Spotřebitelské úvěry

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví Spotřebitelské úvěry Bakalářská práce Autor: Pavla Berežná Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Dana Havlíčková. Praha červen, 2009 1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Mnichově Hradišti, dne 15. června 2009 Pavla Bereţná 2

Poděkování Chtěla bych tímto především poděkovat Ing. Daně Havlíčkové, vedoucí bakalářské práce, za cenné rady, připomínky, projevenou ochotu a obětavou pomoc při zpracování bakalářské práce. 3

Anotace Předmětem bakalářské práce spotřebitelské úvěry je rozbor a srovnání úvěrů v České republice. V první části charakterizuji úvěry a popisuji základní členění na bankovním i nebankovním trhu. Druhá kapitola je zaměřena na právní podmínky úvěru a úvěrové registry v ČR. Třetí část jsem věnovala historii úvěrů a distribučním kanálům. V poslední části jsou srovnány podmínky úvěrů u vybraných bank a nebankovních institucí. Annotation The goal of the work "Cash loan" is an analysis and comparison of loans in the Czech Republic. In the first part, characterized by loans, describes the basic breakdown of the banking and non-bank market. The second part is focused on the legal conditions of the loan and credit registers in the Czech Republic. I give the credit history and the distribution channels in the third part. The last part compares the conditions of loans for selected banks and non-banking institutions. 4

Obsah Úvod... 7 1 Charakteristika spotřebitelského úvěru... 9 1.1 Druhy spotřebitelského úvěru... 10 1.2 Splátkový prodej... 11 1.2.1 Pojištění proti platební neschopnosti... 12 1.3 Spotřebitelský úvěr neúčelový... 14 1.4 Finanční leasing... 15 1.5 Náleţitosti ţádosti o úvěr... 16 1.5.1 Poplatky a ostatní výdaje klienta... 17 2 Právní úprava poskytování spotřebitelského úvěru... 19 2.1 Česká právní úprava... 20 2.2 Zákon o spotřebitelském úvěru... 20 2.3 Roční procentní sazba nákladů (RPSN)... 22 2.3.1 Zákonné povinnosti poskytovatelů spotřebitelského úvěru... 23 2.3.2 Spotřebitelské úvěry, u nichţ nelze stanovit RPSN... 24 2.4 Sankce za porušení zákonných povinností... 25 2.5 Právo spotřebitele na předčasné splacení úvěru... 25 2.6 Reklama spotřebitelského úvěru... 27 2.7 Úvěrový registr... 27 2.8 Úvěrové registry v České republice... 28 2.8.1 Centrální registr úvěrů... 28 2.8.2 Bankovní registr klientských informací... 29 2.8.3 Nebankovní registr klientských informací... 30 2.8.4 Registr FO a registr IČ sdruţení SOLUS... 32 5

3 Historie úvěru... 34 3.1 Vliv finanční krize a poskytování úvěrů... 35 3.2. Úvěry v číslech... 37 4 Distribuční kanály... 41 4.1 Obchodní sítě... 41 4.2 Alternativní distribuční kanály... 42 4.2.1 Elektronické bankovnictví... 42 5 Porovnání spotřebitelských úvěrů... 47 5.1 Bankovní subjekty... 47 5.1.1 Česká spořitelna... 47 5.1.2 Komerční banka... 49 5.1.3 mbank... 52 5.2 Nebankovní subjekty... 54 5.2.1 Cetelem, ČR... 54 5.2.2 Cofidis... 54 5.2.3 Home Credit... 54 Přínos práce... 56 Závěr... 57 Seznam literatury... 58 Seznam grafů... 60 Seznam tabulek... 60 Seznam příloh... 61 6

Úvod Na začátku nového tisíciletí jsme svědky nebývale rychlého rozvoje finančních sluţeb a zaţíváme s tím i poměrně významnou změnu chování české populace. Postoj k úsporám a zadluţování se postupně mění, rostou tendence k rychlé spotřebě i ochota občanů k zadluţování. Tyto tendence jsou zcela v souladu se začleňováním České republiky mezi moderní trţní ekonomiky, nejsou však zcela bez rizik a vyvolávají naléhavou potřebu alespoň základní orientace občanů ve světě financí. Bez základních ekonomických a finančních znalostí nelze činit kvalifikovaná rozhodnutí při správě osobních financí a rodinného majetku. To platí jak pro situaci, kdy jednotlivec či rodina potřebuje peníze půjčit, tak pro situaci, kdy naopak zamýšlí finanční prostředky investovat. Znalost rizik a dlouhodobých důsledků vyuţívání jednotlivých produktů je ale zatím relativně nízká, ačkoli finanční rizika se stala jedním z hlavních témat dnešního světa. Ohroţena je především mladá populace, která je obecně méně konzervativní a více náchylná k riziku. Vstup do dospělosti je spojen s řadou náročných změn a rozhodnutí, z nichţ řada má finanční rozměr, často s dlouhodobým horizontem. V počátečních fázích osamostatňování jedince od rodičů je přitom zcela přirozené začít realizovat dlouhodobé investiční záměry s finančními prostředky, vypůjčenými často na jedno i více desetiletí. Bylo by politováníhodné, aby byla mladá generace dlouhodobě zatíţena následky neprozíravých a ukvapených rozhodnutí, učiněných často jen z důvodu nízké finanční gramotnosti. Nejde přitom pouze o znalosti finančních produktů, ale o základy fungování trţní ekonomiky, o nichţ by měl mít kaţdý vzdělaný občan alespoň základní povědomí. Spotřebitelský úvěr je fenomén, který se v naší společnosti objevil celkem nenápadně, nyní je však téměř nedílnou součástí našeho kaţdodenního ţivota. Uţ dávno se nejedná o finanční produkt určený výhradně pro podnikatele. Občan se naučil ţít na dluh, a tak se setkáváme nejen s úvěry poskytovanými na nemovitosti, ale i movité věci, sluţby a v poslední době i záţitky. Nabídka se poptávce samozřejmě pruţně přizpůsobuje, proto se pravidelně objevují nabídky na Vánoce i dovolenou na dluh. Mnohost úvěrů má však i své stinné stránky. Stačí dluţníkovo malé zaškobrtnutí a uţ se dostává do bludného kruhu úroků, smluvních pokut a nakonec se stane soustem pro exekutory. 7

Hlavní cíl práce je zhodnotit a porovnat nabídky spotřebitelských úvěrů na bankovním trhu v České republice. Bakalářkou práci tvoří pět kapitol. První část bakalářské práce je zaměřena na charakteristiku spotřebitelských úvěrů, druhy a poplatky. Následují právní podmínky úvěrů a úvěrové registry v ČR. Ve třetí kapitole jsem popsala historii úvěrů, dále pak distribuční kanály a elektronické bankovnictví. V závěrečné kapitole porovnávám produkty na bankovním a nebankovním trhu u vybraných institucí v České republice. 8

1 Charakteristika spotřebitelského úvěru 1 Úvěrem dle 2 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, se rozumí v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněţní prostředky. Úvěrové vztahy můţeme definovat jako vztahy vznikající při návratném poskytování peněţních prostředků mezi subjekty za dohodnutých podmínek. Nezbytnost úvěrování je dána tím (odhlédneme-li od potřeby peněţních prostředků při zahajování podnikatelské činnosti), ţe při koloběhu peněţních prostředků dochází k nerovnoměrnostem a časovému nesouladu jejich pohybu. Úvěry, přesněji řečeno úvěrové obchody, rozdělujeme z hlediska banky nebo nebankovního subjektu na aktivní a pasivní. Pasivní slouţí bance nebo nebankovnímu subjektu k získání peněţních prostředků. Při aktivních úvěrových obchodech peněţní prostředky poskytuje banka nebo nebankovní subjekt. Spotřebitelský úvěr patří do aktivních úvěrových obchodů. Spotřebitelský úvěr je půjčka fyzickým osobám na financování nepodnikatelských potřeb, poskytovaná bankami či nebankovními subjekty. Spotřebitelský úvěr můţeme pouţít: - na zařízení a vybavení domácnosti - na koupi spotřební elektroniky - na pořízení, rekonstrukci nebo modernizaci bytu či rodinného domu - na nákup dovolené - na koupi automobilu - na zajištění tuzemského či zahraničního studia - na závazky mezi občany (vypořádání mezi dědici či manţeli či uhradit členský podíl v bytovém druţstvu apod.) - na hobby (sběratelské záliby, sport, atd.) Spotřebitelské úvěry můţeme členit podle několika kritérií: 1. podle účelovosti - účelové peníze poskytnuty přímo na konkrétní předem stanovený účel - neúčelové záleţí na spotřebiteli, jak peníze vyuţije 1 Šimánková J.- Syrový P. - Šíma J. Jak na úvěry, Praha: ASPI Publishing,s.r.o., 2004, ISBN 80-7357-015-7. 9

