Lichtenštejnský region nezná hranic

Lichtenštejnský region nezná hranic Lednicko-valtický areál a Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf Zámek Lednice (Eisgrub) Zámek Wilfersdorf Zámek Valtice (Feldsberg) 1 EVROPSKÁ UNIE Rakousko-Ceská republika

Lichtenštejnský region nezná hranic Jako Lichtenštejnský region bez hranic lze označit oblast mezi řekami Dyje, Morava a Zaya. Téměř 900 let je rod Lichtenštejnů přítomen v tomto regionu a působí zde. V historii většiny zdejších míst a měst je rodina hluboce zakořeněna. Tento region je považován za původní rodový region Lichtenštejnů. Na obou stranách hranice mezi jižní Moravou a Dolním Rakouskem lze spatřit a zažít kunsthistorický, architektonický a kulturní odkaz knížecí rodiny Lichtenštejnů. Na jihomoravské straně je to mezi zámky Valtice/ Feldsberg a Lednice/Eisgrub areál světového dědictví UNESCO a na dolnorakouské straně je jím lichtenštejnský region s Top-výletním cílem Dolního Rakouska, Lichtenštejnským zámkem Wilfersdorf. V současnosti není pro návštěvníky jednoduché poznat, že tyto výletní destinace mají společnou historii. Turistický potenciál, který toto téma nabízí, by mohl být optimálně využíván při větším množství informací. V tomto regionu se odehrály nebo zde započaly důležité historické události. V myslích obyvatel je však stále ještě zakotvena hranice ( železná opona ). soutok řeky Dyje a Moravy u obce Hohenau Informacemi o společné historii regionu by mohly být odbourány stále ještě přítomné předsudky mezi obyvateli na obou stranách hranice. Cílem, kterého má být zpracováním této brožury o regionu dosaženo, je zprostředkovat význam, jaký měl tento region v minulosti a jaký má tento region v současnosti. Jedná se o pokus prezentovat odkaz rodu Lichtenštejnů a jeho přeshraniční význam, jakož i přiblížit toto dědictví obyvatelům a návštěvníkům regionu. Z tohoto úhlu pohledu nebylo toto téma ještě nikdy systematicky zpracováno. Obsahuje v sobě velký potenciál pro mnohostranné využití, ať už se jedná o pěší turistiku, cyklistiku nebo prostý odpočinek a rekreaci při současném využití pestré nabídky. Historický vývoj zdejšího rodu Linie v prvních generacích rodu jsou pojmenovány podle rodového hradu Liechtenstein (Maria Enzersdorf ) a Petronell. Okolo roku 1230 také Rohrau. Hugo I. je v letech 1120 30 až 1143 nazýván z Lichtenštejna (Dominus Hugo de Lietenstaine, Huc de Lihtensteine). Před rokem 1136 předal majetek v Prinzendorfu an der Zaya klášteru Klosterneuburg. Obec Hauskirchen, ke které Prinzendorf patří, se nazývala původně Hugeskirchen a byla pojmenována po nějakém Hugovi. Rovněž téměř sousedící obec Hausbrunn je v 12. a 13. století v písemných pramenech označována jako Hugesprunne. V obou názvech obcí se očividně zvěčnil Hugo z Lichtenštejna, který zde v první polovině 12. století vlastnil statky. obec koupila zámek Hauskirchen v roce 1960 a v roce 1967 jej prodala (soukromý majetek) Rodové hrady Jindřicha I. z Lichtenštejna Mezi obcemi Hausbrunn a Hauskirchen leží obce Altlichtenwarth a Neulichtenwarth (St. Ulrich), které o století později tvořily hlavní sídla Jindřicha I. z Lichtenštejna. Po roce 1230 došlo k rozdělení majetku mezi tři bratry, při kterém Jindřich I. získal majetky u řeky Zaya. Nazýval se sice nadále podle hradu Liechtenstein, přestavěl však Altlichtenwarth a Neulichtenwarth na své nové vládnoucí sídlo. Někdy si říkal Jindřich von Lichtenwarth (de Lichtenwarde) a tento titul uváděl také ve své pečeti (např. 1234, 1258). V popředí pozůstatky hradiště St. Ulrich (dříve Neulichtenwarth), na horizontu válečný pomník v Altlichtenwarthu na Hutsaulbergu. Přemysl Otakar II. a darování Mikulova na Moravě Po smrti posledního Babenberga, vévody Fridricha II., řečeného Bojovný, v roce 1246, podporoval Jindřich z Lichtenštejna moravského markraběte Přemysla Otakara II. Jako poděkování za Jindřichovy služby jemu samému a jeho otci, králi Václavovi I., daroval Přemysl Otakar II. Jindřichovi I. z Lichtenštejna vesnici a panství Mikulov. Od této doby se nazývali také Jindřichovi potomci z Lichtenštejna z Mikulova. Do roku 1560 byl Mikulov centrem lichtenštejnských panství. Mikulov (Nikolsburg) Získání Mikulova v roce 1249 posunulo centrum lichtenštejnského panství od řeky Zaya k hranici Pavlovských vrchů. V roce 1332 patřily k Mikulovskému panství hrad Sirotčí Hrádek (Weisenstein), vesnice Klentnice (Klentniz), Perná (Bergen), Dolní 2 3

Dunajovice (Unter-Tannowitz), Březí (Bratelsbrunn), Bavory (Pardorf ), Pochmalitz, (Mušov) (Muschau), Sedlec (Voitelsbrunn), hrad a vesnice Nejdek (Neudek), vesnice Lednice (Eisgrub), Ungerdorf, Pulgary (Pulgram) a Milovice (Milowitz). byla ve druhé polovině 13. století ve vlastnictví Lichtenštejnů. V roce 1369 získal Johann I. z Lichtenštejna do vlastnictví panství Falkenstein a v letech 1379 80 toto opevnění rozšířil. V roce 1395 se zmiňuje pevnost v Mistelbachu. V roce 1755 dovolil kníže z Lichtenštejna, aby byly ke stavbě kostela použity kameny ze zpustlého zámku. Středověký hrad Lichtenštejnů se skrývá ve zdech barokního zámku. Z bývalého lichtenštejnského hradu se do dnešního dne dochovala obranná věž (zakroužkováno). Zřícenina Dívčí hrady zřícenina hradu Falkenstein V roce 1334 obdržel Hartneid II. z Lichtenštejna Dívčí hrady na Dyji (Maidburg) včetně příslušného městyse Strachotín (Tracht), vesnic Věstonice, Pavlov a Starnice, které byly všechny přičleněny k mikulovskému panství, jako české léno. zřícenina Dívčí hrady Falkenstein V roce 1265 je v závěti Jindřicha I. z Lichtenštejna uveden také hrad (castrum) v místě Rabenstein Falkenstein. Zřícenina Falkenstein lenní pevnost Rosenburg Rudolf I. Habsburský a Přemysl Otakar II. Těsně za hranicemi regionu se nachází památník bitvy mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen. Zde došlo v roce 1278 k bitvě mezi Rudolfem I. Habsburským a Přemyslem Otakarem II., jejíž výsledek ovlivnil evropské dějiny a také historii rodu Lichtenštejnů. Král Přemysl Otakar II. zde bitvu prohrál a přišel o život. památník bitvy v roce 1278 Majetek Lichtenštejnů v roce 1414 V urbáři z roku 1414 se uvádí devět panství, která ležela na severní i jižní straně hranice, na Moravě Mikulov (Nikolsburg), Drnholec (Dürnholz) a Břeclav (Lundenburg) a v Dolním Rakousku Valtice (Feldsberg), Falkenstein, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg a Gnadendorf. areál bývalého hradu Mistelbach obranná věž Palterndorf V urbáři z roku 1414 je u obce Palterndorf zapsáno 11 lén, 24 dvorců, 2 statky a 2 mlýny. V jednom ze statků se nacházela obranná věž. Pevnost Palterndorf je uváděna ještě v roce 1504. Okolo roku 1600 se nacházelo těžiště lichtenštejnských panství jednoznačně na rakouském území Panství se zámky Valtice, Rabensburg a Wilfersdorf byly mocenskými centry rodu. Současně se jednalo o sídla prvních tří knížat Karla, Maximiliána a Gundakara z Lichtenštejna. Tito tvořili valtickou linii rodu Lichtenštejnů. foto Karel Rakofský 4 5

Kníže obec Wilfersdorf Kníže Maximilian obdržel při dělení dědictví v Dolním Rakousku Rabensburg a Hohenau a na Moravě Bučovice (Butschowitz), Prostějov (Proßnitz). Pozořice (Posoritz) a Novihrad. Oženil se v roce 1597 s Kateřinou, dcerou Jana Šembery Černohorského z Boskovic. Valtice (Georg Matthäus Vischer Topographia Austriae inferioris z roku 1672) Kníže Gundaker obdržel statky Wilfersdorf, Mistelbach, Poysdorf a Ringelsdorf v Dolním Rakousku. Již sňatková politika byla zářivá. Karel a Maxmilián se oženili s dědičkami mocného moravského panského rodu Boskoviců; za to obdržel starší z nich Černou Horu a Úsov, mladší pak Bučovice a Prostějov. Toto dědictví může být označeno za základ pozdějšího rozšiřování majetků Lichtenštejnů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zámek Wilfersdorf Rabensburg (Georg Matthäus Vischer Topographia Austriae inferioris z roku 1672) Historie obce je od roku 1440 neoddělitelně spojena s historií rodu Lichtenštejnů. kníže Karel V roce 1436 odkazuje Otto z Maissau se souhlasem vévody Albrechta Rakouského jako lenního pána svému strýci Kryštofovi z Lichtenštejna mimo jiné tvrz Wulfleinstorf. Otto z Maissau zemřel v roce 1440, závěť tím nabyla právních účinků. Při přestavbě, kterou provedl kníže Anton Florian v letech 1713 až 1721, získal zámek současný barokní vzhled. V roce 1802 musel být zámecký komplex zčásti z důvodu zchátralosti stavby zbourán. Wilfersdorf (Georg Matthäus Vischer Topographia Austriae inferioris z roku 1672) Rodinná smlouva z roku 1606 Kníže Karel získal jako prvorozený a vládce domu Lichtenštejnů v Dolním Rakousku Valtice a Herrnbaumgarten a na Moravě Plumlov (Plumenau), Prostějov (Prossnitz), Úsov (Mährisch Aussee) a Černou Horu (Czernahora). Kníže Karel se v roce 1592 (?) oženil s Marií Annou, dcerou Jana Šembery Černohorského z Boskovic. kníže Maximilian kníže Gundacker Se souhlasem knížecí rodiny se smí městys Wilfersdorf od roku 2013 nazývat knížecí obcí ( Fürstliche Gemeinde ). www.fürstlichegemeinde.at V lichtenštejnském zámku Wilfersdorf byla historie rodu Lichtenštejnů systematicky zkoumána a od roku 1985 také prezentována. V roce 1440 přešel hrad a panství pánů z Maissau na rod Lichtenštejnů. Za časů knížete Gundakara, který zde žil se svou rodinou, došlo k přestavbě na vodní zámek se čtyřmi křídly. Kníže Gundakar je zakladatelem jediné přeživší linie rodu Lichtenštejnů. Proto je možné zámek Wilfersdorf řadit k rodovým zámkům rodiny Lichtenštejn. V letech 2001 a 2002 došlo k celkové sanaci a zámek byl přeměněn na centrum pro kulturu, historii, umění a vinařství. V současné době disponuje zámek výstavními prostorami a prostorami pro pořádání společenských akcí. V zámku je zdokumentován život a působení rodu Lichtenštejnů. Zejména rodopisná tabule knížecího rodu jako centrum lichtenštejnské expozice je odrazem rakouských a evropských dějin. Od roku 2005 patří lichtenštejnský zámek Wilfersdorf k Top výletním cílům v Dolním Rakousku. www.liechtenstein-schloss-wilfersdorf.at 6 7

