David Krátký semestrální úkol zimní semestr 2017/2018 Parazit ve městě
zadání hlavní téma: parazit ve městě lokalita: volná (radius 500m od Rudolfina) semestrální úkol zimní semestr 2017/2018 lávka nad hřbitovem podklady: dle lokality, vlastní rešerše (pojmy a termíny k tématu), katastrální mapa, data z geoportálu výstupy: rešerše: analýza, skicy, film, literatura, vlastní fotoalba postupy: koncepční návrhy ve volné přesvědčivé grafické podobě, model texty: volný textový doprovod jednotlivých návrhů prezentace rozpracovanost, generálka, finál (situace, koncept, konstrukční systém, detaily, materiály, ) Nad místem, kde se zastavil čas, kde se půda proměnila v rozeklanou skálu a kde mrtví odpočívají v řadách nad sebou, se vznáší most. Proplétá se korunami stromů skoro jako živočich. Vlní se a ohýbá podle toho, co mu přijde do cesty. Působí křehce a ohebně zároveň. Občas se lehce pohne společně s prudším poryvem větru. Při pohledu zdola se zdá, že propouští teplé světlo, jako když prsty tvojí ruky prosvítí žárovka. Nikdo o něj nestál. Ale teď když tu je, zkracují si přes něj lidé cestu. Každý, kdo na něj vkročí, se po cestě alespoň na chvíli zastaví, pozoruje to, co je kolem a pod ním, z neobvyklé a nové perspektivy, která se mu nabízí. termíny: prezentace zadání 5/10/2017 Prezentace rozpracovanosti, tři koncepty řešení 2/11/2017 Prezentace zimního semestru 21/12/2017
navigace Pomalu jdu směrem k řece. Ale ještě než k ní začnu sestupovat, podivím se nad tím, že si můžu vybrat mezi dvěma cestami. Jedna lehce klesá jako vždy, druhá zůstává stále ve stejné výšce. Zvolím si tu novou, neprozkoumanou. Pokračuji po této úzké zdi, která nepřerušena dělí nábřeží na dvě poloviny. Tu a tam ji lze opustit schodištěm po straně a sejít dolů. Udělám to a zjišťuji, že je protkána otvory a klenbami, kterými můžu procházet na obě strany. Pokračuji chvíli podél této dlouhé zdi, než se zase vrátím po schodech nahoru. Zeď plná otvorů vede od jednoho mostu ke druhému. Opouštím nábřeží a přemýšlím, co se to právě stalo u řeky.
šátek Ve vzduchu je doteď cítit nervozita. Okolí hotelu vzápětí po incidentu obsadily televizní štáby. Situace se postupně zklidňuje. Po jiných evropských městech se ta zvláštní věc objevila i v Praze. Pamatuju si to přesně, byl jsem zrovna u kyvadla, když se to stalo. Bylo teplo, poslední záchvěv léta. Foukal vítr, trhal mraky na kusy a vzduchem poletovaly pavučiny, které občas na někom ulpěly. Seděli jsme na schodech a o něčem diskutovali, když to někdo z naší skupiny zpozoroval. Vypadalo to docela jako mraky, takže mi chvíli trvalo najít to správné místo na obloze. Až když ta věc překryla Slunce nad našimi hlavami, bylo jasné, že nejde o mrak. Bylo to podobné tenkému bílému šátku upuštěnému do větru, ale podle pohybu šlo poznat, že rozměry té věci jsou mnohem, mnohem větší. Jak se vlnila, odlesky na povrchu hrály všemi barvami. Zdálo se, že se jenom nechává unášet větrem, ale já si myslím, že sledovala určitý směr. Jakmile byla přímo nad námi, najednou nabrala na rychlosti a začala strmě padat na Čechův most. Jako by si to na poslední chvíli rozmyslela, před dopadem prudce změnila směr a dopadla na hotel President. Během několika vteřin ho celý obemkla svým tkaninovým tělem a uzavřela pod sebou. Dívali jsme se na to nevěřícně, nikdo nic neříkal. A pak začal ten zmatek kolem. O těchto zvláštních tvorech se neví skoro nic. Neví se ani jestli jsou žíví či nikoliv, ale rozhodně se tak chovají. Jediné co víme z předchozích případů (řekněme případů napadení), je, že tento šátek obalí celou budovu a využívá ji jako svého hostitele. Je pak obtížné a nákladné ho po takovém přisednutí odstranit. Neví se čím se živí, ale již krátce po usídlení se začíná s budovou podivně propojovat. Jakmile toto započne, v řádu několika let z budovy úplně zmizí nenosné prvky. Zůstane jen konstrukce. Možná že to zní skoro až hrozivě, ale asi tomu tak není. Má to totiž svá pozitiva. Šátek v budově vytvoří a udržuje konstantní klima, které je pro lidi velmi příjemné. Budova se díky němu stává téměř soběstačnou. Co jsem slyšel, ale čemu je těžké uvěřit, je to, že někdy šátek dokonce mění samotné uspořádání budovy a že tato změna bývá změnou k lepšímu. Přetváří prostory tak jak uzná za vhodné. Zdá se, že tento tvor dokáže vnímat architekturu a přemýšlet o ní. Samotný povrch budovy, tedy tělo šátku, spousta lidí považuje za krásný. Kromě toho, že není stálý a pohybuje se zrovna tak, jak se právě hýbe vzduch, proměňuje se jeho vzezření myriádami jemných odlesků barev a skoro vždy vás překvapí, jak vypadá v různých denních a ročních dobách. Fyzice moc nerozumím, ale prý to má něco společného s nanočásticemi a s vlnovou délkou světla. Zkrátka někdy se stane, tak jako třeba v Paříži nebo Kodani, že občanům města se nová podoba budovy zalíbí natolik, že považují tuto architekturu za hodnou obdivu a nedají na ni dopustit. Těžko předvídat jak tomu bude tady, ale je skoro jisté, že to nebude naposledy, co jsme byli něčeho takového svědky. Trochu mi z toho běhá mráz po zádech.
CV David Krátký * 11. dubna 1993 Praha kratky.dav@gmail.com +420 732 108 202 Lucemburská 2014/26 Praha 130 00 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Architektura 4 2017 nyní Fakulta Architektury ČVUT 2012 2014 Gymnázium Botičská 2008 2012 atelier architektura 4 2018