Jan Rýdl text DaviD Mařík Foto PePa Dvořáček
Jan rýdl dělámeprácizastát.alenebrečíme Zatransformace ekonomiky vdevadesátých letech se, jak sám říká, ujal výrobce obráběcích strojů TOS Varnsdorf. Firmu svíce než stoletou historií, vníž pracoval odroku 1978, spolu skolegy manažersky privatizoval avyvedl zkrize. Přišel chlapík aříkal našemu obchodnímu řediteli: Víš, co to je akreditiv? Aon na to:ano, to se pije před jídlem. Schválně si dělal legraci, ale takhle na nás tehdy koukali, vzpomíná Jan Rýdl. Dnes TOS zaměstnává bezmála 500 lidí vpohraničním Varnsdorfu adalších 250 vpobočkách vrumburku aolo mouci. Má tři výrobní závody vzahraničí aobchodní síť vdesítkách zemí. Loni jeho obrat dosáhl 1,7 miliardy korun. Horších letfirma zažila vícero amánanějasný recept: Nikdy hromadně nepropouštěla klíčové lidi avšechny dostupné peníze dala do technického rozvoje ainovací. Vždycky se nám to vyplatilo, míní současný předseda správní rady Rýdl. Jeho největší vášní je teďškola, kterou TOS otevřel před třemi lety aletos pro nidostaví novou budovu za 150milionů korun. Stát nám na to nedá ani korunu, ale my si poradíme, říká Rýdl. Průmyslová výroba v Německu, které je nejdůležitějším obchodním partnerem Česka, podle dat za listopad klesala tři měsíce v řadě.různé instituce snižují odhady růstu světové ekonomiky pro letošní rok. Jak vidí nejbližší budoucnost TOS Varnsdorf, který čtyři pětiny produkce vyváží? Vidíme zobjednávek iztoho, co se děje na trhu, že dochází k ochlazení. Loňský rok byl dobrý, měli jsme obrat 1,7 miliardy korun. I když vykazujeme ztrátu, protože máme mnohamilionovou opravnou položku k nabytému majetku, což zkresluje výsledek,tak jsme de facto udělali 50 až 60 milionů zisku.ale teď cítíme pokles objednávek.za první pololetí je to zhruba o 15 procent, což není existenční ohrožení, ale je to znát. Náš bod zvratu leží kolem 1,3miliardy korun tržeb, kdy máme vše uhrazeno a začínáme tvořit zisk. Vnímáte to jako předzvěst blížící se krize? Podle nás je to takový zlom vkonjunktuře. Za dvatři roky se to zase zhoupne. Ale stoprocentně nás čeká stagnace v našem oboru. Vidíme to i na konkurenci. Teď řešíme, co s kapacitami. Samozřejmě uděláme to, co při krizích minulých ubereme na plynu a přesvědčíme lidi, aby nebláznili a nechtěli nějaké velké peníze, protože bude trošku hůř. Co tedy bude ten útlum znamenat pro vaše zaměstnance? Teď jsme měli kolektivní vyjednávání a dohodli jsme se na zvýšení mezd asi o pět procent, protože tlak okolí je šílený.státní správa přidává 15 procent a vrchní odborář Středula si pořád myslí, že to je málo. Ale naše politikaje dlouhodobě o tom, že nešetříme na pracovní síle. Ani nemůžeme. Hned vedle máme Německo. V Žitavě 20 kilometrů od nás je nádherná strojírna a tam dělají samí Češi. Dostanou 2500 eur měsíčně, což my neumíme, v současných podmínkách to nejde. Ale od začátku se mzdovou politikou snažíme předejít šoku, že se nám najednou fabrika vyprázdní. Jaký je dnes průměrný plat ve vaší firmě? Průměrný plat máme kolem 35 tisíc korunměsíčně. Sociální program je také docela slušný.takže senám daří udržetzáklad kádru, který tvoří TOS Varnsdorf. Přihovorechostrategiijsme zjistili,ženejvětšíohrožení existencefirmyjenedostatek kvalitnípracovnísíly. To máte štěstí, protože řada podniků dnes mluví o tom, že je právě nedostatek lidí brzdí v rozvoji. My jsme před pár lety při hovorech o strategii zjistili, že největší ohrožení existence firmy je nedostatek kvalitní pracovní