MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta, katedra didaktických technologií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Projekt výuky odborného výcviku a hlavních odborných předmětů oboru instalatér. Vedoucí bakalářské práce: Ing. Miroslav Čadílek Vypracoval: Petr Kunický Brno, 25.5.2005
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Projekt výuky praktického vyučování obor instalatér vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v bibliografii. V Brně dne: 25.5.2005 ------------------------------ 2
Děkuji panu ing. Andrzeji Bartošovi za velmi užitečné rady a metodickou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. V Brně dne 25.5.2005 3
1. Úvod 5 2. Vývoj SOU. 6 2.1. Cíle a poslání školy. 7-9 2.2. Konkurenční prostředí instalatér 9-10 2.3. Hospodářské faktory. 11 3. Studijní program školy. 12-17 3.1. Profil absolventa. 17 3.1.1. Instalatér 17-18 3.1.2. Mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov 18-21 3.2. Místo výuky. 3.2.1. Učňovské dílny 22 3.2.2. Laboratoře.23 3.2.3. Cvičné pracoviště 23-24 3.2.4. Provozní pracoviště 24-15 3.3. Způsoby výuky. 25 3.3.1. Individuelní výuka 26 3.3.2. Skupinová výuka 3.3.3. Kombinovaná výuka 4. Stanovení organizačních forem výuky 4.1. Učební den v odborném výcviku 4.2. Vyučovací hodina odborných předmětů 4.3. Struktura vyučovací hodiny 29 4.4. Typologie vyučovací hodiny 29-31 4.5. Příprava učitele odborných předmětů na vyučovací hodiny 32-33 4.6. Získávání dovednosti 34-35 4.7. Organizace odborného výcviku 41 4.7.1. Dávka učiva v odborném výcviku 42-50 4.8. Vyučovací metody v odborném výcviku 51 4.9. Závěrečné zkoušky oboru instalatér. 5a 4
5. Závěr strana 63 6. Resumé - Anotace, strana 64 7. Použité informační zdroje strana 65 8. Seznam příloh 8.1. Logo školy 8.2. Laboratoře a učebny 8.3. Pracovní sešit 5
1. Úvod Cíl práce. Práce nazvaná Projekt výuky odborných předmětů oboru instalatér podává základní informace o Střední odborné škole, Středním odborném učilišti a Učilišti, Brno, Jílová 36g. V části vyučovací jednotka jsou uvedeny okruhy, které se dotýkají koncepce absolventů této školy a jejich průprav na profesní povolání, které v současné době je náročné z hlediska, jak teoretických, ale i praktických dovedností. Stěžejním oborem je obor instalatér. Práce uvádí některé organizační formy vyučování a podává návrhy na jejich řešení a zahrnuje odbornou problematiku. Jedná se o rozšíření učiva, o nové informace a navrhuje jejich zařazení do tématických plánů odborných předmětů. Tato práce si klade za cíl sjednotit komplexní výuku oboru instalatér v rámci všech škol, které jako konkurenti vyučují obor instalatér. Škola má právní subjektivitu a je zaměřena na vzdělání a přípravu kvalifikovaných pracovníků ve stavebnictví. Na škole se vyučují obory Střední odborné školy a Středního odborného učiliště. Poskytuje střední odborné vzdělání. 6
2. Vývoj SOU. Střední odborná škola, Střední odborné učiliště a Učiliště Brno, Jílová 36g vzniklo spojením tří stavebních učilišť v roce 1997. Počátky středního školství spadají do přelomu padesátých a šedesátých let. Historickým mezníkem ve vývoji je datum 1. září 1949, kdy se v Brně zřídilo Krajské učňovské středisko, které mělo sídlo na ulici Havlenova 16. V roce 1966 se stává učilištěm národního podniku Pozemní stavby Brno. V roce 1962 v rámci Komunálního podniku vzniká Střední odborné učiliště Stavebního podniku města Brna se sídlem na Družby národů 2. Smyslem tohoto učiliště byla výchova učňovského dorostu do sféry Komunálních služeb. V roce 1983 ve smyslu hospodářské smlouvy vzniká odloučené pracoviště; zřizovatelem je Pozemní stavitelství Ostrava provozovatel Vodohospodářské stavby Brno: Střední odborné učiliště Brno, tř. kpt. Jaroše 26, které bylo zaměřeno na výuku stavebních oborů. Toto učiliště vzniklo propojením tří organizací, a to Pozemní stavitelství Ostrava, Vodohospodářské stavby Brno, Stavební stroje Praha. Toto SOU bylo v roce 1994 zrušeno a sloučeno se SOU stavebním, Brno, Opuštěná 2. V roce 1997 dochází na území Brna, v rámci optimalizace středních škol, ke slučování stavebních učilišť do současné doby bylo na území města Brna šest stavebních učilišť SOU Opuštěná, SOU Havlenova, SOU Bosonohy, SOU Lomená, SPV Modřice, SPV Mírova. Slučují se učiliště Opuštěná, Havlenova a SPV Mírova kdy v rámci optimalizace dochází k vytvoření jednoho komplexu Středního odborného učiliště a Učiliště, Brno, Opuštěná 2 s více jak tisíci žáků a vzniká samostatný právní subjekt. V rámci spojení vzniká také problém personálního obsazení klíčových pozic vedení tohoto učiliště. Po výběrovém řízení se stává ředitelem pan ing. Andrzej Bartoś, který v rámci jmenování do funkce předložil další vývojový plán nového učiliště. 7
Dnes nese učiliště název Střední odborná škola, Střední odborné učiliště a Učiliště, Brno, Jílová 36g, kde v současné době studuje více jak 1.000 žáků ve stavebních a dřevozpracujících oborech 2.1. Cíle a poslání školy. Tříleté učební obory zakončené závěrečnou zkouškou: - 36-67-H/001 Zedník (obkladač) - 36-62-H/001 Sklenář - 33-59-H/001 Truhlář - 33-59-H/001 Čalouník - 26-51-H/003 Elektrikář silnoproud - 26-52-H/004 Mechanik elektrotechnických zařízení pro chladírenskou a klimatizační techniku - 36-52-H/001 Instalatér - 36-66-H/001 Montér suchých staveb - 36-57-H/001 Malíř - 36-59-H/001 Podlahář - 36-63-H/001 Štukatér Nástavbové studium zakončené maturitou: - 36-44-L/502 Stavební provoz - 33-42-L/503 Dřevařská a nábytkářská výroba Čtyřleté studijní obory zakončené maturitou: - 36-45-M/002 Technická zařízení budov - 33-41-M/002 Dřevěné konstrukce. Od 1. září 2005 se bude vyučovat nový, interdisciplinární studijní obor SOU: - 39-41-L/002 Mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov. 8
