Robert Cholenský, advokátní kancelář, s. r. o. Kancelář: Bolzanova 461/5, 618 00 Brno, Česká republika Tel./fax: +420-548538896 Mobil: +420-608967423 E-mail: robert@cholensky.cz Internet: www.cholensky.cz Datová schránka: 764rs4p Obvodní soud pro Prahu 2 Francouzská 808/19 120 00 Praha 2 ID DS: eksab3e Sp. zn.: 6 T 107/2013 Obžalované: 1. Eva B., nar. XXX XXX 2. Martina B., nar. XXX XXX 3. Zuzana C., nar. XXX XXX Obhájce:, advokát Bolzanova 461/5 618 00 Brno ID DS: 764rs4p et aliæ Závěrečný návrh obžalovaných ve věci sp. zn. 6 T 107/2013 Jednou Brevi manu Advokát vykonává advokacii jako společník v obchodní společnosti Robert Cholenský, advokátní kancelář, s. r. o. Sídlo: Bolzanova 461/5, 618 00 Brno, Česká republika IČO: 05665752 DIČ: CZ05665752 Společnost je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 97256 Bankovní spojení: UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., číslo účtu: 2113752072/2700 Společnost je plátcem daně z přidané hodnoty
2 I. Obecně [1] K výzvě předsedkyně senátu předkládají obžalované soudu tento písemný závěrečný návrh, a to přesto, že v okamžiku jeho zpracování nebylo dosud skončeno dokazování; návrh tak může ještě doznat určitých změn. II. Vady řízení II.A Rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání [2] Úvodem budiž podotknuto, že toto trestní řízení je vedeno na základě vadného usnesení, jímž státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně zamítl jako opožděné stížnosti obviněných B. a C. proti usnesení policie o zahájení jejich trestního stíhání, přestože ty byly podány včas (viz usnesení ze dne 16. března 2012, č. j. 1 ZT 89/2012-77). Státní zástupce totiž nevzal v úvahu ustanovení 143 odst. 1 trestního řádu (dále jen TrŘ ) a jako datum oznámení napadeného usnesení použil den, kdy byla usnesení doručena samotným obviněným, přestože podle ustanovení 36 odst. 3 TrŘ jde o případ nutné obhajoby a předmětné usnesení proto musí být doručeno jak obviněnému, tak jeho obhájci. [3] To však budiž hodnoceno jen jako drobná, kosmetická vada tohoto řízení, jež je i v kontextu na různé nepravidelnosti nikoli skoupé justice v této zemi neobvyklé, a to nejen dobou svého trvání a časovou odlehlostí od žalovaných skutků. II.B Nesprávné obsazení soudu [4] Senát, který o obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně rozhoduje, je nesprávně obsazen, což bude mít vliv na jakékoli jím vydané meritorní rozhodnutí. [5] Obžalované připomínají, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2014, sp. zn. 7 To 35/2014, bylo rozhodnuto, že dosavadní předsedkyně senátu JUDr. Daniela Reifová je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Tímto usnesením nebyli však dotčeni přísedící, jimž byla věc přidělena a kteří rozhodovali ve veřejném zasedání dne 3. června 2013, Ing. Ivanka Kellnerová a Ing. Martin Vach. K hlavnímu líčení dne 5. ledna 2018 se však dostavili jako přísedící JUDr. Ondřej Načeradský a Alena Čargová.