Vlastivědné muzeum V severním postranním traktu zámku se nachází vlastivědné muzeum. Historie Lichtenštejnů zde byla zpracována s takovým úspěchem, že v letech 2001 2002 došlo k renovaci hlavní budovy zámku. Sbírka, která dokumentuje život od pravěku až po současnost a prezentuje mimo jiné kosti mamutů a nosorožců se stářím až 10 milionů let, sedlářskou dílnu nebo hokynářství, zabírá 16 místností. Vlastivědné muzeum Wilfersdorf Kultura a víno v zámku Liechtenstein V zámeckém sklepení se nachází zámecká vinárna a vinotéka. Provozovateli jsou zámečtí vinaři z obce Wilfersdorf. Zámecký festival Wilfersdorf 2018 zámecká vinotéka Wilfersdorf foto Michael Himml Zámecký festival Wilfersdorf Počátkem roku 2003, po té, co byla dokončena revitalizace zámku a došlo dne 11. května 2002 k jeho otevření, se Kulturní a turistický spolek Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf (Kultur- und Tourismusverein Liechtenstein Schloss Wilfersdorf ), Hudební spolek Wilfersdorf a okolí (Musikverein Wilfersdorf und Umgebung) a městys Wilfersdorf rozhodly, že položí základy každoroční hudební akce, Zámeckého festivalu Wilfersdorf (Schlossfestival Wilfersdorf ), a shromáždily za tímto účelem požadovaný kapitál. Pomocí těchto finančních prostředků a zejména díky společné, většinou neplacené práci, se Zámecký festival Wilfersdorf stal v posledních několika letech neodmyslitelnou součástí kulturního léta v regionu Weinviertel. Do roku 2018 bylo za 17 let představeno 17 děl. Ve vstupní části zámeckého parku byl za tímto účelem vytvořen nový prostor pro kulturní akce, přičemž kulisy tvoří právě Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf. Charakteristickým pro operetní představení před zámkem je jeho barokní fasáda, která se každoročně stává součástí děje, a propůjčuje tak představení nezaměnitelný ráz. První muzikál byl uveden v roce 2003. V průběhu let se opereta ukázala jako ideální žánr pro představení pod širým nebem. Zejména kulisy zámku a přehledná vstupní část zámeckého areálu jsou ideální pro provedení těchto děl. Vysoká umělecká kvalita představení byla kromě jedinečné atmosféry vstupní části zámeckého areálu důvodem úspěchu festivalu v posledních letech a položila pevný základ pro jeho budoucí vývoj. Pozoruhodná je v případě Wilfersdorfu skutečnost, že dochází k zapojení regionálních / místních umělců a spolků. Herecké a pěvecké soubory tvoří převážně umělci z regionu Weinviertel. Tyto doplňují mladí talenti z vídeňských hereckých škol, čímž tito mladí lidé dostávají příležitost ukázat svůj talent před publikem. Pro festival se podařilo také získat některé herce známé z filmu a televize. 8 9

Farní kostel sv. Mikuláše Svatý kopeček Schlössertouren Dnešní vzhled získal farní kostel na základě rozsáhlého rozšíření v letech 1742 1744. V dříve patronátním kostele Lichtenštejnů se nachází také rodinná hrobka tohoto známého šlechtického rodu. V hrobce jsou pochováni kníže Gundakar se svou první manželkou Agnes, jakožto i jeho syn Hartmann s manželkou Elisabeth Sidonií. Linie knížete Gundakera je jedinou větví rodu, která existuje dodnes. Proto je státním znakem Lichtenštejnského knížectví znak knížete Gundakera z Lichtenštejna. Gundakerův syn Hartmann a jeho manželka Elisabeth Sidonia zajistili svými 24 potomky zachování rodu až do dnešních dob. rodinná hrobka ve farním kostele ve Wilfersdorfu Svatý kopeček, nazývaný také wilfersdorfská křížová cesta, založená knížetem Hartmannem z Lichtenštejna a jeho manželkou Elisabeth Sidonií v roce 1674, kteří byli rodiči 24 dětí, poskytne návštěvníkovi zajímavý pohled do barokního dědictví a lidové zbožnosti místních obyvatel. Kulturní rozmanitost může návštěvník zažít také v rámci komentované prohlídky Kulturní stezkou. Jedná se o autobusové zájezdy, které začínají na lichtenštejnském zámku Wilfersdorf, kde je prezentována historie rodiny Lichtenštejnů. Cesta pokračuje k zámkům Valtice (Feldsberg) a Lednice (Eisgrub). Na programu jsou dále palmový skleník, zámecký park a návštěva několika objektů v areálu UNESCO. www.liechtenstein-schloss-wilfersdorf.at Rozdíly v současnosti Lednicko-valtickému areálu dominují kultura, příroda a architektura. V severovýchodní části regionu Weinviertel jsou to pak jak historie, tak také současnost s přítomností knížecího rodu, které region utvářejí. Až na zámek Wilfersdorf byly ostatní zámky Lichtenštejnů v regionu Weinviertel okolo roku 1990 prodány soukromým vlastníkům. Zemědělské a lesnické podniky knížete, jakož i vinařství jsou však knížecí rodinou obhospodařovány již po staletí a je tomu tak i v současnosti. Svatý kopeček, zastavení křížové cesty Elisabeth Sidonia Tematická cyklostezka Lichtenštejnská stezka Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf je výchozím bodem tematické cyklotrasy Lichtenštejnská stezka, která vede UNESCO-krajinou k zámkům Valtice a Lednice. Turistická trasa Knížecí stezka V lichtenštejnském zámku Wilfersdorf začíná přeshraniční turistická Knížecí cesta, která spojuje Wilfersdorf s bývalými lichtenštejnskými zámky na jižní Moravě. Délka trasy 22 km. farní kostel sv. Mikuláše ve Wilfersdorfu kníže Hartmann Turistická trasa Glaube in Stein Spojuje zastavení Křížové cesty z Wilfersdorfu přes Falkenstein až ke Svatému kopečku v Mikulově. Délka trasy 33 km. značení cyklistických tras 10 11

Závody Nadace knížete z Lichtenštejna statek Rabensburg K 1. 1. 1989 byl knížecí majetek vložen do Nadace knížete z Lichtenštejna. Hofkellerei des Fürsten von Liechtenstein Hofkellerei Knížecí doménou jsou lichtenštejnské vinné sklepy spolu se současnými 35 hektary vinic v obci Herrnbaumgarten. Lisovna a vinařství ve Wilfersodrfu je obklopeno zemědělskými budovami Nadace knížete z Lichtenštejna. Zemědělský a lesní závod Wilfersdorf celková plocha: 6.630 ha (2.980 ha orné půdy, 3.560 ha lesa, 90 ha luk) Zemědělský závod Wilfersdorf je největší závod rostlinné výroby v Rakousku, který je vlastními zaměstnanci obhospodařován ekologicky vyváženým a trvale udržitelným způsobem s pomocí moderní techniky. Podnik získal v roce 2008 jako první podnik v Rakousku certifikát DLG pro trvale udržitelné zemědělství. Lesní závod obhospodařuje ve třech lesních obvodech 90% listnatých dřevin a 10 % jehličnatých dřevin. Roční těžba dřeva činí cca 16.000 fm, všechny plochy jsou certifikovány podle PEFC. V roce 2017 získal lesní závod Wilfersdorf jako zvláštní vyznamenání Státní cenu za příkladné lesní hospodářství. foto Karel Rakovský Ve Wienerwaldu vlastní Nadace knížete z Lichtenštejna také Přírodní park Sparbach (Naturpark Sparbach), nejstarší přírodní park v Rakousku, který si oblíbily především rodiny s dětmi. Ročně navštíví tuto příměstskou rekreační oblast jižně od Vídně cca 75.000 návštěvníků. Přírodní park Sparbach získal díky své rozsáhlé nabídce ekopedagogických vzdělávacích programů řadu vyznamenání (mj. od organizace UNESCO). Dalšími důležitými vedlejšími činnostmi jsou lov, rybářství (20 km na Moravě a Dyji, rybníky) a různé pachty. Ochrana přírody a ekologie hrají v Nadaci knížete z Lichtenštejna již po mnoho let mimořádnou roli. Mezi vynikající projekty patří bezzásahové oblasti o rozloze 150 ha v biosférickém parku Wienerwald, přírodní lesní rezervace a program týkající se břehů a okolí vodních toků, jakož i chráněná ptačí oblast, o kterou pečuje spolek AURING v Hohenau/Ringelsdorfu, systém mokřadových biotopů, výsadba houštin, péče o ekologicky hodnotné louky, spolupráce se Světovým fondem na ochranu přírody, BirdLife, Svazem pro ochranu přírody atd. Hrad Liechtenstein v obci Maria Enzersdorf byl v roce 2009 sanován a je od té doby v rámci výkonu pachtovních práv opět otevřen pro prohlídky a pořádání akcí. Zemědělský a lesní závod se významně zabývá obnovitelnými zdroji energie v Kettlasbrunnu byl v roce 2006 vybudován větrný park s 20 větrnými elektrárnami, mnoho tepláren je zásobováno vlastními dřevěnými štěpkami a v současné době je realizována řada projektů v oblasti fotovoltaiky. zámek Rabensburg Bývalá lesovna v obci Herrnbaumgarten (soukromé vlastnictví). Typická lesovna na území knížecí lesní správy. Objekty v tomto stylu lze najít v oblasti celého panství, dokonce až na severní Moravě. Zámek Rabensburg V roce 1385 přešly obec a pevnost z rodu Kuenringerů a Zelkingerů na Lichtenštejny. Roku 1590 byl majitelem všech 67 domů v obci Georg Erasmus z Lichtenštejna. Kníže Maxmilián z Lichtenštejna provedl v roce 1633 přestavbu zámku, který se stal jeho hlavním sídlem. V roce 1883 zde byla zřízena centrální správa pro veškerý lesní fond knížete (v roce 1886 zrušeno). Zámek byl k 1. 5. 1991 prodán (soukromý majetek). 12 13

