Karlova univerzita v Praze Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky Diplomová práce Determinanty integracenezletilých cizinců bez doprovodu v České republice Determinants of integration Unaccompanied Minors in Czech Republic Vedoucí magisterské práce: Doc. PaeDr. Eva Šotolová, Ph.D. 2012 Autor: Zuzana Wienerová 1
Děkuji paní Doc. PaeDr. Evě Šotolové, Ph.D. za odborné vedení práce a důvěru. Dále děkuji Mgr. Juditě Klepkové, Mgr. Pavle Rozumkové za možnost konzultování jednotlivých případů a všem dalším kolegům a kolegyním z Organizace pro pomoc uprchlíkům. Velký dík patří mé mamě a Františkovi, bez jejichž podpory a trpělivosti by tato práce nebyla nikdy vznikla.
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci s názvem Determinanty integrace nezletilých cizinců bez doprovodu v České republice napsala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla používána ke studijním účelům. V Praze, 19. 4. 2012 Zuzana Wienerová
Anotace Tématem diplomové práce je nastínění determinantů ovlivňujících míru integrace cizích státních příslušníků z třetích zemí, kteří do České republiky přišli jako nezletilí cizinci bez doprovodu svých zákonných zástupců a v minulosti byli klienty Zařízení pro děti cizince (dále jen ZDC). Tato práce si klade za cíl popsat stávající systém péče o nezletilé cizince bez doprovodu v ČR, praxi v přípravě klientů starších sedmnácti let na odchod ze ZDC a aspekty provázející začátek samostatného života v nové zemi. Dále poukazuje na případné systémové nedostatky a snaží se navrhnout některé systémové změny, které by přispěly ke zkvalitnění života mladých cizinců. Práce obsahuje případové studie klientů. Annotation The topic of this diploma thesis is to determine conditions that influence level of integration of third-country nationals who came in the Czech Republic as Unaccompanied Minors, and were clients of the Facility for Children of Foreign Nationals (further FCFN) in the past. The thesis sets its main objective as to describe current system of assistance to unaccompanied minors in the Czech Republic, practical examples exercised when preparing clients of 17 years of age and older for their departure from FCFN, as well as aspects of thenew life in a new country following their departure. Furthermore, it points to discrepancies in the system, and suggests some alternative changes that could improve lives of young foreign nationals in the Czech Republic. The thesis includes case studies of selected clients.
Obsah Obsah... 5 1. Základní terminologie... 7 1.1 Vymezení skupiny nezletilá osoba bez doprovodu... 7 1.2 Obecně o migraci... 8 2. Nástin pobytové situace nezletilých bez doprovodu v ČR... 10 2.1 Základní legislativa upravující pobyt cizinců na území ČR... 10 2.2 Možnosti vstupu NBD na území ČR... 10 2.3 Obecně o řízení o udělení mezinárodní ochrany... 15 2.4 NBD v řízení o udělení mezinárodní ochrany... 19 2.5 Oprávnění k trvalému pobytu na základě umístění do zařízení ústavní výchovy... 21 2.6 Možnosti trvalého řešení pobytu u NBD... 23 3. Péče o nezletilé bez doprovodu v ČR... 25 3.1 Vývoj péče o nezletilé bez doprovodu v ČR... 25 3.2 Zařízení pro děti cizince... 28 3.2.1 Vznik zařízení... 28 3.2.2 Cílová skupina Zařízení pro děti cizince... 30 3.2.3 Středisko výchovné péče... 31 3.2.4 Diagnostický ústav tzv. Modrá škola... 31 3.2.5 Dětský domov se školou a výchovný ústav tzv. areál Permon... 32 3.2.6 Studijní skupina Háje... 34 3.2.7 Aktuální situace v ZDC areál Permon... 34 3.3 Sociálně-právní ochrana nezletilých osob bez doprovodu... 36 3.4 Organizace pro pomoc uprchlíkům a péče o NBD... 38 3.4.1 Specializovaný tým pro nezletilé bez doprovodu... 39 3.4.2 Dům na půl cesty OPU... 40 3.5 Mezirezortní skupina k NBD... 41 4. Zkoušky věku... 42
5. Vlastní šetření... 45 5.1 Cíl šetření... 45 5.2 Charakteristika sledovaného souboru... 45 5.3 Metody šetření... 45 5.4 Případové studie... 46 5.4.1 Případová studie č. 1: Vliv rodinných příslušníků a ztráta dokladů jako determinant integrace v ČR... 46 5.4.2 Případová studie č. 2: Jazykové nadání a cílevědomost jako determinant integrace v ČR 51 5.4.3 Případová studie č. 3: Podpora klienta jako determinant integrace v ČR... 53 5.4.4 Případová studie č. 4: Negramotnost jako determinant integrace v ČR... 55 6. Interpretace výsledků šetření... 58 Resumé... 61 Summary... 61 Seznam literatury... 62 Seznam příloh... 66
Úvod Od června 2004 jsem působila v Organizaci pro pomoc uprchlíkům (dále jen OPU) jako dobrovolnice, vyjížděla jsem pravidelně s pracovnicemi OPU do pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí, kde jsem měla na starosti volnočasové aktivity s nezletilými žadateli o azyl bez doprovodu, tzn., se všemi dětmi do 18 let, kteří jsou na území České republiky bez doprovodu svých zákonných zástupců. Tato problematika mne natolik zaujala, že jsem v září 2004 začala pracovat v Organizaci pro pomoc uprchlíkům jako sociální pracovnice a koordinátorka volnočasových aktivit nezletilých bez doprovodu. V tu dobu jsem vůbec netušila, jakým historickým událostem v péči o nezletilé cizince bez doprovodu (dále jen NBD) budu svědkem. Nyní bych se ráda s vámi o některé zkušenosti prostřednictvím následujícího textu podělila. Tato práce si klade za cíl přiblížit speciálním pedagogům a odborníkům z příbuzných oborů aktuální situaci nezletilých cizinců z třetích zemí bez doprovodu na území České republiky a determinanty, které ovlivňují proces jejich integrace do majoritní společnosti. Při zpracování diplomové práce jsem vycházela jak z odborných pramenů, tak z vlastních zkušeností získaných během osmileté praxe v dané oblasti. V následujících kapitolách nastíním vývoj péče o nezletilé bez doprovodu v ČR. Pokusím se přiblížit aspekty pobytové situace nezletilých cizinců bez doprovodu v ČR. A na vybraných případových studiích chci pak ilustrovat širokou škálu okolností, které mají přímý vliv na život NBD a na míru jejich integrace u nás. V závěru práce se budu věnovat shrnutí příkladů špatné a dobré praxe a pokusím se formulovat některá doporučení, která by život nezletilých cizinců bez doprovodu v ČR mohla zlepšit. 6
