Proč jsou ženský svině aneb co všechno vám ve škole neřekli část třetí (publikováno 6. července 2009; obsahuje i předchozí části) Podmínky užití Toto dílo jste získali dobrovolně a zdarma. Nikdo vás tuto knihu nenutí číst. Pokud se vám kterákoliv část textu nebude líbit, nepokračujte ve čtení. Pokud se vám tato kniha nebude líbit a vy budete pokračovat v jejím čtení, porušujete podmínky užití a tím porušujete i podmínky stanovené autorem, což lze chápat jako nedovolený zásah do autorských práv. Tato kniha není vhodná pro děti a mladistvé a lidi se zvýšenou psychickou citlivostí. Čtení následujícího odstavce a/nebo jakéhokoliv dalšího textu této publikace je považováno za souhlas s Podmínkami užití. Pokud s Podmínkami užití nesouhlasíte, nepokračujte ve čtení tohoto dokumentu. Obsah: Přeskočit na druhou část Přeskočit na třetí část Kapitola 1 Proč jsou ženský svině?... 3 Kapitola 2 Proč ženy lžou?... 4 Kapitola 3 Nemusíš nesmíš... 6 Kapitola 4 Život je o třech věcech: prostředí, potrava, sex... 7 Kapitola 5 Na kráse nezáleží... 11 Kapitola 6 Lhaní žen II ve vlastní prospěch... 19 Kapitola 7 Získávání si pozornosti... 23 Kapitola 8 Závist... 26 Kapitola 9 Ideální partner... 30 Kapitola 10 Flirtování... 32 Kapitola 11 Seznamování... 34 Kapitola 12 Sex... 38 Kapitola 13 Lhaní žen III ve prospěch vztahů?... 40 Příběhy a postavy popisované v tomto díle jsou smyšlené. Názory zde obsažené jsou pouze subjektivními názory autora a nemusejí se zakládat na pravdě. Zveřejnění celého díla nebo jeho části je bez písemného souhlasu autora povolenou pouze na webové stránce www.filmovani.cz. Všechna další práva vyhrazena.
Úvod Proč jsou ženský svině aneb co všechno vám ve škole neřekli? Tato kniha je výsledkem mnohaletých studií v oblasti sociologie, biologie, paleontologie, lidské anatomie, biochemie a matematiky... nebo vlastně není, protože jsem si ji vycucal z prstu. Vznikla z mých mnohaletých zkušeností a díky mé velmi vysoké selektivní inteligenci. Co znamená selektivní? Nevím přesně co to znamená, ale v mém podání to určuje to, že některé věci si uvědomuji tak, že ostatní průměráci a podprůměráci tohoto nejsou za celý svůj život schopni (možná to zní namyšleně, ale namyšlený už dávno nejsem to už mám za sebou, nyní jsem již dokonalý). A naopak jinými věcmi se můj mozek nehodlal hlouběji zabývat. Mezi ty jiné věci patří například pravopis. Důležitější než pravopis je však obsah. A tímto se dostáváme k druhé části názvu knihy:...co všechno vám ve škole neřekli. Dříve či později zjistíte, že téměř všechno, co vám učitelé ve škole řekli, jsou velké kecy, které vám nikdy k ničemu nebudou dobré. Mnozí z vás jistě ve škole zažili to, že vám vaše učitelka z češtiny říkala, že kdyby od někoho dostala milostný dopis z pravopisnými chybami, vůbec by ho dál nečetla. Jsou to samozřejmě kecy! Ale k tomuto všemu se dál, možná, dostaneme. A nyní, když jsem již probral druhou část názvu této knihy, proberu i tu první. Proč se tato kniha jmenuje Proč jsou ženský svině? -protože jsou (z určitého úhlu pohledu). Samozřejmě jsem dlouho přemýšlel, jestli oficiální název nezměnit, ale zjistil jsem, že vhodnější slovo neexistuje. Ženský jsou prostě svině (...muži také, ale o nich nepíši). Sice za to nemohou, ale to i další spousta lidí nemůže za to čím jsou, a přesto jsou za to odsuzováni. 1
Úvod 2 Před lety se mi dostala do rukou kniha Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách od Allana a Barbary Peaseových. Po přečtení této knihy jsem si spoustu věcí uvědomil. Je to velice dobrá kniha, která vám osvětlí, že muži a ženy nejsou stejní od fyzických vlastností (což už možná někdo z vás postřehl), přes myšlení a chování, až po činnost mozku. Ovšem nevýhodou této knihy je subjektivní a zaslepený pohled Allana na ženskou otázku, což se projevuje hlavně v druhé jejich knize (kterou jsem nečetl) Proč muži lžou a ženy pláčou. Nechci říct, že v obou knihách jsou jen subjektivní názory je to právě naopak a objevují se zde podložená vědecká fakta. Ale důvodem mé kritiky je právě onen název druhé knihy Proč muži lžou. No a více se již dočtete v samotné knize, která začíná již na další stránce. Narozdíl od většiny ostatních naučných knih, kde jejich autoři opakují pořád to samé dokola a zbytečně rozvádějí informace jen proto, aby jejich kniha splnila určitou délku, zde se toho bát nemusíte. Skutečným důvodem není můj soucit se čtenáři, že je nebudu nutit číst zbytečné věty navíc (vlastně vás nenutím číst nic to že stále čtete je jen na vás), ale opravdovým důvodem je má velice malá slovní zásoba. Tak. 2
Kapitola 1 Proč jsou ženský svině? Ze všech stran slýcháváme (spíš jen z jedné strany z ženské strany), že jsou muži lháři. A? A je to pravda. Muži lžou. Všichni (většina) lžou. Vědci již dávno zjistili, že lhaní má souvislost s inteligencí. Dělaly se pokusy s malými dětmi a přišlo se na to, že děti co nelhaly, mají nižší inteligenci než lháři. Důvod je jednoduchý. Lhaním si člověk k něčemu pomáhá. Chce se vyhnout průšvihu a následnému trestu. Chce něčeho dosáhnout, čeho by upřímností nikdy nedosáhl. Chce si zkrátka v něčem polepšit a v něčem nepohoršit. Ovšem rozdíl mezi lhaním u mužů a žen je velice výrazný a jen málokdo si ho uvědomuje. Když lže muž, je to jednoznačné úmyslné lhaní, které vnímavý člověk většinou snadno rozpozná. Kdo lže často (zatím se stále bavíme o mužích), nemusí si ani již dostatečně jasně uvědomovat, že lže bere to zkrátka jako samozřejmost. Typickým příkladem by mohl být jeden můj kolega v práci druhorozený syn jenž má starší sestru. Již od útlého dětství se naučil velice často lhát, čímž si chtěl vydobýt lepší pozici oproti své starší sestře. Podvědomě se cítil být podřadným mužem, neboť jeho starší sestra (žena) byla nad ním, byla dominantnější a byla jeho jakousi druhou matkou. Takže na ni často žaloval a často si vymýšlel, jen aby u svých rodičů dosáhl respektovanější pozice. Tyto charakterní rysy mu zůstaly dodneška a zůstanou mu již po celý život. Ovšem v současnosti mu jeho hloupé lhaní a vymýšlení způsobují spíše komplikace a opačný efekt než by očekával. Příkladem může být to, že nehodlá respektovat autoritu alespoň ne na první (a druhý a třetí a...) pokus. Všechny příkazy, které má plnit, jsou hloupé stejně jako hloupé příkazy od jeho hloupé sestry. Nošení předepsaných ochranných pomůcek, především chrániče sluchu, je u něj pouze zbytečná buzerace lidí. Na otázku nadřízeného: Kde máš špunty do uší? několikrát odpoví, že mu vypadly. Možná tomu někdo poprvé i podruhé věřil, ale co když je to podesáté a podvacáté? Jednoho dne mu stejnou otázku položil výše postavený nadřízený. On však odpověděl stejně, jako mnohokrát předtím: Vypadly mi. V tom však přišel jeho přímý nadřízený a seřval ho, že to mu teda nevypadly! On náhle zázrakem vytáhl své vypadnuté špunty ze své kapsy. Touto malou, několikrát opakovanou, lží se naprosto zdiskreditoval a nikdo mu již nebude věřit ani kdyby mluvil pravdu. Své lhaní bere již téměř jako samozřejmost a skoro by se dalo říci, že si to ani neuvědomuje. Inteligentnější člověk by si uvědomil, že v této situaci má volit jinou lež, například že si je zapomněl vzít. Jeho to ovšem nenapadlo a pokračoval ve své rutinní lži. I tak si ale stále uvědomoval, že lže. A tímto se dostávám k lhaní žen. Ženy lžou neustále. A kdo za to může? - Muži! Ženy lžou neustále. U žen je lhaní již tak samozřejmé, že jej téměř nikdo nepovažuje za lhaní. Onen zmíněný můj kolega se naučil často lhát během svého života. Ovšem ženy se naučily lhát v průběhu celého vývoje lidstva. A kdo za to může? -Muži! Tak a je to venku. Kdybych psal filmový scénář, tato informace by byla napsána až někde na straně 90, ale jak jsem slíbil, vše podstatné se dozvíte bez zbytečných keců okolo. Shrnutí první kapitoly: Ženský jsou svině, protože jsou to lhářky. Samozřejmě že chlapy se dají označit také např. za hovada. Ale tuto knihu píši já chlap, takže se o mužích nehodlám vůbec rozepisovat. 3
Kapitola 2 Proč ženy lžou? To, na co nepřišly stovky zaslepených vědců, to co po staletí zůstávalo tajemstvím, to nyní odhalím Já! I když možná na to přišly již stovky lidí a je to popsáno v desítkách knih, já to nikde neviděl (důkazem je mi to, že jsem za celý svůj život přečetl 3 knihy) a tudíž to zde budu veřejně prezentovat jako svůj vlastní vědecký objev, na který jsem přišel zhruba před rokem. (Dnes je 30. května 2009 a venku je zataženo a zima.) Pokud chceme přijít na něco, co se odehrává v současnosti, musíme se podívat do budoucnosti, kde mají lepší přehled o minulosti. Nebo se rovnou podíváme do té minulosti. Veškeré lidské chování má základ v tom, že jsme jen zvířata (někdo méně, někdo více a někdo je pedagog), která se vyvíjela tisíce let. Jakožto většinu poznatků o lidském chování, zjistíme i odpověď na naši Velkou otázku v minulosti, kdy chlapy lovili mamuty, dinosaury a jinou podobnou havěť a ženy sbíraly bobulky (nevím jaké) a staraly se o děti (také nevím jaké). Samozřejmě tento model lidského chování se udržel až do současnosti, i když si to mnozí nechtějí připustit. Ale tomu se budu věnovat v některé z dalších kapitol pokud na to ovšem samozřejmě to... ahmmm... teď jsem zapomněl, co jsem chtěl... jo už vím nezapomenu. (Pokud to nevíte, tak trapný vtip je taky vtip.) Takže si představme pravěkého mamutolovce, který se zrovna vrátil z lovu a ulovil pouze pár ještěrek a dvě žáby. Pochopitelně mu není do řeči (ani nevím, jestli už člověk uměl mluvit) a náladu má jak Al Bunda na sex se svoji ženou. V ruce drží svůj obrovský zkrvavený kyj (ta krev je pravděpodobně od těch ještěrek) a vrací