Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Analýza systému nakládání s odpadem na území města Pelhřimova Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Konrád, Ph.D. Vypracovala: Bc. Jana Nehybová Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza systému nakládání s odpady na území města Pelhřimova vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis..

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří především Ing. Zdeňku Konrádovi, Ph.D., za vedení diplomové práce, za cenné rady a podnětné připomínky. Poděkování za zpracování této diplomové práce patří dále zaměstnancům firmy Technické služby města Pelhřimova, p.o. za poskytnutí veškerých potřebných informací a dat. Jmenovitě bych chtěla poděkovat paní Zdeně Liškové, vedoucí odpadového hospodářství, a panu Petru Mazancovi, vedoucímu skupiny odpadového hospodářství. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Petru Urbanovi, paní Ing. Jindřišce Norkové a paní Marii Kohoutové z Městského úřadu Pelhřimov za poskytnutí materiálů. V neposlední řadě bych ráda poděkovala svým rodičům za podporu, důvěru a zázemí, které mi poskytovali během celého studia.

ANOTACE V této diplomové práci byla zpracována problematika systému nakládání s komunálním odpadem ve městě Pelhřimově. Na základě obecných charakteristik byl popsán konkrétní systém nakládání s komunálním odpadem v městě Pelhřimově. Byl popsán zavedený systém shromažďování a svozu, třídění komunálního odpadu a využití jednotlivých složek. V diplomové práci byly popsány hlavní problémy tohoto systému a možnosti, které by vedly k nápravě. Vzhledem k tomu, že město Pelhřimov leží v kraji Vysočina, byla část diplomové práce věnována problematice nakládání s odpady. Byly nastíněny způsoby, jak řešit problematiku komunálních odpadů v rámci kraje Vysočina. Klíčová slova: nádoba na odpad, komunální odpad, nakládání s komunálním odpadem, shromažďování, svoz, třídění, využití, integrovaný systém nakládání s komunálním odpadem. ANNOTATION This thesis deals with the methods of municipal waste disposal in the town called Pelhřimov. Based on general characteristics, a concrete method of municipal waste disposal in the town Pelhřimov was described. It was described how the municipal waste is collected, transported and sorted and how the single components are utilized. The main problems of this method and possibilities of improving it were described herein. According to the fact that Pelhřimov is a part of the region Vysočina, attention was also paid to the questions of waste disposal. There were outlined some ways how to solve the questions of municipal waste disposal within the region Vysočina. Key words: litterbin, municipal waste, municipal waste disposal, collecting, transporting, sorting, utilization, integrated system of municipal waste disposal.

OBSAH 1 ÚVOD... 8 2 CÍL PRÁCE... 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 11 3.1 PŘEHLED PLATNÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ VZTAHUJÍCÍCH SE K ODPADOVÉMU HOSPODÁŘSTVÍ... 11 3.2 PRODUKCE KOMUNÁLNÍHO ODPADU V ČR... 13 3.3 HISTORICKÝ PŘEHLED... 15 3.4 ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ... 17 3.5 ZÁKLADNÍ POJMY... 18 3.6 ODPADY... 20 3.6.1 Katalog odpadů... 20 3.6.2 Skupiny odpadů... 21 3.7 POVINNOSTI... 21 3.7.1 Povinnosti původců odpadů... 22 3.7.2 Povinnost obce... 23 3.7.3 Povinnosti při sběru a výkupu odpadů... 23 3.7.4 Povinnosti při přepravě odpadů... 23 3.7.5 Povinnosti při nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními... 24 3.7.6 Zpětný odběr některých výrobků... 24 3.7.7 Evidence a ohlašování odpadů a zařízení... 25 3.8 EKONOMICKÉ NÁSTROJE... 25 3.9 SYSTÉM NAKLÁDÁNÍ S ODPADEM... 26 3.10 NAKLÁDÁNÍ S KO... 30 3.10.1 Paralelní (duální) systém... 34 3.10.2 Integrovaný systém... 34 3.10.3 Zálohový systém... 34 4 METODIKA PRÁCE... 35 5 VÝSLEDKY... 38 5.1 SVOZOVÁ FIRMA... 38 5.2 VÝVOJ SYSTÉMU NAKLÁDÁNÍ S KO VE MĚSTĚ PELHŘIMOV... 39 5.3 ZAŘÍZENÍ VYUŽÍVANÁ V SYSTÉMU NAKLÁDÁNÍ S KO... 41 5.3.1 Sběrna... 41 5.3.2 Překládací stanice... 42 5.3.3 Kompostovací plocha... 42 5.3.4 Zařízení k ukládání odpadů na povrch terénu... 42 5.3.5 Zřízení ke sběru a výkupu stavebních odpadů... 43 5.4 SYSTÉM NAKLÁDÁNÍ S KO... 44 5.5 SVOZ KO... 46 5.6 SLOŽKY KOMUNÁLNÍHO ODPADU SEPAROVANÉ V SHROMAŽĎOVACÍM HNÍZDĚ A ZPŮSOB NAKLÁDÁNÍ S NIMI... 47 5.6.1 Papír... 47 5.6.2 Plasty... 49 5.6.3 Sklo bílé, sklo barevné... 50 5.6.4 Kovy... 51 5.6.5 Nápojové kartony... 52 5.6.6 Směsný komunální odpad... 53

5.7 DALŠÍ SLOŽKY KOMUNÁLNÍCH ODPADŮ, KTERÉ JSOU VE MĚSTĚ PELHŘIMOVĚ SBÍRÁNY.... 53 5.7.1 Biologicky rozložitelný odpad... 53 5.7.2 Nebezpečný odpad... 54 5.7.3 Pojízdné sběrné dvory... 54 5.8 PROBLEMATIKA SOUČASNÉHO SYSTÉMU... 55 5.9 ZAPOJENÍ MĚSTA PELHŘIMOVA V KOLEKTIVNÍM SYSTÉMU... 55 5.10 KOMUNIKACE A ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ OBYVATEL... 56 5.11 POPLATEK ZA PROVOZ SYSTÉMU SHROMAŽĎOVÁNÍ, SBĚRU, SVOZU, PŘEPRAVY, TŘÍDĚNÍ, VYUŽÍVÁNÍ A ODSTRAŇOVÁNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU VE MĚSTĚ PELHŘIMOVĚ... 57 5.12 INTEGROVANÝ SYSTÉM NAKLÁDÁNÍ S ODPADY V KRAJI VYSOČINA... 58 6 DISKUZE... 59 7 ZÁVĚR... 62 8 POUŽITÁ LITERATURA... 64 9 SEZNAM OBRÁZKŮ... 66 10 SEZNAM ZKRATEK... 67 11 SEZNAM PŘÍLOH... 68 PŘÍLOHY... 69

