrana/krále nebo vlivné aristokratické rodiny. 2) Ekonomické podmínky Obchod Obchodem je chápán dálkový, regionální a domácí. Doklady obchodu jsou známy od začátku doby železné, ale až v orientalizujícím a archaickém období se velmi rozvinul. Velký objem zboží, se kterým se obchodovalo na přelomu 7. a 6. století př. n. l., vyžadoval velké městečko ( town ) nebo město ( city ) jako centrum redistribuce. V pozdním 8. a časném 7.
století př. n. l. musíme předpokládat, že zboží mohlo být distribuováno z emporií skrze instituce pravidelných trhů, svatyní, paláce a aristokracii. Obchod v orientalizujícím a archaickém období musel být prováděn skrze výměnu zboží, mince se objevují až na začátku 5. století př. n. l. Zemědělství Zemědělství se stalo více intenzivním a mohlo uživit více lidí, kteří žili na jednom místě. Pěstovalo se hlavně obilí, luštěniny, olivy a víno. Zintenzivnění poskytovalo ekonomický nadvýrobek, který byl potřebný pro vznik střední třídy a zvýšil poptávku po věcech luxusního charakteru i u níže společensky postavených lidí než byla aristokracie. Specializovaná produkce Rozšířená specializovaná produkce se objevila během orientalizujícího období. Řemeslníci vyrábějící domácí produkty (např. keramiku) byly pravděpodobně usazeni ve svých sídlištích. Naopak ti, co vyráběli speciální věci nejvíce patrně pro aristokracii byli putujícími řemeslníky. V 6. století př. n. l. se dílny na sídlištích staly běžnějšími řemeslníci se začali usazovat. 3) Politické aspekty O politické organizaci víme velmi málo, můžeme pouze předpokládat, že se politické a administrativní záležitosti odehrávaly ve svatyních nebo domech tyranů/králů. Jediná bezpečná identifikace administrativní/ politické instituce pochází z Říma, odkud máme doklad místa setkávání - Comitia. Ale je otázkou, zda to lze přenést i na Etrurii a zařadit do kritérií pro město. Náboženství Přítomnost náboženských obřadů a svatyní se často zahrnuje do definice města. Jediný chrám z 6. století př. n. l. pochází z Gravisca, V 6. století př. n. l. mohly být svatyně ve městech, na okraji města (suburbánní) nebo mimo město na venkově (extraurbánní). Přítomnost svatyně ale neindikuje město a nic nenapovídá tomu, že by hrály důležitou roli v urbánních procesech v Etrurii.
Ideální město by tedy mělo mít jistou velikost, počet obyvatel a značný počet staveb s umístěním u moře či na křižovatce důležitých zemských tras či u řek. Ekonomika není založená jen na domácí výrobě, ale na regionálním a dálkovém obchodě. Podněty pro vznik etruských měst V Etrurii se patrně městečka a města ( towns and cities ) vyvinula z vesnic časné doby železné. Důkazy staršího osídlení byly nalezeny ve městech Veii, Acquarossa, San Giovenale, Řím a Tarquinia. V Roselle a Cerveteri je toto období potvrzeno pouze nálezy z pohřebišť. Poloha zmíněných osídlení Cerveteri, Tarquinia a Vulci je velmi výhodná pro obchod, leží blízko pobřeží (s přístavy přímo na pobřeží). Cerveteri a Tarquinia jsou mimo to umístěny u bohatých metalických ložisek. Roselle je umístěno na úrodné půdě, v blízkosti minerálních ložisek a blízko pobřeží. V minulosti se u něj rozkládala velká laguna zahrnující řeky Ombrone a Bruna, proto muselo mít místo důležitý přístav a tudíž výbornou pozici pro obchod. Veii a Řím jsou umístěny dále od pobřeží, ale zato přímo u řeky Tibery. Lago dell Accesa bylo umístěno relativně blízko pobřeží s dobrou polohou k exportu vytěžených produktů po moři. San Giovenale a Acquarossa jsou umístěny ve vnitrozemí v zemědělské oblasti. Byly s největší pravděpodobností centry pro lokální výměnný obchod se základními věcmi (bylo tam nalezeno velmi málo importovaných předmětů). Sídliště u pobřeží byla v jižní Etrurii první, která se vyvinula v města. Pravděpodobně díky jejich obchodnímu spojení s okolím. Ve vnitrozemí se vyvinula v města v druhé polovině 6. století př. n. l. nebo později. Proč v Etrurii vznikla města? Z archeologických výzkumů vyplývá, že v 7. století př. n. l. a dříve se musela většina obyvatelstva živit jako farmáři, kteří žili v malých vesnicích či na samostatných farmách rozptýlených po venkově. Bohatá aristokracie 7. století př. n. l. žila v izolovaných palácích ( palazzi ), nebo v malých centrech. Na přelomu 7. a 6. století př. n. l. se situace změnila se vznikem střední třídy díky výše uvedenému zintenzivnění zemědělství, vliv aristokracie klesal. Je to patrné na pohřebištích menší podíl velmi bohatých hrobek a nárůst hrobek střední třídy. Na sídlištích se zvýšil počet menších domů střední třídy. Tato změna mohla vytvořit požadavek pro nové politické a administrativní systémy a trh musel poskytovat zboží pro větší část populace. Tento značný rozsah obchodu vyžadoval síť komunikací řeky, cesty, přístavy. V této době se vytvořila etruská města, čemuž napomohl též zmíněný technický pokrok ve vynálezu střešních tašek. Ze všech diskutovaných kritérií podle autorky
znamenal obchod hlavní prvek pro vývoj etruských měst. Primární funkci města spatřuje v distribuci obchodního zboží a v centru produkce, stejně tak jako centra politického, sociálního a eventuálně náboženského života. Literatura: Andersen, H. 1997: The Archaeological evidence for the origin and development of the Etruscan city in the 7th to 6th Centureis BC. In: Andersen, D. Horsnaes, H. Houby- Nielsen, S. Rathje, A. eds. 1997: Urbanization in the Mediterranean in the 9th to 6th Centuries BC. Copenhagen.