se domů ke své milované chlupaté ženě. Vůbec netuší, že zatímco on riskoval svůj život při lovu s krvelačnými žábami a ještěrkami, jeho žena si zatím užívala s jeho kolegou, který se díky drobným nedostatkům v tehdejším zdravotním a sociálním systému ulil z práce a předstíral vážnou nemoc. Ahoj muži! vítá žena svého znaveného druha. Čau ženo, co je nového? odvětí muž. Celkem nic. Akorát jsem si koupila nový kožich... chlubí se žena svým novým smradlavým kožichem z nějakého divočáka, co šel okolo,...a jsem těhotná. Muž je nadšený, že konečně přispěje k dalšímu osídlení této planety dalším lidským jedincem. Mezitím však žena, jejíž inteligence není zatím dosti rozvinutá zatím je ráda, že vypustí z úst několik málo slov (stejně jako dnešní modelky), dodá poněkud překvapivě: Ale to dítě není tvoje, čekám ho tady s Frantou Rozsévačem. a koketně se pousměje na vedle ležícího simulanta. Její muž, jenž si o rameno opírá svůj pětadvaceti kilový kyj, s milým úsměvem řekne: To nevadí lásko. Budu se o to dítě starat jako by bylo moje vlastní. To, že nerozmnožím svůj genetický fond, a to že z biologického hlediska prožiju zcela zbytečný život, jelikož mé geny zcela zaniknou, to mi vůbec nevadí. Důležitější je, že budeme šťastná rodina. A žili spolu šťastně až do smrti.... Teda vlastně ne. Muž vzal kyj, napřáhl se a jeho žena na něj obtiskla svůj mozek. Pak její mozek smíchal ještě s mozkem Franty Rozsévače. V tu samou chvíli vítala jiná žena svého muže, též vracejícího z lovu. No a co se nestalo? I ona byla těhotná s Frantou, a samozřejmě, jakož to správná upřímná žena té doby, se i ona pochlubila svému manželovi. Neuběhl ani okamžik a na zemi se válela již druhá žena, co ztratila hlavu kvůli jinému (jak obrazně, tak doslova). Za deset minut již v táboře zůstala poslední žena s hlavou na krku a ne na kyji. I ona svému manželovi chtěla něco říci: Víš, musím ti něco říct. Žena se dívá na zem kolem sebe, kde leží její bývalé soukmenovkyně, které slouží už jen jako potrava pro nedaleké supy a papoušky.* (*Slušný čtenář: To už je ale vážně nechutný černý humor! Autor: To se mýlíte, to je humor červený.) Žena přemýšlí: Když mu teď řeknu, že i já jsem těhotná s Frantou, tak mě zabije. Když mu to ale neřeknu a řeknu mu, že to dítě je jeho, tak mě nezabije. Těžké dilema. Žena stále přemýšlí... O hodinu později: 4
Žena dopřemýšlela. Už to mám! radostně vykřikne. To dítě, které čekám, je tvoje! Její muž se radostně usmál tak, že svými všemi třemi hnědými zuby ozářil ženinu tvář. Oba se společně objali. Muži bohatě stačilo, že své ženě důvěřoval a už ani nepřemýšlel nad tím, že se svojí ženou nikdy nespal, neboť již jako malý chlapec přišel o své přirození, když nahý učil svého vlka aportovat malý tenký klacík. A tak se žena jménem Lha-La zapsala do historie. Pověsti o její prolhanosti se šířili tehdejší krajinou tak rychle, jako listovní zásilky Českou poštou dnes. Neuběhlo ani 3700 let a již všechny ženy byly lhářky. A ty upřímné? No řekněme to takhle: Papoušci, i přes nedostatek své přirozené potravy, přežili až dodnes. Za chvíli budu pokračovat a objasním vám důležitý význam předchozího příběhu, ale teď si jedu nakoupit, protože mám hlad. Ještě nevím, jestli zajedu do Tesca nebo do Penny. Výsledek se dozvíte za 2 hodiny až se vrátím. Nebo se to dozvíte na dalším řádku. O dvě hodiny později: Takže jsem byl v Penny a zmokl jsem. Nicméně, jak je patrné z onoho příběhu, dříve si nikdo nelámal hlavu s tím, jestli když někomu urazí hlavu, tak jestli bude mít dost peněz na dobrého advokáta. Stejně jako si samci lvů nelámou hlavu z toho, když po souboji převezmou stádo jiného lva a zabijí všechna jeho mláďata, aby nevychovávali cizí genetický materiál. Celou svou základní i střední školou jsem se setkával s různými rádoby přednáškami na téma drogy a sex, které byly pro mě a ostatní přínosné nanejvýše v tom, že jsme se nemuseli učit, a že nám bylo vysvětleno, jaké drogy existují a jaké mají účinky. Takže jsme již, my nezkušení, nemuseli slepě testovat všelijaké druhy drog, ale na základě těchto přednášek jsme věděli, co je pro nás nejvhodnější, jak ona droga vypadá, kolik stojí, a dokonce kde se dá sehnat. To jen tak mimo, spíše se zaměřím na ten sex, kde nám zkušení pedagogové ukazovali různé výzkumy, ze kterých bylo zřejmé, že zatímco průměrný muž měl za život 7 sexuálních partnerek, průměrná žena jich měla pouze 3. A nikdo se nad tímto statistickým nesmyslem nepozastavoval, zkrátka nám to bylo servírováno jako hotová a ověřená věc. Pro ty z vás, co jsou jaksi mimo, tak si zkuste nakreslit 10 panáčků a 10 panenek a spojte je tak, aby každý panáček měl 7 panenek a každá panenka měla 3 panáčky. Pokud se vám to podaří, jste zrozeni stát se českým učitelem. Pointou tedy je, že muži a ženy zahýbají úplně stejně (a rozdílně lžou). Zatímco mužům jejich záletnictví většinou projde bez jakýchkoliv problémů když na to nikdo nepřijde, ženy jsou na tom podstatně hůře. Co když je výsledkem takovéto nevěry otěhotnění? Co dál? Má snad žena říci svému partnerovi pravdu a riskovat, že ji v tom lepším případě zabije a v tom horším opustí (nebo naopak? - záleží na každém)? Nebo má lhát a tvrdit, že to dítě je jeho a riskovat šťastný život, pokud ovšem náhodou nespala s mužem jiné barvy pleti? Nevím, jak byste se rozhodla zrovna vy (to není na tebe to je na tu ženskou), ale každá desátá žena se rozhodla, že bude zatloukat. Cože?! Každá desátá?! To by přece znamenalo, že můj otec je můj biologický otec jen na 90%? Ano! Správně! Je to tak! Samozřejmě tu může být statistická odchylka, ale můžeme si být téměř jistí, že něco mezi 4 a 16% otců (20% tvrdí Dr. House) vychovává cizí dítě, aniž by o tom vědělo. Známe celou řadu příběhů, kdy otec zjistí po mnoha letech, třeba v nemocnici, že jeho dítě má jinou krevní skupinu (jinou znamená takovou, kterou by nemohlo mít, pokud by to bylo jeho biologické dítě). A pokud zrovna jeho žena nerodila v Třebíči, nebo on není ufon, je jasné, odkud vítr vane. (Pozn. autora: ze severu) Ovšem to jsou především náhodné případy. Většina otců i jejich dětí se to za celý svůj život nedozví i když jejich ženy/matky to většinou vědí až moc dobře. Ženy se naučily lhát ze strachu. Komu ještě nedošlo, proč jsou ženy lhářky a proč za to mohou muži, tak zde je shrnutí. Ženy se naučily v dávných dobách lhát především ze strachu. Nemohly spoléhat na to, že jejich pramuž vše pochopí a odpustí jim. Dříve se prostě nikdo nepáral s tím, jestli někoho zabije a sežere, nebo jenom sežere. Fyzicky slabší žena se nemohla postavit muži a nemohla si dovolit mu říkat pouze pravdu. Proto si ženy vypěstovaly tuto obranou reakci, která se zdokonalovala v průběhu celého vývoje člověka. V současné době jsou ženy na tom již tak, že sami ani nedokáží rozpoznat 5
vlastní lež, kdy si neuvědomují, že lžou. Nesouhlasíte? Stačí někdy v parku pozorovat matku se svým dítětem. Dítě něco udělá a jeho matka ho hned pochválí: Ty jsi ale šikovnej. Každému nezaujatému člověku je jasné, že je sice dítě roztomilé, ale nic šikovného nepředvedlo, ba naopak. Kdybyste pak tuto ženu napojili na detektor lži a zeptali jste se ji, jestli bylo její dítě opravdu šikovné, jak by asi odpověděla? A byla by to pravda nebo lež? Mnohé z vás jsem tímto příkladem asi nepřesvědčil, že matka lhala. Pojďme tedy dál. Jistě můžete namítat, že se jedná o mateřskou lásku, kdy je pro každou matku to její dítě to nej. Vzpomeňte si tedy na svou vlastní matku a na věci, které vám říkala. Byla to vždy pravda, nebo úmyslná lež, kterou chtěla vaše matka něčeho docílit? Tobě to ale sluší. Je to pravda nebo lež, když se vás matka snažila dostat do oblečené po vašem starším sourozenci? Skutečně vám to staré oblečení po vašem sourozenci tak slušelo, nebo jen vaše matka potřebovala, abyste si to oblékli? Věřila i přesto, že vám to sluší, nebo to byla lež? Pojďme se podívat na další příklady běžného lhaní žen v samostatné kapitole. Kapitola 3 Nemusíš nesmíš Otázka: Vidíte rozdíl mezi těmito dvěma slovy? Pokud jste muž, tak bezpochyby ano. Pokud jste žena, tak s pochybami také ano. Rozdíl je očividný. Když něco nemusím, znamená to, že to udělat mohu, ale také nemusím zkrátka mám na výběr. Kdežto když něco nesmím, tak to prostě nesmím a není zde prostor k jakékoliv diskuzi. Když muž nechce, aby někdo něco dělal, tak řekne: Nesmíš!. Co myslíte, řekne to samé i žena? Ti z vás, co odpověděli ano, by se znovu měli zamyslet a vzpomenout si na to, co slýchávali od různých žen. Když jsem byl malý (17) a ještě jsem neměl přečtenou knihu Proč muži neposlouchají..., udělal jsem několik chybných rozhodnutí, protože jsem mylně zpracoval informace od jedné holky. Ona mi třeba řekla: Nemusíš tu být. Já myslel, že mám na výběr, že tu můžu zůstat. OMYL. Moc ti děkuju za dárek, ale příště mi už nic kupovat nemusíš. Řekl jsem si no co, nemusím nic kupovat, ale klidně můžu. No a koupil jsem. Pak už mi to řekla jasně, když mi vyhrožovala scénou ve třídě, pokud jí ještě někdy něco koupím prý mi to tenkrát řekla jasně. No já to tak jasně neviděl. Proč tedy rovnou neřekla, že nesmím? Proč říkala nemusíš? Odpověď je stejná jako v předchozí kapitole: ze strachu. Ženy velice často volí tento nekonfliktní způsob dialogu, kdy vám něco zakáží, ale řeknou to takovým způsobem, že to není jednoznačné. Že jakoby máte na výběr, i když veskutečnosti (ve skutečnosti) máte pouze jednu možnost. Vy jim nic říct nemůžete (ony to podvědomě vědí), protože vám vlastně nic nezakázaly, jen vám daly na výběr a očekávají, že se rozhodnete tak, jak chtějí ony. Od žen se přitom nejedná o promyšlený tah, ale je to výsledkem činnosti jejich mozku, který funguje zcela rozdílně než ten mužský. Kdyby to dopředu promýšlely, nejednaly by všechny ženy stejně, ale dříve nebo později zjistíte, že všechny ženy jednají stejně, respektive podobně. Touto nekonfliktní, přímo nezakazující mluvou, si ženy zajišťují, že si nerozhází s nikým vztahy a ty budou stále vřelé, kamarádské. A u kamaráda je málo pravděpodobné, že by je napadl. Pokud by žena hovořila s cizím mužem, její mluva by záležela na množství strachu, jaké by z něj cítila. Když by onen muž byl nějaké roztřesené párátko, ze kterého by šel strach jak... (teď mě zrovna nic nenapadá, ale časem sem dopíši strašně vtipnou hlášku), tak by mu klidně řekla, ať vypadne. Toto se ovšem nedá brát jako modelové chování, neboť reakce ženy by 6