2. podle způsobu výplaty - hotovostní spotřebitel obdrţí poskytnuté finanční prostředky v hotovosti - bezhotovostní spotřebitel obdrţí poskytnuté peníze na bankovní účet 3. podle zajištění - zajištěné pohledávka banky či nebankovního subjektu vůči spotřebiteli je zajištěna zpravidla zástavním právem k věci movité či nemovité ve vlastnictví spotřebitele, či ručením třetí osoby - nezajištěné v praxi se jedná zejména o úvěry na niţší částky, či o úvěry poskytované vysoce bonitním klientům 4. podle doby splatnosti - krátkodobé splatnost do 1 roka - střednědobé splatnost do 5 let - dlouhodobé splatnost delší neţ 5 let. Spotřebitelský úvěr se nejčastěji vyskytuje v podobě krátkodobého účelově vázaného úvěru. 1.1 Druhy spotřebitelského úvěru Spotřebitelský úvěr má mnoho podob. Nejsou to jen podoby zcela zjevné, jako je uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ať účelově vázaném či nikoli. Do velké skupiny spotřebitelských úvěrů spadá i prodej zboţí na splátky v obchodě či finanční leasing, kterým budou věnovány následující oddíly. Za spotřebitelský úvěr se povaţuje i kontokorent. Kontokorent je bankovní produkt, který kombinuje běţný účet s moţností čerpat úvěr. Klient můţe vyuţívat bezhotovostních plateb či vybírat hotovost z bankomatu, ačkoli nemá na svém účtu potřebné prostředky. Účet se tak dostává do záporných hodnot, a to pouze do výše stanoveného limitu. V té chvíli klient čerpá od banky úvěr a platí za něj úroky. V okamţiku, kdy záporný zůstatek vyrovná, můţe peníze čerpat znovu. Splácení kontokorentu probíhá automaticky připsáním jakékoli příchozí platby na účet. Kontokorentní úvěr je dnes standardní sluţbou, kterou banky nabízejí klientům. Jediným omezením je ověření platební morálky a pohybu prostředků na účtu. 10

Mezi spotřebitelské úvěry můţeme zařadit i kreditní kartu, kterou vydává banka, nebankovní subjekt či prodávající. Úvěr z kreditní karty má stanovený limit, tedy výši, do jaké můţe klient prostředky z karty čerpat. Stejně jako u kontokorentu odpadá nutnost ţádat o kaţdou půjčku zvlášť, klient má prostředky okamţitě k dispozici. Kreditní karta je určena především k bezhotovostním transakcím. Velkým lákadlem je tzv. bezúročné období. Pokud klient dorovná sumu, kterou čerpal, během předem stanovené doby, neplatí ţádné úroky. V opačném případě jsou úroky značně vysoké. Pouţívá-li se kreditní karta k výběrům hotovosti, často zde ţádné bezúročné období neexistuje. 1.2 Splátkový prodej Splátkový prodej je čím dál oblíbenější způsob pořízení zboţí, kdy spotřebitel potřebuje rozloţit kupní cenu do delšího časového období. Můţe se však zdát, ţe koupi zboţí na splátky umoţňuje přímo prodávající, ale není tomu tak pokaţdé. Často zde figuruje ještě splátková společnost, jeţ na koupi zboţí z nabídky spřízněného obchodu poskytuje úvěr, o který spotřebitel ţádá přímo u prodávajícího. Vlastnictví k nakoupeným věcem přechází na spotřebitele, i kdyţ nebyla uhrazena celá kupní cena. Spotřebitel obvykle zaplatí určitou procentní část pořizovací ceny zboţí, která se nazývá akontace. Zbytek kupní ceny je rozdělen do pravidelných splátek. Jak vysoká akontace bude, závisí na rozhodnutí spotřebitele. Existuje zde limit, nejniţší akontace bývá 10 % z kupní ceny zboţí. V rámci konkurenčních bojů, například před Vánocemi, se objevují nabídky splátkového prodeje bez akontace a bez navýšení. Bez navýšení znamená bez úroků. V takovém případě spotřebitel zaplatí skutečnou pořizovací cenu zboţí. Plně tak vyuţívá výhody rozloţení kupní ceny do delšího časového úseku. V případě, ţe součástí spotřebitelského úvěru jsou úroky, základním pravidlem je, ţe čím déle spotřebitel splácí, tím více přeplatí. Tuto moţnost zpravidla volí lidé s niţšími příjmy, kteří si nemohou dovolit vyšší splátky. Výši splátek ovlivňuje i výše akontace čím je akontace vyšší, tím jsou splátky niţší. Princip prodeje na splátky je jednoduchý. Vţdy zde vystupují pouze dva subjekty buď spotřebitel a prodávající, nebo spotřebitel a splátková společnost. Pokud spotřebitel nakoupí zboţí u prodávajícího, který sám poskytuje moţnost splátkového prodeje, uzavře 11

spotřebitel kupní smlouvu i smlouvu o úvěru s prodávajícím. Prodávající převede na spotřebitele vlastnictví k prodávané věci a spotřebitel prodávajícímu hradí kupní cenu rozloţenou do několika splátek. I v případě, ţe úvěr spotřebiteli poskytuje splátková společnost, jsou zde dva subjekty, spotřebitel a splátková společnost. Splátková společnost totiţ věc pro spotřebitele u prodávajícího koupí a následně ji spotřebiteli odprodá a spotřebitel splátkové společnosti hradí kupní cenu ve splátkách. Výhoda splátkového prodeje oproti běţnému spotřebitelskému úvěru získanému od banky nebo nebankovního subjektu je v tom, ţe tento typ úvěru je dostupnější (banky např. vyţadují, aby u nich měl klient zřízený běţný účet) a jeho vyřízení je rychlejší. Nevýhodou je nutnost zaplatit akontaci, coţ můţe být někdy problematické, zvláště u zboţí s vyšší pořizovací cenou. Výhodou splátkového prodeje oproti leasingu je to, ţe se spotřebitel ihned stává vlastníkem věci. Splátkové společnosti často organizují různé akce, kdy nabízejí např. úvěr zadarmo. To znamená, ţe spotřebiteli umoţní nakoupit zvolený předmět na splátky s tím, ţe nezaplatíme ani korunu navíc, neţ kdybychom zaplatili celou částku hotově při převzetí zboţí. Podmínkou je, ţe částku musíme zaplatit do stanoveného termínu. Pokud se platba opozdí, navýšení ceny můţe rázem vyskočit o 20 procent. 1.2.1 Pojištění proti platební neschopnosti Při nákupu zboţí na úvěr nám poskytovatel úvěru často nabídne pojištění proti neschopnosti splácet dotyčný úvěr. V nejzákladnější variantě jde o pojištění pro případ smrti, pracovní neschopnosti a plné invalidity. Pojištění pracovní neschopnosti má co nabídnout především osobám samostatně výdělečně činným, které si neplatí nemocenské pojištění a kterým by pracovní neschopnost (zapříčiněná úrazem nebo nemocí) znemoţnila splácet finanční závazky vůči finančním institucím. Pokud je toto pojištění sjednáno, pojišťovna přebírá úhradu měsíčních splátek, nebo vyplácí denní dávku ve stanovené výši. V obou případech ale aţ po určité lhůtě, např. po 30 či 60 dnu trvání pracovní neschopnosti. 12

Je dobré vţdy prostudovat příslušné všeobecné pojistné podmínky. Například mezi výluky leckdy patří následující případy pracovní neschopnosti: - těhotenství, potrat a porod - léčení závislostí - psychická onemocnění - AIDS/HIV - úrazy v důsledku nepřiměřené fyzické námahy - v důsledku zákroku plastické chirurgie - v důsledku úrazu či nemoci, která vznikla lyţováním nebo snowboardingem mimo vyznačené tratě, paraglidingem, skialpinismem apod. Zaměstnancům je pak určeno pojištění ztráty zaměstnání. Zde pojišťovna přebírá úhradu měsíčních splátek v případě propuštění. I tady funguje minimální doba, po kterou nezaměstnanost musí trvat, aby vznikl nárok na pojistné plnění. Většinou pojišťovna začne plnit své závazky aţ po 2 měsících trvání nezaměstnanosti. Za pojistnou událost zpravidla není povaţována ztráta zaměstnání, ke které dojde do 90 dnů od počátku pojištění (tzn. od podpisu např. úvěrové smlouvy). Lze tedy konstatovat, ţe u krátkodobých spotřebitelských úvěrů jsou eventuální přínosy takového pojištění velmi nízké a někdy i nulové. Nárok na pojistné plnění nemá ten, kdo odešel ze zaměstnání dohodou z důvodů jiných neţ organizačních, popř. okamţité zrušení pracovního poměru. Pojištění schopnosti splácet úvěr se obvykle nevztahuje na případy, kdy se ocitneme v prodlení se splácením úvěru v důsledku ztráty příjmu, která byla zapříčiněná nepříznivým zdravotním stavem, pokud tento nepříznivý zdravotní stav existoval jiţ před uzavřením pojistné smlouvy nebo v důsledku rozpadu manţelství či partnerského vztahu a s tím souvisejícím poklesem disponibilního důchodu. Pojištění vypadá velmi uţitečně, ale je třeba si zároveň uvědomit, ţe se celý úvěr prodraţí. 13

