Společně na Soutoku. soutok Černošice Lipence Praha 12 Velká Chuchle Radotín Zbraslav

1 Společně na Soutoku Možnosti rozvoje příměstské krajiny kolem soutoku Berounky a Vltavy v Praze 24. - 25. listopadu 2016 soutok Černošice Lipence Praha 12 Velká Chuchle Radotín Zbraslav

2

Program 3 Čtvrtek 24. 11. 2016 Série přednášek zahraničních hostů o konceptu příměstských parků 08:30 08:50 Prezence účastníků 09:00 09:10 Zahájení konference, úvodní slovo 09:10 09:20 Koncept příměstského parku v evropských městech (Teresa Pastor Ramos) 09:20 09:45 Příměstské parky Espace Nature Lille Métropole, Lille, Francie (Pierre Denin) 09:45 10:10 Příměstský park Collserola, Barcelona, Španělsko (Mária Martí) 10:10 10:35 Příměstský park Monsanto, Lisabon, Portugalsko (Fernando Louro Alves) Přestávka na kávu 11:00 11:35 Příměstský park Parco Nord Milano a Parco Agricolo Sud Milano, Itálie (Riccardo Gini a Maria Pia Sparla) 11:35 11:45 Partnerství a spolupráce příměstských parků v Evropě (Teresa Pastor Ramos) 11:45 12:10 Současné aktivity IPR Praha a pilotní projekt PP Soutok (Zdeněk Ent, IPR Praha) 19:30 22:00 Raut v rezidenci primátora Pátek 25. 11. 2016 Intenzivní pracovní seminář k rozvoji území na soutoku Berounky a Vltavy 08:30 08:50 Registrace 09:00 09:05 Zahájení, úvodní slovo 09:05 09:15 Program semináře 09:15 09:55 Úvodní prezentace a příprava na seminář (IPR Praha) 09:55 10:15 Výsledky socioekonomického šetření v území (Czech Globe, AV ČR) Přestávka na kávu 10:40 12:00 Intenzivní pracovní seminář úvodní část 12:00 Oběd 13:00 15:00 Intenzivní pracovní seminář hlavní část 15:00 15:30 Shrnutí výstupů soutok Černošice Lipence Praha 12 Velká Chuchle Radotín Zbraslav

4 Přednášky zahraničních hostů 24. listopadu 2016 Příměstské parky Espace Nature Lille Métropole, Lille, Francie Systém parků vznikl v roce 1995 jako nová spojnice mezi městem Lille a důlním okresem Pas de Calais. Jeho hlavní hodnotou jsou rozlehlé zelené a vodní plochy včetně řek a vodních kanálů v blízkosti metropole. Metropolitní oblast zajišťuje správu přes 1 300 ha přírodních oblastí, které zasahují na území více než 40 obcí. Pierre Dhenin Původně novinář, v minulosti pracoval jako komunikační manažer a ředitel Agentury rozvoje a urbanismu metropolitní oblasti Lille, od roku 2002 do června 2016 byl generálním ředitelem správy příměstských parků Espace Nature Lille Métropole. Dnes v Lille zodpovídá za strategii zřízení metropolitní přírodní oblasti. Zabývá se ekonomikou a sociálními aspekty parků. Příměstský park Collserola, Barcelona, Španělsko Park má rozlohu 8 300 hektarů a je tvořen malým horským masivem v pohoří Sierra de Collserola ležícím v srdci metropolitní oblasti Barcelony. Na území parku se nachází diverzifikovaný středomořský ekosystém, kde převažují lesní porosty s rozlohou více než 5 000 ha. Z tohoto důvodu je chráněným přírodním parkem. Mária Martí i Viudes Doktor biologie, od roku 1993 je generálním ředitelem v Konsorciu příměstského parku Collserola v Barceloně, v roce 1997 se stal generálním tajemníkem asociace FEDENATUR. Jeho tématem je získávání financí pro chod parku a sociální interakce v území. V roce 1995 byl ředitelem 2. sympozia o přírodních oblastech v metropolitní oblasti Barcelona. Příměstský park Monsanto, Lisabon, Portugalsko Monsanto je lesopark, který má rozlohu 1 000 ha a slouží přibližně 2,5 miliónům obyvatel. Typologicky jde o zelený městský park s kopcovitým terénem a s listnatými a stálezelenými lesními porosty. Jeho hlavní hodnotou jsou rozsáhlé zalesněné oblasti v centru města a přirozené propojení s dalšími přírodními rezervacemi a parky v metropolitní oblasti Lisabonu. Fernando Louro Alves Vystudoval management přírodních zdrojů na Technické univerzitě v Lisabonu a pracuje jako hlavní poradce rady města v Divizi řízení parku Monsanto. Je zodpovědný za implementaci Lokálního plánu biodiverzity pro Lisabon 2020 a od roku 2012 pracuje v Městské vzdělávací platformě pro udržitelný rozvoj. Jeho specializací je problematika lesů a lesních porostů na území parku Monsanto. Příměstské parky Parco Nord Milano a parco agricolo sud milano, Itálie Unikátní příměstské parky se rozkládají okolo celého Milánana a slouží zhruba 4,5 milionu obyvatel. Na jejich území se nachází řada starých zemědělských usedlostí s hustou sítí umělých zavlažovacích kanálů, které vytvářejí hlavní identitu parků. Parco Nord Milano a Parco Agricolo Sud MIlano jsou jedním z nejlepších příkladů příměstských parků podobného charakteru v Evropě. Riccardo Gini Zemědělský inženýr, v letech 1989 1992 se zabýval realizacemi projektů Evropské unie, které souvisely s venkovskými oblastmi a zemědělstvím, poté pracoval pro město Milán jako projektant parků a ředitel údržby městské zeleně, od roku 2000 je ředitelem příměstského parku Parco Nord Milano. Jeho tématem je voda a vodní zdroje, sociální interakce a komunikace s veřejností. FEDENATUR Evropská asociace sdružující regionální a místní instituce, které jsou zodpovědné za management přírodních a rurálních území v příměstských a městských oblastech. Asociace vznikla v roce 1997 s cílem podpořit výměnu odborných znalostí mezi svými členy, mezi které patří Itálie, Španělsko, Francie, Portugalsko, Česká republika, Polsko, Belgie a Řecko. Tento rok se asociace FEDENATUR dohodla na sloučení s federací EUROPARC. Teresa Pastor Ramos Byla 14 let koordinátorkou projektů pro asociaci FEDENATUR, kde se mimo jiné podílela na projektech INTERREG IV C - Příměstské parky a INTERREG III B - Příroda metropole Od června 2016 je projektovým manažerem pro rozvoj a politiku organizace EUROPARC. Vystudovala Autonomní univerzitu v Barceloně a mluví plynně španělsky, katalánsky, francouzsky, anglicky a italsky.

5 Intenzivní pracovní seminář 25. listopadu 2016 V rámci intenzivního pracovního semináře, bude diskutován a řešen koncept příměstského parku a možnosti jeho aplikace v Praze na území soutoku Berounky a Vltavy. Park je pro nás metafora pro udržitelný koordinovaný rozvoj území, kde se uživatelé budou cítit dobře a kde se budou moci podílet na jeho vývoji v oblasti kulturní, sociální, ekonomické i ekologické. Říční nivu soutoku Berounky a Vltavy chápeme jako celistvou oblast příměstské krajiny, která je díky své administrativní i majetkoprávní roztříštěnosti zanedbávána a nadměrně exploatována. Má-li být naplněna Koncepce pražských břehů, která počítá se smysluplným rozvojem této oblasti, je třeba hledat mechanismy sdílené zodpovědnosti za celé území a nalézt způsob, jak o něho lze koordinovaně pečovat Na semináři budou přítomni mimo zástupců HMP a IPR Praha také zahraniční hosté, konzultanti a členové výzkumného týmu, kteří se podílejí na přípravě projektu. Seminář není plánován jako jednorázová akce, ale počítáme s tím, že na něj v příštích dvou letech navážeme řadou dalších aktivit. Možnosti sjednocení území, jeho významu a správy budeme hledat za účasti hlavních aktérů a zástupců všech sektorů v oblasti správy území (rovina politická), participace v území (rovina sociálně-kulturní) a identity území (rovina ekologicko-ekonomická). Tento úkol s sebou nese potřebu multioborové spolupráce napříč jednotlivými sektory a vyžaduje vznik nové pružné platformy - Příměstský park Soutok. Budeme diskutovat ve třech oddělených sekcích: SPRÁVA ÚZEMÍ V rovině správy se zamyslíme nad současnou fragmentací území, která zamezuje odpovědnosti za celek a vede k zanedbávání a devastaci příměstské krajiny nebo naopak k rozvoji, který není koordinován ve vztahu k celému území. Budeme se zabývat možnou formou správy parku, způsobem jeho financování a řešením možných konfliktů mezi neziskovým, veřejným a soukromým sektorem. IDENTITA ÚZEMÍ V rovině identity budeme diskutovat možnost sjednocení a průsečíku ambicí, představ a záměrů jednotlivých aktérů v území tak, aby vytvořila srozumitelnou celistvou identitu území pro aktéry, správce i návštěvníky. Zamyslíme se nad možnostmi spolupráce a řešením konfliktů neziskového, veřejného a soukromého sektoru a budeme hledat kvality území, na kterých lze založit jeho identitu. PARTICIPACE V ÚZEMÍ V rovině participace mapujeme sociálně kulturní aktivity v území a hledáme možnosti, jak lze podpořit spolupráci neziskového, veřejného a soukromého sektoru při oživování a zlepšování kvalit veřejného prostranství a posilování vztahu uživatelů k tomuto území. Klademe si otázku, co participace znamená pro různé aktéry, zda je srozumitelná, plánovaná nebo naopak spontánní, jaké hranice a formy tato aktivita v území má.

6poznámky

poznámky7

8poznámky

9 Rešerše Příměstská krajina byla dlouhou dobu na okraji zájmu při definování udržitelného rozvoje našich měst. Byla místem expanze nových potřeb pro rozvoj ekonomiky nebo místem nového bydlení městského obyvatelstva. Tyto nové funkce přinesly do příměstské krajiny mnoho protichůdných zájmů, ekonomických tlaků a rychlých změn, které původně venkovskou krajinu, žijící si po stovky let svým vlastním tempem, zastihly nepřipravenou a bez schopnosti se včas s novými potřebami vyrovnat. Správa formou příměstského parku může takové krajině pomoci se novými potřebami lépe vyrovnat. Základní myšlenkou tohoto nástroje je koordinovaná správa území, jejímž cílem je nalézt onu rovnováhu mezi potřebami venkovské krajiny a místních obyvatel s potřebami města, které bude vždy tuto krajinu ovlivňovat. Následující text popisuje koncept příměstského parku a na několika zahraničních příkladech ukazuje hlavní principy a rysy takové správy území.

10 Obsah I. Koncept příměstských parků a jejich typologie 11 II. Příměstský park v České republice 21 III. Příklady dobré praxe z Evropy 27 Espace Naturel Lille Métropole, Lille, Francie 28 Parc Natural de la Serra Collserola, Barcelona, Španělsko 36 Parque Florestal de Monsanto, Lisabon, Portugalsko 44 Parco Nord Milano, Milán, Itálie 52 Parco Agricolo Sud Milano, Milán, Itálie 60

11 I. Koncept příměstských parků a jejich typologie Příměstský park je komplexním nástrojem pro koordinovaný rozvoj oblasti na rozhraní města a volné krajiny. Správné používání tohoto nástroje umožňuje synergicky rozvíjet nadregionálně významný krajinný, ekologický, rekreační a zemědělský potenciál území. Koncepce pražských břehů, 2014

12 PŘÍMĚSTSKÝ PARK A JEHO KONCEPT Příměstské parky jsou v mnoha evropských městech jedním z hlavních prvků systému zelené infrastruktury velkoměst a metropolí. Vytvářejí spojnici mezi městskou zástavbou a volnou krajinou. Jsou považovány za takzvané tranzitní místo mezi městem a volnou krajinou a hrají důležitou roli v zajištění příměstských ekosystémů. Příměstský park není formou klasické ochrany ve smyslu legislativně chráněných přírodních parků, jde o formu sdílené správy území napříč vlastnickými i administrativními hranicemi. Vytváří nástroje pro integrovaný rozvoj území v ekologické, sociální i ekonomické oblasti. Termín příměstského parku úzce souvisí s asociací FEDENATUR, která od roku 1997sdružuje některé evropské metropolitní a příměstské parky. Jejím cílem je podpořit výměnu odborných znalostí a praktických zkušeností mezi svými členy. PROJEKT PERIURBAN A FEDENATUR Periurban Parks je mezinárodní projekt financovaný evropskými regionálními rozvojovými fondy, jehož cílem je výměna zkušeností a osvědčených postupů mezi manažery příměstských parků po celé Evropě. Tento mezinárodní projekt je zaměřen na navrhování modelů a strategií, které zkvalitní správu příměstských přírodních ploch a jejich spojení s městem. Jde o výsledek dvou evropských iniciativ, a to Green Link z regionu Toskánsko a CityNature, kterou podporuje FEDENATUR). [1] Do projektu je zapojeno 14 partnerů z 11 zemí Evropské unie. Zaměřuje se na správu a utváření příměstských parků v návaznosti na městskou krajinu v souladu s evropskou politikou životního prostředí. To může mít kladný vliv na životní prostředí včetně zastavení úbytku biodiverzity. [2] Ochrana příměstských oblastí je důležitá pro rozvoj lokální a regionální politiky. Projekt Periurban Parks se vztahuje k ekosystému, biodiverzitě a k zelené infrastruktuře, které jsou v současné době diskutovány v EU na mezinárodní úrovni. [3] FEDENATUR FEDENATUR je evropská asociace sdružující regionální a místní entity, které mají přímou zodpovědnost za management přírodních a rurálních oblastí umístěných v příměstských a městských oblastech. Asociace vznikla v roce 1997 s cílem podpořit výměnu odborných znalostí svých členů. V současné době jsou jejími členy Itálie, Španělsko, Francie, Portugalsko, Česká republika, Polsko, Belgie a Řecko. Projekt sleduje tři hlavní cíle: 1) Šíření konceptu příměstských parků 2) Podpora politiky souvisejících s těmito parky 3) Výměna informací o technických a osvědčených postupech s dalšími partnery v území [4] EUROPARC A FEDENATUR Federace EUROPARC vznikla spíše ze zájmu lidí, kteří se zabývají problematikou chráněných území a zjišťují, jak vypadá situace jinde. Jde o federaci přírodních a národních parků, která podporuje zachování evropského charakteru krajiny. Federace je postaneva především na mezinárodní spolupráci. Zakladatelé vytvořili tzv. ústavu přírody, která konstatuje, že hranice pro přírodu nejsou viditelné a neplatí zde konvenční hranice vytvořené člověkem. [5] V květnu v roce 2016 se FEDENATUR a EUROPARC dohodly navázat spolupráci, integrovat a posílit evropskou síť chráněných území. Tak byla vytvořena největší organizace v Evropě zastupující různé typy parků. [6] KLÍČOVÉ DOKUMENTY FEDENATUR Asociace FEDENATUR se řídí několika klíčovými dokumenty a nástroji. Jde například o Evropskou úmluvu o krajině, koncept zelené infrastruktury, Naturu 2000, Strategii biodiverzity 2020, Strategický plán biologické rozmanitosti pro období 2011-2020, který zahrnuje Úmluvu o biologické rozmanitosti, síť chráněných městských a přírodních oblastí, souhrnný akční program pro životní prostředí do roku 2020. Předmětem zájmu asociace je zelená infrastruktura, ekosystémové služby, půdní správcovství, příměstské zemědělství a lesnictví. [7] ZELENÁ INFRASTRUKTURA Pojmem zelená infrastruktura se označují prvky, které spojují přírodní a zastavěné prostředí a zpříjemňují život ve městech. Na regionální úrovni zelená infrastruktura zahrnuje soustavu přírodních oblastí, příměstských parků, dálkových rekreačních stezek, obhospodařovanou lesní a zemědělskou půdu a další prvky, které mají mnohostranný pozitivní vliv na zdraví a kvalitu života lidí a na dobrý stav ekosystémů. [8]