záležela na spoustě věcí: od jejího subjektivního pocitu, přes prostředí až po její vlastní charakter. Tím, co by nás tedy mělo zajímat je původ tohoto nekonfliktního jednání, a tím je již zmíněný strach, přesněji řečeno obrana. Sami víte, že ženy jsou různé. Některé vás upřímně pošlou hned do pr****, jiné jsou stále milé. Ti z vás, kteří na to ještě nepřišli a mají inteligenci dostatečnou na to, aby na to někdy přišli, by jednou zjistili, že ty hodně upřímné ženy, které vás pošlou hned někam, a o kterých si myslíte, že jsou ty největší mrchy, jsou veskutečnosti mnohem menší mrchy, než ty slaďounké, věčně milé ženy ty jsou nejhorší. Ty opravdu nejhorší vám nejsou schopny pravdu říci ani ve chvíli, kdy už je to jasné i tělocvikáři. Jaká je tedy ta správná žena? Upřímná nebo prolhaná? Odpověď je jednoduchá. Ani jedna. Prostě žena, se kterou máte strávit co možná nejlepší život, by měla být prolhaná i upřímná. Ten poměr se nedá přesně stanovit. Já říkám, že chci holku, která bude v důležitých věcech upřímná. Jak jsem již zmínil, to, že jsou ženy lhářky, je biologická záležitost. Těm mladším z vás asi nyní vezmu iluze, ale život není hezký, protože nemá být hezký. Nemá být hezký ani škaredý. Prostě má být. To proč jsou ženy takové a muži takoví má jen čistě biologický základ, protože život je jen o třech věcech o ničem jiném. Kapitola 4 Život je o třech věcech: prostředí, potrava, sex Veškerý život na Zemi je pouze o třech věcech. ( Život je o třech věcech: prostředí, potrava, sex. - to je můj citát, ten jsem vymyslel. Takže kdo ho bude chtít napsat, musí k němu připsat mé jméno, viz. záhlaví ať jsem taky slavnej.) 1. Životní prostředí: Každý živý organismus potřebuje nějaké vhodné prostředí k životu. Pro člověka je to Země planeta s vhodným složením vzduchu, se správnou teplotou, s dostatkem vody a dalšími bla bla kecami (viz. naučné filmy). 2. Potrava: Každý živý organismus potřebuje ke svému žití a přežití potravu. U lidí se jedná... však víte o co; některé organismy žijí třeba... z nevím čeho třeba ty v těch mořských komínech, v lávě apod. No a některým jednodušším organismům stačí k přežití třeba jídlo ze školní jídelny viz. učitelé. 3. Sex respektive jiné způsoby nepohlavního rozmnožování: Zeptejte se tatínka. A na ty nepohlavní způsoby rozmnožování se zeptejte své učitelky, ta v tom má jistě praxi. Potřebujete snad k životu něco víc? Je tu nějaká čtvrtá věc, bez které žít nemůžete a bez které lidstvo vyhyne? Jestli ano, tak vám blahopřeji pane učiteli. A my ostatní - NEpedagogové budeme pokračovat. Život je prostě jenom o tom, aby byl a aby pokračoval. Nenarodili jste se kvůli tomu, abyste si užívali. Nikdo se vás neptal, jestli se chcete narodit a čím chcete být. Mnozí lidé věří na osud. Myslí si, že všechno, co se stane, se stát má že je to již určeno a nic se s tím nedá dělat. No a mnozí lidé na osud nevěří a myslí si, že všechno mají ve svých rukou. No a teď se vy, kteří si myslíte, že všechno je jen a jen na vás, zamyslete. Kolik procent vašeho života můžete opravdu ovlivnit? 100? 90? 50? Řeknu to takhle: všichni jste mimo. Budemeli věřit na osud, pak může jakýkoliv živý organismus ovlivnit 0% svého života. 7
Nebudeme-li věřit na osud, pak může jakýkoliv živý organismu ovlivnit maximálně 7% svého života. Jak jsem na toto číslo přišel? -Nerad bych vás nudil popisováním mnohaletých výpočtů za pomoci nejvýkonnějších počítačů na světě, takže je to 7, protože vždycky je to 7. Tak ty nesouhlasíš jo? No ty s tím přilepeným ksichtem na monitoru! Ty prý si můžeš dělat co chceš? Takže znovu? Kdo z vás ovlivnil to, že se narodil? Moment, ano sčítám. A výsledek je 0. Kdo z vás si vybral, komu se narodí, jestli bude muž nebo žena, jestli bude zdravý, jestli bude krásný a chytrý nebo škaredý a učitel? No né taky 0. A kostky jsou vrženy. Samozřejmě někdo si myslí, že i když se narodí škaredý, mentálně postižený a invalidní, že se stejně nakonec ožení s Miss World a stane se prezidentem nejmocnější země světa USB. Tak toto je asi přehnané, ale určitě namítáte, že jsou známé příklady, kdy to někdo z nuly dotáhl až na jedničku (tedy o jeden stupeň výš). Ale to bylo díky jeho inteligenci, se kterou už se také narodil. A inteligence není pouze schopnost sečíst 1+1 a dát si přihlášku na pajdák, ale inteligence zahrnuje téměř vše od schopnosti přizpůsobit se okolnímu prostředí až po vypočítavost a schopnost správně se rozhodnout, zda se dát na dráhu sportovce nebo např. zločince. A i pouze inteligence samozřejmě nestačí. Asi těžko by se Johny Trilión stal boháčem, kdyby se narodil někde uprostřed ničeho, kde by kolem byl jen hladomor. No ale jdeme dál. Kdo z vás si tedy prožívá život tak, jak on sám chce? Že mu ho nikdo nenaplánoval a on je ve svém rozhodování zcela svobodný? No vidím, že je vás celkem dost. Tak to jsem rád, že vám to takhle jde. Že jste si prostě řekli: Tak, teď nepotřebuju jíst. A umírat se mi taky nechce. A nebudu trávit většinu svého života hledáním sexuálního partnera a následným staráním se o potomky. Najdu si zcela jiný zájem než sex a shánění potravy. Ale jsem si zcela jist, že většina z vás tohle nikdy nedokáže. Podívejte se na něčí život, jako na nějaký graf, jehož prostředkem povede nějaká přímka, která bude znázorňovat průměr, tedy to, jak je jeho život stejný jako u ostatních tedy naplánovaný přírodou. A představte si na té přímce výkyvy, které budou znázorňovat jeho vlastní rozhodnutí, kterými on sám ovlivňuje svůj život? Budou ty výkyvy více než sedmiprocentní? U pana Průměrného asi ne. Tak co kdybychom si do grafu dosadili někoho nadprůměrného? Někoho slavného, co hodně dokázal. Nějakého sportovce? Nebo filmovou hvězdu? Nebo slavného politika? A co takhle všechno tohle dohromady? Ano, ano - He is back! A máme tady Arnolda. Někdo takový přece musel ovlivnit minimálně 90% svého života. Tak začneme od začátku. Arnold se narodil někde v nějakém zapadlém státě, který snad není ani na mapě myslím, že je někde v jižní Americe (nebo v Jižní americe nebo v Jižní Americe chcete-li) a jmenuje se tuším Rakousko. Arnold byl takové párátko, které to dotáhlo až na nej kulturistu světa několikrát. Jak je to možné? Takže i když byl párátko, měl již od narození v genech, že může mít hodně, vlastně HÓÓÓÓDNĚ, svalové hmoty. Takže tohle neovlivnil. Ale i když to měl v genech, kdyby se celé dny válel na gauči, vypadal by jak jiný, světoznámý politik made by Czech Republic, jehož jméno raději ani nevyslovím, neboť bych byl nerad obviněn z kolaborantství řízeného určitou barvou natřenými létajícími obratlovci. Ale Arnold se na gauči neválel a začal chodit do posilovny (jiné zdroje tvrdí, že byl až do svých 18ti let připoután k dřevěnému kolotoči, který musel táhnout). To přece ovlivnil sám, že začal zvedat činky? Veskutečnosti to však ovlivnilo jeho prostředí. Kdyby se narodil nějakým prachatým princátkům, kteří by mu k Vánocům dali automatickou pojízdnou postel X320R-2000 s přídavným vstřikováním a hydraulickými samohybnými robotickými nohami, neměl by Arnold důvod vylézat ze své vyhřáté postýlky a honit se za přihlouplými tituly Mistra Universáka, které mu přinesly akorát tak slávu, bohatství, respekt a až nechutně velké množství sexy fanynek, které by kvůli jeho pohledu, klidně vynechaly i prvních 5 minut úterní Ordinace. To, proč Arnold začal sportovat, si někde najděte, já jsem línej to tu psát, i když bych mohl kliknout na Googla a zjistit to. Když přeskočíme to, proč se stal filmovou hvězdou, guvernérem Kalifornie a Terminátorem, zjistíme, že je to obyčejný člověk, též řízený přírodou, jehož jistě hlavním cílem bylo založit rodinu a vychovat děti a tu a tam natočit nejlepší akční film všech dob. Muž a žena jsou stvořeni tak, aby se spolu mohli co nejefektivněji rozmnožit. 8
