Leoš Janáček a hudební vydavatelství

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda Šárka Mazalová Leoš Janáček a hudební vydavatelství Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D. Brno 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne... Podpis: (Šárka Mazalová) 2

Poděkování: Ráda bych poděkovala Mgr. Jiřímu Zahrádkovi, Ph.D. za odborné vedení práce a jeho velkou vstřícnost. Nadále děkuji Mgr. Ondřeji Pivodovi a ostatním pracovníkům Janáčkova archivu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně za pomoc při svém bádání. Zároveň děkuji Mgr. Mileně Ošlejškové za jazykovou korekturu. 3

Obsah 1 Úvod. 5 2 Leoš Janáček a nakladatelé... 8 3 Leoš Janáček a spolupráce s Hudební maticí Umělecké besedy... 13 3.1 Hudební matice Umělecké besedy... 13 3.2 Jan Löwenbach. 16 3.3 Otakar Nebuška. 18 3.4 Jan a Václav Mikotovi.. 19 3.5 Vzájemná spolupráce. 19 4 Leoš Janáček a spolupráce s Universal Edition Wien..... 24 4.1 Universal Edition Wien... 24 4.2 Max Brod... 25 4.3 Emil Hertzka... 28 4.4 Vzájemná spolupráce... 29 5 Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkovo dílo.... 36 5.1 Její pastorkyňa... 36 5.2 Výlety páně Broučkovy... 41 6 Výnosy přijaté Janáčkem od hudebních nakladatelství... 46 7 Závěr.... 48 8 Resumé... 50 9 Summary.. 51 10 Seznam použitých zkratek... 52 11 Seznam použité a citované literatury... 53 11.1 Prameny...... 53 11.2 Publikované prameny... 53 11.3 Literatura... 54 11.4 Elektronické zdroje... 55 12 Přílohy... 56 12.1 Aktualizovaný seznam vydavatelů Janáčkových děl.... 56 4

1 Úvod O Leoši Janáčkovi, jakožto významném českém skladateli, toho bylo napsáno v minulosti již hodně, přes monografie zaměřující se na jeho život a dílo, konkrétní rozbory jeho děl, různě zaměřené studie, články, až po zpracování jeho korespondence. Kromě soukromé korespondence však existuje i korespondence s institucemi. A ač byla otázka této korespondence s hlavními nakladateli, se kterými v průběhu života spolupracoval již otevřena, vždy byla pozornost věnována spíše konkrétnímu užšímu období jeho života a danému dílu. Avšak celkový přehled jeho spolupráce s nakladateli od doby, kdy byl takřka neznámým skladatelem, přes dobu, kdy se těžce, ale přesto začal prosazovat, až po jeho vrcholné období, kdy na sklonku svého života byl skutečně uznávaným a světoznámým skladatelem, zatím nepodal nikdo. Jistě je to zajímavá výzva, kterou se pokouším uchopit jako zhmotnění a uspořádání dílčích informací o této problematice a ve své práci podávám jakýsi ucelený přehled dané problematiky. Tato práce nemá za úkol pouze opakovat to, co již bylo jednou řečeno, ale podávám v ní a objasňuji problematiku vydávání Janáčkových děl. V prvé řadě je nutno říci, že hlavním zájmem práce, je zmapovat spolupráci skladatele s různými vydavateli za Janáčkova života. Tedy od doby kdy začal vydávat své první věci, až po jeho úmrtí v roce 1928. Hlavní část práce by měla být příspěvkem k vzájemným vztahům významného českého skladatele s nakladateli, se zřetelem na reflexi vztahů mezi autorem a Hudební maticí Umělecké besedy a nakladatelstvím Universal Edition Wien. Cílem práce, je objasnit, jak se autor ke konkrétnímu nakladatelství dostal, jak probíhala jednání stran skladatele a stran nakladatelství v případě zájmu o dílo, o jaká díla šla, i jaké vznikaly mezi autorem a daným nakladatelstvím, případně autorem a oběma nakladatelstvími (tedy Hudební maticí i Univerzální edicí) spory o autorská práva a podobně. V neposlední řadě práce podává seznam všech vydaných Janáčkových děl a zároveň všech vydavatelství, která daná díla vydala, aktualizovaný o nová vydání od roku 1997 do současnosti. V této práci, jak už asi plyne z výše řečeného, je brán hlavní zřetel kromě menších nakladatelství hlavně na nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy v Praze a na nakladatelství Univerzální edice ve Vídni. Své myšlenky a fakta podkládám bohatou vzájemnou korespondencí, která je uložena v Janáčkově archivu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Tato korespondence například v konkrétně v případě komunikace autora a Univerzální edicí čítá více jak 930 čísel, obecně lze však 5

říci, že v případě komunikace s oběma nakladatelstvími jsou k ní obsahově přidruženy ještě další dopisy. Především jde o dopisy, které psali osobně autorovi buď ředitelé nakladatelství, nebo jejich zástupci, tajemníci nakladatelství, či spolupracovníci. U Hudební Matice Umělecké besedy jde potom především o jména Otakara Nebušky, Jana či Václava Mikoty. Ke korespondenci Univerzální edice se potom obsahově přidružují dopisy Emila Hertzky. Nesmíme však zapomenout také na korespondenci s Maxem Brodem. Vlastní stať práce je rozdělena na čtyři oddíly. První oddíl je zaměřen na spolupráci s nakladateli před spoluprací s Hudební maticí a Univerzální edicí. Jde tedy o autorovy počátky, především o menší nakladatele, z nichž můžeme jmenovat nakladatelství Joža Barvič Brno, Bursík a Kohout Praha, Klub přátel umění Brno, Oldřich Pazdírek Brno, Emil Šolc Telč a mnohé další. Tato část nese tedy název Leoš Janáček a nakladatelé. V oddílu druhém se zabývám autorem a spoluprací s Hudební maticí Umělecké besedy. Jde především o nástin historie tohoto nakladatelství a o přední jména, která jsou s ním spjata, což je v tomto případě Jan Löwenbach, Otakar Nebuška a Jan a Václav Mikotovi. Poslední podkapitola druhé části je věnována konkrétní spolupráci autora a nakladatelství, kdy vznikla, o jaká díla se jednalo a podobně. Třetí oddíl nese název Leoš Janáček a spolupráce s Universal Edition Wien, kde se v podkapitolách opět zaměřuji nejprve obecně na dané nakladatelství, dále se dostávám k Maxi Brodovi, který má s autorem a jeho spoluprací s Univerzální edicí přímou souvislost. Dalším jménem spjatým s tímto nakladatelstvím je Emil Hertzka - jeho ředitel a v poslední podkapitole se opět zabývám vzájemnou spoluprácí, kterou se opět pokouším zařadit do určité doby, vytyčit, jak k ní došlo, o jaká díla se jednalo. Čtvrtým, tedy posledním bodem práce, je oddíl věnovaný hlavním sporům obou nakladatelství o autorova díla. Pokouším se vytyčit o jaká díla šlo, z jakého důvodu případný spor vyvstal, jak byl řešen, kdo z výše uvedených nakladatelství získal nakonec jaká práva. Opět vše podkládám již zmiňovanou korespondencí. Kromě pramenů v podobě rozsáhlé korespondence v této práci nejčastěji vycházím ze stěžejních prací k této problematice, jimiž jsou: Disertační práce Mgr. Jiřího Zahrádky, Ph.D: Výlety páně Broučkovy - kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery (konkrétně 3. Nakladatelé), FF MU Brno, 2005, dále ze studie Bohumíra Štědroně: Janáčkova korespondence s Universal Edition v letech 1916-1918 týkající se Její Pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Redaktor Artur Závodský, Brno 1971. A samozřejmě přínosem je v tomto ohledu i německá práce Ernsta Hilmara: Leoš Janáček briefe an die 6