síly. Protože na trhu práce neseženete nic, zvlášť tady v pohraničí. Ve Varnsdorfu máme státní střední školu, ze kterévyjde 30 až 50 děcek ročně, ale nepoužitelných. Je to důsledek financování škol, které dostávají peníze na žáka. Dopadá to tak, že na místní škole, která byla průmyslovkou, je 52 oborů. Kvalita šla šíleně dolů. Když jsme odtamtud vzali kluka, začínali jsme s ním od začátku. Tak jsme si řekli: Stojí nás to stejně peníze, pojďme, uděláme si školu. Jak dlouho ji provozujete? Po dvou letech bojů skrajem nám ji povolili avroce 2016 jsme školu otevřeli. Zatím máme čtyřiobory, dva maturitní adva učební, od příštího školního roku přibude ještě 19
rozhovor maturitní iučební obor mechatronika. Letos vyjdou první kluci ze třetích ročníků. Musím říct, že firmě to pomůže aužteď to cítíme, protože jsme použili duální systém vzdělávání atikluci od začátku prodělávají veškerou praxi přímo tady na výrobních strojích. Postavili jste kvůli tomu novou budovu? Zatím vyučujeme vprovizorních učebnách vsociálním přístavku výrobní haly.ale dokončujeme aletos včervnu otevřeme novou školu. Navrhovali ji študáci zčvut,kteří do toho dali nekonformní myšlenky.jetozprůmyslového objektu přestavěná krásná škola pro 200 až 250 žáků. Kolik tohle všechno firmu stojí? To víte, lidé nejdřív nadávali, co zase tenrýdl blbne, prachy nemá astaví školu. Ale já jsem ztoho nadšený. Bude to stát 150milionů korun. Stát dává dotace na všechno možné, ale na tohle? Přitom děláme práci za něj. Nedá nám na to ani korunu. Ale nebrečíme. My si poradíme, stát nám nikdy moc nepomohl. A je o studium zájem?kolik máte studentů? Teďmáme tři ročníky avročníku je50kluků. Takže dohromady jich je 150. Abychom to vůbec prosadili, pojal jsem to jako projekt Šluknovského výběžku azapojil jsem do toho dalších deset menších strojařských firem. Jejich ředitele jsem najmenovaldosprávní rady aoni mají za úkol sehnat kvalitní studenty. Takže máme záběr od Děčína přes Českou Lípu až do Liberce. Na náborových akcích dětem irodičům vysvětlujeme, že to má obrovskou perspektivu. Aaťsenestydí za to,žebudou dělat rukama, naopak,žetojevelice ceněné. Já říkám našim klukům: Pánové,když přijdete do hospody ataje plná, tak seněkdo musí zvednout apustit vás sednout, protože jste tosáci. Platí se u vás školné? Neplatí. Naopak nás provoz, na kterýdostáváme necelých 90 procent tarifu, co mají normálně školy na žáka, stojí ročně asi tři miliony korun. Vážete si tedy studenty,že u vás musí po dokončení studia pracovat? Legislativně to jde těžko. Protože zákonný zástupce žáka ho nemůžezavazovat knějakým budoucím povinnostem. Navíc já tady nebudu zaměstnávat kluka, který tu nechce být, ajáhotady přivážu. To je špatná motivace. Já říkám našim klukům: Pánové, když přijdete do hospody a ta je plná,někdo se musí zvednout a pustit vás sednout,protože jste tosáci, líčí budování hrdosti na firmu JanRýdl. dnessikaždýmyslí,žeknow how jevtom,ženěkdonahoře vkonstrukciněcovymyslí anamaluje.blbost.know how sekoncentrujedorukouaumu těchlidí. 20