13 PŘÍMĚSTSKÝ PARK V EVROPĚ Příměstský park je jedním z nových nástrojů správy přírodního a zemědělského území v příměstské oblasti. Zajišťuje integrovanou správu nezastavěného území, účinně brání nekontrolovatelnému rozrůstání měst do krajiny a napojuje veřejný prostor na volnou krajinu v okolí. V evropských metropolích, například v Barceloně, Lille, Miláně a Vídni, jde o osvědčený nástroj. Příměstský park může mít několik podob. První z nich je přírodní park, který zahrnuje přírodně cenné oblasti a nejvíce se podobá klasickým velkoplošným chráněným územím. Dále to může být zemědělský park, který pomáhá zajistit podmínky pro rozvoj zemědělství v souladu s dalšími funkcemi krajiny. Může být těsně napojen na jádrovou oblast města s minimálním nebo žádným kontaktem s volnou krajinou. Další formou je renaturalizovaný park v místech postindustriálních ploch v dobré návaznosti na vnitřní území města. V urbanizovaném předměstí je přírodní park specifickým prvkem, který se liší od přírodních zelených ploch především třemi základními rysy: 1) vzdáleností od urbanizované plochy (jádro je součást města), 2) hustotou volných zelených ploch jako protiklad k městské zástavbě a sociálním funkcím, 3) úrovní biodiverzity. Příměstský park může přispět ke zlepšení místních podmínek životního prostředí mnoha způsoby. Například může být přínosem ke zlepšení kvality ovzduší, zadržení nebo uchování vodních zdrojů, omezení rizika povodní, pro ochranu nebo reintrodukci rostlin, živočichů, půdní rozmanitosti a rovněž může sloužit jako nástroj proti rozrůstání města. Příměstský park není nástrojem ochrany přírody a krajiny v klasickém smyslu, ale jde o management zaměřený na integrovaný rozvoj území v oblasti ekologické, sociální i ekonomické. Nejúspěšnější příměstské parky v dnešní době disponují samostatnou výkonnou správou a systémem finančních i regulačních nástrojů. Příměstské parky jsou důležité pro místní hospodářský rozvoj, protože do oblasti především přivádějí turistický ruch, napomáhají rozvoji venkovských oblastí, udržitelnému hospodaření a organické produkci v zemědělských oblastech. Projekt Periurban a příměstské parky mohou sloužit jako příklad, jak implementovat Evropskou úmluvu o krajině, ratifikované ČR při vstupu do EU v roce 2004. Přispívají ke zvyšování povědomí o krajině a dochází k posílení společné identity obyvatel dané lokality. To je v souladu s hlavními cíli úmluvy. Těmito cíli jsou: podpora ochrana krajiny, péče o ní a plánování v krajině, organizovaní evropské spolupráce a na všech úrovních veřejné správy začlenění krajiny do plánovacích, kulturních, environmentálních, zemědělských, sociálních, hospodářských, vzdělávacích politik, které mají přímý či nepřímý dopad na krajinu. Příměstský park by měl sloužit jako inovativní a strategický nástroj pro řešení obecně a kontinuálně špatně regulovaného růstu městského prostředí. Rovněž by měl přispět k řešení jednotlivých cílů, jako je ochrana hodnot životního prostředí a biodiverzity, udržování zdravého životního prostředí pro místní obyvatele. Dále by měl podpořit ty formy sociálního a ekonomického rozvoje, které jsou vnitřně spjaté s městským životním prostředím a jeho unikátními charakteristikami. Pro vytvoření a správné fungování příměstských parků je nutné brát v úvahu 7 aspektů: 1) Politika a regulace Do běžných praktik místního rozvoje je nutné zařadit politiku a plánovací nástroje příměstských parků. Dalším základním nástrojem je definování krajiny pomocí land use a zónování parku. To pomůže správně specifikovat charakteristiky a regulace pro každou zónu v parku. 2) Správa a management Na základě dosavadních zkušeností se jako nejefektivnější jeví nezávislá správní struktura. 3) Životní prostředí Přírodní park by měl být součástí širší ekologické sítě a měl by plnit ekologickou i sociální roli. Pro správnou ochranu parku je důležitá dobrá znalost podmínek životního prostředí oblasti. 4) Sociální a komunikační aspekt Přírodní park vytváří nový model vztahu občanů k okolnímu životnímu prostředí a je místem pro sociálně-rekreační aktivity. Tyto aktivity se liší podle konkrétního typu parku. Pravidelné monitorování návštěvníků a jejich zpětná vazba je rovněž důležité pro každodenní fungování parku. 5) Kulturní aspekt Kulturní dědictví dané oblasti je jedním z klíčových faktorů pro vytvoření a rozvoj parku. Prostředí a zázemí parku je možné využívat k různým kulturním aktivitám například pro školy, širokou veřejnost nebo pro pořádání speciálních kurzů a výzkumů.

14 6) Financování a ekonomie Finanční nezávislost je předpokladem pro rozvoj parku, avšak neměla by se orientovat jen na ekonomické podnikání, ale měla by být orientována především sociálně a environmentálně. 7) Infrastruktura a přístupnost Příměstské parky by měly přispívat k vytvoření městské infrastruktury, a to při maximálním využití výhod a minimálním narušení přírodních a kulturních hodnot. Cestní síť by měla být součástí integrované infrastruktury uvnitř a v okolí parku. Pro lepší dostupnost je vhodné vytvořit mezi městským parkem a okolní krajinou hustou síť cyklistických a pěších tras a například vytvořit také tematické okruhy uvnitř parku. Některé části parku by měly být bezbariérové a přístupné pro handicapované návštěvníky. Všeobecná doporučení pro vytvoření a správu příměstského parku: 1) Zahrnutí místních obyvatel, institucí a dalších zainteresovaných stran. 2) Politicky nezávislá řídicí struktura a správa parku. 3) Odlišná interpretace přírodní a ekologické oblasti a rozpoznání jejich hodnot nebo rozmanitosti, které mohou být pro příměstský park podstatné. 4) Utváření nových spojenectví mezi přírodou a kulturou, mezi obyvateli a životním prostředím. 5) Veřejné financování. [9] Jak již bylo zmíněno dříve, život ve městě má mnoho výhod, ale také nevýhod hluk, znečištění, přelidnění, stres apod. Příměstské parky v blízkosti měst tvoří zdravé prostředí pro volný čas, sportovní aktivity, relaxaci a kontakt s přírodou. Tyto parky mají pozitivní vliv na zdraví lidí. Přispívají také k zachování biologické rozmanitosti a města jsou díky nim atraktivnější a příznivější pro život. Větší města by měla vytvořit jeden nebo více příměstských parků, kde by si lidé mohli vychutnat přírodu bez překonávání dlouhých vzdáleností. ROLE INTERREGU PRO PŘÍMĚSTSKÝ PARK Evropská územní spolupráce, známá jako Interreg, je jedním ze dvou cílů politiky soudržnosti a poskytuje rámec pro provádění společných akcí a výměnu politik mezi národními, regionálními a místními aktéry z různých členských států. Celkovým cílem je podporovat harmonický ekonomický, sociální a územní rozvoj Unie jako celku. Interreg byl založen v roce 1990 jako iniciativa EU s rozpočtem 1 miliardy eur pokrývající výlučně přeshraniční spolupráci. Později byl Interreg rozšířena o nadnárodní a meziregionální spolupráci. Programy Interregu jsou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj na podporu harmonického rozvoje území Evropské unie na různých úrovních. Interreg je založen na třech oblastech spolupráce: přeshraniční (INTERREG A), nadnárodní (INTERREG B) a meziregionální (INTERREG C). Zatím se podařilo podpořit pět programových období: INTERREG I (1990 1993), INTERREG II (1994 1999), INTERREG III (2000 2006), INTERREG IV (2007 2013) a INTERREG V (2014 2020). Pro období 2014 2020 je jedním z hlavních cílů evropská územní spolupráce. [13] S příměstskými parky souvisí především INTERREG IV C Příměstské parky: zlepšení životního prostředí v příměstských oblastech a INTERREG III B Příroda Metropole: Udržitelné město a příměstské přírodní oblasti. [13]

TYPOLOGIE PŘÍMĚSTSKÝCH PARKŮ Základní typologie příměstských parků je založena na příkladech již existujících parků, které se podílejí na projektu Periurban. Toto rozdělení je graficky znázorněno na obrázku Koncepční mapa typologie příměstských parků. Byly definovány čtyři základní typy: chráněný přírodní park, polopřírodní zemědělský park, zelený městský park a renaturalizovaný park. Toto rozdělení bylo definováno i v metodice FEDENATUR. Jde pouze o koncepční rozdělení. V některých případech příměstských parků mohou současně existovat dva i více typů vedle sebe. [1] 15 Koncepční mapa typologie příměstských parků, Periurban Project [volně převzato z: 2] RE-NATURALIZOVANÝ PARK V tomto typu příměstského parku se nachází krajina, která byla původně uměle denaturovaná, případně se zde vyskytovaly průmyslové oblasti, skládky a podobně. Přesná povaha obnovy je různá, ale vždy s sebou přinese novou uměle vytvořenou krajinu a architektonické prvky, které často navazují na přirozené vlastnosti této oblasti. Parky mohou legislativně spadat pod nástroje místní politiky, které poskytují konkrétní doporučení a způsoby plánování (např.územní plán). Příklady takových příměstských parků jsou Seine- Saint Denis, Lille Metropole, Slezská metropole, Parco Nord Milano, Parco Agricolo Sud Milano a park Abredeen. [9] Parco Nord Milano, Itálie (foto: Š. Špoula)

16 CHRÁNĚNÝ PŘÍRODNÍ PARK Chráněný přírodní park se skládá z ploch s vysokou přírodní, biologickou nebo kulturní hodnotou. Obecně se park vyznačuje vysokou mírou živočišné i rostlinné diverzity. Přírodní park Collserola, Barcelona, Španělsko (foto: Špoula) Formy ochrany pro tento typ parku jsou zakotveny v legislativě Evropské unie (např.: NATURA 2000), nebo mohou být zahrnuty do právního prostředí na národní, regionální nebo místní úrovni. Právní předpisy o ochraně přírody udávají některá omezení, pravidla a rámec činnosti, které je možné vykonávat. Zákaz některých využití může mít podstatný vliv na rozvoj parku. Chráněnými přírodními parky jsou například příměstský park v Andalusii, národní park Danube- Ipoly, lesopark Košice, přírodní park Vitosha a přírodní park Collserola. Oblast Lille Métropole, Francie (foto: T. Pastor Ramos) POLOPŘÍRODNÍ ZEMĚDĚLSKO-EKOLOGICKÝ PARK Polopřírodní zemědělsko-ekologický park se skládá ze směsice přírodní a kulturní krajiny, která může zahrnovat i ekologicky významné oblasti, jako jsou například zelené koridory, zemědělská půda, obilná pole, lesy a mokřady. Ačkoli se uvažovalo o legislativě na evropské úrovni, a to zejména v komentáři 2004 EESC o zemědělství v příměstských oblastech, nepodléhá tento typ konkrétním evropským regulacím. Je však předmětem celé řady právních předpisů a politik na národní i místní úrovni. Příklady příměstských parků se zemědělskými oblastmi jsou například Parco Agricolo Sud Milano, Park della Piana Toskánsko a Lille Métropole. ZELENÝ MĚSTSKÝ PARK Lesopark Monsanto, Lisabon, Portugalsko (foto: T. Pastor) Tento typ parku představuje plochy zeleně v těsné návaznosti na městské prostředí, které využívají především místní obyvatelé. Vzhledem k tomu, že se zde mohou objevit různé formy a hodnoty životního prostředí, může být park legislativně předmětem celé řady právních předpisů na různých úrovních. Může například jít o plán lesního hospodářství, místní plány rozvoje zelených ploch a plány rozvoje města. Příklady tohoto typu příměstského parku jsou lesopark Monsanto Lisabon, lesopark Košice, přírodní park Drahaň Troja, Zografou, Slezská metropole, park Aberdeen Hazelhead a Parco Nord Milano. [9]