Takže v životě jde jen o život. Zajíc, kterého zrovna drží v zubech nějaká namlsaná potvora, asi také není šťastný. Šlo mu prostě jen o to přežít tedy nažrat se, a rozmnožit se. Je pravdou, že v tuto chvíli se mu to rozmnožení podaří, ale nikoli tak, jak si to představoval, protože mezi rozmnožením druhu a rozmnožením svého těla na více kousků je nepatrný rozdíl. Rovněž samec pavouka, který se právě účastní společné večeře se svoji partnerkou, s níž měl před chvílí sex, nepřemýšlel o tom, zda-li ta chvilka sexu stála za tuto večeři, jejíž je součástí, i když již jen jako hlavní chod. Prostě to za něj příroda naplánovala. A tím se dostávám k tomu, proč jsou ženy takové, jaké jsem je popisoval v předchozích kapitolách. Vymyslela si to tak příroda. Muž a žena jsou stvořeni tak, aby se spolu mohli co nejefektivněji rozmnožit. Do úspěšného rozmnožení se počítá i úspěšná výchova potomků, tj. zajištění dostatku potravy a ochrana před nebezpečími. Proto mají muži a ženy rozdílné úlohy, což se v současné době zpochybňuje. Pořád slýcháme o rovnosti pohlaví, což je ale absolutní hovadina nynější rádoby civilizace. Muž a žena jsou naprogramováni na různé úkoly. Když nyní někdo řekne, že úlohou ženy je vychovat děti a úlohou muže je hmotně zabezpečit, je označován za sexistu. Žijeme přece v jiné době. slýcháváme. Jenomže ta jiná doba trvá dvě tři generace, zatímco člověk se vyvíjel tisíce let. Někdo si prostě myslí, že když dnes můžeme dát dítě do školky a jídlo si můžeme bez námahy obstarat v obchodě, že se role muže a ženy zcela změnily. Že se prostě během tří generací člověk změnil natolik, že jeho přirozené chování, které se formovalo stovky generací, vymizelo. Většina lidí si myslí, že žijeme v nejlepší době. Máme spoustu vynálezů, nemusíme skoro pracovat a kdo něco chce, ten si to koupí. Spousta lidí je přesvědčeno o tom, že peníze jsou nejdůležitější věc na světě. Stále více žen si myslí, že kariéra je to nejdůležitější v jejich životě. Už nemusejí stát u plotny, ale mohou se vyrovnat mužům... Jenomže jen málokdo si uvědomuje, že žena se nemůže vyrovnat muži, stejně jako se muž nemůže vyrovnat ženě. Kdyby příroda chtěla, aby muži a ženy byli stejní, tak by to tak zařídila. Jenomže to by bylo k ničemu. Tak by člověk už dávno vyhynul, protože by se lidé, jejichž chování obou pohlaví by bylo obdobné, nedokázali správně postarat o své potomky. I když o tom není prakticky nikdo přesvědčen, současný moderní svět je nejhorší možné prostředí k relativně spokojenému životu. Muži i ženy jsou nuceni žít v nepřirozeném prostředí, na které nejsou, a nemohou být, připraveni. A výdobytky moderní civilizace? Veskutečnosti jsou to jen jakési náhražky něčeho, co nám chybí, protože v tomto moderním světě neumíme žít. Televize, počítače, internet, mobily to všechno jsou věci k ničemu, i když většina lidí říká, že bez tohoto v dnešní době nelze žít. Člověk hledá, jak by se zabavil, protože má spoustu nevyužitého času. Mít spoustu času přece není nic špatného? Mohu si dělat, co chci! To sice můžete, ale uvědomte si, proč tento volný čas vznikl? Abyste si sehnali jídlo, stačí vám, když budete pracovat jednu hodinu a vyděláte si dost peněz na jídlo a to ještě řekněme na standardní. Na přežití by vám stačilo pracovat 15 minut (pokud máte průměrný příjem). 99,99% doby vývoje člověka, si musel člověk obstarávat potravu většinu dne ať už se jednalo o sběr, lov, či později zemědělství. Do této doby samozřejmě musíme započítat i dobu na přípravu jídla, dělání si zásob apod. Člověk se tímto způsobem naučil žít a tomu se přizpůsobilo i jeho chování. Co myslíte? Kolik lidí dříve trpělo různými psychickými potížemi? A kolik jich trpí dnes? Za psychickou obtíž se dá počítat i závislost na televizi, počítači a mobilu. Kdo nemá dnes mobil, je považován za podivína. Většina dívek a mladších žen je závislá na mobilu. Mobil vnímají jako formu komunikace. Místo toho, aby si šly popovídat s kamarádkou, napíší ji sms. Velice často se u dívek objevuje, že se vzájemně jen tak prozvánějí, což se dá považovat již za psychickou poruchu. Těch z vás, co se to týká, nebojte se. I když je to porucha, je to v dnešní době normální*, protože nejste na tuto dobu připraveny. (* normální = průměrný, tzn. že kdyby 90% populace byli vrazi, bylo by vraždění normální.) Člověk se snaží žít tím způsobem života, jaký je v něm zakořeněný. Pokud není člověk celý den zaměstnán tím, že si shání potravu a stará se o děti nebo o jejich zplození, necítí se dobře. Dříve si ženy spolu celý den povídaly a byly tak naplněné, neboť žena ke svému normálnímu fungování potřebuje hodně mluvit. (Více, o této vlastnosti žen, se dočtete právě v knize Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.) Toto se formovalo celá tisíciletí, kdy ženy byly stále ve společnosti (především jiných žen a dětí). V dnešní době ženy často vykonávají izolovaná povolání, kdy sedí u počítače nebo pracují na výrobní 9
lince. Nemají si s kým popovídat a jejich mysl strádá. I výchova dětí se dnes značně liší. Ženy jsou většinou samotné izolované doma, zatímco dříve se děti vychovávali hromadně, což mělo daleko lepší vliv jak na samotné děti, tak i na jejich matky a ostatní ženy. V médiích se stále říká, že dnešní úspěšná žena, je vzdělaná, nezávislá s dobrou prací, nejlépe třeba ředitelka velké společnosti. Ale opak je pravdou. Úspěšná a šťastná žena je ta, jejíž hlavní životní úlohou je výchova dětí, resp. starání se o rodinu. Ty tzv. úspěšné podnikatelky apod., které většinu svého života věnovaly vzdělávání a kariéře, jsou většinou smutné případy. Ženy si často něco namlouvají, čímž se snaží docílit pocitu, že udělaly dobře. Tyto ženy si namlouvají, že jsou šťastné. Že mají dost peněz, za které si mohou koupit cokoliv, po čem touží. Veskutečnosti to bývají smutné ženy, jenž si prací kompenzují neschopnost najít si životního partnera, které hledají smysl svého života a mylně se domnívají, že ho našly ve své vysněné práci. Buď to tyto ženy vědí, nebo si to uvědomí až příliš pozdě. Samozřejmě jsou i výjimky, které tento způsob života opravdu naplňuje. Toto vše platí i pro muže a pro ostatní činnosti. U mužů je však budování kariéry a postavení přirozené, stejně jako shromažďování majetku, neboť tím zvyšují svoji sexuální atraktivitu (což platí i dnes). Spousta lidí má koníčky, jenž jsou vlastně jen jakýmsi únikem před problémem, že nevědí, jak žít. Někdo to ví, někdo si namlouvá opak. Lidé, jenž jsou sami, často mají koníčky, jenž je veskutečnosti ničím nenaplňují, jen se tím snaží zapomenout na své problémy. Ženy většinou namlouvají ostatním (a hlavně sami sobě), jak ten koníček milují. Jak milují svoji kočku, jak milují jízdu na koni a jiném dopravním prostředku, jak milují tanec pouze samotný tanec a nikoliv to, že ho provozují s partnerem. Jen málokdo v produktivním věku řekne, že jeho koníček je výsledkem sexuální a citové frustrace. Všichni by si tedy měli uvědomit, že jejich život je jen o tom počít a vychovat potomka tedy o sexu. A veškeré ostatní věci se vejdou do těch sedmi procent. Chudí lidé si myslí, že ti bohatí se mají lépe, že jsou šťastnější. Že celebrity mají skvělý život. Ale není to tak. Lidé prostě chtějí to, co nemají. Ale neuvědomují si, že i se svým průměrným příjmem mají stejné množství problémů, jako ti bohatí. Když dostane dítě z chudé rodiny staré kolo, má z toho mnohem větší radost, než když dostane rozmazlenej milionářskej fracek své čtvrté Ferrari. Efekt velkého štěstí je vždy krátkodobý. Pokud byste se ze dne na den stali boháči, byli byste šťastní. Za pár měsíců byste si však uvědomili, že máte mozek zaplněný stejným množstvím problémů, jako dřív. Peníze vás šťastnými neudělají. Abyste byli opravdu šťastní, musíte si uvědomit, jak byl člověk za tisíce let zkonstruován a co ho opravdu udělá šťastným. Co myslíte? Je šťastnější milionářka Paris Hilton nebo venkovská rodina, která žije bez elektřiny a živí se vlastním zemědělstvím? Muži a ženy se nikdy vzájemně nepochopí, protože se pochopit nemohou. A ještě jedna důležitá otázka: Co z vlastností milujete na svém partnerovi/partnerce? Vydrželi byste s někým v partnerském soužití po celý život, kdyby jeho mysl byla obdobná jako ta vaše? To, proč se muž a žena milují, je hlavně kvůli tomu, že jsou rozdílní, že na stejné podněty reagují odlišně. Muži i ženy si stěžují, že nikdy nepochopí, proč onen člověk druhého pohlaví dělá to a to? Ale téměř nikdo si neuvědomí, že kdyby to pochopil, zmizí to kouzlo, které mezi mužem a ženou je. V této knize se možná dozvíte spoustu odpovědí na nejrůznější otázky týkající se vztahů mužů a žen. Ale i když se různé věci dozvíte a věcně je pochopíte, stejně je nikdy nebudete moci opravdu pochopit, protože váš mozek pracuje jinak než mozek člověka opačného pohlaví. Proto i když čtete tento stejný text, ženy ho zpracují jinak než muži. Proto muži nikdy nepochopí ženy a ženy nikdy nepochopí muže. Také si uvědomte, že na opačném pohlaví nenávidíte ty stejné věci, které na něm milujete tu odlišnost. Příroda vymyslela to nejlepší řešení nejlepší řešení pro ni samotnou nikoli pro nás. My se máme jen rozmnožit. 10
Kapitola 5 Na kráse nezáleží Na kráse nezáleží to je snad ten největší blábol v historii lidstva. Také si vybavujete většinu žen a dívek, které tvrdí, že jim na kráse nezáleží? Že jsou jiné, důležitější, vlastnosti u jejich vysněného partnera? Sice to říkají, ale myslí to vážně? Samozřejmě, že ne! Ženy to říkají, protože se snaží vypadat před okolím lépe než ostatní ženy a tím se podvědomě snaží zvýšit svoji sexuální atraktivitu. (Sexuální atraktivitou je zde myšlena schopnost nalezení partnera, což nesouvisí pouze s fyzickými vlastnostmi oné ženy.) Více o této typické ženské vlastnosti se dočtete v následující kapitole. Kdyby lidem na kráse nezáleželo, lidstvo by již dávno vyhynulo. Každému zdravému člověku záleží v první řadě na kráse, tedy vzhledu, který odpovídá určité normě. Co je to vlastně krása? Ač si to málo kdo uvědomuje, fyzická krása lidí je především o průměrnosti. Nejhezčí lidé jsou takoví, kteří mají nejprůměrnější vzhled. To přece není pravda! Mně se líbí víc nadprůměrně krásní lidé, ne nějaké průměrné šedé myši., říkáte si. Vědecky dokázanou pravdou však je, že ti nejkrásnější lidé jsou ti nejprůměrnější jsou standardem fyzického vzhledu. Jak se na to přišlo. Vědci vzali mnoho různých náhodných obličejů (vzali si pouze jejich fotky, obličeje jim asi na hlavě nechali) pěkných, více pěkných a méně pěkných lidí. Potom je v počítači smíchali dohromady a vytvořili z nich jeden jediný obličej, který obsahoval prvky ze všech těch použitých obličejů. Všechny fotografie všech těch obličejů, včetně