Hudba u opavských minoritů v 18. století

Masarykova universita v Brně Filosofická fakulta Hudební věda Zdeňka Myšková Hudba u opavských minoritů v 18. století Magisterská práce Vedoucí práce: Mgr. Vladimír Maňas, Ph. D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem magisterskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Zdeňka Myšková

Poděkování Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu práce Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D. za cenné podněty při zpracovávání práce a Bc. Jiřímu Krátkému za pomoc při překladech z německého kurentu. Rovněž bych chtěla poděkovat Evě Bohuslavové za pomoc s překladem a své rodině za podporu a trpělivost.

Obsah Úvod... 6 1 Stav bádání... 8 1.1 Stav pramenné základny... 8 2 Stručné dějiny minoritského kláštera... 10 2.1 Vznik opavského minoritského kláštera... 10 2.2 Dějiny kláštera konce 17. a 18. století... 10 3 Hudba u minoritů... 13 3.1 Hudebníci... 13 3.2 Kostelní fundace... 18 3.2.1 Chronologický přehled fundací... 19 4 Hudební nástroje kostela sv. Ducha... 21 4.1 Varhany... 21 4.2 Další nástroje... 23 5 Sbírka minoritského kostela sv. Ducha... 25 5.1 Dochované hudebniny... 27 6 Skladatelé... 28 6.1 Neidentifikovatelní skladatelé... 28 6.2 Identifikovatelní skladatelé... 30 6.2.1 Itálie a Španělsko... 30 6.2.2 Německé země... 32 6.2.3 České země... 40 6.3 Opisovači... 51 Závěr... 56 Zusammenfassung... 60 Summary... 61 Soupis pramenů a literatury... 62 a. Soupis pramenů... 62 b. Soupis literatury... 62 c. Internetové odkazy... 66 Přílohy... 68 4

Úvod Hudba u minoritů v Opavě představuje neprobádané téma, o němž se v literatuře objevují jen velmi kusé informace. Autoři hesla Opava ve Slovníku české hudební kultury připomínají minoritský řád pouze v souvislosti s dalšími řády, jejichž koncentrace podněcovala v Opavě kulturní rozmach (srov. BOŽENEK SETTARI 1997: 645). O tom, že o minoritech neexistuje žádná studie, dokládá i Racek poznámkou, že bude ještě třeba důkladně prostudovat vedle dalších klášterů i hudební minulost minoritského kláštera (srov. RACEK 1954: 10). Též Jiří Sehnal v Dějinách hudby na Moravě, který se velmi podrobně věnoval dějinám církevní hudby, nepodal o minoritech mnoho informací. Ve svém pojednání přímo uvádí: Hudební minulost minoritů, kteří měli v 17. a 18. století své konventy v Brně, Opavě, Jihlavě a Krnově, je dosud neprobádaná. Řád, který dal české hudbě Ferdinanda Bernarda Artophaea, Bohuslava Matěje Černohorského a Česlava Vaňuru, jistě nebyl ani na Moravě z hudebního hlediska bezvýznamný. Potvrzuje to jednak dochovaná sbírka kostela sv. Ducha v Opavě z 2. poloviny 18. století a velké varhany v kostele sv. Janů v Brně od Sieberova žáka Antona Richtera z roku 1732 (SEHNAL VYSLOUŽIL 2001: 86). Významný materiál pro zpracování studie o hudebním dění opavských minoritů v 18. století na kůru u sv. Ducha tvoří prameny. Na prvním místě se jedná o zpracování hudebnin minoritské sbírky a vytvoření soupisu, který je součástí přílohy. Informace v soupisu vycházejí z popisu samotných hudebnin a opírají se o databázi OPAC-RISM. 1 Identifikace skladatelů je dále založena na vyhledávání hesel v odborných slovnících. 2 Tyto informace umožňují analyzovat repertoár chrámového prostředí v 18. a na počátku 19. století z několika hledisek: můžeme sledovat zastoupení autorů jednotlivých zemí, výskyt liturgických forem a nástrojové obsazení. Na základě využití sekundárních pramenů, jako jsou například kostelní účty a fundační listiny bylo možné zčásti doložit nástrojové obsazení a podat částečný přehled fundací. Střípky jmen hudebníků, kteří se podíleli na hudebním dění minoritského kostela, bylo možné zjistit z titulních listů hudebnin, zápisů na partech nebo z poznámek v Manuale minoritského provinciála Štěpána Christa. 1 OPAC-RISM [online]. Přístupné z: <http://opac.rism.info/>. 2 Grove, ČSHS, Dlabacž, PHSN II, EItner Q a další. 6

Časově je práce zasazena do 18. století, ale vzhledem k poznámkám o provádění skladeb dochovaných na partech nebo titulních listech hudebnin, přesahuje i do 19. století. Cílem magisterské práce je zpracování studie, která má z částečných informací, které se uchovaly, vytvořit obraz o liturgickém dění a hudebním provozu na kůru sv. Ducha v Opavě. Tímto by měla práce alepoň částěčně přispět zahlazení prázdných míst Opavy na hudebně-historickém poli. 7

1 Stav bádání 1.1 Stav pramenné základny O historii opavských minoritů se můžeme dočíst z několika publikací. Základní informace poskytují Encyklopedie moravských a slezských klášterů (Foltýn 2005: 547 550) a Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích (srov. BUBEN 2006: 183 186). Z regionálních historiků se dějinami kláštera zabýval František Šigut. Ten ve své pozůstalosti zanechal strojopis Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě. 3 Velmi podrobně sleduje dějiny až do počátku 17. století. Historii kláštera se v knize Kirche und Kloster der P. P. Minoriten zum Heiligen Geist in Troppau rovněž věnoval Ernst Baumann (1902). Ucelený přehled literatury a studií, které poskytují informace k dané problematice, podal Josef Svátek ve studii K stavebním změnám minoritského konventu v Opavě (1957). Nověji se vznikem kláštera na základě archeologického výzkumu zabýval Prix a Zezula (2002). Pramenný materiál je uložen v Zemském archivu v Opavě, kde se nachází fond Minorité v Opavě. Z období 18. století se ve fondu dochovalo kolem dvaceti pramenů. Patří mezi ně knihy sakristie, kde jsou uloženy záznamy o odsloužených mších, účetní deník konventu, katalog konventní knihovny, fundační listiny, soupisy mešních fundací a rukopisné životopisy některých světců a jiných význačných osobností. Pro vytvoření částečného obrazu liturgie jsou nejdůležitějšám materiálem Originály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha (1757 1912). 4 Zlomek jmen hudebníků, kteří se podíleli na hudební produkci minoritského kostela, bylo možné zachytit z Manuale Štěpána Christa, zvl. katalogů zemřelých bratrů a zemřelých bratrů moravské provincie. 5 Některá jména zaznamenal ve své studii Bohumír Indra (1958: 109 124). Další jména se dochovala na partech skladeb minoritské sbírky. Zprávu o muzikologickém průzkumu sbírky podal v roce 1949 Bohumil Štědroň (1949: 380) a o rok později roku 1950 Oldřich Petráš (1950: 564 565). Další zpráva o minoritském hudebním archivu pochází ze 70. let (1972: 96 97). Nejvíce informací o sbírce nám poskytly samotné hudebniny uložené ve Slezském zemském muzeu. 3 ZAO. Fond Pozůstalost Františka Šiguta. Sign. 133 Karton 12 Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě. 4 ZAO. Aktový materiál C. 46 b Originály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha (1757 1912). 5 [CHRIST, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Defunctoru[m] Fratru[m]. Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Fratruru[m] Pro[vinci]a. Moravia. MZK, Rkp. Mn 60. f. 8