3 [6] Jak se podává z rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 2 pro rok 2018, v té době již Ing. Vach jako přísedící tohoto soudu nepůsobil, avšak Ing. Kellnerová přísedící byla, a nebylo tedy důvodu, proč by jí měla být věc odňata a svěřena jinému přísedícímu: tím došlo k frapantnímu zásahu pro práva obžalovaných na zákonného soudce, protože soud projednávající obžalobu byl nesprávně obsazen. [7] Nejinak je tomu u Ing. Vacha. Ten, jak řečeno, již v r. 2018 přísedícím nebyl, avšak bylo povinností soudu nahradit jej zákonným přísedícím; z rozvrhu práce plyne, že tímto přísedícím mohl být kdokoli z přísedících v tomto oddělení, tedy Alena Šťástková, Jarmila Folprechtová, Ing. Alena Vaňková, JUDr. Miroslav Toman, Mgr. Petr Steinbauer, Miroslav Bukovič nebo Marie Průšová, arci nikoli JUDr. Načeradský nebo A. Čargová. [8] Odhlédneme-li od faktu, že JUDr. Ondřej Načeradský je politickým aktivistou s výrazně levicovou inklinací a rhetorikou a měl by být již z toho důvodu z projednávání věci vyloučen, nelze než uzavřít, že senát, který hodlá o obžalobě rozhodnout, je ze dvou třetin nesprávně obsazen. II.C Vady dokazování II.C.1 Předměty z domovních prohlídek [9] V této trestní věci bylo provedeno celkem šest domovních prohlídek, u obviněných B., B., B., Č., C. a D. Orgány činné v trestním řízení poté fotografie věcí zajištěných při prohlídkách formou protokolů o jejich vyhodnocení předaly znalcům jako podklad pro zpracování znaleckého, resp. ústavního posudku, a to ještě před zahájením trestního stíhání, tedy v době, kdy obviněným nesvědčilo právo vznést námitky proti položeným otázkám ve smyslu ustanovení 105 odst. 3 TrŘ. [10] Znalci, jak výslovně uvedli při výslechu v hlavním líčení, nebyli policejním orgánem upozorněni, že věci zajištěné při domovních prohlídkách mohou náležet i jiným osobám než těm, jejichž trestná činnost je prověřována, a ve svých posudcích proto vyšli z premisy, že všechny předměty, které jim byly předloženy ke zkoumání, byly nalezeny u (budoucích) obviněných. To znalci ve svém posudku presumovali a na základě této premisy si o aktivitách hnutí Resistance Women Unity (RWU) učinili představu. [11] Ve skutečnosti však ani jedna z osob, u nichž domovní prohlídky proběhly, neužívala předmětný byt sama, ale žily v něm další osoby: v případě obviněné B. jedna spolubydlící osoba, u obviněné B. rovněž jedna, stejně tak u obviněné B. i u obviněné Č., obviněná C.
4 sdílela byt s dalšími dvěma osobami a obviněná D. měla v době domovní prohlídky celkem čtyři spolubydlící. Orgány činné v trestním řízení se však ani nepokusily tyto předměty jakkoli roztřídit podle majitelů a pouze je, bez jakéhokoli rozlišení, v podobě fotografií předaly znalcům. [12] Výsledkem tohoto postupu je, že obviněným je přičítáno jednání, jehož se nedopustily: jestliže např. byl během jedné z domovních prohlídek zajištěn porcelánový hrnek s portrétem Adolfa Hitlera, který však žádné z obviněných nepatří, znalci přesto z tohoto nálezu vyšli a předmět vyhodnotili jako důkaz o extremistické povaze hnutí Resistance Women Unity, a to přesto, že osoba, jež si tento předmět opatřila, s tímto hnutím neměla nic společného a z aktivit v něm nebyla ani obviněna. [13] Totéž platí i pro celou řadu dalších věcí z domovních prohlídek. Orgány činné v trestním řízení se vůbec nenamáhaly prokázat, komu zajištěné věci patří, a s pomocí neinformovaných znalců jejich vlastnictví přičetly obviněným, zjevně při tom vycházejíce z kalkulace, že čím závadovější soubor věcí znalcům ke zkoumání předloží, tím spíš se je podaří přesvědčit o tom, že obviněné jsou nebezpečnými politickými extremistkami. [14] Tato manipulace s věcmi zajištěnými při domovních prohlídkách byla v hlavním líčení dostatečně prokázána výslechem dvou policistů, kpt. Bc. Zlaty Pálfiové a plk. Mgr. Luboše Krásného. II.C.2 Použití úředních záznamů jako důkazu [15] Další chybou je způsob, jak policie nakládala s úředními záznamy, jež