Babická školní revue Revue - čti [revi:] je, když ukážeme, co umíme. Třeba v časopisu. léto podzim 2012 Tereza Peroutková, 4. roč. Přicházíme do školy a vzpomínáme na výlety v čase i prostoru.
Máme nové prvňáčky. Děti ze 2. a 3. ročníku se ptají, jak se prvňáčkům líbí ve škole. Co se ti líbí na škole? Šimon: Teďka hlavně topení. Líbí se vám přestávky? Terezka S.: Ano, nejraději si maluji. Šimon: Nejraději svačím. Filip: Rád počítám do 200. Co bys chtěl na škole změnit? Jan P.: Chtěl bych změnit barvu školy. Líbí se ti v družině? Martin: Líbí se mi, když jdeme ven a hrajeme tam hry. A ještě, když se houpu na houpačce a hraji si na písku. Máš ve škole dobré kamarády? Karolínka M.: Mám dobré kamarády. Chutná ti školní jídlo? Kamilka: Ano, chutná. Co se ti na škole nelíbí? Petruška: Nevím. Jak se ti líbí paní učitelka? Šimon: Líbí se mi. Jaký předmět máš nejraději? Radovan: Nejraději mám matematiku. Líbí se ti ve třídě? Kamilka: Ano. Nejvíc se mi líbí všechno. Do kolika umíš počítat? Filip: Umím počítat do 200. S kým bys chtěla sedět v lavici? Terezka S.: S Kamilkou. Retro okénko Retro je, když je něco trošku starší než my, školáci, ale je to zase v módě a máme to rádi! Na začátku školního roku nás přivítala veselým úsměvem. Takto vypadala jako žákyňka. Poznáte ji? Kdo časopis vydává: ZŠ Babice nad Svitavou Kdo píše a kreslí: děti z 1. 5. roč. Kdo jim pomáhá vytvořit prostor pro revue: paní učitelky Mgr. Eva Ňorková, Mgr. Jitka Panušová, Mgr. Zuzana Vrtalová, Mgr. Hana Buriánková a Mgr. Kateřina Štekovičová, paní ředitelka Mgr. Romana Sklenaříková a Mgr. Magda Zdražílková, vedoucí výtvarného kroužku Skřítka Šikuly Kdo to pak spojí a sladí dohromady: Mgr. Kateřina Gančarčíková, Martina Danielová Děje se onoho času v Babicích nad Svitavou. 2
Úvodník o minulosti a jeřábím váčku Všichni se shodneme na tom, že minulost je něco, co bylo a už to není. Do hlubších úvah se raději pouštět nebudeme. Raději vám něco povím o jeřábím váčku. Jeřábí váček je váček z nejjemnější kůže a dáváte si do něho vzpomínky jako třeba kamínek z tábora, minci z výletu nebo cokoliv, co vám připomene nějakou událost. Po čase se vše, co jste zažili, vlastně vejde jen do jednoho váčku. Nejsou to ani videokazety, ani alba s fotkami a police suvenýrů, ale jen pár věciček, které si držíte v jedné ruce, a to je váš život. Svůj váček mám už od 17 let. Je v něm malý dřevěný Buddha, sádrová placička s velrybou, prstýnek, mince, malý skřítek v peřince s punčochovou hlavičkou, keramická okarínka, myrtička, křišťál, dětský náramek...a je toho mnohem víc. Často se mi stane, že na některé události zapomenu, a pak třeba nevím, co v mém váčku znamená meruňková pecka. Asi ji vyhodím. V jeřábím váčku mám taky bronzové peříčko na kůžičce a magnetku s duhou. Pamatujete? Jsou to NAŠE společné vzpomínky! Tak to je asi ta minulost a jsem ráda, že ji mám společnou s VÁMI. A co do mého váčku přibude dalšího? To se nechám překvapit. Vždycky je to nějaká zajímavá věcička, to mi věřte! Romagna Pragensis Toto číslo vychází černobíle K. Dvořáčková, 5. roč. Vysvětlení pro dospělé: Barvy do tiskárny jsou drahé. A to je škoda. Vysvětlení pro děti: Můžete si vzít pastelky nebo voskovky a časopis si vybarvit sami, každý jak se mu bude líbit. A to je dobře. 3
