ÚZEMNÍ STUDIE ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE

LÖW & spol., s.r.o. Studie, plány a projekty pro krajinu a vesnici Vranovská 102, 614 00 Brno Tel.: 545575250, 545576740 E-mail: lowaspol@lowaspol.cz IČ: 46990798 DIČ: CZ46990798 ÚZEMNÍ STUDIE ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE ANALYTICKÁ ČÁST Brno, srpen 2016

ÚZEMNÍ STUDIE ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE ANALYTICKÁ ČÁST Zadavatel: Moravskoslezský kraj 28. října 117 702 18 Ostrava Pořizovatel: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury Zhotovitel: LÖW & spol., s r.o. Vranovská 102 614 00 Brno Řešitelský tým: Doc. ing. arch. Jiří Löw Ing. Eliška Zimová Ing. Radka Sladkovská Mgr. Tomáš Dohnal Mgr. Martin Foltánek 1

ÚVOD Dle zadání územní studie územní studie Územní systém ekologické stability Moravskoslezského kraje (dále jen Studie ÚSES ) má být obsahem analytické části následující úkoly: 1. Studie ve vymezeném regionálním systému ekologické stability na základě aktuálního stavu krajiny prověří úroveň biologické diverzity, druhovou skladbu porostů a schopnosti ekosystému odolávat znečištění, erozi či jiné fyzikální nebo chemické zátěži prostředí s ohledem na schopnost ekologických systémů uchovat a reprodukovat své podstatné charakteristiky s pomocí autoregulačních procesů. 2. Studie prověří migrační prostupnost území včetně migračních bariér a analyzuje ty skladebné části vymezeného systému ekologické stability, která funkci migrační prostupnosti plní a která nikoliv. 3. Výsledkem prověření stavu území ve vztahu k vymezeným prvkům regionálního ÚSES bude určení, zda je vymezený systém ekologické stability vyhovující, případně nevyhovující a v kterých skladebných částech. Odpovídajícím způsobem je rozčleněn i následující uvozovací text, který stručně popisuje zpracované analýzy, přístup k jejich řešení a hlavní výstupy. V případě analytické části jsou z logiky věci hlavní výstupy zejména geoinformační a odvozené tabelární, popisný text má pouze doprovodnou, přehledovou funkci. Úkoly 1 a 3 jsou v textu řešeny společně, neboť na sebe funkčně a posloupně navazují, úkol 2 je zpracován samostatně a vzhledem k níže uvedeným skutečnostem zatím pouze dílčím způsobem. Kvůli nutnosti získat určitou představu o stavu a způsobu vymezení nadregionálního a regionálního územního systému ekologické stability (dále i jen NR-RÚSES, příp. samostatně NRÚSES a RÚSES) v územních plánech obcí (dále jen ÚP) v Moravskoslezském kraji (dále jen MSK) byl zčásti zpracován i úkol 5 z návrhové části Studie ÚSES. 5. Studie identifikuje kolize, tj. odlišné vymezení navrhovaných skladebných částí ÚSES s vymezením skladebných částí ÚSES v územních plánech obcí. 2

Analytická část studie se skládá z následujících částí: I. Analýza funkčnosti vymezení regionálního systému ekologické stability (úkoly 1 a 3) - průvodní text - pracovní tabulky funkčnosti (2): Ia. Biocentra Ib. Biokoridory - mapy (2) Ia. Přehledová analýza základních podkladů (1:100000) Ib. Analýza funkčnosti vymezení RÚSES (1:100000) II. Analýza funkčnosti regionálního systému ekologické stability pro migraci velkých savců (úkol 2) - průvodní text - tabulka souladu DMK s RÚSES (1): II. Soulad DMK s RÚSES - vrstva GIS: Soulad DMK s RÚSES - mapy (1) II. Prostorová analýza regionálního ÚSES a dálkových migračních tras (1:100000) III. Přehledová analýza vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES v ÚP obcí (úkol 5) - průvodní text - vrstva GIS: Vymezení NR-RÚSES v ÚP obcí IV. Identifikované problémy k řešení (možnosti řešení identifikovaných problému v částech I-III.) - ad I - ad II - ad III 3

