AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A KDYŽ, PAK DO MODRÉHO KONTEJNERU.

DUBEN / 2014 49

To dopoledne tam opět seděl naproti mně, pil čerstvě vymačkanou šťávu z grepů, které jsem koupil včera. Nalil jsem si půllitrovou sklenici mléka a naklopil ji do sebe. Když jsem to říkal Tomovi, odpověděl mi, že toho králíka, co se mi zjevuje, si představuje asi jako Boba. Nebo toho druhýho, hulákal na mě, když jsem nasedal na kolo vstříc nočnímu Kostelci. Ale můj králík není kreslenej, je velkej jako panák v poli, je stejně sešitej z různejch látek, jen místo slamáku má na hlavě přišitý dvě umouněný uši. Jak jsem to řekl otci, rozčílil se, vzal do ruky sekyru a porazil na zahradě nejstarší strom. Pak si vzal kabát a týden ho nikdo neviděl. Když jsem se pak koupal v rybníku, seděl králík na starém molu, nohu přes nohu a kouřil. Chtěl jsem vylézt z vody, ale králík mi fouknul oblak kouře do obličeje a šlápnul na prsty, kterými jsem se chtěl přitáhnout. Myslel jsem, že mě nemá rád. Když jsem se vracel od rybníka směrem do města, všimnul jsem si, že ve druhém patře činžovního domu u náměstí sedí na balkóně starší žena jen tak v dvoudílných plavkách s nasazenými brýlemi kvůli odpolednímu slunci. Králík viděl, jak jsem z toho paf a nabídnul mi, že po jeho zádech můžu vylézt na ten balkón. Anebo že prý můžu zvonit na všechny zvonky, že mi třeba někdo otevře. Chvíli jsem o tom přemýšlel, když jsem si všimnul, že naproti tomu činžovnímu domu je policejní stanice. Vypustil jsem všem autům kola a v rytmu Dancing in the Street od Bouvýho s Džegrem jsem odtančil domů, králíka tam nakopal do prdele a vhodil do světlíku. V létě jsem odjel na desátý ročník Mighty Sounds, ale to je už jiný příběh. Tchichiman Mighty Freezine Redakce: Přemysl Černík, Zdeněk Bělohlávek, Fido, Zelí, Vojta Libich, Marek Toman, Vojta Holub, Tomáš Kejmar, Marcel Musil a Štěpán Kouba Art direkce: Marcel Musil Foto: Vojta Florian Inzerce: Vojtěch Holub vojta@mightysounds.cz tel.: 721 269 057 Marketingová spolupráce: Marek Vohralík marek@mightysounds.cz tel.: 777 013 049 AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A KDYŽ, PAK DO MODRÉHO KONTEJNERU.

tarista a autor většiny songů kultovní švýcarské thrash/ blackové legendy Celtic Frost a fáknul nabídku festivalu Wacken na 100.000 Eur za vystoupení své formace v původní sestavě. vdaná za frontmana Queens of The Stone Age Joshe Homma (do nedávna měla kapelu Spinnerette). Koncem dubna vydá Brody očekávané sólové album Diploid Love. (Sony Music) pod názvem Out Among the Stars. jižanskou blues rockovou náladou, vyjde 14. dubna. Na desce se objeví Dave Grohl i Pat Smear. Návštěvníkům Mighty Sounds 2010 dobře známá HC metalová banda z NY, Sworn Enemy, přišupajdí 13. května s novou fošnou Living on Borrowed Time! Borci z nemalé kapely AFI, Davey Havok a Jade Puget, rozjeli v půlce března straight edge hardcore projekt XTRMST a již streamují své čtyřsongové EP na Soundcloud. Zdá se, že klasické festivaly a koncerty vycházejí z módy. Již nyní se totiž můžete přihlásit na pětidenní plavbu zvanou Motörboat Cruise, nejopulentnější rockový festival v dějinách lidstva, na kterém vystoupí Motörhead, Megadeth či Anthrax. Loď vyplouvá z Miami 22. září a lístky stojí mezi 15 a 70 tisíci Kč. Pražský artista Messen- Jah vyhodil do světa své debutové album Bojuj dál. Album se může pochlubit aktuálním zvukem, který odráží současný vývoj ve světě reggae a dancehallu, uvolněnou náladou, pozitivní energií a zároveň i texty s angažovanou tématikou. O tom, že jediným členem Limp Bizkit, který netrpí silnou retardací, je kytarista Wes Borland, dnes už není pochyb. Borland v březnu sám přiznal, že k hudbě LB mají lidé odpor na mnoha úrovních a jediným důvodem, že kapela stále e- xistuje, je silné jádro skalních fanoušků, kteří ji poslouchají z nostalgie. Nikki Sixx, pětapadesátiletý kytarista proslulých Mötley Crüe, se 15. 3. oženil s o 27 let mladší modelkou Courtney Bingham. Ta například oslavila své 27. narozeniny během koncertu MC striptýzem k písničce Girls, Girls, Girls před patnácti tisíci návštěvníky. Svatební obřad byl vyveden v pařížském stylu. Zadarmo ani kuře nehrabe! To si řekl Tom Gabriel Warrior, zakladatel, zpěvák, ky- A opět černá kronika 15. 3. zemřel Scott Asheton, původní bubeník The Stooges, který kapelu založil s notorickým raubířem Iggy Popem v roce 1967. Působil v ní tedy celých 47 let, nebereme-li v potaz, že kapela v letech 1974-2003 nefungovala. Brody Dalle je zajímavá žena. 6 let byla vdaná za frontmana Rancid Tima Armstronga (v té době měla kapelu Distillers), nyní je 7 let John Carter Cash, syn Johnnyho Cashe, objevil před dvěma lety soubor nevydaných písní svého otce. Materiál pochází z brzkých 80. let a vyšel 25. března na labelu Legacy Recordings The Birds of Satan, tak se jmenuje projekt Taylora Hawkinse, bubeníka Foo Fighters. Eponymní debutové album, které bude obsahovat sedm vypalovaček s Newyorští pionýři metalického hardcoru Earth Crisis se v posledních týdnech vytasili s fošnou Salvation of Innocents, kterou opět dokazují, proč ční tak vysoko nad většinu svých žánrových souputníků. Pro ty, kteří alespoň jednou slyšeli Touché Amoré, Unearth nebo Strife, se jedná o povinný kousek v KPZ.