1. Základní terminologie 1.1 Vymezení skupiny nezletilá osoba bez doprovodu Nezletilou osobou bez doprovodu rozumíme každou svobodnou osobu mladší 18 let, která se na území České republiky ocitla sama bez doprovodu svých zákonných zástupců. V české odborné veřejnosti se ujalo zkrácené označení nezletilí bez doprovodu (dále jen NBD). Tento termín vychází z mezinárodního označení Unaccompanied Minors (UAMs). Takto označovaná skupina osob zahrnuje všechny nezletilé osoby bez doprovodu bez rozdílu, zda požádaly o azyl či nikoli [Gotteltová, Kopuletá, 2004]. Evropský program pro děti bez doprovodu Separated Children Europe Programme (dále jen SCEP) vznikl v roce 1997 a je zaštítěn mezinárodní organizací International Save the Children Alliance a Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (dále jen UNHCR). Jeho cílem je monitorovat a zlepšovat situaci nezletilých bez doprovodu prostřednictvím výzkumu, politických analýz a prosazováním zájmů nezletilých na národní i regionální úrovni. SCEP zavedl pro danou skupinu další odborný termín Separated Children, jenž zahrnuje děti mladší osmnácti let, které se nacházejí mimo svoji zemi původu a jsou odděleny od obou rodičů nebo zákonných zástupců/obvyklých pečovatelů. Separated Children jsou také děti doprovázené vzdálenými příbuznými. Všechny tyto děti mají právo na mezinárodní ochranu v rámci širokého spektra mezinárodních a regionálních nástrojů. Nezletilí mohou být žadateli o azyl z důvodu obav z pronásledování nebo nedostatek ochrany kvůli porušování lidských práv, ozbrojeného konfliktu nebo nepokojů v jejich vlastní zemi. Je důležité zdůraznit, že děti bez doprovodu se mohou snáze stát oběťmi obchodování s lidmi za účelem sexuálního nebo jiného vykořisťování, jsou obzvláště ohrožené rizikem zanedbávání, násilí, zneužívání apod. Proto je této skupině nutné věnovat zvláštní péči a pozornost. 1 Pro potřeby této práce budu termín nezletilí bez doprovodu používat pro osoby pocházejících z třetích zemí (tzn. mimo EU), které jsou mladší osmnácti let, jsou na území ČR bez doprovodu rodičů, a to bez ohledu na to, zda požádali o mezinárodní ochranu nebo ne. Pojem nezletilí žadatelé o mezinárodní ochranu bez doprovodu budu používat pouze v případě, kdy bude potřeba zdůraznit právní postavení skupiny v ČR. 1 Srov.: Separated Children in Europe Programme [online]. SCEP, 2004-2007, [cit. 2012-04-10]. Dostupný z: WWW: <http://www.separated-children-europe-programme.org/separated_children/about_us/scep_programme.html> 7
1.2 Obecně o migraci Migrace je stará jako lidstvo samo. Docházelo k ní v průběhu celých dějin lidstva a je zcela přirozeným jevem. V současné době žije dle odhadů přibližně 150 miliónů lidí mimo svou zemi původu, z nich 30 miliónů jsou uprchlíci a nuceně vysídlení lidé. Při rozhodování zda ne/opustit kontinent/zemi/oblast/město, kde žijeme, hrají velkou roli tzv. push a pull faktory. Mezi push faktory řadíme okolnosti, které nás nutí odejít, jako jsou např. přírodní katastrofy, válečné konflikty, politická nesvoboda, slabá ekonomika státu apod. Naopak k pull faktorům řadíme ty, které nás lákají odejít. Mohou jimi být ku příkladu politická stabilita, dodržování lidských práv, vysoká ekonomická úroveň daného státu, pracovní uplatnění a další [Drbohlav, 2006]. Slovo migrace pochází z latinského slova migratio, f. a v překladu do češtiny znamená stěhování [Kábrt, 1996]. Definic slova migrace je celá škála, Geist ji na příklad označuje jako pohyb jednotlivců nebo skupin v užším či širším geografickém prostoru a v daném kontextu ji rozlišuje na: 1) migraci mezinárodní, neboli vnější (pohyb mezi zeměmi) a vnitrostátní, neboli vnitřní (stěhování osob v rámci jednoho státu); 2) migraci interkontinentální (zámořskou) a intrakontinentální neboli kontinentální (uvnitř jednoho světadílu); 3) migraci dobrovolnou (vyplývající z vlastní iniciativy migranta) a migraci nucenou (která se vztahuje na vyhnance, utečence, otroky); 4) migraci krátkodobou (ta trvá více než jeden měsíc, ale méně než jeden rok) a dlouhodobou (trvající déle než jeden rok), trvalou i opakovanou tzv. cirkulární; 5) primární migraci (osídlení dříve neobydlené oblasti) a sekundární (přistěhování na již obsazené území s následnou sociální adaptací). [Geist, 1993]. S mezinárodní migrací souvisí i pojmy emigrace, imigrace a reemigrace. Pojem emigrace (z lat. sl. e-migro ) používáme v situaci, kdy osoby opouští daný stát, tzn., emigrují. Naopak imigrace (z lat. sl. im-imigro ) označuje jev, kdy dochází k přistěhování cizinců do státu. Reemigrantem pak označujeme osobu, která svou zemi dříve opustila, ale následně se do ní zase vrátila. Každý stát i společenství států nějakým způsobem reguluje imigraci (vstup cizích státních příslušníků na území), a to jak v podobě mezinárodních smluv, tak vlastní migrační politikou. 8
Proto do některých zemí potřebujeme vízum a do jiných ne. Některé státy, převážně s totalistickým režimem, regulují i emigraci (opuštění země byť i krátkodobé) svých státních příslušníků tak, jak tomu bylo na příklad u nás v letech 1948 1989. Legálně vycestovat tak mohou pouze někteří. Tím se dostáváme k dalšímu možnému rozlišení migrace na legální a nelegální. Osoby, které opouštějí dobrovolně svoji zemi původu s vidinou lepšího výdělku v zahraničí, jsou často označovány za ekonomické či pracovní migranty. Oproti tomu lidé, kteří utíkají ze své země z důvodu pronásledování, válečného konfliktu či živelné pohromy a hledají ochranu v jiném státě, jsou dle Ženevské konvence z roku 1951 nazýváni uprchlíky. 9
2. Nástin pobytové situace nezletilých bez doprovodu v ČR Cílem této kapitoly je přiblížit pobytovou situaci NBD v ČR. Řešení pobytové situace je pro NBD klíčové vzhledem k jejich směřování a perspektivám v budoucnosti. Typ pobytu má velký vliv na možnosti podpory při integraci po odchodu ze Zařízení pro děti - cizince. Pokusím se zde nezabíhat do úplných podrobností. Zájemcům o detailní rozbor mezinárodního, evropského a vnitrostátního práva týkajícího se nezletilých bez doprovodu doporučuji publikaci Mgr. Gabriely Kopuleté Analýza: Postavení a ochrana nezletilých cizinců bez doprovodu v České republice (OPU, 2009). 2.1 Základní legislativa upravující pobyt cizinců na území ČR Pobyt cizinců v ČR upravuje tzv. cizinecký zákon 2, který specifikuje podmínky vstupu a pobytu cizince na území České republiky včetně vycestování. Cizincem se v kontextu tohoto zákona rozumí každá osoba, která není státním občanem ČR. Dalším důležitým zákonem je tzv. zákon o azylu 3, který se věnuje problematice vstupu a pobytu cizince, který žádá v ČR o mezinárodní ochranu, průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany, udělování mezinárodní ochrany a osobám požívajícím mezinárodní ochranu. K zákonu o azylu se vrátím ještě podrobněji v podkapitole 2.3. 2.2 Možnosti vstupu NBD na území ČR Kdykoli se v rozhovoru s přáteli zmíním, že pracuji s cizinci, respektive s mladými lidmi, kteří jsou v České republice sami bez rodičů, jsou mi dříve nebo později položeny otázky: Jak se k nám vlastně tyhle děti dostanou? A to jako cestují samy? Děti? Odpověď není úplně jednoduchá. Důležité je hned na úvod říci, že se jedná převážně o osoby (dle zákonů ČR - děti) ve věku 15 17 let. 2 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů) 3 Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů 10