I. Analýza funkčnosti vymezení regionálního systému ekologické stability Zadání 1. Studie ve vymezeném regionálním systému ekologické stability na základě aktuálního stavu krajiny prověří úroveň biologické diverzity, druhovou skladbu porostů a schopnosti ekosystému odolávat znečištění, erozi či jiné fyzikální nebo chemické zátěži prostředí s ohledem na schopnost ekologických systémů uchovat a reprodukovat své podstatné charakteristiky s pomocí autoregulačních procesů. 3. Výsledkem prověření stavu území ve vztahu k vymezeným prvkům regionálního ÚSES bude určení, zda je vymezený systém ekologické stability vyhovující, případně nevyhovující a v kterých skladebných částech. Úvod Míra ekologické stability krajiny formou ÚSES je založena na teorii, že celková endogenní ekologická stabilita krajiny není dána pouze kvantitativním průměrem míry ekologické stability jednotlivých krajinných segmentů, ale je závislá i na prostorovém uspořádání. ÚSES tedy není založen na kvantitativním zvyšování ploch ekologicky stabilizujících, ale na kvalitativním zvyšování ekostabilizující funkčnosti. ÚSES je vybraná nepravidelná síť endogenně ekologicky stabilnějších segmentů krajiny, které v ní jsou na základě funkčních a prostorových kritérií účelně rozmístěny a tvoří prostorový systém krajiny. Jedná se o dlouhodobý, cílový stav postupné strukturální přestavby v krajině. Rozhodujícím faktorem pro vymezování a zajištění jeho funkčnosti je biogeografická pestrost krajiny, tj. rozmístění rámců trvalých ekologických podmínek a jejich přirozené, na člověku nezávislé vazby. Rozlišují se: Přírodní územní systémy ekologické stability funkční a převážně funkční skladebné části ÚSES Přírodní ÚSES je vymezen na základě rozmanitosti potenciálních ekosystémů. Je tvořen přírodními, přirozenými i převážně přírodě blízkými ekosystémy, které se vyvíjejí v daných trvalých ekologických podmínkách. Jedná se především o lesní ekosystémy. Pouze v extrémních podmínkách to mohou být i travinobylinné, mokřadní a vodní ekosystémy. Antropogenně podmíněné územní systémy ekologické stability podmíněně funkční, částečně funkční a nefunkční skladebné části ÚSES Jsou tvořeny přírodě blízkými ekosystémy (biotopy) s velkou biodiverzitou, jejichž vznik je podmíněn lidským zásahem. Existence těchto biotopů je závislá na dlouhodobých antropoekologických podmínkách. Jedná se o opakované činnosti, které působí určitým charakteristickým způsobem. V našich podmínkách zahrnuje především extenzivní louky a pastviny nebo hydrobiocenózy umělých nádrží. Navrhované, ale dosud přírodě vzdálené skladebné části ÚSES nefunkční části ÚSES Typ biocenter podle reprezentativnosti: Reprezentativní biocentrum reprezentuje typické potenciální ekosystémy určité biogeografické jednotky. Unikátní biocentrum zahrnuje významné specifické biotopy určité biogeografické úrovně. Kontaktní (kombinované) biocentrum reprezentuje typické potenciální ekosystémy dvou nebo více biogeografických jednotek stejné úrovně. Vložená biocentra jsou vkládána do složených biokoridorů a jsou nedílnou součástí těchto biokoridorů. Respektování principu reprezentativnosti zajišťuje, aby byly při vymezování ÚSES a jejich jednotlivých biokoridorů preferovány přirozené migrační trasy s minimálním zastoupením přirozených migračních bariér. 4