PŘEDPRODEJ NA MIGHTY SOUNDS 2014 JUBILEJNÍ DESÁTÝ ROČNÍK 11. 13. 07. 2014, LETIŠTĚ ČÁPŮV DVŮR TÁBOR NAKUPUJTE NA www.mightysounds.cz DÁRKOVÉ BALENÍ VSTUPENKY Standardní varianta 1 050 Kč - limitovaná edice klasických papírových vstupenek k mání do 30. 4. 2014 a to pouze v pražském Rock Café a táborském Flipshopu 1 090 Kč - limitovaná edice vstupenek v prodeji do vyprodání nebo do 30. 4. 2014; poté se cena zvedá na 1 190 Kč TRIKO S BAREVNÝM POTISKEM VSTUPENKA 1 290 Kč + 90 Kč dobírka Backstage ticket 2 900 Kč limitovaná edice 200 ks vstupenek, které umožňují vstup do festivalého zákulisí, popíjení v tamním baru či kempování ve speciálním stanovém městečku určeném pro interprety Superticket 1 290 Kč (+ dobírka) - dárkové balení, které obsahuje vstupenku, exkluzivní triko s novým designem, sadu placek, dvě CD kapel spřízněných s Mighty Sounds, jednu novou samolepku, desky na dokumenty formátu A4 a speciální velkoformátový plakát Mighty Sounds. Superticket lze zakoupit jen přes stránky www.mightysounds.cz KEMPING & PARKING PÁNSKÉ NEBO DÁMSKÉ TRIKO 2 x cd PLAKÁT A1 Camp Village DeLuxe 250 Kč - vstupenka do stanového městečka s nadstandardními službami Parking Camp 2 000 Kč (osobní auto), 2 500 Kč (karavan), 3 500 Kč (dodávka) - vstupenka do tzv. Parking Campu, který umožňuje stanovat u auta nebo dodávky, případně si připíchnout karavan na elektřinu PLACKY PAPÍROVÉ DESKY SAMOLEPKA SUPERTICKET SE BUDE PRODÁVAT DO VYPRODÁNÍ ZÁSOB

Mighty Sounds Warm Up 17. 05. 2014 ROCK CAFÉ, PRAHA (CAN) + support Předprodej: 250 Kč v Rock Café 270 Kč SMS Ticket, Eventim, Ticketportal a Ticketpro Na místě v den koncertu: 320 Kč

Zdeněk Vočko Bělohlávek evergreen terrace: všichni tam chceme žít Evergreen Terrace maj mozky i srdce plný hudby a textů, který oceněj poučený posluchači, ale není to podmínka; i když neznáte kontext nebo souvislosti, dostanete ultimátní nálož kalibrovanou dlouholetýma zkušenostma ve studiích i na pódiích. Ulici Evergreen Terrace najdete ve Springfieldu a v čísle 742 bydlí slavná žlutá rodinka. V Jacksonville na Floridě zase vznikla před šestnácti lety kapela pojmenovaná právě podle týhle street ze Simpsnovejch. Je jich úplně stejně jako stálých obyvatel řečený adresy (takže teda bez dědečka Abea), ovšem jména maj svý vlastní: Andrew Carey zpěv, Craig Chaney kytara, zpěv, Jason Southwell basa, Alex Varian kytara, zpěv a Brad Moxey bicí. No, tipuju, že metalcore míchanej s melodickým punkem by se líbil asi jen Bartovi; pro Lízu je taková hudba moc jednoduchá a primitivní, pro Homera naopak hodně složitá, Marge by přišli moc hlasitý a Maggie no, tý by se vlastně líbili možná taky, protože když někdo zastřelí pana Burnse, musí bejt sígr a takovej sígr neposlouchá R.E.M., že. Soudě podle profilový fotky na jejich FB by jejich současný bydliště teď bylo v Moskvě, chrám Vasilije Blaženého. Evergreen Terrace za sebou zrovna maj vejlet po Evropě, kde společně se Suicidal Tendencies a pár dalšíma zajímavýma jménama jako Terror nebo Strife obohacovali dění v klubech pod názvem Persistence Tour. Představovali tu svý nejnovější album Dead Horses, deset tracků s nejrůznějšíma odkazama na popkulturu hororovou sérii Halloween, film Věčný svit neposkvrněné mysli atd. dál rozvíjí schopnost ET dělat dobrej rokenrol, v tomhle případě umět napsat skladby s breakdownama jak řemen, aniž by se někam ztratila specifická chytlavost hudby. Navíc podle záznamů na Youtube měly dejchánky Persistence atmosféru podobnou nedělním posezením s dechovkou nohy ruce ve vzduchu, circle pity s trumpetistou pardon basákem ST uprostřed a vůbec vším, co znáte z Vlachovky. Diskografie Evergreen Terrace se hemží položkama ve sloupečkách DVD, Music Video, CD, EP, Split, Compilation. Vedle šesti řadovejch alb vydali v roce 2004 desku Writer s Block plnou coverů neuvěřitelnýho záběru se stejným receptem: Jak uděláš z jakýhokoli hitu metalcore hit. Když se budem návodu Evergreen Terrace držet, půjde to samo, protože Maniac od Michaela Sembella, Zero z pera Smashing Pumpkins, slavnou Mad World od Tears For Fears nebo cover U2 Sunday Bloody Sunday ani nemusíte znát a stejně si při poslechu Writer s Block řeknete, sakra krucinál, to je pecka. Až se bude psát doktorandská práce na téma Breakdowny v původní i převzaté metalcorové hudbě, Evergreen Terrace v ní nebudou chybět. Od svýho založení v roce 1999 dokázali díky nepřetržitý tvorbě a neúnavnýmu koncertování s jim podobnýma skupinama (Asking Alexandria, As I Lay Dying nebo Casey Jones, což byl svýho času vedlejšák části ET) posunout svůj výraz k nekompromisní přesvědčivosti velký kapely. Šest alb, který ET doteď nahráli, je charakteristickejch svejma významovýma přesahama. Třeba hned první Losing All Hope Is Freedom svým názvem a několika textama a samplama odkazuje k zvrácenýmu Fight Clubu Chucka Palahniuka. Na dalších deskách kapela naráží na Big Lebowskiho, MC Hammera, Page Hamiltona z Helmet a na Simpsnovy taky došlo. I žánr metalcore je v případě ET obohacenej o hudební přesahy, nevědět, že je máte ve sluchátkách, klidně byste tipli nějakej speed metal nebo thrash, ovšem po chvilce by vám zamotal hlavu zuřivej breakdown; jindy byste zase přísahali, že takhle dobrý Foo Fighters jste ještě neslyšeli. I proto je logický, jaký skladby jsou vybraný na album coverů: adaptace všech možnejch stylů od popu přes punk až po hair metal kluci ze žlutý ulice rádi vyhledávaj. Díky proměnám v sestavě se členové ET prolínaj s jinejma kapelama; ex-kytarista Josh James, kterej hrál i v Casey Jones, bude na jaře vystupovat v Čechách se Stick Your Guns, jejichž zatím poslední deska Diamond je v některejch momentech zvláštně ponurá a naléhavá. Ten koncert by neměl ujít vaší pozornosti. Nejpozdějc v létě nastoupí skupina zase do letadla směr over the ocean a vystoupí i na Mighty. Těšit se můžeme hlavně na Dead Horses živě a dozajista dojde i na několik skvělejch předělávek.5