Jan rýdl Takžejsme se sostatními řediteli ve správní radě dohodli, že nebudeme po studentech vyžadovat záruky,žeunás zůstanou pracovat. Je na nás, abychom jim vytvořili takové podmínky,žetubudou chtít zůstat. Anavstupu do školy jsem nechal do skla vytesat veliké heslo: Neumíš, naučíme tě, nemůžeš, pomůžeme ti, nechceš, nepotřebujeme tě, odejdi. Nemáte přece jen obavy,že za své peníze lidi vyučíte a oni se vám pak rozutečou jinam? Já jsem fanda, optimista,nicméně zatím nemůžu říct, jaký bude výsledek.ale více se bojíme toho, že nebude komu předávat know how. Kvalitní skupina lidí, co vzešla zprůmyslovek před revolucí, pomalu odchází do důchodu. Adnes si každý myslí, že know howjevtom, že někdo nahořevkonstrukci něco vymyslí anamaluje. Blbost. Know howsekoncentruje dorukou aumu těch lidí. Pojďme zpět k vašemu byznysu. Jste vysloveně exportní firma.který trh je pro vás dnes nejperspektivnější? Evropská unie Německo, Francie, Itálie, severské země pro nás vždy byly základem. Ale kromě Číny, kde je pořád ohromný potenciál, je dnes největším tahounem jednoznačně Rusko. Já bych vyměnil všechnyostatní trhy za to, kdybych semohl dostat jako monopolní dodavatel techniky do Ruska. Ještě pořád jsou tam dobréceny aobrovská poptávka. Je to ojejich finančních možnostech. Ale ropa zase stoupne na sedmdesát osmdesát dolarů zabarel aoni ty prachybudou mít. Putin není hloupý. Skutečně chce zrekonstruovat výrobní základnu. Oni mají špičkové technologie, ale když jedete po Ruskuavidíte tyfabriky,je tam potřeba obrovsky investovat. Vy už tammátevýrobní závod... Před pěti lety jsme udělali společný podnik sjedním ruským obchodníkem vjekatěrinburgu, takže tam máme GRS Ural. To je montážní podnik,kam dodáváme naše stroje demontované adáváme je tam dohromady.ono to mělo nějaký vývoj,protože Putin si vymyslel, že část komponentů musíte nakoupit nebo vyrobit vrusku.tose nám podařilo, dnes je ten požadavek asi 30 procent, adíky tomu máme licenci jako ruský výrobce. Tím pádem máme obrovskou výhodu před všemi ostatními. V čem přesně ta výhoda spočívá? Náš partner není nic moc. Kdybybyl lepší, jsme dávno dál. Ale dostali jsme se jako ruský výrobce do státního sektoru. Máme přístup do státních tendrů idoobranného průmyslu. Je to úžasná šance arusko pro nás začíná být trhem číslo jedna. Teďtam chceme rozšířit montážní plochy. Jaké máte zkušenosti s tamními tendry? Ruská byrokracie má punc obrovské zkorumpovanosti. My máme onoho ruského partnera, který mávefirmě podíl 46 procent. Aobchody dělá on. Nikdy jsem se moc nezajímal oto, jak to dělá. Na druhé straně GRS Ural teď začíná prodávat napřímo amáme tamfakt šikovného kluka odsud. Jeho jsem se ptal aonříkal: Ne,nepřichází vúvahu. Já žádné úplatky nedávám, dávám jen legální provize, pakliže midealer zajistí obchod. Vyměnilbychvšechnyostatní trhyzato,kdybychsemohldostat jakomonopolnídodavateltechniky doruska. Zmiňoval jste Čínu. Zpomalování jejího ekonomického růstu vyvolává neklid na trzích. Pociťujete to? Cítíme tam určité ochlazení, ale vnaší branži se týká tak ze dvou třetin čínských firem. Máme tampartnera, který je zoboru, také vyrábí stroje, auněj vidíme dramatický pokles poptávek. Číňané umí, mají dobré stroje, ale vprůměru ještě pořád nedosahují evropské úrovně. Ato ochlazení poptávky se týká spíš klasických technologií. Ty nové, špičkové, které sesnažíme nabízet my,pořád prodáváme, byť tonení takové jako předtřemi roky. Jak funguje společný podnik se zmíněným partnerem? Jmenuje se TOS Kunming ajevjihovýchodní části Číny. Tento joint venture byl založen natom, že my tam poskytujeme dokumentaci aknow how výroby našich strojů aoni nám dají kdispozici distribuční síť avýrobní základnu. Fungujeme tam takhle 12 let. Čínu provází pověst,že nutí zahraniční investory do společných podniků hlavně kvůli zisku jejich know-how. Je to ivašezkušenost? Ano. Ale ono záleží na nás, kčemu je pustíme. My jsme jim dali celou dokumentaci, ale řekli jsme: Tyto komponenty jsou natolik složité, že to tady nezvládnete 21