1 ÚVOD Lidé při své činnosti již odedávna produkují odpady. Postupem času se množství i skladba odpadů mění. Odpady jsou nedílnou součástí naší společnosti a je třeba s nimi počítat. Od doby co člověk obývá planetu Zemi, se neustále zhoršuje životní prostředí. Zhoršení stavu životního prostředí může být i důsledkem nevhodného nakládání právě s odpady. Naše společnost se zavázala, v rámci koncepce trvale udržitelného rozvoje, k přijímání postupů, které zajistí stabilní podmínky pro život dalším generacím. V důsledku toho je nutné vyhledávat vhodné možnosti využívání a odstraňování odpadů. Člověk produkuje odpad nejen při získávání využitelných surovin, při jejich zpracování a výrobě. Odpady jsou produkovány i při využívání výrobků. Jedním ze způsobů je jejich využívání při běžné činnosti v domácnosti (nákup potravin, staré, zkažené potraviny, nákup elektrospotřebičů, nábytku, automobilů, odpady při údržbě zahrad, listí, dřevo, prakticky i při metabolických procesech vzniká odpad). Odpady, které vznikají činností obyvatel (fyzických osob) v určité obci se nazývají komunálními odpady (déle KO). Sem patří i odpady, které vznikají při údržbě obecních zelených ploch a při údržbě hřbitovů. Tato definice vychází ze zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ze zákona dále vyplývá, že obec je původcem KO a má tak povinnost tento odpad předávat osobě oprávněné k nakládání s daným druhem odpadu. Ve většině případů uzavírá obec smlouvu se svozovou společností, která je k nakládání oprávněná. Komunální odpad je možné následně po přetřídění skládkovat, jak se děje většinou v České republice (dále ČR), anebo je možnost jeho dalšího využití materiálového nebo energetického. V ČR existují zatím pouze tři spalovny KO, které nejen že odpad spálí, ale z uvolněného tepla jsou schopny získat využitelnou energii. Město Pelhřimov se nachází na území kraje Vysočina. Proto jsou zde zveřejněna data o produkci KO vztahující se nejen na ČR, ale i na kraj Vysočina. Hned v úvodu by mělo být zmíněno, že město Pelhřimov má 26 místních částí. Produkce odpadů z místních 8

částí je rovněž zahrnuta v číslech uvedených dále v textu. Seznam místních částí je uveden v příloze č. 1. Zadání muselo být konkretizováno na komunální odpad a to vzhledem k rozsahu dat, které by bylo složité zpracovat a získávat v případě analýzy systému nakládání s odpadem. V diplomové práci byl charakterizován systém nakládání s komunálními odpady ve městě Pelhřimově. Na základě zvolené metody pro sběr dat bylo provedeno vyhodnocení systému, byly zhodnoceny klady a zápory systému. Dále byly diskutovány případné možnosti zlepšení. 9

2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo v první řadě vymezit, na základě právních předpisů platných v České Republice, základní pojmy v oblasti odpadového hospodářství. Dále specifikovat kategorie, druhy a složení komunálního odpadu vznikajícího na území města Pelhřimova. Vznikající odpady následně zařadit do skupin dle Katalogu odpadů. V rámci analýzy vybrat vhodnou metodu pro průzkum systému nakládání s komunálním odpadem ve městě Pelhřimově. Na základě zjištěných skutečností vyhodnotit systém nakládání s komunálním odpadem a formulovat závěry a doporučení vhodné pro zlepšení nastaveného systému. 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Přehled platných právních předpisů vztahujících se k odpadovému hospodářství Při nakládání s odpady je třeba se držet platných právních předpisů a celou činnost uskutečňovat v souladu s nimi, tak aby nedošlo k jejich porušení a k případným škodám na majetku, k poškození zdraví lidí a zvířat a k nežádoucím vlivům na životní prostředí. Právní předpisy platné v ČR plně vychází z legislativy Evropské Unie. Platné právní předpisy vztahující se k odpadovému hospodářství jsou následující: Zákony: 56/2001 Sb., Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 185/2001 Sb., Zákon o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. 477/2001 Sb., Zákon č., o obalech, ve znění pozdějších předpisů. Vyhlášky: 116/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o způsobu označování vratných zálohovaných obalů, ve znění pozdějších předpisů. 237/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů. 294/2005 Sb., Vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. 341/2008 Sb., Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady 11

(vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady), ve znění pozdějších předpisů. 351/2008 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. 352/2005 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi, ve znění pozdějších předpisů. 352/2008 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků, vybraných autovraků, o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících v zařízeních ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému sledování toků vybraných autovraků, ve znění pozdějších předpisů. 353/2005 Sb., Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb., a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů 374/2008 Sb., Vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů 376/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění pozdějších předpisů. 381/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 382/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů. 383/2001 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. 12