Vojta Libich Je milion kapel, který můžete popsat slovama: moderní hardcore, kombinace řevu s melodickým zpěvem a ke kterejm podobnejch přirovnání vysypete z rukávu tucty. O každý z nich by moh cynickej skeptik a chronickej hejtr říct, že je to jenom stá kopírka čehokoliv. Paradoxně zrovna kapela, která si přívlastek stá dala drze do názvu, se tomuhle popisu vymyká. Vlastně by mělo bejt všechno v mezích. Postupy už známe, zvuk kytar i rytmy bicích taky. Ale něco je tu už na první poslech jinak. Dlouho jsem dumal, ale asi nedokážu nazvat Hundredth jiným slovem než těžkotonážní. Jejich koncert před dvěma lety na Sedmičce (předskakovali tenkrát kapele Vanna) od prvních tónů trhal nejenom bubínky, ale především koule, a to už je u kapel výše zmíněnýho žánru dneska výjimka. Ani stopy po opatrnosti a křečovitosti, se kterou se dneska setkáme u spousty uskupení nejmladší generace hardcoru. Syrovost jejich podání naprosto poráží. O tom mimochodem svědčí i jejich nahrávky. Za mě se největší překvapení konalo v podobě coveru hodně profláklýho songu Hurt, kterej zná dneska i každý školou povinný hipsterský děcko, ať už ve strašidelným originálu od Nine Inch Nails nebo v daleko zprofanovanější verzi (ale co si budeme povídat, ta slzička prostě ukápne, je to fakt silný) od Johnnyho Cashe. Bejval bych tipoval, že verze jenom s uřvaným vokálem a jednoduchou aranží bude chabej pokus. V podání Hundredth z tý temný syrovosti vstávaj vlasy na hlavě. Dost zajímavou vlastností týhle šest let starý americký kapely z města Myrtle Beach v Jižní Karolíně je mimohudební přesah. Dennodenně se vyrojí spousta novejch kapel, který uměj hezky vypadat, načesat si vlasy, zastřihnout fousy, zkérovat ruce na míru a brutálně zařvat podle učebnice, ale nějakou původní myšlenku hardcorový scény neviděly ani z letadla. A kluci z Hundredth to vzali z úplně jinýho konce. Ano, padne tu to zakázaný slovo od k, Hundredth jsou křesťani. Podle rozhovorů ale nechtěj bejt chápaný jako křesťansky zaměřená kapela a už vůbec ne jako kapela, která by podporovala jakoukoliv církev. Když budu trochu parafrázovat, chápou svojí víru jako prostředek k myšlence jednoty všech lidí, k tomu vysrat se na nějaký rozdíly a pomáhat si navzájem. Nevím, ať se moje cynická duše snaží sebevíc, tak na tomhle prostě nemůžu najít nic špatnýho. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli to kapela myslí upřímně, anebo je to snůška keců a lákadlo na nic netušící posluchače. Jako odpověď na tyhle pochyby by se dalo argumentovat organizací, kterou členové Hundredth založili. Jmenuje se Hope into humanity (Víra v lidskost) a je to neziskovka, co získává peníze pro různý lidi v nouzi po celým světě. Opět, nemůžu na to namítnout ani ň. Ale abychom tady z toho neudělali jenom opěvnej chorál na motivy evangelia, Hundredth kromě toho, že jsou očividně hodný kluci, co pomáhaj i babičkám přes přechod, taky dost kopou prdele na pódiu a to tak, že se lecjakej moderní ultra-metal může jít zahrabat. Kdo ocení to, že se věnujou i všem těm záslužnejm činnostem, pro toho o to líp. Komu celá ta věc s vírou trochu vadí, buďte si jistý, že až Hundredth naběhnou na stage, rázem vám to bude všechno jedno. Jak napovídá název, tohle je jedna kapela ze sta. 5