Příroda Lanžhot s trojmezím Moravy a Dyje Lovecký zámeček v Lanžhotě je sídlem místní správy státních lesů. Popis k roku 1886: Vodní cesta po řece Moravě byla využívána na úseku Lanžhot Hohenau. Ročně bylo na lodích přepraveno 3.000 až 6.000 prostorových metrů palivového dřeva. Prodejní sklad byl v Hohenau. Dyje nebyla kvůli mlýnským jezům pro nákladní lodě splavná. Užitkové dřevo, které zbylo po pokrytí potřeb místního obyvatelstva, bylo zpracováváno v knížecích parních pilách v Rabensburgu a Břeclavi (Lundenburg). Stavba byla postavena podle plánů knížecího architekta Karla Weinbrennera. lesní dráha v trojmezí Moravy a Dyje lovecký zámeček Lanžhot snímek interiéru Farní kostel v Lanžhotě byl také patronátním kostelem lichtenštejnských knížat. foto Verena Daubal foto Jiří Netík foto Jiří Netík Vybavení interiéru financoval kníže Johann II. stand up paddling Bezprostředně vedle dnes již zrušeného cukrovaru v Hohenau se rozprostírají louky Nadace knížete z Lichtenštejna. Do těchto prostor bylo odváděno bahno (řepná zemina) z továrny. Tyto plochy jsou označovány jako usazovací jímky a Nadace knížete z Lichtenštejna je již řadu let dává k dispozici v rámci spolupráce s ornitologickým spolkem Auring za účelem ochrany ptačí rezervace a pozorování ptáků. zámeček Lanžhot 14 Prohlídky, pozorování ptáků, kroužkování ptáků, exkurze, workshopy (enviromentální vzdělávání) v nivách řeky Moravy a Dyje. foto Ruth Trinkler foto Jiří Netík Ve vlhkém bahně a mělké vodě žije velké množství hmyzu důležitý zdroj potravy pro migrující brodivé ptáky na jejich dlouhé cestě. www.auring.at, info@auring.at pozorovatelna ptactva v Hohenau 15

Kroužkování ptactva jedinečný zážitek V nivách řeky Moravy a Dyje je umění pozorování ptáků zvláště oblíbené, jsou zde k tomu také ty nejlepší předpoklady ojedinělá rozmanitost ptačích druhů, místa pro pozorování ptáků v Hohehau-Ringelsdorfu, kroužkovací stanice a profesionální doprovod při napínavých prohlídkách. Kroužkovací stanice je důležitým bodem v celosvětové síti kroužkovacích stanic. Od roku 1994 bylo touto stanicí okroužkováno přes 80.000 ptáků ze 118 různých druhů. www.auring.at Prohlídky v lužních lesích podél Moravy a Dyje Prohlídka Po stopách bobra v Drösingu (březen červen a září prosinec, každou 1. neděli v měsíci, vždy ve 14 hodin), sraz: ve 14 hodin, před hostincem Zobl, Kaiser Josef-Platz 14, Drösing, trvání: 2,5 hodiny školený průvodce: Michael Spießmaier informace: tel. 0043/699 115 38 717 Stand up paddling Hitem současnosti je stand up paddling, někdy také nazýváno zkráceně SUP. V oblasti podél Moravy a Dyje, v regionu Weinviertel, jsou ideální podmínky pro to, abychom mohli jedinečnou přírodu objevovat tímto způsobem. Stand up paddling na Moravě a Dyji je nezapomenutelný zážitek techniku se naučíte rychle. www.standuppaddeln.at Rybník v obci Bernhardsthal S plochou cca 25 ha představuje největší vodní plochu v regionu Weinviertel. V roce 1984 získala obec rybníky od Nadace knížete z Lichtenštejna. Po rozsáhlých stavebních pracích byl v roce 1991 napuštěn malý (vnitřní) rybník a v roce 1992 velký rybník. Tyto dnes slouží převážně rekreačním účelům. www.bernhardsthal.gv.at Rybníky vytvářejí již po staletí obraz krajiny okolo lichtenštejnských staveb. V Katzelsdorfu a Niederabsdorfu rybníky ještě existují. Vyschlé, ale v přírodě ještě viditelné, jsou rybníky v Herrnbaumgartenu, Schrattenbergu (Wolfsteich), Bullendorfu a Wilfersdorfu (zámecký rybník). Rybníky Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský tvoří soustavu rybníků v Lednicko-valtickém areálu. Nivy řeky Moravy a Dyje jsou považovány za významnou ornitologickou oblast a patří k nejvíce fascinujícím říčním krajinám střední Evropy. Řeka Morava tvoří hranici se Slovenskem, Dyje s Českou republikou. Zde, na dolním toku řek, jsou Morava a Dyje nejzápadnějšími nížinnými řekami Evropy, jsou obklopené nádhernými lužními lesy, slepými rameny toků, suchými travnatými plochami, tůněmi, jedinečnými písečnými dunami a rozsáhlými mokřady, které tvoří jedinečný životní prostor pro mnoho vzácných druhů zvířat. Součástí rozmanité fauny jsou ptáci, obojživelníci a žábronožky. Nivy Moravy a Dyje jsou součástí soustavy Natura 2000, celoevropské sítě chráněných území. Nivy Dunaje, Moravy a Dyje jsou oblastí mokřadů mezinárodního významu, od roku 1982 jsou oblastí ve smyslu Ramsarské úmluvy a od roku 2007 jsou trilaterální chráněnou oblastí ve smyslu Ramsarské úmluvy. stopy bobra Kanoistické dobrodružství na Moravě a Dyji půjčovna (od června): Kanu-Fritz, www.kanu-fritz.at Kanu-Ferl, www.kanu-ferl.at (také jízdy na voru na řece Moravě) výlety na kánoi Břeclav Hohenau cca 7 hodin, Bernhardsthal Hohenau cca 5 hodin výlety na kánoích na řece Moravě a Dyji s průvodcem od června www.flussabenteuer.at Pro ochranu ptactva jsou nivy řek Moravy a Dyje nejdůležitější lužní oblastí Rakouska. Na jižním okraji obce Hohenau (prodloužení ulice nesoucí název Forsthausgasse) se nacházejí tři skryté pozorovatelny ptactva. Vezměte si s sebou fotoaparát a dalekohled, návštěva se vyplatí! Ekopedagogové Auringu a mezinárodní ornitologové Vám rádi nabídnou ve všech ročních obdobích speciální exkurze. Kontakt: Spolek Auring. www.auring.at výlety na kánoích foto March-Donau-Auen foto Brigitte Ertl rybník v obci Bernhardsthal 16 17

Grenzenlose Architektura Liechtensteinregion Areal Valtice/Lednice und Liechtenstein Schloss Wilfersdorf obelisk v Mistelbachu (v pozadí) kostel v obci Katzelsdorf Na obou stranách hranice zanechali dva knížecí architekti velkolepé odkazy své činnosti. Karl Weinbrenner (1856 1942) byl geniálním architektem knížete Johanna II. z Lichtenštejna (1840 1929). Dokázal vynikajícím způsobem využít keramické produkty z (bývalých) lichtenštejnských keramických závadů v Poštorné (Unter-Themenau). Střešními taškami z této továrny byla v roce 1950 také pokryta střecha Katedrály sv. Štěpána ve Vídni. vlevo: kostel v Ladné (Rampersdorf) vpravo: kostel v obci Dobermannsdorf foto Hans Karel Rakovský fotos Hans Huysza Joseph Hardtmuth (1758 1816) narozený v Asparnu an der Zaya byl dítětem tohoto regionu. Stal se známým také jako vynálezce obyčejné tužky a byl jedním z nejkreativnějších duchů habsburské monarchie po desetiletí v období okolo roku 1800. Jako stavební ředitel knížete z Lichtenštejna navrhl Hardtmuth některé objekty v Lednicko-valtickém areálu. Mezi tehdejšími odborníky vynikal především Hardtmuthův nejdůležitější partner, hospodářský rada Bernhard Petri (1767 1853), který byl považován za jednoho z předních zahradníků a botaniků tehdejší Evropy. Oba jsou neoddělitelně spojeni svou činností v Lednicko-valtickém areálu a v Loosdorfu. V dolnorakouském regionu Weinviertel dokumentují jeho činnost zámky Loosdorf a Wilfersdorf. Hanselburg v obci Loosdorf farní dvůr v obci Katzelsdorf farní dvůr v obci Úvalech Joseph Hardtmuth minaret 18 19

zámek Loosdorf V roce 1732 se stal vlastníkem Loosdorfu kníže Emanuel z Lichtenštejna (1700 1771). Roku 1794 provedl kníže Johann I. z Lichtenštejna přestavbu a obnovu fasády. Do roku 1805 byl zámek hlavním sídlem a ukázkovým výnosným hospodářstvím knížete. V roce 1810 kníže Johann z Lichtenštejna panství a zámek Loosdorf prodal. www.schloss-loosdorf.at Kontakt: Verena Piatti, 2133 Loosdorf 1 zámek Niederabsdorf V roce 1691 jej koupil knížete Hartmann z Lichtenštejna (1666 1727) jako své sídlo. Roku 1993 byl prodán a od té doby je využíván jako jezdecký statek. Kontakt: Michael a Karin Lock, Jezdecký statek Niederabsdorf, Liechtensteinstrasse 1, 2272 Niederabsdorf www.ponyland.at Niederabsdorf kostel Nanebevzetí Panny Marie Do roku 1968 byl patronátním kostelem knížat z Lichtenštejna. V kryptě kostela je pohřben kníže Hartmann z Lichtenštejna (1666 1727) nachází se zde také epitaf knížete. Světové kulturní dědictví UNESCO zámek Lednice (Eisgrub) zámek Niederabsdorf foto Karel Rakofský kostel v obci Niederabsdorf, kníže Hartmann Lednicko-valtický areál byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Areál zaujímá plochu 161 km 2 a kryje se zčásti s bývalými panstvími Lednice (Eisgrub), Valtice (Feldsberg) a Břeclav (Lundenburg), která se dříve nacházela ve vlastnictví rodu Lichtenštejnů. Pro srovnání dnešní Lichtenštejnské knížectví má rozlohu něco málo přes 160 km 2. Zámek Lednice (Eisgrub) Část Lednice obdržel zřejmě v roce 1249 Jindřich I. z Lichtenštejna od Přemysla Otakara II. (s Mikulovem). Celé panství Lednice nabyl Johann I. z Lichtenštejna v několika etapách okolo roku 1370. Tato kulturní krajina, včetně regionu kolem Mikulova (Nikolsburg) s pavlovskými vrchy se také nazývá zahrada Evropy. Region se tím řadí k nejoblíbenějším turistickým cílům v České republice. Území je v jižní části ohraničeno státní hranicí České republiky s Rakouskem. Tato hranice ukončila vývoj historicky se formující kulturní krajiny. zámek Loosdorf Důležitým přínosem rakouské strany pro lichtenštejnský region je historický význam, který sahá až do 12. století a je v regionu neustále přítomen. Vlastnictví rodu Lichtenštejnů je zde doloženo už v roce 1146 (Prinzendorf ). točité schodiště na zámku v Lednici (Eisgrub) 20 21