Dalším parametrem funkčnosti je přiměřená hustota sítě ÚSES, což je taková hustota sítě, která na jedné straně umožní vytvoření plně funkčního systému a na straně druhé zachová proporcionalitu vůči ostatním zájmům využití území. Přiměřenost hustoty sítě v prvé řadě vyplývá z pestrosti zastoupení potenciálních přírodních ekosystémů a přítomnosti významných migračních tras. Z toho vyplývá, že v krajinách biogeograficky homogenních a monotónních obecně postačuje řidší síť ÚSES než v krajinách biogeograficky pestrých. Obecně hustší síť ÚSES je žádoucí: v podpůrných pásmech nadregionálních či regionálních biokoridorů - síť ÚSES je zde žádoucí zahustit skladebnými částmi místního ÚSES, příp. i regionálního ÚSES (v podpůrných pásmech nadregionálních biokoridorů), aby byla podpořena funkčnost příslušného nadregionálního či regionálního biokoridoru (tzv. koridorový efekt) ve výrazných říčních údolích v typech biochor 1. až 5. vegetačního stupně s typem reliéfu L širší nivy (luhy), S - svahy, N užší nivy, U údolí (výrazná zaříznutá) - jde o tradiční migrační trasy v místech křížení charakterově různých typů nadregionálního a regionálního ÚSES - pro taková území je charakteristický zvýšený výskyt překonávaných přirozených migračních bariér - cílem zahuštění sítě ÚSES je zvýšení migrační prostupnosti těchto území v biogeograficky pestrých územích v typech biochor s typy reliéfu U (údolí), I (izolované vrchy), Q, W a Y (skalní města) a Z (hřbety) v biogeograficky pestrých územích v typech biochor s typy substrátu A (vápence), D (opuky), F (vápnité pískovce), I (bazické neovulkanity), Q (pestré metamorfity), e (nivní sedimenty s hrúdy, r (kyselých podmáčených sedimentů s rašeliništi), příp. i V (váté písky) Limitující minimální velikosti biocenter přírodního ÚSES Regionální biocentra dle cílových ekosystémů Přírodní ekosystémy 8. a 9. vegetačního stupně: 30 ha Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně tvrdého luhu v kontrastně-similárních biochorách: 33 ha Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně olšin a měkkého luhu v kontrastně- similárních biochorách: 13 ha Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně v homogenních biochorách: 30 ha Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně v similárních biochorách: 33 ha Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně v kontrastně-similárních biochorách: 33 ha Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně v kontrastních biochorách: 36 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně v homogenních biochorách: 20 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně v similárních biochorách: 23 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně v kontrastně-similárních biochorách: 23 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně v kontrastních biochorách: 26 ha Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně v similárních biochorách: 28 ha Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně v kontrastně-similárních biochorách: 28 ha Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně v kontrastních biochorách: 31 ha Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně v similárních biochorách: 43 ha Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně v kontrastně-similárních biochorách: 43 ha Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně v kontrastních biochorách: 46 ha Ekosystémy bezlesých mokřadů: 10 ha Limitující minimální délky biokoridorů a dílčích úseků biokoridorů přírodního ÚSES Regionální biokoridory minimální šířka dílčích úseků Lesní ekosystémy: 46 m Ekosystémy bezlesých mokřadů: 40 m 5