17 ZDROJE [1] Začlenění přírodních a rurálních oblastí do našich měst. [online]. [10_24_2016] Dostupné z: http://www. periurbanparks.eu/storage/files/50c9beb4457ad.pdf [2] About Periurban parks. [online].[09_15_2016]. Dostupné z: http://www.periurbanparks.eu/live/index. php?a=open&id=4c8ff195aeaf2&ids=4c8ff07964a15&l=en [3] Koncepce pražských břehů, 2014. [online]. [09_15_2016]. Dostupné z: www.iprpraha.cz/uploads/assets/ KONCEPCE PRAZSKYCH BREHU_150Ddpi_KVP-IPR_150116.pdf [4] FEDENATUR. [online]. [09_27_2016]. Dostupné z: www.periurbanparks.eu/live/index.php?a=open&id=4c- 98c4bed7c17&ids=4c90d968c2f17 [5] Europarc Network. [online]. [10_24_2016] Dostupné z: http://www.europarc.org/network/ [6] Fedenatur and Europarc [online]. [10_24_2016] Dostupné z: http://www.europarc.org/network/fedenatur -and-europarc/ [7] Key documents. [online]. [10_24_2016] Dostupné z: http://www.fedenatur.org/en/key-documents-3 [8] Rouse, D.C, Bunster-Ossa, I.F., 2013. Green Infrastructure: A Landscape Approach. Amarican Planning Association. Washingtong. p.159. ISBN-13: 978-1611900620. [9] Periurban parks, Improving Environmental Conditions in Suburban Areas, TOOL KIT, FEDENATUR. [online]. [09_15_2016]. Dostupné z: http://www.forumtools.biz/fedenatur/upload/periurban-commonmethodology -Toolkit.pdf. [10] Městská část Praha Troja - Partneři. [online]. [09_27_2016]. Dostupné z: http://www.mctroja.cz/partneri -projektu [11] Koncepce pražských břehů, 2014. [online]. [09_27_2016]. Dostupné z: http://www.iprpraha.cz/clanek/195/koncepce-prazskych-brehu [12] Košice. [online]. [10_24_2016] Dostupné z: http://www.periurbanparks.eu/live/index.php?a=open&id=- 4c99e23df3c20&ids=4c90d968c2f17&l=en [13] Interreg:European Territorial Co-operation [online]. [10_24_2016] Dostupné z: http://ec.europa.eu/ regional_policy/cs/policy/cooperation/european-territorial/

18 poznámky

poznámky 19

20 poznámky

II. Příměstský park v České republice 21

22 PŘÍMĚSTSKÝ PARK V ČESKÉ REPUBLICE Pro problematiku přechodu mezi městem a volnou krajinou i pro plánování a rozvoj metropolitní oblasti nemáme zatím v Česku potřebné nástroje. I když už není pojem příměstský park u nás neznámý, jedná se o nový nástroj, jehož zavedení by mohlo pomoci právě s udržitelným rozvojem příměstské krajiny. PŘÍMĚSTSKÝ PARK V ČESKÉ REPUBLICE V letech 2010-2012 probíhal v Praze projekt EU s názvem Periurban parks - zlepšení podmínek životního prostředí v okrajových částech měst. Projektu se účastnilo 14 partnerů z 11 zemí EU. Česká republika byla v projektu zastoupena Českou zemědělskou univerzitou v Praze ve spolupráci s MČ Praha - Troja. V rámci projektu bylo navrženo několik pilotních aktivit i na území přírodního parku Draháň-Troja. Ten se rozkládá na ploše 579 ha a zahrnuje 4 městské části Prahy: Troju, Bohnice, Čimice a Dolní Chabry. Značnou část přírodního parku tvoří Trojská kotlina, která představuje na území Prahy rozsáhlou oázu zeleně v říční nivě. Je tvořena řadou zahrad, opuštěných vinic a sadů. Její nejcennější částí je oblast s botanickou a zoologickou zahradou. Cennými oblastmi jsou zvláště chráněná území, například Podhoří, Zámky a Bohnické údolí. Jde o velmi významnou oblast, která je důležitá k zachování krajiny, biologické rozmanitosti, chráněných druhů a ekologické stability území. [1] Důležitým dokumentem, který navrhuje využití nástroje příměstského parku, je Koncepce pražských břehů z roku 2014. Hlavní vizí tohoto dokumentu je kvalitní rozvoj v prostoru řeky, který je celoměstsky významný. V rámci koncepce bylo identifikováno území, vhodné pro vznik příměstské parku. Realizace tohoto parku v příměstské krajině říční nivy Berounky se může stát iniciátorem nového přístupu k péči o nezastavěné území v příměstské oblasti, který je založen na podpoře a rozvoji služeb ekosystému příměstské krajiny a na důležitosti krajiny pro obyvatele. V dokumentu je doporučeno oblast spravovat zvláštní formou ekonomického nástroje, který je v evropských zemích označován jako příměstský park. [2] Signatáři Memoranda o spolupráci jsou: Hlavní město Praha, Praha - Zbraslav, město Černošice, Praha - Lipence, Praha 16, Praha 12 a Praha - Velká Chuchle. Smyslem příměstského parku Soutok by mělo být vytváření různorodých přínosů pro místní obyvatele, návštěvníky a přírodu a společná koordinace při rozvoji v území. Nachází se zde mnoho záměrů, které nejsou vzájemně koordinovány, nebo je jejich realizace problematická. Mezi hlavní záměry v území patří například těžba štěrkopísků Zbraslav, projekt údolnice Berounky, revitalizace Lipanského potoka, splavnění Berounky, Sportovně rekreační areál Radotín, rozvoj Velkotržnice Lipence atd. Protože se tato nezastavěná niva Berounky a Vltavy rozkládá na území několika městských částí, je její rozvoj jako celku podmíněn společnou koordinací při přípravě a realizaci záměrů v území. Nevyužitý potenciál a hodnoty území mohou být příměstským parkem identifikovány a dále rozvíjeny. Ať už se jedná o hodnoty přírodní, rekreační nebo ekonomické. Příměstský park by mohl být řešením pro správu a rozvoj dalších příměstských oblastí v Praze, kterými prochází správní hranice městských částí nebo zasahují i do Středočeského kraje. Jak ukazují příklady ze zahraničí, příměstský park je především nástrojem pro správu krajiny v metropolitní oblasti. SOUTOK BEROUNKY A VLTAVY V PRAZE Prvním krokem ke vzniku příměstského parku Soutok byl podpis Memoranda o spolupráci na rozvoji a budoucím využití území kolem soutoku Berounky a Vltavy. Tímto memorandem vyjádřili jeho signatáři společný zájem na koordinaci a spolupráci při rozvoji krajiny na soutoku Vltavy a Berounky v Praze. Soutok Vltavy a Berounky v Praze (foto: IPR Praha)

23 KONCEPCE PRAŽSKÝCH BŘEHŮ Koncepce pražských břehů je vize hl. m. Prahy o kvalitním rozvoji prostoru řeky zejména jako celoměstsky významného veřejného prostoru. Koncepce zavádí a popisuje příměstský park jako vhodný nástroj pro péči o příměstskou říční krajinu a navrhuje na jihozápadě Prahy založení příměstského parku Soutok, který by tvořil širší území říční nivy kolem soutoku Vltavy a Berounky. [2] Říční niva Berounky po povodni (foto: IPR Praha) PŘÍMĚSTSKÝ PARK SOUTOK Území nivy, které by mohlo být spravováno formou příměstského parku, má rozlohu zhruba 1050 hektarů a rozkládá se na katastrech 6 samospráv. Vlastnická struktura půdy je roztříštěná a nachází se zde okolo 8 velkých záměrů hl. m. Prahy, místních samospráv, státu a soukromých firem. Některé z těchto záměrů jsou spolu v konfliktu a většina z nich není společně koordinovaná, což může bránit v jejich úspěšné realizaci. Většina území se nachází v zátopové oblasti Berounky a Vltavy a proto zde není povolena další výstavba. Hlavní využití má tato krajina v současnosti především pro zemědělství a omezeně i pro rekreaci, nicméně potenciál tohoto území pro poskytování dalších funkcí a služeb je z velké části nevyužitý. Příměstský park Soutok se může stát důležitou součástí systému zelení infrastruktury Prahy a poskytovat jejím obyvatelům řadu ekosystémových služeb. Příměstský park je vhodný nástroj, který umožňuje formou společné správy řešit udržitelný rozvoj území a zvyšovat přírodní i ekonomické hodnoty krajiny. Participace obyvatel z úzermí okolo soutoku (foto: IPR Praha) Území nivy Berounky a Vltavy může mít rekreační potenciál (foto: IPR Praha) ZDROJE [1] Městská část Praha Troja - Partneři. [online]. [09_27_2016]. Dostupné z: http://www.mctroja.cz/ partneri-projektu [2] Koncepce pražských břehů, 2014. [online]. [09_27_2016]. Dostupné z: http://www.iprpraha. cz/clanek/195/koncepce-prazskych-brehu Zemědělství zaujímá nejvíce plochy nivy Berounky na území Prahy (foto: IPR Praha)

24 poznámky

poznámky 25

26 poznámky

27 III. Příklady dobré praxe z Evropy Kapitola pojednává o příkladech dobré praxe příměstských parků v Evropě. Pro tento účel bylo na základě dosavadní praxe vybráno pět konkrétních parků: přírodní příměstský park v Barceloně (Parc Natural de la Serra Collserola), lesopark Monsanto v Lisabonu (Parque Florestal de Monsanto), příměstský park Severní park Milán (Parco Nord Milano), zemědělský příměstský park Jižní Milán (Parco Agricolo Sud Milano) a příměstský park metropolitní oblasti Lille (Espace Naturel Lille Métropole). Na příkladech těchto parků bude popsáno, jak parky vznikly, jaký byl účel založení, jak je nastavena jejich správa a jaké je jejich každodenní fungování.

28 ESPACE NATUREL LILLE MÉTROPOLE, LILLE, FRANICE Metropole Lille byla pro rok 2004 vyhlášena evropským městem kultury. Při této příležitosti vznikla celá řada projektů. V příměstských parcích Lille došlo například k otevření zahrady MOSAIC - interkulturní zahrada, která vznikla participací s veřejností. V téže době vznikl také projekt ARTICULTURE, který se zabýval land artem a do kterého byly rovněž zapojeni místní zemědělci a veřejnost. V rámci evropského města kultury vznikla také první síť, která propojuje a zlepšuje komunikaci mezi jednotlivými zemědělci. Významným krajinotvorným prvkem metropolitního území Espace Naturel Lille Métropole je vodní kanál Deûle pocházející již z 19. století. Od nepaměti sloužil jako spojnice mezi Francií a Belgií. V současné době vytváří kanál hlavní osu parku a těžiště rekreace. Znovu se na něm provozuje plavba a podél jeho břehů vznikl hodnotný biokoridor. ZÁKLADNÍ POPIS Park se nachází 35 km od centra města a je15 minut jízdy ze středu města. Oblast slouží k rekreaci přibližně pro 1,6 milionu francouzských a belgických obyvatel. Metropolitní oblast zajišťuje správu více než 1 300 ha přírodních oblastí na území více než 40 obcí. Rozloha zelených krajinářsky upravených ploch je 350 ha. Typologicky park náleží do tří kategorií současně: polopřírodní zemědělský park, zelený městský park a renaturalizovaný park. V budoucnu se má území o rozloze 100 ha stát regionální přírodní rezervací. [1], [2] Hlavními hodnotami parku jsou rozlehlé zelené a vodní plochy v blízkosti metropole, které jsou utvářeny řekami a vodními kanály. Park se skládá ze 4 území okolo města Lille: Parc de la Deûle (jižně od metropole Lille, na rozloze 400 ha), Val de Lys-Basse-Deûle (16 km dlouhý zelený koridor podél řeky, který spojuje Lambersart, Deûlémont a Deûle), Canal de Roubaix-Marque Urbaine (28 km dlouhý kanál, který spojuje povodí řeky Deûle ve Francii a řeky Escaut v Belgii) a Val del Marque Chaîne des Lacs (řetězec jezer se sítí stezek). [3] Na území se nacházejí lesní porosty, které zabírají třetinu území. Dále zde můžeme nalézt louky, mokřady a zemědělské plochy. Podél vodního kanálu se vine dlouhý ekologický koridor, který je přírodní rezervací a je i předmětem ekologického plánu. Pravidelně je zde monitorována fauny a flóry. [1], [5] Vodní kanál je významným prvkem vybudovaným už v 19. století, kdy se v okolí města rozvíjel textilní průmysl. V této době sloužil jako spojnice mezi Deûle ve Francii a Escaut v Belgii. V roce 1985 s koncem textilního průmyslu byl kanál uzavřen a plánovalo se, že bude přebudován na komunikaci. Avšak místní politici a sdružení chtěli kanál opravit, aby byl opět splavný. V roce 2011 byl obnoven a znovuotevřen pro plavbu lodí. Kanál je v provozu od dubna do října, a to především pro zábavní plavby z Francie, Belgie, Holandska a někdy i ze vzdálenějších míst. [6] PARK V BODECH Rozloha: 1 300 ha Počet obyvatel: 1,6 milionů Rok vzniku: 1995 Správa parku: smíšený správní orgán Syndicate Mixte Typ parku: polopřírodní zemědělský park, zelený městský park a renaturalizovaný park Letecký pohled na metropoitní oblast Lille (foto: T. Pastor Ramos) Vodní kanál Deûle (foto: T. Pastor Ramos)