rozhovor abudeme je dodávat my.hodnotově zhruba čtvrtinu stroje dodáváme zčeska.jde především ojeho srdce, cožje vřeteník. Pravda je, že před těmi 12 lety jste poznal čínský stroj našeho partnera adnes vidíte, že oni už používají naše konstrukční prvky.ale nám to nevadí, protože to hlavní jsme si udrželi. Nám nešlo oto, vyrábět stroje unich, ale etablovat značku TOS na čínském trhu. Cožby bez společného podniku nebylo možné. Je to vaše nejdéle fungující zahraniční výroba.kolik vám Čína tvoří obratu? Teďtam máme trochu horší časy,protože se nedaří čínskému partnerovi. Ale pořád prodáme nějakých 20 30 strojů ročně, krát deset milionů za stroj, to je nějakých 200 300 milionů ročního obratu. Není to moc anemáme tam velký zisk, marže je stejná nebo inižší než tady. Onsikaždý myslí, že včíně se dělá za hubičku. Není to pravda. Když jsme začínali, měli tam dělníci plat vpřepočtu nějakých šest tisíc korun, dnes je to kolem 20 tisíc korun. Za deset let tam platy vzrostly trojnásobně. Čínské vysoké školy stoupají ve světových žebříčcích. Jak hodnotíte odbornou úroveň jejich pracovní síly inženýrů, ale i dělníků? Dělníci jsou takoví umělci. Řeknete jim, co jak mají přesně udělat, ale oni si myslí, že to umí lépe, astejně to udělají jinak. Aby to provedli přesně tak, jak chcete,jeobrovský problém. Zvlášť když je řídí jejich vedoucí. Ale jinak jsou opravdu pracovití. Apravda také je, že když jedete na výstavy, jejich stroje jsou rok odroku lepší ačína obrovským tempem dohání Západ. Výrobu máte ještě na Tchaj-wanu. Odtamtud prodáváte kam? Čína přece nemá Tchaj-wan moc ráda. Politicky možná ne, ale obchodně si velice rozumí. Náš partner na Tchaj wanu vlastní výrobní závod včíně anemá tam problém. Ale my se řídíme na Tchaj wanu jinou filozofií. Vyvinuli jsme novou generaci strojů, které odpovídají požadavkům Průmyslu 4.0. Ale potíž je stím, že tady máme moc velké náklady na to,aby bylstroj za tu cenu prodejný.takže jsme dokumentaci předali na Tchaj wan, kde během posledních 20 let vyrostl průmysl kvalitních subdodavatelů. Už tam vyrábíme Čínští dělníci jsou takoví umělci. Řeknete jim, co jak mají přesně udělat, ale oni si myslí, že to umí lépe,astejně to udělají jinak, říká JanRýdl. 22
Jan rýdl 23
rozhovor JanRýdl(70) Absolvent Fakulty strojní na TechnickéuniverzitěvLiberci pracuje ve firmě TOS Varnsdorf od roku 1978.V roce 1995 ji spolu s kolegy manažersky privatizoval a vyvedl z krize. Dnes má jeho rodina v podniku podíl 66 procent. Jan Rýdl předal vedení synovi a zůstává na pozici předsedy správní rady.dvanáct let byl prezidentem Svazu strojírenské technologie.dostal rovněž několik manažerských ocenění, z nichž si obzvlášť váží loňského umístění mezi TOP10manažery čtvrtstoletí. první prototyp, snímž objedeme pár výstav. Cílem je, aby to byla výrobní základna těchto strojůpro Asii. Akdyž se ukáže, že to nemá dopad na jejich kvalitu, životnost, spolehlivost, začneme nahrazovat evropské subdodavatele těmi asijskými. Protože třeba Siemens už neví, co by si řekl za řídicí systémy. Na mapě vaší prodejní sítě nechybí ani Amerika... Kupodivu nám dobře nahrál prezident Trump. Nutí firmy stahovat výrobu domů anám se tam najednou vynořila spousta poptávek.máme kancelář vchicagu, Čecha, který to tam řídí. Loni jsme tam prodali třimašiny, letos byjich mohlo být pět šest. Velká budoucnost se předpovídá také Indii, podle