nazvala Protokol o ohledání a v nichž analysovala obsah jednotlivých artefaktů, které zajistila. Tyto listiny byly poté předány znalcům a následně i soudu. [16] Zřejmý fakt, že policejní orgán, jenž pro to navíc postrádá jakékoli odborné vzdělání, nemůže pro účely rozhodnutí soudu zpracovávat dokumenty obsahující analytické odpovědi na právní nebo odborné otázky, nepotřebuje judikatorní opory, přesto obžalované pro úplnost uvádějí odkaz na zrušovací usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 7 To 155/2016-613,1 ve kterém tento soud judikoval (str. 6 7): Okresní soud svůj závěr opřel o stanovisko specialisty kriminální policie na problematiku extremismu [ ], ačkoli se jedná o úřední záznam, jehož zhotovitel, vrchní komisař kriminální policie, v něm posuzoval správnost právního závěru policejního orgánu [ ] v souvislosti se zahájením trestního stíhání obžalovaného. Takové stanovisko policejního specialisty nemůže 1https://www.pecina.cz/files/Usneseni KS-O 15.11.2016-an.pdf
5 mít v trestním řízení povahu důkazu a nelze z něj vycházet. Policista, který je specializován na otázky související s projevy extremismu, nemůže vyjadřovat hodnotící závěr, týkající se otázek právní ani odborné povahy, neboť právní posouzení je věcí státního zástupce a posléze soudu, a při posouzení otázek odborné povahy je zapotřebí vycházet z odborných vyjádření či znaleckých posudků znalců. [17] Dále pak krajský soud kategoricky postuloval, že nelze [ ] respektovat, aby byly ke znaleckému zkoumání předloženy listiny (fotografie) opatřené výkladovým stanoviskem policie (str. 7). [18] Podotkněme, že v rozhodované věci v těchto listinách policejní orgán vyšel daleko mimo meze přijatelného ohledání a příkladmo anotoval fotografie nalezené v počítačích zajištěných při domovních prohlídkách místem a datem, kde měly být pořízeny pro což ovšem scházejí jakékoli důkazy a ztotožnil osoby, které jsou fotografiích zachyceny, a to způsobem namnoze více než spekulativním; o tom však podrobněji dále, v části týkající se hodnocení důkazů. II.C.3 Záznamy elektronické komunikace ze zajištěných počítačů [19] Při domovních prohlídkách byly zajištěny rovněž osobní počítače patřící jak obžalovaným, tak dalším osobám. Jejich obsah byl analysován znalcem Ing. Janem Jankou. Tento znalec následně orgánům činným v trestním řízení zpřístupnil nejen ty počítačové soubory a informace, na něž se vztahovaly příslušné příkazy k domovním prohlídkám, ale i záznamy elektronické komunikace z tzv. instantních komunikátorů ( messengerů ), jež probíhala mezi obviněnými navzájem, mezi obviněnými a dalšími osobami i mezi osobami, které obviněny nebyly. [20] Na vysvětlenou soudu obhajoba uvádí, že komunikační programy využívající počítačovou síť Internet např. Skype, ICQ, Jabber, nebo modernější Wickr, WhatsApp, Signal a další zaznamenávají veškerou textovou komunikaci, která je jejich prostřednictvím uskutečňována. Tyto záznamy (tzv. logy ) zůstávají na počítači uloženy, pokud je uživatel nesmaže, po neomezenou dobu. [21] Z povahy informací v těchto souborech je zřejmé, že se jedná o záznamy telekomunikačního provozu obdobné např. elektronické poště (e-mailu), jehož odposlech podléhá zvláštnímu režimu zakotvenému v ustanovení 88 TrŘ. Samotný příkaz k domovní prohlídce příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu ustanovení 88 TrŘ nenahrazuje, už proto, že odposlech může být nařízen jen na určitou omezenou a soudem