Cesty i způsoby bývají různé. Způsoby přicestování bych rozdělila dle úhlu pohledu do několika skupin: V doprovodu x bez doprovodu Legálně x nelegálně Uprchlíci x (ekonomičtí) migranti V doprovodu x bez doprovodu Některé děti přicestují na území ČR se svými rodiči a až později, kdy je tady rodiče zanechají u rodinných známých či vzdálených příbuzných, nevyřídí patřičné dokumenty (např. svěření do péče třetí osoby dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí) a z ČR odcestují, se z těchto dětí stanou nezletilí bez doprovodu. Tyto děti pak většinou identifikuje až Cizinecká policie ČR při namátkových domovních prohlídkách. Další kategorií jsou mladí lidé, kteří přicestují se skupinou cizích dospělých osob. Tento případ se týká většinou skupin pracovních migrantů či uprchlických vln z Eurasie. K identifikaci zpravidla NBD dochází hned při zajištění skupiny policií či v přijímacích střediscích pro žadatele o mezinárodní ochranu. Velmi málo dětí přicestuje do České republiky úplně samo. Většina případů se týká osob, které zvolí leteckou formu dopravy do Evropy. Buď cestují letedlem opravdu samy, nebo v doprovodu tzv. převaděče, který je však zanechá samotné již po výstupu z letadla v tranzitním prostoru letiště Praha - Ruzyně. Tyto NBD pak identifikují pracovníci pasové kontroly nebo cizinecké policie. Legálně x nelegálně Pokud chce cizinec z třetí země (tzn. mimo EU) legálně vstoupit na území ČR, musí splnit základní podmínky dané cizineckým zákonem, tzn.: mít platný cestovní doklad a platné povolení k pobytu na území ČR v případě, kdy má země původu s ČR vízový styk. Pokud cizinec jednu z daných podmínek nesplňuje či přicestuje s falzifikovaným pasem či vízem nebo dokonce úplně bez dokladů, pobývá v ČR nelegálně. Nelegálně pobývajícím cizincem se může stát i osoba, která pobývala na území ČR legálně, jejíž vízum propadlo byť i jen o jediný den. 11
U NBD dochází k případům, že se nemohou prokázat dokladem totožnosti. Někteří ho nemají vůbec (do ČR přicestovali např. v úkrytu nákladního prostoru), některým byl zadržován a následně nevydán převaděčem apod. Legalizace pobytu nelegálně pobývajících cizinců z třetích zemí je v ČR takřka nemožná. Výjimku tvoří v tomto případě nezletilí bez doprovodu, i když i jim aspekt nelegálního vstupu/pobytu na území ČR komplikuje situaci při řešení pobytu po dosažení osmnácti let. Uprchlíci x (ekonomičtí) migranti Motivace a důvody k opuštění země původu jsou různé a závislé na mnoha faktorech. Názorně jsou zpracovány v tabulce č. 1. Tabulka 1: Rozdíl mezi uprchlíky a jinými migranty [zdroj: Vizinová, Preiss, 1999, s. 96] Charakteristika Uprchlík Migrant Motivace Vytlačen Přitahován Zdroj Útlak Vlastní aspirace Rozhodnutí Nedobrovolné Dobrovolné Odchod Náhlý Plánovaný Kontext Ztráty, obavy Očekávání, naděje Návrat domů Nemožný Možný Kontrola nad situací Ztráta kontroly Získání kontroly Časová orientace Na minulost Na budoucnost Sociální síť Ostatní uprchlíci Místní obyvatelé Očekávání Změna situace doma Práce, vzdělání Rozdílnost cest NBD do ČR bych ráda ilustrovala na následujících příkladech: Příklad č. 1 (uprchlík): Dívka (15 let) bydlela s rodiči a dalšími třemi staršími sourozenci v hlavním městě jednoho nejmenovaného státu ve střední Africe. Otec se politicky angažoval v opoziční straně vlády. Po zjištění, že tajná policie vyšetřuje k vůli otcovým aktivitám rodinné známé a některé blízké 12
osoby zmizely beze stopy, se rodiče začali obávat o budoucnost a život celé rodiny. Proto se s dětmi domluvili, že v případě, pokud se stane cokoli, co bude nasvědčovat tomu, že něco není v pořádku, vyhledají pomoc rodinného známého. Jednoho dne, když se dívka vracela ze školy z odpoledního vyučování, našla dům, kde bydlela, vyrabován. Nikdo nebyl doma. Utekla proto ke strýci a čekala na ostatní. Po několika dnech, kdy se u strýce skrývala, přišla zpráva, že otec byl uvězněn, o starším bratrovi se proslýchalo, že byl zabit, a o ostatních členech rodiny nikdo nic nevěděl. Rodinný známý kontaktoval a zaplatil dle dohody převaděče. Ten měl odvést dívku do bezpečí do Francie hned druhý den a zajistit pas pro dívku na jinou bezpečnou identitu. Při přestupu na letišti v Praze převaděč zmizel. Dívka zůstala v tranzitním prostoru bez dokladů a sama. Následně pak vyhledala pomoc policie a požádala v ČR o mezinárodní ochranu. Příklad č. 2 (migrant): Chlapec (16 let, Čína) vyrůstal po smrti rodičů na vesnici u babičky z otcovy strany. Babiččin zdravotní stav se v průběhu let horšil a ona si už nemohla dovolit starat se o hospodářství a pečovat o vnuka. Jednoho dne se domluvila s rodinou své dcery, že pozemky i domek prodá a nastěhuje se k nim. Za utržené peníze z prodeje a vypůjčené peníze od vzdálených rodinných příslušníků zaplatí vnukovi cestu za lepším životem do Evropy. Za pomoci rodiny pak kontaktovala člověka, kterému zaplatila za vyřízení dokladů, víz a zprostředkování práce částku v přibližné výši několik set korun. Vnukovi řekla, že pojede do Evropy pracovat a peníze za cestu bude rodině postupně splácet. Chlapec odjel v doprovodu převaděče a ještě několika dalších osob. Chlapec byl babičkou ujištěn, že má vyřízené doklady a zaplacený lístek až do Německa. Skupina cestovala zpočátku vlakem. Jeli prý několik dnů. Na stanici, kde vystoupili, na ně čekalo auto, které je odvezlo někam do lesa, kde se setkali s další skupinou cca 10 lidí. Po několika hodinovém čekání v úkrytu přijel nákladní automobil. Chlapec, který byl zaskočen způsobem dopravy, zpočátku odmítal nastoupit k ostatním do temného a stísněného nákladového prostoru. Přibližně dvou až třídenní cestu v nákladním prostoru absolvoval ve stoje namačkán na ostatní bez jídla a s minimem pití. Z daného vězení ho vysvobodila až cizinecká policie při kontrole nákladního prostoru 13
na hranicích ČR s Rakouskem. Pro velkou dehydrataci musel chlapec podstoupit několikadenní hospitalizaci. Pak byl převezen do zařízení pro zajištění cizinců 4, kde jako NBD pobýval pouhých 90 dní. Následně byl na základě předběžného opatření umístěn do Diagnostického ústavu Zařízení pro děti cizince. S nelegálním vstupem či nelegálním pobytem na území ČR jsou spojeny termíny zákaz pobytu nebo i ve stejném významu používané slovo správní vyhoštění a zařízení pro zajištění cizinců jinak detence a upravuje je zákon o pobytu cizinců. Zákaz pobytu/správní vyhoštění je sankční nástroj cizinecké policie za porušení zákona o pobytu cizinců. Cizinecká policie tak může udělit nelegálně pobývající osobě na území zákaz pobytu až na několik let. Pokud tento nástroj chce použít vůči NBD je povinna pro řízení o vyhoštění zajistit tlumočníka z jazyka, kterým se NBD domluví a ustanovit opatrovníka. V praxi jsou opatrovníky ustanovování buď pracovníci nevládních organizací zabývajících se NBD problematikou či orgány sociálně-právní ochrany dětí. Zařízení pro zajištění cizinců (ZZC), tzv. detence provoz tohoto zařízení zaštiťuje příspěvková organizace Ministerstva vnitra ČR Správa uprchlických zařízení (SUZ). Do tohoto zařízení je umístěn cizinec (starší 15 let) na základě rozhodnutí o zajištění. Jedná se o zařízení, kde jsou osoby omezeny na svobodě za to, že porušily zákon o pobytu cizinců a tím se dopustily přestupku (nikoli trestného činu). Důvody pro zajištění NBD upravuje 124 zákona o pobytu cizinců. 5 Při zahájení řízení o zajištění opět platí povinnost pro cizineckou policii zajistit tlumočníka a ustanovit opatrovníka. U NBD by vzhledem k tomu, že ZZC není vhodné prostředí pro umístění dítěte, nemělo k zajišťování docházet vůbec, avšak zákon tuto možnost připouští. NBD na rozdíl od dospělých osob, které mohou v ZZC pobývat až 180 dní, mají zkrácenou dobu zajištění na max. 90 dní. Se zajišťováním nezletilých bez doprovodu nesouhlasí řada nevládních organizací jak u nás, tak i v Evropské unii. 4 ZZC, tzv. detence, slouží pro zajištění nelegálně pobývajících cizinců v ČR. 5 124 zákona o pobytu cizinců: (1) Policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění 14