384/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlorordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 60 mg kg -1 (o nakládání s PCB), ve znění pozdějších předpisů. 641/2004 Sb., Vyhláška MŽP o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení: 111/2002 Sb., Nařízení vlády, kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů, ve znění pozdějších předpisů. 197/2003 Sb., Nařízení vlády o Plánu odpadového hospodářství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. (MŽP, 2011) 3.2 Produkce komunálního odpadu v ČR Jak je uvedeno v článku z internetového zdroje (Komunální odpad, 2010) byla produkce odpadů v roce 2006 přibližně 4,1 mil Mg. Na jednoho obyvatele ČR tedy připadlo množství 401 kg odpadů za rok. Podíl produkce komunálních odpadů na celkové produkci odpadů představoval 14 %. Z toho 75 % hmotnosti odpadu bylo skládkováno. Využito bylo 20 % KO, 11 % materiálově a jen 9 % energeticky. (Komunální odpad, 2010) Český statistický úřad zveřejnil novější údaje o produkci odpadu a to z roku 2009, kdy produkce komunálního odpadu tvořila přibližně 3310 tis. Mg. Největší část 71,7 % tvořil běžný svoz (odpad z popelnic, z kontejnerů nebo svozových pytlů), 12,2 % činil tříděný odpad (sklo, papír, plasty) a 13,9 % tvořil objemný odpad (koberce, nábytek). (Produkce, využití, odstranění odpadu v roce 2009, 2010) Z dlouhodobého hlediska se výše komunálního odpadu pohybuje okolo 3 mil. Mg ročně a vykazuje vzrůstající trend, jak je patrné z grafu na obrázku 1. V tomto grafu je navíc znázorněn podíl odděleně sbíraných složek na produkci komunálního odpadu. 13

Obr. 1 Produkce KO v ČR (zdroj: Český statistický úřad) Příznivé změny nastávají ve způsobech sběru komunálního odpadu. V posledních letech obyvatelé stále více využívají možnosti tříděného sběru a svozu objemného odpadu. Zatímco v roce 2002 tvořil oddělený sběr 5,9 % produkce KO, v roce 2009 již bylo vytříděno 13,9 %, což v absolutním vyjádření znamená 44 kg vytříděného KO na obyvatele (16 kg na obyvatele v roce 2002). Vzhledem k roku 2002 vzrostlo množství vytříděného odpadu téměř třikrát, svoz objemného odpadu o necelou třetinu. (Produkce, využití, odstranění odpadu v roce 2009, 2010) Produkce KO na jednoho obyvatele na území kraje Vysočina je, na základě dat uvedených Českým statistickým úřadem, vyjádřena grafem Produkce komunálního odpadu v kraji Vysočina, obrázek 2. Produkce komunálního odpadu v kraji Vysočina na jednoho obyvatele 350 300 250 Množství [Mg] 200 150 100 50 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Čas [roky] komunální odpad Obr. 2 Produkce KO v kraji Vysočina 14

Při porovnání těchto dvou grafů lze konstatovat, že produkce KO v kraji Vysočina kopíruje celorepublikové výsledky. Od roku 2008 je ovšem růst produkce v kraji Vysočina strmější než produkce v celé ČR. Vhledem k vzrůstající tendenci produkce komunálního odpadu, je nutné si uvědomit, že do budoucna se jedná o významnou složku, která při vhodném využití může být ještě pro společnost přínosná. Jak uvedl Zdeněk Horsák, šéf společnosti SITA CZ, pokud nelze komunální odpad vytřídit, je lepší ho ekologicky spálit. Tam vám vznikne aspoň energie. Na skládce jen zabírá místo a ničemu nepřispívá. (Jirsová, 2010) Proto je důležité vytvářet vhodné a správně pracující systémy nakládání s komunálním odpadem v každé obci, či městě. Pak může dojít ke správnému roztřídění a následnému využití či v posledním případě k uložení na skládku. Zabezpečování nakládání s odpady je provozováno v rámci odpadového hospodářství jednotlivých obcí. 3.3 Historický přehled Lidé se začali vypořádávat s odpady od doby, kdy přešli od kočovného způsobu života k usedlému, k zemědělství, tj. asi před 8000 10 000 lety. Tehdy se naučili odkládat odpadky mimo sídliště do odpadových jam, aby je neobtěžovaly zápachem, hmyzem a nevábily divokou zvěř. Ve starověkých evropských i asijských civilizacích existovaly dobře fungující systémy odstraňování odpadů, neboť již tehdy byly známy souvislosti mezi nečistotou, nedostatkem hygieny a šířením chorob, jako je mor, cholera, neštovice a další. Ve starověkých městech se věnovala pozornost i veřejnému přístupu k pitné vodě, a to mnohdy velmi důmyslnými vodohospodářskými stavbami (akvadukty, dlážděné kanály). (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Po rozpadu velkých středověkých říší a v důsledku migrace obyvatelstva se znovu úroveň hygieny snížila. To vedlo k opětovnému nárůstu počtu obětí chorob. V Evropě se tento počet vyšplhal v období od 6. 12. století na zhruba 25 milionů mrtvých. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Teprve od 15. století se situace opět zlepšuje. Začínají se dláždit ulice, pravidelně se uklízejí exkrementy a bláto z ulic, začíná se řešit problematika odpadů, zemřelí na nakažlivé choroby se spalují. 15

Počátek zlepšení nacházíme především v bohatších městech a v kulturnějších oblastech, ve 12. století v Paříži, ve 13. a 14. století v renesančních italských městech. U nás tato opatření zavádějí zcestovalí šlechtici. Velkou zásluhu na zlepšení mají především lékaři, např. Luis Pasteur, Robert Koch a další, kteří opět připomněli význam hygieny, nutnost používat v kuchyni čistou vodu. Zároveň se začínají stavět vodovody a kanalizace. Znovuobjevené poznatky o významu hygieny jsou výzvou technikům a inženýrům na potřebu vyvíjet nové technologie. A tak na přelomu 19. a 20. století vznikají první spalovny, skládky a kompostárny. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Po 2. světové válce vzniká velké množství nových odpadů. K růstu produkce komunálních odpadů přispěla i koncepce konzumní společnosti. Strejný trend vykazovaly všechny vyspělé země světa. Výsledkem je nebývalý růst množství odpadů i znečištění okolního prostředí. Tato situace vedla ke vzniku prvních zákonů o odpadech a na ochranu životního prostředí, v západních státech již v 60. letech, u nás v roce 1991. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) V 70. a 80. letech se začaly projevovat důsledky nesprávného skládkování. Ty se projevují až do dnešních dnů, kdy je potřeba provádět náročné a nákladné sanace míst, kde se odpad ukládal. Protože nařizování a stanovování limitů znečištění nestačí, hledají se účinnější cesty, a těmi jsou maloodpadové technologie, minimalizace vzniku odpadů, zhodnocování a recyklace odpadů apod. Významnou roli hraje změna postojů lidí k životnímu prostředí a osvěta. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) V moderní společnosti se, v rámci myšlenky trvale udržitelného rozvoje, začíná dbát na lepší přístup k životnímu prostředí. Proto není zvláštností, že se čím dál více zavádí systémy environmentálního managementu (EMS, EMAS) nebo Čistší produkce. Tím podniky nejen reagují na současný trend zlepšování stavu životního prostředí, ale navíc mohou v některých případech zlepšit svoji ekonomiku a konkurenceschopnost na trhu. 16