Universal Edition, Tutzing, 1988. Mezi dílčí, avšak velice přínosné práce v tomto duchu, patří i práce Ivo Stolaříka: Jan Löwenbach a Leoš Janáček - vzájemná korespondence, Opava, 1958 a jistě i práce vydavatelů Jana Racka a Artuše Rektoryse: Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem, Praha, 1953. Metodologický vzor práce se v tomto případě bude asi nejvíce podobat disertační práci - Výlety páně Broučkovy - kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery Mgr. Jiřího Zahrádky, Ph.D., který je zároveň vedoucím této bakalářské práce. 7

2 Leoš Janáček a nakladatelé Pokud chci hovořit obecně o Janáčkově spolupráci s nakladateli, pozornost by měla být soustředěna již do samotných počátků, tedy do doby, kdy mu vyšla tiskem první díla. Janáček po celou dobu svého života spolupracoval s mnoha nakladateli, ať už šlo o menší nakladatele, až po velké vydavatelské firmy. Stejně tak se tato spolupráce neomezovala pouze na nakladatele tuzemské. V této kapitole tedy podávám časový přehled, který je pro lepší orientaci rozdělen zhruba po desetiletích. Jako první budu nyní sledovat krátký, ale pro počátky spolupráce autora a prvních nakladatelů, podstatný časový úsek od roku 1877 až po rok 1890. V roce 1877 mu totiž vychází tiskem jeho vůbec první dílo - Exaudi Deus v časopisu Cecília. 1 Chronologicky dalším vydavatelem, se kterým v úplných počátcích spolupracoval, bylo vydavatelství Karel Winkler Brno. U Winklera začal vydávat poprvé v roce 1882, konkrétně České církevní zpěvy z Lehnerova mešního kancionálu. 2 Druhé opravné vydání vyšlo opět u Winklera v roce 1889. 3 Mimo to Janáček ještě v roce 1886 u něj vydal Čtveřici mužských sborů 4. Co se úplných počátků týče, Janáček v roce 1884 vydal vlastním nákladem Skladby pro varhany č. 1 a 2 5 ve spolupráci s Papežskými tiskárnami rajhradských Benediktinů. Období do roku 1890 pomyslně uzavírá Janáčkova spolupráce s firmou Joža Barvič, Brno. U Barviče Janáčkovi vyšla roku 1885 skladba Kačena divoká, v rámci Zpěvníku pro školy střední a měšťanské II: Sbory smíšené. 6 Dále tato spolupráce přesahuje zmiňované období skladbou Což ta naše bříza, která vyšla u Barviče v roce 1902, pod titulem Bříza : Nový zpěvník z národních a vlasteneckých písní. 7 Skladba Což ta naše bříza navíc vyšla ještě v roce 1893 v Památníku Svatopluka, v Brně. 8 Další desetiletí otevírá spolupráce s pražským nakladatelstvím Bursík a Kohout. S touto firmou Janáček spolupracoval od roku 1890, kdy mu u ní vyšly Valašské tance op. 2 (Starodávný a Pilky), jako Valašské tance pro orchestr č. I, II, op. 2. 9 A v témže roce 1 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 65. 2 Tamtéž, s. 70. 3 Tamtéž, s. 70. 4 Tamtéž, s. 114. 5 Tamtéž, s. 247. 6 Tamtéž, s. 115. 7 Tamtéž, s. 120. 8 Tamtéž, s. 120. 9 Tamtéž, s. 187. 8

vydává tato firma Janáčkovi i Lašské tance, pod názvem Valašské tance pro orchestr op. 2. 10 V roce 1890 Janáčkovi ještě vychází Ave Maria - Emanuel Binko. 11 Pokračuji rokem 1893, kdy Janáček spolupracoval s Moravskými akciovými knihtiskárnami v Brně, kde mu vyšly Národní tance na Moravě. První a druhé číslo v již zmiňovaném roce 1891, číslo tři o dva roky později. 12 Zhruba ve stejnou dobu započala spolupráce s vydavatelstvím Emil Šolc, Telč. U Šolce vydal Moravskou lidovou poezii v písních v rámci Kytice z národních písní moravských, číslo jedna v roce 1892, druhé číslo 1901. A poté přímo jako Moravská lidová poezie v písních dvě čísla v roce 1908. 13 Dále Janáčkovi v roce 1895 vyšla Hudba ke kroužení kužely nákladem TJ Sokol v Brně. 14 A do roku cca 1900 spadají ještě i počátky spolupráce s brněnským nakladatelem Arnoštem Píšou. Jako první u něj Janáčkovi vyšel v roce 1899 Návod pro vyučování zpěvu 15 a Ukvalská lidová poezie. 16 Další spolupráce sice přesahuje zmíněné období, ale šlo o Moravské tance, vydané v roce 1905 17 a dále u něj vyšlo Po zarostlém chodníčku pod názvem Drobné skladby pro klavír v roce 1911. 18 Následující období skladatelovy spolupráce s nakladateli je situováno do dalšího desetiletí, tedy asi od roku 1990. V roce 1901 začíná nová spolupráce s nakladatelstvím Emil Kolář, Ivančice. Ve spolupráci s Kolářem vydal Janáček první dvě vydání Po zarostlém chodníčku. První vydání z roku 1901 obsahující čísla 1, 2 a 10, jako Slovanské melodie, svazek V., skladeb pro harmonium. A v roce 1902 čísla 4 a 7 pod názvem Slovanské melodie, svazek VI., skladeb pro harmonium. 19 Následujícím nakladatelem v pomyslné časové přímce je Mojmír Urbánek. U něj vyšlo Janáčkovi Čtvero mužských sborů moravských, konkrétně čísla 1-4, v roce 1906. 20 Roku 1908 přichází spolupráce s Klubem přátel umění v Brně, dále jen KPU. Nejvýznamnějším počinem z jejich spolupráce je asi vydání klavírního výtahu opery Její pastorkyně 1908. 21 KPU dále vydal roku 1913 V mlhách, 22 nebo roku 1914 kapesní partituru Šumařova dítěte. 23 Další, s kým Janáček v tomto období spolupracoval, byla zahraniční firma - Robert Forberg, 10 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 207. 11 Tamtéž, s. 113. 12 Tamtéž, s. 251. 13 Tamtéž, s. 158. 14 Tamtéž, s. 254. 15 Tamtéž, s. 393. 16 Tamtéž, s. 161. 17 Tamtéž, s. 264. 18 Tamtéž, s. 262. 19 Tamtéž, s. 262. 20 Tamtéž, s. 126. 21 Tamtéž, s. 16. 22 Tamtéž, s. 268. 23 Tamtéž, s. 199. 9