Informace k varhanám byly především čerpány z publikací Jiřího Sehnala (2003, 2004) a z internetové databáze Štěpána Svobody, věnující se varhanám a varhanářům 6 a ze studie Josefa Svátka (1957: 133). Poznámky o dalších nástrojích byly získány ze záznamů o opravách z účetní knihy farního úřadu. Údaje o skladatelích byly částěčně čerpány z titulních listů, za základ ovšem posloužil text vyhledávaný v odborných lexikách (Grove, ČSHS, PHSN, Dlabacž a další). 6 Dostupné z <http://www.varhany.net>. 9

2 Stručné dějiny minoritského kláštera 2.1 Vznik opavského minoritského kláštera Vznik minoritského kláštera v Opavě je zahalen nejasnostmi. Usazení minoritů je často zasazováno do roku 1234 nebo 1238. Kronikář Štěpán Christ se ve svém Manuale zmiňuje, že v tomto roce vznikla fundace, která je připisována knížeti Měškovi II. Opolskému. V roce 1239 ji měl potvrdit český král Václav II. Toto datum je však sporné a v novějších studiích, které se věnují historii řádu, je zmiňováno spíše jako pozůstatek barokní tradice (FOLTÝN 2005: 542). Foltýn ve své encyklopedii uvádí, že první známka pravděpodobné činnosti minoritů v Opavě pochází z 31. března roku 1237, kdy papež Řehoř IX. reagoval na stížnost proti zpochybňování stigmat sv. Františka zdejším dominikánským kazatelem Burchardem (Foltýn 2005: 542). Na základě archeologického průzkumu z roku 2000 datuje Zezula založení kláštera do 2. poloviny 40. let 13. století (PRIX ZEZULA 2002: 275). Pravděpodobně od roku 1239 tvořily minoritské konventy v Čechách, na Moravě, ve Slezku a Polsku česko-polskou provincii. Opavský klášter byl do této řádové provincie přijat 3. 4. 1250 (BUBEN 2006: 164). Lze tedy předpokládat, že opavský konvent byl založen nedlouho před zmíněným datem, tedy někdy ve druhé polovině čtyřicátých let 13. století. Za fundátora můžeme označit nejspíše moravského markraběte Přemysla II. V letech 1517 1732 byly moravské konventy přiřazeny k provincii rakouské, konventy v Opavě a Krnově řídil slezský komisař (comissarius Silesiae). Roku 1732 se moravské konventy odpoutaly od rakouské provincie a vytvořily samostatnou provincii moravskou, která existovala až do roku 1822. Tato provincie sv. Cyrila Metoděje byla rozdělena na 3 kustodie. Opava spolu s Uničovem a Krnovem tvořila kustodii sv. Bonaventury (BUBEN 2006: 163 165). 2.2 Dějiny kláštera konce 17. a 18. století V dějinách kláštera můžeme zaznamenat jeho rozkvět do 2. poloviny 16. století. Ani husitské války nijak výrazně nepoznamenaly klášterní život. V souvislosti s reformací můžeme pak od 2. poloviny 16. století sledovat postupný úpadek kláštera. V tomto období registrujeme množící se spory mezi městem a klášterem, vlivem hojných prodejů a pronájmů dochází k hospodářskému úpadku. Rovněž v této neslavné éře minoritského kláštera dochází k úpadku řeholního života. Během 17. století se úpadek kláštera pak ještě více prohluboval. 10

V následujícím 18. století pak zaznamenal klášter prudký rozvoj nejen v oblasti přestavby kláštera, ale došlo i ke vzkříšení řeholního života a s tím i k rozkvětu liturgické hudby, která se nám do dnešní doby zachovala v podobě rozsáhlé minoritské sbírky. Počátek 17. století se nese ve jménu protestantských útoků. 15. února 1604 přepadli protestanti klášter a vyplenili kostel. Tehdejší kvardián Alexandr Paenetius, který byl přímo ohrožován na životě, musel na rok a půl uprchnout z města. Na Opavu pak byl uvalen císařský acht. Opravy kláštera byly zahájeny až v roce 1610. Kvardián Pavel Meinhart, který do svého úřadu nastoupil v roce 1608, přinutil Bertolda Tvorkovského, aby se zdevastovaný areál začal opravovat. V červenci roku 1621 byl klášter vydrancován oddíly krnovského vévody Jana Jiřího z Hohenzollernu. V té době byl minorita Barnabáš jediným katolickým knězem ve městě a musel zastávat službu i ve farním kostele. Další pustošení na sebe nenechalo dlouho čekat a v roce 1627 klášter vyplenili Dánové. K opravám kostela došlo v roce 1636. Byla přestavěna kaple při severním boku presbytáře a v roce 1666 byla k severní lodi připojena velká kaple sv. Antonína Paduánského. Byl pořízen oltář sv. Antonína Paduánského na místě, kde je dnes oltář sv. Josefa Pěstouna Téhož roku byla také Samuelem Reichlem vystavěna kaple sv. Františka, později výkropní kaple. (SVÁTEK 1957: 133). Jako první byl v této kapli v roce 1668 pohřben Samuel Reichel. V roce 1745 úředník Johann Adam Pröbstel, krerý zemřel 20. června a 1769 Johann Anton Pino von Friedenthal (BAUMANN 1902: 28). Požár, který 24. května 1689 zasáhl město a s ním i klášter, byl poslední ránou, kterou klášter utrpěl v 17. století. Došlo při něm ke zřícení pozdně gotické klenby presbytáře. Během požáru shořelo osm oltářů, kazatelna, varhany a některá paramenta. Tehdejší kvardián P. Albert Kunze přislíbil kostel i klášter zrenovovat (BAUMANN 1902: 22). S opravami se začalo již v roce 1690 a pokračovalo až do 18. století. Během tohoto období došlo k celkové barokní přestavbě kláštera. Opravy konventu skončily v roce 1695, práce na kostele pokračovaly až do roku 1712, kdy byl osazen nový hlavní oltář od laického bratra Adama Erdta (FOLTÝN 2005: 548). K rozšíření chrámové lodi došlo v roce 1714, a to do stran trojicemi kaplí. V letech 1724 25 byly vymalovány klenby kostela freskařem Janem Kryštofem Handkem (FOLTÝN 2005: 548 549). K další přestavbě, tentokrát západního průčelí kostela došlo v roce 1731. V letech 1735 1758 na místě po dvou zbouraných domech před klášterem vznikají dvě nová křídla 11

budovy konventu, čímž klášter nabyl nynějšího rozsahu a podoby (BUBEN 2006: 185). Dominantou chrámového prostoru se stala centrální kaple sv. Antonína Paduánského, vybudovaná před rokem 1745 (FOLTÝN 2005: 548 549). V roce 1749 vyrobil laický bratr Valentin Nähring svatostánek a v témže roce 18. července jej připevnil na hlavní oltář. 1. srpna byl přenesen na hlavní oltář také obraz Panny Marie Pomocné, který byl nejdříve v kapli sv. Antonína a potom u oltáře sv. Františka. Rovněž týž rok byla rozšířena výkropní kaple a opatřena kazatelnou a novými lavicemi. Bratr Valentin Nähring zhotovil ještě v roce 1751 oltář sv. Antonína Paduánského a v r. 1754 oltář sv. Josefa Kupertinského (SVÁTEK 1957: 134). Z rozhodnutí císaře Josef II byl zrušen v roce 1782 sousední klášter klarisek. O rok později roku 1783 došlo ke stavebním úpravám bývalé oratoře sester a také jižní části křídla ambitu jejich kláštera, které byly přičleněny ke kostelu sv. Ducha (BUBEN 2006: 185). Roku 1783 koupili minorité oltář sv. Floriána, který stál dříve jako hlavní oltář v kostele sv. Kláry a umístili jej do nově vytvořené kaple (bývalá oratoř sester klarisek). Obraz namaloval opavský malíř Ignác Günther (SVÁTEK 1957: 134). Rok 1785 je důležitý z hlediska nově ustanoveného druhého farního úřadu u sv. Ducha a tím založení nové inkorporované fary. Dne 20. 6. 1790 v klášteře znovu hořelo. Oheň zničil kryptu s náhrobky opavských vévodů, hlavní oltář, kapli sv. Antonína, kapli zemřelých, kazatelnu, varhany a strany oratoře (BAUMANN 1902: 23). Škody způsobené požárem byly následně odstraňovány v letech 1790 1794 a klášter spolu s kostelem byl celkově obnoven (BUBEN 2006: 185). Malířskou výzdobou chrámu i severní centrální kaple minorité pověřili opavského malíře Ignáce Günthera (FOLTÝN 2005: 548). V roce 1788 došlo k odprodeji dvoru na Ratibořském předměstí, jehož součástí byly dva mlýny (BUBEN 2006: 185). 12