6 pevně stanovenou dobu a musí být v pravidelných, zákonem vymezených intervalech prodlužován (viz 88 odst. 2 TrŘ), kdežto záznamy z instantních komunikátorů pokrývají časově neomezené období. [22] Jestliže byly znalcem Ing. Jankou tyto záznamy se zajištěných počítačů získány, předány policejnímu orgánu a jeho prostřednictvím následně předloženy ke zkoumání znalcům z oboru politologie, jedná se o postup, který není v souladu se zákonem a který je nadto zásahem do práva obviněných na ochranu telekomunikačního tajemství, jež požívá ústavněprávní ochrany. [23] Znalci se tak mohli seznámit s důkazy, které byly opatřeny v rozporu se zákonem, a to činí jejich posudky procesně nepoužitelnými. II.C.4 Znalecké posudky [24] V tomto hlavním líčení již nebylo možno použít žádný ze znaleckých posudků JUDr. PhDr. Ivo Svobody, Ph.D., neboť tento znalec v důsledku vlastní mravnostně relevantní trestné činnosti svého znaleckého oprávnění pozbyl, a soud má proto k disposici toliko nedatovaný a nečíslovaný ústavní posudek vypracovaný kathedrou politologie a mezinárodních vztahů Filosofické fakulty Západočeské university v Plzni. [25] Ani z tohoto posudku by však soud vycházet neměl, a to proto, že byl vypracován kolegy osoby, která měla být poškozena jednáním obžalované D., Mgr. Věry Tydlitátové, Th.D. [26] V námitkách ze dne 13. června 2012 k tomu obhajoba uvedla: Opatření je již druhým opatřením policejního orgánu v této věci, přičemž proti předchozímu byla obviněnými uplatněna námitka týkající se Mgr. Věry Tydlitátové, Th.D., pracovnice znaleckého ústavu a známé politické aktivistky [V. Tydlitátová má v projednávané trestní věci postavení poškozené, neboť doména, na které byly umístěny stránky Resistance Women Unity, byly nezjištěnou osobou zaregistrovány na její jméno]. Zjevně v reakci na tuto námitku tedy policejní orgán nově určil, že znalecký posudek nevypracuje V. Tydlitátová, nýbrž znalci J. Ptáčník a P. Krčál. Takový postup však trestní řád neumožňuje. Znaleckému ústavu nelze určovat, kdo z jeho pracovníků má požadovaný znalecký posudek vypracovat, protože tím by orgány činné v trestním řízení, inter alia, obcházely rozhodnutí o zapsání znaleckého ústavu do příslušného seznamu a mohly nepřípustně ovlivnit i kvalitu, odbornost a v neposlední řadě vyznění samotného posudku. Pravomoc stanovit osobu, která znalecký posudek vypracuje, přísluší výhradně znaleckému ústavu, nikoli policejnímu orgánu, což se jednoznačně podává z ustanovení 110
7 odst. 2 TrŘ. Už z toho důvodu je opatření [opatření Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru terorismu a extremismu, ze dne 6. června 2012, č. j. UOOZ-77/TČ-2011-200407] nezákonné a je třeba je zrušit. Vzhledem k tomu, o jak malé odborné pracoviště se v daném případě jedná, nelze předpokládat, že by znalci mohli ke svému zadání přistoupit bez úvahy toho, že jako poškozená a svědkyně v souvisejícím trestním řízení vystupuje jejich kolegyně a osoba, která v minulosti sama znalecké posudky téhož znaleckého ústavu zpracovávala. Stranou nelze ponechat ani další aspekt věci, a to naprostý nedostatek odborných zkušeností znalců. Oba ukončili vysokoškolské studium magisterského stupně až v loňském roce a jejich dosavadní publikační činnost v tomto směru se dosud omezuje víceméně právě jen na jejich diplomové práce. Z ustanovení 110 odst. 1 TrŘ expressis verbis plyne, že znalecký ústav je na místě přibrat ve výjimečných, zvlášť obtížných případech. Je proto vyloučeno, aby takový posudek vypracovaly osoby, které by samy nesplňovaly odborné předpoklady pro výkon znalecké činnosti, zejména z důvodu zcela nedostatečné praxe v oboru. Obviněné podotýkají, že jsou-li znalecké ústavy, inter alia, povolávány v případech, kdy je na místě přezkoumat nesouladné posudky podané dvěma znalci, není představitelné, že by se takového úkolu mohly s úspěchem zhostit osoby zcela nezkušené, stojící na samém počátku své odborné dráhy, jež samy znalci nikdy nebyly a ani by být nemohly. Z postupu policejního orgánu je patrná snaha dosáhnout toho, aby namísto V. Tydlitátové, jež má jako jediná ze zaměstnanců znaleckého ústavu dostatečné vzdělání a praxi k tomu, aby posudek v požadovaném oboru vypracovala (a jak sama v mezidobí při výslechu u Obvodního soudu pro Prahu 1 v související trestní věci uvedla, je autorkou nejméně dvou posudků znaleckého ústavu), mohly nastoupit osoby jiné, které samy nebudou v tomto ani souvisejícím trestním řízení ve zvláštním postavení, jež podání znaleckého posudku vylučuje. To je však evidentní pokus obejít zákon. V souladu se zákonem nejsou ani položené otázky. Úkolem znalce, resp. znaleckého ústavu, nemůže být provádět za orgány činné v trestním řízení dokazování a objasňovat trestní věc skutkově, nýbrž odpovědět výhradně na takové otázky, které vyžadují zvláštní odborné znalosti. Z toho důvodu je nepřípustná otázka č. 1,»Můžete podrobně vysvětlit vznik, působnost a aktivity neregistrovaného hnutí Resistance Women Unity?