2.3 Obecně o řízení o udělení mezinárodní ochrany Následující řádky jsou věnovány základnímu seznámení s terminologií azylové procedury v ČR a s průběhem procedury jako takové. Řízení o mezinárodní ochranu upravuje zákon o azylu. Do roku 2006 se žadatelé o mezinárodní ochranu nazývali žadatelé o azyl. V roce 2006 však vstoupila v platnost novela zákona o azylu, který zavedl pro označování těchto osob nový pojem. Mezinárodní ochrana se od roku 2006 používá jako zastřešující pojem pro azyl a doplňkovou ochranu. Osoba, které byla udělena mezinárodní ochrana formou azylu, se nazývá azylant. Pro osobu, které byla udělena mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany, oficiální zjednodušený termín neexistuje, ale v praxi se můžeme setkat s pracovním termínem doplňkář. V České republice může být udělena mezinárodní ochrana formou azylu cizinci z třetí země, který prokazatelným způsobem dokáže, že: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. [ 12 zákona o azylu]. Azyl dále může být cizinci udělen z důvodu sloučení rodiny s rodinným příslušníkem, kterému již azyl v ČR byl udělen. Rodinným příslušníkem se rozumí: a) manžel nebo partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle 2 odst. 13, nebo e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let. [ 13 odst. 2 zákona o azylu] Někdy se však azyl udělí osobě, která nesplňuje podmínky 12 a 13, z humanitárních důvodů a to pouze v případě hodném zvláštního zřetele [ 14 zákona o azylu]. Udělení azylu je časově neomezené. Azylant je oprávněn na území ČR pobývat trvale a může požívat výhod jako občan ČR s výjimkou, že nesmí volit, být volen a být zaměstnán na místech, která jsou ze zákona podmíněna státním občanstvím České republiky. Doplňková ochrana se udělí cizinci v případě, kdy sice nesplňuje podmínky azylu, ale 15
existují důvodné obavy, že by mu v zemi původu po návratu hrozila vážná újma, za kterou se dle 14 zákonu o azylu považuje: a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Také v tomto případě platí možnost sloučení rodiny s rodinným příslušníkem. Doplňková ochrana se na rozdíl od azylu uděluje na omezenou dobu, a to na jeden až tři roky. O prodloužení doplňkové ochrany může její držitel požádat. Doplňková ochrana mu bude však prodloužena pouze v případě, pokud trvají důvody k jejímu udělení. To znamená, že se situace v zemi původu nezměnila k lepšímu. Nyní se dostávám k samotnému nastínění průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Pro lepší představu připojuji obrázek č. 1. Pro samotné zahájení procedury je podstatné, aby cizinec projevil úmysl, že chce požádat o mezinárodní ochranu. Požádat o mezinárodní ochranu může na hraničním přechodu, v přijímacím středisku 6, na oblastním ředitelství služby cizinecké policie 7, v zařízení pro zajištění cizinců 8. V případě, že je cizinec hospitalizován, může požádat ve zdravotnickém zařízení, či pokud vykonává vazbu, nebo trest odnětí svobody požádá ve vězení. V České republice jsou v současné době přijímací střediska dvě. Jedno se nachází v Zastávce u Brna a slouží cizincům, kteří se již nacházejí na území ČR. Druhé je v Praze Ruzyni a je určeno pro žadatele, kteří projeví úmysl po příletu na letišti. Přijímací středisko je uzavřené, žadatelé ho po dobu cca 30 dnů nemohou opustit. V přijímacím středisku proběhne první pohovor tzv. nabrání žádosti s pracovníkem Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR (dále jen OAMP), základní identifikace a zdravotní testy. U tohoto pohovoru i všech dalších má OAMP povinnost zajistit tlumočníka z jazyka, kterým žadatel hovoří. 6 Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR 7 Pokud se dostaví sám a dobrovolně. 8 Pouze prvních 7 dnů pobytu v ZZC. 16
Z přijímacího střediska odchází žadatel o mezinárodní ochranu (dále jen žadatel o MO) do pobytového střediska 9 (dále jen PoS), nebo pokud má vlastní zdroje k obživě a kde bydlet do soukromí. Pobytová střediska dříve nazývaná uprchlickými tábory, jsou v ČR dvě (PoS Kostelec nad Orlicí, PoS Havířov). V PoS absolvuje žadatel druhý (hlavní) pohovor s OAMP, a po zbytek doby čeká, jak jeho procedura skončí. Obrázek 1 Řízení o udělení mezinárodní ochrany O tom, zda bude nebo nebude mezinárodní ochrana žadateli o MO udělena, rozhoduje pouze OAMP MV ČR. Pokud je rozhodnutí kladné, azylová procedura končí a žadateli je udělena mezinárodní ochrana formou buď azylu, nebo doplňkové ochrany 10. V případě, kdy OAMP zamítne udělit mezinárodní ochranu žadateli, může se žadatel o MO odvolat k příslušnému krajskému soudu. Krajský soud (dále jen KS) rozhodne o tom, zda OAMP ve svém rozhodnutí pochybilo, nebo ne. Pokud ano, vrací se věc zpět na OAMP k rozhodnutí. Pokud soud pochybění OAMP neshledá, odvolání zamítne. Žadatel o MO se pak může obrátit už jen na Nejvyšší správní soud prostřednictvím tzv. kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) pak zkoumá stanovisko krajského soudu, nikoli OAMP. Opět mohou nastat dva případy: NSS může rozhodnout ve prospěch žadatele o MO a vrátit tak spis krajskému soudu, nebo může jeho stížnost zamítnout. Zamítavým rozhodnutím NSS procedura o udělení mezinárodní ochrany končí. Žadatelé o MO žijí po celou dobu řízení ve skličující nejistotě, kdy i několik let čekají na konečné rozhodnutí. 9 Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR 10 Na obrázku č. 1 uvedeno zkráceně D.O. 17