Pro ČR lze uvést tyto hlavní zásady moderního odpadového hospodářství pro plnou implementaci s vyspělými zeměmi: 1. Neohrožovat lidské zdraví a životní prostředí. 2. Předcházet vzniku havárií a omezovat jejich důsledky. 3. Plánovat a řídit odpadové hospodářství. 4. Uplatňovat specifické národní podmínky. 5. Preferovat předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci a zpracování. 6. Uplatňovat zpětný odběr výrobků a obalů. 7. Uplatňovat cíle zhodnocování a recyklace obalů a obalových odpadů. 8. Uplatňovat zákazy uvádění na trh baterií, akumulátorů, obalů z PVC. 9. Uplatňovat nejlepší dostupnou techniku (BAT). 10. Uplatňovat ekonomické nástroje. 11. Dodržovat stanovené limity pro provoz zařízení. 12. Komunikovat s veřejností. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Dodržování většiny těchto bodů je navíc nařízeno příslušnými právními předpisy a jejich dodržování je kontrolováno příslušnými úřady. V ČR se jedná o Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP). V případě jejich nedodržování může dojít k udělení peněžní sankce. Tímto způsobem lze zabránit dalšímu znečišťování jednotlivých složek životního prostředí. 3.4 Odpadové hospodářství Odpadové hospodářství (dále OH) je relativně novým technologickým odvětvím, které se bezprostředně dotýká všech stupňů výrobního a spotřebního cyklu od těžby surovin, přes výrobu, dopravu a spotřebu produktů, až po jejich odstranění, kdy po uplynutí doby jejich životnosti se stávají odpady (odpady ze spotřeby). (Kuraš, 2008) 17

Při nakládání s odpadem je třeba dodržovat hierarchii způsobů nakládání s odpadem: 1) Předcházení vzniku odpadů, 2) Příprava k opětovnému využití, 3) Recyklace odpadů, 4) Jiné využití odpadů, např. energetické, 5) Odstranění odpadů. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Jako typický multidisciplinární obor s významným postavením chemie a chemické technologie, biotechnologie a různých fyzikálních postupů v oblasti využití, odstranění i prevence je odpadové hospodářství velkou výzvou pro výzkumné a technické pracovníky z nejrůznějších technologických odvětví. (Kuraš, 2008) Pojem odpadové hospodářství bezpochyby patří k lidské činnosti a její zvyšující se potřeby následně vedou ke zhoršování životního prostředí. S růstem počtu obyvatel na Zemi přestávají být odpady lokální záležitostí a nabývají na mezinárodním významu. Tuto situaci je zapotřebí právně upravit. Legislativními zásahy se podařilo mírně snížit globální znečištění, ale za cenu vysokých nákladů. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Odpadové hospodářství se zároveň stává stále významnějším odvětvím národního hospodářství. Zaměstnává desetitisíce lidí. Vhodné využívání odpadů jako druhotných surovin je další možností jak zlepšit stav životního prostředí. Sektory H se podílejí na celkové produkci národního hospodářství v současné době přibližně 1 % s proměnlivým trendem vývoje od roku 1995, přičemž podíl pracovníků ve sledovaných odvětvích OH na celkovém podílu pracovníků se rovněž blíží 1 %. (Kuraš, 2008) 3.5 Základní pojmy Z platných právních předpisů vycházejí základní pojmy vztahující se k odpadovému hospodářství. Tyto pojmy jsou vyjmenovány a popsány v následujícím textu. Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. 18

Nebezpečný odpad odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů. Komunální odpad - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Komunální odpad zahrnuje směsný komunální odpad, odděleně sbírané složky (papír, plast, sklo, nápojové kartóny), nebezpečný odpad, objemný odpad, odpad ze zahrad a parků atd. Odpad podobný komunálnímu odpadu veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů. Odpadové hospodářství činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností. Nakládání s odpady shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů. Shromažďování odpadů krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady. Skladování odpadů přechodné soustřeďování odpadů v zařízení k tomu určeném po dobu nejvýše 3 let před jejich využitím nebo 1 roku před jejich odstraněním. Sběr odpadů soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Výkup odpadů sběr odpadů v případě, kdy odpady jsou právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání kupovány za sjednanou cenu. Úprava odpadů každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností. Využití odpadů činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, 19

že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu, a to i v zařízení neurčeném k využití odpadů podle 14 odst. 2, nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu upraven; v příloze č. 3 k tomuto zákonu je uveden příkladný výčet způsobů využití odpadů. Recyklace odpadů jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky pro původní nebo jiné účely jejich použití, včetně přepracování organických materiálů; recyklací odpadů není energetické využití a zpracování na výrobky, materiály nebo látky, které mají být použity jako palivo nebo zásypový materiál. Odstranění odpadů činnost, která není využitím odpadů, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie; v příloze č. 4 k tomuto zákonu je uveden příkladný výčet způsobů odstranění odpadů. Zpracování odpadů využití nebo odstranění odpadů zahrnující i přípravu před využitím nebo odstraněním odpadů. Prvotní původce odpadů každý, při jehož činnosti vzniká odpad. Původce odpadů právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů, a dále obec od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odpad odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem tohoto odpadu. Oprávněná osoba každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady. (Zákon o odpadech, 2011) 3.6 Odpady 3.6.1 Katalog odpadů Vznikající odpady musí být vždy zařazeny podle Katalogu odpadů, do některé z 20 skupin a zároveň do jedné ze dvou kategorií. Prováděcím právním předpisem, který usnadňuje zařazování odpadů, je vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb. V této vyhlášce je uveden jak Katalog odpadů, tak Seznam nebezpečných odpadů. Zařazení je povinností původců a oprávněných osob. 20