Vzpomínka bývalého žáka Když jsem chodil do babické školy, budova vypadala stejně jako dnes, jenom okna byla jiná. Měli jsme školní zahradu, na které se pěstovala jablka a zelenina. Vše se skladovalo ve sklepě. Byly tam regály s bedýnkami s pískem a v nich jablka, mrkev, petržel Nevzpomínám si na požární schodiště, to ještě nebylo. V nynější družině byla mateřská školka, místo knihovny a jídelny byt učitele. Nebo v knihovně byla nějaká klubovna, to už si přesně nepamatuji. Ve třídách stála kamna na tuhá paliva, na zemi byly parkety a na umývání se používal lavor s vodou. Třídy byly dvě, první ročník byl společně s druhým a dále byl spojený třetí až pátý ročník. Učili nás dva učitelé, jeden z nich byl pan ředitel. Dále ve škole byla paní učitelka pro děti z mateřské školky a školnice a uklizečka v jedné osobě. Vzpomínám si, že kdo z dětí neuměl, neměl to ve škole moc lehké. Pan učitel tenkrát používal rákosku na prsty, klíče na hod po třídě nebo nám vytahoval uši a vlasy Foto: archiv pana starosty To jsme rádi, že takové věci se již staly minulostí. Nad fotografií jsme si povídali se žáky 3. ročníku, jak vypadala naše třída zhruba před padesáti lety a jaká je dnes. Naše třída byla tehdy jinak barevná. Nebylo tu linoleum, ale parkety. Avšak skříň je tu stále stejná. Také tady byla jiná paní učitelka. Před padesáti lety byla naše třída prostě jiná. M. Peška, 3. roč. Jak vypadala a vypadá naše třída? Byla tu skříň, která je zde i dnes. Akorát ve třídě nebyl koberec, protože tu bylo víc lavic. Kde je dnešní koberec, tam bývaly lavice. K. Pešová, 3. roč. Třída před padesáti lety Byly staré lavice. Byly bílé zdi. Byli jiní žáci. Třída teď Je tady televize. Jsou zde kapsáře. Jsou tady žlutobílé zdi. Jsme tady my. M. Kabát, 3. roč. 4
Jak vypadala naše třída? Před mnoha lety třída vypadala bíle. Bylo tady mnohem více lavic. Současnost? Teď je tady méně lavic. Tabule, skříň a pověšené obrázky, to je jako v minulosti. K. Petrželová, 3.roč. Velká výška Někteří spolužáci se dostali až nahoru. Kam? Vyber správnou odpověď: 1. Eiffelova věž v Paříži 2. Trénink kosmonautů 3. Věž pro skoky do vody 4. Hasičský výsuvný žebřík 5. Schody do nebe za výborné chování* Nevěsta byla krásná jako princezna Rok se s rokem sešel a my jsme 29. 9. oslavili svatbu další naší paní učitelky. Přejeme Zuzce hodně lásky a štěstí a aby ji Vrtal nezlobil. A taky to, co kdysi napsala spisovatelka Božena Němcová: Zdravá rodina je ten nejkrásnější dar. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece vspolku nejčistší souhlas. *(27. 9. 2012, Empiáda. Co to vlastně je? Soutěž tříčlenných družstev dětí ze 4. 5. roč. v běhu přírodním terénem v areálu motokrosu ve Vranově u Brna. Děti plní úkoly na stanovištích (orientace podle mapy, zdravotní příprava, přírodověda, protipožární ochrana, hod na cíl). 5
Děti ze 2. a 3. ročníku vzpomínají, co zažily na konci minulého školního roku. V červnu 2012 jsme vyjeli do Českého Krumlova, kde se konalo finále soutěže Nejlepší česká škola. Předvedli jsme vystoupení našeho školního cirkusu. Kromě druhého místa v soutěži si děti přivezly mnoho zážitků z tohoto krásného historického města. Naše vystoupení V ubytovně jsme se převlékli a šli do autobusu. Ten nás odvezl až k zámecké zahradě. Když jsme tam přišli, už jsme museli vystupovat. Šla první skupinka, pak šla druhá a