Zámek stojí na místě středověkého hradu. V letech 1845 1858 proběhla přestavba v duchu anglické novogotiky, architekty byli Georg Wingelmüller Johann Heinrich. Palmový skleník byl vybudován v letech 1843 1845 Georgem Wingelmüllerem. V letech 1996 2002 byl v rámci restauračních prací obnoven stav z roku 1930. Prohlídkové trasy: 1 - Reprezentační prostory 2 - Knížecí apartmány 3 - Dětské pokoje a muzeum loutek 4. - Grota 5. - Palmový skleník 6. - Minaret Zámecký park mezi lety 1781 1961 se podoba parku několikrát změnila. Krajinářský park byl založen Bernhardem Petrim. Roste zde 614 druhů a kultivarů dřevin. Americké dřeviny v parku v roce 1802 odcestoval Joseph van der Schot z pověření knížete Aloise Josepha I. z Lichtenštejna do Ameriky. Z jeho zpráv vyplývá, že od roku 1803 do roku 1806 zaslal lichtenštejnským lesníkům celkem 130 beden a sudů se semeny, popř. mladými rostlinami. Kontakt: Zámek 1, 691 44 Lednice, Česká republika www.npu.cz, www.zamek-lednice.com Podivín (Kostel) V roce 1525 byl Hartmannovi I. z Lichtenštejna dán v léno mimo jiné Podivín (Kostel). Roku 1553 prodal Christoph IV. z Lichtenštejna Podivín Václavu z Ludanic. Janohrad byl vybudován Josephem Hardtmuthem v letech 1807 1810. Umělá zřícenina středověkého hradu byla shromaždištěm při honech. Je zde výstava ptactva a lovecká výstava. foto Karel Rakovský zámek Břeclav (Lundenburg) Břeclav (Lundenburg) V roce 1389 uděluje moravský markrabě Jošt Lichtenštejnům (Johannovi I.) v léno Břeclav s pevností a trhem, včetně dalších privilegií. Koncem 16. století bylo panství opět prodáno. Dne 5. 11. 1638 získal kníže Karel Eusebius obec Břeclav znovu pro Lichtenštejny. Zámek Břeclav nabyl v roce 1638 kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna. Janohrad v Podivíně foto Stanislav Polanský nádražní kostel v Břeclavi Lichtenštejnský dům v Břeclavi 22 23

Smlouva ze Saint-Germain Hlohovec (Bischofswarth) Úvaly (Garschönthal) zámek Valtice (Feldsberg) Na základě smlouvy ze Saint-Germain bylo v roce 1919 začleněno pět dolnorakouských obcí do nově vzniklého československého státu. Valtice (Feldsberg) Panství Valtice bylo získáno v několika etapách okolo roku 1390. Od roku 1408 bylo v úplném vlastnictví rodu. Podle úředních záznamů z roku 1590 byli obyvatelé obce poddanými Liechtenštejnů, kterým náležela výlučná vrchnostenská moc v obci. Zámek byl do roku 1938 jednou z rezidencí knížat z Lichtenštejna. Předchozí stavba byla z 12. století. V 1. třetině 17. století provedl přestavbu kníže Karel I. z Lichtenštejna. Okolo let 1713 1721 byla knížetem Antonem Floriánem z Lichtenštejna provedena větší přestavba. Zámecké divadlo otevření divadla na zámku Valtice proběhlo na podzim 1790. Podobně jako při podpoře hudebníků byla mecenášská činnost knížete Aloise I. z Lichtenštejna (vládl od roku 1781 do roku 1805) soustřeďující se na podporu divadla, které s hudbou úzce souviselo, spojena s reprezentačními povinnostmi. Herci s ročními smlouvami, zde měli nabízet četným knížecím hostům zábavu, domácí kapela se měla postarat o hudební doprovod a o hudbu při stolování. Výdaje na knížecí divadlo činily okolo roku 1800 značnou částku odpovídající 2,5 procentům celkových ročních výdajů. Kontakt: Národní památkový ústav Staní zámek Valtice, Zámek 1, 691 42 Valtice e-mail valtice@npu.cz Tel. pokladna +420 778 743 754, mobil +420 724 968 639 www.npu.cz, www.zamek-valtice.cz Dianin chrám foto Karel Rakovský V roce 1414 byla obec zmíněna v lichtenštejnském urbáři. Kostel sv. Bartoloměje postaven v letech 1831 1835 podle návrhu Josefa Leistlera. V letech 1906 1912 došlo k rozšíření kostela pod vedením Karla Weinbrennera s podporou knížete Johanna II. z Lichtenštejna. Hraniční zámeček byl postaven v letech 1824 1827, architektem byl Joseph Franz Engel (spolupracovník Josefa Kornhäusela). Stavba byla dokončena Josefem Poppelackem. Jeho středem procházela do roku 1919 zemská hranice mezi Dolním Rakouskem a Moravou. Nápis: Mezi Rakouskem a Moravou. Hraniční zámeček Hlohovec kolonáda na Rajstně v blízkosti silnice Valtice/Úvaly Od roku 1386 byla obec ve vlastnictví Lichtenštejnů. Podle rodinné smlouvy o rozdělení majetku získal v roce 1570 panství Valtice s Úvaly, Charvátskou Novou Vsí (Ober-Themenau) a Poštornou (Ober-Themenau) Hartmann II. Roku 1590 vlastnila Anna Maria (vdova po Hartmannovi) z Lichtenštejna v obci 39 ze 44 domů. Charvátská Nová Ves (Ober-Themenau) V lichtenštejnském urbáři z roku 1414 je u obce Teymenov uvedeno, že se jedná o zpustlé místo. Za vlády Hartmanna z Lichtenštejna, okolo roku 1540, byla Charvátská Nová Ves s pomocí chorvatských osadníků nově osídlena. Nový dvůr (Neuhof) architektem byl Joseph Hardtmuth (1809 1810) a Joseph Franz Engel (1819 1820). Jednalo se o vzorový statek knížete z Lichtenštejna. Byl původně vybudován pro chov ovcí, později byl využíván také pro chov 20 švýcarských krav (bernské plemeno). Apollónův chrám byl vybudován v letech 1817 1819. Architektem byl Joseph Kornhäusel, sochařem Joseph Klieber. Dokončen Josefem Franzem Engelem. Jedná se o pavilon s vyhlídkovou terasou. 24 25

Další viditelné stopy minulosti v regionu Farní patronáty knížat z Lichtenštejna Poštorná (Unter-Themenau) Apollónův chrám Chrám tří grácií byl vybudován v letech 1824 1825. Architektem byl Josef Franz Engel, sochaři Johann Martin Fischer (tři antické bohyně), Leopold Kissling (koupající se Venuše). Také se zde nacházel byt pro lesnický personál. Sochařská galerie od Josefa Kliebera. Kostel Navštívení Panny Marie patronátní kostel a patronátní farnost knížete z Lichtenštejna byly postaveny v letech 1893 1898 prof. Karlem Weinbrennerem. Stavební materiál 200 různých druhů cihel, dlaždic, desek a glazovaných střešních tašek byl dodán místními knížecími keramickými závody. Keramické závody odtud byly dodány střešní tašky pro rekonstrukci Katedrály sv. Štěpána ve Vídni. Kníže z Lichtenštejna zaměstnával v továrně, ve které se vyráběly dlaždice na chodníky, mozaika, kameninové trubky, cihly nejrůznějších druhů a kachle, 700 lidí. foto Karel Rakovský kostel v obci Altlichtenwarth chrám Tří Grácií Belveder ve Valticích farnost, v pozadí kostel Navštívení Panny Marie Patronát Byl prováděn prostřednictvím příspěvků a byl propůjčen církví (papež/biskup). Příspěvky mohly mít formu: 1. darování pozemku 2. výstavby potřebné budovy (= kostel) 3. dotací (= obročí/příjmy) K právům patrona patří m. j.: 1. právo na obživu v případě nouze (= např. právo na bydlení v budově fary); 2. právo na prezentaci duchovního (ještě ve 20. století určoval patron společně s biskupem jednoho ze tří navržených duchovních); 3. modlitbu v kostele a zvláštní ohled na patrona při církevních slavnostech (např.: procesí u příležitosti Božího těla a zasedací pořádek v kostele). K povinnostem patrona patří m. j.: 1. povinnost ochrany církve; 2. povinnost patronátního břemene příp. udržování určitých patronátních budov (= kostela a vedlejších budov); 3. naturální plnění pro duchovní (= např.: palivové dřevo nebo také potraviny, příp. právo na vlastní ovocnou a zeleninovou zahradu na panské půdě). Kníže František Josef II. z Lichtenštejna předal dne 29. 10.1968 vídeňskému arcibiskupovi prohlášení, kterým se zřekl patronátu, které však bylo dne 19. 9. 1969 odmítnuto. Následovala dohoda, na jejímž základě měly být ještě po dobu dalších deseti let plněny povinnosti jako v minulosti. Po uplynutí tohoto období bylo zrušení patronátu dovoleno. Zejména bývalé patronátní kostely knížat z Lichtenštejna jsou až do dnešní doby viditelnými svědky dob minulých. Knížecí architekt Karl Weinbrenner tímto způsobem utvářel ráz obcí v regionu. 26 27

Bývalé patronátní kostely knížete z Lichtenštejna, které dříve patřily k panství Wilfersdorf: Dobermannsdorf, Niederabsdorf, Ringelsdorf, Katzelsdorf, Reintal, Bernhardsthal, Wilfersdorf, Kettlasbrunn, Hausbrunn, Altlichtenwarth.. Poplužní dvory Poplužní dvory, nazývané také šafářské dvory, byly hospodářsky samostatné panské dvory. Byly zřizovány mimo vesnice nebo na místech zmizelých sídlišť a byly samostatnými komplexy. V průběhu času byla většina těchto zařízení prodána převážně obcím. Nadace knížete z Lichtenštejna obhospodařuje v regionu ještě statky Katzelsdorf (Hamethof ), Rabensburg a Wilfersdorf. základní škola v obci Niederabsdorf (postavena v letech 1885 1886 podle návrhu Karla Weinbrennera) památný kámen v Mistelbachu v ulici Landesbahnstraßee kostel sv. Alžběty v Mistelbachu, od roku 1965/1966 evangelický kostel Památná místa Pro připomenutí dlouhé doby vládnutí knížete Johanna II. (1858 1929), byla vždy zvláště oslavována jubilea jeho vlády. Zejména při 50. jubileu jeho vlády v roce 1908 byly pořádány velkolepé oslavy a zřizovány památníky. Součinnost patronů s farami a obcemi je na některých hřbitovech v regionu dokumentována prostřednictvím hřbitovních křížů. Můžeme nalézt následující časové údaje o jejich zřízení v obcích: Palterndorf (1902), Dobermannsdorf (1904), Bernhardsthal (1906), Hausbrunn (1909) a Rabensburg (1913). Památník zvláštního druhu se nachází ve vinném sklepě v Schrattenbergu na Knížecí cestě. Jedná se o pamětní desku s následujícím nápisem: V roce 1849, dne 17. února vstoupil vznešený knížecí pár Alois a Franziska z Lichtenštejna do tohoto sklepa. Aby vzpomínka na tuto návštěvu nikdy nezanikla, stojí zde tento kámen jako čestná památka. Hamethof v obci Katzelsdorf Mlýny Patří k nejdůležitějším průmyslovým památkám v regionu. Cech mlynářů působících na řece Zaya byl založen v roce 1556 a je tak nejstarším cechem v regionu Weinviertel. Řád mlynářského řemesla byl potvrzen a doplněn císařem Ferdinandem III. (1644), Leopoldem I.(1694) a Karlem VI. (1717). Nejvyšším cechmistrem byl vládnoucí kníže z Lichtenštejna. Základní školy Za časů vlády knížete Johanna II. z Lichtenštejna (1858 1929), který měl přízvisko Dobrotivý, bylo postaveno mnoho škol, z nichž některé stále ještě existují. Tyto stavební záměry byly s oblibou financovány tak, že knížeti byla na delší časové období propachtována honitba (cca na 15 až 30 let). Kníže pak zato nechal vybudovat školy. Některými příklady jsou obce Charvátská Nová Ves, Poštorná, Kostel, Reintal, Niederabsdorf, Herrnbaumgarten atd. památný kámen v Altlichtenwarth pamětní deska z roku 1849 ve Schrattenbergu MS knížetem Aloisem Josefem II., otcem knížete Johanna II. (doba vládnutí 1836 1858) končí éra panstva. Rok 1848 přinesl se zrušením poddanství také odpoutání od vrchnosti. mlýn Häringmühle ve Wilfersdorfu 28 29