Při zařazování odpadů podle kategorií jsou Nebezpečné odpady označovány v Katalogu odpadů symbolem *. Pro účely evidence se odpady, které jsou uvedeny v Seznamu nebezpečných odpadů, označují "N", ostatní "O" a odpady, které nejsou uvedeny v Seznamu nebezpečných odpadů a kategorie nebezpečný odpad jim byla přiřazena v souladu s 6 odst. 1 písm. b) nebo c) a 6 odst. 2, zákona č.185/2001 Sb., o Odpadech ve znění pozdějších předpisů, jako "O/N". Pokud jsou v Katalogu odpadů jednomu druhu odpadu přiřazena dvě katalogová čísla odpadu, z nichž jedno je označeno jako nebezpečný odpad a druhé nikoliv (tzv. zrcadlové položky), odpad se zařazuje pod katalogové číslo v souladu s 6 odst. 1 písm. b) a c) a 6 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o Odpadech ve znění pozdějších předpisů. Původce odpadů a oprávněná osoba odpady zařazují pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž prvé dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpad. Postup zařazování odpadů podle Katalogu odpadů je podrobně popsán ve vyhlášce č. 381/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (Zákon o odpadech, 2011) 3.6.2 Skupiny odpadů V tabulkách, které jsou uvedeny jako příloha č. 1 této diplomové práce, jsou uvedeny některé druhy odpadů z vybraných skupin 15 01 (Obaly, včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu), 20 01 (Složky odděleného sběru), 20 02 (Odpady ze zahrad a parků) a 20 03 (Ostatní komunální odpady). (Zákon o odpadech, 2011) 3.7 Povinnosti Každý je povinen předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti, a pokud nelze zabránit vzniku odpadu, pak je přednostně využívat, případně odstraňovat přípustným způsobem, aby se nepoškodilo životní prostředí, nepřekročily se limity znečištění prostředí atd. Přednost má materiálové využití před jinými způsoby využití. Zásadně se odpady zakazuje ředit nebo smíchávat za účelem snížení jejich nebezpečnosti pod předepsané limity, ovšem až na v zákonu vyjmenované výjimečné případy. 21

Výrobci, dovozci a prodejci jsou povinni v průvodní dokumentaci výrobku (na obalu, v návodech na použití) informovat o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobku. Původce a oprávněná osoba nakládající s nebezpečnými odpady jsou povinni označovat je nápisem nebezpečný odpad, grafickým symbolem a vybavit je identifikačním listem. Veškerá zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů je možno provozovat pouze na základě rozhodnutí příslušného krajského úřadu, vydaného v přenesené působnosti, kterým je souhlas k provozování. Bez tohoto rozhodnutí k provozování nelze vydat kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu, neboť uvedená zařízení jsou stavby podléhající povolování podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Původce a oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních dvou letech s nebezpečným odpadem v množství větším než 100 Mg za rok a provozovatel skládky nebezpečného odpadu nebo komunálního odpadu jsou povinni zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím osoby, kterou je odpadový hospodář. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.7.1 Povinnosti původců odpadů Původci odpadů mají následující povinnosti: Zařazovat odpady podle druhů a kategorií stanovených v Katalogu odpadů a takto utříděné je shromažďovat. Přednostně využívat produkované odpady, nelze-li to, nabídnout je k využití oprávněné osobě a pak teprve odpad odstraňovat, neboť až do využití či odstranění je za ně původce zodpovědný. Ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a podle toho s nimi nakládat. Nebezpečné vlastnosti jsou uvedeny v příloze č.2. Zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem ohrožujícím složky životního prostředí. Nakládat s nebezpečným odpadem lze jen se souhlasem orgánů státní správy. 22

Vést evidenci odpadů a umožnit přístup kontrolním orgánům do objektů, včetně předložení dokumentace a poskytnutí úplných informací. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.7.2 Povinnost obce Obec, jakožto původce odpadů, může stanovit obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu, který vzniká na jejím katastrálním území, včetně nakládání se stavebním odpadem. Zároveň se určují místa, kam komunální odpad a jeho nebezpečné složky ukládat. Avšak minimálně dvakrát ročně se musí tento nebezpečný odpad odvážet oprávněnou osobou. Fyzické osoby jsou povinné nařízení obce plnit. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.7.3 Povinnosti při sběru a výkupu odpadů Povinnosti při sběru a výkupu odpadů jsou velmi podobné již uvedeným povinnostem původce odpadu, přistupují však ještě tyto: Zveřejňovat druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů a skutečně je odebírat nebo vykupovat. Nakládat s NO pouze se souhlasem příslušného orgánu státní správy. Vést evidenci osob, které nabízejí ke sběru či odkoupení odpady uvedené ve vyhlášce č. 503/2004 Sb. a nakládat s osobními údaji podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.7.4 Povinnosti při přepravě odpadů Dopravci musí dodržovat následující: zabezpečit přepravu v souladu s předpisy Evropské dohody o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí (ADR) a Řádem pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID), na vyžádání kontrolních orgánů předložit dokumentaci a poskytnout úplné informace o přepravovaných odpadech, při přepravě nebezpečných odpadů vést evidenci a ohlašovat je podle předpisu. 23