některých prognóz může být časem druhou největší ekonomikou světa po Číně. Tamjsme měli zastoupení, ale ukončili jsme to,protože Indie je moc složitá anepřináší potřebný efekt. Vše moc dlouho trvá, atak ztrácíme chuť tam pokračovat. Vyvážíte do desítek zemí. Pomáhá vám státní proexportní politika a diplomacie,ať už jde o CzechTrade nebo třeba cesty prezidenta Zemana do zahraničí? CzechTrade jsme využili včíně avindii, spíš ale ktomu, že jsme se dostali do firem. Oni nám tam zprostředkovali kontakty, ale tím to zhaslo. Anechali si to samozřejmě zaplatit. Takže CzechTrade moc nevyužíváme, nemá to pro nás smysl. Pokud jde ocesty politiků, snažili jsme se včíně, když jsme tam začínali, využít zprostředkování tehdejšího ministra průmyslu Grégra. Dostali jsme se do zajímavých firem, ale nakonec jsme si partnera našli sami na výstavě. Já neříkám, že to kničemu není. Je hezké, že vástřeba prezident Zeman uvede jako firmu, ale praktický dopad je podle mé zkušenosti nula. Možná je to tím, že nejsme velká firma. Loni jste oslavili 115 let existence.to zní vzhledem k událostem minulého století skoro jako zázrak... Vminulém století byly podle mě dva zlomové momenty. První byl dramatický poválečný odsun Němců. Těch bylo 23 tisíc ztehdejších 25 tisíc obyvatel Varnsdorfu. Ale TOS měl kliku, že tady byli šikovní lidé, kteřítehdejší orgány přesvědčili, že částněmců tady musí zůstat. Takžebylo umožněno vybrat klíčové zaměstnance pro zachování výroby, protože někdo chytrý tenkrát usoudil, že se to jednou českému průmyslu bude hodit. Adruhýmoment? Firma za předválečného majitele Arno Plauerta dělala všechno možné. Po válce padlo rozhodnutí, že tento podnik bude dělat jen horizontální vyvrtávačky,unichž osa, na níž se otáčí obráběcí nástroj, ležívhorizontální poloze. Atotehdy byla klika, protože horizontka jetaková královna mezi obráběcími stroji. Tensortiment hrál velkou roli vtom, že se TOS dostal tam, kde je. V devadesátých letech během transformace ekonomiky se podnik dostaldopotíží. Někde jsem četl, že jste jeho zachránce.jak se to přihodilo? Já to nerad říkám. Ale ujal jsem se toho. Vpodnikujsem od roku 1978, vdobě revoluce jsem dělal ředitele divize generálek abyly dohady, cospodnikem udělat. Jestli ho dát do kuponovky A já jsem říkal: Pánové,neblázněte, tady je přece dost rozumných lidí, tak topojďme zkusit privatizovat jako management. Tady byltehdy nový pan ředitel, ekonom, aten říkal, že to je blbost. Aspojil se sbelgičany, že to prodáme belgické firmě. Pro mětobylo jako píchnutí vidlemi, protože užtehdy jsem věděl, že Belgičané znás udělají výrobní podnik,vývoj stáhnou aje otázka času, kdy to tady zavřou. Takjsem pořád opakoval: Pánové, mytady zaměstnáváme tisíc lidí, celý Varnsdorf dobřenámnahrálprezidenttrump. Nutífirmystahovatvýrobudomů anámsenajednouvamerice vynořilaspoustapoptávek. 24
Jan rýdl visí finančně na nás. Pořád jsem takhle rýpal, až pan ředitel ztratil nervy avyhodil mě. To nezní jako dobrý začátek. Pak seobjevili nějací pánové zprahy,žedělají privatizační projekty, ať snimi do toho jdeme. Takjsem napsal technickou část privatizačního projektu, kterou jsme poslézetvrdě obhajovali protiamerickým poradcům na ministerstvu privatizace utehdejšího ministra Tomáše Ježka. Dopadlo to tak, že oni řekli: Jste snílkové, moc vám nevěříme, arozhodnutí nepadlo. Já se mezitím živil třeba jako likvidátor bytového podniku vevarnsdorfu. Atorozhodnutí nakonec udělal VáclavKlaus. Moc ho nemusím, protože