Panské sýpky Zásobníky obilí jsou stále ještě mohutné stavby lichtenštejnských zemědělských podniků. I ty se již nacházejí převážně v soukromých rukou. sýpka v obci Hauskirchen knížete, který však prostředky používal výlučně pro dobročinné účely. Podle zemského zákona z roku 1866 byly fondy transformovány na záložny, které byly k dispozici pro různé účely, např. na podporu sedláků při neúrodách a přírodních katastrofách. V roce 1901 disponovala Wilfersdorfská záložna 136.016 korunami, v roce 1919 to bylo 172.176 korun. Provoz skončil až ve 20. letech 20. století kvůli inflaci. Cihlářské pece Stopy panských cihlářských pecí na některých místech stále ještě utváří krajinný ráz. Například starosta Reintalu koupil v roce 1852 knížecí cihlářskou pec pro obec. Panské sklepy Vysokou prioritu v rámci obhospodařování knížecích majetků mělo vždy vinařství. To dokládají místa ve Valticích, Hauskirchenu, Hohenau, Poysdorfu a Wilfersdorfu. bývalý soubor lichtenštejnských sklepů v Hohenau, značeno 1776 a 1788. Aleje Darování a prodej lesa obyvatelstvu Používání dřeva z panských lesů bylo pro obyvatelstvo životně důležité. Lichtenštejnové lesní podíly prodávali a darovali. Prodeje jsou například doloženy v roce 1459 v obci Kleinhadersdorf a v roce 1460 v obci Ketzelsdorf. Darování lesa v obci Neusiedl an der Zaya z roku 1626 je doloženo listinou, která se nachází ve vlastnictví Lesního družstva Neusiedl. To, že nebylo vždy možné listiny dohledat, působilo občas problémy, jak dokládá například lesní proces Mistelbach z let 1666 1682. Obec Mistelbach vedla tenkrát řízení proti knížeti Hartmannovi z Lichtenštejna. Památník připomíná předání lesa obci dne 5. 4. 1679. Fond zvaný Körneraufgabs Achtelfonds V roce 1713 zavedl kníže Anton Florian z Lichtenštejna na panstvích Valtice, Rabensburg a Wilfersdorf fond zvaný Körneraufgabs Achtelfonds. Sedláci museli z každé měřice obilí určené pro setbu odvést jednu osminu vrchnosti. Jeden díl byl okamžitě dán do prodeje a výtěžek byl vložen do fondu. Zbytek obilí zůstal po dobu tří až čtyř let uložen v panské sýpce. Se souhlasem krajského úřadu pak byl výběrčím daní v přítomnosti rychtáře a dvou přísedících (obecních radních) prodán další díl, jehož výtěžek byl opět uložen ve fondu. V případě neúrody pak obdrželi rolníci ze sýpky obilí pro setbu a pro domácí potřebu, finanční prostředky mohly být použity pro úročitelné zápůjčky. Aleje utvářejí krajinu v okolí Valtic a Lednice, Hohenau, Rabensburgu, Loosdorfu. Přestože bylo toto zřízení považováno za velký přínos pro zemědělství, hrozilo, že v roce 1848 zanikne. Někteří sedláci požadovali zpět peníze, jiní je chtěli použít pro oddlužení pozemků. Protože vládnoucí kníže nevznášel na fond žádné nároky, vzdal se v roce 1851 jeho správy. K tomuto datu činil vklad ve Wilfersdorfském fondu 22.138 fl. Správu fondu převzal nový okresní úřad v Mistelbachu. Fondy ve Valticích a v Rabensburgu zůstaly ve správě reklama keramických závodů v Poštorné (Unter-Themenau) alej v Rabensburgu památník na lesní proces v Mistelbachu 30 31

Kníže Gundakar a první Lichtenštejnské knížectví bývalý lesní úřad v Hohenau bývalá lesní správa v Hohenau hájovna v obci Bernhardsthal soudní sloup v Großkrutu Soudnictví Soudnictví bylo do roku 1848 vykonáváno panstvem. Památník připomíná hrdelní soudnictví Lichtenštejnů v obci Großkrut. Poslední poprava byla vykonána v roce 1743. Lichtenštejnské ulice a silnice v obcích a městech Díky působení rodu Lichtenštejnů v regionu v uplynulých téměř 900 let pojmenovala mnohá města a mnohé obce z vděčnosti rodině Lichtenštejnů ulice a silnice jako například Lichtenštejnská ulice, Knížecí ulice a Knížecí cesta. Poté, co Lichtenštejnové získali knížecí titul, usilovali též o získání skutečného knížectví. Císař Ferdinand II. jako český král a markrabě moravský povýšil dne 20. prosince 1633 lichtenštejnská panství Moravský Krumlov a Uherský Ostroh na (titulární) knížectví s názvem Lichtenštejn. Jako hlavní město užíval Moravský Krumlov od tohoto okamžiku oficiálně název Lichtenštejn. V roce 1647, po pouhých čtrnácti letech, toto první lichtenštejnské knížectví na Moravě zaniklo. Moravský Krumlov (Mährisch Kromau) 68 km severozápadně od Wilfersdorfu Uherský Ostroh (Ungarisch Ostra) 80 km severovýchodně od Wilfersdorfu Lichtenštejnské knížectví bylo založeno v letech 1699 1712 Kníže Jan Adam Ondřej získal v roce 1699 panství Schellenberg a v roce 1712 také hrabství Vaduz. Přestože bylo Lichtenštejnské knížectví v roce 1719 povýšeno na říšské knížectví, byly Valtice do roku 1938 jednou z hlavních rezidencí lichtenštejnských knížat. Bývalé statky rodu Lichtenštejnů v Česku Ve 20. století došlo ve dvou fázích k úplné ztrátě majetku rodu Lichtenštejnů v českých zemích. O více než polovinu statků přišel rod v letech 1920 až 1938 při československé půdní reformě (za náhradu), významnou zbývající část majetku pak rod pozbyl bez náhrady v roce 1945 při vyvlastnění na základě takzvaných Benešových dekretů. 96 procent půdy bylo využíváno pro lesnické účely a je dnes téměř výlučně ve vlastnictví státu, zbytek byl využíván pro zemědělství nebo průmysl. Tradice v Mistelbachu zvaná Hauerlade. Tento zvyk souvisí s donátorstvím knížete Maximiliana z Lichtenštejna a sahá až do roku 1698. Lichtenštejnský majetek v letech 1600 1800 Mapa ukazuje rozsah a strukturu majetku vládnoucích linií knížecího domu zhruba do roku 1800. Územní základ pro lichtenštejnskou výdělečnou činnost tvořil okolo roku 1400 z podstatné části velký počet menších statků a panství na nejzazším severovýchodě Dolního Rakouska a v moravské hraniční oblasti. V období do roku asi 1600 došlo na základě koupě nebo dědictví ke sloučení těchto majetků do uceleného komplexu panství. Začátkem 17. století se přesunulo hospodářské těžiště Lichtenštejnů do zemí Koruny české. hřebčín v Hohenau, okolo roku 1920 foto Archiv Christa Jakob 32 33

Majetek vládnoucího knížete Johanna II. z Lichtenštejna v roce 1914 Čechy, Morava, Slezko 161.175 ha, Dolní Rakousko 15.380 ha, Salzburg 7.597 ha, Lichtenštejnsko 189 ha, celkem 184.341 ha Pozemkový majetek v Československu (okolo 160.000 ha) byl v několika etapách zmenšován. 34 35 zdroj: "Klar und Fest - Geschichte des Hauses Liechtenstein" od Geralda Schöpfera (Riegersburg,1996)

Informační brožura Lichtenštejnský region nezná hranic Vydání této brožury nám dává příležitost ohlédnout se zpět na uplynulá tři desetiletí, podnítit přeshraniční spolupráci a touto také žít. Jedná se také o předběžné ukončení úsilí v rámci Vlastivědného muzea na lichtenštejnském zámku Wilfersdorf, zaměřeného na zkoumání a představení historie rodu Lichtenštejnů. Již při zakládání muzea v letech 1983 1984 Hansem Huyszou byla také historie vlastníka zámku důležitou součástí prezentace muzea. Zajímavá historie rodu Lichtenštejnů v souvislosti s místní a regionální historií a také v souvislosti s dřívějšími majetky v Česku byla prezentována od samého začátku. Aby bylo možné prezentovat historii rodu Lichtenštejnů srozumitelným způsobem, byla v roce 1987 vypracována zakladatelem muzea Hansem Huyszou rodopisná tabule knížecího domu Lichtenštejnů. Rodopisná tabule jako srdce lichtenštejnské výstavy V souvislosti s renovací zámku a s přemístěním lichtenštejnské výstavy z vlastivědného muzea do 1. patra hlavní budovy zámku v roce 2002 byla do nových výstavních prostor přemístěna také rodopisná tabule. Vedle rodopisné tabule byl také nainstalován počítač, aby bylo možné vyvolat data také interaktivní cestou. Tento velkolepý projekt úspěšně realizoval Dipl. Ing. Florian Huysza, syn zakladatele muzea. foto Kleinregion Weinviertler Dreiländereck Tato speciální výstava sloužila jako podnět proprojekt EÚS Po stopách Lichtenštejnů na jižní Moravě a v Dolním Rakousku, jehož realizace probíhala v letech 2012 2014. Společně s hlavním partnerem, Centrálou cestovního ruchu pro jižní Moravu, a dalšími partnery projektu, obcí Wilfersdorf, Kulturním odborem spolkové země Dolní Rakousko a Nadací knížete Lichtenštejna, se podařilo v tomto regionu úspěšně realizovat několik projektů. přeshraniční tematické cyklistické dny Po stopách Lichtenštejnů. Cílem bylo poukázat na možnosti přeshraniční spolupráce a tuto podnítit. Ve spolupráci s mikroregionem Weinviertler Dreiländereck byla v roce 2001 prostřednictvím projektu INTERREG III A realizována Tematická cyklistická stezka Lichtenštejnská trasa. Tato cyklostezka spojuje zámky Lednice (Eisgrub), Valtice (Feldsberg) a Wilfersdorf. rodopisná tabule z roku 1987 plakát Stopy Lichtenštejnů v regionu Weinviertel Dne 19.5.1997 byla ve vlastivědném muzea zahájena speciální výstava Stopy Lichtenštejnů v regionu Weinviertel. Pro účely této výstavy byla zkoumána historie obcí v regionu ve vztahu k historii rodu Lichtenštejnů a výstava byla uspořádána v chronologickém sledu. Protože je převážná část obcí v severovýchodní části Dolního Rakouska ve své historii spojena s rodem Lichtenštejnů, byla tato výstava základem pro následný regionální rozvoj. V zámku Wilfersdorf byla nově uspořádána lichtenštejnská výstava a tato vybavena moderními technickými médii. Vícejazyčné průvodní audio-programy v němčině, angličtině a češtině umožňují optimální péči o hosty. www.liechtensteinove.cz V prosinci 1998 byl založen mikroregion Weinviertler Dreiländereck s 13 členskými obcemi. Obce okresu Poysdorf, stejně jako obce Hohenau a Wilfersdorf, jsou od samého počátku jeho součástí a nachází se vesměs v rodovém regionu Lichtenštejnů. Ve dnech 28. a 29.8.1999 byly zorganizovány v rámci mikroregionu Weinviertler Dreiländereck 36 37