«, jestliže právě to by mělo vyplynout z provedeného dokazování. Odborný charakter schází i řadě dalších dotazů, notabilně otázce č. 3,»Je neregistrované hnutí Resistance Women Unity založeno, alespoň zčásti, na myšlenkách rasismu, xenofobie, antisemitismu, nacismu, neonacismu apod.?«odpověď na tuto otázku je právního charakteru a může vyplynout opět toliko z provedeného dokazování. Nepřípustná je konečně i hypothetická a irelevantní otázka č. 9,»Lze užít předměty předložené ke znaleckému zkoumání k propagaci dříve či nyní existujících hnutí, jejichž ideová náplň se zakládá, aspoň zčásti, na myšlenkách rasismu, xenofobie, antisemitismu, nacismu,
8 neonacismu apod.?«obviněné připomínají, že předmětem trestního řízení je obvinění z konkrétních skutků, nikoli z toho, že by předměty zajištěnými při domovních prohlídkách mohla být páchána jiná, blíže nespecifikovaná trestná činnost. [27] Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně nicméně těmto závažným námitkám nevyhověl a protože soud provedl výslech obou znalců, lze předpokládat, že i ten z něj hodlá vyjít. [28] Posudek znaleckého ústavu je přitom vadný už svou celkovou koncepcí, neboť místo toho, aby byly jeho závěry zaměřeny na zodpovězení odborných otázek, je akcent kladen na hodnocení důkazů a tedy na to, co znalcům nepřísluší a čím per nefas suplují činnost orgánů činných v trestním řízení, presentujíce skutková zjištění a závěry, k nimž by měl dospět po náležitém zhodnocení důkazů provedených v hlavním líčení soud. [29] Nezkušenost znalců, jež byla manifestována i úsměvnými detaily, jako např. že ti vůbec nevěděli, že by svůj posudek měli opatřit datem, a odevzdali jej orgánům činným v trestním řízení nedatovaný, se promítla zejména v tom, jak jsou v posudku odkazovány důkazy, z nichž znalci jednotlivé skutkové závěry činí. [30] Posudek je opatřen poměrně bohatým poznámkovým aparátem, čítajícím na patnácti stranách textu celkem 38 poznámek pod čarou, avšak tyto poznámky, kromě několika úvodních, jsou tvořeny odkazy na protokoly vesměs policejní protokoly o ohledání předmětů zajištěných při domovních prohlídkách jež znalci, vinou, jak vyplynulo z výslechu znalců u hlavního líčení, své nezkušenosti, neindividualisovali uvedením data.2 To vede k tomu, že ani jeden z odkazů na policejní protokoly nelze spojit s konkrétní listinou, a ústavní posudek je proto nepřezkoumatelný: jestliže by měl správnost znaleckých závěrů přezkoumat revisní znalec, neměl by z čeho vyjít, protože by nebyl schopen žádnou z listin domněle odkazovaných v poznámkách pod čarou identifikovat a dohledat v procesním spisu. [31] Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti posudku je i to, že nebylo možné a možné velmi pravděpodobně ani v budoucnu nebude stanovit okruh předmětů, které znalci posuzovali. Seznam toho, co bylo ústavu předáno, nebyl zřejmě vůbec zpracován, a protože znalcům schází zkušenost, ti takový výčet nepojali ani do posudku samotného. Kdyby měl posudek přezkoumávat jiný znalec, nebude toho schopen, protože nedokáže sestavit zdrojový soubor posuzovaných předmětů (resp. jejich fotografií). To je arci v příkrém rozporu s principy znalecké činnosti: výkon znalce nesmí být jednorázovým, neopakovatelným uměleckým dílem, nýbrž produktem odborné činnosti, kdykoli způsobilým podstoupit revisi jiným 2V době, kdy znalci měli spis k disposici, nebyl ještě očíslován a čísla listů se proto pro specifikaci listin nedala použít.