29 Pohled do části parku Parc de la Deûle (foto převzato z: http://www. wikiwand.com/fr/espace_naturel_lille_m%c3%a9tropole) Plavba po kanálu Deûle je opět v provozu od roku 2011 (foto z: http://www.forumtools.biz/fedenatur/upload/roubaix_3.jpg) Pohled na část zahrady MOSAIC (foto převzato z http:// www.wikiwand.com/fr/espace_naturel_lille_m%c3%a9tropole) VZNIK PARKU, ZPŮSOB A CÍLE ZALOŽENÍ V minulosti oblast metropole trpěla nedostatkem zeleně, proto vzniklo tzv. Metropolitní přírodní území. Ideou bylo vytvořit dvě rozlehlá parková území, a to s ohledem na ekologické, krajinné, sociální a ekonomické aspekty. Pro oblast Lille Metropole byla nejprve definována strategie pro vytvoření zeleného pásu. V tomto území byla prioritou ekologie a dále vytvoření atraktivních bodů pro místní obyvatele (například tematické zahrady, sportovní a rekreační parky a informační centrum), pomocí těchto bodů by bylo možné kontrolovat rozptýlení návštěvníků a upevnit ochranu hodnotných míst. [4] V roce 1995 krajinní zahradníci Simons a Capart navrhli plán parku, který by spojoval město Lille a starý důlní okres Pas de Calais. Ten představoval 25kilometrové rozšíření podél délky kanálu de la Deûle. Park měl tři základní funkce: sanace ekologických zátěží z minulosti, domestikace přírody podpora drobného zemědělství a vytvoření tematických zahrad. V roce 1999 byly v jižní části vytvořeny rozlehlé oblasti napojené na metropoli a vznikl tak park Deûle s rozlohou 100 ha podél 25 km dlouhého kanálu Deûle. [4] Dosud bylo krajinářsky upraveno kolem 350 hektarů. Předběžné studie zahrnují více než 300 hektarů. Během uplynulých 3 let byly vytvořeny přírodní scenérie s ekologickými koridory, došlo k rehabilitaci volně žijících živočichů a byly vystavěny pozorovatelny, cesty apod. V letech 2004 2011 proběhla druhá fáze ve vývoji parku, který je zaměřen zejména na místní zemědělce. Park vznikl s cílem revitalizovat zemědělskoprůmyslovou oblast a také ochránit vodní zdroje. Cílem ochrany je především fauna a flora v přírodně chráněných oblastech parku. Dále také péče o rekreačních oblastí pro návštěvníky, které slouží především k ekologické výchově a ekoturismu. [1], [5] DOKUMENTY Regionální a místní plánovací dokumenty a akce jsou jedny ze základních nástrojů. Pro zemědělské oblasti je stanoven interní zemědělský strategický plán. Piknik v zahradě MOSAIC. (foto převzato z: http://www.enlm.fr/home/ mosaic/restauration.html)

30 MANAGMENT PARKU A JEHO STRUKTURA Od 1. října 2002 je park pod správou smíšeného správního orgánu tzv., Syndicate Mixte Espace Naturel Métropolitain (ENLM), který je reprezentován 40 okresy a radou města Lille. Přidruženými členy je rovněž stát a dále Generální rada Severu a Regionální rada Nord Pas de Calais. Jde o partnerství soukromého a veřejného sektoru. Tento správní orgán řídí zelenou a modrou infrastrukturu ve městě Lille a v okolních oblastech. Kolegium Syndicate se skládá ze společníků, z řádných a poradních členů. Funguje na principu participace. Každý, kdo je členem, může přispívat a participovat na chodu parku. Technické kolegium slouží pro komunikaci se členy. Více než 10 let jsou také zapojováni místní zemědělci. Území parku je rozděleno na 4 sektory: Val del Marque, Val de Lys-Basse- Deûle, Canal de Roubaix a Parc de la Deûle, nacházející se jižně od metropole Lille o rozloze 400 ha. V každém z těchto sektorů byl ustanoven řídící výbor, který sdružuje 3 zástupce města, a dále poradní orgán, který sdružuje všechny organizace využívající přírodní území od lovců až po běžce a zemědělce. Výbory se scházejí každý půlrok. Místní poradní orgány se scházejí jedenkrát za rok a probírají obecná témata jako například šíření invazivních druhů, ochrana přírody a venkovní aktivity. [7] HLAVNÍ AKTÉŘI V ÚZEMÍ Hlavním aktérem je Syndicate Mixte, smíšený správní orgán, který se skládá ze zástupců okresů, z rady města Lille, zástupců státu, Generální rady Severu, Regionální rady Nord Pas de Calais. Dalšími aktéry jsou soukromý sektor, zemědělci, výzkumníci a návštěvníci parku. KAŽDODENNÍ ŽIVOT PARKU V parku běží několik zemědělských programů, výzkumná partnerství (v současnosti probíhá 5 základních výzkumů) a dále také mezinárodní programy ve spolupráci především se sousedními zeměmi. Tyto programy jsou založeny na sdílení informací a předávání zkušeností. [2] Metropolitní oblast provádí pravidelné výzkumy k určení počtu návštěvníků, k přizpůsobení stezek a odpočinkových aktivit. Také se zkoumá spokojenost návštěvníků. Ti jsou tázáni, jak byli či nebyli spokojeni, co by chtěli doplnit apod. V místech, kde nejsou zavedeny poplatky, jsou automatická počítadla návštěvnosti. [8] PROGRAMOVÁ NÁPLŇ PARKU Park je častým dějištěm kulturních akcí. Koná se jich tu až 80 ročně, například umělecký festival mezi jezery, pláže na konci světa, slavnost dětí apod. Kulturní akce organizuje veřejný i soukromý sektor. Kulturní prostředí parku je reprezentováno také zemědělským dědictvím. Pro lepší ochranu a zlepšení ekologických funkcí je park zónován. [2] V roce 2004 bylo Lillé zvoleno Evropským městem kultury. Za tímto účelem bylo v parku vytvořeno několik nových míst. Jedním z nich je zábavní park evokující různé regiony, který se rozkládá na 33 hektarech a dále zde vznikla na ploše 50 hektarů ukázka land artu v parku Deûle a Mozaiková zahrada (Jardim MOSAIC). [9] V roce 2005 bylo v parku vybudovaáno centrum věnované místní fauně a flóře a byly vytvořeny tematické stezky. Informační centrum se zaměřením na potraviny bylo vybudováno v roce 2006. V současné době je možné si park projít pod odborným vedením ekologů s výkladem. FINANCOVÁNÍ PARKU Na financování a na rozpočtu parku se podílejí město Lille, místní samosprávy Lille Mmetropole, města ale také vlastní příjmy. Ty pocházejí především ze vstupného z tematických částí parku, jako jsou: Mozaiková zahrada a Venkovní muzeum, dále pak z pronájmu pokojů v ubytovacích zařízeních v parku a ze smluv s restauracemi. Dalším příjmem jsou podpory z různých dalších zdrojů. Příležitostně přispívá Centrální vláda a regionální vláda. Finanční podporu tvoří 70 % veřejných financí, 20 % soukromých a 10 % jsou příjmy z poplatků za vstupy. [7] KOMUNIKACE A PROPAGACE Principem komunikační strategie je participace veřejnosti. To znamená, že se veřejnost aktivně podílí na vzniku a chodu parku. Na tomto principu například vznikla Mozaiková zahrada, jejíž ideou bylo vytvořit prostředí, kde se bude cítit doma každý návštěvník, ať už místní obyvatel anebo cizinec, a Venkovní muzeum. V roce 2004, během land artových akcí, byli zapojeni také místní zemědělci. V posledních letech vznikl projekt Operace motýl, kdy se do podvědomí veřejnosti dostává význam motýlů v krajině. [9]

31 LILLE - EVROPSKÉ MĚSTO KULTURY 2004 Tematická zahrada s názvem Jardim MOSAIC - Mozaiková zahrada vznikla při příležitosti zvolení města Lille Evropským městem kultutry 2004. Zahrada se rozkládá na 33 hektarech. Nachází se zde osm tematických celků. Koncept byl založen na myšlence vytvořit místo, kde by se našel každý obyvatel metropole. Byli například přizváni umělci, kteří by ztvárnili zahradu svých snů. Projekt Articulture, vznikl při stejné příležitosti a byl zaměřen na umění v krajině a na spolupráci s širokou veřejností. Vzniklo tak území o výměře 50 ha, které bylo poseto uměleckými díly. [9] Síť místních zemědělců je rovněž aktivní. Například díky nim bylo vydáno přes 300 tisíc brožur. Podílejí se také na televizní inzerci parku a pořádají kurzy pro veřejnost. Informačními kanály jsou především tištěné brožury, internetové stránky a informační tabule. [2] DALŠÍ ZÁMĚRY V ÚZEMÍ Jedním z hlavních problémů parku do budoucna jsou budovi na jeho území, které jsou v soukromém vlastnictví a chátrají. Ambicem parku je jeho další rozšiřování. DŮLEŽITÉ POZNATKY PRO PŘÍMĚSTSKÉ PARKY V ČESKÉ REPUBLICE Správní orgán Syndicate Mixte může být inspirativní pro správu a management příměstských parků i v České republice. Tento orgán je založen na spolupráci soukromého a veřejného sektoru a tak byl navázán i dialog se zástupci jednotlivých stran. Přínosem pro území parku bylo konání akcí v rámci prohlášení Lille Evropským městem kultury 2004. Při této příležitosti bylo zrealizováno několik významných projektů. Například v krajině vznikly plochy land artu, na kterém se podíleli místní zemědělci, zapojena byla také veřejnost. Díky tomuto projektu byla vytvořena síť místních zemědělců, která eviduje místní farmy. V posledních letech se věnuje pozornost také ekoturismu a ekologické výchově. Ukázka land artu, vzniklého během projektu Articulture v roce 2004. (foto: T. Pastor Ramos) PROJEKTY ZAMĚŘENÉ NA ZEMĚDĚLSTVÍ V parku se nachází velké množství zemědělských ploch, proto zde běží několik programů zaměřených na zemědělské oblasti. První program Integrace krajiny byl zřízen k zajištění lepšího zapojení zemědělství do krajiny a zároveň, aby se zemědělci také podíleli na ozeleňování místa například vytvářením živých plotů nebo plotů z neošetřeného dřeva. V současné době se do projektu přihlásilo 60 farem. Jádrem programu je partnerství se zemědělci. Druhý program se týká vytvoření sítě zemědělství. Koncept je jednoduchý, avšak kritéria udává zemědělské komora. Zaměřuje se na propagaci zemědělství a zemědělce vybízí, aby poskytovali kvalitní služby veřejnosti jako například přímý prodej vlastní produkce potravin, ubytování, vzdělávací programy. [10]

32 ZDROJE [1] Espace Naturel Lille Metropole. [online].[08_20_2016]. Dostupné z: http://www.fedenatur.org/en/members/ france/espace-naturel-lille-metropole [2] Periurban parks, Improving Environmental Conditions in Suburban Areas, TOOL KIT, FEDENATUR [online]. [09_15_2016]. Dostupné z: www.forumtools.biz/fedenatur/upload/periurban-commonmethodology- Toolkit.pdf. [3] 1300 Hectares de Nature! [online].[08_30_2016]. Dostupné z: http://www.enlm.fr/home/1300-ha-de-nature. html [4] Dhenin, P. 2003. Using vacant space as the engine for new economic development:the experience of Metropolitan Lille (France): In: III Internal symposium on metropolitan and periurban natural and rural area. The system of open spaces in the articulation of metropolitan area. European Association Periurban Parks. [5] Dhenin, P. 2001. Aim: A Green Metropolis. In: Periurban Natural Spaces Approach co-ordinated by Fedenatur. European Association Periurban Parks. [6] Tir, S. 2014. Winning back a canal closed to navigation for 30 years for ecology and tourism. In: Water managment in Periurban Parks: How to promote and perserve this valuable good?european Association Periurban Parks. [7] Tir, S. 2005. The search for new financial support: a constant concern. In: Funding periurban parks. How to involve stakeholdres? European Association Periurban Parks. [8] Dhenin, P. 2013. Involving users in the management of Periurban parks: an impetuous need. In: Society Interaction, Challenge and Opportunity for Periurban Natural Areas.European Association Periurban Parks. [9] Dhenin, P. 2006. Lille Metropolitan Natural Area: Public participation, last stage of communication. Turning consumers into agents. In. Effective Communication. European Association Periurban Parks. [10] Dhenin, P. 2015. Farmers, essential actors in the green infrastructure of Lille European Metropolis. In: Ecosystem Services cupported by Periurban Natural Spaces. Nurturing metropilitan areas to nurture the planet. European Association Periurban Parks.

33 poznámky

34 poznámky

poznámky 35

36 PARC NATURAL DE LA SERRA COLLSEROLA, BARCELONA, ŠPANĚLSKO Přírodní park Parc Natural de la Serra de Collserola se nachází přímo v srdci metropolitní oblasti Barcelona. Je oblíbeným výletním cílem nejen místních obyvatel, ale také návštěvníků ze vzdálenějších míst Španělska i ze všech koutů světa. Díky vysokému zastoupení lesního porostu a hornatosti terénu vytváří vyvýšenou zelenou oázu klidu. Dalo by se rovněž říci, že zdejší lesy tvoří pomyslné zelené plíce města. Park je v současné době mezi obyvateli metropolitní oblasti velice populární, a to především díky zábavnímu parku Tibidabo pojmenovanému podle hory Tibidabo. Park je hlavní atrakcí území a není opomenut v žádném turistickém průvodci. Návštěvníci si velmi oblíbili lanovky a telekomunikační vež Foster, která poskytuje 360 výhled a umožňuje sledovat přírodní krásy okolní krajiny i stopy, které svou činností po sobě zanechal člověk, jako je například městská zástavba. ZÁKLADNÍ POPIS Přírodní park Collserola tvoří malý horský masiv v pohoří Sierra de Collserola o délce 17 km a šířce 6 km. Severní hranici parku tvoří řeka Besòs a sníženina Vallès. Jižní hranice pak řeka Llobregat a město Barcelona. Park leží v srdci metropolitní oblasti s 3 miliony obyvatel, která zahrnuje Barcelonu a přilehlé území s dalšími městy. Celková rozloha parku činí 8 300 ha. Nejvyšším bodem parku je hora Tibidabo (512 m n. m.) s typickým středozemním klimatem. [1] Na území parku se nachází diverzifikovaný středomořský ekosystém, kde na rozloze více než 5 000 ha převažují lesní porosty. Je zde jen několik zemědělských oblastí. Najdeme tady 6 typů přírodních oblastí, a to smíšený les borovic a dubu cesmínového (Quercus ilex), smíšený les opadavých a stálezelených dubů, stálezelené křoviny s malými stromy, lesy podél vodních toků, louky a křoviny a zemědělskou půdu. [2] Park je domovem mnoha rostlinných a živočišných druhů typických pro středomořský ekosystém. Převládajícími dřevinami jsou borovice vejmutovka (Pinus strobus), duby (Quercus sp.) včetně stálezelených druhů. Byly zde rovněž pozorovány endemické druhy členovců Pyrenejského poloostrova. Hlavním vodním zdrojem je Vallvidrera, malá vodní nádrž, která je v území jediným trvalým vodním zdrojem. [1] V parku je rovněž možné najít historicko-kulturní zajímavosti, které jsou staré více než 6 000 let. Dále zde návštěvník může vidět románské poustevny a stopy po hospodaření z 15. až 17. století. [1] PARK V BODECH Rozloha: 8 300 ha Počet obyvatel: 3 miliony Rok vzniku: 1987 Správa parku: konsorcium parku Collserola Typ parku: chráněný přírodní park Pohled na zábavní park na hoře Tibidabo (foto: M. Martí i Viudes) VZNIK PARKU, ZPŮSOB A CÍLE ZALOŽENÍ Park byl založen v roce 1987, kdy byl ustanoven plán na Správu a ochranu životního prostředí. Jeho hlavní cílem bylo definovat ochranu a posílení místních ekosystémů. [3] Telekomunikační vež Foster jako jedna z dominant území. (foto: M. Martí i Viudes)