1.3 Spotřebitelský úvěr neúčelový S rozvojem trhu se spotřebitelskými úvěry začaly banky zkvalitňovat sluţby. K dalšímu zvýšení konkurenčního tlaku došlo s nástupem nebankovních subjektů. Neúčelové spotřebitelské úvěry poskytované bankami nebo nebankovními subjekty na základě klasické smlouvy o úvěru jsou připodobitelné ke kontokorentu či kreditní kartě. Výhoda neúčelového spotřebitelského úvěru spočívá v niţším úročení, nevýhoda ve sloţitějším postupu, který vede k jeho získání. Pokaţdé, kdyţ si spotřebitel bude chtít něco pořídit a nebude mít dostatek peněţních prostředků, bude muset uzavřít samostatnou smlouvu o úvěru. Nabídky účelových a neúčelových spotřebitelských úvěrů činěné bankami a nebankovními subjekty se v lecčem liší. Banka, jak uţ bylo zmiňováno, můţe poţadovat, aby si u ní klient otevřel běţný účet. Tento poţadavek však banku v konkurenčním prostředí znevýhodňuje, a proto je nyní spíše na ústupu. Přesto má smysl poţádat o poskytnutí úvěru právě tu banku, u které klient běţný účet má. Vyhne se tak sloţitému jednání, při němţ musí doloţit spoustu údajů banka uţ o něm totiţ ví vše, co potřebuje, a můţe o jeho ţádosti o úvěr rozhodnout v daleko kratší době. Úroky u bank nedosahují závratných výšek jako u některých nebankovních subjektů, zato spotřebitel musí počítat s bankovními poplatky. Banky klientům účtují jednorázový poplatek za vyřízení úvěru a opakující se poplatek za vedení úvěrového účtu. Opět je pravidlem, ţe čím déle bude spotřebitel úvěr splácet, tím více přeplatí. Svůj nemalý podíl na tom mají právě i poplatky. U nebankovních subjektů není potřeba vyřizovat velké mnoţství formalit, úvěr je poskytnut rychleji, neţ by tomu bylo v bance. Na úvěr dosáhnou i spotřebitelé, kteří by u banky neuspěli, například proto, ţe mají záznam v úvěrovém registru. Společné mají neúčelové úvěry poskytované jak bankami, tak nebankovními subjekty to, ţe jsou úročeny vyšší úrokovou sazbou neţ úvěry účelové. Věřitel chce mít přirozeně přehled o tom, na co dluţník jeho peníze pouţije. 14

1.4 Finanční leasing 2 Pojem leasing pochází z anglického výrazu lease znamenajícího pronájem, resp. smlouvu o pronájmu. Jeho podstatou je dlouhodobý, na určitou dobu sjednaný nájem předmětů dlouhodobé spotřeby za dohodnutou úplatu. Leasing ve zjednodušeném pojetí tedy znamená pronájem hmotných či nehmotných věcí a práv, kdy pronajímatel poskytuje nájemci právo danou věc v průběhu doby pronájmu pouţívat, a to za úplatu. Důleţité je, ţe po dobu trvání leasingové smlouvy zůstává předmět ve vlastnictví pronajímatele a nájemce je oprávněn pouze daný majetek pouţívat. Tato sluţba se nejčastěji vyuţívá při nákupu automobilu. Leasingová společnost pořídí automobil pro spotřebitele, přenechá mu ho k uţívání a nakonec na spotřebitele převede vlastnické právo k automobilu. Jedná se o dlouhodobý pronájem věci s následným převodem vlastnictví. V okamţiku předání věci přechází na spotřebitele nebezpečí škody, náklady spojené s provozem, údrţbou a opravami věci, vlastníkem však zůstává leasingová společnost, a to aţ do skončení doby nájmu, kdy na spotřebitele přechází vlastnictví automaticky, či má nárok na uzavření kupní smlouvy. Leasing nepokrývá pouze pořizovací cenu věci. V jednotlivých splátkách spotřebitel hradí náklady, které leasingové společnosti vznikly v souvislosti s pořízením předmětu leasingu pro spotřebitele, tj. pořizovací cenu věci, poplatky, daňové zatíţení pronajímatele. Dále spotřebitel hradí doplňkové sluţby (havarijní pojištění, povinné ručení a další) a zisk, coţ je platba za poskytnutou finanční sluţbu. Leasingové nájemné je tak tvořeno souhrnem leasingových splátek. Po skončení leasingového období spotřebitel uhradí odkupní cenu, popř. zůstatkovou cenu. Je to cena, za kterou leasingová společnost prodává předmět leasingu spotřebiteli. Odkupní cena bývá často symbolická. Zůstatková cena se vypočítá tak, ţe se od pořizovací ceny předmětu leasingu odečte ta část leasingových splátek, která jde na úhradu právě pořizovací ceny předmětu leasingu. Určuje se jiţ při podpisu leasingové smlouvy. Bývá vyšší neţ odkupní cena. Leasingová smlouva není českým právním řádem upravena, je to smlouva nepojmenovaná (inominátní). 2 Syrový P. Novotný M., Osobní a rodinné finance, Praha: Grada 2005 ISBN 80-247-1098-6. 15

1.5 Náležitosti žádosti o úvěr 3 Při ţádosti o úvěr musí klient prokázat své příjmy a případně příjmy spoluţadatelů, spoludluţníků a ručitelů předloţením většinou následujících dokladů. Některé banky vyţadují jen některé. Nejlepší je se informovat přímo u banky, která poskytne spotřebitelský úvěr. Mezi základní doklady patří: - potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši čistého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce vč. potvrzení, ţe zaměstnanec není ve zkušební lhůtě a není s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru - předloţení výplatních pásek za poslední 3 měsíce potvrzených zaměstnavatelem (razítko a podpis), kdy rozhodující pro doloţení výše příjmu je minimální měsíční příjem - přiznání k dani z příjmu fyzických osob - prokázání minimálního měsíčního příjmu na účtu u banky za poslední 3 měsíce, pokud z výpisu lze jednoznačně vyčíst původ platu (mzda, důchod, výţivné, nájemné apod.) - doklad o přiznání důchodu Při ţádosti je nutné většinou předloţit dva doklady za účelem prokázání totoţnosti. Obvykle je to občanský průkaz a jako další rodný list, cestovní pas, průkaz zdravotní pojišťovny nebo index (průkaz studenta VŠ). Klient musí být starší 18 let, ale zpravidla ne starší 65 let, starším lidem totiţ banky půjčují velice zřídka. V příloze č. 1 se nachází formulář k ţádosti o poskytnutí úvěru. 3 Finance [online]. 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW:<http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/informace/spotrebitelskeuvery/doklady/>. 16

1.5.1 Poplatky a ostatní výdaje klienta Poplatky, které bance nebo nebankovnímu domu spotřebitel bude za poskytnutí a správu úvěru platit, lze rozdělit do dvou skupin: - jednorázové poplatek za posouzení a zpracování úvěru (většinou se pohybuje okolo 1 % z půjčované částky u bank a okolo 3 % u nebankovních domů; pokud si klient bere niţší půjčku, většinou musí zaplatit alespoň minimální částku, například 200 Kč), tento poplatek se většinou vybírá aţ po schválení úvěru, ale je potřeba si tuto skutečnost ověřit ihned při ţádosti o úvěr - opakující se poplatek za vedení a správu úvěru. Pokud si klient bere úvěr u banky, u které nemá účet, zpravidla musí počítat ještě s poplatkem za vedení běţného účtu. Pokud si bere úvěr u nebankovních domů, zpravidla mu bude měsíčně účtováno ještě pojištění schopnosti splácet (obvykle okolo 3 % z měsíční splátky). Někdy je ale účtuje i banka. Kromě těchto poplatků pochopitelně nelze opominout platbu úroků. Úroková sazba je udávána jako roční (označení p. a.), u úvěrů od některých společností se můţe klient setkat i se sazbou měsíční (p. m.). Výše úrokové sazby závisí na typu úvěru. Dále závisí na době splatnosti a na skutečnosti, nakolik je spotřebitel pro banku či nebankovní dům spolehlivý a bonitní (např. jak vysoký příjem mu pravidelně chodí na účet). V současné době je velice oblíbené uvádět úrokovou sazbu tzv. od, ale pozor, takový úrok jiţ od 8,9 % p.a. se pro konkrétní klientovu situaci můţe změnit i v úrok 17 % p.a. Spotřebitel by si proto neměl úvěr vybírat pouze podle reklamy, ale vţdy by si měl zjistit veškeré podmínky odpovídající právě jeho případu. Nejlepší cesta, jak vybrat tu nejvhodnější půjčku, je vzájemné porovnání nabídek. K tomuto účelu slouţí ukazatel RPSN, neboli roční procentní sazba nákladů. V něm by měly být zahrnuty veškeré poplatky včetně úrokové sazby, avšak nebývá tomu tak vţdy. Je tedy třeba se informovat nejen o výši RPSN, ale i o tom, jaké poplatky konkrétně zahrnuje. Kromě RPSN je důleţité vypočítat, kolik celkově bude úvěr stát. To znamená rozdíl mezi částkou, kterou si klient půjčí a kterou bude na konci vracet. Co však vţdy klient musí posoudit, je, zda mu přijetí těch či oněch podmínek stojí za to, aby na konci zaplatil například o tisíc korun více. 17