Leipzig. Tato spolupráce byla hlavně zaměřena na vydání Čtvera mužských sborů, které jako první, jak už jsem zmínila, vydal Mojmír Urbánek v roce 1906. Ale zpět k nakladatelství Robert Forberg. V roce 1908 vydal třetí sbor s německým textem pod názvem Die Abenhexe, Männerchöre aus dem Repertoire des Sängerbundes mährischer Lehrer, č. 9. A téhož roku i čtvrtý sbor opět s německým textem pod názvem Wanderschaft, Männerchöre aus dem Repertoire des Sängerbundes mährischer Lehrer, č. 10. 24 Rokem 1908 počíná i Janáčkova spolupráce s Pěveckým sdružením moravských učitelů, dále jen PSMU. Přímo pro potřeby PSMU vyšla v roce 1908 Maryčka Magdónova. 25 Stejně tak jako předešlé dílo, vyšlo i pro užití PSMU roku 1920 dílo Česká legie 26 a podobně je to i s dílem Naše vlajka, které vyšlo však až v roce 1926. 27 Druhá dvě díla sice do období, na které se v tomto odstavci zaměřuji, přímo nepatří, ale jako v předešlých případech je hlavní začátek spolupráce, pro úplnost informace však uvádím vždy i její pokračování, aby byl přehled ucelený. Konec tohoto desetiletí je potom spojen se jménem František Augustin Urbánek, Praha. Tento nakladatel vydal Janáčkovi roku 1909 Maryčku Magdónovou, jako Sbírka čtverozpěvů pro mužské hlasy, doplněk Daliboru. A Maryčka Magdónova vychází u F. A. Urbánka potom ještě i v roce 1922. 28 Poslední etapou, kdy mluvíme z obecného hlediska o spolupráci s různými nakladateli se snahou poskytnout jakousi ucelenou představu jmen a vydaného materiálu, je časové údobí let 1910 až 1928. Pokračujíce v chronologickém řazení, prvním jménem pro toto období bude vydavatel Antonín Švarc z Kutné Hory. Spolupráce znamenala vydání Sonáty pro housle a klavír, také jako Ballada. Švarc vydal toto dílo jako část řady Česká hudba, v roce 1915. 29 Následuje rok 1916 a s ním spolupráce s nakladatelstvím Universal Edition Wien, přičemž z téhož roku pochází první datovaný dopis od tohoto nakladatelství Janáčkovi. Jelikož je vzájemná spolupráce poměrně obsáhlá a je předmětem tohoto bádání (UE vydala převážnou část autorových děl), je jí v této práci věnována vlastní podkapitola, konkrétně 4. 4 Vzájemná spolupráce. Asi rok na to můžeme v návaznosti na korespondenci prokazatelně datovat i spolupráci s naším v té době největším tuzemským vydavatelstvím, Hudební maticí Umělecké besedy. I když Umělecká beseda vedla korespondenci s Janáčkem asi už od roku 1914, šlo především o vyúčtování 24 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 126. 25 Tamtéž, s. 137. 26 Tamtéž, s. 147. 27 Tamtéž, s. 149. 28 Tamtéž, s. 137. 29 Tamtéž, s. 224. 10

za předplatné časopisu Hudební revue, různá blahopřání k narozeninám a podobně. V této době se však ještě nejednalo o vydání děl. Ale i tento bod je poměrně široký a hlavně je také středem bádání této práce, proto asi nepřekvapí, že i této spolupráci je věnována samostatná podkapitola, konkrétně 3. 5 Vzájemná spolupráce. S rokem 1920 se pojí další jméno. Je jím brněnský nakladatel Boleslav Svoboda, který Janáčkovi vydal v již zmíněném roce Slezské písně (ze sbírky Heleny Salichové). 30 S Ústředním spolkem učitelským na Moravě a ve Slezsku, Brno, Janáček započal spolupráci v roce 1920. Předmětem jejich spolupráce bylo vydání Ukolébavky, jako součást Knihy Komenského k 250. výročí smrti J. A. Komenského. 31 Pokud jde o již zmiňovanou Ukolébavku, byla navíc ještě vydána v roce 1928 v časopisu Hudební besídka. 32 Vydavatelstvím, se kterým Janáček navázal spolupráci opravdu až na sklonku života, byla brněnská firma Oldřich Pazdírek. Jednalo se o dílo Zápisník zmizelého, které Pazdírek vydal roku 1921 jak s českým, tak německým textem, v němž je užit Brodův překlad. Ve stejném roce ho Pazdírek vydal ještě jako kapesní partituru. 33 Poslední spoluprací Janáčka a Pazdírkovy firmy bylo vydání Suity. Šlo o kapesní partituru, která vyšla v roce 1926. 34 V témže roce vyšla ještě Říkadla s francouzským textem v Hudebním dodatku La revue musicale, Paříž. 35 V časopise hudební besídka 1928 vyšla partitura Pochodu Modráčků pro pikolu, metalofon a malý buben. 36 A v témže roce můžeme najít v Hudebním dodatku Muzika, Belgrade I dílo Vzpomínka. 37 Tímto podávám chronologický přehled Janáčkových nakladatelů, přičemž rozhodující z hlediska chronologie byl počátek spolupráce. Z výše uvedeného je patrné, že okruh nakladatelů, kteří vydávali autorova díla za jeho života, není zanedbatelný a pro další orientaci a řešení této problematiky je takovýto výčet nezbytný. Pro úplnost ještě dodávám, že Janáček občas sám publikoval například v Lidových novinách. A tedy kromě činnosti skladatelské sám napsal pár teoretických děl, která budou zmíněna, ale sama o sobě nejsou pravou podstatou této práce. Při procházení korespondence s těmito nakladateli se mi vyjma Univerzální edice a Hudební matice, na kterou je práce zaměřena, podařilo najít korespondenci pouze 30 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 172. 31 Tamtéž, s. 173. 32 Tamtéž, s. 173. 33 Tamtéž, s. 170-171. 34 Tamtéž, s. 182. 35 Tamtéž, s. 176. 36 Tamtéž, s. 228. 37 Tamtéž, s. 275. 11

s některými z nakladatelů, a to většinou v omezeném nebo zanedbatelném množství. Jedná se zejména o nakladatele: Joža Barvič, Bursík a Kohout, Oldřich Pazdírek, Arnošt Píša, Boleslav Svoboda, Emil Šolc, Mojmír Urbánek, Karel Winkler. Přičemž nejrozsáhlejší korespondencí, kterou se mi podařilo dohledat, je korespondence Leoše Janáčka a Františka Augustina Urbánka. Stejně tak jako v předešlých případech se však tato korespondence ničím nevymyká, nebo se svou důležitostí neřadí nad ostatní. 12

3 Leoš Janáček a spolupráce s Hudební maticí Umělecké besedy 3.1 Hudební matice Umělecké besedy Uměleckou besedu můžeme bezesporu označit za jeden z nejstarších a díky širokému záběru působení i za nejvýznamnější umělecký spolek v českých zemích. Už v roce 1863 se pod heslem V umění volnost a v duchu nadšené vzájemnosti a svobodné tolerance 38 sdružily v jejích třech oborech přední osobnosti české kultury. Jmenujme aspoň Bedřicha Smetanu, Josefa Mánesa, Karla Jaromíra Erbena, Vítězslava Hálka, Jana Evangelistu Purkyně a samozřejmě šlo o mnoho dalších. Tyto osobnosti měli za cíl jedno, chtěli po útlumu českého politického, společenského, tedy i spolkového života v 50. letech 19. století, ukázat novou ctižádost. Zbavit české umění a celkově i kulturní prostředí provincialismu a dát mu evropský rozměr. 39 Za první vrchol besední činnosti bývá označováno období dvou desetiletí před otevřením Národního divadla. Kromě již jmenovaných osobností se do jejích dějin zapsal hlavně první starosta Besedy Josef Wenzig. Pod tíhou slavných jmen (Karel Purkyňě, Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech, Miroslav Tyrš, Otakar Hostinský a další) ale nelze opomenout i výkonné hudební umělce, cestovatele, historiky, herce, přírodovědce, laiky, milovníky umění, kteří také tvořili Besedu jako takovou. V devadesátých letech je beseda nucena čelit jakémusi přežití sebe sama, pod vlivem většího uspořádání českého kulturního, společenského, ale i spolkového života. Tato dočasná krize se nejvíce projevila v oborech literárním a výtvarném. Druhá polovina prvního desetiletí 20. století znamenala pro spolkovou činnost nový rozvoj, přichází mladí literáti a zároveň tak přináší i její první samostatnou revue - Lumír. Jako druhý vrchol v činnosti Umělecké besedy můžeme s jistotou označit meziválečné období. Beseda získává v roce 1926 své první samostatné sídlo na Kampě. Jde o budovu s Alšovou síní a dvoranou pro koncerty a divadelní představení. V besedním domě nadále spolek pořádá pravidelné výstavy svých členů, koncerty, přednášky, diskuze a mnohé další aktivity té doby. Besední dům se ale zároveň v této době stal sídlem besedního vydavatelství - Hudební matice Umělecké besedy, jež byla nejvýznamnějším československým podnikem tohoto druhu, svou úrovní si vydavatelství 38 Rabas, Jan. Co byla a je Umělecká beseda. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z <http://umeleckabeseda.cz/history.php>. 39 Tamtéž. 13