V roce 2001 byla v rámci koncepce turistických cest v mikroregionu naplánována a realizována přeshraniční turistická cesta Knížecí cesta. Tato turistická cesta kopíruje z historie známou knížecí cestu, která již před staletími spojovala zámky Valtice (Feldsberg) a Wilfersdorf. Financování tohoto úspěšného projektu převzaly rovným dílem obec Wilfersdorf, Nadace knížete Lichtenštejna a kulturní oddělení spolkové země Dolní Rakousko s podporou EU. K otevření lichtenštejnského centra došlo dne 11. května 2002 za přítomnosti vládnoucího knížete Hanse Adama II. z Lichtenštejna. Velká část zařízení byla na dobu 25 let pronajata obci Wilfersdorf. Kultur- und Tourismusverein Liechtenstein Schloss Wilfersdorf V roce 1999 byl založen jako nosný spolek revitalizace lichtenštejnského zámku Wilfersdorf. Spolek je zodpovědný za výstavnickou a kulturní činnost zámku. Velká hodnota je také přikládána zachování kulturního dědictví v obci. Ve spolupráci se Spolkovým památkovým úřadem jsou renovovány a v případě potřeby také znovu budovány stavební památky. Jedinečné na této nabídce je, že prohlídky výstavy ve Wilfersdorfu mohou být rozšířeny na celodenní prohlídky. Poděkování a prosba o pochopení V posledních letech již bylo realizováno několik projektů podporovaných EU a velký počet přeshraničních projektů a aktivit s partnery z České republiky. Za tuto spolupráci a za přátelství, která na tomto základě vznikla, bychom chtěli všem osobnostem, které se na tom podílely, srdečně poděkovat. Investovali jsme z naší strany do realizace projektů vlastivědného muzea Wilfersdorf a do Kulturního a turistického spolku lichtenštejnského zámku Wilfersdorf za ta dlouhá léta mnoho vědomostí, výdajů a času. Proto by nás potěšilo, kdyby tato brožura přispěla u našich sousedů v České republice a u našich dalších hostů k podnícení zájmu o Lichtenštejnský region bez hranic a k návštěvě na rakouské straně hranice. plakát speciální výstavy Bez hranic! Prosíme o pochopení, že informace o rakouské části regionu v této brožuře převažují. tabule turistické cesty Založení Kulturního a turistického spolku Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf Dne 29. 9. 2000 se uskutečnila zakládající schůze spolku. Účelem založeného spolku byla realizace projektu revitalizace lichtenštejnského zámku Wilfersdorf. Speciální výstava Bez hranic! Výstava s podtitulem Lichtenštejnský region mezi řekami Dyje, Morava a Zaya byla zahájena v městském sále v Mistelbachu v rámci celostátní tělovýchovné slavnosti a následně byla přemístěna do vlastivědného muzea Wilfersdorf. Zámek Wilfersdorf se stává kulturním a turistickým centrem Po zhruba 3 letech renovačních prací na zámku a v zámku Wilfersdorf došlo dne 11. 5. 2002 k jeho otevření jako centra kultury a vína. otevření ze dne 11.5.2002 renovovaná kaple Prostřednictvím projektu Grenzüberschreitenden Schlössertouren ( přeshraniční putování po zámcích ) s prohlídkami zámků Wilfersdorf, Valtice (Feldsberg) a Lednice (Eisgrub), a to v tomto pořadí, představujeme již po řadu let tento jedinečný region a jeho historii. Při těchto doprovázených zájezdech jsou představovány také vybrané stavby v areálu UNESCO. Tyto zájezdy jsou nabízeny jako autobusové zájezdy a na přání i jako cyklistické túry. Předpokladem je však začátek s prohlídkou zámku Wilfersdorf, při které hosté obdrží základní informace o historii a vývoji rodu Lichtenštejnů. Znalost velkolepých staveb na české straně jsou předpokládány jako samozřejmost.. Partner projektu Kultur- und Tourismusverein Liechtenstein Schloss Wilfersdorf v rámci projektu Galerie Reistna Valtice kooperační partner Další partneři: Muzeum Bernhardsthal Město Valtice Město Valtice Musejní spolek Valtice Národní památkový ústav Zámek Loosdorf Mikroregion Weinviertler Dreiländereck Regionalverband March-Thaya-Auen 38 39

Lichtenštejnové v severovýchodní části regionu Weinviertel Altlichtenwarth Farnost byla zřejmě založena Lichtenštejny okolo roku 1200. Farní kostel sv. Mikuláše byl vybudován Jindřichem II. z Lichtenštejna v rozmezí let 1240-45. V roce 1590 náležela výlučná vrchnostenská moc v obci pánům z Liechtenštejna. V obci Liechtenwarth vlastnili Lichtenštejnové 48 ze 60 domů. V roce 1993 byl statek prodán obci Altlichtenwarth. Je používán jako dvůr se stavebninami a zčásti byl rozparcelován pro stavbu rodinných domů. válečný památník na Hutsaulbergu kníže Franz z Lichtenštejna u zámečku Lány Dobermannsdorf K založení fary Lichtenštejny došlo před rokem 1590. V roce 1590 náleží vrchnostenská moc Georgu Erasmovi z Lichtenštejna, vlastní 10 domů (z 52). Farní kostel sv. Ondřeje je novogotickou stavbou postavenou na místě původního kostela. Postaven byl v letech 1900-1901 Karlem Weinbrennerem, stavba byla financována knížetem Johannem II. z Lichtenštejna. Věž je vysoká 51 metrů. Falkenstein Lenní tvrz zemského pána byla v 2. polovině 13. století v majetku Lichtenštejnů. V bitvě u Suchých Krut a Jedenspeigenu bojovali ve vojsku Rudolfa synové Heinricha I., bratři Heinrich II. z Lichtenštejna - Mikulova ( asi 1314) a Friedrich (I.) z Lichtenštejna - Falkensteinu ( asi 1310). Po nezdařeném povstání šlechty proti vévodovi Albrechtu I. v roce 1296 musel Friedrich II. z Lichtenštejna uprchnout, lenní tvrz mu byla zabavena a zemská vrchnost ji dávala až do roku 1571 do zástavy šlechticům - na přechodnou dobu také Lichtenštejnům. Vévoda Albrecht III. povolil svému hofmistrovi Hansovi z Lichtenštejna, v letech 1369-1395 byl vlastníkem zástavy panství Falkenstein, aby v letech 1379-80 pomocí větších stavebních úprav uvedl hrad do lepšího obranného stavu. Falkenstein (1672) V roce 1570 získal hrad Johann Septimus z Lichtenštejna a taky zde bydlel. V roce 1590 vlastní Lichtenštejnové v obci 99 ze 103 domů. votivní obraz z farního kostela Hauskirchen Obec a fara Hauskirchen byly poprvé zmíněny okolo roku 1150 jako majetek rodu Lichtenštejnů. V roce 1358 vlastní Lichtenštejnové v Hauskirchenu již větší majetek. Roku 1590 vlastní Georg Erasmus z Lichtenštejna v Hauskirchenu 11 domů. 9 domů má jiné majitele. V roce 1603 byl vybudování zámek Hauskirchen. Plány na přestavbu zámku pocházejí z roku 1713. Od roku 1609 se zámek nachází s přechodnými přestávkami ve vlastnictví Lichtenštejnů.. Bernhardsthal Herrnbaumgarten V roce 1470 koupil Jindřich VII. z Lichtenštejna od Wolfganga Rogendorfa (Ruckendorf ) zámek Bernhardsthal s tamějším trhem, opuštěnou vesnicí Ebenfeld, rybníky, desátkami, církevním lénem, soudem, honitbou atd. Zámek v 16. století zchátral. V letech 1186-1192 je již zmiňován majetek Lichtenštejnů v Herrnbaumgartenu. Hrad severně od dnešního farního kostela je zmiňován koncem 13. století. Kostel (sv. Egidy): patronem kostela a farnosti byl až do 31. 12. 1968 kníže z Lichtenštejna. V roce 1590 patřilo Georgu Erasmovi z Lichtenštejna všech 92 domů obce. kostel v obci Dobermannsdorf V roce 1645 byl hrad zničen při vpádu Švédů. V kostele se nachází morový obraz se znázorněním trhu Herrnbaumgarten, v pozadí je zřícenina bývalého hradu. zámek Hauskirchen (1672) 40 41

Hohenau V Hohenau se jméno Lichtenštejn objevuje poprvé v roce 1340. Hrad zmíněný již v roce 1359 byl v roce 1402 zničen, ale následně byl vždy znovu obnovován. V roce 1664 byl hrad přestavěn na zámek, který byl schopen obrany. Kolem roku 1790 byl zámek stržen. Roku 1458 je celé panství ve vlastnictví Lichtenštejnů. Roku 1514 proběhlo dělení mezi bratry Wolfganga I. und Leonharda I. z Lichtenštejna. Leonhardovi připadly zámky Břeclav a Hohenau. Roku 1590 vlastní Georg Erasmus z Lichtenštejna v Hohenau 77 domů = všechny domy. Loosdorf Roku 1732 připadla obec Loosdorf na základě kupní smlouvy Emanuelovi z Lichtenštejna. Ten také nechal postavit současný zámek a nový kostel. Vlastnil sbírku obrazů, která čítala okolo 700 děl. Kníže Johann I. z Lichtenštejna zdědil zámek v roce 1781 od svého otce a od roku 1794 jej přestavoval v klasicistním stylu. převzal v roce 1805, po smrti svého bratra Aloise I., vládu nad domem Lichtenštejnů, spravoval Petri i další majetky knížete. Nejvýznamnějším projektem Petriho bylo vybudování anglického parku v Lednici (Eisgrub), kde vytvořil z močálovitých niv řeky Dyje krajinu s ostrůvky a rybníky, která byla v roce 1996 zařazena do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V parku v Loosdorfu se nacházejí některé krajinotvorné prvky, které můžeme najít také v Lednici a které odkazují na činnost Bernharda Petriho a knížete Johanna I., např. Hanselburg, obelisk, chrám, rybníky, hospodářská architektura atd. Současným vlastníkem je rodina Piatti, která získala Loosdorf okolo roku 1834. Od roku 1575, kdy klášter Niederaltaich prodal obec Lichtenštejnům, byl rod Lichtenštejnů s krátkými přestávkami stále vlastníky panství. V roce 1691 koupil Hartmann z Lichtenštejna (1666-1727) panství Nd. Absdorf od hraběte Otty Ferdinanda z Hohenfelsu. Zámek od základu přestavěl a zřídil si v něm rezidenci. Kníže Hartmann byl také pochován ve zdejším kostele. Epitaf připomíná příběh jeho života. V mládí se kníže Hartmann zúčastnil pod velením prince Eugena válek s Turky a byl císařem Karlem VI. v roce 1712 jmenován vrchním hofmistrem a zemským lovčím. Nikdy se neoženil. Chov koní - hřebčíny Lednice (Eisgrub) a Hohenau obhájily vedoucí postavení v celé Evropě. V roce 1945 hřebčín i volský dvůr shořely. zámek Hohenau (1672) rytina od Vischera Loosdorf (1672) Zvláštní pozornost věnoval pozvednutí chovu ovcí. Již po převzetí statku Loosdorf se zde nacházel hlavní ovčín s 5000 kusy ovcí. V roce 1803 došlo k propašování 398 merinových ovcí ze Španělska. Vývoz ovcí byl tehdy zakázán. Přesto se řediteli statku, Bernhardu Petrimu, podařilo v roce 1803 opatřit 398 ovcí. Při té příležitosti opatřil také 7 andaluských koz, jejichž mléko mělo velmi lahodnou chuť. vnitřní nádvoří zámku Loosdorf Při hlavních honech, které pořádal kníže Hartmann na svém panství Niederabsdorf an der Zaya, byli loveni pouze lovní jeleni s hmotností minimálně 350 liber a desateráci nebo divoká prasata s minimální hmotností 250 liber. Při jedné z těchto událostí bylo nahnáno okolo 419 jelenů a 150 laní, členové císařské rodiny z nich složili zhruba 50 kusů. V roce 1726 daroval kníže Hartmann z Lichtenštejna na základě darovacího dopisu ze dne 16. června 1726 budovu faře v Nieder-Absdorfu. Později byl zámek využíván jako statek Lichtenštejnů. V roce 1992 byl zámek prodán a je od té doby využíván jako Centrum pro koně. foto Dr. Gerhard Schultes lesnický personál s člunem na řece Moravě Cestovní náklady, včetně kupní ceny, činily celkem 2400 guldenů. V dalším roce se již v Loosdorfu konala veřejná aukce ovcí a vlny, na kterou byli pozváni všichni statkáři a rolníci. Také ruský car nechal na tomto trhu koupit ovce. Vrchnost docílila příjmu 39405 guldenů, což zdaleka pokrylo výdaje z předešlého roku. Zámecký park Loosdorf Roku 1803 se stal Bernhard Petri hospodářským ředitelem prince Johanna z Lichtenštejna v Loosdorfu, kde založil anglický park. Když Johann I. zámek Loosdorf - štít Niederabsdorf Od roku 1406 byli Lichtenštejnové se souhlasem vévodů rychtáři. zámek Niederabsdorf, 1672 42 43