Existují tři základní ukazatele, s jejichţ pomocí lze porovnávat cenovou výhodnost různých úvěrových produktů: - úroková míra - koeficient navýšení - roční procentní sazba nákladů (RPSN) 4 Úroková míra Úroková míra (sazba) je běţně uváděným údajem, na němţ mnohé banky a splátkové společnosti staví svoji propagační strategii. Tento ukazatel vyjadřuje, kolik procent z půjčené částky bude muset klient při splácení uhradit navíc na úrocích za příslušné časové období (týdenní, měsíční, roční apod.). Úroková míra nebere v potaz jiné platby související s úvěrem, neţ jsou úroky (např. poplatky za přidělení nebo správu úvěru, za výpisy aj.). Můţe tedy nastat, ţe např. úvěr s 10% roční úrokovou sazbou je kvůli vysokým dodatečným poplatkům ve skutečnosti méně výhodný neţ úvěr s 13% sazbou. Úrokovou míru je vhodné pouţívat jen pro základní srovnání nabídky, a to tehdy, pokud je její časový základ stejný. Základní přehled úrokové sazby uvádím v příloze č. 2. Koeficient navýšení Další číselný údaj, který má pro klienta důleţitou informační hodnotu, je tzv. koeficient navýšení. Koeficient se vypočítá ze zlomku, kde ve jmenovateli je výše půjčky a v čitateli součet všech částek, které věřitel zaplatí. Čím niţší koeficient, tím výhodnější úvěr. Základní potíţ ovšem spočívá v tom, ţe koeficient navýšení naprosto opomíjí časovou hodnotu peněz. V případě, ţe si půjčí klient Kč 10 000,- a má moţnost výběru mezi půjčkou s koeficientem 1,30, kterou bude splácet dva roky, a jinou půjčkou s totoţným koeficientem a splatností tří let, je pochopitelně výhodnější půjčka s delším obdobím splatnosti, v tomto případě tříletá. Jestliţe ale koeficient i délky splatnosti dvou půjček jsou rozdílné (například 1,2 na 2 roky vs. 1,4 na 3 roky), pak je objektivní srovnání pomocí tohoto ukazatele prakticky nemoţné. 4 Viz. Kapitola 2.3. 18

2 Právní úprava poskytování spotřebitelského úvěru Spotřebitelské právo jako stále více se rozvíjející část soukromého práva je výrazem nového trendu v oblasti závazkového práva, které sleduje cíl zabezpečit zvýšenou ochranu spotřebitele jako slabší strany závazkového právního vztahu. 5 Spotřebitelé jsou vedle dodavatelů dalším účastníkem trhu, subjektem právních vztahů tam vznikajících a zároveň i objektem nepoctivého jednání ze strany dodavatelů. Pokud spotřebiteli nebude zajištěna účinná ochrana před nepoctivými či jinak jej poškozujícími praktikami dodavatelů, dojde nejenom k poškození spotřebitele, narušení soutěţního prostředí, ale i k porušování některých hodnot demokratické společnosti. 6 V tomto směru jsou v rámci spotřebitelských smluv upraveny určité odchylky od obecného smluvního práva zaloţeného na rovnosti smluvních stran. Zákonodárce tak činí ve veřejném zájmu, jímţ je zájem na ochraně spotřebitele. V ustanoveních o spotřebitelských smlouvách se tak promítá snaha vyrovnávat faktickou nerovnost mezi smluvními stranami. Ta spočívá v tom, ţe spotřebitel je ekonomicky slabší, obchodně a právně méně zkušený, zatímco dodavatel vystupuje v postavení profesionála, který má všechny informace o nabízeném výrobku či sluţbě, je zběhlý ve vyuţívání trhu a ekonomicky silnější. Ochrana slabší smluvní strany tak vychází z reálného světa, kdy proti sobě stojí strany, které fakticky nemají stejné moţnosti, sílu, prostředky. Spotřebitelské smlouvy, které jsou upraveny v občanském zákoníku, jsou takovými smlouvami, kde na jedné straně vystupuje spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Nejedná se o zvláštní smluvní typ (jako je např. kupní smlouva nebo smlouva o dílo). Ochrana spotřebitele musí být přiměřená vzhledem k účelu, ke stanovenému cíli a musí být realizována demokratickými prostředky, resp. prostředky slučitelnými s principy demokracie. 7 5 Knappová, M. Švestka, J. Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné 2. Praha : ASPI, 2005 ISBN 80-7357-131-5. 6 Zdraţil, M. O ochraně spotřebitele. Praha : Linde, 2000 ISBN 80-7201-240-1. 7 Selucká, M. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : C. H. Beck, 2008 ISBN 978-80-7400-037-9. 19

2.1 Česká právní úprava Poskytování spotřebitelského úvěru je upraveno hned několika zákony. V první řadě občanským zákoníkem 8 jako základním předpisem. Soukromoprávní vztahy jsou upraveny v zákoně o ochraně spotřebitele 9. Zde jsou upraveny základní práva a povinnosti spotřebitele a dodavatele. Z nejvýznamnějších povinností dodavatele je informační povinnost. Jde o jeden z projevů ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Poskytnutí informací můţe spotřebitele ovlivnit v případě rozhodování, zda-li vstoupí do právního vztahu s dodavatelem, či nikoli. Spotřebitel musí být rovněţ informován o svých právech a povinnostech, které jsou součástí právního vztahu vzniknuvšího mezi dodavatelem a spotřebitelem, a dále pak spotřebiteli mohou vzniknout nová práva v průběhu existence právního vztahu, která by rovněţ měla být spotřebiteli známa. Z tohoto úhlu pohledu můţeme informační povinnost členit podle okamţiku, v jakém má být informace poskytnuta, na informační povinnost předsmluvní, smluvní a smluvní po uzavření smlouvy. Informace poskytované spotřebiteli by měly být pravdivé a jejich poskytování by mělo být činěno takovou formou, aby byly srozumitelné a jasné průměrnému spotřebiteli. Smlouva o úvěru je jako smluvní typ upravena v obchodním zákoníku, zde nalezneme základní práva a povinnosti stran při poskytování úvěru. Poskytování úvěru spotřebitelům pak upravuje zákon o spotřebitelském úvěru. 2.2 Zákon o spotřebitelském úvěru 10 Zákon o spotřebitelském úvěru (č. 321/2001 Sb.) byl přijat na základě implementace směrnice Rady 87/102/EHS. Účinnosti nabyl dne 1. ledna 2002. Zákon o spotřebitelském úvěru pracuje s pojmy věřitel a spotřebitel, na rozdíl od obchodního zákoníku, který rozlišuje věřitele a dluţníka. Je tím zdůrazněn fakt, ţe zákon 8 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 9 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 10 Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. 20

o spotřebitelském úvěru se vztahuje pouze na ty případy, kdy na jedné straně vztahu stojí podnikatel a na druhé, spotřebitel. Věřitel - podnikatel je dle dikce 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdruţení takovýchto osob. Dluţníka - spotřebitele zákon v 2 písm. b) definuje jako fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíţ prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván. Z uvedeného vyplývá, ţe příjemcem spotřebitelského úvěru můţe být i fyzická osoba - podnikatel, pokud peněţní prostředky nepouţije ke své podnikatelské činnosti např. si postaví rodinný dům. Zákonodárce vycházel z toho, ţe v oblasti spotřebitelského úvěru je spotřebitel zpravidla slabší smluvní stranou, která nemá takové znalosti, informace a zkušenosti jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (věřitel), a tudíţ je třeba posílit jeho ochranu. Zákon přispívá k vytvoření jednotnějšího a průhlednějšího právního prostředí v oblasti trhu spotřebitelských úvěrů. Spotřebitelský úvěr můţe být sjednán v různých typech smluv (např. smlouva o úvěru, smlouva o půjčce, smlouva o koupi najaté věci a další). Zákon stanoví některé podmínky, které musí být vedle podmínek obecně platných respektovány vţdy, je-li sjednávána jakákoli smlouva obsahující závazek poskytnout spotřebitelský úvěr. Záměrem zákona bylo garantovat spotřebiteli právní ochranu v široké míře, bez ohledu na typ smlouvy, v jaké je spotřebitelský úvěr sjednáván. Pro účely zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí poskytnutí peněţních prostředků nebo odloţená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Za spotřebitelský úvěr se povaţuje i finanční leasing. Naopak spotřebitelským úvěrem nejsou platby uvedené v 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon se dále nevztahuje na: - úvěry poskytované na koupi, výstavbu, opravu nebo údrţbu nemovitosti (tedy např. hypotéční úvěr či úvěr ze stavebního spoření). 21