Pozn.: přepravce nemusí být zároveň dopravcem. Dopravce, který není zároveň oprávněnou osobou, nesmí převzít přepravovaný odpad do svého vlastnictví. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.7.5 Povinnosti při nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními Tím se rozumí nakládání s PCB a zařízeními je obsahující, odpadními oleji, bateriemi a akumulátory, kaly z čistíren odpadních vod, odpady z výroby oxidu titaničitého a z azbestu a s autovraky. Tyto povinnosti se vztahují na právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které s nimi nakládají. Protože jsou to převážně látky, které mohou poškodit životní prostředí, předepisují se takové postupy, které ohrožení životního prostředí minimalizují. Vlastníci PCB, odpadů s obsahem PCB a zařízení obsahujících PCB, které podléhají evidenci, byli povinni nejpozději do roku 2010 zajistit jejich odstranění. U odpadních olejů se požaduje přednostně regenerovat, u baterií a akumulátorů zajišťovat jejich zpětný odběr a omezovat v nich koncentrace Hg, Cd, Pb, u odpadů s TiO 4 omezovat emise škodlivých látek do ovzduší, u odpadů s azbestem zabránit unikání jejich vláken a prachu do ovzduší vhodnou úpravou, po které se ukládají na skládku. Vlastník autovraku je povinen předat je jen provozovateli zařízení na jeho využití, odstranění, sběr nebo výkup, a ten písemně bezplatně potvrdí převzetí na předepsaném tiskopisu. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.7.6 Zpětný odběr některých výrobků Zpětný odběr některých výrobků se vztahuje na minerální oleje a oleje ze živičných nerostů, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, chladničky používané v domácnosti. Tento výčet výrobků v zákoně může vláda rozšířit. Povinnost zpětného odběru uvedených použitých zařízení má právnická osoba nebo osoba oprávněná k podnikání, která je vyrábí nebo dováží. Spotřebitel musí být prodejcem informován o způsobu zpětného odběru. Tento odstavec vychází z vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 237/2002 Sb. o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků. Povinnost bezplatného zpětného odběru se plní buď tím, že výrobci a dovozci prostřednictvím prodejců sami na vlastní náklady zajistí odběr použitých výrobků, 24

nebo tuto povinnost smluvně převedou na jinou právnickou osobu nebo osobu oprávněnou k podnikání. Kromě toho výrobci a dovozci zpracovávají roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok do 31. března. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.7.7 Evidence a ohlašování odpadů a zařízení Původci a oprávněné osoby nakládající s odpady vedou průběžnou evidenci odpadů, podle druhu, množství a způsobu nakládání s nimi, a to za každou samostatnou provozovnu. Kromě evidování odpadů podávají původci odpadů oprávněné osobě ke sběru, výkupu, úpravě a odstraňování odpadů ještě hlášení příslušnému ORP, a to v případě, že produkují či nakládají během kalendářního roku: 1. s nebezpečným odpadem v množství větším než 100 kg, 2. s ostatním odpadem v množství větším než 100 Mg. Hlášení o druzích, množství a způsobech nakládání s odpady a o původcích odpadů zasílají každoročně do 15. února následujícího roku. Rovněž při přepravě nebezpečných odpadů mají přepravci určité evidenční povinnosti. Odesílatel odpadu je povinen přiložit k zásilce nebezpečného odpadu vyplněný evidenční list a jeho kopii zaslat příslušnému ORP do 10 dnů. Příjemce odpadu zase musí zaslat evidenční list o přepravě nebezpečného odpadu s potvrzením o převzetí odpadu odesílateli a ORP příslušnému podle místa zahájení přepravy, a to do 10 dnů od jeho převzetí. V případě, že do 20 dnů neobdrží odesílatel od příjemce potvrzený evidenční list nebezpečného odpadu, musí informovat příslušný ORP. Evidenční listy podléhají archivaci po dobu 5 let. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.8 Ekonomické nástroje Jedním z ekonomických nástrojů je poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu. Tento poplatek je vymezen v Zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona vybírá obec poplatek od každého fyzické osoby, která má na území obce trvalé bydliště. U staveb určených nebo sloužících k individuální rekreaci je povinnost platit poplatek ve výši odpovídající jedné fyzické osobě. 25

Poplatek je dvousložkový. Jedna složka je pevná a tvoří ji částka 250 Kč/rok, druhá složka se stanovuje na základě skutečných nákladů obce a může činit také až 250 Kč/rok. Pokud by byl poplatek pro rodinu sociálně neúnosný, pamatuje se v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů na takové případy a vyjmenovávají se případy (malé děti v rodině, studující v zahraničí apod.), kdy občan může žádat o snížení poplatku, nebo se snížení vyhlásí pro některé sociální skupiny obyvatelstva v obecně platné vyhlášce. Novela zákona č. 275/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů umožňuje obcím místo poplatku vybírat úhradu za uvedenou činnost. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) 3.9 Systém nakládání s odpadem Pod pojmem nakládání s odpadem je zahrnuto shromažďování, sběr a třídění, přeprava odpadů, následující úprava, využívání a konečné odstranění. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Všechny tyto pojmy jsou popsány následovně: Shromažďování odpadů činnosti spojené s krátkodobým soustřeďováním odpadů do shromažďovacích nádob. (Filip, Komunální odpad a skládkování, 2006) Shromažďovací prostředky jsou odpadové nádoby, sudy, kontejnery, pytle, vaky a speciální kontejnery. Jsou určeny pro odpad ostatní i pro nebezpečné odpady. Vyrábějí se jako kovové, plastové, papírové, sklolaminátové či jutové. Viz příloha č. 2. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Sběrné systémy postupy zahrnující sběr jednotlivých druhů odpadů z místa jejich shromažďování ve sběrných nádobách či pytlích, jejich nakládání na sběrná či svozná odpadová vozidla a odvoz. Sběrný systém je tedy tvořen: shromažďovací prostředky na odpady, způsob sběru odpadu a sběrná odpadová vozidla. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Způsoby sběru: odvozný sběr, donáškový sběr, sběrný a recyklační dvůr, síť sběren, 26