V praxi se pak mohou stát případy, které schematicky vypadají na příklad takto: Př. 1: OAMP KS NSS konec procedury. Př. 2: OAMP KS OAMP KS NSS konec procedury. Př.3: OAMP KS OAMP KS NSS KS OAMP udělení mezinárodní ochrany formou azylu. V průběhu celé procedury může žadatel o MO pobývat na území ČR legálně a kdykoli se rozhodnout pro dobrovolnou repatriaci, tzn. dobrovolný návrat domů. Pro žadatele o MO platí dvě základní pravidla a to: 1) Nesmí pracovat po dobu 365 dní od podání žádosti o mezinárodní ochranu. 2) Nesmí vycestovat z ČR (mimo volby dobrovolného návratu do země původu). Osobám, kterým byla udělena mezinárodní ochrana, je při předávání rozhodnutí ministerstvem vnitra nabídnut vstup do Státního integračního programu (dále jen SIP). O vstup do Státního integračního programu musí však osoby s udělenou mezinárodní ochranou samy požádat. Azylantům je v rámci SIPu nabídnuto: Podpora bydlení Kurzy českého jazyka Pomoc při hledání zaměstnání Podpora bydlení spočívá v možnosti ubytování v integračním azylovém středisku 11 (po dobu max. 18 měsíců) nebo získání integračního bydlení (MV ČR finančně přispívá azylantům na úhradu části nájemného). Kurzy českého jazyka bezplatně zabezpečuje v rámci programu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (dále jen MŠMT). Kurz je poskytován v rámci skupinové výuky v rozsahu 600 hodin, nebo individuální výuky v rozsahu 400 hodin. 11 Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR 18
Pomoc při hledání zaměstnání má azylant vyhledat na úřadu práce nebo v nevládních organizacích. Osobám s udělenou doplňkovou ochranou SIP nabízí: Podporu bydlení Kurzy českého jazyka Pomoc při hledání zaměstnání Podpora bydlení je nabídnuta jen rodinám s nezletilými dětmi či osobám se zdravotním znevýhodněním a spočívá v možnosti ubytování v integračním azylovém středisku (dále jen IAS) a to jen po dobu max. 3 měsíců od udělení doplňkové ochrany. Kurzy českého jazyka bezplatně zabezpečuje v rámci programu MŠMT. Pomoc při hledání zaměstnání je zabezpečována stejným způsobem jako u azylantů. Výše v textu již zmíněné integrační azylové středisko (IAS) slouží pouze k dočasnému ubytování pro osoby s udělenou mezinárodní ochranou. V IAS může osoba s udělenou MO využít asistence sociálních pracovnic střediska např. při kontaktu s úřady, registraci na úřadu práce, vyřizování sociálních dávek apod. V České republice jsou taková střediska celkem čtyři: IAS Brno, IAS Česká Lípa, IAS Jaroměř a IAS Předlice. 2.4 NBD v řízení o udělení mezinárodní ochrany V řízení o udělení mezinárodní ochrany platí pro NBD stejná pravidla jako pro dospělé žadatele s několika výjimkami: Požádat o MO mohou i v Zařízení pro děti cizince. Pokud NBD požádá o mezinárodní ochranu na letišti Praha Ruzyně, je nejdéle do 5 dnů přemístěn do přijímacího střediska v Zastávce u Brna, kde jsou pro něj zajištěny lepší podmínky. Pohovor s NBD vede pracovník OAMP, který je specializován na práci s dětmi/nbd a patřičně proškolen v problematice sociálně právní ochrany dětí. Každého pohovoru OAMP s NBD se účastní opatrovník dítěte (nebo v praxi: 19
opatrovníkem zplnomocněný právní zástupce z nevládní organizace zabývající se problematikou NBD). 12 Nezletilí bez doprovodu, kteří vstoupí do procedury o udělení mezinárodní ochrany, se ocitají ve velmi těžké situaci. Musí totiž prokázat, že v zemi původu byli nebo mohli být pronásledováni právě oni myšleno: konkrétně oni. Většina NBD je v zemi původu ohrožena kvůli aktivitám svých rodičů. Rodiče, jak známo, často před dětmi nehovoří o svých problémech. A pokud ano, dítě příliš nerozumí souvislostem, nezná přesná jména konkrétních osob apod. NBD tedy nemívají konkrétní důkazní materiál, který by mohl podpořit jejich výpovědi. A proto je jejich úspěšnost v udělení mezinárodní ochrany nízká. Otázky při pohovorech s OAMP jsou v rámci řízení o MO velmi detailní. NBD musí, pokud toho jsou schopni a umožní jim to jejich psychický stav, do detailu vyprávět traumatické události, které zažili v zemi původu. Po pohovorech, které trvají i několik hodin, jsou pak často psychicky vyčerpaní. V současné době, mohu říct, je praxe pohovorů OAMP s NBD v ČR velmi dobrá v tom, že se OAMP snaží čím dál víc vycházet vstříc specifickým potřebám NBD. Např.: Při pohovorech s nezletilými dívkami, které byly v zemi sexuálně traumatizované, OAMP dbá na to, aby se pohovoru účastnily pouze ženy. Pohovor může vést místo pracovnice OAMP v některých případech přímo psycholožka a pracovnice OAMP je pohovoru pouze přítomna. Je brán zřetel i na pohlaví tlumočníka, pokud je to u daného jazyka možné. Dále je kladen důraz na to, aby se pohovoru účastnilo minimum osob. Nezletilých žadatelů o MO bez doprovodu je u nás poměrně málo, což ilustruje i obrázek č. 2. Považuji za důležité uvést, že počet NBD žadatelů o MO může být zkreslen. Z ročních statistik Českého statistického úřadu, které vycházely z podkladů OAMP, není zřejmé, zda se jedná pouze o jednu skupinu osob, a to NBD žadatelů o MO. Nebo zda se jedná o celkový počet NBD žadatelů o MO a nezletilých dětí žadatelů o MO (tzn. v doprovodu rodičů). Ze zkušeností z praxe, bych se přikláněla spíše ke smíšené variantě. Neb četnost NBD žadatelů o MO v interních statistikách OPU se blíží či shoduje se světlejší částí sloupců. 12 V současné praxi bývá zplnomocňována právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům, která je specialistkou na práci s NBD. 20
Obrázek 2 Mladiství a nezletilí bez doprovodu žadatelé o azyl (v ČR) v letech 2003 2010 [zdroj: Český statistický úřad 13 ] počet osob 140 120 100 80 106 15-17 let 60 40 20 0 23 84 93 7 7 62 19 18 11 7 5 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 nově podané žádosti 32 24 4 2010 nově podané žádosti rok 0-14 let Vzhledem k neucelenosti statistik týkajících se NBD nemohu udat přesný počet udělených azylů nezletilým bez doprovodu. Za osm let práce s NBD si však nepamatuji jediný případ, kdy by byl nezletilému žadateli o MO bez doprovodu udělen azyl z politických důvodů. Pokud OAMP azyl nezletilému bez doprovodu udělilo, tak pouze z humanitárních důvodů. Počty udělených azylů NBD za posledních sedm let odhaduji v rozmezí 15 20. 2.5 Oprávnění k trvalému pobytu na základě umístění do zařízení ústavní výchovy Oprávnění k trvalému pobytu vydává Odbor azylové a migrační politiky MV ČR pracoviště trvalých pobytů. Teoreticky by NBD měli mít oprávnění k trvalému pobytu na území ČR od okamžiku, kdy soud vydá předběžné opatření, na základě kterého jsou svěřeni do ústavní výchovy. Již několik let se však v odborných kruzích vedou polemiky o tom, jaký je vlastně správný výklad zákonů. 13 Sorv.: Cizinci v ČR: Tabulková část Azyl a azylová zařízení. [online] ČSÚ, 2012 [cit. 2012-03-29].Dostupný z: WWW: <http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/1414-11-r_2011-0900> 21