37 DOKUMENTY Při vzniku parku byl definován tzv. rozvojový plán pro jeho jednotlivé části. Území bylo rozděleno na jihovýchodní, jihozápadní, západní, severovýchodní, severozápadní, východní a centrální sektor. Pro každý sektor vznikl plán v měřítku 1 : 10 000 a byly popsány charakteristiky a problémy ekologického, urbanistického a rekreačního rázu. Na území parku byly definovány i oblasti NATURA 2000. Pro fungování parku jsou zásadní interní dokumenty. V roce 2002 byl ustanoven takzvaný Speciální plán, který definuje uspořádání a ochranu přírodního parku. V roce 2010 byla posílena ochrana území a park byl ze zákona prohlášen přírodním parkem a musí se tedy řídit i národními dokumenty, které se týkají se chráněných přírodních parků. Toto prohlášení také obsahovalo nový Speciální plán, který lépe odpovídá dnešním potřebám. [1] MANAGEMENT PARKU A JEHO STRUKTURA V roce 1999 byl ustanoven správní orgán parku tzv. konsorcium parku Collserola. Řídícími orgány jsou shromáždění a výkonný výbor a dále zástupci ze dvou supra-lokálních orgánů: Asociace rad metropolitní oblasti Barcelona (32 městských rad v dobrovolném partnerství) a řídící rada provincie Barcelony. Dále se na konsorciu podílí 9 městských rad. [3] [4] Poradní sbor se skládá ze zástupců veřejné správy a kulturních institucí, jako jsou různé spolky turistů, vědců, vlastníci subjektů apod. Zástupci se setkávají dvakrát ročně, nebo když je potřeba. Jde o způsob participace veřejnosti, neziskového sektoru a soukromých subjektů. Marià Martí i Viudes, generální ředitel parku Pro dosažení hlavních cílů Speciálního plánu byly zřízeny čtyři správní oblasti: správa a administrativa dědictví, správní oblast rozvoj zastavěných oblastí, přírodní zdroje a veřejné využití a ekologická výchova. Park má také lesní správu, která se zabývá především požární prevencí, dále také zalesňováním a hubením škůdců. [3] Rozhodování v parku prochází čtyřmi úrovněmi. První je shromáždění, které schvaluje rozpočet a velké investice. Další úrovní je výkonný výbor, poté zástupce ředitele a poslední čtvrtou úrovní je ředitel parku. Na rozhodování mají vliv orgány, které se skládají ze zástupců administrativní správy. Marià Martí i Viudes, generální ředitel parku SPECIÁLNÍ PLÁN Plán reflektuje tradice rekreačního využití parku a navrhuje racionalizovat a diverzifikovat ji. Ochrana přírodního parku vychází ze Speciálního plánu pro organizaci a ochranu životního prostředí na území parku. [6] První plán vznikl v roce 1987 při založení přírodního parku Collserola. Byly identifikovány 3 krajinné oblasti: přírodní (41,7 %), polopřírodní (48,7 %) a zemědělská krajina (7 %). Dále byly definovány oblasti s lesním porostem. Součástí byl také dokument všeobecného využití, který popisuje a analyzuje odpočinkové aktivity v parku. Schválením Speciálního plánu vešly v platnost urbanistické zásady, které doplňovaly metropolitní generální plán. Pro dosažení hlavních cílů tohoto dokumentu byly zřízeny čtyři správní oblasti. První z nich správa a administrativa dědictví má za úkol ochranu přírodního dědictví a zajistit, aby bylo dosaženo cílů příměstského parku. Dále tato správní oblast zajišťuje dohled a spolupráci se soukromými vlastníky. Druhá správní oblast rozvoj zastavěných oblastí a prvků je zaměřena na přizpůsobení místa a zařízení parku pro veřejnost. Klade se důraz na začleňování krajiny. Dostupnost rozličných území v parku je regulována pěší sítí. Třetí správní oblast zahrnuje přírodní zdroje, kde na základě principů konzervace a rekultivace je hlavním cílem zabránit činnostem, které by degradovaly životní prostředí. Dalším cílem je posílení a zlepšení těchto systémů. Zde hrají velkou roli výzkumy a spolupráce s univerzitami. V poslední správní oblasti veřejné využití a ekologická výchova je základním nástrojem je ekologická výchova. Hlavním cílem je podporovat spolupráci mezi veřejností a konsorciem, a to prostřednictvím šíření hodnot dané lokality a osvětových programů zacílených na uživatele parku. [2] Jak se společnost a její potřeby vyvíjejí, je potřeba upravovat i tento dokument. Nový Speciální plán byl schválen v roce 2002 a pojednával o uspořádání a ochraně přírodního parku. Při vzniku přírodního parku v roce 2010 byl také vytvořen návrh aktualizace Speciálního plánu. [5]

38 HLAVNÍ AKTÉŘI V ÚZEMÍ Hlavním aktérem v území je konsorcium parku Collserola, dále potom metropolitní oblast Barcelona, provincie Barcelona, katalánská vláda, obce na území parku, veřejnost, organizátoři kulturních akcí, univerzity, výzkumníci a dobrovolníci. FINANCOVÁNÍ Finance zajišťující chod pocházejí především z metropolitní oblasti Barcelona a ze zemské vlády (dohromady 87,6 %, každý se podílí půlkou). Dále přispívá obec Barcelona (3,7%) a regionální vláda (1,8 %). Vlastní příjem činí 2,8 %, soukromý sektor přispívá například na realizaci projektů (1,4 %). Marià Martí i Viudes, generální ředitel parku Hlavními zdroji financí jsou tedy: konsorcium parku, místní samosprávy a privátní investoři. Privátní společnosti přispívají například na vybudování nových cest, pronájem aut a na kancelářské vybavení. Ze soukromého sektoru jsou rovněž financovány publikace. Další příjem vytváří restaurace, které jsou v nájmu. Místní samosprávy finančně přispívají na vytvoření piknikových míst, na vybudování cest, arboreta a dále například na úpravu hráze. Dalším příkladem je externí financování neziskovými organizacemi. Park má také smlouvu s bankou La Caixa, která je v parku investorem. [6] Vyvýšený terén parku poskytuje výhledy do okolí a na město Barcelona. (foto: Š. Špoula) Pohled na odpočinkové místo v parku. (foto: Š. Špoula) MAJETKOVÉ VZTAHY Při vzniku parku v roce 1987 bylo ve vlastnictví metropolitní oblasti přibližně 1 200 ha, což odpovídalo 15,5 % tehdejšího území. Zbytek pozemků byl ve veřejném anebo v soukromém vlastnictví. Byla zřízena správa pro urbanistický rozvoj území. Pozemky se získávaly především klasickými odkoupy pozemků. Docházelo k parcelaci prázdných i zastavěných pozemků. Zároveň byla pro okolí parku doporučena výstavba s nízkou ekologickou zátěží. [7] Aktuálně je 60 % území parku v soukromém a 40 % ve veřejném vlastnictví. Pro vykupování půdy neexistují žádné fondy. K nákupu půdy dochází, když jsou k tomu vhodné příležitosti (zajímavé nemovitosti ke koupi, příznivá cena), anebo když je nutné půdu odkoupit z důvodu realizace projektu. V takovémto případě subjekty, které financují konsorcium, dají mimořádný příspěvek. Marià Martí i Viudes, generální ředitel parku Nově vybudovaná lávka pro pěší. (foto: Š. Špoula) Ukázka zpřístupnění vodní plochy (Vallvidrera). (foto: Š. Špoula)

39 KAŽDODENNÍ ŽIVOT V PARKU V parku je zaměstnáno 83 stálých zaměstnanců a 12 dobrovolníků, jejichž hlavní náplní jsou především tzv. preventivní kampaně, například proti požárům. (údaje z roku 2005). [4] Pro každodenní fungování parku jsou důležití dobrovolníci. V roce 1990 bylo založeno uskupení Dobrovolníci Collserola. Organizace čítá více než 100členů, kteří jsou rozděleni do pracovních skupin. Scházejí se čtyřikrát ročně, aby si předali své poznatky a zkušenosti o prostředí a problémech parku. [8] Občané se mohou podílet na fungování parku tím, že dávají připomínky a návrhy a rovněž se mohou v rámci participace podílet na činnosti poradního sboru. Rovněž tak i neziskový sektor může být součástí tohoto sboru. Soukromý sektor se nepodílí na fungování parku. Existují ale různé dohody o spolupráci s majoritními společnostmi, které jsou s parkem spojené. Marià Martí i Viudes, generální ředitel parku PROGRAMOVÁ NÁPLŇ PARKU Hlavními aktivitami jsou především pěší turistika a horská cyklistika. Velice populární jsou také pikniková místa pro pasivní odpočinek. V parku jsou organizovány túry s průvodcem. Zajímavostí je, že v parku je umožněn i lov, a to na polovině rozlohy území. V posledních letech je oblíbenou činností běh a horská cyklistika. [2] Výzkumná činnost na území parku byla započata již v roce 1987. V roce 2003 byla v parku zřízena biologická stanice, která se zabývá dvěma hlavními výzkumnými úkoly, faunou a ekologií krajiny. V posledních letech se jako dobrý nástroj spolupráce jeví dohody, které umožňují vést dialog s organizátorem akce a s konsorciem. Je tak možné diskutovat o všem důležitém. Podpisem dohody je dosaženo dvou cílů. Prvním cílem je, že organizátor se zavazuje k participaci a druhým, že se podílí na udržování parku formou finančního příspěvku. [9] PLÁN PÉČE O KRAJINU Park Collserola má plán na ochranu a řízení přírodního prostředí a ten reguluje všechny akce v parku. Marià Martí i Viudes, generální ředitel parku DŮLEŽITÉ POZNATKY PRO PŘÍMĚSTSKÉ PARKY V ČESKÉ REPUBLICE Když park vznikal, byl rozdělen do sedmi sektorů a pro každý sektor byl definován rozvojový plán. V tomto plánu byly popsány charakteristiky území a také byly identifikovány problémy. Tento rozvojový plán byl důležitý pro vznik a fungování parku. Dalším důležitým dokumentem pro chod parku je tzv. Speciální plán, který byl vytvořen již při jeho vzniku a který je průběžně aktualizován. Dokument se zabývá uspořádáním a ochranou přírodního parku. KOMUNIKACE A PROPAGACE Pro komunikaci s veřejností a její participaci na chodu parku vznikly dva plány: 1) Komunikační plán, jehož cílem je rozšířit povědomí veřejnosti o přírodních hodnotách území a zároveň nabídnout uživateli radost z pobytu v parku a 2) Plán veřejného využívání. Oba plány jsou součást komunikační strategie z roku 2006. [9] Komunikace s veřejností se uskutečňuje prostřednictvím webových stránek, newstletterů a oznámení a také prostřednictvím sociálních sítí, jako je Facebook a Twitter. Dále vydáváme čtvrtletní časopis, který je rozesílán emailem. Jsme v kontaktu se školami a s univerzitami. Komunikace se soukromým sektorem probíhá prostřednictvím obcí, ale někdy také dochází z naší strany k přímému kontaktu. Marià Martí i Viudes, generální ředitel parku

40 ZDROJE [1] Parc Natural de la serra de Collserola. [online].[08_20_2016]. Dostupné z: http://www.fedenatur.org/en/ members/spain/parc-natural-de-la-serra-de-collserola [2] Cabaneros. L. 2008. Strips of low levels of combustility and the fight against invasive plants species: key points of the vegetation management strategy in Collserola park. In: Vegetation management in periurban natural parks. European Association Periurban Parks. [3] Parc de Collserola. [online]. [08_21_2016]. Dostupné z: http://www.parcnaturalcollserola.cat/ [4] Doménech, M..2003. Model for managing open spaces applied in the Barcelona metropolitan area. In: III International Symposium on metropolitan and periurban natural and rural spaces. European Association Periurban Parks. [5] Martí i Viudes, M., Raventós, I. 2013. Collserola Park: from sporadic use to saturation: seeking a balance among conservation, economic sustainbility and social use. In: Society Interaction. Challenge and Opportunity for Periurban areas. Fedenatru. European Association Periurban Parks. [6] Martí i Viudes, M. 2005. Obtaining complementary funding, public and private, to finance Collserola Park. In: Funding periurban parks. How to involve stakeholders? European Association Periurban Parks. [7] Patronat Metropolità del Parc de Collseerola. 1990. Parc DE Collserola, Plan Especial de Ordenacion y de Protección del Medio Natural Realizaciones 1983-1987, ISBN: 84-505-9502-9. [8] Dunyós, S. 2000. The volunteers of Collserola Park. An example of citizen participation. In: Periurban Natural Spaces Approach co-ordinated by Fedenatur. European Association Periurban Parks. [9] Raventós, I. 2006. Parc de Collserola: Communication strategies to improve public enjoyment of the park. The Bicycle Project. In: Effective communication. European Association Periurban Parks.