pytlový sběr, zastávkový odvozný způsob, balíkový sběr. (Filip, Komunální odpad a skládkování, 2006) Přeprava odpadů (svoz dopravními prostředky, odvoz) k přepravě odpadů slouží různé dopravní prostředky podle druhu, skupenství a kategorie odpadu a podle toho, jaké splňují účely. Rozlišuje se doprava odpadu z místa soustřeďování na krátkou vzdálenost (k úpravě, na překladiště, zneškodnění) nebo na dlouhou vzdálenost (z překladiště do místa odstranění). Vozidla musí splňovat legislativní požadavky. Způsob přepravy odpadů se dělí na: pravidelný odvoz, nepravidelný odvoz, potrubní odvoz. Dále je přeprava rozdělena na jednofázovou a dvou a vícefázovou. Jednofázová využívá jen jednoho druhu prostředku, odpad se tímto prostředkem přepravuje přímo na místo využití, uložení či zneškodnění. Dvou a vícefázová je využíváno více dopravních prostředků, odpad je přemisťován mezi více zařízeními. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Přepravní prostředky Automobil pro svoz komunálního odpadu Jedná se o speciálně upravený podvozek nákladního automobilu s nástavbou, ve které je umístěno zařízení pro stlačování odpadu a vyklápěč nádob. Stlačovací zařízení slouží k hutnění odpadů. Tím se snižuje jejich objem a je možné využít plnou nosnost automobilu. Rozlišují se dva typy stlačování, a to rotační a vertikální. Typům stlačování musí být tvarově přizpůsobeny i nástavby. Pro rotační systém stlačování má nástavba válcový tvar, pro lineární stlačování má naopak nástavba tvar kvádru. Dnes se v převážné většině používá lineární stlačování. Lineární stlačování může probíhat postupně, nejprve nabíráním a poté stlačováním, nebo najednou s nabíráním a stlačováním. Vyklápěč je přizpůsoben normovaným nádobám na odpadky. Velikost nástavby předurčuje místo sběru a přepravní vzdálenost. Odpadové nástavby o malých objemech (např. 5 8 m 3 s užitečnou nosností 2 3 Mg) jsou určeny pro sběr 27

komunálních odpadů ve vnitřních částech měst s úzkými uličkami a pro místa s menším objemem odpadů, větší objemy (10, 20, a více m 3 s užitečnou nosností až 15 Mg) pak pro ostatní místa. Jejich ekonomická přepravní vzdálenost může být 50 i 80 km. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Obr. 3 Automobil pro svoz komunálního odpadu s lineárním stlačováním (zdroj: článek Za odpad se platí v pokladnách na náměstí) Automobil s hydraulickým zařízením Takové vozidlo je určeno pro manipulaci s výměnnými nádobami (kontejnery, nádoby pro donáškový sběrový systém). Jeho předností je obsluha pouze jedním pracovníkem. Při sběru tříděného odpadu může být výkonnost až 50 nádob za směnu. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Obr. 4 Nákladní automobil s hydraulickým zařízením (zdroj: PRENTZ Transportní technika) Svozové automobily s kontejnery na překládku Tento typ dopravního prostředku usnadňuje vyprazdňování odpadových nádob ve stísněných ulicích s mnoha zaparkovanými auty tím, že se vysypávají přímo vzadu do odpadové nástavby nebo přes kabinu řidiče, to se provádí bočně nebo čelně. Předpokladem pro použití tohoto automobilu je ovšem jiný typ odpadových nádob, než je u nás běžné. 28

Dalším způsobem je výměna naplněných kontejnerů za prázdné. Plné jsou pak již jen překládány při delším transportu na jiné dopravní prostředky. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Nákladní automobil Nákladní automobily se sklápěcí korbou se používají především pro odvoz stavebních odpadů a zeminy. Ve speciální úpravě je možné je použít i pro odvoz tekutých odpadů a kalů. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Nosiče přepravníků Obr. 5 Nákladní automobil se sklápěcí korbou (zdroj: AUTOLINE) Slouží k nakládání, přepravě a vyklápění různých typů kontejnerů nebo nástaveb. Podle způsobu manipulace s korbou přepravníku se rozlišují navalovací nebo nákluzné sklápěče. Podle způsobu zavěšení přepravníku při nakládání se rozlišuje lanový systém, hákový systém a ramenný systém. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Speciální přepravní odpadové automobily Obr. 6 Nosič přepravníků (zdroj: Tomáš Šípek vozidla MAN) Jedná se většinou o soupravy tahače s návěsem nebo přívěsem s celkovou hmotností do 38 Mg. Využívají se především pro dálkovou přepravu odpadů v mezinárodně standardizovaných kontejnerech. Předností použití tohoto druhu přepravy je použitelnost pro nejrůznější druhy odpadů, výrazně se snižuje fyzická namáhavost 29

práce při zlepšení hygieny pracovního prostředí a významně se zvyšuje produktivita práce i využití svozových vozidel. (Filip, Odpadové hospodářství, 2006) Obr. 7 Přepravní automobil (zdroj:článek Mezinárodní a vnitrostátní doprava) Třídění odpadů v zemích EU je s ohledem na životní prostředí povinné, získávají se tak druhotné suroviny, snižuje se množství odpadu, který je nutné odstranit. Úprava odpadů každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností. Využívání odpadu další využití vytříděné suroviny buď materiálově, nebo energeticky. Způsoby využití jsou uvedeny v příloze č. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Způsoby jsou označeny písmenem R a čísly 1 13. Odstranění odpadu lze provádět několika způsoby, které jsou uvedeny jako příloha č. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Jsou označeny písmenem D a čísly 1 15. U nás nejčastějším způsobem odstraňování odpadu je jeho ukládání na skládku, případně jeho energetické využití či spálení. 3.10 Nakládání s KO Nakládání s komunálním odpadem prošlo mnoha vývojovými stádii, z nichž nejstarší je skládkování. Z hlediska využití surovinového a energetického potenciálu těchto odpadů pak jejich spalování a kompostování. Těmito metodami se snížilo množství odpadů, postupně však přestaly vyhovovat přísnějším požadavkům ochrany životního prostředí a racionálním požadavkům trvale udržitelného rozvoje. 30