toho počítačově vytvořeného, poté ukazovaly lidem, kteří hodnotili jejich vzhled. A jak to dopadlo? Za nejhezčí většina lidí označila ten počítačově vygenerovaný obličej neexistujícího člověka. Jaký je tedy výsledek? I přesto, že žádný z živých obličejů nebyl tak dokonale hezký, z jejich sloučení vznikl téměř dokonale pěkný člověk. Takže ten nejprůměrnější vzhled, byl ten nejpřitažlivější. Pozn. autora: Tento vědecký pokus, ostatně jako ostatní zde popisované cizí vědecké objevy, jsem viděl v televizi v pravděpodobně nějakém dokumentu BBC, takže zde neuvádím přesné zdroje, neboť těch naučných filmů jsem viděl za svůj život stovky a nemohu si pamatovat, kdy a kde to přesně bylo. A za tuto knihu nedostanu zaplaceno, proto nehodlám ani stovky hodin trávit vyhledáváním informací na internetu. To jen tak bokem, aby bylo jasné, že zde úmyslně nekradu cizí objevy. Pokud někde výslovně píši, že jsem na to přišel já, tak jsem na to přišel já sám a nejsem si vědomý, že bych tu informaci slyšel někde jinde (možné to samozřejmě je). Když zde uvádím informace zjištěné z jiných zdrojů, napíši jasně, že to zjistil někdo jiný třeba vědci zjistili, nebo objevilo se apod. Tuto knihu píši spontánně a při psaní nevycházím z žádných konkrétních materiálů, které bych v poslední době kvůli této knize úmyslně studoval. Vycházím zde z mých dlouholetých životních zkušeností, a není proto v mých možnostech uvádět přesné zdroje. A proč to tak je? Proč všichni prahneme po průměrnosti? Průměrnost totiž znamená zdraví. A každý hledáme především zdravého partnera, se kterým máme největší šanci, že vytvoříme zdravého potomka, který bude dál schopný reprodukce. I když se může z mluvy žen zdát, že vlastně jim o krásu nejde, rozhodně to tak není. Chcete důkaz? Podívejte se do zrcadla. Jestli tam uvidíte sebe, je to důkaz, že lidé si v minulosti hledali vždy krásného, tedy zdravého, partnera. Kdyby to tak nebylo, lidstvo by již dávno vyhynulo, protože by se šířily různé nemoci a genetické deformace. Vždy se rodilo nemalé procento více či méně odlišných jedinců, kteří trpěli nějakou vrozenou vadou. V dřívějších dobách tito jedinci neměli šanci na přežití. Z biologického hlediska by jejich život byl absolutně zbytečný, stejně jako je a bude zbytečný u těch, kteří nemají reálnou šanci se rozmnožit. Díky tomu, že tito jedinci zemřeli a nerozmnožili se, lidský rod se mohl zdárně vyvíjet. Pozor, mluvím tu o biologickém hledisku. Z humanistického úhlu pohledu se předchozí slova dají označit za barbarská, ale věcně jsou správná a nepopíratelná. V dnešní době může přežít drtivá většina těch, kteří by ještě nedávno zcela jistě v krátké době zemřeli. 11
Každý slušný člověk říká, že tito lidé mohou (nebo spíše musí) žít a že bychom jim měli jejich život co nejvíce zpříjemnit. I když se narodí silně postižené dítě, investuje se spousta času a spousta peněz do jeho přežití, i když každý ví, že bude po zbytek svého, pravděpodobně krátkého, života upoutáno na invalidní vozík a bez cizí pomoci by nepřežilo ani jediný den. Z hlediska lidského soucitu a solidarity s ostatními je to správné. Rodiče se většinou nemohou objektivně rozhodnout, protože by pro své dítě udělali cokoliv. I různé celebrity si hrají na to, jak jim na takových lidech záleží. Ale asi nikdo se těchto postižených lidí nezeptá, jestli jejich život stojí zato? Nebylo by je lepší nechat umřít hned na začátku? Jaký je vlastně čeká život, bez šance najít si sexuálního partnera? Lidé si myslí, že když vidí třeba mentálně postiženého člověka, který se pořád směje, že je šťastný. Opravdu je? Jaký je život bez sexu? I ten nejvíce postižený člověk má pravděpodobně silný sexuální pud. Myslíte, že tu bolest necítí? Různé modelky, herečky a missky si hrají na to, jak těmto lidem pomáhají, když za nimi přijdou do nemocnice, vyfotí se s nimi a dají jim nějaké hračky. Udělá to tyto lidi šťastnými? Asi ano na minutu, na hodinu, možná tak na den. A co jejich zbytek života? Proč ty modelky, když jim tolik záleží na ostatních a nezáleží jim na fyzické kráse, proč se s nějakým takovým člověkem nevyspí? Určitě by mu tím pomohly víc. Mnoho lidí, pro které sex opravdu něco znamená (tj. ti, co s někým pravidelně nespávají od svých 15ti let a sex pro ně není jako nakupování) by za sex s někým dalo i svůj život. Pohlavní pud je druhým nejsilnějším pudem člověka hned po pudu sebezáchovy (přežití). A co vy? Vy kteří s těmito slovy nesouhlasíte. Jaká je vaše solidárnost s těmito lidmi? Vzali byste si někoho postiženého? Trávili byste s ním stejně času jako se svými zdravými kamarády? Myslíte každý den na někoho postiženého? Když si jdete zaběhat, myslíte na lidi, kteří se nikdy na nohy nepostaví? V každé společnosti se objevuje jakýsi správný názor na určité věci, který jakoby vyjadřuje stanovisko celé populace. Ve zprávách se s tím setkáváme pořád. Krásná moderátorka smutně oznamuje zprávu, že nějaký postižený člověk potřebuje drahou operaci, aby mohl dále žít, byť zdaleka neplnohodnotným životem. Někteří lidé na to zareagují a pošlou finanční dar, většině lidí je toho člověka líto. Ovšem za 15 minut se již krásná moderátorka směje roztomilým zvířátkům a na toho člověka si nikdy nevzpomene. A vlastně většině populace už je ukradený. Lidé prostě nejsou naprogramováni tak, aby se starali o cizí lidi. Sice někoho chvíli litujete, ale život jde dál a vy máte větší starosti, než jestli někdo cizí umře nebo ne, protože si musíte vybrat oblečení na večerní diskotéku. Sami si uvědomte, jestli byste chtěli žít, pokud by se vám stala nějaká nehoda a vy byste na celé tělo ochrnuli. Proč byste měli žít? Kvůli čemu? Děti už byste nevychovali. Když se to někomu stane a skončí třeba na vozíku, ze začátku přemýšlí jen o sebevraždě. Později, pokud se nezabije, se s tím však naučí žít. Určitě znáte ty příběhy vozíčkářů, kteří začali sportovat a podobně si užívat života. Pravdou však je, že se s tím nikdy nesmířili a nenaučili žít. To jen mozek se přizpůsobil novým okolnostem. Stejně tak jako se váš mozek přizpůsobí změně prostředí. Jistě to znáte. Nastoupíte do nové školy či zaměstnání a jste ze všeho vystresováni. No a za měsíc jste tam jako doma. Ale i když se mozek přizpůsobí novým okolnostem, ty staré nezapomene. Svým způsobem se člověk na vozíku žít naučí, ale již nikdy nebude šťastný, jako dříve. Sice najde nové záliby a koníčky, ale ty nemají zdaleka takovou hodnotu, jakou měly dřívější i běžné věci. Člověk změní své hodnoty, ale již nikdy nebude žít plnohodnotný život. Skoro slova Dr. House. Teď jsem trochu odbočil, ale veskrze všechny předešlé informace vás měly upozornit na to, že každý člověk hledá především krásu, tedy nejlepší možnost zdárného zplození potomka. Tedy všechny řeči o tom, že někomu na kráse nezáleží, jsou lživé, protože takový člověk popírá své vlastní instinkty. Když někdo říká, že mu na kráse nezáleží, je to jako kdyby říkal, že nepotřebuj dýchat. Lidé se však od zvířat v tomto přece jenom liší. Je velký rozdíl v tom, když někdo tvrdí, že mu na kráse nezáleží a tím když tvrdí, že mu nezáleží pouze na kráse. Lidé si hledají své partnery i kvůli dalším vlastnostem, které s fyzickým vzhledem nesouvisejí. Ale vzhled je na prvním místě. 12
Jste škaredí? Tak máte smůlu! I když jsou vaše vlastnosti ty nejbáječnější na světě, pokud jste hodně škaredý, máte smůlu. Při prvním kontaktu s jedincem druhého pohlaví posuzujete nejdříve vzhled. Ve zlomku sekundy dokážete vyhodnotit, zdali je onen jedinec přitažlivý či nikoliv. Pokud vás někdo vyhodnotí jako silně nepřitažlivého, již se s vámi nebude ani bavit to platí v případech, že se oba tito lidé sejdou na nějakém místě, kde cíleně hledají seznámení třeba na diskotéce. Pokud si vás pozve vaše sexy nadřízená do kanceláře, není to z důvodu hledání partnera. Ale na té diskotéce se s vámi holka (kluk) bavit nebude a vy tak nedostanete šanci upozornit na své charakterní přednosti. I když žena řekne, že jí nezáleží pouze na kráse, ve více jak 99% případů (záleží na její atraktivitě a povaze) má tím na mysli, že její partner nemusí být nejkrásnější, ale stačí, když bude pouze krásný. Vy kluci, zkuste někdy nějakou zadanou holku obvinit z toho, že si svého pěkného kluka vybrala pro to, že je pěkný. Pravděpodobně vám odpoví (ty méně upřímné), že její kluk není žádný krasavec, že je to takový normální obyčejný kluk. Holka se vás touto odpovědí snaží přesvědčit, že jí na kráse nezáleží. Ovšem sami jistě víte, že lidé jsou buď krásní nebo ne. Ve většině případů se dokážete během několika desetin sekundy rozhodnout, zdali je někdo krásný nebo ošklivý. A jen v mizivém procentu případů se nedokážete rozhodnout, jestli byste se s někým (hypoteticky) vyspali nebo ne. A i pokud se rozmýšlíte zdali ano či ne, znamená to ano jen si k tomu dáváte určité hypotetické podmínky, jako že by musel být poslední člověk na světě apod. V případě chemického se zamilování se i tento ne-hezký a ne-škaredý jedinec stane hezkým. Čím více je člověk nevzhledný, tím více snižuje své požadavky na fyzický vzhled partnera. Lidé se pak často mylně domnívají, že škaredým lidem se škaredí lidé líbí více než těm pěkným, protože drtivá většina párů jsou obdobného stupně krásy. Takže vídáváme pěkné lidi s pěknými a škaredé lidi se škaredými. Ale i škaredým lidem se pěkní lidé líbí stejně, jako se líbí samotným pěkným lidem. Ba se jim líbí ještě více, než se pěkným lidem líbí pěkní lidé, ale to není způsobeno nějakým vrozeným fyziologickým činitelem, ale jakousi otupeností a zvyknutím si na krásné lidi stejně tak, jako si časem zvyknete na vše a již to berete jako samozřejmost. Škaredí