3 Hudba u minoritů 3.1 Hudebníci O hudebnících, kteří se starali o provoz hudby na kůru u minoritů, poskytují písemné prameny pouze kusé informace. Informace se nedochovaly pravděpodobně v důsledku požárů, které klášter utrpěl zvláště v letech 1689 a 1790. Pokud napřeme svou veškerou pozornost na získávání veškerých informací týkajících se varhaníků u sv. Ducha, vyvstane nám jméno Jiří JANDEŠOVSKÝ (řečený Jandišek), jenž zde působil v letech 1647 1655 (INDRA 1958: 113). Další jména minoritských hudebníků, kteří působili na kůru sv. Ducha, zaznamenal v písemných pramenech kronikář a kvardián brněnského konventu Štěpán Christ. 7 V jedné z kapitol nazvané Katalog našich zemřelých bratrů je zapsáno jméno laického bratra Masimiliana Lindera SVEVA, který podle Christovy zprávy vykonával varhanickou praxi po mnoho let, zemřel 1. prosince roku 1711 v Opavě. 8 Jméno varhaníka a skladatele Mariana WELSCHERA se nachází v katalogu bratrů moravské provincie. 9 Jako vynikající varhaník působil ve Vídni, Opavě a Brně. Narodil se 14. září 1677, 2. února 1706 složil řádové sliby a 21. března téhož roku přijal svátost kněžství. Ve kterých letech působil v Opavě, nevíme. Roku 1720 se stal vikářem a byl považován znamenitého hudebníka. Zemřel v Brně 8. března v roce 1742. Jeremias KARGER 10 působil v Opavě jako regenschori a několikrát byl novicmistrem. Narodil se 20. prosince 1687. Věčné sliby složil 8. června 1711 a o rok později 12. března 1712 byl vysvěcen na kněze. V Opavě zemřel 7. srpna roku 1745. Další Damascensus HANN 11 působil v kostele sv. Ducha při mších jako zpěvák. Byl považován za dobrého hudebníka a podle zápisu tenorista et bassista můžeme uvažovat o tom, že jeho hlas měl neobvyklý rozsah. Narodil se 28. dubna 1698. Dne 2. srpna 1718 složil věčné sliby a svátost kněžství mu byla udělena o tři roky později, a to dne 20. září 1721. Datum ani místo jeho úmrtí není známo. 7 [Christ, Stephanus]: Manuale. MZK, Rkp. Mn 60. f. 8 [Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Defunctoru[m] Fratru[m], f. 74. 9 [Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Fratruru[m] Pro[vinci]a. Moravia, f. 119. 10 Tamtéž, f. 120. 11 Tamtéž, f. 125. 13

Nevíme přesně, jakým způsobem obohacoval hudební stránku liturgie laický bratr Michael TIL, který pocházel z Moravského Marckersdorffu. V katalogu zemřelých bratrů je pouze zapsán jako laic[us] musicu[us]. 12 Narodil se 26. července 13 1712, řádové sliby složil 10. října 1735. Zemřel velmi mladý ve svých třiceti pěti letech ve Fulneku 9. prosince v roce 1747. U jména Ludvica GÖTHINGERA nacházíme v Manuale 14 poznámku Musicus. Narodil se 8. dubna. 1707. Řádové sliby složil 4. září 1734 a 17. března 1735 byl vysvěcen na kněze. Vzhledem k tomu, že od roku 1749 působil jako regenschori v Krnově, je tudíž nanejvýš pravděpodobné, že se při svém pobytu v Opavě v minoritském klášteře mohl též věnovat hudbě. Datum úmrtí Christ neuvádí. Kromě Kargera a Hanna uvádí Jan Racek s odkazem na odbornou práci Jiřího Sibíka 15 ještě jméno řádového skladatele Theodosia SCHLICHTIGA, 16 kterého zatím nebylo možno v pramenech dohledat (RACEK 1954: 10). V minoritské sbírce je zaznamenán jako autor tří skladeb Johann SCHLICHTIG, který působil jako varhaník děkanského kostela v Bruntále. 17 Na hudební složce se u minoritů podíleli i hudebníci ze zámeckých kapel a okolí. (GREGOR 1987: 63). Jedním z tehdy významných aktivních hudebníků byl i Josef Puschmann, který pro minority složil hudbu již k výše zmíněné hře Singspiel über das Leben des gegen Gott Lieb-vollen Heiligen Joseph von Copertin, jež byla 19. června 1768 provedena u příležitosti svatořečení Josefa Kopertinského (JIRGENS 2000: 1456). Puschmann byl v té době od 1767/68 činný u hraběte Ignáce Dominika Chorinského ve Velkých Hošticích (BOŽENEK 1971: 134). Pacificus NAEHRING, autor textu výše uvedené liturgické hry, působil podle Jirgense v minoritském klášteře jako regenschori (JIRGENS 2000: 1456). U čtyřiceti skladeb je na titulním listě v názvu skladeb zapsán jako P[at]ris Pacifici Naehring nebo P[at]ris Pacifici z toho u dvou skladeb (A 5, 8) je zaznamenán jako opisovač, za jménem je uvedena zkratka mpris, mp. 12 [Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Defunctoru[m] Fratru[m], f. 87. 13 V katalogu bratrů moravské provincie, je uvedeno, že se narodil 26. června. [Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Fratruru[m] Pro[vinci]a. Moravia, f. 140. 14 Tamtéž, f. 139. 15 Sibík, Jan. K dějinám hudby ostravského kraje. Strojopis. Praha, 1953. 16 28. 12. 1773. 17 Na titulním listě skladby pod číslem A 180 je zaznamenáno: Joanne Schlichtig Organista Decanalis Ecclesiae Freudenthalensis. 14