získalo určitý mezinárodní ohlas. 40 Hudební matice Umělecké besedy jako důležitý český nakladatelský podnik vznikla v roce 1871 z popudu L. Procházky a byla organizována jako spolek přičleněný k Umělecké besedě, jehož úkolem mělo být vydávání skladeb domácích skladatelů, zvláště klavírních výtahů českých oper. 41 Prvním činem bylo vydání klavírního výtahu opery Prodané nevěsty. 42 V roce 1889 byla činnost Hudební matice ukončena, aby svým jměním zachránila Uměleckou besedu, ta pokračovala na vlastní účet ve vydavatelské činnosti. 43 Nesnáze tohoto podnikání vedly roku 1903 ke vzniku družstva ctitelů Smetanových, které vydalo do roku 1907 deset sešitů Smetanových skladeb do té doby neznámých, když pak vydavatelská činnost Umělecké Besedy byla zcela ochromena, došlo konečně roku 1907 k obnovení Hudební matice na nových základech, jakožto samostatného fondu. 44 Z prvních notových edicí této Hudební matice sluší uvést zvláště klavírní výtahy oper Dvořákových, Kovařovicových, Foerstrovy Evy, Ostrčilova Poupěte a mnohé další. 45 Hudební matice zároveň vydávala časopis Hudební Revue. Po několikaleté přestávce způsobené válkou, nastal pak veliký rozvoj, který charakterizuje poslední léta. 46 Důrazně byla uplatňována především moderní tvorba, mezi níž patřil i Leoš Janáček. Byly vydávány edice nejrůznějšího druhu, od drobných klavírních skladeb až k drobným partiturám, klavírním výtahům oper a čtyřručních výtahů velkých symfonických děl. 47 Od roku 1921 vydávala Hudební matice časopis Listy Hudební matice a usilovala o propagaci české moderní hudby doma i cizině. 48 V besedním domě sídlila i redakce besední výtvarné revue - Život a také revue hudební, která nesla název Tempo. Neméně důležitý je dozajista fakt, že ve 20. století ve funkci předsedy hudebního odboru figurovalo mnoho zajímavých a důležitých jmen - po Smetanovi, Dvořákovi a Fibichovi, jmenujme Josefa Bohuslava Foerstra, Karla Kovařovice, Otakara Ostrčila, Vítězslava Nováka, Josefa Suka, či Ladislava Vycpálka. 40 Rabas, Jan. Co byla a je Umělecká beseda. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z <http://umeleckabeseda.cz/history.php>. 41 Černušák, Gracian: Hudební matice. In: Pazdírkův hudební slovník naučný. Red. Gracian Černušák, Nákladem Oldřicha Pazdírka v Brně, 1929, Sv. I., část vědná, s. 160. 42 Tamtéž, s. 160. 43 Tamtéž, s. 160. 44 Tamtéž, s. 160. 45 Tamtéž, s. 160. 46 Tamtéž, s. 161. 47 Tamtéž, s. 161. 48 Tamtéž, s. 161. 14

Na své úspěšné předválečné období beseda navázala v letech 1945-47, 49 kdy ve výčtu úspěchů zmíním aspoň získání prostor pražského Žofína, což jí významně napomohlo k možnosti pořádání velkých mezinárodních výstav a podobně. Nadále vycházely obě revue, Život i Tempo. Únor roku 1948 však přinesl konec všech besedních časopisů i mnohých svobodných aktivit, určitou dobu však dále fungovaly výstavy, besední Úterky, Matice. 50 Změnu přinesl rok 1951 a s ním zákon o zákazu všech samosprávných spolků. Zásluhou tehdejšího starosty L. Vycpálka beseda fungovala ve stísněných podmínkách i nadále a dokonce přežila pokus o svou likvidaci roku 1963. 51 Definitivní konec však znamenala normalizace a v roce 1972 došlo k jejímu rozpuštění. Nově funguje Umělecká beseda po listopadu 1989, kdy byla zvážena činnost spolku v jeho původním oborovém rozpětí. 52 Po vypracování stanov spolku a po valné hromadě znovuzakládajících členů, byla plně obnovená činnost zahájena v roce 1990 (UB byla zaregistrována 29. prosince 1990), kdy navázala na nejpodstatnější rysy, které propagovala již v minulosti. 53 Jak vyplynulo z předchozího textu, o Umělecké besedě hovoříme ve třech oborech - literárním, výtvarném a hudebním. Předmětem mého zájmu je obor hudební, kde současným předsedou tohoto oboru je Prof. Jaroslav Rybář, místopředsedkyní Prof. PhDr. Jarmila Doubravová, CSc, členy výboru jsou MgA. Jan Dušek a MgA. Tomáš Víšek - zástupci skladatelů, interpretů i hudebních teoretiků. 54 Beseda nadále uvádí skladby svých členů, ale také díla současných českých i zahraničních autorů, kteří jsou co se tvorby týče názorově blízcí. Jedná se o osm až deset koncertů za rok, nadále pokračují i Úterky Umělecké besedy. Ty čítají v současné době asi 600 koncertů, čímž jde i o navázání na tradici předválečné Besedy. I po vzkříšení z popela opět vychází revue Umělecké besedy - Život, kam publikují své texty hlavně hudební vědci, teoretici a členové hudební odboru. 55 Při svém bádání v Janáčkově archivu Moravského zemského muzea v Brně (dále jen JA MZM), jsem objevila dopis od Umělecké besedy v Praze - konkrétně hudebního odboru, adresovaný Leoši Janáčkovi, ze dne 1. září 1907 56 V dopise se můžeme dočíst, že Hudební odbor Umělecké besedy v Praze, podepsaný předsedou prof. Trnečkem 49 Rabas, Jan. Co byla a je Umělecká beseda. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z <http://umeleckabeseda.cz/history.php>. 50 Tamtéž. 51 Tamtéž. 52 Tamtéž. 53 Tamtéž. 54 Rabas, Jan. Hudební odbor. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z <http://umeleckabeseda.cz/obor.php?obor=hud>. 55 Tamtéž. 56 Dopis je uložen v Janáčkově archivu Moravského zemského muzea (dále jen JA MZM), sig. D 72. 15