Podle cizineckého zákonu 87 by měl být cizincem oprávněným trvale pobývat na území ČR: (1) Cizinec mladší 18 let svěřený do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného orgánu 10c) 14 je oprávněn trvale pobývat na území, je-li alespoň jedna fyzická osoba, jíž je cizinec svěřen, přihlášena k trvalému pobytu na území nebo se na území nachází ústav, ve kterém je cizinec umístěn. (2) Oprávnění podle odstavce 1 vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o svěření cizince do náhradní výchovy; ministerstvo po předložení tohoto rozhodnutí cizinci vydá potvrzení o oprávnění k trvalému pobytu na území. 15 Zákon o rodině, na který se cizinecký zákon odvolává, v 46 odst. 1 říká toto: Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ( 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí)... 16 V případě nezletilých bez doprovodu platí, že se nacházejí na území ČR bez rodičů nebo svých zákonných zástupců, tzn., rodiče nemohou zabezpečovat výchovu dítěte. Rodiče či zákonní zástupci se dlouhodobě zdržují na území jiného státu, jsou nezvěstní, nebo zemřeli. Občanský soudní řád tuto situaci upravuje v 76a odst. 1 Ocitlo-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením nařídí, aby bylo na nezbytně nutnou dobu umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. Vhodným prostředím se rozumí výchovné prostředí u osoby nebo zařízení způsobilého zajistit nezletilému dítěti řádnou péči s ohledem na jeho fyzický a duševní stav, jakož i rozumovou vyspělost a umožnit realizaci 14 10c) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 15 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů) [online]. ATLAS consulting spol. s.r.o., 2008-2012, [cit. 2012-04-11]. Dostupný z WWW: <http://www.codexisonline.cz/> 16 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině [online]. ATLAS consulting spol. s.r.o., 2008-2012, [cit. 2012-04-11]. Dostupný z WWW: <http://www.codexisonline.cz/> 22
případných jiných opatření stanovených předběžným opatřením 17 Zákon o výkonu ústavní výchovy v 2 uvádí k diskutovanému tématu toto: (2) Zařízení poskytují péči jinak poskytovanou rodiči nebo jinými osobami, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, (dále jen "osoby odpovědné za výchovu") dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou. (3) Zařízení poskytují péči podle odstavce 2 rovněž dětem, u nichž bylo nařízeno předběžné opatření. (4) Zařízení poskytují péči rovněž dětem, které nejsou občany České republiky a splňují podmínky stanovené zvláštním zákonem 18 : Ministerstvo vnitra ani cizinecká policie však předběžné opatření nepovažují ve svých metodických výkladech jako pravomocné rozhodnutí. A argumentují tím, že rozhodnutí je předběžné, tzn. dočasné, nikoli trvalé. Proto MV ČR i cizinecká policie uznává pro vydání oprávnění k trvalému pobytu pouze pravomocný rozsudek o nařízení ústavní výchovy. Oprávnění k trvalému pobytu u NBD končí dnem ukončení ústavní výchovy, tzn. dovršením 18 let, nebo 19 let pokud jim ústavní výchova byla prodloužena do 19 let. 2.6 Možnosti trvalého řešení pobytu u NBD Nezletilí bez doprovodu, kteří byli svěřeni do náhradní výchovy před dosažením 15 let, po dosažení věku 15 let získávají trvalý pobyt automaticky. Těchto dětí je však mezi NBD velmi málo. Současná praxe však dovoluje, aby NBD, kteří mají oprávnění k trvalému pobytu, požádali po dovršení 18 let o trvalý pobyt z tzv. humanitárních důvodů. Při podávání žádosti o trvalý pobyt z humanitárních důvodů musí však ministerstvo vnitra přesvědčit, že se v České republice integrují. Tyto skutečnosti pak čerstvě zletilí NBD dokládají podporami k trvalému pobytu, což jsou vyjádření různých subjektů potvrzující slibně započatou integraci do české společnosti. Čím více podpor k žádosti ministerstvo obdrží, tím má cizinec větší šanci k získání trvalého 17 Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (o.s.ř.) [online]. ATLAS consulting spol. s.r.o., 2008-2012, [cit. 2012-04-11]. Dostupný z WWW: <http://www.codexisonline.cz/> 18 Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů [online]. ATLAS consulting spol. s.r.o., 2008-2012, [cit. 2012-04-11]. Dostupný z WWW: <http://www.codexisonline.cz/> 23
pobytu. Nejdůležitější vyjádření jsou od orgánu sociálně-právní ochrany dětí a ze zařízení ústavní výchovy, kde je umístěn. Dále pak může doložit podpory ze školy, kterou navštěvuje, od rodičů kamarádů, od vedoucích zájmových aktivit apod. Pokud cizinec nemá v ČR platný zákaz pobytu, doloží všechny zákonem předepsané dokumenty a na základě vyjádření v podporách přesvědčí ministerstvo vnitra o své integraci v ČR, získá trvalý pobyt bez delších průtahů. V ideálním případě ministerstvo rozhodne do dvou měsíců ode dne podání žádosti. Dá se říci, že pro NBD tato praxe platí posledních 5 let. Dříve tomu tak nebylo. NBD měli leckdy jedinou možnost jak v ČR legálně setrvat po dovršení 18 let získat azyl. Vzhledem k nastavení současné praxe v udělování trvalých pobytů pro zletilé NBD nyní žádá o mezinárodní ochranu minimum nezletilých. Je to způsobeno tím, že nikdy není předem jasné, jak procedura o MO skončí a kdy. A jak již bylo řečeno v předchozích kapitolách, pro NBD je velice těžké doložit skutečnosti rozhodné pro udělení azylu. 24
3. Péče o nezletilé bez doprovodu v ČR 3.1 Vývoj péče o nezletilé bez doprovodu v ČR Období 1990-2004 Nezletilí bez doprovodu mladší patnácti let, pokud byli identifikováni cizineckou policií či orgány sociálně-právní ochrany dětí, byli umisťováni do běžných dětských domovů. Nezletilí žadatelé o mezinárodní ochranu bez doprovodu starší patnácti let byli umísťováni do pobytového střediska Ministerstva vnitra ČR určeného výlučně pro žadatele o MO. V pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí byla zřízena chráněná zóna určená speciálně pro nezletilé žadatele o MO bez doprovodu. Tak zvaná chráněná zóna byla jednopatrová budova vyhrazená pouze pro nezletilé žadatele o MO, do které nesměl žádný dospělý kromě pracovníků střediska nebo pomáhajících organizací. Tím byli nezletilí bez doprovodu chráněni od návštěv ostatních dospělých žadatelů o MO ubytovaných ve středisku. V přízemí sídlili sociální pracovníci a v prvním patře byli ubytováni NBD bez dozoru jakéhokoli personálu. Nezletilí byli rozděleni na pokoje dle pohlaví. Všechny pokoje se nacházely na jediném patře a nedaly se zamykat. Dále měli NBD k dispozici kuchyňku, sociální zařízení se sprchami na patře a stroze vybavenou společenskou místnost, kde mimo televizi, stůl a několik starých rozvrzaných židlí nebylo nic. V tomto zařízení pobývali nezletilí žadatelé o MO po celou dobu azylového řízení, tedy i mnoho měsíců. Pokud se necítili dobře, mohli ve středisku navštívit lékaře popř. psychologa, kteří bez tlumočníků byli stejně bezradní. 19 Vzhledem k tomu, že byli starší 15 let, předpokládalo se, že mají splněnou povinnou školní docházku, tudíž základní školu nenavštěvovali a k přijetí ke studiu na střední škole neměli zpravidla potřebné dokumenty. Možnosti využití volného času, kterého měli tedy velmi mnoho, byly značně omezené. Ve středisku mohli jednou týdně navštěvovat nepovinný kurz českého jazyka, jehož výuka často z různých důvodů odpadala. 19 Tlumočník navštěvoval pobytové středisko pouze, když probíhal pohovor pracovníků OAMP s některým z žadatelů o mezinárodní ochranu, nebo když se někdo ze žadatelů o MO pokusil o sebevraždu. 25