Tabulka 1 Přehled skladeb, kde je na titulním listě zmíněn regenschori Pacificus Naehring Sign. SZM autor skladba datace A 1 Albrechtsberger Anton Johann Regina caeli 4/4 18. st. A 4 Bernecker Franz Lauda Sion in F 4/4 18. st. A 5 Bernecker Franz Ave Regina in Es 1763 A 7 Bernecker Franz Introitus Missae pro Dominica Passionis et Palmarum 4/4 18. st. A 8 Bernecker Franz Regina caeli in B 1763 A 15 Erasmo Carl Beatus vir 4/4 18 st. A 16 Erasmo Carl Dixit Dominus in C 4/4 18 st. A 17 Erasmo Carl Laudate Dominum in F 4/4 18 st. A 18 Erasmo Carl Laudate pueri in C 4/4 18 st. A 23 Brosmann, Damasus Motetto in E. De communi Virginum O quam pulchra est cca 1800 A 27 Brosmann, Damasus Offertorium Exultate aeterni amores in C ante 1778 A 37 Gassmann, Florian Leopold Regina caeli 3/3 18. st. A 60 Hoffmann, Leopold Missa in C cca 1807 A 61 Hoffmann, Leopold Missa in C cca 1800 A 62 Hoffmann, Leopold Missa in C ante 1808 A 63 Hoffmann, Leopold Motteto Atra nocte incubante in B cca 1800 A 64 Hoffmann, Leopold Motteto In laeto choro angelorum in C cca 1800 A 68 Holzbauer, Ignaz Motteto Jubilate Deo in C cca 1800 A 81 Jaroš, Václav Offertorium Estotefortes in bello in D 1/4 19. st. A 82 Jaroš, Václav Motteto Preces precibus in D 1/4 19. st. A 86 Kamler, Gottfried Litaniae in D cca 1800 A 99 Kraus, Lambert Missa in C 4/4 18 st. A 108 Kučera Antonín Offertorium Ave mundi spes in C 1/4 19. st. A 122 Mayer, Joseph Offertorium in C De Resurrectione Domini Terra tremuit in C cca 1800 A 144 Offner, Wolfgang 6 Ave Regina caelorum 1768 A 145 Offner, Wolfgang 4 Regina caeli 3/3 18. st. A 146 Offner, Wolfgang 2 Regina caeli 3/3 18. st. A 158 Perez, Davide Aria Unica est columba mea in D cca 1800 A 167 Puschmann, Josef Litaniae in C 1778 A 169 Puschmann, Josef Litaniae in d 4/4 18 st. A 170 Puschmann, Josef Regina Caeli in C 4/4 18 st. A 174 Reuter, Georg Litaniae in C 1761 A 175 Reuter, Georg Missa in C cca 1805 A 180 Schlichtig, Johann Requiem 1/4 19. st. A 191 Kalous, Václav Litaniae in C 1/4 19. st. A 193 Kalous, Václav Offertorium pro festo Beatae Virginis in coelos assumptae Assumpta est Amria in D 1/4 19. st. A 195 Kalous, Václav Missa Sancti Simeonis cca 1807 A 198 Stadler, Maximilian Litaniae in F 1/4 19. st. A 200 Tauber, Mauritius Litaniae in B 1/4 19. st. A 225 Zechner, Johann Georg Veni sancte Spiritus 1/4 19. st. Philipp SCHÜTZ se podle Sehnala narodil ve Slezku pravděpodobně v roce 1750. Ve své žádosti o místo kapelníka olomoucké katedrály uvedl, že v roce 1768 zpíval při provedení hry o sv. Josefu Kopertinském. V Olomouci studoval práva a během studií chodil vypomáhat kapelníkovi Neumannnovi jako zpěvák, houslista a violonista. Po smrti Neumanna mu bylo prozatímně svěřeno řízení kůru olomoucké katedrály a výchova mladých 15

zpěváků diskantistů. Po Puschmannově smrti, který zemřel před 4. únorem 1794, nastoupil Schütz 8. března téhož roku na jeho kapelnické místo (SEHNAL 1988: 52 54). Další jména zpěváků se občas objevují na partech skladeb jako jména describentů. Antonius PITTLITZECK 18 se na partech S, T, B skladby Ave Regina Caelorum od Wolfganga Offnera (A 144) podepsal jako tenorista. Ve skladbě Regina Caeli (A 146) od stejného skladatele se podepsal Tenorista & Synt. Alumnus. V roce 1807 opsal Joseph HATSČKE party A a Cor I u skladby Johanna Georga PAUSEWANGA a podepsal se jako altist. V souvislosti s provedením Mše c moll od Ludwiga van Beethovena dne 28. září 1811 v kostele sv. Ducha za účasti samotného skladatele, je zmíněn regenschori Josef SCHMIDT a Aloys FUCH, který jako dvanáctiletý student opavského gymnázia zpíval sopránové sólo (RACEK 1946: 73). Jirgens v encyklopedii nešťastně pojmenovává provedenou skladbu jako Missa solemnis (JIRGENS 2000: 1456). Pod tímto názvem dnes již vnímáme Missu sollemnis D dur, která vznikla až mnohem později. Tuto událost zmiňuje též Gregor ve své práci Hudební místopis Severomoravského kraje (GREGOR 1987: 64). Baumann tuto událost řadí na konec roku 1807 nebo začátek roku 1808, kdy Beethoven pobýval u knížete Karla Lichnovského na Hradci (BAUMANN 1902: 33). Josef Schmidt byl v roce 1806 přijat do kostela sv. Ducha jako světský regenschori a varhaník roku 1806 s ročním platem 50 zl. Od 1. února do října mu bylo vyplaceno 37 zl. a 30 kr. V důsledku státního bankrotu bylo v roce 1811 regenschorimu vyplaceno celkem 208 zl. a 20 kr. Od 1. ledna 1811 do 15. března 10 zl. a 25 kr. Od 16. března do 31. prosince 197 zl. 55 kr. V roce 1812 už bylo varhaníkovi a regenschorimu v jedné osobě opět vypláceno 50 zl a tento plat se objevuje bez přerušení až do roku 1816, kdy končí záznamy knihy účtů. 19 18 též Pitliczek. 19 Účetní kniha (Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785Inv. č. 1, Sign. IIc, IIId, IV. 16

Tabulka 2 Abecední přehled hudebníků u minoritů. příjmení Fuchs Aloys Gregorius, Pater jméno datum narození Göthinger Ludvic 8. 4. 1707? Hann Damascensus 28. 4. 1698? datum úmrtí funkce zpěvák, gymnazista řádový skladatel regenschori v Krnově Opava? bon[us] music[us] tenorista et bassista období působení a vztah k provozu hudby na kůru sv. Ducha zpíval 1811 při provedení Beethovenovy Missa in C Hatsčke Joseph altista Jandešovský Jiří varhaník 1647 1655 Karger Jeremias 20. 12. 1687 7. 8. 1745 Opava regenschori Linder Masimilianus Svevus? 1. 12. 1711 Opava varhaník Naehring Pacificus regenschori Pittlitzeck Antonius tenorista, opisovač Puschmann Josef skladatel Schlichtig Theodosius? 28. 12. 1773 řádový skladatel Schütz Philipp 1750 Schmidt Joseph Til Michael 22. 7. 1712 16. 3. 1808 Olomouc 9. 12. 1747 Fulnek Welscher Marian 14. 9. 1677 8. 3. 1742 Brno zpěvák regenschori, varhaník laic[us] music[us] varhaník a skladatel Vídeň, Opava, Brno autor textu liturgické hry o Josefu Copertinskému složil hudbu ke hře Singspiel über das Leben des gegen Gott Lieb-vollen Heiligen Joseph von Copertin, provedena 19. června 1768 1768 zpíval při oslavách svatořečení sv. Josefa Copertinského 17