lidé však většinou časem pochopí, že u pěkných lidí nemají šanci, proto to zkoušejí u těch méně pěkných. Kdežto pěkní lidé mají spoustu příležitostí u též pěkných lidí, proto nemusejí snižovat své ideály. Proč by to také dělali? Kdyby byla pravda to, že lidem nezáleží na kráse, byly by páry promíchané a často bychom se setkávali s páry, kde je jeden škaredý a jeden pěkný. Ale to se nestává. Samozřejmě jsou výjimky, ale ty jsou v řádu desetin i tisícin procent. Takže nespoléhejte na to, že i když jste nevzhledný, tak vám do klína spadne nádherná blondýnka, jako někomu tamhle v Americe. Ty tzv. výjimky zajišťuje též příroda, která tím zkouší další možnosti evoluce a pojišťuje si přežití druhu v extrémních podmínkách. Proto se rodí různí géniové, jedinci odolní proti nevyléčitelným nemocem a také zmíněné ženy, kterým opravdu nezáleží na kráse. Ale to jsou případy... no spočítejte si to sami, jak moc vzácné. Všechno je to řízené geny. Vědci stále zjišťují a objevují nové geny, které mohou za něco. Časem zjistí (já už to zjistil :-)), že geny mohou za všechno a lidé se budou moci na vše vymlouvat, že za to oni nemohou, že je to kvůli jejich genům. Ale o tom, že člověk nic moc neovlivní, jsem psal již na začátku karty máte prostě již rozdány. Zapomněl jsem zmínit jednu důležitou věc. Tady ta pravidla odmítání na základě fyzického vzhledu platí pro ty muže, kteří nemají ženě co nabídnout, kromě svých ideálních povahových vlastností, které mu jsou k ničemu, protože pěkná žena si může vybrat pěkného muže, byť nějakého troubu, ale v první řadě jde o fyzickou přitažlivost, která ve většině případů nemůže být nahrazena psychickou přitažlivostí. A tímto se dostávám k případům, kdy i již znatelné procento žen (ne nula celá nic jako v předchozích případech) odsune fyzický vzhled až na další pozici. A kvůli čemu tak většina žen učiní? -Kvůli materiálnímu zabezpečení, což zajistí jí i jejímu potomkovi bezpečný a snadný život, tedy větší pravděpodobnost úspěšné reprodukce. Zase se stačí podívat do minulosti a zjistíte, že tak se ženy chovají odjakživa, takže je to přirozené a ženy to nemohou změnit je to v nich zakódováno. Stejně tak se chová 13
spousta zvířat, kdy samice se páří s nejsilnějším, a tedy nejmocnějším, samcem. Ovšem u lidí je to trochu jinak, protože samotná síla souvisí s fyzickým vzhledem, ale těžko budeme předpokládat, že někdo s pupkem jak (však víte kdo), kterému táhne na šedesátku, zvládne nějakého urostlejšího puberťáka, co alespoň jednou týdně odloží cigáro a zajde do posilovny. Lidé se od ostatních zvířat liší tím, že i s relativně velmi malou silou, dokáží přemoci mnohem silnějšího soupeře a to díky zbraním (nástrojům) a schopnosti rozvinutého myšlení, tedy plánování taktiky boje. Jelikož je člověk společenský tvor a vždy byl, žil i dříve ve stádech (tlupách, společenstvích). Určité společnosti žijí v určité sociální hierarchii, kdy zde vládne nejsilnější jedinec, který má největší právo na to spářit se s největším počtem samic (např. u hmyzích společenstvích je situace samozřejmě odlišná). Lidé takto také žili, proto se ženy naučily vzhlížet k tomu nejmocnějšímu jedinci. Ale postupným vývojem člověka a rozvíjením se inteligence se mocným člověkem nemusel stát vždy jen ten nejsilnější. U lidí se moc začala projevovat i tím, kolik kdo nashromáždil majetku. Když měl někdo hodně majetku, mohl si např. zaplatit stráže, které se staraly o jeho bezpečí. Nebo prostě lidé začali vzhlížet k určitému jedinci na základě jeho původu, tedy automatické zařazení na vrcholné příčky společenské hierarchie a lidé k němu měli respekt, který plynul pouze z jeho pozice. Sami jistě víte, že k někomu cítíte respekt, i když byste ho zmákli malíčkem u nohy. A tak se mocnými lidmi stávali i ti, kteří na tom nebyli po fyzické stránce nejlépe. Důvodem této odlišnosti od zvířat je i to, že již muž, který usiloval o pozici a majetek jiného muže, se nemusel svému sokovi postavit tváří v tvář a změřit s ním síly, ale mohl ho jednoduše (třeba) zapíchnout ve spánku. Proto se na pozice, které dříve patřily pouze nejsilnějším mužům (tedy většinou i fyzicky krásných) dostávali i slabí a nevzhlední muži. No a ženy na to zareagovaly. Proto i dnes, pokud jste nevzhlední, můžete na svoje Ferrari ulovit kdejakou pěknou kočku. Ovšem musíte počítat s tím, že ona s vámi nebude kvůli vašim fyzickým přednostem a dobré povaze. Zkrátka vytušila šanci, jak zabezpečeně prožít život a vychovat dítě. Problém u takové ženy je, že pokud se jí nabídne lepší šance, může vás opustit, stejně tak v případě, kdybyste o své přednosti (finanční) přišel. Zkrátka vás pravděpodobně nebude nikdy milovat opravdovou láskou, takže nebude mít důvod s vámi zůstat v horších chvílích. Ale také to neznamená, že by se to stát muselo. Lidé jsou různí a i jejich prožívání lásky je zcela odlišné. Někdo bez svého partnera nevydrží ani minutu a někdo za lásku považuje sex a občasné společné chvíle. A někdo je opravdu maximálně naplněný tím, že se cítí materiálně (a tím i fyzicky) zabezpečen. To, jestli se narodíte pěkní nebo škaredí, rozhodne o celém vašem životě. Tento život prostě není stvořený pro škaredé lidi. Škaredé lidi si příroda nepřála, protože jsou bezpečnostním rizikem, které může ohrozit přežití druhu. Tato věta se zdá přehnaná, ale není. Kdyby bylo hodně škaredých lidí, byly by častější různé genetické deformace a rodilo by se stále méně, reprodukce schopných, jedinců, což by v konečném důsledku mohlo znamenat úplné vyhynutí druhu, protože by oslabení, nemocní (škaredí) jedinci byli náchylnější na různé nemoci, což by se šířilo na další generace, pokud by další generace vůbec byly. O zvířatech se říká, že přežijí jen ti nejsilnější tedy ti nejzdatnější, nejzdravější a je to samozřejmě pravda. Toto nelze zpochybnit. Ale zároveň se tvrdí, že u lidí to neplatí. Silně nemocný člověk sice může přežít, ale má již minimální šanci na reprodukci, takže jeho geny nepřežijí. I kdyby byl schopen reprodukce, zdraví lidé ho odmítnou, protože budou vyhledávat pouze zdravé lidi. A to, jestli je někdo zdravý, zjistíme okamžitě podle vzhledu. Doufám, že nikdo, kdo dočetl tuto knihu až sem, si nemyslí, že těmi nemocemi myslím nachlazení nebo chřipku? A co se týče toho stupně škaredosti, možná si myslíte, že to se zdravím nesouvisí. Pokud mluvíme o různých deformacích, kdy člověk vypadá opravdu sexuálně odpudivě, tam je každému jasné, že je nemocný proto se nám zdá odpudivý, protože nám příroda dává jasné varování, že s tímto jedincem se pářit nedá. Ale i ti méně škaredí, co vypadají relativně normálně, mají většinou horší imunitní systém tedy odolnost proti nemocem. I zde nám dává příroda jasný signál. Většina z nás neuvažuje o tom, že když se nám někdo nelíbí, že je to z toho důvodu, že by případné naše společné dítě mělo menší šanci na přežití. Ale všechno je pouze o sexu! Kdyby nebyl sex, nejsme ani my. Pěkní lidé jsou procentuálně zdravější než ti škaredí. Kdo nevěří, ať se podívá třeba na zuby svých spolužáků či kolegů. Uvidíte, že ti pěkní mají zdravější 14
zuby než ti škaredí. A rozhodně to nesouvisí s čištěním zubů. To je další obrovská lež! To, jestli budete mít kaz nebo ne, záleží především na vašich genech. Ale proč by se někdo obtěžoval se studií, když se na zubních pastách a kartáčcích vydělávají miliardy? I když si budete každý den čistit zuby třeba pětkrát, nic moc tím neovlivníte. Tedy vlastně ano sedřete si přirozený ochranný obal zubů sklovinu, a tím bude pravděpodobnější infekce. Tak jsem vám tímto snad odpověděl na otázku, která vás trápí: Proč, když já si pravidelně a správně čistím zuby, mám zubní kaz a moje spolužačka, co jí pořád čokoládu a pije colu žádný kaz nemá? Lidé tu žijí tisíce let. A jak dlouho si myslíte, že si čistí zuby? I sto let je přehnané číslo. Samozřejmě i pěkní mají kazy a i škaredí mají bezvadný chrup. Ale jen si sami udělejte vlastní statistiku. Ještě malá rada pro ty, co chtějí mít opravdu zdravé zuby: na čištění se vykašlete a hlavně jezte jen ty potraviny, které znal člověk tak před 1000 lety... no dobře, stačí i 100. Říkám to z vlastní zkušenosti? -Ne! Zrovna jsem dopil dvojitou instantní kávu s cukrem a večer si sedřu sklovinu kartáčkem. Ale už téměř 9 let jsem neměl zubní kaz. A důvod? -Už téměř 9 let jsem nebyl u zubaře. Co zubař nevidí, to nerozvrtá. Ještě doplním k tomu zdraví, že v dnešní době mají i pěkní lidé řadu vážných nemocí. Ale většinou se jedná o nemoci, které jsou způsobeny civilizací, tedy novými látkami, a proto na ně tělo nemůže standardně reagovat. Jedna z nejhorších věcí současnosti, která ovlivňuje zdravý vývin a vývoj dítěte, je hormonální antikoncepce. Chcete aby vaše dítě bylo alergické a mělo oslabený imunitní systém? Používejte co nejdéle hormonální antikoncepci. Studie o její škodlivosti vyplouvají na povrch jen zřídka. Lidé si myslí, že všechny potraviny jsou bezpečné. Ale stačí pravidelně užívat léky nebo konzumovat různé vitamíny a rakovině jdete naproti. Všechny syntetické látky vás postupem času zabíjejí, ale zase na druhou stranu vám některé život prodlužují. Ale vědecké testy těchto látek se buď nedělají, nebo jsou testy teprve na začátku. Kupříkladu se myslelo, že když kuřáci budou pravidelně konzumovat betakarotén, sníží se u nich riziko rakoviny. Výsledek? Studie se předčasně ukončila, protože u kuřáků, kteří konzumovali tablety betakaroténu, se zvýšil výskyt rakoviny o 60%, a to v dřívější době, než měla studie skončit. Ale zase si s tím moc nelámejte hlavu, protože vaše délka života je z 80ti až 90ti procent již dána vašimi geny a vy ji už neovlivníte. Pokud