9 znalcem, který by měl dospět ke stejným nebo velmi podobným závěrům. Jak přezkoumat posudek, k němuž nelze znovu shromáždit použité podklady, není obhajobě zřejmé. [32] Z toho, co bylo uvedeno v předchozích pasážích, je tedy zřejmé, že posudek znaleckého ústavu nesplňuje předpoklady k tomu, aby z něj soud mohl vyjít jako z validního důkazu. III. Hodnocení důkazů [33] Obžalované B., B. a C. jsou viněny z celkem sedmi skutků. Že se předmětných skutků obžalované dopustily, má plynout z fotografií, získaných z počítačů zajištěných při domovních prohlídkách, případně vystavených na stránkách hnutí Resistance Women Unity. III.A Skutek č. 3 demonstrace dne 23. února 2008 v Praze [34] V případě tohoto skutku obžaloba předložila soudu serii fotografií (č. l. 2095 2109), na kterých pplk. Krásný šipkami ztotožnil jednotlivé obviněné. Jako osoba č. 2, Eva B., je tam označena osoba, jejíž obličej zakrývá šátek a není jasné, jak policie k této identifikaci dospěla, a ovšem, že se vůbec jedná o fotografii pořízenou daného dne na daném místě. Je tak zapotřebí uzavřít, že spáchání tohoto skutku obžalovanou B. nebylo prokázáno. III.B Skutek č. 5 demonstrace dne 1. května 2008 v Praze [35] V tomto případě není vůbec patrné, z čeho policejní orgán dospěl k závěru o účasti obžalované Evy B. na demonstraci. III.C Skutek č. 6 akce pro děti dne 23. dubna 2008 ve Vlastějovicích [36] Ani účast obžalované B. na této akci není ničím prokázána.
10 III.D Skutek č. 10 koncert dne 7. února 2009 v Srbech [37] V tomto případě skutková věta obžaloby konkretisuje, jak se měly obžalované na skutku podílet, tak, že obžalovaná B. pořizovala z koncertu fotografie což však není podloženo žádnými důkazy a ani to neodpovídá skutečnosti a u obviněné C. mlčí zcela. I to odpovídá faktu, že obžalovaná C. se na přípravě koncertu nijak nepodílela. [38] Odposlech telefonického hovoru dne 28. ledna 2009 v 17.06 hod. mezi obžalovanými D. a C. rozhodně neprokazuje, že by posledně jmenovaná na přípravě koncertu aktivně participovala, naopak je následnými textovými zprávami (SMS) informována, že jejího zapojení není třeba, přičemž však není vůbec z ničeho patrné, že by mělo jít o komunikaci týkající se předmětného koncertu. Arci i kdyby tomu tak bylo, nelze než označit za poněkud kuriosní, že obžalovaná C. byla postavena před soud za to, že se předmětného žalovaného skutku spoluorganisace koncertu nedopustila, přestože ji o to obžalovaná D. žádala. III.E Skutek č. 11 demonstrace dne 1. května 2009 v Brně [39] V případě tohoto skutku měla obžalovaná B. nést spolu s dalšími osobami transparent Resistance Women Unity, což má být prokázáno fotografiemi, na kterých není jasně rozpoznatelná tvář osoby, která je jako tato obžalovaná označena, vyjma jediné fotografie, na č. l. 2474 dole, kde je tato osoba zachycena v kšiltovce a z poloprofilu. Ani v tomto případě však nebylo prokázáno, kdy, kde a kým byla fotografie pořízena, a tento důkaz nemůže proto k prokázání viny obžalované postačovat. III.F Skutek č. 12 akce pro děti dne 23. března 2009 ve Vlastějovicích [40] Účast obžalovaných B. a C. na této akci má být opět prokazována fotografiemi, aniž by obžaloba byla schopna doložit, kdo je pořídil a kdy a kde se tak stalo. Vůbec ničím není pak prokazováno, že se akce zúčastnili pouze přívrženci krajní pravice se svými dětmi, jak obžaloba proponuje.