a jednatelem A. Svojsíkem, sděluje Janáčkovi, že počátkem roku 1908, začne vydávat odborný měsíčník Hudební revue, jako první krok k oboustranné úpravě poměrů stavu hudebníků. Vrchní redakci bude obstarávat prof. Konzervatoře K. Stecker a skladatel K. Hoffmeister. Žádá Janáčka, aby do časopisu pravidelně přispíval a zve jej k projednání na schůzi do Prahy v říjnu 1907. Žádá Janáčka o předběžnou odpověď ohledně stanovení jeho honorářů. Z dopisu se dá poměrně lehce usoudit, jakým způsobem získával hudební odbor Umělecké besedy umělce ke spolupráci, jakou formou probíhalo jednání. V souvislosti se svým pátráním se mi podařilo dále také najít dopis Umělecké besedy adresovaný Leoši Janáčkovi, ze dne 27. ledna 1925, 57 kde Umělecká beseda oznamuje Janáčkovi, že v době, kdy národ slaví jeho 70. narozeniny, ho zvolila čestným členem a dovolila si ho tak přiřadit ke Smetanovi a Dvořákovi. Součástí dopisu je gratulace k jeho promoci. Tyto dopisy byly vybrány namátkou, jako ukázka způsobu jednání Umělecké besedy s Janáčkem při významnější příležitosti. Korespondence s nakladatelstvím se zaměřením na spolupráci je rozpracována v podkapitole 3.5 Vzájemná spolupráce. 3. 2 Jan Löwenbach Pro pochopení důležitosti role Jana Löwenbacha (29. 4.1880 Rychnov nad Kněžnou 13. 8. 1972 Glenn Falls USA) v Janáčkově životě, musíme nejdříve pochopit dobový kontext a problematické prosazování se Leoše Janáčka na pražských operních scénách a koncertních pódiích. Podařilo se mu to až v šedesáti letech, kdy ale i přesto čelil neustálému zbrojení proti své osobě, hlavně z řad odborné hudební veřejnosti. 58 Přesto se Janáčkovi podařilo nalézt v Praze pár oddaných, kteří hlavně chtěli rozumět jeho umění a dokázali ho ocenit jako takového. Mezi nejbližší v tomto úzkém okruhu lidí, patřil dr. Löwenbach, který se stal obdivovatelem Janáčkova díla, zároveň ale dokázal být dobrým přítelem. Byl Janáčkovým prostředníkem ve věcech právních a byl mu velkou měrou nápomocen i v pražských uměleckých záležitostech. Byl iniciativním člověkem, přispívající podnětnými 57 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 670. 58 Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček. Vzájemná korespondence. Opava, 1958, s. 3. 16

poznámkami a návrhy, nebo vypomohl Janáčkovi prostou radou, či činem. 59 Důležitost Löwenbachovy osoby pro Janáčka můžeme vycítit z dopisu, který mu Janáček zaslal a je datován dne 11. prosince 1916: 60 Vás ale snažně prosím, zůstaňte mi nakloněn aspoň přibližně s tou oddaností, mi jako skladateli, jako jste se oddával p. Novákovi. Prosím Vás o to i pana Nebušku: cítím, že můj strom, sotva větve maličko povyrostly, už je stínem svým na překážku sousedům. Jan Löwenbach nemohl odpovědět mistrovi jinak, než dopisem z 18. prosince 1916 61, kde stojí: Při ohromné vážnosti, kterou k Vám, mistře, chovám jako k umělci i jako k člověku, jest mně samozřejmo, že pokud bude v mých skromných silách, budu se snažiti, abych vždy a všude svou vážnost prokázal též činy, jako jsem učinil z plného přesvědčení při Pastorkyni a jak činím u každého dobrého díla, ať je od kteréhokoli skladatele Je tedy zřejmé, že JUDr. Jan Löwenbach se nemalou měrou podílel na pražském kulturním životě. Jeho působení bychom mohli zařadit do okruhu Umělecké besedy, kde se zasadil hlavně o fungování Ochranného sdružení autorského. Jako doktor práv ustanovil právní i organizační základnu pro účinnou právní ochranu skladatelů. Jako člen redakce byl jedním z předních přispěvatelů do Hudební Revue, dopisovatel listů Hudební matice a Tempa. 62 Mimo jeho publicistické aktivity významnou měrou zasáhl do hudební kritiky. Jako libretista psal pod pseudonymem J. L. Budín. Byl také schopným překladatelem německého jazyka. Významné je i jeho působení v Československé sekci Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Mimo jiné Löwenbach jako právník byl Janáčkem pověřen ve vyřizování sporů právě s Uměleckou besedou, s dědici po Kovařovicovi a podobně. 63 Přičemž spory s Uměleckou besedou tvoří v této práci vlastní oddíl - 3. 5 Vzájemná spolupráce a kapitola 5 Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkova díla. Významným činem Löwenbacha bylo nepřímé zprostředkování seznámení, potažmo spolupráce Leoše Janáčka s Maxem Brodem roku 1916. 64 Ale této problematice se budu podrobněji věnovat v kapitole 4.2 Max Brod. Byl to totiž právě Löwenbach, jímž byl upozorněn Brod na Její pastorkyňu. Pochopitelně potom už stálo v cestě málo, aby byla přeložena do němčiny a tím uvedena na světové scény. 59 Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček. Vzájemná korespondence. Opava, 1958, s. 3. 60 Tamtéž, s. 3. 61 Tamtéž, s. 4. 62 Tamtéž, s. 4. 63 Tamtéž, s. 5. 64 Tamtéž, s. 4. 17

3. 3 Otakar Nebuška Další osobností zasahující významnou měrou do chodu nakladatelství Umělecké besedy - tedy Hudební matice, byl Otakar Nebuška (28. 5. 1875 Mladá Boleslav - 28. 10. 1952 Praha). Nebuška byl českým hudebním spisovatelem, organizátorem a skladatelem, jako spoluzakladatel Hudební Revue byl také vedle Steckera a Hoffmeistra hlavním organizátorem. Pro zajímavost, do třinácti ročníků tohoto časopisu napsal více než dvacet větších článků a studií. Od roku 1906 byl členem správního výboru Umělecké besedy, reformoval například její hudební večírky. Posléze se stal jejím úřadujícím místopředsedou a v roce 1935 dokonce čestným členem. V roce 1907 provedl spolu s A. B. Svojsíkem a A. Šilhanem reorganizaci a osamostatnění Hudební matice. Nebuška vypracoval její program a velkou měrou přispěl k jejímu vybudování ve vůdčí vydavatelský podnik nové české hudby. Zajímavostí je, že připravil k tisku téměř všechna díla, která byla vydána v letech 1907-1925. Upravil klavírní výtahy Její pastorkyně (1917) a Amara (1938). 65 Jako tehdejší redaktor a hlavní vydavatel Hudební matice razil ve své práci zásadu, že partitura má býti obrazem díla, jak vyšlo v konečném znění z představy skladatelovy, kdežto hlasy, sloužící praktické potřebě reprodukční, mají býti co možná nejpodrobněji vybaveny po stránce přednesové, hlavně tempové a dynamické. 66 Korespondence Otakara Nebušky s Leošem Janáčkem probíhala asi od roku 1908, přičemž v začátcích se jednalo o věc Hudební Revue a posléze asi od roku 1913 se začíná jednat o vydání Janáčkových děl Hudební maticí. Nutno podotknout, že tato korespondence Nebuškova se v mnohém kříží s korespondencí přímo od Hudební matice. Pro zajímavost uvádím jeden z prvních dopisů Otakara Nebušky Leoši Janáčkovi, ze dne 18. září 1913 67 : Nebuška zde sděluje Janáčkovi, že Hudební Revue obdržela díly Janáčkovy Nauky o harmonii. Referát o tomto díle zdržel se jen nemocí prof. Steckera. Dále nabízí Janáčkovi vydání jeho sboru 70 000 Hudební maticí a sděluje bližší podmínky. Tento dopis můžeme chápat jako počáteční komunikaci mezi Nebuškou/ 65 Černušák, Gracian: Nebuška, Otakar. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Ed. Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček, Státní hudební vydavatelství Praha, 1965, Sv. 2, s. 153. 66 Janáček, Leoš: Mládí. Ed. Otakar Šourek, Sbírka kapesních partitur, Sv. 32, Hudební matice Umělecké Besedy, Praha, 1924. 67 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 110. 18