6.-9. SRPEN 2014 19/04/2014 PRAHA//PILOT KLUB PEVNOST JOSEFOV AMON AMARTH BRING ME THE HORIZON THE DEVIN TOWNSEND PROJECT DOWN KRABATHOR VENOM 4 DNY 3 PÓDIA 80+ KAPEL THE TH T HE AGONIST AG A GON ONIS ST A AOSOTH AO OSOTH SOTH SO TH AR ARCHITECTS RCHIT CHIT CH ITE EC CTS TS AR ARSONIST RSO SONI ONI N ST ST G GET ET A ET ALL LL L LT THE HE G HE GIRLS IIR RL LS S AUGU AU GU UST ST BURNS BUR URNS RNS N RED RED ED BE BENEDICTION B ENE NEDICT DIIC CT T TIO IO ON BROK BROKEN BR ROK OK KEN EN E NH HOPE OPE OP E AUGUST CH HIL LDR REN O F BO ODO DOM CH CHTHONIC HTH THO THON ON NIC C CH CHURCH CHUR HUR URCH H OF OF MI M MISERY ISE S RY R CHILDREN OF BODOM TH T HE CHURCH CHU CH CHUR UR RCH C OF OF PUNGENT PU UNG NGEN E T STENCH EN ST STEN TE EN NC CH H CO COMBICHRIST C OMB BIC I HR HRIS HRIS ST CO CONVERGE ONV VER ERGE GE THE C IPPE CR IP PP PE ER CR CROWBAR CROW OW WBA AR CR CRUACHAN C RUA RUA UACH CHAN A DA DAGOBA AGO GOBA OBA A EN ENTHRONED E THRO TH RO ONE NE ED CRIPPER FL FLES LES ESHG HGOD O A OD POCA PO CAL CA LY PSE GE PS GEHENNA GEHE HENN HE NNA GO GOD OD IS SA AN N AS A ASTRONAUT STR STR RON ONA AU UT FLESHGOD APOCAL YPSE G GO ORG RGUT GUT UTS GR GRANDEXIT RAN A DE DEXI XIT H XI XIT H2O H2 2O HA HACKTIVIST H ACK CKTI TIIVI T V ST ST HA HAIL AIL IL O OF F BULLETS BUL BU LL LETS ET TS GORGUTS HA H AVO VOK IG IGNITE IGNI NITE NI TE E IM IMPALED MPA ALE LED N LED NA NAZARENE AZA ZAR RE ENE E IN N MOURNING MOU URN RNIN RNIN ING INQU INQUISITION IN NQU UIS ISIT TIIO ON HAVOK IIW WRE REST STLE LEDA LE DA ABE BEAR A ONCE AR ONCE ON C JE JESU J ESU SU U KA KATATONIA KATA TA ATO TONI N A KH KHOLD K OLD K OL KRAKOW KR RAK A OW OW IWRESTLEDABEARONCE M MA ANE N GA GARM RM M MA MANES ANE ES MI MISERY M MISE IS SE ERY RY IINDEX NDEX ND X M MORS MO ORS RS P PRINCIPIUM RINC RI NC N CIP PIU IUM ME ES EST ST ST MANEGARM MY DYING DYIING G BRIDE BRIDE RIIDE E NE NERVECELL ERV R EC ECEL ELL N EL ELL NIGHTFALL NI IGH GHTF TF T FAL ALL OB OBITUARY BIT ITUA U RY UA Y MY THE TH T E OC CEA AN OK OKKULTOKRATI KK KU ULT LTOK TO OK KR RA AT TII PE PENTAGRAM P ENT NTA AG GRA RAM AM C CH CHILE H HIL IIL LE PY PYREXIA P RE REXI EX XIIA OCEAN RE RED ED FA FANG N R NG REPULSION RE EP PU UL LS SIO ON RI RINGWORM R IN NG GWO WORM RM SA SATYRICON ATY YRI RICO ON SEVE SE S VE ERE E TORTURE TO OR RTU URE RE SH SHINING S HIN ININ IN NG SI SICK ICK CK O OF F IT IT A ALL LL L SI SIX S IX FE F FEET EET ET U UNDER NDER ND R SEVERE SODO SO DOM DO M S SOILWORK SO OIL LWO W RK RK ST STRIFE S TRI TRI RIFE FE E SU SUFFOCATION UF FF FOCAT OCAT OC TIO ON TE TERRORIZER TERR ER RR ROR ORIZ ZE ER R SODOM TE T ESS SSER ERAC ER E ACT AC CT TEXA TEXAS T TE EXA XAS IIN NJ JUL ULY UN UL UNLEASHED NL LE EAS A H HE ED ED VI VICTIMS V CT CTIM TIM MS WO WORSHIP W ORS SH HIIP TESSERACT WWW.BRUTALASSAUL W WW WW. W.BR W.BR BRUT RUT UTA UTAL ALAS AL LAS ASSA A SSA AUL ULT..CZ CZ CZ 24.4.2014 PRAHA FUTURUM

Tomáš Kejmar Příbuzná témata: Black Flag, Descendents, All, Good Riddance, Rise Against, Converge, Bane, Modern Life is War. Termín superkapela je blbost. Na druhou stranu, jak si zařadit kapelu, kde při čtení výčtu bývalých působišť jednotlivých členů máte pocit, že máte v ruce rodokmen někoho z královské rodiny? Samozřejmě, stejně jako šlechta vzájemným křížením degeneruje, spojení členů velkých jmen nemusí ještě nutně dopadnout dobře. Jako odstrašující příklad si vezměte třeba Velvet Revolver (Guns N Roses, Stone Temple Pilots). Ostatně ta Plastic Ono Band taky nebyla úplně yoko, a ani John Lennon to nezachránil. Pochopitelně existují i hodně povedené příklady na opačném konci škály. Jenže při hledání toho klíče, proč jsou výsledky hvězdných spojení tak rozporuplné, většinou dojdete k banálnímu zjištění, že ty dobré prostě založili a táhli ti autorsky výrazní a schopní členové svých domácích kapel. V těch špatných většinou naopak účinkoval jen ten kompars. Ostatně, víte třeba o kapele, ve které hrál nebo hostoval Dave Grohl, která by nebyla dobrá? Překvapí vás pak, že jeho projekt Them Crooked Vultures s Joshem Hommem (Queens of the Stone Age) a Johnem Paulem Jonesem, basákem Led Zeppelin, je totální bomba? Only Crime jsou šití podle stejného vzoru. Russ Rankin je hlavní autor Good Riddance, kalifornských matadorů melodického hardcore. Jeho hlas poznáte po pár vteřinách a Only Crime tak často zní jako tvrdší, ale neméně melodická verze Good Riddance. K tomu tvrdší nutně přispívá druhý zakládající člen Aaron Dalbec. Jeho sedm let v Converge (což má k Tibetu hodně daleko) a téměř dvacet let působení v Bane jsou důkazem jeho oddanosti zvuku hardcore. Stejně tak Zach Blair (Rise Against), kterého po poslední desce v sestavě Only Crime nahradil Matt Hoffman (z HC/punkových Modern Life is War), ke špinavosti a syrovosti nahrávek Only Crime jenom přispěl. A tenhle znáte? Kdy končí bubeník v kapele? Když přijde na zkoušku a říká Kluci, napsal jsem něco, co bychom mohli hrát. V případě bubeníka Only Crime Billa Stevensona to naštěstí vtipné není. Bill má nejen největší podíl na dobrém rodokmenu Only Crime, ale jako jeden ze dvou hlavních autorů v legendárních Descendents a téměř výhradní autor muziky punk rockových All (o podílu na kultovních Black Flag a The Lemonheads nemluvě), taky velmi výrazný rukopis. Stevenson je pravá modrá krev amerického punk rocku. Doslova jeden z těch, kteří tenhle žánr vymysleli a definovali, tak jak ho známe. Black Flag a Descendents věnovali celá osmdesátá léta objíždění i těch nejzapadlejších míst v USA se zápalem, který by jim mohli španělští misionáři závidět. A Stevensonovo nahrávací studio Blasting Room v podstatě vytvořilo standard toho, jak má punkrock a hardcore znít. Když si projdete seznam desek, pod kterými je podepsaný, zjistíte, že spoustu z vašich oblíbených punk rocků Stevenson natočil. A ten zbytek se, s trochou nadsázky, jeho rukopis jen snažil napodobit. Účast Only Crime na Mighty Sounds je z tohohle pohledu prostě pocta. Nechat si je ujít potom kardinální omyl. Omyl z kategorie: Ledovec? A kvůli tomu máme měnit kurs? Tahle loď je nepotopitelná, důstojníku. 5