Obor instalatér prošel v posledních 15-ti letech velkými technickými změnami, tyto změny se netýkaly pouze zavedení nových, dříve nepoužívaných materiálů, ale hlavně došlo vlivem zavádění elektrotechnických řídících a regulačních prvků k velkému technickému pokroku ve vývoji koncových zařízení, a to především jejich ovládání. Ubývající tradiční paliva (pevná a kapalná) daly možnost rozvoji tepelných zdrojů na plynná paliva a hlavně netradičním zdrojům tepla. Všude tam je nutné použití elektronických řídících a regulačních prvků, které podstatně změnily obsah klasického oboru instalatér, navíc se podíl elektronických prvků zvyšuje se stále narůstajícími požadavky na co nejvíce ekologický a hlavně ekonomický provoz těchto zařízení. Nutnost vlastnění oprávnění v souladu s vyhláškou č. 50/78 Sb. postavilo absolventy oboru instalatér do úlohy montérů rozvodů, bez možnosti zprovoznění kompletní instalace a zapojení např. výtokových armatur se senzorovým ovládáním čerpadel, servopohonů, termostatů, kotlů, tepelných čerpadel a řídících a regulačních prvků rozvodů technických zařízení budov. Cech topenářů a instalatérů ČR už delší dobu činil na základě požadavku podnikatelské sféry kroky k možnosti rozšíření instalatérského oprávnění nejméně v souladu s 5 vyhlášky č. 50/78 Sb. Nejenom jednotlivé montážní a servisní organizace, ale také odborná společenství, jako např. Asociace montážních firem, sdružující montážní firmy z oblasti technických budov, oslovovaly CTI ČR a požadovaly pro své zaměstnance zajištění potřebného přeškolení ve věci jmenovaného oprávnění. Bohužel to nebylo možné a jedinou cestou v tomto směru bylo nabídnout absolventům oboru instalatér možnost získat dalším studiem výuční list v oboru elektrikář silnoproud, což se na několik SOU podařilo. Obdobné změny zaznamenali i naši kolegové v Německu, kde je od školního roku 2003/2004 vyučován nový učební obor mechanik/mechanička technického zařízení budov a energetiky, který postupně nahradí původní učební obor instalatér. CTI ČR si už delší dobu jako jednu ze svých priorit dal za úkol podporu odborného vzdělávání, a to jak na středních odborných učilištích (SOU) v oboru 36.52.H/001 instalatér, tak i na středních průmyslových školách (SPŠ) v oboru 36-45- M/002 Technická zařízení budov (TZB). 9
Od školního roku 2004/2005 se studijní obor TZB vyučuje podle nových učebních dokumentů. Práce nad novými učebními dokumenty nového studijního oboru SOU, který svůj pracovní název převzal od německých kolegů, a to mechanik TZB a energetiky, byly zahájeny koncem roku 2003. CTI ČR už dříve jmenoval v každém kraji Krajská centra oboru instalatér CTI ČR. Tato krajská centra se regulérně schází na pracovních schůzkách, kde se také diskutuje o obsahu učebního oboru, o požadavcích podnikatelské sféry a společnou snahou CTI ČR a zástupců krajských center byla modernizace učebního oboru instalatér. 2.2. Konkurenční prostředí instalatér. Jihočeský kraj ISŠ stavební, České Budějovice, Nerudova 59 SOU a U, Písek, Komenského 86 Jihomoravský kraj SOŠ,SOU a U, Brno, Jílová 36g SOU stavební a U, Brno, Pražská 38b Karlovarský kraj SOU stavební, OU a U, Karlovy Vary, Sabinovo nám. 16 Královéhradecký kraj SOŠ, SOU, Hradec Králové, Vocelova 1338 Liberecký kraj ISŠ SŘO, Liberec, Truhlářská 3 SPV, Jablonec nad Nisou, Na Hutích 44 Moravskoslezský kraj SOŠ a SOU, Havířov-Šumbark, Lidická 600 10
Olomoucký kraj SOU a U, Prostějov, Fanderlíkova 25 SPŠ a SOU, Hranice, Studentská 1384 Pardubický kraj SOU a SPV, Žamberk, Zámek 1 SOU a U, Svitavy, Nádražní 8 Plzeňský kraj SOU stavební, OU a U, Plzeň, Borská 55 Hl. m. Praha SOU, OU a U, Praha 4, Zelený pruh 1294 SPŠ dopravní, SOU a U, Praha, Plzeňská 102 Ústecký kraj SOŠ, SOU, OU a U, Roudnice nad Labem, Neklanova 1806 ISŠ technická-cop, Most-Velebudice, Dělnická 21 Vysočina ISŠ stavební a U, Jihlava, Žižkova 20 Zlínský kraj SOU a U, Otrokovice, tř. T. Bati 1266 SOŠ a SOU, Slavičín, Divnice 119 11
2.3. Hospodářské faktory. Obor instalatér z hlediska náročnosti patří mezi odvětví, kde mají zaměstnavatelé stále zájem o zlaté české ručičky. Vedle velkých stavebních firem, v nichž tradičně absolventi nacházeli uplatnění, vznikla řada drobných podnikatelských subjektů. Obor instalatér patří mezi finančně nejnáročnější, absolvent musí kromě všech základních dovednosti ukončit také kurz svařování plamenem, pájení mědí a svařování plastů. Došlo v výraznému útlumu zdroje financování od fyzických a právnických osob a převedení sponzorovaných žáků na tzv. státní. V soukromém hospodaření bez daňových úlev je jednodušší zaměstnanost hotového učně vyučeného za státní prostředky. 12
3. Studijní program školy. Od 1.9.2005 nový název: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Brno, Jílová 36g. Čtyřleté studijní obory zakončené maturitou: 36-45-M/002 (36-52-6) Technická zařízení budov SOŠ Absolvent může po zapracování vykonávat funkce odpovídající v činnostech na všech stavbách v oblasti vytápění vzduchotechniky, zdravotní techniky a rozvodů plynu, případně při řízení výroby v provozu i údržbě, ve vývoji, výzkumu i na úseku správním. Absolventi se zájmem o pokračování ve studiu se mohou ucházet o přijetí na vysokou školu. 33-41-M/002 ( 33-36-6) Dřevěné konstrukce dřevostavby SOŠ Studenti jsou připravováni pro funkce konstruktérů, techniků nebo technologů v projekčních kancelářích dřevozpracujících a stavebních firem pro navrhování a realizaci dřevostaveb a dřevěných částí staveb. Mohou také najít uplatnění jako mistři a vedoucí pracovníci v pilařské výrobě. Absolventi se zájmem o pokračování ve studiu se mohou ucházet o přijetí na vysokou školu. 39-41-L/002 Mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov SOU Po zvládnutí teoretické a praktické části výuky vykonají žáci maturitní zkoušku a získají tak potřebnou kvalifikaci pro výkon technických činností v oblasti instalatérských a elektrotechnických rozvodů a zařízení, v montážní, údržbářské a servisní praxi, případně po zapracování jako vedoucí techničtí pracovníci. Uplatnění mohou nalézt i v příbuzných oborech. 13
Tříleté učební obory zakončené závěrečnou zkouškou. 36-67-H/001 (36-61-2) Zedník (obkladač) Absolventi získají kvalifikaci pro veškeré zednické práce. Naučí se pracovat se všemi tradičními materiály, seznámí se však i s použitím nových stavebních hmot a novou technologií přímo na stavbách. Naučí se nejen zdít a omítat, ale i odbornost pro práce obkladačské a sádrokartonářské. 36-62-H/003 (36-79-2) Sklenář Tento obor je vhodný i pro dívky. Budoucí sklenář se u nás naučí řezat všechny druhy skla, zasklívat nejnáročnější konstrukce, rámovat obrazy i zušlechťovat plochá skla a provádět obklady stěn i fasád sklářskými materiály. 33-56-H/003 (33-55-2/02) Truhlář Tento obor je tradičně špičkovým oborem na SOU. Během studia se žáci naučí ručně opracovávat dřevo, provádět technologické přípravy dřeva včetně povrchové úpravy a montáže. Naučí se pracovat na strojích, provádět montáž nábytku od jednotlivých kusů až po složitější nábytkové systémy. Absolventi ovládají i umělecko řemeslné truhlářské práce včetně opravárenských služeb, úprav a seřízení výrobních zařízení. 33-59-H/001 (33-70-2) Čalouník Profese čalouník je vhodná i pro dívky. Ti, kteří se u nás tomuto oboru vyučí, zvládají zpracování čalounických materiálů podle funkce, velikosti a složitosti výrobků, ale i plošné stříhání, řezání, nanášení lepidel a šití všemi druhy čalounických stehů. Musí však také znát obsluhu a údržbu strojního zařízení při výrobě čalounění. Výsledkem jejich činnosti jsou pěkná křesla, pohovky, čalouněné polštáře i jednoduché dekorace. 14