- finanční produkt (spotřebitelský úvěr) sjednaný nájemní smlouvou, která po uplynutí určité doby nezaručuje převod vlastnického práva nebo práva obsahově obdobného vlastnickému právu (zákon se tedy nevztahuje na tzv. operativní leasing). - půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoli úplaty. - úvěry na průběţné poskytování sluţeb, za které spotřebitel můţe platit v průběhu jejich poskytování formou splátek - úvěry niţší neţ Kč 5 000,- nebo vyšší neţ Kč 800 000,-. Je-li uzavřeno více smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr za stejným účelem, povaţuje se pro tyto účely za jediný spotřebitelský úvěr souhrn všech těchto smluv. - úvěr, jehoţ splatnost nepřesahuje 3 měsíce nebo je splatný nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců. 2.3 Roční procentní sazba nákladů (RPSN) 11 Zákon o spotřebitelském úvěru nově uloţil věřitelům povinnost informovat spotřebitele o platebních podmínkách úvěru prostřednictvím ukazatele roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN ). RPSN zohledňuje nejen platby splátek jistiny a úroků, ale rovněţ platby některých (nikoliv veškerých) dalších nákladů na spotřebitelský úvěr. Platby nad rámec jistiny a úroků, které je třeba zahrnout do výpočtu RPSN, stanoví zákon (nejsou však stanoveny taxativně) a to například: - poplatek za posouzení ţádosti o úvěr - administrativní poplatek za uzavření smlouvy - v některých případech poplatek za vedení úvěrového účtu, a to je-li tento nepřiměřeně vysoký a spotřebitel nemá moţnost volby způsobu placení - platba pojištění schopnosti splácet úvěr (pojištění, které má věřiteli zajistit splacení úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti) 11 Společnou cestou a. s. [online]. 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW:< http://www.spolcest.cz/obcanska-poradna-jm/dluhoveporadenstvi/brozura-ke-stazeni//>. 22

- a další. (v poplatkové oblasti není ustálena jednotná terminologie, kaţdou platbu je třeba posuzovat vzhledem k její konkrétní náplni) Do vzorce pro výpočet RPSN se pak promítají nejen údaje o výši těchto plateb, ale rovněţ údaje o splatnosti kaţdé jednotlivé platby. Věřitelé mají povinnost uvádět RPSN výhradně na roční bázi (per annum nebo p. a.), coţ spotřebiteli usnadňuje orientaci. (Naproti tomu ukazatel úroková sazba lze uvádět v přepočtu ročním, měsíčním, denním. Stejně tak je ponecháno na věřiteli, zda spotřebitele bude o výši úrokové sazby vůbec informovat či nikoliv, neboť zákon takovouto povinnost neukládá.) Ukazatel RPSN dává spotřebiteli moţnost porovnat výhodnost jednotlivých úvěrů, které mu jsou nabízeny na trhu spotřebitelských úvěrů. Vzorec pro výpočet RPSN najde klient v příloze zákona. Pro spotřebitele je vzorec značně sloţitý, kontrolu, zda věřitel uvedl výši RPSN ve smlouvě o úvěru správně, však můţe snadno provést díky úvěrovým kalkulačkám. Vzorec uvádím v příloze č. 3. Zákon o spotřebitelském úvěru nestanoví ţádná omezení týkající se úrovně platebních podmínek spotřebitelského úvěru. Ukazatel RPSN je informace, do níţ se určitým způsobem (dle vzorce) promítá úroveň těchto platebních podmínek, tudíţ zákon nestanoví ţádná omezení pro interval, v němţ se mohou hodnoty RPSN pohybovat. Určitá omezení platebních podmínek, které si věřitel a spotřebitel mohou ujednat, stanoví trestní zákon viz lichva 12. 2.3.1 Zákonné povinnosti poskytovatelů spotřebitelského úvěru Ustanovení 4 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvuje, ţe smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen smlouva o úvěru ), musí být uzavřena písemně a jedno její vyhotovení musí obdrţet spotřebitel. Ustanovení zároveň vymezuje povinné náleţitosti smlouvy o úvěru. Sankcí za nedodrţení povinných náleţitostí smlouvy o úvěru, stanovenou 6 zákona o spotřebitelském úvěru, je nevyvratitelná domněnka, ţe 12 Lichva - Podle českého zákona je lichva trestný čin, jehoţ se dopustí ten, kdo zneuţívá něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti. Dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehoţ hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. 23

spotřebitelský úvěr se pokládá za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy o úvěru uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou. V ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými. K vyvolání těchto účinků je nezbytné, aby spotřebitel uvedenou skutečnost uplatnil u věřitele. Jednou z povinných náleţitostí smlouvy o úvěru je uvedení RPSN, neboli roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. 13 Ve smlouvě musí být výslovně uvedeno, za jakých podmínek můţe být výše RPSN změněna. Změna RPSN je vyvolána změnou jednotlivých parametrů vstupujících do vzorce pro výpočet RPSN. V rámci sjednání podmínek, za nichţ můţe dojít ke změně RPSN, nemusí být vůbec uţito pojmu RPSN (s čímţ se v praxi lze setkat poměrně často). Smlouva musí obsahovat stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvrţení. Pojem maximální výše spotřebitelského úvěru bývá někdy chybně ztotoţňován s pojmem celkový součet všech plateb spotřebitelského úvěru, které je spotřebitel povinen zaplatit. Pokud si věřitel a spotřebitel sjednají některé platby nad rámec splátek jistiny a úroku, musí smlouva obsahovat stanovení těchto plateb, a to jak z hlediska jejich výše, tak časového určení. Pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu. Smlouva musí obsahovat ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou. Věřitel je tedy povinen přímo ve smlouvě spotřebitele na tuto moţnost výslovně upozornit. Smlouva musí obsahovat také způsob placení a podmínky, na základě kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. 2.3.2 Spotřebitelské úvěry, u nichž nelze stanovit RPSN V případě, kdy nelze stanovit RPSN, musí věřitel ve smlouvě uvést maximální výši úvěru, výši plateb s úvěrem souvisejících a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit. 13 Viz. Kapitola 2.3. 24

Z uvedeného je patrné, ţe pro oblast úvěrů, pro něţ nelze stanovit RPSN, jsou nastaveny mírnější podmínky neţ pro úvěry, v jejichţ případě lze RPSN stanovit. RPSN nelze stanovit například pro ty úvěry, které můţe spotřebitel na základě aktuální potřeby v určitém sjednaném období libovolně průběţně čerpat a splácet v dílčích splátkách v rámci sjednaného úvěrového limitu (tzv. revolvingový úvěr). 2.4 Sankce za porušení zákonných povinností V případě, ţe smlouva sjednávající spotřebitelský úvěr neobsahuje veškeré výše uvedené náleţitosti, můţe být poskytovatel úvěru postihnut dvojím způsobem: a) Česká obchodní inspekce mu můţe uloţit pokutu aţ do výše 1 mil. Kč. (Za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku lze uloţit pokutu aţ do výše 2 mil. Kč.) b) další finanční postih hrozí věřiteli na základě 6 zákona o spotřebitelském úvěru Dle tohoto ustanovení můţe spotřebitel u věřitele uplatnit skutečnost, ţe smlouva neobsahuje veškeré povinné náleţitosti. V takovém případě má spotřebitel nárok na to, aby mu byl úvěr nadále (tj. ode dne, kdy spotřebitel tento svůj nárok uplatní) úročen diskontní sazbou České národní banky platné v den uzavření smlouvy. Diskontní sazba ČNB bývá obvykle ze všech úrokových sazeb vyskytujících se na našem trhu nejniţší (v současné době 1 %). Mimo to spotřebitel není nadále povinen hradit případné další platby spotřebitelského úvěru nad rámec splátek jistiny a úroku (např. poplatky za vedení úvěrového účtu apod.). Spotřebitel tedy můţe finančně profitovat z toho, ţe věřitel nezajistil, aby smlouva obsahovala veškeré výše uvedené povinné náleţitosti. 2.5 Právo spotřebitele na předčasné splacení úvěru Spotřebitel je oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě. V takovém případě má nárok na sníţení plateb se spotřebitelským úvěrem. V souvislosti se 25

splacením spotřebitelského úvěru před dobou splatnosti nesmí získat ţádný z účastníků smlouvy o spotřebitelském úvěru nepřiměřený prospěch na úkor ostatních účastníků. Není to tedy tak, ţe by spotřebitel při předčasném splacení úvěru byl povinen uhradit pouze zbývající nesplacenou část jistiny a úroky do dne předčasného splacení. Dle zákona můţe věřitel určitým způsobem zohlednit náklady vzniklé v důsledku předčasného splacení úvěru. Pokud se věřitel rozhodne poţadovat v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru po spotřebiteli určitou kompenzaci, musí její výši stanovit v souladu se zákonem: - jednak musí vţdy dojít ke sníţení plateb oproti tomu, co by spotřebitel zaplatil, kdyby úvěr předčasně nesplatil, a zároveň - toto sníţení musí představovat takové finanční vypořádání, při němţ věřitel nezískává nepřiměřený prospěch na úkor spotřebitele a naopak. Smlouva bývá ukončena obvykle splacením v dohodnutém termínu nebo předčasnými splátkami úvěru, kterou přijímají všechny banky kdykoliv a prakticky bez problémů. Lze platit i mimořádné splátky během trvání úvěrového vztahu. Tyto splátky jsou však zatíţeny nemalými sankčními poplatky. Z toho vyplývá, ţe klient nesmí, aniţ by měl předchozí souhlas banky, smluvní vztah vypovědět ani jinak ukončit smlouvu o spotřebitelském úvěru. V příloze č. 4 jsou uvedeny způsoby ukončení smlouvy. Od smlouvy lze odstoupit do 14 dnů po uzavření smlouvy. Později je klient oprávněn úvěrovou smlouvu vypovědět. K výpovědi musí mít klient váţný důvod. Je zde stanovena výpovědní lhůta, a to 30 dnů ode dne doručení bance. S ukončením smluvního vztahu v bankách není kromě výše uvedeného poplatku spojena ţádná sankce a ani jiný poplatek. 14 14 Odstoupit od úvěrové smlouvy zatím umoţňují jen některé banky, idnes.cz [online]. [cit. 2009-02-04]. Dostupný z WWW:< http://finance.idnes.cz/odstoupit-od-uverove-smlouvy-zatim-umoznuji-jen-nektere-banky-psa/bank.asp?c=a090203_105244_bank_fib>. 26