Zelí Není nad to umět se pořádně nasrat a trošku si zanadávat na téma pro hardcore tak klasické, svoboda, přátelství, trocha toho politickýho marastu a především veliký fuck off. A tak se vydávají Madball poprvé od roku 2010 opět do studia natočit další bublavé basy a hopsavé rytmy NYHC staré školy. Pojďme si tedy načrtnout nějakou tu informační linku, ať na MS 2014 nečumíme s otazníkem nad hlavou

která v 90. letech kvetla jednou legendou od druhý. A tak leta páně 1994 přichází s nabídkou NY label Roadrunner Records (Sepultura, Biohazard, Machine Head, Slipknot) a Madball pod jejich značkou vydávají alba Set It Off (1994), Demonstrating My Style (1996) a roku 1998 Look My Way, kterou už odbubnoval novej bijec, John Lafata. V mezičase se hardcorová omladina dostala nejen mimo svůj lokál, jejich vystoupení doplula i na druhou stranu zeměkoule, přičemž vrcholem byl rok 1995, kdy si šlápli do kopáku na Dynamo Open Air festivalu před 120 000 diváky a o čtyři roky později se stali součástí dokumentárního filmu N.Y.H.C. I když kořen kapely byl čistej NY hardcore, postupně vyzrála i do punk rockovejch modelů (ačkoli tvrdšího zrna) a získala spousta fanoušků i tohoto žánru. Album Hold It Down, vydaný v roce 2000 pod labelem Epitaph Records, je toho důkazem a Madball se jím vnutili do povědomí dalším uctívačům bordelu a náročných tanečních kreací. V tom nejlepším je ale třeba přestat a tak si šel Freddy sednout za držení zbraně a kapela si dala roční pauzu. Po další obměně složení vydali další alba, EP N.Y.H.C., Legacy, Infiltrate The System a poslední Empire (2010). Co nás čeká letos? Nechme se překvapit a sejděme se na MS 2014 u pódia, Madball nás i letos obohatí svou přítomností. Mimochodem Freddy se nejspíš pobratřil nejen v projevu k davům, ale i láskou k vedlejším projektům. V roce 2004 založil společně se členama Madball (Hoya Roc), H2O (Toby Morse) a Shai Hulud (Chad Gilbert) kapelu Hazen Street, jež se pyšní jednou (eponymní) deskou a předvedla se naživo na loňském ročníku Groezrocku. 5 The Offspring NOFX descendents the hives new found glory brand new quicksand screeching weasel excl Euro taking back sunday caliban falling in reverse alkaline trio boysetsfire terror everlast madball judge h2o the devil wears prada The ghost inside ignite all excl benelux modern life is war the lawrence arms snuff norma Jean saves the day paint it black Cro-Mags la dispute Touché Amoré iron chic The menzingers Funeral Dress i am the avalanche The Wonder Years Doomriders I killed the prom queen Rotting Out gameface Deez Nuts the setup Bodyjar the toasters THE CASUALTIES Bayside Done Dying RED CITY RADIO Atlas Losing Grip The Smith Street Band APOLOGIES, I HAVE NONE Elway BIM SKALA BIM Larry & his flask Tim Barry Get Dead Astpai drug church Wisdom In Chains bury tomorrow INVSN Fabulous Disaster pup CRAZY ARM Devil In Me The charm the fury THE PRICEDUIFKES Restorations Chunk! No,Captain Chunk! Blitz Kids Edward In Venice The Tramps Shell Beach Moments The Ignored Kids Insane River Jumpers Still Bust My Extraordinary Fathoms excl Euro excl Euro excl Euro tickets friday 70/ 80 saturday 80/ 90 doors: friday 10.30 saturday 11.30 camping THU 18.00 combi 110/ 125 camping 15 camping tickets are not sold separately w w w.groezrock.be I L LU S T R AT I O N A N D D E S I G N : D O M I N I C VA N H EU P E N Roger Miret se takhle jednou v osmdesátejch letech, přesněji v roce 1988, probudil a rozhodl, že nemá co na práci. Frontman legendárních Agnostic Front vyzval svoji partu k vedlejší akci, vystřídal zpěv za baskytaru (další členové: Vinnie Stigma kytara, Will Shepler bicí), za mikrofon postavil svýho mladšího brášku Freddyho Criciena a rozjeli Madball. Zlé jazyky tvrdí, že Roger vlastně nevěděl, co s Freddym, a tak mu zkonstruoval vlastní kapelu, která zpočátku hrála pouze jako předskokan Agnostic Front, repertoár pak byl plnej nepoužitejch věcí právě zmiňovaný hardcorový legendy. Není divu, že ostřílenej klubovej hopsal chtěl mít svýho mladýho sourozence pod kontrolou, při založení kapely totiž Freddymu ještě nerašily ani vousky a brzlík mu stále říkal pane První koncert jako zpěvák si totiž dal ve svejch 12 letech! Rok poté (1989) přichází na svět sedmipalec Ball of Destruction a s ním se Madball poprvé začínaj distancovat od rodiče Agnostic Front a ukazují vlastní koule. Začíná šňůra koncertů především lokálního ražení, ale New York s přilehlým okolím není zase tak malý, aby si Madball postupně nevyšlapali cestičku a nevyřvali do světa svůj boj s tupostí davu a systému. Přichází menší sestavová rošáda, druhé kytary se chopí Matt Henderson, kapela vyprdne další EP Droppin Many Suckers a definitivním přestřižením pupeční šňůry se stane odchod Rogera Mireta. Freddy si do sestavy natáhne kámoše Hoyu Roca, čerstvou krev, a nebyl problém začít pořádně prudit po svým. Madball se nikterak nestyděli, co se projevu na podiu týče, jejich divokost dobývala klub za klubem, kam vlezli, rozdupali davy. Není divu, že si jich brzo všimly vyšší instance soudobý scény,