Kníže Hartmann z Lichtenštejna (1666-1728) byl nejmladší z 24 dětí knížete Hartmanna (1613-1686) a kněžny Elisabeth Sidonie z Lichtenštejna (více informací v části věnující se obci Wilfersdorf ). Nápis - Epitaf knížete Hartmanna z Lichtenštejna ve farním kostele Niederabsdorf: Zde leží pod tímto erbem a kamenem pochován Hartmann, kníže z a na Lichtenštejnu, který byl 5. listopadu 1666 narozen a jehož světlo života 4. července 1728 zhaslo, neoženil se, ale nikdy nebyl svobodný a volný, neboť po 40 let sloužil ve službách tří císařů, kterým byl oddán ve válečných i dvorních službách. Byli to Leopold a Josef, kterým sloužil slavně a statečně, pak Karel, kterému sloužil 13 let jako vrchní hofmistr a zemský lovčí. Nechť se na něj jako na dárce vzpomíná a otec náš jemu AVE daruje. AMEN Poysdorf Podle nejstarší zprávy o obci z let 1194-96 propůjčil Rapoto z Lichtenštejna u příležitosti přijetí jeho dcery Chuntze (Kunigunde) do ženského kláštera v Klosterneuburgu tomuto klášteru 2 léna v Poysdorfu. V roce 1590 vlastní podle pozemkové knihy Johannes Septimius v městysu 28 ze 123 domů. V roce 1715 začala stavba morového sloupu. Erb na přední straně patří knížecímu domu Lichtenštejnů. morový sloup v Poysdorfu Rabensburg V roce 1385 koupil Johann I. z Lichtenštejna od Ulricha a Hanse z Zelkingu tvrz Ravensburg, soud s hrdelním právem, všechny rybářské revíry, mlynářské právo atd. V roce 1590 patří Georgu Erasmovi z Lichtenštejna všech 67 domů obce. Roku 1633 určil Maximilian z Lichtenštejna zámek jako hlavní sídlo a přistavěl nový zámek v podobě stavby se třemi postranními křídly. Dne 23. dubna 1643 zemřel kníže Maximilian z Lichtenštejna. V dubnu 1645 po obléhání musel plukovník Vetter předat hrad švédskému generálu Torstensonovi. Zámek byl v 19. století využíván jako továrna na parkety. Zdá se, že ze svých držav měl kníže Maximilian nejvíce v oblibě Rabensburg. Ačkoli byl častěji v Bučovicích, pokud mu v tom nebránila válka, státní záležitosti nebo jiné aktivity, vždy upřednostňoval jako místo svého pobytu Rabensburg. Zemřel v pevnosti Raab. Jeho hlavními dědici byli knížata Gundaker a jeho synovec Karel Eusebius z Lichtenštejnska. Než byl přijat zákon o ochraně nájemců, byli v zámku ubytováni pouze knížecí zaměstnanci, kteří pracovali pro správu knížecích lesů, jež na zámku sídlila, a důchodci, kteří užívali služební byty. Vedle kanceláří lesní správy se na zámku nacházel také důchodový úřad. Poslední kanceláře se uvolnily v roce 1924, kdy byly tyto opuštěny. Rabensburg ruský dům Ruský dům v trojmezí Moravy/Dyje u Rabensburgu Dům bez hřebíku dům byl dostupný pomocí mostu přes Dyji, který byl zničen v roce 1945 a nacházel se uprostřed lesa. Princ František z Lichtenštejna byl vyslancem v Petrohradě. Tento dům ze dřeva byl svého času vystaven na Světové výstavě. Po ukončení výstavy byl dům postaven v rabensburském revíru. Dům byl zřejmě zničen během bojů v roce 1945. Na základě rozhodnutí ze dne 28. srpna 1920 byla Dyje stanovena jako hranice. Pro tyto državy byla tenkrát zřízena vlastní pozemková kniha s názvem Československý Rabensburg. K 1. lednu 1926 byl tento majetek přiřazen k území obce Lanžhot. Správa lesa však zůstala v Rakousku a byla vedena z Rabensburgu. 1500 hektarů bylo odděleno na základě mírové smlouvy. Schrattenberg epitaf knížete Hartmanna sýpka a sklep na desátky v Poysdorfu Rabensburg, rytina od Delsenbacha V dochovalém traktu zámku Dreiknabenhof je umístěn obecní úřad. Stavba byla až do jejího prodeje obci v roce 1848 používána jako poplužní dvůr. 44 45

V letech 1600, 1645, 1816 byla obec obsazena nepřítelem a ze zničeného zámku zůstal pouze poplužní dvůr. Podle lichtenštejnského urbáře, který byl vydán v roce 1414, byli Lichtenštejnové již z větší části vlastníky obce. Od roku 1466 jsou Lichtenštejni výhradními vlastníky obce Schrattenberg. V roce 1590 vlastnil Johann Septimius z Lichtenštejna ve Schrattenbergu 107 ze 117 domů. obecní úřad Schrattenberg kostel ve Schrattenbergu Ve Vlastivědném muzeu ve Wilfersdorfu byla zpracována s velkým úspěchem nanejvýš zajímavá historie obce a regionu. Knížecí obec Wilfersdorf Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf O předchozích stavbách na místě dnešního zámku neexistují žádné historické záznamy. Je pouze známo, že na místě dnešní stavby stál ve středověku gotický hrad. Roku 1330 se vzdávají vévodové Albrecht a Otto Rakouský a Štýrský všech svých nároků na dům (= hrad) ve Wilfersdorfu ve prospěch Marcharda z Mistelbachu. Roku 1340 prodali bratři Marchart a Erchenprecht z Mistelbachu mimo jiné tvrz Wilfersdorf bratrům Johannovi a Leutoldovi z Kuenringu. Roku 1436 odkázal Otto z Maissau se souhlasem vévody Albrechta Rakouského, jako lenního pána, svému strýci Kryštofovi z Lichtenštejna mimo jiné tvrz Wulfleinstorf. V roce 1609 proběhla demolice a šťastná obnova zámku Gundakerem z Lichtenštejna - jeho hlavním sídlem byl zámek přibližně do roku 1625. Příčinou špatného stavu byla v letech 1604 až 1606 vážná poškození způsobená v důsledku protireformace a maďarských válek. Gundakerův syn Hartmann zajistil se svou manželkou Elisabeth Sidonií a jejich 24 dětmi zachování rodu do dnešního dne. Z roku 1638 se zachoval náčrt půdorysu hradu, včetně bašt. Roku 1645 se muselo opevnění Wilfersdorf vzdát Švédům. Roku 1647 byla provedena úplná přestavba objektu. Letopočet 1660 je uveden na jedné z dvou sfing u příjezdu. Z roku 1672 pochází první obraz zámku na rytině G. M. Vischera. V roce 1703 utrpěl zámek těžké škody v důsledku vpádů Kuruců. V letech 1713 až 1721 probíhala za knížete Antona Floriana z Lichtenštejna přestavba, kterou provedl Anton Johann Ospel. V areálu zámku se nacházelo několik fontán a kašen, amfiteátr, Sala terrena atd. Roku 1721 zemřel kníže Anton Florian. Pro jeho následníky již zřejmě nebyl Wilfersdorf důležitý, protože v roce 1723 bylo několik pokojů adaptováno na sýpky. Mezi lety 1801 a 1802 došlo k částečnému stržení hlavní budovy a spojovacích budov. Stav před stržením ukazuje model na výstavě v 1. poschodí lichtenštejnského zámku Wilfersdorf. Zámek Wilfersdorf byl do roku 1848 sídlem zemského soudu a místní vrchnosti. Do roku 2001 zabíralo ředitelství statků a lesů Nadace knížete Lichtenštejna cca 15 % plochy místností. V letech 2001 a 2002 získal zámek Wilfersdorf po kompletní sanaci novou funkci jako centrum pro pořádání akcí a výstav s vinným šenkem a vinotékou. Projekt renovace zámku s náklady ve výši cca 1.000.000,- byl realizován městysem Wilfersdorf, Nadací knížete Lichtenštejna a spolkovou zemí Dolní Rakousko, ECO-Plus a z prostředků EU. Obec má pronajatou velkou část zámku s parkem a okolím na dobu 25 let (uznávací úrok1 ). Od roku 2005 je zámek TOP výletním cílem v Dolním Rakousku. model zámku Wilfersdorf okolo roku 1800 46 47