Hudební maticí a Janáčkem. Tato korespondence je nadále rozpracována v kapitole 3.5 Vzájemná spolupráce, či kapitole 5 Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkova díla. 3.4 Jan a Václav Mikotovi Jan Mikota (4. 2. 1903 Stádlec - 8. 12. 1978 Praha) byl významným českým hudebním organizátorem spolu se svým bratrem Václavem. Spolupracoval při organizaci prvních českých festivalů v Praze, působil také jako sekretář Československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu a tajemník Hudební matice Umělecké besedy. 68 Provázel Janáčka při jeho zájezdu do Anglie roku 1926. Tento zájezd je také hlavním tématem jejich společné korespondence, nepříliš rozsáhlé. Nicméně jméno Jana Mikoty často figuruje i v korespondenci Janáčka s Hudební Maticí, viz. 3.5 Vzájemná spolupráce. Václav Mikota (24. 3. 1896 Stádlec - 19. 1.1982 Praha) byl spolu se svým bratrem jeden z předních hudebních organizátorů, tajemníkem Hudební matice Umělecké besedy, věnoval se nakladatelské činnosti. Podobně jako jeho mladší bratr organizoval hudební festivaly v Praze, nebo Janáčkův festival na Hukvaldech, zasloužil se o zařazení našich českých mistrů posmetanovské éry do edičního plánu Hudební matice. 69 Korespondence Václava Mikoty s Leošem Janáčkem v naprosté většině případů koresponduje se zájmy Hudební matice, jejímž jménem často píše. Více v kapitole 3. 5 Vzájemná spolupráce. 3.5 Vzájemná spolupráce Počátek spolupráce Leoše Janáčka a Hudební matice Umělecké besedy můžeme zařadit prokazatelně do roku 1916, konkrétně na konec měsíce července tohoto roku, kdy byl Hudební maticí projeven zájem o vydání klavírního výtahu opery Výlety páně Broučkovy. 70 Již od roku cca 1914, možná i dříve, však udržovala Umělecká beseda s Janáčkem písemný styk, nicméně se nejednalo o styk autora a nakladatelství v pravém 68 Štědroň, Bohumír: Mikota, Jan. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Ed. Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček, Státní hudební vydavatelství Praha, 1965, Sv. 2, s. 96. 69 Tamtéž, s. 96-97. 19

slova smyslu spolupráce. V korespondenci z tohoto období, se totiž můžeme dočíst, že šlo povětšinou o vyúčtování za předplatné časopisu Hudební Revue, různé gratulace k životním úspěchům, či narozeninám a podobně. První dopis, který se mi podařilo najít, zasílá autorovi Hudební matice Umělecké besedy, konkrétně Otakar Nebuška. Tento dopis je datován 25. listopadu 1915 71 a Nebuška v něm Janáčkovi sděluje, že má pro něj pokračování korektury Broučka a Její pastorkyně. Žádá II. jednání klavírního výtahu Broučka a slíbený seznam písní a sborů. Chce učinit pokus o jejich souborné vydání. Poslední dopis skladateli, který se mi podařil dohledat od tohoto nakladatelství, je proti tomu datován 24. července 1928 72 a v dopise Hudební matice autorovi oznamuje informace ohledně díla Taras Bulba a jeho provedení v Lipsku, které je v něm datováno na 25. září 1928. Pro představu však nejprve shrnu konkrétní spolupráci, tak jak vypadala od roku 1916 a uvedu konkrétní Janáčkova díla, která byla Hudební maticí vydána. Pro začátek připomenu, že v roce 1916 projevila Hudební matice vážný zájem o vydání opery Výlety páně Broučkovy. Ovšem vyjednávání byla velmi zdlouhavá, složitá a Hudební matici nakonec práva na vydání nepřipadla. Tuto problematiku řeším v samostatné podkapitole - 5.2 Výlety páně Broučkovy. Rok 1917 se nese v duchu konkurenčního boje Hudební Matice a Univerzální edice o práva k vydání Její pastorkyně. Nutno podotknout, že i tento spor má své počátky již v roce 1916 a problematika je opět cíleně zpracována v podkapitole 5.1 Její pastorkyňa. Po roce 1918 nastává poměrně delší odmlka, která má opodstatnění i v politické situaci a poválečném období. Tato odmlka je ukončena až rokem 1921. A z jeho úvodu, konkrétně z 5. února 1921 73 pochází poměrně zajímavý dopis od Hudební matice Umělecké besedy, který je adresován Leoši Janáčkovi. Hudební matice v něm nabízí vydání jeho sborů a současně sděluje, že je po válce reorganisována k větší a spolehlivé výkonnosti. V tomto roce stejně tak v korespondenci usilují o práva na vydání houslové Sonáty, cellové Pohádky, či Zápisníku zmizelého. A tato žádost se s čím dál větší naléhavostí prolíná několika dalšími dopisy. V řadě další poměrně zajímavý dopis, ze kterého se dá usoudit na jednání Hudební matice a mnohdy i Janáčkovy reakce, je datován dne 25. dubna 1921 74. V zájmu Hudební matice v této věci jedná přímo Otakar Nebuška, přičemž asi nejzajímavější částí obsáhlejšího 70 Srov. s Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 73. 71 Dopis je uložen v JA MZM, sig. A 661. 72 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 645. 73 Dopis je uložen v JA MZM, sig. B 405. 74 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1121. 20

dopisu je zmínka o tom, že se Nebuška velmi podivuje, proč Janáček zadal Zápisník zmizelého nakladateli Oldřichu Pazdírkovi. Nicméně u Pazdírka, jak již bylo zmíněno v kapitole 2 Leoš Janáček a nakladatelé, Zápisník zmizelého tohoto roku skutečně vyšel. A protože v té době od Janáčka neobdrželi ani houslovou Sonátu a cellovou Pohádku, domnívá se nadále Nebuška, že jsou jejich podmínky pro Janáčka daleko výhodnější než podmínky Universální edice. Nezapomene navíc podotknout, že UE jeví o jeho věci zájem teprve po upozornění z Janáčkovy strany. Výjimkou není ani fakt, že Nebuška několikrát po dobu jejich spolupráce neváhal Janáčkovi poněkud nevybíravě připomenout, že ho spolupráce s cizím vydavatelstvím (míní UE) v očích českého národa spíše diskredituje, než prospívá a z toho důvodu, by se měl více obracet na tuzemské vydavatelství. Toto jednání asi nemá smysl nikterak komentovat, neb úsudek si jistě každý čtenář této práce udělá sám. Nicméně Janáček byl z něho kolikrát hodně nešťastný, jak je vidno z dopisů, jež psal svým přátelům a spolupracovníkům. O problémech v jednání, které vedl s Hudební maticí, si několikrát posteskl Maxi Brodovi, o liknavosti pánů z Umělecké Besedy 75 a podobně, se zase často zmiňuje Janu Löwenbachovi. Přese všechno ale můžeme vidět v následujícím roce 1922 první konkrétní výsledky spolupráce. Hudební matice Umělecké besedy, dále jen HM, vydala Janáčkova Lidová nokturna. Večerní zpěvy slovenského lidu z Rovného, jako díl II. 26 balad lidových. 76 Dále to byly Hradčanské písničky, 77 Šest národních písní jež zpívala Gabel Eva, s českým i německým textem (v překladu Broda), jako set I, 26 balad lidových. 78 V roce 1922 byla vydána také Sonáta pro housle a klavír/ verze 1922. 79 Chronologicky se dostáváme do roku 1923, v němž HM Janáčkovi vydala skladbu Orání, jako Čtyři lidové sbory č. 1. 80 Dále jde o skladbu Co ta naše bříza, jako Čtyři lidové mužské sbory č. 2. 81 V témže roce byl vydán Vínek jako Čtyři lidové mužské sbory, č. 3, 82 či Kantor Halfar, 83 nebo dílo 70. 000/ verze 1912. 84 HM nadále vydala téhož roku Perinu, jako Čtyři lidové mužské sbory, č. 4. 85 75 Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček. Vzájemná korespondence. Opava, 1958, s. 17. 76 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 133. 77 Tamtéž, s. 145. 78 Tamtéž, s. 166. 79 Tamtéž, s. 224. 80 Tamtéž, s. 99. 81 Tamtéž, s. 122. 82 Tamtéž, s. 131. 83 Tamtéž, s. 133. 84 Tamtéž, s. 137. 85 Tamtéž, s. 144. 21