Štěpán Kouba Některý muzikanti maj potřebu dávat svejm kapelám názvy plný vyhřezlejch orgánů a sodomie, aby se pak v rozhovorech mohli projevovat jako děsný inťouši a tím kolem sebe vytvářet závoj tajemna. Zatímco druhý se projevujou jako naprostý gauneři a jejich názvy si je pak jednoduše najdou sami... Před pár lety jsme s jednou z mejch kapel hráli v londýnskym klubu The Grosvenor. Ten se nacházel zhruba na čáře dělící Brixton a nějakou další čtvrť, o který se určitě zpívá v písničkách plnejch kurev, fetu a sociální nespravedlnosti. Hrálo tam tenkrát asi pět kapel, dorazilo dohromady tak dvacet lidí a s každou přibývající půlhodinkou dva až tři vypadli. Když akce skončila, v klubu zůstali asi dva návštěvníci. Jeden z nich, postarší chlápek v kožený bundě, se s náma zastavil na kus řeči. Celkem sympaťák, i ňákej ten merch si koupil, čímž trochu pomoh zalepit díru v rozpočtu, protože za ten koncert jsme nedostali žádný prachy. Když se s náma rozloučil, přišel ke mně kluk, u kterýho jsme měli spát, a říká: Hele vole, víš, kdo to byl? Kytarista z GBH Proč to celý vlastně říkám? No, tohle bylo vlastně moje první a jediný živý setkání s GBH, ale vzhledem k tomu, že je tahle parta oficiálně confirmed jako jedno z lákadel festivalu Mighty Sounds, jinak známýho jako největší warm-up před řepínskym rožněním vurstů, vypadá to, že i u mě se tenhle neutěšenej status brzo změní. A teď chvíli zase vážně. Když se u nás vypravíte na punkovej koncert a rozhlídnete se kolem sebe, zjistíte, že

logo GBH je třetím nejčastějším motivem na tričkách hned po lebce Exploited a union jacku Sex Pistols. Aby taky ne. Dravej, přímočarej a agresivní styl punk rocku, kterýho jsou GBH jedněma z průkopníků, je to, na co českej posluchač vždycky slyšel, slyší a slyšet asi ještě dlouho bude. Jasně, vlna Vansek a elastickejch jeansů už dávno dorazila i k nám, stejně tak jako vlna rock n rollovejch modelek (jak říká jeden můj kamarád), co se sápou po gelu na vlasy jak Džambulka po hltu denaturáku a tím udržujou byznys nejedný drogistický malovýrobny těsně nad hranicí červenejch čísel. Ale ruku na srdce. Postavte tyhle všechny na jednu stranu wall of death a na druhou klasickej dřevní model čírokůže-těžký boty a neodmyslitelný tričko jedný ze jmenovanejch kapel a uvidíte, že ty modelky v následný zteči díky svý převaze smáznou jak holubí hovno ze saka. Kde se tu ty GBH ale vlastně vzali? Poprvé se sešli kolem roku 1978. Rádia zrovna valili nový desky The Clash, Buzzcocks, Boomtown Rats nebo Siouxsie Sioux, ale ve zkušebně GBH se pomalu rodil novej styl, strohej a ostrej jako rezavá břitva, agresivní jak zvukem, tak obsahově. Později se mu začalo říkat UK 82 podle songu od Exploited, který jsou jeho asi nejprofláklejším představitelem. Název, kterej je zkratkou pro těžký ublížení na zdraví (grievous bodily harm), si kapela nemohla vybrat příznačnějš a ani k němu vlastně nepřišla tak úplně náhodou. Basák Sean McCarthy byl totiž známej výtržník a jedno takový obvinění měl v době vzniku kapely zrovna na krku. Vzhledem k tomu, že jedna kapela toho jména už v Anglii působila, bylo třeba název trochu upravit, takže prvních několik let fungovali jako Charged GBH, ale jméno nakonec zkrátili, aniž by se dneska vědělo, co na to řekla ta druhá kapela a co se s ní vlastně stalo. První desce City Baby Attacked By Rats (1982) předcházelo několik singlů a ranejch EP, který vyšlapaly cestu novýmu stylu GBH. Anglie zažila v první půlce 80. let doslova street punkovej boom, kterej inspiroval celou řadu nově vznikajících kapel. Další deska City Baby s Revenge (1984) na sebe nenechala dlouho čekat a spolu s tou první jsou dneska po právu považovaný za naprostou klasiku žánru. 80. léta se přehouply do druhý půlky a na celý řadě kapel se podepsala sílící vlna metalu, která se otiskla i v jejich tvorbě. Skladby a kytarový sóla se tou dobou táhly jak u nás fronta na banány. A neminulo to ani GBH, i když naštěstí ne v takový míře jako jiný nešťastníky. Nejvíc je vliv metalu znát na deskách From Here To Reality (1990) a Church Of The Truly Warped (1993), zatimco album Punk Junkies (1996) už se neslo v duchu návratu k punkovejm kořenům. Pokud by si někdo ale myslel, že se kapela vydala na dráhu vykrádání svý vlastní tvorby z ranejch veleúspěšnejch let, byl by vedle. I když už GBH nebyli, co se týče vydávání, tak aktivní, jak deska Ha Ha (2002) tak Perfume and Piss (2010) bez jedinýho náznaku pochybností potvrdily jejich postavení na scéně. A jistá je ještě jedna věc. Na pódiu v Táboře se opět ukáže jedna z kapel, který psaly historii svýho žánru, a kdo si to nechá ujít, je máslo! Takže nashle na Mighty Sounds X! 5 16.4. 17.4. BRNO PRAHA Mersey + Dirty Clean 007 STRAHOV SECRET ARMY (Esp)