poznámky 41

42 poznámky

poznámky 43

44 PARQUE FLORESTAL DE MONSANTO, LISABON, PORTUGALSKO Park se v počátcích zrodu potýkal s řadou problémů a jeho vznik byl bolestivým procesem, dnes je lesopark Monsanto ukázkou malebného městského parku. Rozkládá se na jednom ze sedmi lisabonských kopců jménem Monsanto, podle kterého byl pojmenován. Pro území parku jsou charakteristické lesní porosty, díky nimž je krajinářsky významným prvkem. Lesopark Monsanto sám o sobě nespadá do kategorie přírodního parku. Nenacházejí se zde žádné důležité ekologické hodnoty regionálního nebo národního významu. Hlavní hodnotu parku tvoří rozsáhlé zalesněné oblasti v centru města a přirozené propojení s dalšími přírodními rezervacemi a parky v metropolitní oblasti Lisabonu. Zároveň je park vynikající laboratoří v terénu pro výukové programy, které rozvíjejí povědomí o místním středomořském ekosystému. ZÁKLADNÍ POPIS Park se nachází v jihozápadní části Lisabonu jen 15 minut jízdy autobusem od centra města. Jde o příměstský lesopark, který existuje již 76 let. Rozkládá se zhruba na 1 000 ha a slouží přibližně pro 2,5 milionu obyvatel žijících v příměstské a městské oblasti. Typologicky jde o zelený městský park s kopcovitým terénem a s listnatými a stálezelenými lesními porosty. [1], [2] Největší přírodní hodnotu území tvoří lesní porosty. Zdejší ekosystém s širokou škálou živočichů i rostlin je vskutku bohatý. Roste zde například 6 druhů dubů včetně dubu korkového (Quercus suber), dále eukalypty (Eucalyptus sp.), borovice pinie (Pinus pinea) a podobné středozemní dřeviny. [3] Původní lesní porosty jsou ničeny lidskou činností od dob, kdy se začalo stavět město Lisabon. Až v posledních letech se situace zlepšuje. [3] Pohoří Monsanto je podle archeologických nálezů osídleno již od pravěku. Během 18. století byl vybudován impozantní akvadukt, který zásoboval území vodou. V témže období v severní části území vznikalo významné aristokratické sídlo Panství markýze z Fronteiry. Tento počin učinil z oblasti jednu z nejluxusnějších čtvrtí. Byla zde založena i další panství. V druhé polovině 19. století se území stalo významným geostrategickým místem. Vznikaly zde vojenskéobjekty, které chránily město před nepřátelskými útoky. [3] PARK V BODECH Rozloha: 1 000 ha Počet obyvatel: 2,5 milionů Rok vzniku: 1940 Správa parku: Lisabonská radnice - oddělení zelené infrastruktury Typ parku: zelený městský park Pohled na lesopak Monsanto. (foto: T. Pastor Ramos) VZNIK PARKU, ZPŮSOB A CÍLE ZALOŽENÍ První myšlenka o zalesnění území pochází již z roku 1868 a patří zahradním architektům Ribeiro a Delgado. Další návrhy vznikly koncem 20. let 20. století, kdy se věnovala pozornost hlavně zalesňování a vytvoření oblasti pro sport, hry i odpočinek. V severozápadní části byly navrženy i plochy s jezery, kde by bylo možné trávit volný čas. Díky nové politice během 30. let 20. století se lesopark mohl stát realitou. Park byl v této době místními obyvateli Pohled na zalesněné kopce parku Monsanto.(foto: T. Pastor Ramos)

45 Pohled na zříceninu Mlýnu Tří křížů. (foto: T. Pastor Ramos) Na snímku je zachyceno odpočinkové místo s grilem. (foto: T. Pastor Ramos) považován za zelené plíce města. Podle návrhů architekta Keila do Amaral byl ve 40. letech realizován projekt na lesní městský park. Plán však nebyl v té době plně realizován. Snad i proto se volné plochy staly útočištěm portugalského letectva a dalších institucí. To definitivně vedlo ke znehodnocení původního záměru. Z počátku byl park, až na některé výjimky olivovníků podél silnic, zcela v bezlesém stavu. Zalesňování bylo v kompetenci obce Lisabon a začalo se s ním v roce 1940. V letech 1960 až 1990 docházelo k přirozené sukcesi lesního společenstva a od roku 1990 se pozornost zaměřuje na kontrolu invazivních druhů. Park se během své existence potýkal s celou řadou problémů. Ačkoli byly hranice území jasně vymezeny v tzv. plánu GROER, nikdy nebyly zákonně stanoveny. A tak docházelo k tomu, že některé pozemky nebyly vůbec vyvlastněny a jiné byly naopak zastavěny. Ke striktnímu vymezení parku došlo až v roce 1979. Během této doby na území původně zamýšleném pro park vznikla řada veřejných institucí jako například škola, univerzita, nemocnice, rádiová stanice a věznice. Cílem založení lesoparku byla ochrana a zachování lesních porostů a vytvoření lesních biotopů. Dalšími cíli jsou opětovné introdukování místní fauny a flóry, zajištění míst pro hnízdění ptáků a vytvoření ekologických koridorů. DOKUMENTY Pro fungování parku jsou zásadní některé národní dokumenty. Je to například lesní hospodářský plán, který byl schválen Národním lesním úřadem, dále potom územní plán, ekologická síť, strategie rozvoje území. Byly také definovány chráněné krajinné prvky. [2] Pohled na vyhlídku Sportu. (foto: T. Pastor Ramos) MANAGEMENT PARKU A JEHO STRUKTURA Správa příměstského parku spadá pod lisabonskou radnici, konkrétně pod oddělení zelené infrastruktury. Plánování probíhá tedy na místní úrovni městská rada. Jde o veřejnoprávní subjekt. [1] V současné době máme oddělení, které zajišťuje údržbu veškeré zeleně ve městě. Ale vše je zajišťováno soukromými podniky. Dále máme oddělení, které zajišťuje ekologickou výchovu a vzdělání jak ve městě, tak i v parku. Bezpečnost návštěvníků parku zajišťuje městská policie. Fernando Louro Alves, lesní inženýr Amfiteátr uvnitř parku. (foto převzaté z: http://static.panoramio.com/ photos/original/96327500.jpg)

46 HLAVNÍ AKTÉŘI V ÚZEMÍ Hlavním aktérem v území je městská radnice, dále místní rada pro chráněné území, organizátoři kulturních a vzdělávacích akcí, návštěvníci a také veřejné instituce, které se nacházejí na území parku. Jsou to školy, univerzity, nemocnice, věznice a rádiová stanice. FINANCOVÁNÍ PARKU Kulturní objekty dostávají finanční podporu jak z veřejného, tak i ze soukromého sektoru. Také jsou financovány správou parku. [2] Rozpočet pro park pochází především z peněz městské rady. V malé míře jsou realizovány projekty, které by mohly pomoci, ale v současné době je velice těžké shánět nějaké sponzory. Krize uplynulých let bohužel zničila řadu našich firem a podniků. Ty v současné době jen přežívají a nejsou schopny investovat do veřejného zájmu. Fernando Louro Alves, lesní inženýr MAJETKOVÉ VZTAHY Hlavním vlastníkem půdy je město Lisabon a park spadá do kompetence městské radnice. Fernando Louro Alves, lesní inženýr KAŽDODENNÍ ŽIVOT V PARKU Širší veřejnost v současné době se nijak nepodílí na chodu parku. V minulosti byly pokusy realizovat otevřené shromáždění pro širokou veřejnost, ale bohužel ne moc s velkým účinkem. Je to i proto, že v důsledku krize mají obyvatelé dvě zaměstnání a už jim nezbývá čas zajímat se například o dobrovolnou činnost pro park. Struktura zaměstnanců, kteří se podílejí na každodenním fungování je následující: 80 lesních strážců, 1 lesní inženýr, 2 architekti, 1 krajinný architekt, 1 biolog, 1 chemický inženýr, 1 sociální vědecký pracovník, dále 4 pedagogové, 4 recepční a ještě 3 další zaměstnanci. Všichni spadají pod jednoho ředitele a pod městskou radnici. Fernando Louro Alves, lesní inženýr PROGRAMOVÁ NÁPLŇ PARKU V parku je definováno několik oblastí pro různé druhy aktivit. Návštěvník zde může nalézt místo jak pro aktivní využití jako například trasy pro horská kola, běžce a bruslaře, tak i pro pasivní odpočinek. Nachází se zde například rekreační a piknikový park, amfiteátr, kemp, centrum pro aktivity a infocentrum TRASA BIODIVERZITY V parku byla vytvořena nová naučná trasa, která se zabývá tématem biodiverzity. Trasa pro pěší s 18 zastaveními, které pojednávají o městu, o přírodních a kulturních hodnotách, návštěvníka seznamuje s více než 150 druhy rostlin a živočichů. Návštěvníkovi nabízí 14 km dlouhou procházku. [3] Naučná trasa biodiverzity je doplněna o informační tabule a další mobiliář. (foto převzato z: http://passear.com/wp-content/ uploads/2015/01/014.jpg) LES A PLÁN LESNÍHO HOSPODAŘENÍ Význam lesoparku Monsanto tkví především v 1 000 hektarech zalesněného území v centru města. Podle národního lesnického úřadu se zde vyskytují různé druhy lesních porostů. Proces zalesnění byl zdlouhavý, v době vzniku parku zde bylo bezlesé území. Park procházel třemi zásadními fázemi vývoje lesního společenství: 1. 1938-1960: tvorba lesa 2. 1960-1990: přírodní rostlinná sukcese 3. 1990 - nyní: kontrola invazivních druhů Park je držitelem certifikátu lesního hospodaření, který spadá do přední světové certifikace, proto je vázán k udržení úrovně a kvality lesního hospodaření. Z tohoto důvodu byl také vytvořen dokument zabývající se lesním hospodařením. Tento plán pochází z roku 2010. O dva roky později, v roce 2012, ho schválil Národní lesní úřad. Plánu definuje geografické aspekty parku, programy a kritéria pro pomoc při požáru a při výskytu chorob v parku. [2] [4]

47 lesoparku Monsanto, které návštěvníkovi umožňuje o parku získat informace. V parku se často konají kulturní akce jako například hudební a filmové festivaly, které pořádá soukromý sektor. Vzdělávací akce pro veřejnost organizují vzdělávací instituce. Takovým příkladem může být vzdělávací program s názvem Park lesní škola, který nabízí řadu herních aktivit, jejichž hlavním cílem je ocenit historii parku, jeho charakteristiku a biologickou rozmanitost. KOMUNIKACE A PROPAGACE Jelikož park spadá do kompetence města, i komuniakace se řídí na základě jehojich postupů. V posledních letech je snaha o dialog prostřednictvím setkání, ale ne vždy se setkáváají s úspěchem. Fernando Louro Alves, lesní inženýr Správa životního prostředí vytvořila dokument, který zdůrazňuje nový koncept plánování a správy a který zlepšuje informovanost o ekologickém významu parku. Očekává se zlepšení využívání parku ze strany návštěvníků. Největším problémem, se kterým se park v minulosti potýkal, bylo vnímání parku místními obyvateli. Jejich obraz je rozostřený několikaletým nezájmem správních orgánů a nízkou informovaností veřejnosti. Tento problém byl částečně překonán vytvořením loga parku s červenou veverkou, která je pro území parku typická. [1] Další významný problém je nedostatek informací, které by byly dostupné pro veřejnost. V posledních letech jsou pro veřejnost hlavními informačními zdroji především brožury, internet a informační tabule. V nedávné době vyšly speciální publikace zaměřené na venkovní aktivity v přírodě. První z nich se jmenuje Venkovní aktivity a obecně pojednává o outdorových aktivitách v Portugalsku a druhá se zaměřuje na lesopark Monsanto a jeho venkovní aktivity. [2], [3] V dnešní době se především zaměřuje na kontrolu invazivních druhů, které likvidují současné lesní porosty. [3] Existuje plán péče ve smyslu lesního hospodářství z roku 2012, který je průběžně aktualizován. Dále máme plán Využití území a plán revitalizace lesoparku Monsanto. Tento plán vznikl v roce 1991 a byl také průběžně aktualizován. Ale v současné době je kompletně zastaralý. Z tohoto důvodu jsme požádali o vypracování nového plánu, který by měl být připraven před příštími volbami v roce 2017. Fernando Louro Alves, lesní inženýr DALŠÍ ZÁMĚRY V ÚZEMÍ Park se potýká s nedostatkem dlouhodobých strategií a absencí globálního plánování v prostorech mezi městem a krajinou. Z DŮLEŽITÉ POZNATKY PRO PŘÍMĚSTSKÉ PARKY V ČESKÉ REPUBLICE Přestože se potýkal s celou řadou nepříjemností, nakonec vznikl hodnotný příměstský park, který je vyhledáván širokou veřejností. Park v počátcích bojoval s tím, že nebyl v povědomí veřejnosti. Z tohoto důvodu bylo navrženo logo, které znázorňuje červenou veverku. Park se tak dostal do povědomí široké veřejnosti a útrapy v počátcích byly zapomenuty. Na území parku se nachází především lesní porost, který je cenným krajinotvorným prvkem. Protože se v parku nachází široké spektrum vegetace a jde o významný prvek, byl ustanoven lesní hospodářský plán. Tento dokument se zabývá správou lesních porostů, jak by se do budoucna měly vyvíjet. Komunikace s veřejností probíhá především prostřednictvím webových stránek. Ale bohužel park nemá vlastní stránky. Dále využíváme e-maily a facebook. V současné době jsou informace o parku k nalezení na stránkách lisabonské radnice. V parku jsou také organizovány aktivity, které pomáhají park propagovat. V minulosti vycházely také newslettery, které si v současné době nemůžeme dovolit. Fernando Louro Alves, lesní inženýr PLÁN PÉČE O KRAJINU Park je držitelem předního světového certifikátu lesního hospodaření, který držitele zavazuje k udržení úrovně a kvality lesního hospodaření.