Vzájemná spolupráce přinesla v roce 1924 vydání Čtveřice Mužských sborů s textem v češtině a němčině (v Brodově překladu), 86 výtisk kapesní partitury Šumařovo dítě, 87 oproti předchozímu vydání KPU Brno z roku 1914 88, zahrnující Janáčkovy korektury a revize díla. V tomto roce v HM vyšla také Pohádka, 89 či Po zarostlém chodníčku. 90 Dále to bylo dílo 1. X. 1905 (z ulice dne 1. října 1905), 91 či V mlhách. 92 Rok 1925 znamenal vydání děl: Kašpar Rucký - navíc s německým textem (v Brodově překladu), 93 či vydání Potulného šílence, s textem v češtině a němčině (tentokrát Adler). 94 Tohoto roku vydala HM Tarase Bulbu, 95 byl vydán Kvartet z podnětu L. N. Tolstého Kreutzerovy sonáty, 96 či kapesní partitura Mládí (klavírní sólo aranžoval Břetislav Bakala). 97 V roce 1925 vychází i další vydání díla Po zarostlém chodníčku. 98 Předchozí roky byly z hlediska spolupráce poměrně obsáhlé, oproti nastávajícímu roku 1926, kdy vyšla díla dvě. Konkrétně mluvím o skladbě Odpočiň si 99 a o Concertinu. 100 V roce 1927 vydala HM Janáčkovi jen Tarase Bulbu 101 a o rok později vydali Lašské tance s Janáčkovou předmluvou Moje Lašsko, 102 čímž se již zmiňované údobí této spolupráce uzavírá, neb autor umírá 12. srpna 1928. Ráda bych podotkla, že Hudební matice měla zájem o Janáčkova díla i nadále a vydávala je tedy i po skladatelově smrti, což už nesouvisí plně s obsahem této práce. Tak jako tak, jde o vydavatelství, které existuje s jistými přestávkami, vynucenými hlavně politickou situací, do dnešní doby. A i když k němu měl Janáček asi mnohdy rozporuplný vztah, což se můžeme dočíst v již zmiňované vzájemné korespondenci, přece jenom Hudební matice po Universální edici, (ke které se dostaneme blíže v další kapitole), vydala 86 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 114. 87 Tamtéž, s. 199. 88 Tamtéž, s. 199. 89 Tamtéž, s. 220. 90 Tamtéž, s. 262. 91 Tamtéž, s. 264. 92 Tamtéž, s. 268. 93 Tamtéž, s. 146. 94 Tamtéž, s. 148. 95 Tamtéž, s. 202. 96 Tamtéž, s. 226. 97 Tamtéž, s. 230. 98 Tamtéž, s. 262. 99 Tamtéž, s. 122. 100 Tamtéž, s. 232. 101 Tamtéž, s. 202. 102 Tamtéž, s. 207. 22

Janáčkovi poměrně velký počet děl. Zajímavou otázkou je, zda tento počet mohl být větší. 23

4 Leoš Janáček a spolupráce s Universal Edition Wien 4.1 Universal Edition Wien Vznik Universal Edition výrazně podpořil fakt, že se jistá skupina vídeňských hudebních vydavatelství a milovníků hudby v Rakousku - Uhersku chtěla stát nezávislá na dovozu hudebnin pocházejících v té době hlavně z Lipska. Vydavatelství jako takové bylo založeno v roce 1901, za významné podpory bankéřů Universal Edition Actiengesellschaft. 103 Nedlouho na to vznikl komplexní katalog prací jak klasických, tak romantických skladatelů a spolu s naučnou literaturou jsou tyto práce i v dnešní době hlavním pilířem Universal Edition. Tento program doplňují publikace vědeckých prací, jako edice, kompletní kritické edice a podobně. Díky akvizici různých vydavatelů, mohla být do katalogu začleněna díla takových skladatelů, jakými byli například Anton Bruckner, Richard Strauss, Max Reger, ale i Franz von Suppe. 104 O pár let později se objevil fakt, že to, co hýbe jakousi publikační politikou, je oproti předchozím obdobím právě nová hudba. Jelikož se stala dominující složkou, vybudovala Universal Edition systematický katalog prací soudobé hudby. Všechna jména, která se nakonec zapsala do dějin hudby jako jména velkých skladatelů, byla Universal Edition na základě smlouvy přijata. 105 Do roku 1938 se jednalo například o tato jména: Gustav Mahler, Arnold Schönberg, Alban Berg, Anton Webern, Alexander Zemlinsky, Franz Schreker, Josef Mattias Hauer, Alfredo Casella, Leoš Janáček, Béla Bartók, Zoltán Kodály, Kurt Weill, Hans Eisler, Ernst Křenek, Bohuslav Martinů, Darius Milhaud, Gian Francesco Malipiero a spousta dalších. Po druhé světové válce proběhla rekonstrukce nakladatelství a s ní i příliv mnoha nových stylů, opět můžeme jmenovat skladatele jako: 106 Pierre Boulez, Krlheinz Stockhausen, Olivier Messiaen, György Ligeti, Luciano Berio, Mauricio Kagel, Arvo Pärt, Alfred Schnitke, Morton Feldman a další. V posledních letech se jednalo hlavně o díla Georga Friedricha Haase, Davida Sawera, Iana Wilsona a spoustu dalších poměrně mladších jmen, která doplnila vydavatelský program. 107 Z toho vyplývá, že historie nakladatelství Universal Edition je v podstatě shodná s hudební historií dvacátého století. 103 Universal Edition. Společnost. [ online ] 2010 [ cit. 23. března 2012 ]. Dostupné z <http://www.universaledition.com/company>. 104 Tamtéž. 105 Tamtéž. 106 Tamtéž. 107 Tamtéž. 24