26-51-H/003 (26-83-2/02) Elektrikář - silnoproud Tento tříletý učební obor je vhodný pro chlapce i dívky se smyslem pro logické myšlení. Výuka je zaměřena na domovní a průmyslové instalace, montáž rozvaděčů, montáž a opravy elektrických zařízení všeho druhu, měření a zkoušení elektrických strojů a přístrojů. 26-52-H/004 Mechanik elektrotechnických zařízení pro chladírenskou a klimatizační techniku V tomto učebním oboru žáci získávají vědomosti a dovednosti týkající se oprav tzv. bílé techniky, ledničky, mrazničky... V současné době se tento obor vyučuje v jihomoravském regionu pouze na naší SOŠ, SOU a U. O absolventy tohoto oboru je velký zájem a mohou se dobře uplatnit také v podnikatelské sféře. 36-52-H/001 (36-78-2) Instalatér Instalatér má širokou možnost uplatnění. V současné době v tomto oboru došlo k převratným změnám, které se odráží zvláště v oblasti nových materiálů, používaných při práci. Žáci se během učební doby seznámí se základy vodovodní i kanalizační sítě, s konstrukcemi plynovodů. Naučí se spojovat různé materiály, získají kvalifikaci svářeče. Stanou se odborníky zvládajícími montáž ústředního vytápění stejně jako opravy vnitřních i venkovních rozvodů. Naučí se číst technické výkresy a podle dokumentace zvolit ten nejsprávnější postup. 36-66-H/001 (36-97-2/11) Montér suchých staveb V tomto novém učebním oboru se žáci seznámí např. s materiálovou základnou, nářadím, stroji a zařízením konstrukcí a technologiemi montáže suché stavby např. ze sádrokartonových desek. Osvojí si návyky i dovednosti potřebné ke zhotovení konstrukce suchou montáží např. ze sádrokartonových desek a s povrchovými úpravami. 15
36-57-H/001 (36-75-2) Malíř Práce malířů vytváří estetický vzhled budov. Malíř to je vlastně umělec, jenž musí zvládat různé malířské techniky, včetně tapetování, zhotovování nápisů jednoduchými druhy písma, napodobovat malbou mramor i kameninu. Měl by však umět provést vnější vnitřní nátěry oken a dveří ze dřeva, kovů i uměleckých materiálů stejně jako plastické nátěry i rekonstrukci historických malbových ornamentů podle šablon. 36-59-H/001 (36-80-2) Podlahář Chlapci se v tomto učebním oboru učí dovednostem správné pokládky především podlah dřevěných, plastových, korkových, linoleových a textilních. Provádějí přípravu podkladu, řeší uspořádání jednotlivých vrstev včetně podlahového vytápění, učí se provádět změny výškových úrovní a ukončení u stěn pomocí nejrůznějších profilů a lišt. Naučí se také na podlaze vytvářet různé obrazce a loga. Výuka je doplněna zajímavými prezentacemi odborných podlahářských firem. 36-63-H/001 (36-65-2) Štukatér Tento tříletý obor je určen pro chlapce se zájmem o stavebnictví a s citem pro estetično. Během učení se štukatéři naučí opracovávat fasády historických památek kostelů, chrámů a starých domů. Seznámí se s technikami starých stavebních mistrů i s moderními technologiemi užívanými ve stavebnictví. Nástavbové studium zakončené maturitou: 36-44-L/502 (36-62-4) Stavební provoz Studium je určeno pro vyučené v učebních oborech: zedník, instalatér, sklenář, klempíř, tesař, železobetonář, štukatér, vodař-meliorátor, silničář, kameník, dlaždič, cestář, izolatér, pokrývač, podlahář. 33-42-L/503 (33-38-4/02) Dřevařská a nábytkářská výroba Studium je určeno pro vyučené v učebních oborech: truhlář, tesař, čalouník, bednář, kartáčník. 16
Vzdělávací středisko nabízí: - Mistrovská škola: Mistrovská zkouška v oboru vodoinstalatérství, topenářství - Vzdělávání dospělých rekvalifikace ve spolupráci ÚP či zaměstnavatelem - Kvalifikační zkoušky ve spolupráci s ŽÚ pro získání živností: zednictví, malíř, montér suchých staveb, podlahář - Svářecí škola všechny odborné kurzy ve svařování - Odborné kurzy, školení v oblasti stavebnictví V rámci výuky se škola aktivně podílí na činnosti odborných sdružení: - Cech topenářů a instalatérů - Cech podlahářů - Cech malířů a lakýrníků - Cech sádrokartonářů - Svaz chladící a klimatizační techniky - Cech čalouníků a dekoratérů - Společenstvo kominíků - České sdružení pro technické zařízení - Svaz podnikatelů v technických zařízeních Silné stránky školy: - Stabilizovaný systém řízení práce v rámci SOU, dělba práce mezi jednotlivými úseky a jejich vzájemná spolupráce. - Dobré materiální a technické zázemí učeben, dílen a Domova mládeže. - Veřejnosti známá tradice SOU do této školy se v současné době vrací děti absolventů z minulých let. Řízení spolupráce uvnitř SOU. Kvalitní výsledky práce učiliště jsou podmíněny stálou a cílevědomou koordinací práce všech jeho úseků a slaďováním jejich dílčích činností, působením všech jeho pracovníků musí být zaměřeno k jednotné koncepci, která je včleněna do plánu práce školy. 17
Jen tehdy, když jednotlivé subkolektivy mají reálnou možnost ovlivňovat kolektivní strategii učiliště, a také se na ní aktivně podílejí, je možné postupně budovat školu s dobrou perspektivou. Klíčovou roli při budování vzájemných pracovních vztahů mají vedoucí pracovníci jednotlivých úseků s vhodným personálním obsazením. Tito pracovníci musí mít dobrou schopnost řídit, i když ponechávají svým podřízeným dostatečnou autonomii. 3.1. Profil absolventa 3.1.1. 36-52-H/001 Instalatér. Absolvent učebního oboru je připraven samostatně vykonávat instalatérské práce, tj.montáž, opravy a údržbu vnitřních rozvodů studené a teplé vody, kanalizace, topení a plynu včetně montáže armatur, zařizovacích předmětů a spotřebičů v objektech bytové, občanské, popř. průmyslové výstavby. Absolvent v oblasti obecných vědomostí a dovedností zvládá: - Kultivovaný ústní i písemný projev včetně odborné terminologie - Všeobecný kulturní rozhled - V cizím jazyce rozumí jednoduchým rozhovorům denního života a nejzákladnější odborné terminologii svého oboru - Matematické poznatky potřebné k úspěšnému řešení praktických problémů - Pracovat s osobním počítačem a výpočetní technikou - Rozumí přírodním zákonům a jevům - Schopnost pečovat o tělesnou a duševní hygienu - Doplňovat své odborné znalosti - Základní předpoklady pro uplatnění v živnostenském podnikání 18