3.2 Kostelní fundace K ekonomické prosperitě mnoha církevních institucí, včetně klášterů, přispívaly fundace, tj. finanční kapitál, darovaný soukromou osobou klášteru nebo kostelu s podmínkou, že pravidelný roční úrok bude věnován na dárcův úmysl, přičemž část úroku leckdy připadala i spoluúčinkujícím kostelním hudebníkům.... (ROMPOTLOVÁ 1997: 102). Stejně tak ani minoritský klášter se neobešel bez potřebných finančních prostředků. Fundace jako doklad provozu liturgické hudby můžeme v kostele sv. Ducha doložit již od 15. století. Významným pramenem poznání jsou dochované Orignály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha v Opavě, 20 Spisy mešních fundací u sv. Ducha v Opavě. 21 Nejvýznamnější fundace zaznamenal ve svém spise i Štěpán Christ. 22 V dochovaných pramenech je zmiňován na prvním místě jako donátor kníže Viktorin, který minoritům věnoval dvůr na Ratibořském předměstí. Vedle knížete Viktorina byl ještě v 18. st. za zakladatele považován těšínský kníže Měšek II. Minorité měli za povinnost za své zakladatele každou sobotu a neděli sloužit mši a o kvatembru zpívat kněžské hodinky. 23 Z 15. století se dochovaly dva opisy fundační listiny z roku 1457. Dalších šest pochází až ze století 17. a nejvíce listin (19) se dochovalo z 18. století. Ze 16. století se nedochovala ani jedna fundace pravděpodobně v důsledku několika požárů, které klášter zasáhly. Největší donátorkou v 18. století byla Juliana Margaretha Kichlerin. Její fundace se objevují v letech: 1711, 1722, 1724, 1726. V roce 1726 byla pohřbena v pohřební kapli. Minoritskému konventu odkázala svůj dům č. 138 mezi trhy (BAUMANN 1902: 28). Pravděpodobně v důsledku pohromy v podobě ohně, která zasáhla klášter v roce 1689, byla v roce 1714 magistrátem Opavy zřízena fundace na 60fl. Z toho byla placena zpívaná mše ke cti sv. Floriána a ve výročí po oktávu věrných zemřelých zpívaná mše za všechny zemřelé senátory a občany. I když se z 18. století zachovalo mnoho fundací opatřené velkou částkou ve zlatých, většinou byly určeny pouze ke sloužení čtených mší nebo hudební stránka nebyla vůbec zaznamenána. Údaje o odměnách hudebníků se tedy v pramenech objevují jen výjimečně. 20 ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. b. Orignály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha v Opavě 1457 1912. 21 ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. c. Spisy mešních fundací u sv. Ducha v Opavě. 1494 1853. 22 [Christ, S.]: Manuale. 23 ZAO, Fond Pozůstalost Františka Šiguta. Sign. 133 Karton 12 Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě. 18

Fundace Joana Francisca Ludwiga Capitanea na 300 zl. rýnských byla zřízena v roce 1726. Ročně z ní bylo použito 18 zl., a to 9 zl. na hudbu a 9 zl. na intenci knězi. Jako jediná nám zanechala informaci o platu varhaníka, který za doprovázené litanie s požehnáním u oltáře sv. Anny dostával 3fl. Za zpívané litanie dostávali zpěváci též 3fl. Běžně se za zpívané Salve Regina se platilo 30 xr, za Requiem 1fl. 30 xr., zpívané officium defunctorum 2fl., a zpívané lytanie 1fl. 24 3.2.1 Chronologický přehled fundací 25 1494 et 1516 kníže Viktorin 10000 fl. Každou neděli mše k Panně Marii, v sobotu zpívaná mše za jeho rodinu. 27. 11. zpívaná mše s vystavením náhrobku, officium defunctorum. Stephanus Christ rozšířil fundaci i na svátky za všechny zakladatele a donátory. 26 1613 14. 9. Jacobus Szumi (Summy) Chrenonensis, prefekt. 360 fl.; 5 zpívaných requiem a officium defunctorum. Každé čtvrtletí zpívané Requiem. 1642 7. 5. Vinarii Oppavienses 120 fl; Středa po Letnicích zpívané requiem za zemřelé vinaře. 1689 22. 8. Joannes Alter de Rosenau 1800 fl.; 1200fl. Každé úterý figurálně zpívané litanie de Nostre Jesu s výstavem nejsvětější svátosti a antifonou O Salutaris Hostia. Na provádění litanií během roku bylo určeno 60 fl. 1702 1. 1. Franciscus Zelnitius a jeho manželka Elisabetha 150 fl.; 19. 5. zpívaná mše za Františka. 1714 Magistratus et Civitas Oppaviensis 60fl.; zpívaná mše ke cti sv. Floriána, ve výročí zpívaná mše po oktávu věrných zemřelých za všechny zemřelé senátory a občany. 1716 15. 1. Anna Theresia Francisca de Reichweinin 1200fl; 13. 10. slavná výroční mše v kapli zemřelých s výstavem náhrobku a officium. 24 ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. c. Spisy mešních fundací u sv. Ducha v Opavě. 1494 1853. 25 ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. b. Orignály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha v Opavě 1457 1912. 26 [Christ, S.]: Manuale. 426. Funda[ti]o[n]es V[enera]b[i]lis Conve[n]t[us] Oppavie[n]sis ad S[anctum] Sp[i]r[i]tu[m]. 19

1718 1. 7. Paulus Franciscus Polach Decanus Notarius apostolicus dia[e]cesis olom[oucensis] 1000 fl., 3. 1. zpívaná výroční mše. 1720 27. 11. Andreas Haabel 1000fl.; každé pondělí zpívané requiem, zpívané litanie. 1722 14. 10. Juliana Margaretha Kichlerin 4000fl.; 1000 fl. zpívané litanie k P. Marii s výstavem Nejsvětější svátosti, 3000 fl. březen - zpívaná mše za p. Augustina a officium defunctorum. 1724 6. 10. Juliana Margaretha Kichlerin 4000fl.; každou sobotu zpívaná mše u hlavního oltáře k P. Marii Pomocné za sebe, 3. 1. zpívaná výroční mše za sebe s officiem a výstavem náhrobku. 1725 6. 3. Joannes Baptista Bettich, sekretář města Opavy 575fl.; 5. 8. et 18. 11. ve výroční den figurálně zpívané mše. 1726 22. 11. Joanes Franciscus Capitaneus od S. Cláry 300fl.; Každé úterý litanie a požehnání s varhanami u oltáře sv. Anny; varhaník 3fl., zpívané lytanie 3 fl. 1727 Henericus de Stolzenheim 1000fl.; ve výroční den 21. 8. zpívané requiem v kapli zemřelých a officium defunctorem a 50 mší. 1751 2. 1. Johann Franz Ludwig Capitaneus ad S. Claram 3160 fl. ve výročí úmrtí figuálně provedené requiem 20

4 Hudební nástroje kostela sv. Ducha 4.1 Varhany Výskyt varhan v kostelích je nezpochybnitelným dokladem provozování chrámové hudby. První zmínka o existenci varhan v opavském minoritském kostele sv. Ducha pochází ze 16. století. Varhany v kostele sv. Ducha, které jsou klíčovým dokladem dokazujícím provozování hudby u místních minoritů, lze doložit již v 16. století. František Šigut ve svých Dějinách kláštera sv. Ducha v Opavě 27 uvádí informaci, že v roce 1581 žádal kvardián Tomáš Rabaský po zemských stavech peněžní příspěvek, který byl použit na stavbu nových varhan. Pro tuto činnost mu bylo povoleno použít 25 zl. Další zmínka o varhanách pochází z roku 1689, kdy 24. května, jak píše Svátek ve své studii podle protokolu o škodě, shořely spolu s dalším inventářem kostela (srov. SVÁTEK 1957: 134). Požáry byly v minulých časech velmi časté a jejich následky byly většinou devastující, což dokládá i toto neštěstí. Kromě varhan shořelo ještě osm oltářů, kazatelna, věž, zvony a veškerá paramenta. Konvent a kostel byl pak opět pomalu zařízen, a to nejčastěji z almužen a milodarů místních obyvatel, což bylo uskutečněno za vedení kvardiána P. Alberta Kunzeho (BAUMANN 1902: 22). Můžeme tedy s určitostí předpokládat, že byly pořízeny další varhany. Na jejich opravě se v roce 1723 podílel varhanář Václav (Wenzel) Thiel, který byl varhanářem v Opavě v druhé třetině 18. století. Varhanářskému řemeslu se pravděpodobně vyučil u Ignáce Ryšáka v Opavě. Po Ryšákově smrti se 24. února 1721 oženil s jeho vdovou Kristinou. Zemřel v Opavě 21. března 1763 (SEHNAL 2003: 128). Následných čtyřicet let nemáme o varhanách bližší informace. V roce 1761 postavil Joseph Sebastian Staudinger (1729, Slezko, 13. 6. 1809, Andělská Hora) 28 dvoumanuálové varhany s devatenácti rejstříky za 650 zl. Varhany měly mechanickou trakturu, vzdušnice byla zásuvková (SEHNAL 2004: 21; SVOBODA 2002 2013b). Dne 20. června roku 1790 opět klášter hořel. Stejně jako předchozí tragédie měla i tato událost ničivé následky. Spolu s varhanami padl za oběť požáru i velmi bohatý kostelní 27 ZAO. Fond Pozůstalost Františka Šiguta. Sign. 133 Karton 12 Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě. 28 [online]. SVOBODA, Štěpán 2002 2013 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: <http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=130505>. 21