11 III.G Skutek č. 13 demonstrace dne 28. září 2009 v Kladně [41] I v tomto případě má být účast obžalované B. prokazována fotografií, pořízenou neznámo kým a neznámo kde. Arci ani tyto fotografie neprokazují, že by transparent držela při projevu obžalované D. nebo že by jej nesla během následného průvodu, jak stojí v obžalobě. IV. Právní posouzení věci IV.A Obecně [42] Již z usnesení o zahájení trestního stíhání a tím více z obžaloby je patrná základní vada obvinění, totiž příkrý nesoulad mezi dílčími skutky, z nichž jsou obžalované viněny, a následkem, který měl být těmito skutky způsoben. [43] Obhajoba rekapituluje, že podle tvrzení veřejné žaloby obžalované jako členky neregistrovaného neonacistického hnutí Resistance Women Unity Jednota ženského odporu (dále RWU), po předchozích vzájemných dohodách mezi sebou a s dalšími dosud neustanovenými členkami tohoto hnutí, vedeny jednotným záměrem a s předem dohodnutou dělbou úkolů, podílely se na organizaci, personálním a materiálním zajištění a uspořádání různých akcí jak veřejných tak pro vybrané skupiny osob, na zajištění výroby, výrobě a distribuci materiálů (samolepek, triček, odznaků, letáků) propagujících RWU, kdy tato propagace probíhala zejména v průběhu akcí pořádaných pro příznivce krajní pravice, dále transparenty, vlajkami, projevy jednotlivých členek RWU, přičemž získané finanční prostředky byly použity v rámci podpory tzv. Prisoners of War vězňů války (dále POW), kdy se jedná o uvězněné osoby, z řad krajní pravice, stejného smýšlení a přesvědčení, dále při vybraných akcích vystupovaly s projektem první pomoci (dále SANI) účastníkům demonstrací z řad pravicového extremismu, pro případ jejich zranění, vyhotovovaly pozvánky na jednotlivé akce a následné reporty z těchto akcí umísťovaly na veřejně přístupné internetové stránky hnutí www.women-unity.net a www.odpor.org [ ] [44] Toho měly obžalované dosahovat tím, že se účastnily veřejných shromáždění, jež nebyla příslušným správním úřadem ani zakázána, ani rozpuštěna, přičemž obžalované měly během těchto shromáždění držet, případně nést, transparent s nápisem Resistance Women Unity. Protože hnutí Resistance Women Unity a jeho program nebyly mezi širší veřejností vůbec známy, není jasné, jak mohlo být zákonem předpokládaného následku, tedy podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, jež musí být z podstaty věci minimálně způsobilé ovlivňovat veřejnost, těmito dílčími útoky dosaženo.
12 [45] Podmínka veřejného působení je přitom jedním ze zákonných znaků trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka; není-li tohoto působení na veřejnost, nelze se trestného činu podle 260 trestního zákona (dále jen TrZ/1961 ) dopustit. [46] Obhajoba v této souvislosti rovněž upozorňuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2011, sp. zn. 7 Tdo 643/2011, ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.634.2011.1,3 v němž je rozebrána poněkud jiná, avšak relevantní právní situace, použití karnevalové masky Adolfa Hitlera na soukromé akci. Jestliže nemůže být následku předpokládaného ustanovením 260 a 261 TrZ/1961 dosaženo ani takovým projevem, tím méně ho lze dosáhnout veřejným vystavením transparentu s nápisem Resistance Women Unity, jestliže šlo o hnutí ve veřejnosti zcela neznámé a transparent sám o sobě neobsahoval žádnou symboliku, kterou by bylo lze spojit s některým hnutím popírajícím lidská práva a svobody. [47] Nepominutelným aspektem je rovněž fakt, že všechny tři demonstrace, na kterých měl být podle obžaloby transparent RWU presentován, proběhly za masivní přítomnosti policejních složek. Nikdo z přítomných policistů však proti transparentu nevznesl žádných námitek. Osoby nesoucí transparent se proto mohly oprávněně domnívat, že vystavením transparentu neporušují zákon, a nyní jim proto svědčí beneficium jednání v právním omylu ve smyslu ustanovení 19 odst. 1 trestního zákoníku: tohoto omylu se mohly stěží vyvarovat, jestliže i orgánům činným v trestním řízení trvalo tři, resp. čtyři roky, než jejich jednání začaly posuzovat jako trestné a obvinily je ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. IV.B Projednávaná věc v kontextu ústavních základů demokratického právního státu [48] Jedním z