V oblasti odborných vědomostí a dovedností umí absolvent: - Samostatně vykonávat instalatérské práce - Orientovat se a číst průvodní technickou instalační dokumentaci - Kreslit montážní náčrty - Sestavit kompletní technicko-ekonomickou nabídku zákazníkovi - Má základní znalosti v oborech elektro, regulace a měření - Orientuje se v materiálové a technologické nabídce výrobních a obchodních firem 3.1.2. 39-41-L/002 Mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov Kmenový obor: Dosažený stupeň vzdělání: 3941L Technický interdisciplinární úplné střední odborné Způsob ukončení a certifikace: maturitní zkouška, vysvědčení o maturitní zkoušce 3.1.2.1. Předpokládané výsledky vzdělávání 3.1.2.1.1. Obecná úvodní část Příprava v oboru je vedena tak, aby absolvent po úspěšném vykonání maturitní zkoušky a po příslušné praxi byl připraven provádět kompletní práce na vnitřních rozvodech instalatérských a elektrotechnických. 3.1.2.1.2. Obecné vědomosti, dovednosti a postoje Vzdělávání a výchova ve studijním oboru směřují k tomu, aby žáci: - ovládali základní dovednosti potřebné k poznání a regulování vlastní osobnosti včetně chápání nutnosti svého celoživotního vzdělávání; - komunikovali s jinými lidmi na požadované úrovni a zachovávali obecně uznávaná pravidla slušného chování; 19
- vyjadřovali se v českém jazyce věcně jasně, srozumitelně a jazykově správně; - uvědomovali si svou identitu a lidská práva, dovedli je obhajovat a zároveň plnili své morální a zákonné povinnosti; - uznávali lidi jiného etnického původu, náboženství nebo kultury za sobě rovné a ctili jejich práva; - rozuměli fungování demokracie a byli schopni aktivního občanského života; - využívali svých vědomostí a dovedností ze společenskovědní oblasti a práva při řešení různých praktických otázek právního, sociálního a ekonomického charakteru i při politickém a filozoficko-etickém rozhodování, hodnocení a jednání; - dovedli pracovat s informacemi z různých zdrojů včetně elektronických médií a přistupovali k nim kriticky; - používali cizí jazyk jako prostředek interkulturní komunikace ve společenském i pracovním životě, pro poznávání kulturního bohatství jiných národů i pro vzájemné porozumění a pochopení; - dokázali cizí jazyk, který studovali, používat pro potřeby svého povolání a uvědoměle pracovali s odpovídajícími informačními zdroji; - uměli používat matematických, přírodovědných a geografických poznatků při řešení praktických problémů v běžných životních i profesních situacích; - rozuměli vztahu člověka a přírody, byli ochotni jednat ekologicky; - chápali význam umění pro člověka a dovedli si vybrat z kulturní nabídky hodnotné podněty jak pro obohacování své osobnosti, tak i pro svou profesní činnost; - usilovali o optimální stav své tělesné zdatnosti, o zařazení pohybových aktivit do svého životního stylu; - uměli chránit zdraví a věděli, jak si mají počínat v situacích ohrožení; - dovedli pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky ICT na uživatelské úrovni, byli schopni tyto prostředky využívat k práci s informacemi. 20
3.1.2.1.3. Odborné vědomosti a dovednosti V odborné složce vzdělávání jsou žáci vedeni k tomu, aby - byli připraveni po příslušné praxi samostatně vykonávat instalatérské práce, tj. montáž, opravy a údržbu vnitřních rozvodů (včetně přípojky) studené a teplé vody, kanalizace, topení, plynu a vzduchotechniky včetně montáže armatur, zařizovacích předmětů a spotřebičů v objektech bytové, občanské, popř. průmyslové výstavby; - byli připraveni po předepsané praxi a vykonané zkoušce z vyhlášky č. 50/1978 Sb. (v platném znění) samostatně vykonávat práce elektroinstalatérské, tj. montáž, opravy a údržbu vnitřních elektrických rozvodů a instalací včetně montáže, zapojování a oprav zřizovacích elektrických předmětů a spotřebičů v objektech bytové, občanské a případně i průmyslové výstavby; - ovládali fyzikální základy elektrotechniky a elektroniky, uměli základní zákony aplikovat v praxi a nejen laboratorní, ale i provozní; - znali vlastnosti elektrických rozvodů a instalací, uměli zapojit nejrůznější spotřebiče, byli seznámeni se zásadami jejich oprav a údržby; - ovládali používání nejrůznějších měřících přístrojů, rozuměli konstrukci a funkci jednotlivých přístrojů a zařízení, uměli je opravovat a udržovat zvlášť v oblasti technických zařízení budov; - důkladně znali systémy technických zařízení běžných budov a jejich funkci, dovedli provádět základní potřebné výpočty, znali a dovedli realizovat technologické a konstrukční postupy včetně měření a regulace: zdrojů rozvodů tepla, vytápění, zásobování vodou, kanalizace, plynových instalací, větrání a klimatizace; - se orientovali v ekonomickém prostředí a pracovněprávních vztazích a uměli aplikovat ekonomické poznatky v praxi; - dovedli používat výpočetní techniku pro získávání informací v rámci celoživotního učení i pro využití aplikačních programů v oboru; - s běžnou samozřejmostí pracovali s normami, technickými předpisy a odbornou technickou literaturou; 21
- získali základní dovednosti ve způsobech technického zobrazování a znalost zobrazování strojírenských a stavebních výkresů v technické dokumentaci; - znali zásady bezpečnosti a hygieny práce a protipožárních předpisů ve vztahu k oboru, zásady péče o pracovní a životní prostředí; - získali základní znalosti stavebních konstrukcí a dovedli je zobrazit podle příslušných norem; - se seznámili se strojírenskými technologiemi a strojně technickými zařízeními ve vazbě na obor; - důkladně znali materiály včetně jejich vlastností používané pro účely technických zařízení budov; - dovedli zpracovat dokumentaci technických zařízení budov s aplikací příslušných technických norem a předpisů a při využití aktuálních počítačových programů; - byli schopni se trvale přizpůsobovat rostoucím požadavkům technického rozvoje. Vhodnou volbou poměru výuky oboru instalatér a elektrikář je možné profilovat vědomosti a dovednosti žáků na základě požadavku zaměstnavatelů daného regionu popřípadě zájmu žáků. 3.1. Místo výuky. Místa, kde se provádí odborný výcvik žáků, jsou volena tak, aby odpovídala cílům a obsahu učebních osnov a konkrétním podmínkám výuky. Jsou to především: - učňovské dílny - laboratoře - cvičná pracoviště - provozní pracoviště 22