Obecně platné zásady odpadového hospodářství ve spojení s KO představují: předcházení vzniku odpadu a jeho nebezpečnosti, oddělené shromažďování a využívání složek odpadu u zdroje jeho vzniku, oddělené shromažďování a sběr využitelných a nebezpečných složek, jejich následná úprava a zpracování a oddělené odstraňování nevyužitelných zbytků, především nebezpečných odpadů, využívání zbytkových odpadů (energetické využití, recyklace stavebních odpadů), skládkování prokazatelně nevyužitelného zbytku. (Kuraš, 2008) Všeobecně jsou známy negativní vlivy při dosud převažujícím způsobu nakládání s odpady, při skládkování. Spalování odpadů spojené s využitím kalorické hodnoty odpadů je kvalitativně vyšší způsob využití, dochází však zcela ke ztrátě jejich materiálové hodnoty. Ne příliš pozitivní jevy spojené s růstem produkce odpadů vyvolaly potřebu přesnějších znalostí o složení a množství odpadů. (Novotný, 2002) U nakládání s KO se však teprve hledají nejvhodnější způsoby, které by nepoškozovaly životní prostředí, chránily primární suroviny a byly ekonomické. (Filip, Komunální odpad a skládkování, 2006) Velkou nevýhodou KO je jeho proměnlivé složení, které se mění i v závislosti na místě z kterého pochází. V poslední době se u nás používá tzv. jednotná metodika zjišťování množství a skladby KO, jejímž cílem je oproti metodice ERRA zjistit jak množství, tak i látková skladba veškerého KO. Pro tyto účely se rozlišují následující typy zástaveb: 1. Sídlištní zástavba velkých měst (C 1 ) s více než 80 tis. Obyvateli a centrálním zdrojem tepla 2. Sídlištní zástavba menších měst (C 2 ) s 20 80 tis. Obyvateli a centrálním zdrojem tepla 3. Smíšená zástavba měst (S), tj. bytová i rodinné domy se smíšeným centrálním i lokálním vytápěním 4. Venkovská zástavba (V), tj. rodinné domy s lokálním vytápěním převážně tuhými palivy. (Filip, Komunální odpad a skládkování, 2006) 31

Skladba domovního odpadu v závislosti na typu zástavby, ve které vznikl, je popsána v následující tabulce. Tab. 1 Množství KO na obyvatele v závislosti na typu zástavby Typ zástavby Látková skupina C 1 C 2 S V kg/obyv./rok % kg/obyv./rok % kg/obyv./rok % kg/obyv./rok % papír, lepenka 35 22,7 29 22,2 40 25,6 15 7,6 plasty 22 13,8 22 16,8 28 18 18 9 sklo 14 8,7 9 6,7 12 7,6 18 8,9 kovy 5 3,4 4 3 5 3,1 9 4,5 bioodpad 28 18,2 25 19,6 27 17,3 12 6,3 textil 9 5,6 8 6,6 8 5,1 4 2,2 minerální odpad 3 1,9 1 0,8 3,5 2,3 8 4 nebezpečný odpad 1 0,5 1 1,1 0,5 0,4 1 0,5 spalitelný odpad 19 12,4 9 6,7 11 7 12 6,2 frakce nad 40 mm 20 12,8 22 16,5 21 13,6 101 50,8 celkem 156 100 130 100 156 100 198 100 Množství a skladba KO se zjišťuje buď z evidenčních hlášení státních orgánů, nebo z přímého zjišťování. Evidenční hlášení zpracovává Centrum pro hospodaření s odpady ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T.G.M. do Informačního systému odpadového hospodářství (ISOH) a podle jiné metodiky Český statistický úřad. Sleduje se celkové množství i měrné množství odpadu, množství vytříděných využitelných složek (papír, sklo, plasty, kovy, textil) a nebezpečných složek, kompostovatelné odpady, minerální odpady (nekompostovatelné), směsný komunální odpad, objemný odpad od fyzických osob a případně jiné specifické druhy komunálního odpadu (autovraky, elektrický a elektrotechnický odpad). (Filip, Komunální odpad a skládkování, 2006) Přímé zjišťování množství a skladby komunálního odpadu je ovlivněno typem zástavby, která rozhoduje o počtu obyvatel a jeho sociálním složení, systémem sběru KO, druhem a počtem odpadových nádob, intervalem svozu apod. Nejdůležitější je získat reprezentativní vzorek, který se analyzuje na základě metodiky zjišťování skladby KO. Metodik je známo několik a liší se podle stanoveného cíle. 32

Dříve, když se odpad příliš netřídil, zjišťovalo se množství směsného komunálního odpadu metodou vážení svozových odpadových automobilů nebo metodou průměrných hodnot týdenního měrného množství KO. (Filip, Komunální odpad a skládkování, 2006) V zemích EU se používá metodika ERRA (European Recovery and Recycling Association), jejímž cílem je analýza KO s ohledem na druhy obalových materiálů. U nás analýzu skladby KO popisuje metodika Výzkumného ústavu místního hospodářství z r. 1990, ve které se rozlišují čtyři bytové zástavby, viz tabulka. Tab. 2 Typy bytové zástavby z hlediska nakládání s komunálním odpadem TYPY BYTOVÉ ZÁSTAVBY Z HLEDISKA NAKLÁDÁNÍ S KO symbol, typ typ zástavby a způsob vytápění zacházení s DO C centrální S smíšený V vilový sídliště s centralizovaným zásobováním teplem převážně starší zástavba městských čtvrtí se smíšeným vytápěním (plyn, domovní a blokové kotelny, individuální apod.) Převážně rodinné domky a nájemní vily s lokálním vytápěním pevným palivem a částečně plynem DO nelze využít v místě vzniku menší možnost splovat hořlavé složky větší možnost spalování hořlavé složky P příměstský a venkovský vesnická a příměstská zástavba s vytápěním převážně největší možnost využití KO spalováním, pevnými palivy kompostováním, zkrmováním, apod. (Filip, Komunální odpad a skládkování, 2006) Nakládání s KO je v ČR v současnosti reprezentováno jeho odstraněním především skládkováním, při čemž roční množství sládkovaných KO neustále narůstá. Podobná situace je na Slovensku, zatím co v ostatních zemích Visegrádu a členských zemích EU dochází k poklesu množství sládkovaného KO. Jednou z příčin tohoto stavu je podle MŽP skutečnost, že se dosud nepodařilo na regionální úrovni vytvářet integrované systémy nakládání s odpady (ISNO) a zajišťovat dostatečné technologické kapacity pro plnění cílů Plánu odpadového hospodářství ČR (POH ČR). Nedařilo se zcela, v rámci vybavenosti území zařízeními pro nakládání s odpady, propojovat tato zařízení do funkčních ISNO v jednotlivých krajích, jak požaduje POH ČR. (Hřebíček, 2009) 33