48 ZDROJE [1] Parque Florestal de Monsanto. [online].[08_20_2016]. Dostupné z: http://www.fedenatur.org/en/members/ portugal/parque-florestal-de-monsanto [2] Periurban parks, Improving Environmental Conditions in Suburban Areas, TOOL KIT, FEDENATUR [online]. [09_15_2016]. Dostupné z: www.forumtools.biz/fedenatur/upload/periurban-commonmethodology- Toolkit.pdf. [3] Camara Municipal de Lisboa. Parque Florestal de Monsanto. [online].[08_20_2016]. Dostupné z: http:// www.cm-lisboa.pt/viver/ambiente/parque-florestal-de-monsanto [4] Cruz, C. S. 2008 Vegetation management in the forest park (Lisbon). In: Vegetattion management in periurban natural spaces. Fedenatru. European Association Periurban Parks

poznámky 49

50 poznámky

poznámky 51

52 PARCO NORD MILANO, MILÁN, ITÁLIE Oblast příměstského parku Parco Nord Milano se nachází v údolí řeky Pád, proto již od nepaměti zde agrární činnost určovala ráz krajiny a byla zdrojem obživy místních obyvatel. V minulosti bylo území parku nekultivovanou industriální krajinou se stopy zemědělství. Bylo to právě zemědělství, které po sobě zanechalo největší a nejvýznamnější stopu v krajině. Pro závlahu místních polí byla vybudována hustá síť vodních kanálů, které dnes hrají významnou roli v identitě území. V nedávně době byla tato síť doplněna o další vodní díla, například o jezera, fontány a nádrže. Vznikl tak ucelený vodní systém. Na území parku se nachází řada starých zemědělských usedlostí a stavení. Některé z nich byly zrekonstruovány a staly se oblíbenými objekty. Jako příklad lze uvést Cascino Centro Parco, který je jak technickým zázemím, tak i místem pro konání kulturních akcí. ZÁKLADNÍ POPIS Park severní Milán, jak již název sám napovídá, leží v severní části Milána a také na území sousedních měst Sesto San Giovanni, Cinisello Balsamo, Bresso, Cormano a Cusano Milanino. Jde o unikátní italský příměstský park, typu zeleného městského parku a slouží zhruba pro 1,5 milionu místních obyvatel. Zároveň je jedním z nejlepších příkladů podobného typu parků v Evropě. Plocha parku dnes zaujímá 629 ha a návštěvník zde může nalézt rozsáhlé lesní porosty, louky, kopce, liniovou zeleň a okrasné květnaté záhony. Několik oblastí parku by mělo být v budoucnu překvalifikováno na zelené plochy s vybavením pro rekreaci. Park hlídají dobrovolní strážníci. [1] Park se nachází v údolí řeky Pád a hlavní činností tady vždy bývalo zemědělství. Byla zde vybudovaná hustá síť zavlažovacích kanálů, které jsou dnes důležitým prvkem parku. Další hlavní hodnotou je ekosystém opadavých lesů a mokřadů. [2],[3] V parku se nacházejí dvě významné vily historické a umělecké hodnoty. První z nich Villa Torretta byla postavena v roce 1500. Její interiér je bohatý na fresky ze 17. století. Budova byla z důvodu chátrání odkoupena od původních majitelů. Prošla rekonstrukcí a dnes se zde nachází prestižní kongresový sál a hotel. Druhou významnou stavbou v parku je Villa Manzoni, jejíž nejstarší část pochází z konce 17. století. Vila je situována v severní části parku a spolu s přilehlým parkem je stále v soukromém vlastnictví. V současné době je místem konání rautů, slavnostních večeří, výstav, konferencí a je rovněž místem setkávání. [1] [4] PARK V BODECH Rozloha: 629 ha Počet obyvatel: 1,5 milionů Rok vzniku: 1970 Správa parku: konsorcium Parco Nord Milano Typ parku: zelený městský park Vodní kanály propůjčují parku unikátní identitu místa. (foto: Š. Špoula) VZNIK PARKU, CÍLE A ZPŮSOB ZALOŽENÍ Park vznikl v roce 1970 nařízením vlády a v roce 1975 byl zřízen regionální park k renaturalizaci severního předměstí města Milána. Hlavní práce začaly až v roce 1983, kdy hlavním předmětem zájmu byla zeleň parku. Během dalších 30 let se především zalesňovalo, vysazovalo a budovaly se cesty, osazovalo osvětlení a další vybavení parku. Díky regionálnímu zákonu z roku 1983 jsou v dnešní době 4 příměstské parky Park je oblíbeným místem setkávání. (foto: Š. Špoula)

53 v Itálii řazeny do kategorie regionálních parků a dva z nich jsou zahrnuty do projektu Periurban Parks (Parc Nord Milano a Parc Agricolo Sud Milano. [2] V roce 2000 se krajinářské úpravy zaměřily i na vodní toky. Byla remodelována řeka Seveso, vyčištěny břehy a také byla vytvořena dvě velká vodní díla. Vznikl tak ucelený vodní systém s novými jezery, fontánami, kanály a nádržemi. Území parku spadá do systému Villoresiho kanálu. Cílem založení parku bylo poskytnout odpočinek pro místní obyvatele a dále environmentálně-vzdělávací služby. Hlavním cílem ochrany je vytvořit lesní stanoviště pro volně žijící živočichy. [1] Ukázka systému vodních kanálu v území parku. (foto: Š. Špoula) VODA JAKO DŮLEŽITÝ ZDROJ BIODIVERZITY V PŘÍMĚSTSKÉM LESOPARKU Geograficky území parku spadá do oblasti, pro kterou jsou charakteristické hojné srážky a přítomnost velmi bohaté hydrogeografické sítě s řadou řek a jezer. Kromě toho zemědělské tradice doprovází historii údolí řeky Pád po více než staletí. Tato tradice pomohla formovat hustou síť umělých kanálů, které přivádějí do území vodu pro závlahu polí. Tyto vodní kanály propůjčily místu jeho charakteristický vzhled i v dnešní době. Ačkoli je v území dostatek vody, jediným přírodním vodním zdrojem je řeka Seveso. Její tok byl kolonizován zpracovatelským průmyslem, který do řeky vypouštěl odpadní vody a byla tak poničena kvalita vody. V roce 2000 byla situace už více než kalamitní. Ve stejném roce byl zahájen dlouhodobý proces obnovy vodního toku. Dochází k čištění, remodelaci a k ochraně říčních břehů. Dosavadní výsledky jsou velice zajímavé. Byl vybudován vodní systém s novými jezery, fontánami a kanály, které do oblasti přivedly nový život, a to jak z pohledu návštěvníků, ale především z hlediska přírody a její biodiverzity. [3] DOKUMENTY Pro chod a fungování příměstského parku je závazných několik dokumentů. V první řadě jde o dokumenty národního a regionálního významu národní a regionální zákony o ochraně přírodních oblastí, Natura 2000, regionální plánovací dokumenty, strategický rozvoj území. Dále například jde o dokumenty místního významu, jako jsou územní plán, ekologická síť, lesní hospodářský plán a v neposlední řadě interní dokumenty specifické zákony o příměstském parku. [1] MANAGEMENT PARKU A JEHO STRUKTURA Jde o veřejnoprávní subjekt, k jehož správě bylo v minulosti ustanoveno konsorcium Parco Nord Milano. Na správě parku se také podílí ministerstvo životního prostředí a je zde přenesená odpovědnost na stát a na místní radu chráněného území. Správní rada parku jmenuje Společenství parku, které se skládá z předsedy a z pěti dalších členů, jeden z nich je jmenován regionem Lombardie. Funkční období Společenství je na 5 let. [5] HLAVNÍ AKTÉŘI V ÚZEMÍ Hlavními aktéry v parku jsou správní rada parku, ministerstvo životního prostředí, místní rada chráněného území, region Lombardie, vlastníci historických objektů, vlastníci pozemků (na území parku je letiště, nemocnice a hřbitov), zemědělci, návštěvníci, dobrovolníci a přátelé parku. Pohled na nově vybudované jezero, které je součástí nového vodního systému. (foto: Š. Špoula) FINANCOVÁNÍ PARKU Finance pro chod parku pocházejí z velké části od místních samospráv, regionální a místní vlády. Veřejné finance jsou využívány především pro údržbu parku, na platy zaměstnanců a na splácení půjček bance. Tomaso Colombo, kontakt s veřejností

54 V roce 2004 se začal připravovat sociální audit, který podporuje komunikaci a vztahy s přáteli parku. Hlavní investice parku pocházejí od partnerů parku. Například v roce 2004 byl rozpočet kolem 6 milionůeur, které byly rozděleny následovně: řídící služby jako údržba zeleně, znovuzalesňování (40,94 %), management (31,82 %), projekty (15,76 %), administrativa (4,44 %), finance (4,23 %) a život v parku (2,80 %). [6] MAJETKOVÉ VZTAHY Získávání půdy je pomalý a dlouhodobý proces. Z celkové rozlohy 629 ha je struktura vlastníků půdy následující: veřejná plocha 354 ha (přístupné prostory pro park), 35 ha zemědělská půda, 21 ha soukromé sportovní zařízení, 76 ha letiště Bresso, 97 ha soukromá a veřejná zastavěná plocha (nemocnice, hřbitov, škola) a 46 ha další (silnice, parkoviště apod.). V současné době je výhledově připraveno k odkupu dalších 100 hektarů. S výkupy půdy se začalo postupně již před 50 lety. První odkup byl impulzem i pro ostatní majitele, aby začali půdu v okolí nově vznikajícího parku prodávat. Peníze na odkup půdy jsou získávány z banky a je nastaven splátkový kalendář. Ostatní půda je ve veřejném vlastnictví a její odkup není výhodný, protože jde o plochy letiště, hřbitova, nemocnice a průmyslové oblasti). Tomaso Colombo, kontakt s veřejností Park slouží jako zelená oáza klidu a vyhledávaným místem odpočinku pro místní obyvatele. (foto: Š. Špoula) Pohled na zrekonstruovanou Villu Torretta s dětským hřištěm. (foto: T. Colombo) KAŽDODENNÍ FUNGOVÁNÍ V současné době se o park a jeho správu stará 40 stálých zaměstnanců a 200 dobrovolníků, bez kterých by se chod parku neobešel. Pro chod parku je důležitá kooperace s neziskovým sektorem. Příkladem takové spolupráce může být zaměstnávání handicapovaných a mladých lidí, kteří se především starají o údržbu parku. Dále je navázána spolupráce s neziskovým sektorem při vzdělávacích akcích a při konání výstav. Tomaso Colombo, kontakt s veřejností Nejnavštěvovanějším místem, které zároveň vytváří páteřní pilíř v organizaci parku, je Cascina Centro Parco. Jde o skupinu zrekonstruovaných zemědělských stavení, které v dnešní době slouží jako technické zázemí pro údržbu parku a pro zaměstnance, ale také jako centrum regionální dokumentace a pořádají se zde různé večírky, rauty apod. Do každodenního chodu parku jsou rovněž zapojeny soukromé subjekty z okolí formou dárcovství, například věnováním rostlinného materiálu potřebného k výsadbě. Tomaso Colombo, kontakt s veřejností V parku je rovněž vyhrazené místo pro konání vzdělávacích akcích, zaměřených na environmentální výchovu. (foto: Š. Špoula) Příklad každodenního fungování parku - úkázka údržby travnatých ploch. (foto: Š. Špoula)

55 PROGRAMOVÁ NÁPLŇ PARKU Historické a kulturní dědictví parku představuje hlavní cíle návštěvníků. Jde například o již zmiňované Villu Torreta a Villu Manzoni, dále divadelní památník, bývalou kontrolní věž letiště Bressa a malou pevnost kryt. Památky jsou otevřeny denně a nejsou zpoplatněny. V parku se rovněž pořádají kulturní akce, které organizuje především park. Hlavními kulturními akcemi jsou Microlab, Festival parku, sportovní akce (např. Alpin Cup), divadelní představení nebo komentované prohlídky bunkru. Další významné akce se konají především o jarních sobotách a nedělích. Je to například Jazz festival, pouštění draků nebo den ekologických a environmentálních knih. Vybavení nabízí návštěvníkům širokou škálu možností pro volnočasové aktivity. Na volnočasové aktivity je určeno skoro 50 ha z rozlohy parku. Dále se zde nachází 60 km pěších a cyklistických stezek. V parku si například návštěvníci mohou zahrát americké kužely, šachy a užívat další sporty na místech k tomu určených. Je zde i speciální místo vyhrazené pro hry dětí. Pro pasivní odpočinek může návštěvník využít piknikové místo s množstvím stolků a laviček. Nachází se zde i zahrádka, o kterou se stará široká veřejnost, především v důchodovém věku. [1] KOMUNIKACE A PROPAGACE V současné době neprobíhá reklama v pravém slova smyslu. Park už má totiž dostatek návštěvníků a často je i přeplněn. Forma reklamy je využívána pouze v případě, když se konají nějaké akce a festivaly. Tomaso Colombo, kontakt s veřejností Hlavními principy šíření a poskytování informací je participace veřejnosti, propagace partnerství a sociální zapojení. V roce 1999 byla uspořádaná první konference na téma komunikace ( Řeč parku ). Bylo zde řečeno, že park není jen prázdným místem mezi budovami, ale je místem, kde probíhá každodenní život. Byla rovněž definována komunikační strategie. Jako hlavní informační zdroj slouží internetové stránky parku. [7] Spolupráce se školami probíhá již od konce 80. let 20. století, kdy vznikly první environmentálně vzdělávací aktivity. V parku se vzdělává přibližně 300 žáků ročně. V nedávné době byla zrekonstruovaná tzv. Zelená aula, která je během víkendů cílem školních skupin, ale i rodin, které mají zájem o environmentální vzdělání. [5] PLÁN PÉČE O KRAJINU Při vzniku parku nebyl k dispozici žádný hlavní krajinný plán. Ten vznikl až po 20 letech existence a fungování parku. V současné době jsou také k dispozici dílčí plány péče o krajinu. Tomaso Colombo, kontakt s veřejností DALŠÍ ZÁMĚRY V ÚZEMÍ Hlavním záměrem v území je obnovit biodiverzitu, a to především v místech, která v minulosti sloužila pro průmyslovou výrobu. DŮLEŽITÉ POZNATKY PRO PŘÍMĚSTSKÉ PARKY V ČESKÉ REPUBLICE Pro území parku jsou charakteristické vodní kanály, které v minulosti sloužily pro závlahu zemědělských ploch. V dnešní době vede podél vodních kanálů i přes ně hustá cestní síť hojně využívána návštěvníky. Spolupráce se soukromým a neziskovým sektorem je pro každodenní fungování parku zcela zásadní. Neziskový sektor je například zapojen do vzdělávacích aktivit. Soukromý sektor se podílí na chodu parku finančně. ZDROJE [1] Parco Nord Milano. [online].[08_21_2016]. Dostupné z: http://www.fedenatur.org/en/members/ italy/parco-nord-milano [2] Parco Nord Milano. [online].[08_21_2016]. Dostupné z: http://www.parconord.milano.it [3] Gini, R. 2014 Water, source of biodiverzity in an Urbam forest as the Parco Nord Milano. In: Water management in Paeriurban Parks: How to promote and preserve this valuable good? Fedenatur. European Association Periurban Parks. [4] Historie outline of Villa Manzoni. [online]. [09_18_2016]. Dostupné z: http://www.villa-manzoni. it/eng/villa-manzoni-storia/villa-manzoni-storia.asp [5] Periurban parks, Improving Environmental Conditions in Suburban Areas, TOOL KIT, FEDENATUR [online].[09_15_2016]. Dostupné z: www.forumtools.biz/fedenatur/upload/periurban- CommonMethodology-Toolkit.pdf.