3.1.3. Učňovské dílny. Učňovská dílna je pro technické obory nejčastějším místem realizace odborného výcviku v přípravném období. Žáci si zde systematicky osvojují základní praktické vědomosti a dovednosti v učebních skupinách pod přímým vedením mistra odborné výchovy (od 1.1.2005 učitele odborného výcviku). Výuka v učňovských dílnách Je osvědčená forma organizace odborného výcviku a je vedle provozního výcviku formou nejrozšířenější a nejznámější. Je vhodná především pro systematické získávání základních vědomostí a dovedností, jejichž osvojení vyžaduje delší cvičení na vybraných, případně didakticky upravených výrobcích. Pracovní činnosti stanovené učebními osnovami je třeba tak dlouho procvičovat, aby mohly být použity při řešení různých pracovních úkolů a situací a aby mohl následovat relativně nenásilný přechod učňů na provozní pracoviště. Učňovská dílna poskytuje svým uspořádáním jako učebna příznivější didakticko-metodické možnosti pro výchovu a vzdělání učňů. Takové možnosti jsou: - dodržování učebně výrobního postupu stanovenými osnovami - systematické využívání vhodných vyučovacích metod odborného výcviku - práce učitele odborného výcviku se skupinou, individuální přístup Výuka v učňovské dílně je přípravou pro zvládnutí kvalifikovaných činností v oboru. Z toho vyplývají následující úkoly: - rozvíjet systematicky základní praktické dovednosti a schopnosti - procvičovat a upevňovat základní pracovní činnosti, které jsou stanoveny učebními osnovami - vštěpovat základní vědomosti, dovednosti a návyky k dodržování zásad hygieny práce a všech zásad souvisejících s ekologií ve vazbě na učební obor. Učňovská dílna na našem učilišti je využívána po celé tři roky. Nejvíce však v 1. ročníku. Žáci pod vedením učitele odborného výcviku zde získávají první návyky a základní vědomosti a dovednosti. Ve 2. ročníku u oboru instalatér 23
využíváme jak učňovské dílny, tak zejména cvičná pracoviště. Ve 3. ročníku využíváme učňovských dílen jen minimálně, zejména v zimním období. 3.1.4. Laboratoře Výuka odborného výcviku v laboratořích se vyznačuje tím, že jsou prováděny činnosti převážně rozvíjející poznatky a méně manuální dovednosti. Činnosti žáků jsou v průběhu této doby zaměřeny na to, aby se naučili analyzovat, zkoumat a experimentovat. Školní laboratoře zde žáci vykonávají cvičení na školním laboratorním zařízení a cílem je pochopit fyzikální, chemické a technologické procesy. Poloprovozní laboratoře zde žáci osvojují činnosti, které jsou součástí výkonu povolání, pro které se připravují. Na našem učilišti nemáme pro instalatéry laboratoře. Chybí zejména pro předmět odborné cvičení měření a regulace a plynárenskou praktiku. V učilišti využíváme cvičného pracoviště, kde můžeme seřizovat plynový kotel, rozvod teplé užitkové vody a rozvod ústředního vytápění, včetně regulace otopných těles. Velmi pěkné laboratoře mají na učilišti v Rakousku Zistersdorfu, kde jsme byli na exkurzi. 3.1.5. Cvičná pracoviště Na cvičném pracovišti si žáci osvojují pod vedením učitele odborného výcviku za pomoci cvičných prostředků (trenažérů) potřebné dovednosti, návyky a způsoby chování didakticky rozpracovaným intenzivním cvičením (tréninkem). Cílem výcviku na cvičném pracovišti je osvojit si pracovní činnosti, které nelze nacvičovat v provozních podmínkách pro složitost zařízení či náročnost technologického procesu. Cvičením se má dosáhnout spolehlivého, přesného a rychlého výkonu dané práce, zejména jde o situace se ztíženými podmínkami. Dále 24
je to výcvik funkcí, při kterém jsou procvičovány speciální dílčí činnosti. Výuka na cvičných pracovištích se v různé míře uplatňuje u většiny technických oborů. Hlavním znakem odborného výcviku na cvičném pracovišti je to, že se provádí na cvičných prostředcích, jako jsou modely skutečného zařízení a trenažéry. Proto je nutné výuku na pracovištích kombinovat s výukou v konkrétních výrobních podmínkách a cvičná pracoviště využívat jen v nezbytně nutné míře. Výuka na cvičných pracovištích v odpovídajícím rozsahu má tyto výhody: - Pracovní činnosti a operace lze rozfázovat na dílčí činnosti - Výcvik může být přizpůsoben individuálním podmínkám - Nebezpečné pracovní a havarijní situace mohou být předváděny a procvičovány bez rizika - Cvičení může být průběžně kontrolováno samotnými učni i mistrem Nedostatkem cvičných pracovišť je, že výsledkem činnosti není produktivní práce. Svou funkci cvičná pracoviště jako přípravná forma plní v úzkém propojení a střídání s ostatními formami odborného výcviku. Cvičná pracoviště musí odpovídat požadavkům pracovním (simulace pracovních podmínek) a didaktickým (metodický postup výuky). V našich dílnách máme vybudovaná cvičná pracoviště na vcelku dobré úrovni. Žáci se na cvičných stěnách učí zapojovat tělesa ústředního vytápění, montáž plynových kotlů, předstěrové instalace zařizovacích předmětů, montáž rozvodů teplé a studené vody, sestavení odpadního potrubí. 3.1.6. Provozní pracoviště Na provozních pracovištích se žáci učí přímo na výrobním zařízení, nebo na stavbě a vykonávají produktivní práce. Upevňují si zde své dovednosti a zdokonalují se v pracovních činnostech, které si osvojili v různé míře na ostatních učebních pracovištích. Pracují zde pod vedením instruktora. Čím kvalitnější je výuka v učňovské dílně (na učňovském pracovišti), laboratoři, na cvičném pracovišti, tím dříve může začít výuka v provozech podniku. 25
Tak jako na jiných výukových pracovištích i zde se výuka řídí učebními osnovami, kterými je dán obsah výuky a stanoveny hlavní cíle. V rámci výuky se žáci učí přímo na provozních pracovištích (na stavbách u zákazníka). Jedná se o žáky 2. ročníku, ale zejména 3. ročníků; žáci pracují na produktivní práci v oblasti vody, topení a kanalizace. 3.2. Způsob výuky Způsob výuky odborného výcviku ovlivňuje počet vychovávaných učňů. Podle toho rozdělujeme výuku odborného výcviku na: - individuální výuku - skupinovou výuku - kombinovanou výuku 3.2.1. Individuální výuka Individuální výuka odborného výcviku se vyznačuje tím, že žáci jsou po jednom, nejvýše po třech svěřeni kvalifikovanému, zkušenému dělníkovi instruktorovi, který žáky učí a současně vykonává práci v daném oboru. Individuální výuka se uplatní v plném rozsahu při výuce učňů u menších soukromých podnikatelů, kde žák projde všemi pracemi od získávání materiálu, návrh pracovních postupů přes vlastní provedení zakázky, vedení veškeré evidence až po předání výrobku zákazníkovi. Individuální výuka se na našem SOU a U uplatňuje zejména ve 3. ročníku. Žáci jsou na smlouvu přiděleni do soukromé firmy a pod vedením instruktora pracují převážně na produktivní práci na stavbách nebo zakázkách u zákazníka. 26