Foto: VOJTA FLORIAN MODELKA: Knofliczech

~ DUBEN 2014 ~

Vojta Libich Přiznám se bez mučení, mám rád punk rockový kytarovky, který se nebojí přiznat barvu a otevřeně se svojí tvorbou hlásí ke country a folkovejm kořenům. Možná už se z toho poslední dobou stalo klišé, o který se snaží kdekdo, ale občas se i v tomhle žánru vyloupne nová kapela, která člověka znova posadí na prdel svojí opravdovostí a zemitostí. Gnarwolves pro mě tohle udělali na podzim na koncertě na strahovský Sedmičce a věřím tomu, že to provedou znova v létě na Mighty. Tam, kde se spousta kapel následujících určitou Against Me! vlnu uchyluje k trochu předvídatelnejm melodiím a strukturám, tam tohle svérázný trio z britskýho Brightonu udělá skoro vždycky pravej opak. V podstatě berou jenom určitou kostru danýho stylu a dělaj si s ní, co chtěj. I ty nejsladší pasáže s jemným vybrnkáváním na kytaru a líbivejma melodiema jsou oblíklý do okovaný bundy a snad nosí i to číro. Všechno tak trochu skřípe, zpěv je možná místama trochu falešnej, ale je natolik jasný, jak moc je to Gnarwolves jedno, že vám z toho stejně běhá mráz po zádech a výsledek neuvěřitelně funguje. Ne nadarmo se kapela sama popisuje na svejch internetovejch profilech jako punk fucking punk. Čímž ani trochu nechci říct, že by snad tyhle Britové neuměli hrát. Naopak, všechno dokonale sedí na svoje místo a vy prostě cejtíte, že takhle to má bejt. Nechaj vás vychutnat si pomalej refrén s chytlavou melancholickou melodií a když to nejmíň čekáte, přejdou naprosto plynule do totálně zběsilý pasáže, se kterou si nezadá lecjakej ultrarychlej skate punk. Ostatně ani textově nezůstávaj Gnarwolves pozadu. Na kontě maj teprve dvě oficiální EP, ale obě jsou prošpikovaný hodně punkovým nihilismem. Výpovědi zpruzenýho a nasranýho mládí, frustrace, zklamání z lidí, z většinový společnosti i z mezilidskejch vztahů. Ale přitom se nejedná o bezcílný fňukání nějakejch spratků, který se svým životem odmítaj sami něco udělat. Naopak, člověk má po dlouhý době při poslechu punk rockový desky pocit, že mu ty kluci rozuměj, ať už se jedná o jakýkoliv emoce, a že do těch kytar řežou tak trochu i za něj. Což je element, kterej je v týhle muzice extrémně důležitej. Všechno je zahalený do hávu opravdovosti a upřímnosti, je znát, že kluci zpívaj o svejch životech, o svý frustraci ze svýho posranýho rodnýho města, o svým vzteku z toho, jak je tenhle svět řízenej. A ok, sem tam taky něco o pivu a drogách. Ale i to je upřímný. Sečteno a podtrženo, Gnarwolves jsou po dlouhý době nová kapela, která mě dokázala na první poslech zvednout ze židle a to nejen nahrávkou, ale především živým koncertem, kterej měl neuvěřitelně silnou atmosféru. Takže pokud si je na letošním Mighty Sounds nenajdete v programu a nepůjdete se na ně mrknout pěkně zblízka, můžu garantovat, že uděláte velkou chybu. A jak by už řekli brightonský bardi sami: This is only the start! And it s only one party of many! 5

Přemysl Černík Mötley Crüe: All around the world, girls will be girls... Mötley Crüe nedávno oznámili, že to příští rok po 34 letech s konečnou platností zabalí a dokonce se k tomu zavázali i podpisem smlouvy, takže pokud by ještě někdy hodlali koncertovat, bude je to stát pěknou pálku, kterou by pravděpodobně věnovali nadačnímu fondu porno průmyslu. Nicméně i pokud bude datem na náhrobku těchhle losangelskejch floutků opravdu 31. prosinec 2015, pořád se dožijou velmi úctyhodnýho věku. Samozřejmě si netroufám tvrdit, že by Mötley Crüe mimo osmdesátky, tudíž mimo hlavní glamovou dekádu, dokázali překonat vlastní maxima, ale na rozdíl od kolegů s ondulovanejma účesama jako Twisted Sister, Poison, Winger, Europe nebo koneckonců i Guns N Roses to doklepávaj ještě vcelku se ctí. Kapela docela slušně vykopla už svojí prvotinou Too Fast for Love (1981), ale mezi hvězdy hard rocku je katapultovala až druhá deska Shout at the Devil. Krom toho se jim díky názvu a obalu s pentagramem (kterej byli časem nucený vyměnit za méně kontroverzní alternativu s pořádně stylově vytuněnejma podobiznama všech čtyř členů) podařilo nasrat americkou křesťanskou obec a to se v dlouhodobym plánu vždycky ve finále vyplatí. Následující tři osmdesátkový desky už jen skákaly v Billboard Charts vejš a vějš. Album Theatre of Pain to dotáhlo na šestý místo, Girls, Girls, Girls až na druhý a Dr. Feelgood z roku 1989 konečně doklouzalo na nejvyšší možnou metu. Mötley Crüe si svědomitě budovali pověst zlobivejch hochů už od samýho počátku. Když oblečený do kůže a hřebů vystoupili na letišti v kanadským Edmontonu, byli okamžitě zatčený a důkladnější prohlídka odhalila, že kabinový zavazadlo zpěváka Vince Neila je plný porno časáků. Přestože se celkem rychle provalilo, že to celý byl předem připravenej PR kousek, legenda se šířila stejně rychle, jako se iluze začala stávat skutečností. Drogový a alkoholový eskapády, divoký orgie s fanynkama a všemožný potyčky se zákonem udělaly z kapely proslulý rebely, vedle kterejch vypadala další ikona cock rocku Jon Bon Jovi, kterej si vzal svojí lásku ze střední, jako Forrest Gump. Bohužel přišlo i několik neoddiskutovatelnejch důkazů, že lifestyle Mötley Crüe už dávno překročil fantazie šikovnejch markeťáků. V roce 1984 se lehce vyndanej Neil vysekal v autě, zranil několik lidí a zabil spolujezdce bubeníka finskejch glam rockerů Hanoi Rocks Nicholase Dingleyho. Nakonec tedy vyváz celkem dobře a odseděl si jen pár dní v base, zaplatil slušnej balík rodinám obětí, odkroutil si nucený práce a odnesl si pětiletou podmínku. O poznání hůř moh dopadnout basák a hlavní skladatel Nikki Sixx, kterej se (kde jinde než) ve Slashově hotelovym pokoji přestřelil herákem a až druhej pokus o oživení ho dostal z klinický smrti, načež pak údajně odešel spoře oblečen z nemocnice přímo na další party. Jindy se zase po ránu probudil v popelnici po tom, co ho dealer po trošku přehnaný pumpě v panice zkusil dorazit baseballovou pálkou a vyklopit do odpadu. Pak nastalo něco, co asi nejlíp charakterizoval Mickey Rourke ve filmu Wrestler: Then that Cobain pussy had to come around and ruin it all. Nástup grunge udělal z nalíčenejch a vyfintěnejch frajírků s peroxidovou trvalou dinosaury, který se hudební evoluce jednou provždy chystala pohřbít pod pořádnou vrstvu žhavejch sutin. Přizpůsobivější, jako třeba hoši z Pantery, rychle nahodili dřevorubeckej outfit a prokázali slušnou životaschopnost. S Mötley Crüe to ale začalo vypadat dost bledě a i když obě devadesátkový desky (první z nich bez Neila) zvládly top desítku prodejnosti, odchod bubeníka Tommy Leeho a vstup do novýho milénia propadákem New Tattoo prorokovaly, že pestrá partička už to má pomalu spočítaný. Paradoxně jedinej Lee tak nějak nesešel z očí, ale to hlavně díky amatérsky natočený mrdačce s Pamelou Anderson, která se jeden čas prodávala na každý benzínce. Ostatně Neilovi se povedlo něco podobnýho, tentokrát s Janine Lindemulder (známou nejen zlatou medailí z deep throatu, ale taky z obalu desky Enema of the State od Blink-182) a Brandy Lee Ledford v hlavních či, chcete-li, vedlejších rolích. Stejně jako Sixx ale Mötley Crüe svoji klinickou smrt přežili, Lee se v roce 2004 vrátil a kapela v původní sestavě (samozřejmě s kytaristou Nickem Marsem) zase začala krmit krky lačný po pořádně slizkym rock n rollu. Deska z roku 2008 Saints of Los Angels sice neschytala buhví jaký kritiky, ale u fanoušků zabodovala a Mötley Crüe se vrátili na vrcholky hitparád, obzvláště v USA. Spekulace o rozpadu se ale vynořily zase velmi brzo a často byly spojovaný hlavně se zdravotním stavem Marse, kterej trpí dědičnou degenerativní artritidou páteře a kyčlí. Letos v lednu svolala kapela tiskovou konferenci, kde oznámila, že další dva roky bude věnovat koncertování (po boku Alice Coopera), možná ještě natočí nějakej novej materiál a pak hotovo. No, po tom, co Slash i Lemmy přestali kouřit a Nickleback a Wolfmother se pořád nerozpadli, to akcie rock n rollu zrovna nezvedne, na druhou stranu Mötley Crüe svoje druhý a třetí šance už dostali a rozhodnutí nečekat s odchodem, až z nich budou úplný vocasové, což se mnohym jejich generačnim současníkům povedlo, je asi sympatický a správný. Tak jako tak, všude na světě zůstanou holky pořád holkama. P.S.: Pokud by vám z tohohle kratičkýho profilu přišlo, že kariéra Mötley Crüe neni vlastně zas tak bizarní, věřte, že v roce 2005 opravdu oddal Vince Neila jakožto vysvěcenej kněz MC Hammer. Can t touch this? Can t beat this! 5