důležitých znaků materiálního právního státu je, že soudy při svém rozhodování postupují nezávisle, bez ohledu na politické zadání, které pro ně formuluje vláda. [49] Že se v daném případě nejedná o nic jiného než o politickou objednávku, učiněnou někdejší vládou premiera Jana Fischera, je z kontextu věci naprosto zřejmé: kuriosní přitom je, že tato objednávka přežila nejen samotnou Fischerovu vládu, ale žije dál svým životem, a protože justice je zjevně neochotná takovou objednávku plnit, dospělo řízení do nynějšího, stěží uvěřitelného stavu, že má být poprvé meritorně rozhodováno o skutcích, které se odehrály před deseti až jedenácti lety a na které by přímí účastníci jinak byli dávno zapomněli. 3http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura ns.nsf/websearch/cc1f7626e00ef9e8c1257a4e0064ed03? opendocument&highlight=0
13 [50] Je na soudu, zda politické objednávce vyhoví, anebo zda se jí dokáže postavit a bude schopen tlaku exekutivy čelit. V. Společenská nebezpečnost/škodlivost jednání obžalovaných [51] Obžalované jsou přesvědčeny, že žalovaná trestná činnost nejenže nebyla prokázána, ale jedná se o skutky, u kterých společenská nebezpečnost, resp. škodlivost ve smyslu příslušných ustanovení obou trestních kodexů naprosto absentuje. [52] Ponecháme-li stranou koncert, kde není trestné jednání obžalovaných prokazováno ani nezpůsobilými důkazy fotografiemi, nebezpečným extremistickým projevem měla být podle obžaloby prostá účast obžalovaných na několika veřejných shromážděních, nikdy nezakázaných ani nerozpuštěných, a organisace dvou akcí pro děti. Řekněme proto na tomto místě bez jakéhokoliv přikrašlování, že trestným má tak být fakticky jen nesouhlas s vládní politikou že trestán má být politický disent. [53] To je však v demokratickém právním státě nepřípustné. [54] Závěrem pokládá obhajoba za vhodné připomenout známé dictum, že svoboda projevu znamená svobodu vyslovovat ty názory, s nimiž nesouhlasíme: názory, se kterými se ztotožňujeme, žádnou ochranu nepotřebují. Není-li společnost schopna tolerovat, aby ve veřejném prostoru zaznívaly provokativní politické názory, není hodna nazývat se společností demokratickou. [55] Neboli, jak judikoval Evropský soud pro lidská práva v důležitém a často citovaném rozsudku ze dne 8. července 2008 ve věci Vajnai v. Maďarsko (stížnost č. 33629/06), ECLI:CE: :ECHR:2008:0708JUD003362906,⁴ ( 57): The Court further reiterates that freedom of expression, as secured in Article 10 1 of the Convention, constitutes one of the essential foundations of a democratic society and one of the basic conditions for its progress and for each individual s self-fulfilment. Subject to Article 10 2, it is applicable not only to information or ideas that are favourably received or regarded as inoffensive or as a matter of indifference, but also to those which offend, shock or disturb; such are the demands of pluralism, tolerance and broad-mindedness, without which there is no democratic society [ ] ⁵ ⁴http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-87404 ⁵Soud dále znovu opakuje, že svoboda projevu, garantovaná v čl. 10 odst. 1 Úmluvy, tvoří jeden z podstatných základů demokratické společnost a je jednou ze základních podmínek jejího pokroku a seberealisace každého jednotlivce. S omezením daným čl. 10 odst. 2 se to vztahuje nejen na informace nebo názory, které jsou
14 [56] S tímto vědomím obhajoba svůj návrh uzavírá, v naději, že soud rozhodne nejen spravedlivě, ale prokáže při tom i potřebnou dávkou statečnosti. Právě soud je poslední pojistkou, poslední hrází svobody; není zde nikdo jiný, kdo by mohl osobám šikanovaným státní mocí poskytnout ochranu, než právě a jedině soud. VI. Závěrečný návrh Ze všech těchto důvodů obžalované navrhují, aby byly podané obžaloby v celém rozsahu z p r o š t ě n y, protože nebylo prokázáno, že by se některého ze žalovaných skutků dopustily, a tyto skutky nadto ani nejsou trestnými činy. V Brně dne 17. září 2019 Eva B. Martina B. Zuzana C. přijímány příznivě nebo jsou pokládány za neurážlivé nebo indiferentní, nýbrž i na ty, které urážejí, šokují nebo znepokojují; takové jsou požadavky pluralismu, tolerance a velkorysosti, bez nichž není demokratické společnosti [ ]