inventář hlavní oltář, kaple sv. Antonína, výkropní kaple, kazatelna, postranní oltáře a sakristie (SVÁTEK 1957: 134). Kreuzinger se ve své kronice zmiňuje o tom, že opavský malíř Ignác Günther namaloval na jedné ze stěn kostela varhany, jaké zde byly před požárem (KREUZINGER 2002: 86). Sehnal ve své knize uvádí, že Günther 1796 vymaloval po obou stranách kůru varhany za výplatu ve výši 20 zl. (SEHNAL 2003: 135). Podle sdělení Dr. Schenkové se dozvídáme, že jde nejspíše o výzdobu nacházející se u varhan, jež se datuje k 90. letům 18. století. Ze Sehnalovy knihy o Barokním varhanářství bylo zjištěno, že roku 1793 měl minoritský klášter zájem o dvoumanuálové varhany s třiceti čtyřmi rejstříky. Právě takový nástroj se nacházel v premonstrátském klášteru na Hradisku u Olomouce. Nástroj ovšem minorité nezískali, novým majitelem varhan se stal dominikánský kostel sv. Michala v Olomouci, jenž roku 1794 věnoval minoritskému klášteru své původní varhany (SEHNAL 2003: 30). Podle Svátkovy studie prošly ony zmiňované varhany větší rekonstrukci. Na tyto varhany hrál Ludwig van Beethoven během své první návštěvy u knížete Karla Lichnovského na jeho panství (SVÁTEK 1957: 134 135). Svátek uvádí, že k této události došlo v říjnu roku 1806. Racek se ve své studii píše, že návštěva knížete na Hradci proběhla přibližně v časovém rozmezí od počátku července do konce září roku 1806. Tuto skutečnost dokládají dopisy, které Beethoven psal nakladatelům Breitkopf & Härtel a nakladateli Georgu Thomsonovi do Londýna (RACEK 1964: 68). Pravidelná oprava těchto varhan je zaznamenána v Účetní knize farního úřadu. 29 V roce 1802 bylo varhanáři zaplaceno za opravu varhan 8 zl. O rok později v roce 1803 byla provedena oprava varhan za 3 zl. V roce 1804 opravil varhanář měchy za 24 zl. Z roku 1805 pochází zmínka o renovaci hudebních nástrojů, která včetně opravy varhan stála 8 zl. Roku 1807 zaplatili minorité za čtyři jirchy na opravu měchů 8 zl. 30 kr., oprava měchů pak následně stála 11 zl. Roku 1808 provedl varhanář nové kožení foukacích měchů. Tato oprava měchů a další oprava na varhanách stála celkem 120 zl. O dva roky později v roce 1810 musely být měchy znovu opraveny za částku 2 zl. Následně v roce 1813 byla oprava měchů a varhan ohodnocena na částku 5 zl. 29 Účetní kniha (Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785 Inv. č. 1, Sign. IIc, IIId, IV. 22

Kromě varhan vlastnili minorité v kostele sv. Ducha i positiv. Doklad o tom nám podává Účetní kniha farního úřadu. 30 Zde se dovídáme, že 9. října 1789 minorité prodali positiv za 30 zl. O tom, že byl pořízen další pozitiv, nemáme svědectví. Z roku 1801 však pochází zmínka, že varhanáři bylo zaplaceno za opravu positivu 2 zl. Mohli bychom se tedy domnívat, že minorité měli buď ve vlastnictví dva positivy, nebo pořídili pozitiv nový, o němž se žádné informace nedochovaly. Kde byl pozitiv umístěn, nevíme. Můžeme se však domívat, že stál ve výkropní kapli, kde od 17. století konalo své pobožnosti dušičkové bratrstvo (SVÁTEK 1957: 133). 4.2 Další nástroje O dalších nástrojích minoritského kůru nám prameny neposkytují mnoho informací. Účetní kniha farního úřadu nám podává zprávy o opravách některých hudebních nástrojů. Většinou se jedná pořízení strun, oprava violonu a tympán. V roce 1794 byly pořízeny struny a opraven violon za 8 zl. a 24 kr. Roku 1795 zaplatili minorité za struny a opravu hudebních nástrojů 3 zl. 40 kr. O čtyři roky později v roce 1799 byla oprava nástrojů a pořízení strun nákladnější, stála 12 zl. V roce 1803 byly pořízeny struny na housle za 7 zl. 36 kr. Roku 1806 stálo přetažení kůží tympánu 2 zl. O osm let později v roce 1814 stála oprava tympánu 4 zl. Na opravu byly pořízeny dvě nové kůže za 10 zl. a jejich natažení stálo 3 zl. Nástrojové a hlasové obsazení minoritského kůru můžeme rekonstruovat z titulních listů dochovaných skladeb. Sbor byl nejčastěji obsazen v hlasech sólově po jednom, v některých skladbách je každý hlas obsazen v hlasech po dvou. Většinou se jedná o skladby, kde se vyskytují i sólové party. V některých kompozicích se vyskytují i zvláštnosti. Te Deum Vicenta MARTÍNA, které bylo původně árií z opery a jež upravil Johann SCHNITZLER, se počítá se třemi tenory. Velikonoční mariánskou antifonu Regina caeli napsal neznámý skladatel GABRIEL pro čtyři basy. V 19. století se pak setkáváme i s vícenásobným obsazením jednitlivých hlasů u skladby Ave Maria od nedohledaného skladatele GEYGERA: S 1 (3x), S 2 (3x), A (4x), T (2x) B (2x). Housle byly nejčastěji obsazovány po dvou. Výjimečně se setkáváme i s obsazením vl 1 (2x), vl 2 (2x) nebo jsou první housle obsazeny po třech. Viola nebo alto viola byla obsazována samostaně, výjimečně po dvou. 30 Účetní kniha (Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785 Inv. č. 1, Sign. IIc, IIId, IV. 23

Dechové nátroje (flétny, hoboje, klarinety, fagoty, clariny, horny, trombony) většinou uvedené v partech po dvou, se objevují u skladeb, které byly prováděny při slavnostních mších nebo svátcích. Totéž platí o využití bicích nástrojů tympánů. 24