Přemysl Černík Internacionála ještě nedohrála Za ty léta od revoluce si už člověk tak nějak zvyk, že v parlamentu sedí vždycky celkem slušná partička rudejch, ale naštěstí stále v opozici a tam si mrmlaj, interpelujou a občas se přidaj k nějakýmu hlasování proti vládnoucím stranám. Samozřejmě na krajský úrovni už je to trošku horší, ale to se pražskejch homeboyů zas tolik netýká. Když pak člověk vidí v televizi, jak se Ransdorfovi křiví už tak dost křivá huba, když ho nějakej Holanďák načapá, jak si chodí do Europarlamentu píchnout docházku za 300 éček a zase se odvalí, tak mu to vlastně připadá jako taková srandovní verbež. Mimo to, jak jsou tak nějak v závětří všeho toho ostatního bordelu a jediný, co je očividně znepokojující, jsou jejich volební preference, nějak se mi uhnízdilo v hlavě, že ta mladá základna budou nějací idealističtí marxisti nebo trockisti a ten zbytek buď ty, který se měli dřív okay a to, že se hovno smělo, je nějak zásadně netrápilo, nebo klasický pitomci trpící amnézií, co už si nepamatujou ani to, jak Lojza Hadamczik zase zesral Olympiádu, který si vybájili, že to tenkrát bylo všechno víc cool, přitom kdyby jim zavřeli nejbližšího Alberta a vyměnili ho za Jednotu, tak do tejdne spáchaj harakiri. Jenže čas od času zazněj varovný sirény a je jasný, že komouši od dob totality udělali asi stejnej stylovej posun jako AC/DC a valná většina jejich čelních představitelů je stejně vylízaná jako Adam B. Bartoš. Už před volbama mi zvedal žluč lídr plzeňský kandidátky Karel Šídlo v nějaký hyperdebatě, ve který byl i Vítek Bárta a pár dalších filutů. Šídlo pořád žvatlal něco o první, druhý a možná i třetí světový válce, jak tenhle tohle posral, podobně jako to všichni posíraj dneska; přes čtyřicet let naší historie celkem schopně přeskakoval. Když už se mu nepoved úhybnej manévr, tak hodil nějakym moudrem o tom, jak chování Gottwalda bylo vyvolaný pozicí v exekutivě československýho státu, nebo jak vlastenci přece neopouštěj svoji vlast. Kdyby mi ještě do dneška světélkoval v noci rozkrok jako památka na dovolenou v Jáchymově, tak bych si na něj asi někde v noci počkal a kladivem mu zarazil srp hluboko do prdele. Ale protože jsem přece jen trochu mladší ročník, tak jsem to tenkrát tak nějak přešel jako takový neškodný okamurovský blábolení. Nicméně jeho kolegyně Marta Semelová teďka nedávno svým revizionistickým pohledem na skutky našeho bejvalýho režimu už opravdu tnula do živýho. Ono když člověk bydlí na Břevnově a dennodenně jezdí po Patočkově a Milady Horákový, tak už ty asociace zas tak nespínaj, ale po tomhle Hyde Parku se mi cestou do práce dělalo za volantem vážně nevolno. Jako občas se někde vyloupne nějakej pošahanej popírač holocaustu s fanouškovskou základnou pár nácků trpících různejma stupněma mentální retardace, ale tahle soudružka je poslankyně, předsedkyně klubu a pražská zastupitelka. A hlavně po tom, co vypustila z huby tuhle tunu nukleárního průjmu, se ČT rozhodla poptat dalších rudokožců, který všichni (včetně tý jakože mládeže) řekli, že je to vlastně v pohodě a korunu tomu všemu nasadil sám nejvyšší Vojta Filip, kterej se nechal slyšet, že přece v demokracii by člověk měl mít právo na svůj názor. No way! Really?! Ty vole, Vojto, tobě by taky někdo měl upravit čelist na Ransdorfa, možná si pak aspoň uvidíš do huby. Já jsem se vždycky zastával Havla, že komouše po revoluci prostě jednoduše nezakázal, ač spousta rozumbradů velebících jeho kremlofilní nástupce mu to bude vyčítat při každý takovýhle příležitosti. Pokud měl bejt převrat v devětaosmdesátým vítězstvím demokracie, jejíž lehce rozrmrdanou formu tu dodnes máme, tak by jakejkoli takovejhle zákaz poplival všechny principy, se kterejma se tenkrát do toho kurevskýho mrazu na Václavák a na Letnou šlo ještě dřív, než to stačili v dalším dvacetiletí udělat jiný. Každopádně ve finále je asi dobře, že veřejnoprávní televize aspoň částečně plní svojí funkci a občas dá těmhle zmetkům prostor se vybarvit ve vší kráse. Možná se lidi rozpomenou, že na tohle svinstvo bude potřeba ještě pár set tisíc hektolitrů Mr. Propera. 5