2.6 Reklama spotřebitelského úvěru Zákon o spotřebitelském úvěru klade určité poţadavky pouze na některé reklamy či nabídky spotřebitelského úvěru a na některé reklamy nabízející zprostředkování smlouvy sjednávající spotřebitelský úvěr. Osobami zodpovědnými za tyto reklamy či nabídky jsou buď přímo poskytovatelé spotřebitelského úvěru, nebo subjekty, které nabízejí pouze zprostředkování úvěru. V případě, ţe reklama spotřebitelského úvěru obsahuje úrokovou sazbu nebo jakékoli jiné údaje týkající se nákladů na úvěr, musí být nedílnou součástí takovéto reklamy RPSN nebo příklad jejího výpočtu. Zákon ţádnou z těchto variant neupřednostňuje. Pokud se jedná o reklamu takového typu úvěru, pro který nelze stanovit RPSN, zákon o spotřebitelském úvěru se neuplatní. Vedle toho, ţe reklama spotřebitelského úvěru jako kaţdá jiná reklama musí splňovat obecné poţadavky zákona o regulaci reklamy, musí současně splňovat speciální poţadavky, které na ni klade zákon o spotřebitelském úvěru. Dozorovým orgánem nad dodrţováním podmínek zákona je Česká obchodní inspekce. Těţiště jejího dozoru spočívá v kontrole reklamy spotřebitelského úvěru a v kontrole náleţitostí smluv sjednávajících spotřebitelský úvěr. 2.7 Úvěrový registr Prostřednictvím tzv. úvěrových registrů si banky a jiní poskytovatelé úvěrů vzájemně vyměňují informace o důvěryhodnosti, platební morálce a bonitě (schopnosti splácet úvěr) svých klientů. Úvěrové registry mohou být buď ryze negativní, tj. jsou v nich obsaţeny jen záznamy o tom, ţe dotyčný klient porušil svůj finanční závazek vůči některému věřiteli z řad účastníků registru, anebo pozitivní, které zahrnují nejen informace o nesplácejících klientech (tj. negativní data), ale i kompletní platební profil klienta včetně pozitivní historie jeho splácení. 27

Úvěrové registry věřitelům slouţí především k tomu, aby účinně minimalizovali riziko. Následují zde informace o tom, ţe: - klient se současně zadluţí u několika věřitelů více menšími úvěry, které ve svém souhrnu budou v takové částce, kterou klient nebude schopen řádně splácet - klient bude ke splácení současných úvěrů pouţívat nové úvěry od jiných věřitelů - klient se špatnou úvěrovou minulostí u určitého věřitele bude čerpat nový úvěr u jiného věřitele, který jeho špatnou úvěrovou minulost nezná. 2.8 Úvěrové registry v České republice 15 V České republice toho času působí čtyři úvěrové registry: - Centrální registr úvěrů - Bankovní registr klientských informací - Nebankovní registr klientských informací - Registr FO a registr IČ sdruţení SOLUS S výjimkou registru FO a registru IČ sdruţení SOLUS (coţ je ryze dluţnický registr) jsou všechny ostatní české registry pozitivní, tj. zahrnují vedle negativních i pozitivní informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů. 2.8.1 Centrální registr úvěrů 16 Centrální registr úvěrů (dále jen CRÚ) provozuje ze zákona Česká národní banka. Účastníkem CRÚ jsou pouze banky. Jde zároveň o obligatorní úvěrový registr, protoţe všechny české banky mají podle zákona povinnost předávat stanovené údaje do registru a současně oprávnění získávat informace z registru. 15 Společnou cestou a. s. [online]. 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW:< http://www.spolcest.cz/obcanska-poradna-jm/dluhoveporadenstvi/letaky-ke-stazeni/>. 16 Česká národní banka [online]. 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/centralni_registr_uveru/index.html/>. 28

Jde o informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích a nepovolených debetních zůstatcích na běţných účtech fyzických osob podnikatelů a právnických osob. Umoţňuje operativní výměnu těchto pozitivních i negativních informací mezi bankami. Provoz Centrálního registru úvěrů byl zahájen k 1. 11. 2002. Účastníkem CRÚ jsou všechny banky, pobočky zahraničních bank působících na území České republiky. Povinností všech bank je provádět pravidelné měsíční aktualizace databáze CRÚ. Přístup k informacím z CRÚ je umoţněn všem účastníkům a České národní bance jako provozovateli CRÚ. Předmětem povinné registrace v CRÚ jsou současné a potencionální závazky klientů zahrnující úvěrové riziko bez ohledu na velikost pohledávky účastníka. V Centrálním registru úvěrů jsou shromaţdovány informace o úvěrových závazcích fyzických osob jen tehdy, pokud jsou podnikateli. V tomto registru jak jiţ bylo řečeno rovněţ nejsou evidovány úvěrové závazky klientů u nebankovních subjektů. Vlastníkem a provozovatelem CRÚ je Česká národní banka. Ta na poţádání poskytuje na svých pobočkách klientům, tj. právnickým osobám a fyzickým osobám podnikatelům, výpisy z CRÚ, neboť v souladu se zákonnými předpisy má klient právo seznámit se s informacemi, které jsou o něm v databázi CRÚ vedeny. ČNB zodpovídá za technickou stránku zpracování výpisu a jeho distribuci ţadatelům. 2.8.2 Bankovní registr klientských informací 17 Bankovní registr klientských informací (dále jen BRKI) je informační databáze, ve které jsou soustředěny informace o úvěrových závazcích a nepovolených debetních zůstatcích na běţných účtech fyzických osob - občanů a fyzických osob - podnikatelů, a umoţňuje výměnu informací mezi bankami účastnícími se tohoto projektu. Informační báze registru je tvořena pozitivními i negativními úvěrovými informacemi o bonitě a důvěryhodnosti klientů. 17 Czech Banking Credit Bureau, a.s [online]. 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW:< http://www.cbcb.cz/download/inf_mem_brki.pdf>. 29

Provozovatelem Bankovního registru klientských informací je společnost CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s. K březnu 2009 je uţivateli bankovního registru 23 bank, stavebních spořitelen a hypotečních bank. V registru jsou kromě jména, rodného číslo a adresy klienta obsaţeny také základní informace o platební morálce, tj. počet existujících úvěrových smluv (včetně kreditních karet), výše jednotlivých úvěrů a splátek, historie splácení těchto závazků a informace o zajištění závazků. Informace jsou v registru uchovány maximálně 4 roky. V rámci společnosti CBCB bylo zaloţeno Klientské centrum, které sídlí na adrese: Na příkopě 21, 117 19 Praha 1, telefon 222 811 055. Cílem Klientského centra je poskytovat klientům bank informace o Bankovním registru a na poţádání vydávat klientům výpisy z registru. Pravost podpisu ţadatele na ţádosti o výpis musí být úředně ověřena. Při osobně podané ţádosti o výpis z registru musí klient předloţit platný doklad totoţnosti (nejlépe občanský průkaz). Výpisy jsou zpoplatněny dle ceníku Klientského centra. Pokud klient zjistí, ţe některý z údajů uchovávaných o něm v registru je chybný, měl by se obrátit na Klientské centrum BRKI. Klientské centrum pak zajistí ve spolupráci s příslušnou bankou nápravu těchto chybných údajů. 2.8.3 Nebankovní registr klientských informací Nebankovní registr klientských informací (dále jen NRKI) je informační databáze, ve které jsou soustředěny informace o úvěrových závazcích fyzických osob, jakoţ i právnických osob, a umoţňuje na základě souhlasu získaného od klienta výměnu informací mezi subjekty účastnícími se tohoto projektu. Informační báze registru je tvořena pozitivními i negativními úvěrovými informacemi o bonitě a důvěryhodnosti klientů. Provoz registru byl zahájen v červnu roku 2005. Provozovatelem Nebankovního registru klientských informací je zájmové sdruţení právnických osob LLCB, z.s.p.o. K lednu 2009 tvoří členskou základnu registru 22 společností působících v oblasti leasingu a splátkového prodeje. 30