Svatý kopeček nebo-li Wilfersdorfská křížová cesta Projekt Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf plánovaná přestavba zámku Farní kostel sv. Mikuláše ve Wilfersdorfu Nachází se zde hrobka Lichtenštejnů. Gotické části stavby pochází z 1. poloviny 15. století. Roku 1590 kostel a části obce vyhořely. K obnovení stavby došlo v roce 1591 přispěním Anny Marie z Lichtenštejna, roz. Ortenburg, matky prvních knížat, Karla, Maximiliana a Gundakera z Lichtenštejna. V letech 1742-1744 proběhla barokní přestavba kostela s přístavbou současné oltářní části. Došlo k přemístění stávající rodinné hrobky do nově zřízené části kostela. Místa posledního odpočinku členů wilfersdorfské linie rodu, jediné, která byla zachována do dnešní doby: Wolfgang II. (1536-1585) Gundaker (1580-1658) a jeho první manželka Agnes (z Východního Fríska) Hartmann (1613-1686) a jeho manželka Elisabeth Sidonia (1623-1688) Patronátním kostelem knížat z Lichtenštejna byl do roku 1978. pamětní deska požáru z roku 1590 Wilfersdorfská křížová cesta nebo také Kalvárie, je darem knížete Hartmanna z Lichtenštejna a jeho manželky Elisabeth Sidonie z roku 1674. Byla založena podél bývalé císařské nebo též říšské cesty ve směru na Erdberg. Pořadí zastavení: 1. Kaple Panna Marie Vítězná 2. Rozloučení Ježíše s Marií 3. Ježíš na Olivetské hoře 4. Bičování 5. Korunovace trnovou korunou 6. Nesení kříže 7. Sejmutí kříže 8. Kaple u vchodu na hřbitov Kamenné sochy jsou zhotoveny z kamene z Zogelsdorfu. Sochařem byl Ferdinand Pfaundler z Tyrolska, který vytvořil také křížovou cestu ve Falkensteinu. V roce 1906 proběhlo restaurování Olivetské hory knížecím architektem Karlem Weinbrennerem zastavení křížové cesty Korunovace trnovou korunou Mezi lety 1969 a 1979 byla zastavení křížové cesty renovována. Od roku 1979 patří procesí o Květné neděli na Svatém kopečku k místním zvykům. zastavení křížové cesty Ježíš padá Vinařství Nadace knížete Lichtenštejna Již v roce 1436 jsou v závěti Otta z Maissau, na jejímž základě přešlo vlastnictví Wilfersdorfu na rod Lichtenštejnů, zmíněny vinohrady. V roce 1580 vydal Johann Septimius z Lichtenštejna pro své poddané vinohradnický řád. V roce 1636 vyhlásil kníže Gundaker nový sklepní řád, který byl po dlouhou dobu vzorem pro celou zemi. Po roce 1648 bylo panství Wilfersdorf něco jako pokusná stanice pro vinařství regionu Weinviertel. Do roku 1945 bylo vinařské centrum knížete z Lichtenštejna ve Valticích (Feldsberg). Rodina vlastnila v Herrnbaumgartenu, Altlichtenwarthu a Hausbrunnu v letech 1945 až 1950 6 ha vinné révy; roku 1951 došlo k prvnímu rozšíření na 12 ha; roku 1977 představovaly vinice již 34 ha. V roce 1956 zahájila správa velkostatků ve Vaduzu dovoz a distribuci bílého vína z dvorních sklepů Hofkellerei des Fürsten von Liechtenstein ve Wilfersdorfu. V roce 2011 došlo k novému uspořádání dvorních vinných sklepů ve Wilfersdorfu a vybudování degustační místnosti. Pomocí střípků z pravěku, které od roku 1981 Hans Huysza nacházel a sbíral, se pokoušel zařídit v postranním traktu zámku malé muzeum. Pomocí darovaných exponátů od obyvatel bylo se stálou podporou malé skupiny spiklenců založeno vlastivědné muzeum, které pak dosáhlo dnešní velikosti. Pan Huysza se pokusil zpracovat a prezentovat historii zámku a jeho vlastníků od samého založení. Po otevření hranic v roce 1989 se stala tato myšlenka obzvláště aktuální, protože Wilfersdorf bylo nejjižnější panství komplexu majetků rodu Lichtenštejnů, který sahal až na severní Moravu a do Slezska. Vlastivědné muzeum bylo otevřeno v roce 1985. V letech 1996-97 byla Technickou univerzitou Vídeň společně s Technickou univerzitou Brno vypracována studie EREG (Samostatný regionální rozvoj v příhraničí) s obyvatelstvem v našem regionu. Speciální výstava Stopy Lichtenštejnů v regionu Weinviertel, která byla tehdy uspořádána, ukázala, že se v regionu nenachází téměř žádné místo, které by nebylo spojeno s rodem Lichtenštejnů. Výsledkem studie bylo, že region může v budoucnosti sbírat body pomocí dvou hlavních témat víno a Lichtenštejnové. Proto je lichtenštejnský zámek Wilfersdorf ukázkovým projektem, který plně odpovídá samostatnému regionálnímu vývoji (vývoj projektu zdola). Činnost muzea vyústila v založení Kulturního a turistického spolku. Vlastivědné muzeum Wilfersdorf (založil v roce 1983 Hans Huysza) Otevírací doba: od 11.5.2002 (1.4. do 1.11.) úterý až neděle a o svátcích od 10 do 16 hodin. Nabídka: Vlastivědné muzeum Paleontologické exponáty z oblasti Pre-Dunaj ; Pravěk nálezy na území obce; Dokumentace zemědělství, domácího hospodářství a vinařství; 48 49

Erb vládnoucího knížecího domu Jedná se současně také o státní znak Lichtenštejnského knížectví Jedná se o erb linie knížete Gundakera, jediné větve rodu, která existuje do dnes. Popis erbu Erb vládnoucího knížecího domu Lichtenštejnů a současně státní znak Lichtenštejnského knížectví je rozdělen na čtyři části s dole vklíněnou špičkou a srdečním štítem a skládá se ze šesti dílů (erbovních štítů). Vlastivědné muzeum Sedlářské dílny v bezprostředním sousedství zámku; Hokynářství (prodejní místnost pekárny) ze sousedství; Prezentace církevní a školní historie; Historie obce - obrazy, fotografie a dokumenty. 1. poschodí v hlavní budově zámku Muzeum Lichtenštejnů vývoj z rodového regionu, regionu Weinviertel, až po moderní malý stát. Historický význam příslušníků rodu v souvislosti s rakouskou a mezinárodní historií. Velká rodopisná tabule rodu. Rodopisnou tabuli vytvořil Hans Huysza ve vlastivědném muzeu a vzbudil zájem o téma Lichtenštejnů v regionu. O oživení zámku pomocí výstav a pořádání akcí se stará Kulturní a turistický spolek Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf ( Kultur- und Tourismusverein Liechtenstein Schloss Wilfersdorf ). Lichtenštejnsko a Česko navazují diplomatické vztahy Lichtenštejnsko a Česká republika navazují diplomatické vztahy. Obě země se v pondělí dohodly na odpovídajícím prohlášení a podpisu memoranda o spolupráci. Společným cílem obou vlád je navázání part- nerských vztahů a spolupráce v rámci procesu evropské integrace a mezinárodních organizací, uvedla v pondělí lichtenštejnská informační kancelář. To je také v ekonomickém zájmu obou států a jejich obyvatel. Oba státy spojuje společné evropské dědictví a staletá historie Lichtenštejnského domu v zemích Čech, Moravy a Slezska. Lichtenštejnsko a Česká republika se domnívají, že vztahy mohou být rozvíjeny na základě tohoto dědictví a společných evropských hodnot. Také různé pozice, které byly v průběhu proměnlivé historie zastávány, by mohly být překonávány. Komise historiků Mimo to se obě vlády rozhodly zřídit komisi historiků, která se má zabývat společnou historií Čech, Moravy, Slezska a Lichtenštejnského domu. Dalším tématem je vztah mezi oběma zeměmi ve 20. století. Cílem komise je přispět k vzájemnému porozumění ve vztahu ke společné historii, jejím příležitostem a výzvám, uvádí se ve sdělení. V roce 1938 souhlasilo Československo s tím, že Švýcarsko bude zastupovat zájmy Lichtenštejnska. Po skončení druhé světové války knížectví jeho svrchovanost neuznalo. Od té doby neexistovaly oficiální diplomatické vztahy. zdroj: Liechtensteiner Vaterland 13. červenec 2009 1. Jako srdeční nebo středový štít je umístěn rodový erb knížecího domu: rozdělený příčně ve zlaté a červené barvě. 2. V pravém poli nahoře (z pohledu nositele štítu) je umístěn slezský erb: ve zlaté barvě korunovaná, zlatem opancéřovaná černá orlice se stříbrným měsícem se čtyřlístkem osazeným křížem na prsou. 3. V levém poli nahoře se nachází erb Kueringů (Chuenringe): zlatočervené pole, osmkrát rozdělené napříč s šikmo umístěným (lehce zaobleným) zeleným routovým věncem. (První říšský kníže Karel z a na Lichtenšejnu byl císařem Ferdinandem II. zmocněn na základě diplomu ze 7. dubna 1620, aby používal erb v roce 1594 vymřelých Kueringů, příbuzných s rodem Lichtenštejnů. Tento erb má na rozdíl od podobného erbu Saska osm pruhů a začíná zlatou barvou, zatímco saský štít má deset pruhů a začíná černou. Zelený routový věnec - stejného tvaru - je u knížecího erbu mírně zaoblen, zatímco u saského erbu je rovný). 4. V dolním poli vpravo se nachází erb vévodství Opavského (1614): na červenou a stříbrnou část rozdělené pole. 5. V dolním poli vlevo je erb hrabství Východní Frísko, příp. Rietberg: ve zlaté barvě korunovaná a zlatem osázená orlice s hlavou panny ve stříbrné barvě. (Erb Východního Fríska, popř. Rietbergu, byl převzat následkem sňatku knížete Gundakera s Agnes, východofrískou hraběnkou a dědičkou Rietbergu (1604). Tento erb ukazuje posunutí barev. Východní Frísko má totiž jako erb v černém poli zlatou orlici s hlavou panny a po stranách čtyři zlaté hvězdy). 6. Ve špici štítu na erbu vévodství Jägerndorf (od roku 1623): lovecký roh, zavěšený na zlaté šňůře v modrém poli. Štít obklopuje purpurový knížecí kabátec (tzv. erbovní kabátec, podšitý hermelínem) korunovaný knížecím kloboukem. V osobním erbu Jeho Jasnosti, toho času vládnoucího knížete, se nachází okolo štítu ještě řetěz Řádu zlatého rouna. Pokud je rodový erb znázorněn sám o sobě, je na něm zobrazen takzvaný klenot: otevřené nebo uzavřené křídlo rozdělené zlatou a červenou barvou. Kryty: červená-zlatá. Barvy domu: Zlatá-červená. Barvy země: Modrá-červená. Heslo: Klar und fest Tiráž: Majitel a vydavatel média: Kultur- und Tourismusverein Liechtenstein Schloss Wilfersdorf, Hauptstraße 1, 2193 Wilfersdorf, Tel. +43 664 3770806, office@liechtenstein-schloss-wilfersdorf.at Fotografie na obálce a zadní straně: Hans Huysza. Kartografie a celková výroba: Schubert und Franzke Ges.m.b.H, Kartografischer Verlag, Kranzbichlerstraße 57, 31 St. Pölten, Tel. +43 2742 78501-9, officeschubert-franzke.com. Veškeré údaje byly zjišťovány s nejvyšší pečlivostí, jsou však uváděny bez záruky a nezakládají nárok na úplnost. Změny a tiskové chyby jsou vyhrazeny. ISBN 978-3-7056-3036-9-4 50 51