3.2.2. Skupinová výuka Zde je skupina žáků, jejichž maximální počet je závazně stanoven vyhláškou, svěřena učiteli odborného výcviku, který je výchovným pracovníkem a neplní výrobní úkoly, které s výukou učňů nesouvisí. Tohoto způsobu výuky nelze použít za všech podmínek. Skupinový způsob výuky odborného výcviku je vhodné využít za těchto předpokladů: - vyhovuje-li tomu charakter práce v oboru - připravuje-li se větší počet učňů daného oboru v jednom učňovském zařízení - je-li zajištěn odborný výcvik v učňovských dílnách, laboratořích nebo cvičných pracovištích Nevýhodou je, že se nedá vždy v celém rozsahu realizovat frontální výuka, a že podmínky při výuce nejsou vždy totožné s pracovními podmínkami. Skupinová výuka se na našem SOU a U uplatňuje převážně v 1. ročníku, maximálně v prvním pololetí 2. ročníku. 3.3.3. Kombinovaná výuka Využívá výhod obou předešlých způsobů, individuální a skupinové. Odborný výcvik žáků vede učitel odborného výcviku za pomoci instruktorů. Jednotlivá témata odborného výcviku učí učitel O.V., celou skupinu frontálně, nebo za pomoci instruktorů v družstvech (po třech až po čtyřech žácích), nebo individuálně (po jednom dvou žácích). Výuka v družstvech je obdobná individuální. Tato forma je vhodná např. při montáži, opravě apod. Kombinovaná výuka se uplatňuje ve 2. ročníku a částečně ve 3. ročníku. 27
4. Stanovení organizačních forem výuky Při volbě organizačních forem vycházíme z obsahu tématických celků. Současně se však musí respektovat reálné možnosti provozních pracovišť a vybavení učňovského zařízení. 1.ročník skupinová výuka v učňovské dílně, laboratořích nebo na cvičném pracovišti. Základním kritériem výběru je charakter učiva. Zařazují se cvičné práce vyučované frontálně. 2. ročník skupinový způsob výuky v učňovských dílnách, a to převážně na produktivní práci, cvičná pracoviště. Využíváme příležitosti zařadit učně v tomto období na kratší dobu na provozní pracoviště a to po probrání několika témat v učňovských dílnách k procvičení a upevnění dovedností. 3. ročník výuka je realizována na provozních pracovištích. Způsob výuky je individuální, jen výjimečně kombinovaný, zásadně na produktivní práci. 4.1. Učební den v odborném výcviku Vyučovací den je základní vyučovací jednotkou v odborném výcviku. Počet hodin vyučovacího dne v jednotlivých ročnících učebního oboru je stanovena v učebním plánu. Vyučovací hodina trvá 60 minut. Odborný učitel při výuce zdůrazňuje požadavky na bezpečnost, úsporu materiálu, ochranu životního prostředí a estetický vzhled. Sleduje technickoekonomický vývoj v oboru a průběžně zařazuje získané informace do výuky. PLYNÁRENSTVÍ Vyučovací předmět plynárenství poskytuje žákům potřebné vědomosti o instalacích plynovodů a odběrních plynových zařízeních při současném zdůrazňování bezpečnosti provozu v tomto oboru. 28
Cílem předmětu je seznámit žáky s technologiemi montáže, údržby a oprav zařízení souvisejících se spotřebou plynu a jeho dopravu, případně skladováním. Důležitým výchovným cílem je výchova k pracovní kázni, dodržování bezpečnosti práce. V průběhu výuky jsou zdůrazňovány vlastnosti dopravovaného média a z nich vyplývající nebezpečí. Důraz musí být kladen i na význam technické dokumentace, cyklického provádění kontrol a revizí. Je třeba zdůrazňovat dodržování pracovních postupů dle předpisů platných pro plynárenství. Cílové vědomosti a dovednosti spočívají zejména ve znalostech vedení plynovodní přípojky, rozvodu plynu uvnitř objektu, spotřebičů, odvodu kouřových spalin a postupem při zřizování plynových odběrných zařízení. Důležitou podmínkou úspěšné výuky je úzká spolupráce učitelů odborných předmětů a učitelů odborného výcviku. 4.2. Vyučovací hodina odborných předmětů. Vyučovací hodina je přesně časově limitována, trvá 45 minut. Jednotlivé vyučovací hodiny jsou uspořádány do rozvrhu hodin, sestaveného na základě učebního plánu a podle tříd jednotlivých ročníků. V rozvrhu hodin mají být respektovány pedagogicko-hygienické požadavky žáků, nejcennější hodina z hlediska duševní aktivity je druhá a třetí vyučovací hodina, Na které je vhodné zařazovat ty předměty, které jsou náročné na logické myšlení. Předčasné únavě žáků lze rovněž předcházet střídáním předmětů různého zaměření. Cíl hodiny. Každá vyučovací hodina má svůj cíl, k němuž směřují úkoly jednotlivých částí hodiny. Žáci musí být s cílem seznámeni, protože vzbuzuje jejich zájem o vyučování. 29
4.3. Struktura vyučovací hodiny. Strukturní část to je úvodní, základní, závěrečná Didaktická část ta se dělí na část přípravnou, expoziční, fixační, aplikační, kontrolní a hodnotící Volba struktury vyučovací jednotky je dána především: cílem a obsahem učiva stanovenými osnovami zákonitostmi výchovně vzdělávacího procesu volbou adekvátních vyučovacích metod konkrétními podmínkami ve třídě 4.4. Typologie vyučovací hodiny Vychází ze struktury vyučovací hodiny, která se skládá ze všech jejich základních prvků. Jedná se o tzv. základní vyučovací hodinu, pro kterou je příznačné, že obsahuje všechny didaktické části, které tvoří poznávací (gnozeologickou) i funkční jednotu. Specializované typy obsahují pouze didaktickou část. Základní typ vyučovací hodiny: Přípravná část V této části se vytváří organizační předpoklady k práci se žáky a podmínky pro přechod od probraného učiva k novému. Přípravná část obsahuje: a) pozdrav učitele s žáky b) kontrola prezentace a zápis do třídní knihy c) počáteční kontrola úrovně přípravy žáků včetně kontroly domácích úkolů d) zhodnocení stavu přípravy a motivace nového učiva 30
Expoziční část Spočívá v osvojení nového učiva: a) seznámení žáků se vzdělávacím cílem, popřípadě metodickým postupem b) výklad nového učiva za použití didaktických principů c) shrnutí nového učiva a jeho stručný zápis do poznámkových sešitů žáků Fixační část Je určena k opakování a upevňování nového učiva prostřednictvím: a) prvotního procvičování bezprostředně po osvojení nového učiva a aplikace získaných poznatků na jiné předměty nebo praxi. b) zadání domácího úkolu za účelem prohloubení a upevnění osvojeného učiva Aplikační část Směřuje k vytváření dovedností. Žák ovládá učivo tehdy, až získané poznatky dovede aplikovat do praxe. Kontrolní a hodnotící část Spojená se zhodnocením stanoveného úkolu a obsahuje: a) celkové shrnutí nového učiva se zdůrazněním jeho hlavních částí b) celkové zhodnocení průběhu vyučování z hlediska aktivity jednotlivců nebo učebně výrobní skupiny c) závěr vyučovací hodiny Specializovaný typ vyučovací hodiny Tento typ vyučovací hodiny soustředí těžiště pouze na jednu didaktickou část, která se stává základní částí (zahrnuje asi 2/3 učebního času, tj. 30-35 minut vyučovací jednotky). Z hlediska zaměření vyučovací hodiny: a) Expoziční - (výkladovou), kdy si žáci metodou výkladu osvojí učivo b) Fixační - ta je zaměřena na upevňování vědomostí a vytváření potřebných dovedností a návyků 31