třetí skupinka. Bylo to tak rychlé, že jsem neměla trému. Pak tam šli kluci a měli vysvětlovat, co to znamená voda. Všem se to povedlo. Dohromady jsme dostali 46 bodů od poroty a taky jsme si to zasloužili. K. Pešová, 3. roč. Zrcadlové bludiště Přijeli jsme do Českého Krumlova a ubytovali se. Druhý den jsme měli vystoupení, ale před vystoupením jsme si připravili stánky. Vystoupení bylo až pak. Třetí den jsme šli do zrcadlového labyrintu. Byl moc zákeřný a tak jsem si udělala první bouli a druhou bouli. Byla to prostě zábava. K. Petrželová, 3. roč. Vešli jsme do zrcadlového bludiště. Viděli jsme se tam pořád v zrcadlech a naráželi jsme do nich. J. Čivišová, 2. roč. Vešel jsem do veliké budovy a musel jsem si nasadit rukavice, abych nezašpinil zrcadla. A pak jsem viděl pána, jak do jednoho narazil. Šel jsem k těm zrcadlům a rozběhl se. Narazil jsem do nich a bouchl se do nosu. Pak jsem bloudil a nemohl najít cestu ven. Potkal jsem Honzíka a bloudili jsme spolu. Naráželi jsme do zrcadel a pak jsme našli cestu ven. S. Pagáč, 2. roč. 6 Foto: M. Pešová
V zrcadlovém bludišti jsem každou chvíli do něčeho narazil. Většinou to bylo zrcadlo nebo nějaký člověk. V tom bludišti to bylo na zabití. Když jdu dopředu, tak narazím do zrcadla. Naštěstí tam byla podlaha. Odraz byl na ní tmavší a tak jsem se dostal ze zrcadlového bludiště. Pak se šlo nahoru do křišťálového bludiště. Někde byla zrcadla, někde sklo. Šli jsme také do domu smíchu, kde jsem byl malý tlustý, štíhlý, zatočený. Tam jsme se hodně zasmáli. M. Peška, 3. roč. Zámek Prvně jsme byli v zámecké kapli. Sedli jsme si do lavice a povídali si o kapli. Pak jsme se přemístili do sálu. Taky jsme si povídali. Pak jsme šli a šli dál, byly tam schody, šli jsme dolů a tam byla taková vitrínka a v ní byli vojáci. V. Pospíšil, 2. roč. Voskové figuríny Vešli jsme do budovy, kde byly voskové figuríny. Viděli jsme tam hodně království a také Bílou paní, která mizela. Když Bílá paní zmizela, objevila se tam sova a pak se tam objevila zase Bílá paní. A zase sova a pořád se to střídalo. A. Zemánková, 2. roč. O šermu v zámeckém parku Byli jsme v parku a kupovali jsme si meče. Pak jsme chtěli bitvu s Radkem Streitem. Napsali jsme na papír, že bude bitva v 16:00 a Radek Streit souhlasil. Řekl, že všichni budou bojovat proti němu. Tak jsme bojovali. První bitvu jsme prohráli, druhou bitvu jsme vyhráli. J. Dvorský, 2. roč. Narozeniny v Českém Krumlově Byli jsme v restauraci a tam proběhly narozeniny. Rozdávali jsme bonbony. O. Buriánek, 2. roč. Foto: M. Pešová 7
ČESKÉ BUDĚJOVICE MEXIKO BÍLOVICE HORLIVKA POLSKO KOLÍN BOSKOVICE PRAHA VÍDEŇ KOŘENSKO KONIN RAKOUSKO ULANBÁTAR BRNO Čchangdokkung LITVA Vypravují žáci 4.-5.ročníku: Jednoho krásného dne. to dobrodružství začalo. Jel jsem do Prahy na tři týdny. Jel jsem obyčejným autem, tak jsem jel, až jsem dojel. A v Praze to bylo super. Užíval jsem si, ale až nastal den odjezdu, tak jsem jel autobusem Student Agency - film, relax a to bylo ze všeho nejlepší. Díval jsem se na filmy na televizi, poslouchal jsem písničky a hrál hry a to na tom bylo to NEJ! D. Hanzal, 4. roč. jsme v 5:00 vyrazili do Chorvatska. Jeli jsme přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska. Až na kozí cestu to bylo hrozné. A nakonec jsme dojeli. Hurá, táta je nejlepší! T. Buriánek, 