ale budete například vydatně kouřit, dožijete se pouze 80ti procent vašeho životního potenciálu. Ale zase nečekejte, že když budete žít tím nejzdravějším stylem, jakým to vůbec lze, že se dožijete stovky. No už jsem v této kapitole popsal dost stran, dokonce jsem zde napsal druhý nadpis, ale pořád se nějak nedostávám k dalším věcem, ke kterým jsem chtěl. Takže napíši třetí nadpis, který ale bude stejný jako druhý nadpis. Pokud máte dobrý zrak a nedíváte se zahleděně jen na ten řádek, který právě čtete, tak už ten nadpis vidíte a tím pádem čtete tenhle řádek úplně zbytečně, stejně jako čtete i toto slovo zbytečně. Jste pěkní? Tak máte štěstí! Takže jsem nakonec ten nadpis pozměnil, aby to nebyla taková nuda. Jaké jsou tedy výhody fyzické krásy? Napíši to, co říkali v českém vydání pořadu Clever a doplním další své postřehy. Když začneme od mala, tak to jistě nějaké výhody má, ale vy si na to stejně nebudete pamatovat, tak co? Snad jen to, že hezčí dítě je roztomilejší, tudíž je menší pravděpodobnost, že by mu někdo cizí ublížil. Ale to platí pro mláďata všeobecně, protože jsou všechna roztomilá. Proto přeskočíme až do školy. Hezké dítě bude mít více kamarádů, což bude mít obrovský vliv na jeho vývoj. Však to znáte, že pěkní a škaredí lidé se chovají odlišně. Pěkní jsou tzv. namyšlení, zatímco škaredí se zdají hodnější. Samozřejmě je to věc subjektivního pohledu, ale takhle nějak to je. Pěkné dítě, potažmo i člověk v jakémkoliv věku, dostane mnohem snadněji to, o co si řekne. Je ze všech stran zvýhodňováno. Ve škole dostává lepší známky (to je z toho pořadu Clever, resp. z vědeckých studií), všichni mu pomáhají, všechno má prostě snadné. No dospělejší jedinec si snadno najde partnera, a to toho vytouženého, dříve začne se sexem, pak samozřejmě dostane lepší práci než škaredý jedinec, no a takhle se to s ním táhne celý život. Vzal jsem to hodně ve zkratce, ale každému je jasné, o co jde. Ti pěkní jistě nesouhlasí, takže začnu s 15
pravidelným dokazováním, které je zde o to příjemnější, že v této knize jsem pouze Já ten, který má pravdu a vy mi sice můžete doma nadávat, ale já to neslyším a v této knize se to beztak neobjeví. Cha. Pěkný člověk je ze všech stran zvýhodňován. Ať se mi lépe hovoří, budu teď mluvit pouze o ženách pěkných ženách. Proč jsou zvýhodňovány a hlavně od mužů? Kvůli prostředí to není, kvůli potravě také ne, takže nám zbývá poslední možnost, a tou je sex. Každý normální a zdravý člověk touží po pěkném partnerovi. Na sex lidé nezačínají myslet někdy v pubertě, ale prakticky od narození. Zájem o to druhé pohlaví, hraní si na doktora, dětské lásky atd. - netřeba více rozepisovat. Já jsem se myslím poprvé zamiloval do sestřičky v jesličkách, což je asi jedna z mých prvních třech životních vzpomínek, a pak se to se mnou už táhlo, takže asi tak 3 holky ve školce a 1263 holek, žen, kreslených postaviček a učitelek po dobu základní školy a střední školy. Nutno podotknout, že ty kreslené holky a jedna mořská panna (Ariel je fakt kus) a jedna učitelka se vyskytovaly jen po dobu té základní školy. I když..., kdybych věděl, co mě čeká, raději bych zůstal zamilovaný do té mořské víly. Když se vám někdo líbí a po někom toužíte, snažíte se před ním vypadat dobře a snažíte se, aby měl na vás dobrý názor. Proto se snažíte hezké holce všelijak pomáhat (mluvím k mužům), protože i když po ní nejedete, váš mozek ihned vyhodnotil její krásu a zařadil ji mezi potenciální sexuální partnerky. Toto vyhodnocení probíhá mnohokrát za den, vždy když se podíváte na novou ženu. V nějakém tom dokumentu to bylo nějak konkrétně vyčísleno, no ale zas takovou paměť nemám. Zkrátka každou ženu, na kterou se podíváte, okamžitě fyzicky vyhodnotíte, zdali je vhodnou potenciální sexuální partnerkou. Na světě neexistuje jediná žena, kterou byste takto podvědomě neohodnotili. A i když je šance na to, se s tou náhodnou ženou spářit, téměř nulová, vy se chováte tak, abyste tu šanci zvýšil. No a co ženy? Nebudou na pěknou ženu žárlit. Pokud ji budou brát jako konkurentku, tak ano. Ale třeba do školy většina z vás nejde za účelem partnerského seznámení. Proč jsou tedy pěkné holky víc oblíbené i u ostatních holek a mají více přátel? Za přátelstvím, stejně jako kterýmkoliv jiným vztahem, hledejte vždy nějaké výhody. Kolem pěkné holky se bude motat i více kluků, čímž se zvýší šance i pro ty ostatní kamarádky. Toto je však spekulace. Mnohem pravděpodobnější variantou je to, že lidé kamarádi s podobnými lidmi, jako jsou oni sami. A přece jenom na světě je více těch pěkných a trochu pěkných lidí, než je těch škaredých. Toto je také spekulace. Takže do třetice ta pravá možnost, která už spekulací není, protože jsem ji teď zrovna vymyslel a cítím, že je to pravda. Pěkní lidé se totiž lépe seznamují. Proč? Protože jsou na to zvyklí, protože každý raději mluví s někým pěkným tohle samozřejmě berte s rezervou, protože mnozí z vás si určitě nechtějí povídat s nějakou barbínou. Ať je tok jak chce, tato přátelství nejsou moc pevná. Lidé, kteří mají desítky, a dokonce i stovky přátel, nemají vlastně žádného skutečného přítele. Dejme tomu, že každý člověk má v sobě určité množství lásky, kterou rozdělí dle svého uvážení a to jak mezi lidi, tak i mezi své zájmy a koníčky. Někdo tu lásku rozporcuje na stovky malých kousků, které již nemohou být tak intenzivní. A někdo dá drtivou většinu své lásky jen jedné osobě. Sami zjistíte, že to tak je. Lidé, kteří věnují většinu své lásky jediné osobě, již nepotřebují k životu nic moc dalšího. Ta jejich jedna osoba je pro ně celý život a vůbec nestrádají tím, že nemají další přátele. Taková láska je však spíše výjimečná. Běžnější je, že lidé rozdělí svoji lásku mezi dva až tři skutečně dobré přátelé, pár dalších známých a tu zbylou velkou část věnují své lásce a rodině. A třetí skupinou jsou ti, kteří rozdělí svoji lásku mezi desítky lidí. Sice vypadají, že mají spoustu přátel, ale prakticky nemají nikoho. Jejich přátelství jsou založená na několika povrchních větách, ale když byste například všechny tyto lidi zavřeli na týden do uzavřeného prostoru, projevilo by se jejich skutečné přátelství. Jaké z toho plyne ponaučení? Pokud si vyberete partnera, který je hodně společenský a má hodně přátel, nemůžete čekat, že spolu prožijete vášnivou lásku a on vás bude milovat tak, že bez vás nevydrží ani minutu. Pokud si naopak vyberete někoho s malým počtem dobrých přátel, z jeho strany bude láska velmi intenzivní. Ale také si dejte pozor na to, že někdo svoji lásku investuje třeba do své práce. Ještě musím upřesnit, že počet přátel není rozhodující, ale tím důležitým ukazatelem je intenzita přátelství. Někdo může mít třicet přátel, ale 16
jen dva opravdové a s těmi zbylými prohodí jen občas nějaké slovo. Tímto odbočením se vrátím k tématu, konkrétně k té formulaci, že vzhled má velký význam v sociálním chování člověka. I když by se narodily dvě zcela charakterově a povahově identické děti (děvčata), ale jedno by bylo pěkné a druhé škaredé, a i kdyby vyrůstaly v úplně stejném prostředí, stejně z nich vyrostou povahově odlišní lidé. Ta pěkná dívka by svoji lásku rozdělila mezi více lidí, neboť by byla oblíbenější a měla by více kontaktů. Též by byla zvyklá na to, že spoustu věcí dostane zadarmo, čili že se u ní budou kluci předhánět ve zdvořilostech. Ona by si na to samozřejmě zvykla a určité věci by již považovala za samozřejmost. Naučila by se, že se stačí na kluka usmát, a on pak udělá cokoliv. Začala by dříve se sexuálním životem a pravděpodobně by vystřídala více partnerů. Tím by se snížila pravděpodobnost, že prožije zbytek života pouze s jedním partnerem, protože by věděla, že může mít prakticky jakéhokoliv kluka. Nebude nikdy schopna prožít intenzivní vášnivou lásku, kdy by bez svého partnera nedokázala žít. Druhá dívka by byla téměř pravý opak. Měla by méně kamarádů, kluka by hledala těžko, nikdo by ji nezvýhodňoval, proto by si musela vše sama vydřít, čímž by se posílily její schopnosti dokázat v životě něco víc, byla by hodnější a upřímnější (pouze v některých ohledech), neboť by nemusela lhát klukům, které by musela odmítat. Se sexem by začala v mnohem pozdějším věku, nebrala by ho jako samozřejmost a se svým partnerem by měla daleko intenzivnější, intimnější a komornější vztah a byla by velká šance, že spolu zůstanou po celý život. Vidíte tedy, že krása má opravdu velký vil na to, jak se bude člověk chovat. Proto se říká, že jsou pěkné holky namyšlené. Namyšlenost je však dosti subjektivní pojem. Ty pěkné holky se prostě naučí prodávat svou krásu. Kdybyste byli krásní, dělali byste to samé. Ti z vás, kteří již mají určitý nadhled a nerozsypou se z každé pěkné holky, možná někdy zjistili, že když za nimi přijde nějaká pěkná holka s prosbou o určitý druh pomoci, tak nasadí úsměv. Vy se na ni také začnete smát. Ona už očekává, že to má u vás v kapse. Protože na základě mnoha předchozích zkušeností zjistila, že to funguje, že se stačí usmát na kluka, a ten je schopný udělat cokoliv. Když se na ni smějete i vy, tak i kdybyste její prosbu odmítli, ona vás bude přemlouvat a pravděpodobně vás přemluví... u mě to tedy tak je, když mám na to náladu. :-) Když ale nepřistoupíte na její hru, nezačnete se usmívat a budete ji brát jako kohokoliv jiného, a odmítnete ji, uvidíte v její tváři, že je tím zaskočena, že na to není zvyklá. Ještě se chvíli bude usmívat, ale už to bude spíše křečovité a smích ji bude mizet z tváře. Pokud toto neznáte ze své osobní zkušenosti, pozorujte nějakou pěknou holku s někým jiným. Třeba ve škole při zkoušení. Pěkná holka, když neví, usmívá se sice už je to ten