NRKI obsahuje zejména základní identifikační údaje klientů (tj. jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo a adresa bydliště), údaje o závazcích klientů, o včasnosti jejich plnění, o jejich zajištění apod. V NRKI nejsou zpracovávány citlivé osobní údaje klientů fyzických osob ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů (např. údaje o zdravotním stavu apod.). Tyto informace jsou v NRKI pravidelně měsíčně aktualizovány a uchovávány po dobu trvání smluvního vztahu mezi věřitelským subjektem a jeho klientem a po dobu dalších čtyř let po jeho ukončení. Informace jsou do NRKI zařazovány a následně zpracovávány v rozsahu, ve kterém mohou slouţit pro posouzení bonity, důvěryhodnosti a platební morálky klienta a ve kterém je klient poskytl věřitelskému subjektu v souvislosti se smluvním vztahem, nebo které mohou vyplynout ze smluvního vztahu za dobu jeho trvání. LLCB zřídilo Klientské centrum (Kontakt: Na Příkopě 21, 117 19 Praha 1, tel. + 420 222 811 043, e-mail: klient@llcb.cz), jehoţ úkolem je zejména poskytovat klientům informace o údajích, které jsou o nich zpracovávány v NRKI, slouţí jako místo pro podávání ţádostí klientů, výpis údajů, které jsou o nich zpracovávány v NRKI a slouţí rovněţ i jako místo pro podávání případných stíţností či připomínek ze strany klientů v souvislosti s nepřesnými údaji zpracovávanými v NRKI. Sdílení dat mezi bankovním a nebankovním registrem klientských informací V lednu roku 2006 došlo k praktickému naplnění dlouhodobého cíle obou registrů umoţnit vzájemnou výměnu informací mezi BRKI a NRKI a spustit tak de facto funkci univerzálního registru. Nyní je tak pro členské společnosti BRKI i NRKI moţné ověřovat bonitu a platební morálku klientů z údajů z obou registrů. Dotaz do obou registrů je však podmíněn tzv. principem dvojího souhlasu - klient musí nejprve udělit souhlas k tomu, aby se společnost vůbec mohla dotázat, stejně tak jako musel jiţ dříve udělit souhlas s tím, aby údaje o jeho předchozích úvěrových kontraktech byly v registrech. 31

2.8.4 Registr FO a registr IČ sdružení SOLUS SOLUS je zájmové sdruţení právnických osob (dále také jen Sdruţení ), jehoţ posláním je spolupráce, vzájemná pomoc a ochrana společných zájmů jeho členů a vytváření společné databáze. Do databáze patří: - registr FO spotřebitelů - registr IČ podnikatelů a právnických osob, kteří neplní své splatné závazky vztahující se k předmětu činnosti některého z členů Sdruţení. Sdruţení zahájilo činnost v červnu 1999. Název Sdruţení vznikl sloţením počátečních písmen z původního názvu Sdruţení na Ochranu Leasingu a Úvěrů Spotřebitelům, který tehdy nejlépe charakterizoval hlavní cíl Sdruţení. V současné době (tj. květen 2009) je tvořena členská základna Sdruţení z 26 společností. Jsou mezi nimi nebankovní finanční instituce, banky, mobilní operátoři, distributor elektrické energie a další společnosti. Oba registry shromaţďují pouze informace negativní, tedy údaje o těch klientech, kteří nemají zájem plnit své smluvní závazky, nebo se dostali do problémů se splácením svých finančních závazků. Obsahují pouze údaje nutné k identifikaci klienta a dále informace o tom, o jaký konkrétní typ porušení povinnosti řádně splácet svůj finanční závazek se u dotyčného klienta jedná. Naopak neobsahují ţádné citlivé údaje ani další doplňující informace, jako např. informaci o výši příjmu. Pokud klient svůj dluh dodatečně uhradí, informace o uhrazení dluhu zůstávají v registru ještě po dobu dalších tří let. Klient má právo o tom, zda je ve společné databázi spotřebitelů veden, jaké údaje jsou o něm vedeny získat na základě písemné ţádosti s úředně ověřeným podpisem informaci a o zdroji jeho osobních údajů (tj. který člen sdruţení SOLUS jej do databáze zařadil jako osobu, která je v prodlení s úhradou svých splatných závazků). Formulář ţádosti o výpis údajů z registru FO je dostupný přímo na webové stránce sdruţení SOLUS (www.solus.cz); Vyplněnou ţádost s úředně ověřeným podpisem je třeba poslat na adresu sídla Sdruţení (Na Pankráci 30/1618, 140 00 Praha 4). Poplatek za 32

zpracování a zaslání výpisu v současnosti činí Kč 135,-. Pokud má klient zájem o upřesnění okolností svého zařazení do společné databáze spotřebitelů, musí se obrátit na členskou společnost, která jeho údaje do společné databáze spotřebitelů poskytla. Klient se dozví, o jakou společnost se jedná, přímo z výpisu. Pokud se klient domnívá, ţe jsou v databázi spotřebitelů o něm obsaţeny nesprávné či nepřesné údaje, je třeba zkontaktovat tu členskou společnost, která jej do databáze zařadila a hledat vysvětlení, resp. ţádat nápravu. V případě pochybností o pravdivosti či správnosti informací, které jsou o klientovi v databázi spotřebitelů uvedeny, jsou tato data v registru blokována do okamţiku, neţ se věc vyjasní. Banky, splátkové a úvěrové společnosti potřebují registr informací o klientech, aby půjčily peníze komu, koho znaní, důvěřují mu a vědí o něm, ţe své závazky řádně plní a v minulosti jiţ nějaké půjčky, leasingy či zboţí na splátky úspěšně splnil. Ve finančním světě je vše především otázkou důvěry. A stav důvěry nemůţe vzniknout, pokud poskytující společnost neví, komu prostředky vlastně poskytuje a zda je klient schopen, popř. ochoten podmínky půjčky dodrţet. Čím více věřitel o svých klientech v tomto ohledu ví, tím snadněji a častěji jim poskytuje úvěrové produkty. 33

3 Historie úvěru S počátky financování prostřednictvím úvěru se setkáváme jiţ ve Starobabylonské říši, kde babylónští kněţí poskytovali půjčky z majetků svěřených chrámům do úschovy a později především v říši Římské, která se jiţ ve svém zákonodárství zaměřovala i na úroky ze zápůjček. Období středověku se vyznačovalo tzv. usurární doktrínou, která se snaţila zabránit lichvě zakazovala křesťanům půjčovat peníze za úrok. Vráceno muselo být přesně tolik, kolik bylo zapůjčeno. Ţidovskému obyvatelstvu však poskytování peněz za vyšší úrok zakázáno nebylo. 18 Ve 12. století dochází k intenzivnímu rozvoji devizových kontraktů, přičemţ zisky plynoucích z časových rozdílů mezi směnou těchto peněz nebyly povaţovány za lichvu. Ve 13. století se zákaz půjčování peněz vztáhl i na ţidovské obyvatelstvo, který byl i přes odmítavý postoj křesťanů vůči úrokům z půjček v roce 1403 zrušen nejprve ve Florencii a postupně, především díky pomalému hospodářskému rozvoji zemí, docházelo k uvolňování těchto zákazů, které vedlo v 15. a 16. století k zákonné limitaci úrokových sazeb u poskytnutých zápůjček. 19 S větší nárůstem objemu úvěrových obchodů, plynoucích především z rozpadu feudálních vztahů a rozvojem podnikatelských aktivit se setkáváme v období 17. století. Největší rozmach úvěru však nastal (stejně tak jako v případě leasingového financování), v období průmyslové revoluce, kde nabývají na významu především hypoteční úvěry a úvěry v oblasti průmyslu a dopravy. V českých zemích začínají první banky působit na počátku 19. století. Jejich činnost v tomto období byla ovlivněna burzovním krachem v roce 1873. Velký význam měla v té době Česká spořitelna, státní poštovní spořitelna a úvěrní druţstva, tzv. kampeličky. Vývoj bankovnictví a úvěrové činnosti v 19. století však prudce zaostával za ostatními evropskými státy. Další formování bankovního sektoru souvisí se vznikem Československé republiky a zřízením centrální banky. V období první republiky bylo na našem území aţ 301 bank. Jejich počet se však díky hospodářským krizím a především v době okupace 18 VENCOVSKÝ, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích, 1.vyd. Praha : Bankovní institut, 1999, ISBN 80-7265-030-0. 19 Bankovní poplatky [online]. 2005 [cit. 2005-12-16]. Dostupný z WWW:<http://www.bankovnipoplatky.com/media-apoplatky/historie-penez-ve-stredoveku-bankovnictvi-16122005-131/>. 20 POLOUČEK, S.: Bankovnictví, vyd. Praha : C.H.Beck, 2006. s. 38-41. ISBN 80-7179-462-7. 34