5 Sbírka minoritského kostela sv. Ducha Ve dnech 5. 10. září roku 1949 byl nákladem Slezského studijního ústavu v Opavě uskutečněn první muzikologický průzkum Slezska. Výzkum provedli studenti semináře hudební výchovy na pedagogické fakultě Masarykovy university v Brně pod vedením Bohumíra Štědroně. Z původního záměru prozkoumat oblasti Opavska a Krnovska se nakonec rozhodli blíže probádat sbírku minoritského kostela sv. Ducha v Opavě, která se jim jevila nejbohatší a nejcennější. Štědroň uvádí, že bylo zkatalogizováno na pět set hudebnin nalezených ve třech skříních za kůrem kostela sv. Ducha. Jeden soupis včetně incipitů měl obdržet Slezský studijní ústav (srov. ŠTĚDROŇ 1949: 380). O rok později ve dnech 14. 16. prosince pokračovali studenti semináře hudební výchovy pod vedením Bohumíra Štědroně ve výzkumu a zaměřili se na zbývající části hudebnin minoritské sbírky. Podle Petráše provedli detailní průzkum hudebnin včetně tematicky vypracovaného katalogu uspořádaného abecedně podle jmen autorů. Ve zprávě uvádí z původního počtu pětiset hudebnin však pouze tři sta čísel (srov. PETRÁŠ 1950: 564 565). Další zmínka o hudebninách pochází až z roku 1972, kdy v časopise Slezského muzea vyšel článek o minoritském hudebním archivu. Podle článku čítal archiv v sedmdesátých letech 970 hudebnin, z nichž 726 bylo seřazeno a odborně uloženo v prostorách klášterní budovy, zbytek (244 jednotek) je součástí sbírky muzikologického oddělení Slezského zemského muzea v Opavě (M. N. 1972: 96 97). Jejikož se prozatím nepodařilo zjistit nic bližšího k minoritskému archivu, který by se měl nacházet přímo v konvetu, všechny následující poznámky se týkají sbírky uložené ve Slezském zemském muzeu. Počátky hudebního archivu opavských minoritů můžeme zasadit do 2. poloviny 18. století. Podle záznamu na titulních listech pochází nejstarší opis z roku 1761. Datum bylo zapsáno na titulní list litanií Georga von REUTERA (A 174). Další nejstarší opisy vznikly v roce 1763. Tímto datem byly opatřeny dvě BERNECKEROVY skladby Ave Regina in Es (A 5) a Regina caeli in B (A 8). U obou dvou je uveden tehdejší regenschori minoritského kláštera Pacificus NAEHRING jako opisovač. Můžeme předpokládat, že i další Berneckerovi skladby byly pořízeny ve stejném období. V roce 1768 bylo do archivu pořízeno šest mariánských antifon Ave Regina Caelorum Wolfganga OFFNERA (A 144) a následující rok 1769 slavnostní offertorium O vota audi in G 25

(A 39) od Joana GEYERA. Další skladby od Jana Antonína KOŽELUHA (A 96), Josefa PUSCHMANNA (A 167) a Damasa BROSMANNA (A 27) pocházejí až z roku 1778. Větší rozšíření archivu spadá až do období po požáru v roce 1790. Poznámkou na titulním listě post incendium 1790 je opatřeno dvacet dva skladeb od autorů: BENDA Felix (A 3), GULITZ Alexius (A 44), HAYDN Michael (A 45), HOLZBAUER Ignaz (A 67), HÝBL Vilém (A 79), KEINZ Joseph /P. Josepho Augustiniano Discalceato/ (A 84), KAMLER Gottfried (A 87) srovnáno s jiným rukopisem, KIMMERLING Robert (A 90), KRAUS Lambert (A 100), KUČERA Antonín (A 109), LAUBE Antonín (A 114), LINKA Jiří Ignác (A 117), LOOS Karel (A 119) srovnáno s jiným opisem, MAYER Joseph (A 125), NAVRÁTIL František (A 131, (A 132), NAUMANN Anton (A 135), SCHNITZLER Johann HAYDN Joseph (A 189), SCHNITZLER Johann (A 190), VAŇHAL Jan Křtitel (A 214), ANONYMUS (A 239, 240). Skladby Josefa NOVOTNÉHO byly pořízeny v letech 1795 (A 141) a 1797 (A 140). Z roku 1799 pochází opis skladby Antonína KUČERY (A 110). Bez přesného určení data pochází ze 3. třetiny 18. století přibližně deset skladeb, ze 4. čtvrtiny 18. století dvacet pět skladeb. Pravděpodobně kolem roku 1800 bylo pořízeno čtyřicet dva skladeb. V prvním desetiletí 19. století se objevují data u devatenácti skladeb: 1802 SCHNITZLER Johann (A 186), THENY Jan (A 202); 1803 HÝBL Vilém (A 72) podle data provedení, THENY Jan (A 206); 1805 KŘÍŽKOVSKÝ (A 102), NEUMANN Vincenc (A 139) obě skladby určeny podle data provedení; 1806 HÝBL Vilém (A 71) NEUMANN Vincenc (A 136) obě skladby určeny podle data provedení; 1807 HOFFMANN Leopold (A 60), JAROŠ Václav (A 80), KALOUS Václav (A 195) skladby určeny podle data provedení, KROMMER František (A 105), PAUSEWANG Johann Georg (A 152); 1808 BROSSMANN Damassus (A 26, A 28), (A 29, A 30, A 31) datum určeno podle jiného opisu; 1811 VAŇHAL Johann Baptist (A 209) podle data provedení. V první čtvrtině bylo pořízeno padesát osm opisů a z následujícího období celkem čtyřicet osm skladeb. Podle údajů z Časopisu slezského muzea spadá poslední doplnění archívu do roku 1855, kdy měl být pořízen nový inventář hudebních archiválií. V následujícím období byly pořizovány tištěné materiály, výrazně ovlivněných dobovou módou (M. M. 1972: 96 97). Skladby byly převedeny ze Slezského studijního ústavu do Slezského zemského muzea 15. 2. 1968. 31 31 MZM. Muzikologické sbírky skupina A 1 250. 26

5.1 Dochované hudebniny V minoritské sbírce se nacházejí skladby od 107 skladatelů. Nejmenší zastouopení má Španělsko (1), dále Itálie (4). Od autorů německých zemí se ve sbírce nachází třicet sedm skladeb. České země jsou zastoupeny čtyřiceti osmi skladeb od autorů českého původu. Čtrnáct z nich pocházelo nebo působilo přímo v místním regionu. Z olomouckých skladatelů zde jsou zastoupeni: Josef Pichler, Vincenc a Anton Neumannovi, Antonín Kučera, Vilém Hýbl a z Kopečku u Olomouce Václav Jaroš. Přímo z Opavy se dochovala skladba minority patera Gregoria. Dále jsou zde zachovány skladby Johanna Schlichtiga, který byl varhaníkem v Bruntále, ředitele rýmařovského kůru Johanna Schnitzlera, faráře frenštátského kostela Johanna Thenyho, v Českém Těšíně pak působil skladatel Hájek. Archiválie z této doby dokumentují styk minoritů se slezskými zámeckými kapelami, jmenovitě s kapelou ve Velkých Hošticích, kde byl zaměstnán Josef Puschmann. Minoritský konvent byl rovněž zásobován notovým materiálem z piaristické koleje v Bílé Vodě. Od skladatele P. Damasse Brossmanna je ve sbírce uchováno celkem čtrnáct skladeb. U minoritů můžeme vypozorovat rovněž zálibu v kompozicích řádových skladatelů. Kromě výše jmenovaného Brossmana byly na kůru sv. Ducha prováděny i skladby dalších piaristů: Erasma Carla, Václava Kalouse a Wolfganga Offnera. Z benediktýnských skladatelů najdeme ve sbírce jména: Franze Bühlera, Roberta Kimmerlinga a Lamberta Krause. Augustiniánský řád reprezentuje Joseph Keinz, Eugen Pausch byl cisterciákem, Maximilian Stadler jezuitou a Johannes Lohelius premonstrátem. V neposlední řadě nemůžeme opomenout P. Gregoria, který působil v opavském klášteře. 27