křečovitý úsměv, ale stále to podvědomě zkouší. Nedělá to naschvál, jen se to tak již naučila. Kdo má pocit, že tady odsuzuji ty pěkné lidi, mýlí se. Oni za to také nemohou. Nelze od nikoho očekávat, že se již od mala začne vychovávat sám. Záleží to především na prostředí a ostatních lidech. Ještě doplním, že je tu řeč o těch nadprůměrně hezkých lidí. Namyšlenost co to je? Namyšlenost se dá označit za to, když někdo něco již automaticky očekává. Že mu někdo pomůže, udělá zdvořilost apod. Zároveň však tuto věc nepovažuje za samozřejmost jiná, větší, skupina lidí. A tito lidé právě označí někoho za namyšleného, protože očekává něco, co ostatní běžně očekávat nemohou. Když vám někdo dvacetkrát podrží dveře, již to začnete brát za samozřejmost a očekáváte, že se to stane i po jedenadvacáté je to podmíněný reflex. Ale při tom jedenadvacátém pokusu vám někdo ty dveře nepodrží a uvidí, že vy jste očekávali, že vám je podrží. V jeho očích budete namyšlení, protože on pochází z prostředí, kde si každý drží dveře sám. Proto je namyšlenost relativní pojem a není na místě, abyste za to někoho odsuzovali, protože i vy můžete být v očích někoho jiného namyšlení a sami si to neuvědomujete. Proto ty pěkné holky očekávají, že něco dostanou snáze, než ostatní. Není to jejich chyba. Je to jejich podmíněný reflex, který se utvářel mnoho let. A čím déle se utváří, tím silnější je a lze ho obtížněji změnit. Vzpomeňte si třeba na pohádku Pyšná princezna. 17
Pěkná, hodná a nenamyšlená holka? Samozřejmě jsou takové. Zde se často setkáváme s tzv. syndromem ošklivého káčátka (bylo to v mnohých puberťáckých filmech). Syndrom ošklivého káčátka je vysvětlován tak, že dívka byla po dobu svého dětství považována za neatraktivní, proto byla ve svém okolí vychovávána jako škaredá. Až v pozdějším věku, v pubertě, se z ní stala atraktivní dívka, ale již se stačila pevně utvořit její povaha škaredé dívky. Ze škaredé dívky se přes noc stala krásná, ale její povaha na to nemohla tak rychle reagovat. Náhle přestoupila do jiné skupiny a začala pociťovat výhody krásné dívky, ale její charakter se nezměnil. A pak jsou tu ještě ty výjimky, které byly krásné po celý svůj život, ale jejich vrozená povaha byla natolik silná, že odolaly všem pokušením, která jim byla servírována jak na běžícím pásu. Ale zase si uvědomte, že výjimky jsou opravdu výjimečné. Při různých rozhovorech jistě slýcháváte o různých výjimkách, tedy např., že ta pravá holka, která nebude jako ostatní, se určitě najde apod. Člověk má pak pocit, že ty výjimky jsou velmi časté. Ale není to tak. Ale výjimky jsou, proto nikdy nemůžete tvrdit, že všichni něco dělají. Vždy může být výjimka. Krásné ženy jsou na tom hůře. -Škaredí lidé tohle jistě odsoudí. Z toho, co jsem zde vše napsal, vyplývá, že pěkní lidé mají hezčí život. Ve směs to tak je. Proč tedy občas slýcháváme názor, že pěkné holky to mají těžší? Protože ty pěkné holky mají své specifické problémy, které ostatní lidé neznají. Často si stěžují např. na to, že po nich chce každý jenom sex, že se na ni všichni chlapi úchylně dívají apod. Z jejich pozice se to může jevit jako velký problém a mnohdy to pro ně problém je. Ale ze strany škaredých lidí se to jeví jako namyšlenost. Každý má totiž své specifické problémy, které těžko někdo jiný (z jiné skupiny ) pochopí. Když má někdo relativně všechno jsou pro něho i malé problémy dosti velké. Proto je hodně celebrit závislých na drogách a alkoholu a mají velké existenční problémy, byť se z pohledu obyčejného člověka zdá, že mají vše. Taková slavná zpěvačka je pak třeba schopná sebevraždy z toho důvodu, že poklesne její popularita. Z pohledu průměrného člověka je to zcela nepochopitelné. Ale nikdo se nemůže vcítit do kůže někoho jiného z jiného prostředí, které on sám nezná. Proto slýcháváme různé rady, které jsou pro nás těžko dosažitelné, a naopak mi nechápeme proč, když jsme něco dokázali my, proč by to nemohl dokázat i někdo jiný? Neodsuzujme proto lidi, kteří něco nedokáží. Třeba si říkáte o bezdomovcích, proč se prostě nezvednou a nejdou hledat práci? Nic na tom není já bych to zvládl také. Ale vy nemůžete chápat, jak se oni cítí. Další příklad jsou třeba deprese. Někdo se vzmůže a začne něco dělat, čímž se zpět vrátí do života. Ten člověk si pak myslí, že toto může dokázat každý. Ale zase je to velký omyl. Toto je opravu zásadní věc, kterou by si měl každý uvědomit. Co je jednoduché z mého pohledu, může být pro někoho nedosažitelné. Vrátím se ještě k problému těch pěkných holek. Když byste jí dali na výběr, že buď bude pěkná a bude muset snášet toto obtěžování, nebo bude škaredá a bude sama bez partnera, co by si asi vybrala? Proto se i vy zkuste zamyslet z neutrálního pohledu, jestli jsou vaše problémy opravdu vážné. A co zjistíte? Pravděpodobně nic, protože se zase budete dívat pouze ze svého hlediska. Ale u mnohých věcí zjistíte, že vaše problémy jsou zbytečné, hlavně pokud je srovnáte s problémy někoho jiného. Třeba že máte málo peněz. Vzpomeňte si na lidi, kteří žijí s osmi dolary na měsíc. Skutečně beru tak málo? Proto my většinou máme problémy, kterým by se ostatní smáli. Ale každý problém je ovlivněn prostředím. V televizi vidíte lidi, jak se rozčilují nad politikou. Kdyby byla válka, rozčilovali by se také? Člověk se zkrátka jen přizpůsobuje svému prostředí. Proto jste teď možná pochopili lépe, že i když byste měli třeba více peněz, vaše problémy nezmizí, jen se transformují na jiné. Vážnost problémů by jistě byla jiná, ale pokud člověk nemá s čím porovnávat, zdá se vážnost stejná, neboť se přizpůsobí prostředí. Proto se problém někoho, kdo řeší, jestli zítra sežene potravu, dá plnohodnotně srovnat s problémem zpěvačky, jejíž popularita klesá. Ale z pohledu třetí osoby je jasné, který problém je vážnější. Ale ta zpěvačka to nemůže vidět. A i když si uvědomíte, že jste na tom vlastně oproti jiným lidem výborně, vaše problémy nezmizí, neboť si to je na chvíli uvědomíte, ale nebudete žít v tom jiném prostředí. To je také důvod, proč lidé, kteří unikli o vlásek smrti, si váží daleko více svého života a snaží se každý den prožít naplno. Ten zážitek byl tak nesmírně frustrující, že ovlivnil zcela jejich pohled na život a z minuty na minutu začali žít v jiné skupině, i když se jejich prostředí nezměnilo. Jestli si chcete více vážit toho, co máte, zkuste žít nějakou dobu v jiné, nižší skupině. Nižší skupina je 18
ta, která se blíží více základním problémům což je přežití. Ale asi nikdo z vás to neudělá a spokojí se s tím, co má. Kapitola 6 Lhaní žen II - ve vlastní prospěch V druhé kapitole jsem se věnoval lhaní žen, které pramenilo ze strachu. Ale ženy nelžou pouze ze strachu, ale i pro svůj vlastní prospěch. Samozřejmě to platí i pro muže, ale i teď, když píši tato slova, jsem stále muž, proto se stále nebudu muži zabývat. Možná se ze mě, za dalších 100 stran, stane žena a budu psát o mužích. Ale zatím máte smůlu... Lhaní ze strachu i z prospěchu se dá považovat za to samé, neboť tím, že někomu zalžeme ze strachu, zajistíme si tím prospěch. Co muž považuje za lež, žena za lež nepovažuje. V této kapitole se budu věnovat různým činnostem žen, které někdo nechápe a někdo si jich třeba vůbec nevšímá. Jde především o to, proč se žena snaží sebe samu prezentovat lepší, než jaká ve skutečnosti je? Musíme si nejdříve uvědomit, jakým způsobe si obě pohlaví hledají partnery. U lidí je to tak, že muž je ten, který se o něco aktivně pokouší a žena je ta pasivní (nemluvím zatím o sexu to je pro ty z vás, co se teď zamysleli nad svým sexuálním životem a uviděli v předchozí větě až nečekanou podobnost ;-). Proto více než 90% vztahů pramení z podnětu muže. Zatímco u spousty zvířat vídáme, jak se samec před samicí naparuje a snaží se ji přilákat, u lidí se naparují samice. Proto se na sebe snaží všelijak upozornit, což je hlavní důvod líčení. K tomu fyzickému lákání mužů není asi co dodávat to každý vidí a zná. Ale jak již bylo řečeno, lidé se neseznamují pouze na základě fyzického vzhledu. Proto musí ženy vládnout kromě dovednosti ve fyzickém přitahování, i psychickými verbálními schopnostmi. Když se vrátíme k tomu fyzickému zkrášlování se žen, zjistíme, že je to též forma lhaní. Lhaní je to, čím vědomě uvádíme někoho v omyl. Něco co neodpovídá pravdě. Lhaní samozřejmě nemusí být jen zákeřné, lhaní je totiž velice důležité v lidských vztazích. Důležitost lhaní je tak velká, že tomu nikdo snad ani neuvěří. Ale je to tak. To, že se žena namaluje, znamená, že předstírá, že vypadá jinak, než jaká doopravdy je je to tedy lhaní uvádění někoho v omyl. Asi nikdo z vás, za tuto formu lhaní, ženy neodsuzuje. Musím však doplnit, že toto lhaní se týká spíše určitého druhu líčení, jako je makeup, který zakrývá nedostatky. Jinak líčení jako takové je o něčem jiném, než pouze udělat ze sebe krásnější. I když si to ženy myslí, důvod líčení je zcela jiný, a to vám objasním za chvíli. A stejně jako je to u tělesného lhaní, je to i u toho verbálního lhaní. Má to zcela stejný původ. Ženy se na sebe snaží upozornit a udělat ze sebe lepší atraktivnější potenciální partnerku, která bude mít tak vyšší pravděpodobnost na ulovení muže. Žena v tom pochopitelně lhaní nevidí, muž, přesněji řečeno inteligentní muž, ano. Když se ale ženy zeptáte, jestli je to opravdu pravda a ona se zamyslí, zjistí, že to není pravda. Ale také se neoznačí za lhářku, protože to bere jako samozřejmost. Proto je i lhaní relativní! A proto dochází k nepochopení mezi pohlavími a vzájemnému obviňování ze lži. Ale muž i žena to vidí odlišně. Proto nikdy nemohou dojít ke stejnému výsledku a k pochopení. Co muž 19