4. roč. skončila škola a začaly prázdniny. Já se začala balit k dědečkovi a k tetě. Děda si pro mě přijel, naložili jsme tašky a jeli pro tetu a Paťu Šperkovou. Jeli jsme asi 3 a půl hodiny. Dojeli jsme do Rakouska a vyložili jsme kufry a zanesli je do hotelu Blümchen (to znamená kvítek, pozn. p.učitelky). Zaplatili jsme a jeli na koupaliště. Moc se mi to líbilo, chci tam jet ještě jednou. T. Peroutková, 4. roč. jsem se vydal s babičkou a s dědou do jižních Čech. Tam jsme se ubytovali na jedné farmě. Bylo tam pěkně. Každý den jsme někam jeli, ale nejvíc se mi líbilo, když jsme šli na Kořensko. Kořensko je jez s plavební komorou a s vodní elektrárnou. K. Pešová, 3. roč. D. Filipi, 2. roč. S. Pagáč, 2. roč. 8
OSTRAVA HUMPOLEC CHORVATSKO KUTNÁ HORA EGYPT ČERNÁ HORA Můj děda tam má známého - přímo ředitele! Nejdříve nás provedl chodbou, která byla pod celým jezem. Všude tam prosakovala voda. Pak jsme šli do vodní elektrárny, kde hučely dvě velké turbíny. Ještě nám ukázal ovládání plavební komory a pak jsme sešli do takové garáže, kde byla loď. Pan ředitel řekl, ať nasedneme. Potom jsme vyjeli a chvíli řídil on a pak řekl, ať řídím já, a někdy mi vysvětlil, co znamená nějaká bóje a značka. Pak mi řekl, ať jedu naplno (70 km/h). Bylo to super. Pak jsme se vrátili a jeli na farmu. Ten den se mi líbil nejvíc! L. Prchal, 5. roč. jsme jeli do Vojtěchova. Tím začíná mé prázdninové vypravování. Když jsme šli od vlaku 2 km na chatu, zkrátili jsme si cestu a šli jsme přes pole. Jakmile jsme se dostali na cestu, kde svítilo slunko, bylo nám teplo. Já, Lucka a Punť jsme se rozběhli, ale Punť se po pár metrech zastavil a lehl si. Když jsme se dostali na chatu, museli jsme čekat na dědečka, babičku, mámu a Vojtu. Už jsme se nudili a tak jsme se šli ochladit do potoka. Zanedlouho přišli ostatní. Punťáč s námi spal uvnitř v chatě. U chaty byl les a v lese studánka. Kousíček od chaty je potok, za potokem maliny. Bylo tam hodně žab a chytli jsme myš. Viděla jsem i ještěrku. Mamka přichystala stezku odvahy. Moc se mi tam líbilo. M. Zdražílková, 4. roč. nám rodina mého kamaráda zavolala na mobil, že prý kamarád jede na tábor. Moje máma se mě ptala, jestli nechci jet také. Nejdříve jsem moc neměl zájem, ale potom jsem si řekl, že poznám něco nového, a tak jsem řekl, že to zkusím. Sbalili jsme věci, zjistili potřebné informace o táboru a za pár dní jsem odjížděl z domu. Pak jsem se dozvěděl, že na táboře jeden den a noc budeme v Boskovicích na hradě. Jak jsme dojeli na místo, seznámil jsem se s dětmi a vedoucími z tábora. Druhý den jsme šli do města a z města do tábořiště. Každý den v tábořišti jsme hráli hry. Vařili tam vážně výborně. V tábořišti to bylo super, spali jsme všichni v tee-pee (čti: týpí). Tábor byl úžasný. Nakonec přijeli rodiče, všichni jsme se rozloučili a jeli domů. D. Pelant, 4. roč. HOLLABRUN TIŠNOV OUARGLA MIKULOV KONGO VOJTĚCHOV * K. Švendová, 1. roč. M. Peška, 3. roč. *vyškrtej, kde všude spolužáci nebyli 9