Sociální pracovníci střediska nezletilým bez doprovodu poskytovali péči formou prodlužováním víz, vydáváním kapesného a základních hygienických potřeb. Výchovná péče zde zcela chyběla. Jediným pevným režimem pro nezletilé bez doprovodu byl rozpis výdeje jídla ve společné jídelně, která sloužila všem obyvatelům pobytového střediska. Docházka na jídlo však nebyla povinná, záleželo pouze na NBD, zda se do jídelny dostavili či nikoli. Pobytové středisko mohli NBD volně opouštět a navštěvovat tak dva kilometry vzdálené centrum Kostelce nad Orlicí. Absence jasně daného režimu, který by vedl ke smysluplnému naplňování volného času, dalšímu vzdělávání, přípravě na budoucí povolání a zodpovědnému uvažování o budoucnosti jedince, byla velkým problémem. Dříve či později, ať měli NBD motivaci k aktivnímu řešení své situace v nové zemi sebevětší, začali propadat zoufalství a beznaději. Deziluzi do půl roku pobytu ve středisku nakonec podlehli všichni včetně i velmi odolných jedinců a jejich den pak vypadal následovně: Spát co nejdéle zaspat snídani. Vzbudit se na oběd. Za hezkého počasí se jít potulovat na náměstí do Kostelce. Zbytek odpoledne prospat na pokoji či sledovat dabované americké seriály v televizi. Zajít si na večeři. Večer se jít potulovat do centra Kostelce. Pokud to výše zbývajícího kapesného dovolila, zajít se pobavit, popř. zakoupit alkohol. 20 Vrátit se do půlnoci na chráněnou zónu. Několik hodin sledovat strop nad postelí a snažit se nemyslet na svoji minulost, ani na to, že zítra bude stejný den plný nudy a marného čekání na rozhodnutí ministerstva vnitra. Takto trávený čas měl na nezletilé bez doprovodu neblahé psychosociální dopady. Většina z nich začala kouřit a pít alkohol ve větším než malém množství. Přestávali zvládat řešení základních každodenních situací, někteří se bez očividné příčiny dostávali do afektu, měli sklon k agresivitě nebo upadali do depresí. Po nabytí zletilosti byli z chráněné zóny přemístěni 20 NBD tehdy dostávali 8,- Kč/den. 26
k dospělým žadatelům o mezinárodní ochranu, a již se jim neposkytovala žádná specifická péče. Ministerstvo vnitra o žádosti o mezinárodní ochranu NBD většinou nerozhodovalo před dosažením jejich zletilosti, ale až pak. Důvod byl prostý. Vyhoštění zletilých osob z území ČR byl z hlediska mezinárodních smluv jednodušší. Dlouhé čekání a bezvýchodnost situace nezletilé žadatele o MO vedla k mizení z území ČR nebo nezletilí žádali o zplnoletění s vidinou větší volnosti a větších možností v pracovním uplatnění. Tyto představy lepšího života byly však liché. Vzhledem ke svému věku si často neuvědomovali rizika, která jim na základě jejich rozhodnutí hrozila. Nezletilým bez doprovodu starších patnácti let, kteří nepožádali o azyl, nebyla poskytována žádná péče. Pokud byli na území ČR zadrženi cizineckou policií, často docházelo k tomu, že při řízení o vyhoštění a zajištění neměli ustanoveného opatrovníka a leckdy podepisovali prohlášení v českém jazyce, že se vzdávají odvolání proti rozhodnutí. Tehdy tuto praxi umožňoval cizinecký zákon, který za dítě považoval pouze osobu mladší 15 let. Doba zajištění nezletilých bez doprovodu v zařízení pro zajištění cizinců byla tehdy stejná jako u dospělých osob 180 dnů, což je ½ roku. Pokud do 7 dnů v ZZC nepožádali o mezinárodní ochranu 21, což by znamenalo, že po 180 dnech budou převezeni do pobytového střediska, neměli možnost po propuštění získat patřičnou pomoc vůbec. V těchto případech dostali NBD při propuštění ze ZZC výjezdní vízum s platností 15 až 30 dnů, které je opravňovalo k legálnímu vycestování z ČR (a to pouze v době jeho platnosti). Cizinecká policie je pak vyvezla do centra nejbližšího města, kde je zanechala bez další pomoci. Ze ZZC byli propouštěni s takovým vybavením, s jakým byli zajištěni. Pokud byl tedy někdo zajištěn v létě, byl v zimě propuštěn na ulici v tom, v čem přišel v letním oblečení. Tyto děti byly po propuštění ze zajištění odkázány jen samy na sebe a život na ulici. Stávalo se tak, že beze stopy mizely a některé se staly oběťmi obchodu s lidmi. Touto praxí Česká republika porušovala mezinárodní smlouvy a Úmluvu o lidských právech EU resp. o právech dětí. Nevládní organizace soustavně na tuto mezeru v péči o NBD starší 15 let upozorňovaly. 21 Mnohdy o této možnosti nevěděli vůbec, někdy poučeni byli, ale často pouze v českém jazyce. 27
Situace po roce 2004 V roce 2004 se situace NBD v ČR radikálně změnila. Svůj provoz totiž zahájilo Zařízení pro děti cizince (dále jen ZDC). Všechny osoby, které byly identifikované jako NBD, byly nově umísťované do ZDC. Všem byl také při zajištění policií ustanovován opatrovník a zajištěn tlumočník. Od října 2004 do uprchlického tábora v Kostelci nad Orlicí nebyli posíláni další nezletilí bez doprovodu. V uprchlickém táboře nezletilých bez doprovodu zůstávalo stále méně mnoho jich dospělo 18 let. Snahou nevládních organizací (zejména OPU) bylo, aby i děti umístěné v pobytovém středisku byly přemístěny do ZDC a dostalo se jim tak patřičné péče, kterou jim PoS poskytnout nemohlo. To se nakonec ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí podařilo. 3.2 Zařízení pro děti cizince 3.2.1 Vznik zařízení Na základě usnesení vlády ČR ze dne 17. 4. 2002 č. 395 + P 22 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR administrativně zřídilo dne 1. 11. 2003 státní příspěvkovou organizaci s názvem Diagnostický ústav Domov pro děti cizince se sídlem Radlická 30, Praha 5. Provoz diagnostického ústavu byl zajištěn v prozatímních prostorách Modré školy Kupeckého 576, Praha 4 Háje, a to od 15. 6. 2004, kdy zde byl zahájen zkušební provoz první výchovné skupiny. V září 2004 byli první klienti Domova pro děti cizince (DDC) předáni k dlouhodobé péči do Dětského domova se školou a Výchovného ústavu s praktickou školou pro děti cizince (dislokovaného pracoviště DDC) v areálu Permon, Hříměždice Vestec 20, okres Příbram. Současný oficiální název zařízení zní: 22 Usnesení vlády ČR ze dne 17. 4. 2002 č. 395 + P o koncepci umisťování, vzdělávání a výchovy dětí s jazykovou bariérou, včetně nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu, v zařízeních ústavní výchovy 28
Zařízení pro děti cizince, diagnostický ústav, dětský domov se školou, výchovný ústav, středisko výchovné péče, základní a praktická škola. Ve spojení s tímto zařízením se můžeme setkat s užíváním dvou zkratek: DDC a ZDC. Zkratka DDC vychází z původního názvu Domov pro děti cizince. Odborná veřejnost však vychází z aktuálního názvu zařízení a častěji používá k jeho označení zkrácenou verzi názvu Zařízení pro děti cizince, kterou zkracuje ZDC. Činnost tohoto zařízení upravuje zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů a vyhláškou č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních. Dle vyhlášky č. 438/2006 Sb. 14 odst. 14 je ZDC spádovým zařízením pro celou Českou republiku a nepodléhá územní působnosti jiných diagnostických ústavů. 