kuponovka semunepovedla, ale musím uznat, že to byl frajer. Asi mu imponovalo, že jsme zmanagementu ažetochceme, nebo měl slabou chvilku, ale zkrátka nám to podepsal. Za mnou přišel ten člověk zprahy aříká, Honzo, seber se, zítra nastupuješ do TOSjako ředitel státního podniku. Měl jsem za úkol během roku připravit firmu na privatizaci. Takjsem to udělal. Jak jste privatizaci financovali? Na poslední chvíli jsme sehnali peníze od Komerční banky. Za úvěr 300 milionů korunjsem ručil garáží za 30 tisíc. Ale pomohla nám pracovnice banky,která nás znala a zaručila se za nás. Firma byla ve stavu, kdy spousta lidí odešla nebo byla na odchodu, obrat byl 250 nebo 290 milionů ročně a z toho stomilionová ztráta. Prostě hrozné. My jsme to koupili v roce 1995 a v roce 1999 jsme splatili privatizační úvěr. Co bylo nejdůležitější pro obrození podniku? Firma byla závislá na Strojimportu, cožbyl monopol obchodu. Tenserozpadl amyjsme se museli naučit sami si prodávat avybudovat novou síť.samozřejmě jsme použili afilace Strojimportu po světě, ale postupně jsme za dva roky vytvořili životaschopnou síť avroce 2000, za necelých šest let, jsme se dostali na obrat jednu miliardu. Nebylo to tím, že přišel geniální Rýdl, ale spíš souhrou dobrých okolností. Zrovna vtudobu byla konjunkturální vlna, kdy byl zájem ostroje. Apodařilo se nám dát dohromady slušnou partu lidí, která pro to žila. Byly tyhle roky nejtěžší, nebo jste zažili i další krize? První roky byly kruté. Dlouhou dobu, asi desetlet,jsem měl jako generální ředitel apředseda představenstva plat 40 tisíc hrubého. Iostatní lidi jsme drželi zkrátka, prostě nebyly penízeaoni to pochopili, neutekli. Cítili, že bude lépe. Pak přišla krize vroce 2008 a2009. My jsme se dostali až na tři miliardy obratu, prostě to frčelo, ale najednou bum aběhem jednoho roku objednávky spadly na 50 procent. Třetí špatné období bylo vletech 2016 2017, kdy se to zase celé zhouplo amyjsme klesli vtržbách onějakých 20 procent. Teprve loni jsme se dostali tam, kde se potřebujeme nutně pohybovat, tedy na 1,7 miliardy korun obratu. Optimální jsou tak dvě miliardy. Jaký je vášreceptnakrize? Nikdy jsme neudělali nějaké velké propouštění kvalitních lidí. Spíše jsme se uskromnili. Avyplatila se nám idruhá klíčová věc, že jsme vždy vtěch krizových obdobích všechny peníze vrhli do technického rozvoje ainovací. VáclavaKlausemocnemusím, protožekuponovkasemu nepovedla,alemusímuznat, žetobylfrajer. Usnadnilo by vám život přijetí eura? Ano. Nerozumím tomu, proč veurozóně pořád nejsme. Jsem sice technik, ale zekonomie už jsem se něco naučil amyslím, že to je vysloveně politická záležitost. Jste předseda správní rady. Řízení jste předal synovi. Jak si ve vašich očích vede? Nastoupil sem jako vystudovaný ekonom vroce 2000. Vyzkoušel si to vmarketingu, vnákupu, dělal finančního ředitele. Apotom, když jsme se dohodli, to převzal. Střetáváte se někdy? Řeknete mu třeba: to jsi neměl? Jsem opatrný na to, abych mu do toho mluvil. Vím, že když se jednou rozhodnete předat řízení, nemůžete chodit azazády radit nebo do něčeho zasahovat. Občas se mi to nepodaří akafrám do toho, ale snažím se být spíš poradcem. On vzásadních věcech přijde, sedneme si aprobereme to, ale klíčová rozhodnutí dělá on. Pokudjde omoji spokojenost, jsou věci, které bych řešil jinak. Nadruhé straně některá jeho rozhodnutí mají šťávu, dynamiku. Je vidět, že je to mladý kluk.myslím, že jsme ten přechod zvládli aužbych tady nemusel být. 25