c) Aplikační - je zaměřena na využívání osvojených vědomostí a dovedností v praxi d) Diagnostická vyučovací jednotka je zaměřena na zkoušení, hodnocení a klasifikaci žáků e) Motivační - je zaměřena na motivaci žáků před probíráním nového učiva. Jako samostatná hodina se vyskytuje na začátku školního roku tzv. úvodní hodina, v níž žáci získávají přehled o učivu v daném předmětu. Úvodní hodina je pro svou potřebnost a funkčnost zařazena v učebních osnovách. Předností vyučovací hodiny před ostatními formami vyučovacího procesu je: a) Opírá se o pevný, organizovaný a racionální řád výchovně vzdělávací práce. b) Umožňuje dbát psychologických a hygienických požadavků při učení, které zajišťují normální zdravý vývoj a rozvoj žáků. c) Umožňuje racionální využívání učební doby a moderních didaktických prostředků. d) Zabezpečuje splnění základního pedagogického požadavku, aby každý žák byl pod cílevědomým pedagogickým působením učitele. e) Přispívá k všestrannému rozvoji osobnosti. 32
4.5. Příprava učitele odborných předmětů na vyučovací hodinu. Příprava učitele na vyučování odborných předmětů spočívá v důkladném promyšlení a stanovení cílů v návaznosti na obsah učiva, obsahuje volbu organizační formy, vyučovacích metod a prostředků, časový plán a také způsob kontroly a hodnocení dosažených výsledků. Učitel odborných předmětů by neměl zapomínat na obsahovou koordinaci učiva v rámci mezipředmětových vztahů především v návaznosti na odborný výcvik. Po seznámení s potřebnými dokumenty a na základě předběžné pedagogické diagnózy žáků přistupuje učitel k vlastní přípravě na vyučovací jednotku se doporučuje dodržovat následující postup: 4.5.1. Formulace specifických vyučovacích dílů stanovit na základě seznámení s učebními osnovami, tématickým plánem, metodickou příručkou, obsahem učebnice a novinkami v oboru. Pro konkretizaci cílů je vhodné použít sloves jako popsat, určit, vysvětlit, demonstrovat, načrtnout, provést, řešit, srovnat, zdůvodnit apod. Výukové cíle označují, čemu se žáci mají naučit. 4.5.2. Výběr a konkretizace obsahu učiva provést na základě stanovených cílů a dodržení didaktických zásad. Určit hlavní pojmy, principy, vztahy, zákony a pomocné prvky, potřebné údaje, ekonomické ukazatele, souvislosti apod. Stanovit hierarchii významu vědomostí, dovedností a návyků, charakterizovat mezipředmětové vztahy, formulovat konkrétní otázky,praktické úkoly, příklady apod. 4.5.3. Volba organizační formy vyučování typ vyučovací jednotky ( samostatná práce žáků, exkurze a pod.), způsob práce frontální, skupinový, samostatný, kolektivní. 4.5.4. Volba optimálních vyučovacích metod a prostředků velmi obtížné, ale významné. Záleží hodně na pedagogické zkušenosti, může pomoci metodická příručka. Je nutno vycházet za stanovených cílů a dbát didaktických zásad. 33
4.5.5. Určení struktury vyučovací jednotky, konkretizace učebních situací do jednotného, organického celku. a) datum a číslo vyučovací hodiny b) téma, název učiva c) vzdělávací a výchovný cíl d) volba vyučovacích metod a prostředků e) obsahové a časové rozčlenění učiva Při přípravě na vyučovací hodinu se musí učitel odborných předmětů připravit na řešení řady problémů: - způsob motivace a aktualizace učiva použitím odpovídajících metod a prostředků - přípravu technické dokumentace, nákresu na tabuli, případně folie pro zpětný projektor - diferencovaný a individuální přístup k žákům při výkladu nového učiva - organizační zabezpečení praktické činnosti žáků, vypracování systému otázek k procvičení a ověření osvojeného učiva - zabezpečení bezpečnosti a hygieny práce - zajištění pracovní součinnosti žáků - zjišťování a klasifikace pracovních výsledků - vypracování systému úkolů k procvičování a upevnění učiva (včetně domácí úlohy) - pečlivou přípravu přístrojů, materiálů a pomůcek - působení v oblasti profesní orientace - ochranu životního prostředí, vztah k práci, apod. Po realizaci vyučovací hodiny by měl učitel provést její analýzu s cílem porovnat skutečný průběh s plánovaným a konfrontovat předkládané cíle s dosaženými výsledky. 34
4.6. Získávání dovednosti. Srovnáváni výuky soutěž odborné dovednosti. Žák INSTALATÉR z historie po současnost. Tato soutěž vznikla před sedmi lety původně jako soutěž krajská, ve druhém roce jako soutěž regionální a od školního roku 1999/2000 jako soutěž celostátní. U zrodu soutěže stála dohoda mezi CTI ČR se sídlem v Brně a SOŠ, SOU a U Brno Jílová 36g. Dohoda vycházela z velké náročnosti oboru instalatér, který zvláště v posledním desetiletí zaznamenal obrovský skok jak u použitých materiálů, tak v technologiích provedení jednotlivých systémů. Společně s Cechem topenářů a instalatérů ČR se hledala cesta, jak tyto změny co nejrychleji zavést do učebních plánů, jak přinutit jednotlivé školy, aby se nových technologií nebály a jednou z forem, která byla zvolena, byla celostátní soutěž, která by sjednotila úrovně jednotlivých škol a zvláště úroveň budoucích instalatérů. V roce 1999 SOŠ, SOU a U Brno, Jílová 36g společně s CTI ČR požádaly MŠMT ČR o zařazení soutěže Učeň instalatér do seznamu soutěží vyhlašovaných a spolupořádaných MŠMT ČR. Tak se soutěž Učeň instalatér stala oficiální soutěží žáků 3. ročníků SOU v oboru instalatér. Důležitá je zde role vedení BVV, dnes Veletrhů Brno, a.s., které se rozhodlo v roce 2000 při tradičním mezinárodním Stavebním veletrhu zorganizovat veletrh SHK Brno 2000. CTI ČR u toho nemohl chybět, a od samého začátku se stal jedním z hlavních odborných garantů SHK Brno. A to byl jen krůček k návrhu uspořádat finále SOD Učeň instalatér 2000 v době konání SHK Brno 2000 jako doprovodného programu. Vznik nového uspořádání ČR rozdělil stát na 14 nových krajů, naopak SOD Učeň instalatér spojila jednotlivé SOU, vyučující obor instalatér. Z iniciativy CTI ČR vznikla v jednotlivých krajích regionální centra v oboru instalatér a právě tato centra se postupně ujala organizace krajských kol soutěže. Soutěž je tříkolová, skládá se ze školních, krajských kol a republikového finále. V krajském kole soutěží vždy dva nejlepší za jednotlivé školy a to jak 35