23 Péče v ZDC odpovídá zhruba péči poskytované českým dětem v obdobných zařízeních s některými modifikacemi s ohledem na specifické potřeby dané skupiny. Do Zařízení pro děti - cizince jsou v současnosti dříve či později umístěni všichni nezletilí cizinci bez doprovodu, kteří se nacházejí na území České republiky. Děti jsou do zařízení umisťovány na základě předběžného opatření soudu. Přijímání nezletilých bez doprovodu do Zařízení pro děti - cizince je zcela obdobné jako v případě českých dětí. Návrh na umístění podává Orgán sociálně-právní ochrany dětí a o umístění vždy rozhoduje soud. Po dobu pobytu v zařízení ústavní výchovy nebo v průběhu nařízené ústavní výchovy mají nezletilí nárok na vzdělání a jsou přihlášeni ke zdravotnímu pojištění. Vedle zdravotního pojištění mají nezletilí cizinci bez doprovodu nárok také na vzdělání v českém školském systému. Stejně tak mají nárok i na vzdělávání, které je poskytované jako součást výkonu ústavní výchovy. 24 K základnímu vzdělávání mají přístup všichni nezletilí, kteří pobývají na území České republiky, včetně nezletilých umístěných do zařízení pro výkon ústavní výchovy. 25 23 Srov.: Vyhláška č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních [online]. ATLAS consulting spol. s.r.o., 2008-2012, [cit. 2012-04-11]. Dostupný z WWW:<http://www.codexisonline.cz/> 24 V případě Zařízení pro děti-cizince se jedná o vzdělání na praktické škole dvouleté zřízené pod výchovným ústavem. 25 Srov.: 20, odst. 2, písm. a) a c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) [online]. ATLAS consulting spol. s.r.o., 2008-2012, [cit. 2012-04-11]. Dostupný z WWW:<http://www.codexisonline.cz/> 29
3.2.2 Cílová skupina Zařízení pro děti cizince Původní záměr zřízení Zařízení pro děti cizince byl poskytnout adekvátní péči všem nezletilým cizincům bez doprovodu bez ohledu na to, zda v České republice požádali nebo nepožádali o mezinárodní ochranu. Dalším aspektem zohledňovaným při přijímání klientů byla jejich jazyková bariéra. V průběhu let však do zařízení začaly být umísťovány všechny děti cizí státní příslušnosti, tzn. i děti v ČR integrované, bez jazykové bariéry, o které se rodiče nemohou či nechtějí starat. Do ZDC jsou tedy umisťovány děti: Nezletilí cizinci z třetích zemí bez doprovodu, kteří nejsou žadateli o MO a byli jako NBD identifikováni cizineckou policií či orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Nezletilí žadatelé o mezinárodní ochranu bez doprovodu, kteří jsou do ZDC umisťováni po propuštění z přijímacího střediska. Nezletilí cizinci z třetích zemí bez doprovodu, kteří byli propuštěni ze zařízení pro zajištění cizinců. Děti cizí státní příslušnosti, které byly zadrženy policií při páchání trestné činnosti. Děti cizí státní příslušnosti, které jsou odebírané z rodin ze stejných důvodů jako u českých rodin. Děti cizí státní příslušnosti, jejichž zákonný zástupce se o ně nemůže starat z důvodu dlouhodobé hospitalizace, zajištění ve vazbě či z důvodu výkonu trestu odnětí svobody. Počet NBD v ČR Do roku 2007, než Česká republika vstoupila do schengenského prostoru, přicházelo z třetích zemí do Česka okolo sta nezletilých bez doprovodu ročně. V současné době se počty nově příchozích pohybují do dvaceti ročně. Daná situace je způsobena tím, že je většina NBD zadržena již v okrajových státech EU jako např. Slovensku, Polsku nebo Řecku. 30
3.2.3 Středisko výchovné péče Středisko výchovné péče (dále jen SVP) sídlí v Praze na Hájích. SVP poskytuje ambulantní poradenství pro děti, které mají problémy se svým chováním, a pro jejich rodiče. Je k dispozici jak českým rodinám, tak rodinám cizinců. Většina klientely přichází z městské části Prahy 11. 3.2.4 Diagnostický ústav tzv. Modrá škola Diagnostický ústav pro děti cizince (dále jen DÚ) sídlil od roku 2004 v Praze Hájích v budově zvané Modrá škola. Kapacita DÚ byla 12 míst, tedy dvě výchovné skupiny po šesti dětech. V září 2007 byly po rekonstrukci pro potřeby DÚ zprovozněny prostory v sídle zařízení na adrese Radlická 30 na Praze 5. Ve snaze o zachování pracovního názvu Modrá škola byla budově v rámci rekonstrukce změněna barva omítky z původní světle zelené na světle modrou. Přestěhováním DÚ do nových prostor došlo k rozšíření kapacity na 18 míst, tzn. na tři výchovné skupiny. Děti v tomto zařízení zůstávají zpravidla 8 týdnů, během nichž je jim věnována veškerá odborná péče psychologa, etopeda, speciálních pedagogů, vychovatelů, učitelů, sociálních pracovníků a provedena základní diagnostika pedagogická, psychologická, zdravotní a sociální. Do čtyřiadvaceti hodin od příjmu dítěte se dostaví tlumočník jazyka, kterým dítě hovoří, pokud se česky není schopno samo domluvit. Dítě je seznámeno se svými právy a povinnostmi, pravidly a režimem zařízení a aktuální situací, ve které se nachází. V případě potřeby dochází tlumočník také na pravidelná společná setkání klientů s pracovníky DÚ. V rámci DÚ je zřízena jedna třída základní školy a jedna třída diagnostická, která je určena pro děti s ukončeným základním vzděláním. Vzhledem k tomu, že většina dětí nemá v ČR doklady o dosaženém vzdělání, se během vzdělávacích činností zjišťuje úroveň dosažených znalostí dítěte. Na základě výsledků diagnostických, vzdělávacích, terapeutických, výchovných a sociálních činností, zpracuje DÚ komplexní diagnostickou zprávu s návrhem specifických výchovných potřeb každého dítěte. Zároveň na základě diagnostiky pedagogové DÚ rozhodují o tom, do jaké školy bude dítě zařazeno po přemístění do dětského domova se školou či výchovného ústavu v areálu Permon. 31
Diagnostický ústav může, pokud je to v zájmu dítěte, doporučit umístění dítěte i do jiného zařízení ústavní výchovy, než které se nachází v areálu Permon, nebo do náhradní výchovy. 3.2.5 Dětský domov se školou a výchovný ústav tzv. areál Permon Dětský domov se školou a výchovný ústav fungují jako dislokované zařízení ZDC a nacházejí se v areálu zvaném Permon, který je vzdálen přibližně 70 km od Prahy, na půl cesty mezi Příbramí a Sedlčany (viz obrázek č. 3). 26 Sem jsou po osmitýdenním diagnostickém pobytu v DÚ umisťováni zpravidla všichni nezletilí bez doprovodu. Obrázek 3 Lokace areálu Permon Dle zákona o výkonu ústavní výchovy dětské domovy se školou (DDŠ) a výchovné ústavy (VÚ) obecně zajišťují péči o děti, které mají diagnostikované poruchy chování. Z důvodu poruch chování často tyto děti nemohou být zařazeni do běžných škol. Proto lze v rámci DDŠ zřídit základní školu a pod VÚ praktickou školu, kde jsou tyto děti vzdělávány. Původním záměrem ZDC při zřízení DDŠ a VÚ nebyla péče o děti s poruchami chování, ale možnost zřídit pod těmito zařízeními školy, kam by v počáteční fázi byli zařazováni NBD s jazykovou bariérou. V základní a praktické škole měla být navýšena výuka českého jazyka v rámci možností tak, aby NBD zvládli v krátké době překonat jazykovou bariéru a mohli pokračovat ve studiu na běžných českých školách. V rámci Permonu je tak zřízena základní škola a praktická škola dvouletá. 26 Zdroj: Mapy.cz [online] SHOCart, spol. s r.o., [cit. 2012-04-10]. Dostupný z: WWW: <http://www.mapy.cz/#x=14.419736&y=49.611368&z=8&l=2>, upraveno pro potřeby diplomové práce grafickým programem. 32