6 Skladatelé Skladatelé minoritské sbírky uložené ve Slezském zemském muzeu, byli rozděleni do dvou skupin. První skupinu tvoří skladatelé, jejichž jména nebylo možno dohledat v dostupné literatuře. Do druhé skupiny byli zařazení skladatelé, u kterých byla určena jejich totožnost na základě jména a příjmení. U některých jsou zapsány nekompletní informace, pocházející nejčastěji ze zápisů na titulních listech skladeb. Autoři obou oddílů jsou seřazeni podle abecedy. 6.1 Neidentifikovatelní skladatelé Z celkového počtu se nepodařilo identifikovat sedmnáct skladatelů. Jejich jména nejsou obsažena v dostupných slovnících, nebo pouze podle jejich příjmení nelze určit, o kterého autora se jedná (MÜLLER, HETSCH, KLOS, KOPS, TEYBER). Pod označením ANONYMUS se ve sbírce minoritského kláštera nachází 14 skladeb: Lytaniae in A (A 227), 3 ofertoria Offertorium in B (A 229), Offertorium duo De quodlibet Sancto & de Communi Virg. (A 230), Offertorium consistens in Terzetto Suscepit Israel (A 231), Ad jubila ad plausus in D (A 233), 8 Pange linqua (A 234), Introibunt (A 235), 5 mší za zemřelé Requiem solemne in Es (A 236), Requiem (A 237), Requiem in C (A 239), Missa de Requiem germanica (A 240), Requiem in Es (A 242), IV Stationes Theophoricae (A 241) a Te Deum (A 244). DREYER. Podle OPAC-RISM byl skladatelem a opisovačem. Na titulních listech objevuje se i jako osoba, které bylo dílo věnováno. U minoritů se dochovala jeho Missa solemnis (A 33). FÜGERL Johann Karl, skladatel 18. století, který podle OPAC-RISM tvořil v letech 1790 1810, zanechal v minoritské sbírce dva hymny Pange lingua (A 35). Od neznámého autora, který je na titulním listu zapsán GABRIEL, je ve sbírce mariánská antifona Regina Caeli (A 36). GEYER Joan není totožný se skladatelem Gayer Jan Nep. Ondřej Josef Jakub uvedeným ve slovníku ČSHS na str. 363. Na titulní straně rukopisu je uveden jako P. Joan Geyer S. J. Jde tedy nejspíše o jezuitského řádového skladatele. Jeho ofertorium O Domine vota audi in G (A 39) bylo určeno k provádění při slavnostech. GEYGER patří rovněž mezi jména, která se nepodařilo dohledat. Z roku 1878 pochází opis skladby Ave Maria (A 40). 28

Na titulní straně skladby Missa in F (A 59) je autor zapsán jako composta dal signore Hetsch. V OPAC-RISM je uveden jako neznámý autor. Pod jménem HETSCH se v OPAC- RISM nachází ještě skladby Louise Hetsche (1806 1872), jestli ale jde stejného autora, nevíme. KAMLER Gottfried byl skladatelem v 18. století. Na RISM-OPAC jsou od něj uvedeny celkem čtyři skladby. Jedny Litnaniae in D pochází z kostela P. Marie z Dubu nad Moravou. Další tři skladby jsou součástí minoritské sbírky. Lytaniae Lau. & de SS. Noe Jesu in D (A 86), Mottetto de Tempore Tu es fortis in Es (A 87), Pange lingua in C (A 88). Na partu Vla II je poznámka: Diese Noten wurd Hern Consistorial Canzelist von Stöhr mit meinem Überreichten Decret nach Catrein bey Herrn Joseph Bösz Chyrurgii am Dohm in Nro 33. ausgelöscht, alwo ich im Quartir war. Skladatel KLOS zanechal ve sbírce pouze jednu skladbu Requiem in F (A 92). Na partu Cor II se podepsal describent jako Johann Langer Gramatista. Další skladby uvedené v RISM-OPAC pod stejným jménem pocházejí z Heraltic a Rožďalovic. Klos se objevuje jako interpret v operách a operetách. V RISMU můžeme ještě najít jména Klos Václav, Klos Wenzel, jestli jde ale o stejného autora, nevíme. Od KOPSE se v minoritské sbírce zachovaly dvě mše Missa in B (A 94) na Bílou sobotu, Missa in D pro Coena Domini (A 95). V OPAC-RISM se objevuje i jméno skladatele Kops, Jan (1738 1786c), který tvořil v 18. století. Neznámý autor Franz Xaver KÜHN napsal ofertorium Christum natum Dominum in D (A 232), které bylo prováděno ve vánoční době. MASCHINGER psal litanie a mariánské antifony. Jeho skladby se dochovaly v Gerasu v Rakousku, Heralticích, Pelhřimově a Opavě, kde jsou uloženy jeho loretánské Lytaniae in Es (A 121) /RISM-OPAC/. V hymnu Pange lingua in C (A 102) od autora KRISKOVSKÉHO se na konci hlasu Org nachází datum 9. května 1805. Nevíme, o jakého autora jde. Pavel Křížkovský se narodil až roku 1820. Od skladatele MÜLLERA je v minoritské sbírce obsažena skladba Due Quartetti Deum omnes agnoscite, Exsultate justi in Domino (A 127). Na základě příjmení nelze určit, o kterého z Müllerů jde. 29

TAUBER Mauritius je skladatel, od kterého je ve sbírce pouze jediná skladba Litaniae in B (A 200). Od autora TEYBERA je v minoritské sbírce uložena Missa sollemnis in D (A 201). Nelze zjistit, o kterého skladatele jde. V RISMu se vyskytuje jméno Teyber Anton (1756 1822), který byl kapelníkem, skladatelem, varhaníkem, klavíristou, celistou a umělcem. Byl příbuzný s Teyber, Elisabeth a Teyber, Franz. WILLERT Ferdinand je autorem dvou skladeb minoritské sbírky. Pod signaturou A 216 se nachází dva hymny Pange lingua in D a in Es. 6.2 Identifikovatelní skladatelé Ve sbírce se zachovaly skladby od sto sedmi skladatelů. Devadesát skladatelů bylo možno dohledat v dostupných slovnících. Informace vycházejí ze současného stavu bádaní, některé z nich nemusí být zcela přesné nebo jsou neúplné. U skladatelů byly zjišťovány biografické údaje (data narození a úmrtí, místo jejich působení vztahující se především k chrámové hudbě), dále byly skladby popsány na základě poznámek, které se zachovaly na titulních listech nebo partech skladeb. Z hlediska národnosti jsou ve sbírce zastoupeni skladatelé z těchto zemí: Španělsko, Itálie, německé země, kam řadíme oblast Rakouska a Německa, a české země, které jsou zastoupeny oblastmi Čechy, Morava a Slezsko. Španělsko je zastoupeno pouze jedním skladatelem Vicentem MARTÍNEM y Solerem. Pět autorů tvořilo na území Itálie a z toho jeden Gaettano BRUNETTI byl činný jak na italském, tak španělském území. Dva skladatelé Nicolo JOMELLI a Vincenzo RIGHINI působili jak v Itálii, tak v Německu. V německých zemích působilo celkem třicet šest skladatelů. Nejpočetnější skupinu (49) pak tvoří skladatelé pocházející z českých zemí. 6.2.1 Itálie a Španělsko BRUNETTI, Gaetano (1753 1808) houslový virtuoz a skladatel. Byl žákem Nardiniho, později v roce 1766 odešel do Madridu k Boccherinimu. Jakmile se u něj zdokonalil, donutil Boccheriniho pomocí intrik, aby se vzdal svého úřadu dvorního skladatele. Napsal 31 symfonií pro orchestr a několik komorních skladeb (RIEMANN 1896: 107). Ve sbírce u minoritů se od něj zachovala pouze jedna chrámová skladba Aria in D de Tempore Eia mortales accedite (A 13). 30