Pověst o Pražském orloji. Stalo se kdysi dávno. Jednoho dne se Vojtěch ptá dědečka, proč jdou všichni na náměstí. Dědeček odpoví: Je tam nové dílo mistra Hanuše. Půjdeme tam taky? ptá se dále Vojtěch. Dědeček odpověděl, že ano. Před polednem došli na náměstí. Otevřela se dvě dvířka, ze kterých vycházelo dvanáct apoštolů. Lidé byli nadšení. Najednou se na náměstí ukázalo pět radních s mistrem Hanušem. Mistr radním nabídl, jestli se nechtějí podívat do orloje. Jak jim vše ukazoval, začaly se jim v hlavách promítat hrozné myšlenky: Co když mistr Hanuš postaví další orloj v jiném městě a ještě lepší? T.Buriánek, 4. roč. P. Almanová, 4. roč. Tak se dohodli, že Hanuše oslepí. Jednoho večera, když mistr Hanuš něco studoval, někdo zabušil na dveře. Hanuš otevřel a venku stáli tři lidé v masce. Co chcete? zeptal se mistr, ale odpovědi se nedočkal. Muži vtrhli do domu, dva ho chytili za ruce a třetí rozpálil železnou tyč. Mistr Hanuš omdlel. Mezitím ho oslepili. Až se mistr probral, byl u něho jeho učedník Josef. Svěřil se pánovi, že při procházce městem slyšel radní, jak si libovali, že to pěkně vymysleli, když mistra zbavili zraku. Hanuš poprosil Josefa, aby ho zavedl do orloje ke strojku. Mistr vypadal, jako by opět dobře viděl. Vložil ruku do mechanismu, něco tam zašramotilo a najednou bylo ticho. Stroj přestal fungovat a mistr Hanuš zemřel. Několik let se nenašel nikdo, kdo by stroj zprovoznil. Podle pověsti převyprávěli: M. Kabát, M. Peška, K. Pešová a K. Petrželová, 3. roč. 10
Další pověsti po výletech do Brna a Českého Krumlova společně sepsaly dívky z 5. ročníku. BRNĚNSKÝ DRAK Tahle legenda se vztahuje k Brněnskému drakovi, který je doopravdy vycpaný krokodýl. Kdysi v okolí Brna žil v řece strašný drak, který snědl, co uviděl. Jeden neznámý rytíř dostal nápad draka zabít. Zabil ovci, vyndal vnitřnosti a nasypal do ní nehašené vápno a zašil ji. Potom ovci hodil k řece, kde drak žil. Náhle ji drak spatřil a sežral ji. Když se vracel do vody, nehašené vápno se začalo hasit a draka zevnitř zabilo. Na oslavu se pak drak pověsil do Staré radnice. O VĚŽIČCE NA RADNICI Jeden muž jménem Anthon Pilgram byl architekt, který stavěl radnici v Brně. Potom se nechtěl smířit s tím, že dostane méně peněz, tak jim postavil křivou věžičku. Tak vznikla pověst o brněnské radnici. ZVONĚNÍ NA PETROVĚ Generál Torstenson od května do srpna 1645 obléhal Brno. Zařekl se, že dobude Brno, než na kostele sv. Petra a Pavla odzvoní poledne, nebo obléhání Brna zanechá. Pak na město Brno zaútočil a když bylo takřka dobyto, kostelník, aby obráncům pomohl, zazvonil už v jedenáct. Když zazvonil, Torstenson stáhl svá vojska a odtáhl pryč. Od té doby se zvoní na Petrově v jedenáct hodin. VZNIK BRNA Pod Brnem tekla řeka a o kus dál byl brod, kde chodili pocestní. Ale když moc napršelo a voda se zvedla, tak lidé ani zvířata nemohli projít a tak čekali a čekali. Ale potom zase čekali, až nebude řeka Svratka tak rozbahněná. A tak zase čekali a pak teprve mohli jít. A pak se název Brod začal víc a víc podobat jménu Brno. A tak se naše město jmenuje Brno. ZÁMECKÉ DIVADLO V ČESKÉM KRUMLOVĚ V jedné zde hostující divadelní společnosti hrála krásná panna Evelyna. Ta se nešťastně zamilovala do prvního milovníka Davida, který však neopětoval její hlubokou lásku. Při posledním dějství předváděné hry si nešťastná Evelyna vrazila dýku do prsou a zemřela přímo na jevišti. Krev z prken nešla vůbec umýt. Po dlouhý čas skvrna připomínala nešťastnou událost. E. Němcová, 4. roč. D. Pelant, 4. roč. T. Peroutková, 4. roč. 11