Pro úplnost je nutno říci, že pod názvem Universal Edition jsou v Rakousku v dnešní době zahrnuta i dílčí nakladatelství. 108 Universal Edition tedy představuje nakladatelství Schott Music, Universal Music Publishing Ricordi, Edici Durand-Salabert- Eschig, Evropské American Music Corporation, Editio Musica Budapest, PWM Edition, Oxford University Press, Edizioni Suvini Zerboni a také nakladatelství Rai Trade. Kromě svých vlastních poboček je Univerzální Edice zastoupena u renomovaných vydavatelů pětadvaceti hlavních hudebních centrech v zahraničí. 109 Toto nakladatelství bylo tedy založeno v roce 1901 ve Vídni jako vydavatelství klasické naučné literatury, ze kterého se během několika krátkých let vyvinulo nakladatelství sloužící především současnému hudebnímu životu a tvůrčím talentům. 110 V dnešní době zahrnuje katalog Universal Edition přes třicet tisíc položek a nakladatelství je nerozlučně spjato s velkými skladateli a hudebním vývojem 20. a 21. století. 4.2 Max Brod Dějinně zásadním okamžikem ve vývoji tvorby Leoše Janáčka bylo období, kdy jeho opery vstupovaly na jeviště předních hudebních scén. K tomu, aby Janáčkovy opery překročily hranice do Vídně či do Německa, naprosto zásadním způsobem napomohly překlady Maxe Broda. 111 Dobu, kdy byla Janáčkova díla opomíjena, či nedoceňována, ukončilo seznámení s Maxem Brodem, jehož zprostředkovatelem, jak už jsem se zmínila, byl Jan Löwenbach. Stalo se tak roku 1916, několik měsíců po pražské premiéře Její pastorkyně a po uveřejnění nadšeného Brodova referátu o této opeře. 112 Od té doby začíná poměrně dlouhá spolupráce. Max Brod (27. 5. 1884 Praha - 21. 12. 1968 Tel Aviv), německy píšící spisovatel, rodák z Prahy, byl překladatelem většiny Janáčkových hudebně-dramatických děl do němčiny. Jeho překlady z praktického hlediska výrazně napomohly uvedení oper 108 Universal Edition. Společnost. [ online ] 2010 [ cit. 23. března 2012 ]. Dostupné z <http://www.universaledition.com/company>. 109 Tamtéž. 110 Tamtéž. 111 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s.7. 112 Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem. Ed. Jan Racek a Artuš Rektorys. Janáčkův archiv sv. 9, SNKLHU, Praha, 1953, s. 9. 25

Leoše Janáčka na rakouských a především německých scénách a tamní úspěšná provedení Janáčkových děl měla za následek zase další evropské inscenace, jejichž úspěch měl následně vliv na rozšíření Janáčkova díla v celém světě. 113 Janáček se dokonce sám nechal slyšet, že to byl právě Brod, kdo jeho dílo představil světu. Naproti tomu Brod zase neskrýval údiv a ve svých pamětech se často pozastavoval nad tím, jak bylo možné, že Janáčkovo dílo zůstalo utajeno světu až do skladatelova pozdního věku. O opeře Její pastorkyně se vyjádřil například takto: Není to vskutku mimořádný případ, že mistrovská opera dvanáct let tlí v kancelářích divadel, a pak najednou, náhodou objevena, vyrazí na světlo a všechno naráz uchvátí, všechny dojme svou nezměrnou hudební silou, v ní zakletou, takže se užasle ptáš: proč teprve dnes? Proč musela umřít celá generace, aniž zažila tento krásný otřes? 114 V případě Její pastorkyně na Brodovu výzvu projevil v roce 1916 zájem o operu i o německý text ke klavírnímu výtahu Emil Hertzka, ředitel nakladatelství Universal Edition. Ve stejné době vyjádřilo zájem o německou verzi opery i německé nakladatelství Schott, se kterým vedl jednání již zmíněný Janáčkův přítel, specialista na autorská práva, JUDr. Jan Löwenbach. Nakonec byla uzavřena smlouva mezi Janáčkem a Universal Edition, 115 nicméně tato problematika patří spíše kapitolám 4.4 Vzájemná spolupráce a 5.1 Její pastorkyňa. Další osobitá a nenahraditelná kapitola Brodovy obětavé práce ve prospěch skladatele a vstupu jeho díla do evropských souvislostí, je spojena mnohdy s takřka diplomatickým jednáním, které podnikl Brod v mnoha případech. 116 Ale tak jako byl Janáček Brodovi za jeho přátelský vztah, který k němu měl, neskonale vděčný, představím nyní i opačnou stránku mince. V průběhu spolupráce se totiž začaly názory obou umělců markantně odlišovat. Zmíním například spor, který Janáček s Brodem vedl o charakter překladu Věci Makropulos, s nímž nebyl zcela spokojen. Nicméně když byl překlad Věci Makropulos hotov, žádal Janáček Broda o překlad svých dalších děl - Glagolské mše a Šárky. Brod se omluvil přepracovaností a odmítl. 117 Jeho poslední prací na Janáčkově díle se měl stát překlad opery Z mrtvého domu, bohužel už bez spoluúčasti 113 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s. 9. 114 Brod, Max: Život plný bojů. Mladá fronta, Praha, 1966, s. 248. 115 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s. 36. 116 Tamtéž, s. 37. 117 Tamtéž, s. 42. 26

zesnulého autora. 118 Jak vidno, Janáčkovy a Brodovy názory na pojetí překladů jednotlivých oper, se začaly stále markantněji odlišovat a Janáček přešel od původní tolerance překladů k částečným kritickým výhradám. Přesto primární pozitivní praktický přínos překladatelské činnosti Maxe Broda nelze popřít. 119 Postupem času začal Brod Janáčkovi příliš měnit jeho libreta, což skladatel zpočátku snášel, ale jak se patrně upevňovalo jeho autorské sebevědomí, nesl to stále s větší těžkostí, což je patrno z jejich vzájemné korespondence. Brod narušil v řadě případů významové celky, posunul, zkreslil či ve zcela jiném významu změnil dílčí části a často se necitlivě dotkl některých typických prvků Janáčkova stylu. 120 Ale i přese všechno o hloubce jejich vzájemného vztahu hovoří následující Brodova slova: Velikost Janáčkova spočívá v tom, že zná nejenom hloubku bolesti, nýbrž i hloubku útěchy. Nikdy nedopustí, aby ten, kdo hyne, ztratil svoji lidskou důstojnost. 121 Celkově vzato můžeme říci, že Max Brod byl německy píšící spisovatel českého původu, který si získal poměrně zvláštní vztah k české hudební kultuře a hudebnímu životu. 122 Koncertní a divadelní kritiky psal například do Prager Abendblattu a Prager Tagblattu, kde byl zároveň v pozici redaktora. Jedinečným způsobem pochopil velikost Janáčkovu, zvláště jeho vztah k české smetanovsko-dvořákovské tradici. 123 Do němčiny přeložil Janáčkovi většinu operních libret: Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu a text Zápisníku zmizelého. 124 Byl jedním z prvních spisovatelů, který věnoval Janáčkovi synthetickou biografii v knižním vydání - Leoš Janáček, život a dílo. 125 I když byl Brod oproti Janáčkovi značně mladší, přesto se o něj autor mohl kdykoliv opřít a počítat s jeho spolehlivostí a oddaností. Max Brod se snažil horlivě obhájit a propagovat jeho dílo. 118 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s. 42. 119 Tamtéž, s. 43. 120 Tamtéž, s. 182. 121 Brod, Max: Leoš Janáček. Život a dílo. Hudební matice Umělecké besedy, Praha, 1924, s. 56. 122 Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem. Ed. Jan Racek a Artuš Rektorys. Janáčkův archiv sv. 9, SNKLHU, Praha, 1953, s. 7. 123 Tamtéž, s. 9. 124 Tamtéž, s. 9. 125 Tamtéž, s. 9. 27