výrazně sníţil. 20 Významnou událostí v poskytování úvěrů byla v roce 1966 úvěrová reforma, kdy došlo k odčerpání podnikových prostředků a většina zásob podniků byla aţ do tzv. sametové revoluce kryta úvěrem. Od počátku 90. let se bankovní úvěry staly nejdůleţitějším a nejvíce vyuţívaným zdrojem financování. Úroky z těchto půjček byly stanovovány na základě poptávky a dosahovaly hodnot aţ 22,5% p.a., později byly stanoveny Konsolidační bankou. Nedostatečně vyvinuté systémy řízení úvěrového rizika, nedostatečné zajištění a nezkušenost pracovníků bank však měly za následek špatnou kvalitu úvěrů, coţ vedlo k jejich nesplácení a nuceným správám bank či odebrání bankovních licencí. Česká národní banka tak v roce 2004 výrazně omezila poskytování bankovních licencí. V současné době je situace v bankovnictví stabilizována. Ke značnému vylepšení situace v úvěrové oblasti přispěl v roce 2000 především převod klasifikovaných úvěrů do Konsolidační banky. Za nejstarší formu spotřebitelského úvěru na evropském kontinentu lze povaţovat úvěrové poukázky Credit Voucher vydané britskou společností Provident Clothing Group v roce 1880. 21 3.1 Vliv finanční krize a poskytování úvěrů 22 Finanční krize, která byla vděčným mediálním tématem loňského roku, se definitivně přelévá do hospodářské recese, která postihla celý svět. S tím souvisí i financování, které je nejen pro firmy, ale i jednotlivce problematičtější neţ při rostoucí ekonomice. Jako první pocítili pokles úvěrů podnikatelé a v závěsu i všichni ti, kteří plánovali bydlení. Pozvolna nastává doba, kdy můţe mít klient problém získat jakýkoliv úvěr. Na vině nemusí být ani fakt, ţe v minulosti měl při splácení svých dluhů potíţe, ale zejména okamţik, kdy v úvěrové historii nemá ţádný záznam. Kdo má pozitivní úvěrovou historii a dostatečně vysoké příjmy, nemusí se obávat, ţe by úvěr od banky nezískal. Vyplatí se proto mít třeba jednu malou půjčku, která tuto bezproblémovou historii automaticky 21 Finance. [online]. 2008 [cit. 2008-09-22]. Dostupný z WWW:< http://financni-urad.eu/historie-platebnich-karet/>. 22 Úvěrovou historii si musíte budovat postupně, Měšec.cz. [cit. 2009-03-17]. Dostupný z WWW:< http://www.mesec.cz/clanky/uverovou-historii-si-musite-budovat-postupne/>. 35

vytvoří. Bez pozitivní úvěrové historie nebude mít klient za několik let šanci získat jakoukoliv vyšší částku (leasing na automobil, hypotéku) a bude muset začínat na menších úvěrech, které by třeba pokryl ze svého účtu. Nejjednodušší způsob, jak zjistit, jestli si můţe klient vzít jakýkoliv úvěr, je sečíst příjmy a výdaje a na jejich základě učinit rozhodnutí. V případě, ţe rozdíl je niţší neţ předpokládaná splátka, můţe klient hledat příčinu ve výdajích. I přes tuto jednoduchou finanční analýzu a případnou optimalizaci se nedoporučuje čerpat úvěr, očekává-li se případné sníţení platu nebo ztrátu místa v důsledku hospodářské recese. Mezi nejrizikovější skupinou příjemců bankovních a nebankovních úvěrů jsou zejména mladí lidé ve věku 18 aţ 24 let, kteří mají problémy se splácením spotřebitelských úvěrů, anebo podlehli mladické nerozváţnosti a financují své bydlení prostřednictvím hypotéky. Nejméně rizikové skupiny jsou lidé ve věku 25 aţ 44 let. K úvěrové historii se vyjádřila i Zuzana Pečená, výkonná ředitelka společnosti CBCB (Czech Banking Credit Bureau), která v Česku provozuje bankovní registr. Přestože se podíl dlouhodobě nesplácených závazků ke konci loňského roku zvýšil a nadále roste i celková zadluženost českých domácností, v porovnání s většinou původních členů Evropské unie jsme na tom dobře. Vděčíme za to především krátké historii českého úvěrového trhu." 23 Celkový objem úvěrů přesáhl jiţ v říjnu 2008 úroveň jednoho bilionu korun. Jen za poslední čtvrtletí loňského roku přibylo úvěrů v hodnotě 60 miliard. V polovině roku 2007 činil součet úvěrů sumy mírně pod 800 miliard korun. Během 18 měsíců tak došlo k jeho zvýšení o čtvrtinu. Důvodem byla prosperující ekonomika a celkový stav ve společnosti, kdy zadluţení bylo na denním pořádku a bylo obvyklé si půjčovat i na tak pomíjivé věci jako jsou dovolené nebo nákup spotřební elektroniky. Zlom nastal aţ po loňských prázdninách, kdy začaly padat americké banky. To mělo za následek přelití problémů do Evropy a tím i do České republiky, které se u nás projevilo výrazným zpomalením tempa růstu objemu úvěrů. 23 Úvěrovou historii si musíte budovat postupně, Měšec.cz. [cit. 2009-03-17]. Dostupný z WWW:< http://www.mesec.cz/clanky/uverovou-historii-si-musite-budovat-postupne/>. 36

3.2 Úvěry v číslech Tempo růstu úvěrů poskytovaných měnovými finančními institucemi podnikům a domácnostem zpomalovalo a v listopadu 2008 dosáhlo 18,6 % (Tabulka č. 1.). Tabulka č. 1 Růst úvěrů v roce 2008 Zdroj: ČNB Zpráva o inflaci/i v roce 2009 Uvedený vývoj byl ovlivňován zejména niţším hospodářským růstem, zpřísňováním úvěrových podmínek a růstem úrokových sazeb. K pomalejší dynamice úvěrů přispěly v celém roce 2008 úvěry domácnostem a v menší míře i úvěry nefinančním podnikům. Klesající tempo růstu úvěrů naznačují i nově poskytnuté úvěry, a to s vyšší intenzitou neţ stavy úvěrů (Graf č. 1). Graf č. 1 Klesající tempo úvěrů Zdroj: ČNB Zpráva o inflaci/i v roce 2009 37

Uvedený vývoj nových úvěrů byl zaznamenáván v delším období, tj. u domácností jiţ od roku 2007 a u nefinančních podniků od počátku roku 2008. Ve třetím čtvrtletí se podniky a domácnosti rovněţ méně zadluţovaly u nebankovních institucí. Zpomalování hospodářského růstu zvyšovalo tempo růstu úvěrů se selháním zejména u nefinančních podniků. Negativní signály z reálné ekonomiky by se mohly se zpoţděním projevit v úvěrech se selháním i u domácností. Poměr úvěrů k HDP se i přes postupné zpomalování růstu úvěrů ve třetím čtvrtletí zvýšil v průměru na 49,5 % oproti 47,7 % v předchozím čtvrtletí. Meziroční dynamika úvěrů nefinančním podnikům dále poklesla a potvrdila trend zaznamenaný v celém roce 2008. Tempo růstu celkových úvěrů nefinančním podnikům bylo ve srovnání s počátkem roku 2008 na niţší úrovni téměř ve všech odvětvích, které se v minulosti nejvíce podílely na růstu úvěrů. Nově se v listopadu výrazněji zpomalila dynamika krátkodobých úvěrů určených k financování provozních potřeb podniků a naopak zrychlil růst střednědobých a dlouhodobých úvěrů. V dosavadním průběhu roku 2008 byl však vývoj opačný a krátkodobé úvěry rostly nejrychleji. Zpomalování růstu úvěrů se projevovalo i v niţší meziroční dynamice celkového financování podniků (ve třetím čtvrtletí pokles na 7 %). Dynamika úvěrů domácnostem se rovněţ zpomalovala a v listopadu 2008 dosáhla 23,9 % (Graf č. 2). Graf č. 2 Meziroční změny úvěrů Zdroj: ČNB Zpráva o inflaci/i v roce 2009 38

Méně rostly úvěry na bydlení i spotřebitelské úvěry. Nové úvěry na bydlení a spotřebitelské úvěry dokonce meziročně poklesly. Niţší růst zadluţování domácností souvisí i s očekávaným zhoršením celkové ekonomické situace, finanční situace a oslabováním trhu s bydlením. Poměr celkové, tj. bankovní i nebankovní, zadluţenosti domácností k hrubému disponibilnímu důchodu se ve třetím čtvrtletí zvýšil na 50,8 % a ve vztahu k HDP na 26,4 %. Zatíţení domácností úrokovými náklady se nepatrně sníţilo na 1,8 %. Podobně jako v eurozóně banky v ČR přehodnocují vlivem globální finanční krize rizika a reagují na zhoršenou situaci zpřísňováním úvěrových podmínek zejména u domácností. Dopad prohloubení globální finanční krize na ekonomiku tudíţ dále zvyšuje nejistoty ohledně budoucího vývoje úvěrů. Dlouhodobé úrokové sazby finančního trhu v důsledku zhoršeného výhledu domácí ekonomiky klesaly. V rámci klientských úrokových sazeb se sníţila sazba z nových úvěrů poskytnutých nefinančním podnikům (Graf č.3). Graf č. 3 Úroková sazba nefinančních podniků Zdroj: ČNB Zpráva o inflaci/i v roce 2009 39

Úroková sazba z nových úvěrů na bydlení zhruba stagnovala a z nových spotřebitelských úvěrů rostla (Grafy č. 4 a 5). Graf č. 4 Úroková sazba úvěrů na bydlení Zdroj: : ČNB Zpráva o inflaci/i v roce 2009 Graf č. 5 Úroková sazba spotřebitelských úvěrů Zdroj: ČNB Zpráva o inflaci/i v roce 2009 Úrokové sazby spotřebitelských úvěrů vůči úrokovým sazbám finančního trhu se zvýšily zejména u nových úvěrů poskytnutých domácnostem a v listopadu nepatrně i u nových malých úvěrů nefinančním podnikům. 40