Hymna Zde se můžete podívat, jakou hymnu děti složily pro tento školní rok. Jednu z nich najdete v časopisu na jiném místě - zapsanou tajným písmem. Která z nich to asi je? Utíkáme z domu kolem kaštanového stromu. Utíkáme do své třídy, kde je hodně bílé křídy. Do svých lavic sedáme a už pozor dáváme. (3. ročník) Už je ráno, už je den, dneska se mi zdál sen, že dnes zlobit nebudem. Máme toho dneska dost, přijde k nám známý host. Učebnici vezmeme si a pak rychle sedneme si. Vezmeme si zadání, jen ať nikdo nezlobí. (4. a 5. ročník) Osmisměrka Najdi a vyškrtej slova: KŘIVÁ, PÁN, PES, RADNÍ, BRNO, ČIN, DAR, RÁD, PSÍ. Jakou pověst ti tato slova připomínají? Zbyde 7 písmen,ze kterých složíš místo, o kterém se v té pověsti vypráví. Vzpomínka na jedno fantastické představení Zakroužkuj v básničce všechna F a f. Ff Fíha, teda Fantomasi, - fíkus, fretka, fén - shodneme se na tom asi, že jste fenomén. E. Němcová, 4. roč. Odpovědi ke kvízu ze str. 14: 1c, 2b, 3a, 4b, 5a, 6c, 7c, 8a, 9a, 10b Fantastické představení - flétna, fagot, flašinet - fanoušci jsou pobavení, fešák Ferda jakbysmet. (z knihy Šmalcova abeceda, Petr Šmalec) 12
Najdi jméno spolužáka 13
Kvíz o Českém Krumlovu 1. Jaká řeka protéká Českým Krumlovem? a) Svratka b) Labe c) Vltava 2. Kolik korun jsme si vydělali na stánku v Českém Krumlově? a) kolem 500 Kč b) kolem 1 000 Kč c) kolem 3 000 Kč 3. Kolikátého jsme jeli do Českého Krumlova? a) 17.6.2012 b) 17.4.2012 c) 17.6.2011 4. Kolik bylo na ubytovně pokojů? a) 20 b) 12 c) 8 5. Jak se jmenoval moderátor v soutěži Nejlepší česká škola? a) Robert Neubert b) Karel Gott c) Zdeněk Zubar 6. Kolik jsme měli v soutěži celkem bodů? a) 38 Najdi rozdíly b) 46 c) 49 7. Která škola byla na třetím místě? a) Most b) Babice nad Svitavou c) Příbram 8. Jakou barvu sukní měly holky ve třetí skupině? a) černou, bílou, růžovou b) modrou, zelenou, fialovou c) černou, bílou, červenou 9. Jakým dopravním prostředkem jsme se dostali do Českého Krumlova? a) autobusem b) trolejbusem c) vlakem 10. Kdo měl na starosti druhou skupinu? a) paní učitelka Jitka b) paní učitelka Hanka c) paní učitelka Romana Vypracovaly: K. Vojáčková, M. Pešová, E. Pospíšilová, 5. roč. Kudy do hradu? A. Oherová, 5. roč. P. Almanová, 4. roč. 14
Mimozemšťani Vylušti jméno a zjistíš, kdo nás nakreslil. Křížovka T. Peroutková, 4. roč. 15
Skřítek Šikula Růžičky z javorových listů Na jeden květ potřebujeme asi 5 čerstvých listů z javoru mléče a kousek provázku nebo tenký drát. List uchopíme řapíkem dolů a jeho horní část přehneme dozadu zhruba napůl. Takto přehnutý list smotáme mírně šikmo do ruličky (skončíme o něco níž, než jsme začali). Další list přehneme stejným způsobem jako první a nařasíme ho kolem ruličky z prvního listu. Stejným způsobem přidáváme další listy. Nakonec spodní část květu svážeme provázkem nebo omotáme drátem. Z jednotlivých květů můžeme udělat např. kytici nebo věneček. Magda Zdražílková Naše vesnice je na kopci... a žije se nám tu dobře. a je velice těžké se tam dostat pěšky. ale je tu ten nejhezčí život v celém vesmíru. a je malinká. a líbí se mi tady. a je tam vždy sranda. a je tady hezká škola. a máme moštárnu. a je v ní hodně lesů a zvířat. ale je moc hezká a čistá a krásně se tu prochází a běhá. a proto chodím do školy nahoru, ale dá se jít i dolů. a je hezká. Jak děti ze 4. a 5. ročníku popisují Babice nad Svitavou koláž: M. Pešová,5. roč.. 16