56 [6] Gini, R. 2005. Social audit and the protected areas, Giving value to the work of park, From constructipn to use:results and perspectives. In: Funding periurban parks: How to involve stakeholders? Fedenatur. European Association Periurban Parks. [7] Colombo, T, Gini, R. 2006 The Park in the heart of the people: between mass medai and interpersonal communication. In: Effective communication. Fedenatur. European Association Periurban Parks.

poznámky 57

58 poznámky

poznámky 59

60 PARCO AGRICOLO SUD MILANO, MILÁN, ITÁLIE Parco Agricolo Sud Milano je místem, kde se snoubí historické, kulturní i přírodní dědictví. Ochrana životního prostředí je úzce spjata s ochranou zemědělské činnosti, která byla pro tuto oblast v historii určující. Identita místní krajiny je založena na zemědělství. Lidská činnost zde byla zaměřena na regulaci a tvarování vodních toků tak, aby se zvýšilo jejich využití pro zemědělské, ale i vojenské účely. Například již italský filozof a spisovatel Cattanoe se ve svých knihách o této krajině zmiňuje jako o krajině konstruované. Území parku má bohatou historii. Historické a kulturní dědictví této oblasti tvoří kláštery, zámky, farmy a budovy, které jsou dnes vedeny jako industriální památky. Tyto památky jsou tichými svědky, jak zde v minulosti rolníci žili a hospodařili. Zároveň jsou pro návštěvníky typickými destinacemi pro nedělní výlet. ZÁKLADNÍ POPIS Zemědělský park Jižní Milán se rozkládá na 47 000 ha a jeho spádová oblast činí 3 miliony obyvatel. Z typologického hlediska jde o polopřírodní zemědělský park. Území bylo rozděleno na podoblasti: západní, jihozápadní, jihovýchodní a východní. Park spadá do kompetence provincie Milán a při jeho vzniku byl vytvořen komplexní projekt, který se týká více než poloviny území a 61 měst. Park má tvar půlkruhu a vytváří zelený pás kolem města. Místní ho nazývají plícemi metropole. V území se praktikuje tzv. příměstské zemědělství, tj. zemědělství, kde důležitou roli hraje místní kontext. Zemědělské plochy zaujímají téměř 90 % území a utvářejí tak hlavní identitu parku. [1] [2] Z malé části se zde nacházejí také mokřady, bažinaté a fluviálnílokality, které jsou domovem vodních a bažinatých rostlin (Alnus, Populus, Salix, Juncus, Carex apod.). Pro území kolem vodních toků jsou určující právě křivky a meandry řek. V současné době jsou organizovány a aplikovány projekty a programy na udržitelný rozvoj. Park je v programu Natura 2000 a je také navrženo mnoho přírodních rezervací jako ploch společenského zájmu. [1] [3] Lidská činnost byla v tomto území zaměřena na regulaci a tvarování vodních toků. Během staletí v okolí těchto toků vznikaly různé stavby, například kláštery (Chiaravalle, Mirasole a Viboldone), hrady (Rocca Brivio, Melegnano a Bussero, Cusago) a později se začaly objevovat i vily a usedlosti (Villa Invernizzi, Villa Ca Resta acascina Grande). [3] PARK V BODECH Rozloha: 47 000 ha Počet obyvatel: 3 miliony Rok vzniku: 1990 Správa parku: provincie Milán Typ parku: polopřírodní zemědělský park a renaturalizovaný park Letecký pohled na zemědělskou plochu na území zemědělského parku Jižní Milán. (foto: T. Pastor Ramos) VZNIK PARKU, ZPŮSOB A CÍLE ZALOŽENÍ V uplynulém století docházelo ke špatnému hospodaření, k neuspořádané výstavbě a znečišťování vodních toků a také k urbanistickému rozpadu v okolí měst. Tento špatný stav vedl v 60. letech minulého století ke zrodu myšlenky na založení parku. (Pohled na rozsáhlé zemědělské plochy. foto: T. Pastor Ramos)

61 Během dalších 20 let se koncept stal realitou a vznikly i právní nástroje na zajištění správy parku. Byla snaha vytvořit území, kde spolu bude koexistovat zemědělství a rekreace. Nový zákon z roku 1983 umožnil vznik národního parku Jižní Milan. Toto území bylo identifikováno jako území důležité pro životní prostředí a doplněno o legislativní text metropolitní pás a zemědělský park. Během 90. let 20. století byl park legislativně potvrzen. V té době byly vytvořeny první základní správní nástroje nezbytné pro zajištění hlavního cíle, a to obnovení a posílení území. V roce 1990 vznikl regionální zákon číslo 24, který umožnil zrod instituce Zemědělský park Jižní Milán. Zemědělsko-lesnická činnost byla základním cílem tohoto zákona. Byly definovány 3 základní elementy, které reprezentují park: příroda, tradice a umění. Park vznikl za účelem podpory a ochrany zemědělských aktivit, krajiny a přírodního ekosystému. Hlavními cíli jsou ochrana a zlepšování životního prostředí a krajiny mezi městem a volnou krajinou, vytvoření ekologické rovnováhy v metropolitní oblasti a podpora aktivit obyvatel města. Základním a ústředním prvkem pro sjednocení těchto cílů je zachování a podpora zemědělské činnosti. [1] [2] [3] DOKUMENTY Park má několik závazných dokumentů. V první řadě jde o dokumenty národního a regionálního významu národní a regionální zákony o chráněných a přírodních oblastech, Natura 2000, regionální plánovací dokumenty, strategický rozvoj území. Dále jsou závazné územní plán, ekologická síť a také interní dokumenty jako lesní hospodářský plán a specifické zákony o příměstském parku. [2] Ukázka zavlažovacího kanálu, konkrétně se jendá o Fontanile Nuovo. foto převzato z: http://parcosud.cittametropolitana.mi.it/parcosud/en/ Pohled na vodní plochu Boscoincitta. foto převzato z: http://parcosud.cittametropolitana.mi.it/parcosud/en/ MANAGMENT PARKU A JEHO STRUKTURA Správa parku podle regionálního zákona číslo 24/90 patří do kompetence provincie Milán. Místní obce také hrají důležitou roli, a to především ve vzdělávání a dostávání parku do podvědomí široké veřejnosti (vzdělávací environmentální programy). [1] Na snímku je zachycen statek Castello. (foto převzato z: http://parcosud.cittametropolitana.mi.it/parcosud/en/ HLAVNÍ AKTÉŘI V ÚZEMÍ Hlavním aktérem je provincie Milán, do jejíž kompetence park náleží. Dále potom místní samosprávy, zemědělci, soukromí vlastníci objektů, a návštěvníci. Jižní zemědělský park. (foto převzato z: http://www.scattidigusto. it/2016/05/05/milano-migliori-cascine-mangiare-aperto-parco-agricolo-sud/)

62 FINANCOVÁNÍ PARKU V roce 2010 vznikl sjednocující projekt na rozvoj a financování, který je na regionální úrovni evropských operačních programů. Jeho cílem je vytvořit jednotný rámec managementu uvnitř parku. Základními tématy jsou zemědělství, příroda, krajina a historie. [4] KAŽDODENNÍ ŽIVOT PARKU Během existence parku bylo vytvořeno několik projektů. Koncem 90. let vznikl například Speciální zemědělský projekt a řada dalších projektů a studií, jejichž cílem je zlepšit znalosti o krajině, podpora zemědělství a životního prostředí. Na každodenním fungování se také podílejí dobrovolníci a veřejnost. [2] PROGRAMOVÁ NÁPLŇ PARKU Zemědělskou krajinou a metropolitním územím vede síť tras (pěší i cyklostezky), které spojují přírodní krásy s historicko-kulturními odkazy minulosti. Typickými destinacemi pro nedělní výlet jsou například opatství Viboldone, Mirasole a dále Chiaravalle. [1] Také místní farmy poskytují návštěvníkům parku řadu služeb. Jde například o produkci kvalitních potravin, catering, přímý prodej, ubytování, environmentální výchovu, environmentální služby, údržbu krajiny, sportovní aktivity a venkovský turismus. [5] Vzdělávací akce jsou pořádány institucemi, další akce jsou v kompetenci parku. Hlavními událostmi jsou vzdělávací workshopy, koncerty klasické hudby, tematické semináře, letní školy o restaurování památek, zemědělské přípravné školy. Kulturní akce nejsou nijak zpoplatněny. [2] Milán v roce 2015 hostil EXPO 2015. S tím i souvisí LET projekt (Landscape Expo Tour), jehož cílem bylo vytvořit 10 okružních tras s délkou 12 až 36 km. Do tohoto projektu bylo zapojeno 31 místních samospráv. [4] PROJEKTY ZAMĚŘENÉ NA ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělství pokrývá téměř 90 % rozlohy parku a je tudíž nejvýznamnějším činitelem při tvorbě identity místa a genia loci. Z toho důvodu vzniklo několik programů na podporu zemědělství. Začátkem 20. století vznikly dva významné projekty. Prvním z nich je SITPAS projekt (The Sud Milano Park s Land Information System), který zaznamenává každou funkční zemědělskou usedlost do mapy. Zároveň v databázi shromažďuje informace o její rozloze a velikosti. Na území parku hospodaří v současné době 910 aktivních zemědělců. Druhým projektem je tzv. projekt Parc. (Agricultural Products in Catering), který se zaměřuje na kvalitu produktů a umožňuje místním zemědělcům získat nálepku Producent kvality životního prostředí. [5] METROBOSCO Projekt s názvem Metrobosco má za úkol podpořit nový lesní porost na území provincie a vytvořit tak rozsáhlý lesní porost zahrnující celou metropolitní oblast. Tím by mělo dojít k vytvoření zeleného prstence kolem metropolitní oblasti. Projekt je uskutečňován na několika úrovních, vychází od občanů a dále je do něho zapojen i region Lombardie. [7] KOMUNIKACE A PROPAGACE V minulých letech byl zpracován komunikační plán, jehož hlavním předmětem je komunikace jménem parku. Využívá především třech základních strategií: 1) znalost území, 2) smysl sounáležitosti a 3) využití veřejností. Park není jen o zemědělství, ale nabízí také rekreační, kulturní a sportovní využití. Proces vysazování stromků a realizování projektu Metrobosco (foto převzato z: http://www.ricoh.it/about-ricoh/news/2010/ 20100614-metrobosco.aspx)

63 V uplynulých letech byl započat projekt na parková informační centra tzv. Park points, která jsou umístěna na celém území parku. V současné době jich je 22 a další 4 vznikají. Jejich cílem je poskytnout uživateli detailní informace o území příměstského parku. Zahrnují i místní samosprávy, organizace a farmy, které zajišťují přímý kontakt s obyvateli. Existují dva typy center. Prvním jsou tzv. odlehčená informační centra, která poskytují všeobecné informace o příměstském parku a druhým typem jsou informační centra v plné síle, která mají podrobnější informace o území, kde se nacházejí. Informační centra vydávají publikace a zviditelňují park. Dalším informačním kanálem jsou internetové stránky parku. V posledních letech je snaha vytvořit síť na půjčování kol. [6] PLÁN PÉČE O KRAJINU Byly definovány dvě základní osy v péči o krajinu: podpora aktivního zemědělství a ochrana a péče o zemědělské dědictví, které nejsou přímo spjaty se zemědělskou produkcí (např. kláštery, farmy, živé ploty, zavlažovací kanály a vodní zdroje). Jelikož je na území až 90 % zemědělské plochy, dochází v posledních letech k implementaci nové evropské zemědělské politiky, která radikálně mění zemědělský sektor, ale zároveň má vliv na způsoby hospodaření. Byla identifikovaná nová strategie, která chrání příměstské prostory přispívající k identitě příměstské oblasti. [2] [3] ZDROJE [1] Parco Agrocilo Sud Milano. [online].[08_21_2016]. Dostupné z: http://www.fedenatur.org/en/members/ italy/parco-agricolo-sud-milano [2] Periurban parks, Improving Environmental Conditions in Suburban Areas, TOOL KIT, FEDENATUR [online].[09_15_2016]. Dostupné z: www.forumtools.biz/fedenatur/upload/periurban- CommonMethodology-Toolkit.pdf. [3] Parco Agricolo Sud Milano - Introduction. [online].[08_25_2016]. Dostupné z: http://parcosud. cittametropolitana.mi.it/parcosud/en/parco/ [4] Palestra, M. 2015 Functions and services for the metropolitan city od Milan: the experience of the Parco Sud Milano. In: Ecosystem services supported by Natural Spaces. Nutring metropolitsn areas to nuture the planet. European Association Periurban Parks. [5] Bremilla, B. 2005. The Parco Agricolo Sud Milano: Between agriculture and environmental conservation. In: Periurban agriculture: problems, opportunity and challenges. European Association Periurban Parks. [6] Brembilla, B. 2006. Milan South Agricultural Park: Community communication. In: Effective communication. European Association Periurban Parks. [7] Bremilla, B. 2008. The Metrobosco Project. In: Vegetation managment in Periurban natural spaces. European Association Periurban Parks. DALŠÍ ZÁMĚRY V ÚZEMÍ Park se bude muset zabývat otázkami, které se týkají zastavení rozšiřování městské zástavby. [2] DŮLEŽITÉ POZNATKY PRO PŘÍMĚSTSKÉ PARKY V ČESKÉ REPUBLICE Zemědělská plocha pokrývá téměř celé území, přesněji 90 % z celkové rozlohy. Z tohoto důvodu byla v území implementována nová evropská zemědělská politika. Základním principem je zachování a podpora zemědělské činnosti. Jelikož je území velice rozsáhlé, byla napříč územím vytvořena informační centra tzv. Park points. Jejich hlavním cílem je poskytnout uživateli detailní informace o území příměstského parku.

64 poznámky

poznámky 65

66 poznámky

67 Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy Vyšehradská 57, 128 Praha 2 První vydání / 66 stran IPR PRAHA 2016 Vydal Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, 2016

68