v individuální kategorii, tak v družstvech. Vítězové krajských kol jedou na finále do Brna. Učni třetích ročníků soutěží jak z teoretických znalostí, tak ze všech částí obsažených v oboru instalatér v praktické části: instalace vody, plynu a topných systémů v kategoriích o nejlepšího topenáře, vodoinstalatéra, nejlepšího instalatéra a nejlepší krajské družstvo oboru instalatér. Zkrátka je to komplexní zkouška budoucích instalatérů, generálka před závěrečnými zkouškami.snahou pořadatelů soutěže je především rozšíření zájmu o tento náročný obor mezi mladými chlapci žáky základních škol a učilišť, v nichž se adepti tohoto řemesla připravují. Účelem je podpoření soutěživosti mezi žáky, zvyšování a vyrovnávání úrovně výuky na jednotlivých školách, pomoci školám ve vybavení moderními učebními pomůckami. Cech topenářů a instalatérů ČR jako organizátor soutěže zajišťuje pro nejlepší velmi hodnotné ceny a to jak pro kategorii jednotlivců, tak pro vítězné školy z jednotlivých krajů. Není to asi náhoda, že celkovým vítězem této soutěže v roce 2003 se stal žák, pro kterého bylo přípravou k soutěži i zázemí rodinné firmy, ve které má možnost dále rozvíjet a zdokonalovat své teoretické i praktické vědomosti a získávat tak potřebnou zručnost v řemesle. Nejlepší vodoinstalatér, nejlepší topenář, nejlepší ve zpracování mědi a nejlepší v teoretické části zůstal i nejlepším v celkovém pořadí v jednotlivcích Milan Kalianko z SOU stavebního, Brno-Bosonohy, Pražská 38b. Spolu s Janem Švejdou z SOŠ,SOU a U, Brno, Jílová 36g, jako zástupci Jihomoravského kraje, utvořili i nejlepší družstvo v této soutěži. Na příkladě Milana Kalinka je vidět, jak je důležitá praxe nejen ve školních dílnách, ale i v prostředí firmy. CTI vítá, že řemeslo má opět zlaté dno a opět vznikají základy rodinných podniků, které byly před více jak půl stoletím zničeny. 36
Ročník soutěže odborných dovedností Žák INSTALATÉR 2004 V Brně v rámci doprovodného programu mezinárodního veletrhu technických zařízení budov SHK BRNO 2004, se konalo finále 7. ročníku soutěže odborných dovedností Učeň instalatér 2004. Soutěž je vyhlašována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT ČR) spolu s Cechem topenářů a instalatérů ČR (CTI ČR) viz Věstník MŠMT ČR č. 6 z června 2003 jako celostátní soutěž žáků 3. ročníku SOU oboru instalatér a konala se ve třech kolech: školní kola - 12/2003 3/2004 krajská kola - 9.3.2004-2.4.2004 republikové finále - 21.4.2004 22.4.2004 Pokud školní kola organizovaly jednotlivé školy, tak krajská kola se konala na vybraných školách pod záštitou CTI ČR. Organizačním zajištěním celorepublikového finále soutěže, které se konalo v rámci 9. mezinárodního stavebního veletrhu IBF BRNO 2004 a přesněji 5. mezinárodního veletrhu technických zařízení budov SHK BRNO 2004, CTI ČR pověřilo Střední odbornou školu, Střední odborné učiliště a Učiliště, Brno, Jílová 36g a garantem celé soutěže byl ing.andrzej Bartoś, ředitel školy a současně viceprezident CTI ČR pro činnost vzdělávání a legislativní. Finále 7. ročníku SOD Učeň instalatér 2004 bylo slavnostně zahájeno ve velkém zasedacím sále Krajského úřadu Jihomoravského kraje hejtmanem Jihomoravského kraje p. ing. Stanislavem Juránkem, za přítomnosti zástupců Veletrhů Brno, a.s., v čele s generálním ředitelem p. ing. Jiřím Škrlou, prezidentem Cechu topenářů a instalatérů ČR p. Franzem Ziglerem, vedoucím odboru školství KÚ JmK RNDr. Milošem Šifaldou a dalšími významnými osobnostmi z oblasti školství a podnikatelské sféry. Na pozvání garanta soutěže p. ing. Andreje Bartoše se v letošním roce soutěže v kategorii Hosté zúčastnili i zástupci škol ze zahraničí a to SOU stavebné z Povážské Bystrice ze Slovenska, Landesberufsschule für Sanitär und Heizungstechnik z Zistersdorfu z Rakouska a Berufsschule für Sanitär und 37
Heizungstechnik Sien, také z Rakouska. Jejich přítomností se tato soutěž stala soutěží mezinárodní. Obor instalatér je obor s širokým rozsahem prací, obsahuje totiž činnosti vodoinstalatérské, topenářské, vnitřních rozvodů plynu a vzduchotechnické. Pro vykonávání těchto činností je nutno znát technologické postupy při jejich provádění, a to jak teoreticky, tak hlavně prakticky, znát technické předpisy a normy, ale také bezpečnostní předpisy. Pro praktické zvládnutí těchto činností musí instalatér absolvovat svářečský kurs svařování plamenem, kurz pájení mědi a kurz svařování plastů. Právě proto jsou všechny tyto činnosti obsažené v soutěži odborných dovedností Učeň instalatér. Soutěžící se musí na začátku prokázat formou testu na počítačích teoretickými znalostmi z odborných předmětů a předpisů BOZ a po jejich zvládnutí konají praktickou část. Ta má tři části a je velmi náročná, a to nejen na samostatné provedení (soutěžící znají rozsah prováděných prací předem), ale hlavně práci musí zvládnout v časovém limitu a na správnost prováděných prací a dodržení přesných rozměrů finálního výrobku, po celou dobu konání soutěže dohlíží odborná porota. Musí se tedy prokázat při provádění rozvodu z plastu, schopnosti jejich svařování, při svařování rozvodu z černých trubek schopnosti svařování plamenem a samozřejmě při rozvodu otopné minisoustavy z mědi schopnost pájení mědi. Soutěž se konala díky velkému sponzoru Veletrhy Brno a.s., v pavilonu F brněnských veletrhů v době konání veletrhu, a pro většinu soutěžících bylo další překážkou nekonečné množství návštěvníků veletrhu, kteří nejenže okukovali jejich počínání, ale dokonce je přerušovali dotazy na jejich činnost. Nervozita tedy byla veliká. Účelem soutěže je vyhlásit nejlepšího instalatérského učně oboru instalatér v ČR, toho kdo zvládne všechny části soutěže na nejvyšší úrovni. Přesto na přání sponzorů, a nebylo jich málo, bylo vyhlášení i nejlepšího topenáře, vodoinstalatéra, nejlepší provedení rozvodů mědi a nejlepšího v teoretických znalostech, a to jak individuálně, tak i v družstvech. Nutno podotknout, že družstvo bylo vytvořeno vždy ze dvou nejlepších učňů instalatérů v jednotlivých krajích, tedy vítězů krajských kol. Krajů je 14 a jednoduchým výpočtem lze zjistit, že do finále může postoupit až 28 soutěžících. Pro ně je potřeba zajistit velké množství materiálu a pomocných stojanů. Pokud pomocné stojany pracoviště zabezpečilo SOŠ, SOU a U, Brno, Jílová 36g a SOU stavební a U, Brno, Pražská 38b, při finanční podpoře 38