Limitující maximální délky biokoridorů a dílčích úseků biokoridorů přírodního ÚSES Regionální biokoridory Složený regionální biokoridor Terestrické ekosystémy převážně lesní: 8000 m Dílčí úsek regionálního biokoridoru Lesní ekosystémy: 700 m Ekosystémy bezlesých mokřadů: 1000 m Limitující minimální velikosti biocenter antropogenního ÚSES Regionální biocentra Travinobylinné ekosystémy: 30 ha Ekosystémy mokřadů: 10 ha Limitující minimální šířky biokoridorů a dílčích úseků biokoridorů antropogenního ÚSES Regionální biokoridory šířka dílčích úseků Travinobylinné ekosystémy: 50 m Ekosystémy mokřadů: 40 m Limitující maximální délky biokoridorů antropogenního ÚSES Regionální biokoridory délky dílčích úseků Travinobylinné ekosystémy 1. až 4. vegetačního stupně (nivy): 500 m Travinobylinné ekosystémy 5. až 9. vegetačního stupně: 700 m Ekosystémy mokřadů: 1000 m Princip funkčních vazeb ekosystémů je na regionální úrovni vztažen k typům biochor a v nich se vyskytujícím skupinám typů geobiocénů. Reprezentativní regionální biocentrum pro určitý typ biochory je každé regionální biocentrum, které v rámci jednoho uceleného segmentu daného typu biochory zahrnuje v dostatečném rozsahu reprezentativní ekotopy - tj. takové ekotopy (kombinace STG), které umožňují zastoupení požadovaných potenciálních přírodních ekosystémů (jako cílových ekosystémů biocentra). Potenciálními přírodními ekosystémy a tedy i cílovými ekosystémy reprezentativních regionálních biocenter jsou vesměs lesní ekosystémy. Jednou z funkcí regionálních biokoridorů je zajištění migrace organismů po regionálně významných migračních trasách, a to formou vzájemného propojení regionálních biocenter (pokud nejsou biocentra propojena již v rámci nadregionálního biokoridoru), nebo propojení regionálních biocenter s nadregionálním ÚSES. Regionální biokoridory tedy mohou navazovat na regionální biocentra (nejčastěji), nadregionální biocentra, nadregionální biokoridory, příp. na jiné regionální biokoridory (spíše výjimečně). 6

Přírodní bariéry Mezi nejvýznamnější typy přírodních migračních bariér (tj. bariér existujících víceméně nezávisle na činnosti člověka) ovlivňujících vymezování ÚSES patří: přirozené vodní nádrže a vodní toky; údolní nivy; skály; ekotopy s chemicky extrémními substráty. Umělé bariéry Mezi nejvýznamnější typy umělých migračních bariér (tj. bariér antropogenního původu) ovlivňujících vymezování ÚSES patří: umělé vodní nádrže; umělé vodní toky; povrchové těžební prostory; stavby dopravní infrastruktury; stavby technické infrastruktury; zastavěné plochy; ohrazení pozemků. V případě regionálních biokoridorů není dosud jejich vymezování řešeno zcela jednotně. Důležité je, aby v návaznosti na nadregionální ÚSES (určen především pro migraci velkých druhů savců) byly regionální biokoridory vkládány do dalších důležitých migračních tras a aby zajistily úplné propojení soustavy reprezentativních regionálních biocenter. Pro stanovování rámcově vymezených koridorů pro zpřesnění ploch lze uplatnit stejný přístup jako v případě nadregionálních biokoridorů, a to včetně přiměřeného rozsahu koridorů a jejich vztahu k poloze relativně přesné linie biokoridoru. Ochranné zóny nadregionálních biokoridorů: tyto zóny jsou v územně technických podkladech určeny ke zvýšení koridorového efektu. Nově se uvažuje s vymezením tzv. podpůrných pásem i pro vybrané regionální biokoridory. Hlavním vodítkem pro určení vhodnosti vymezení podpůrných pásem regionálních biokoridorů může být vztah regionálních biokoridorů k evidovaným dálkovým migračním koridorům a migračně významným územím. Vymezení podpůrných pásem regionálních biokoridorů lze doporučit především v případě víceméně shodných tras či významných překryvů s dálkovými migračními koridory a migračně významnými územími. Rozsah podpůrných pásem regionálních biokoridorů určuje prostor, ve kterém by měla být v Plánu místního ÚSES zahuštěna síť skladebných částí ÚSES místního významu pro podporu koridorového efektu. Šířka podpůrných pásem regionálních biokoridorů by se měla pohybovat v rozmezí 500-1000 m, přičemž vlastní regionální biokoridory nemusejí ležet přímo v jejich ose. 7

Popis analýzy a výsledky Při hodnocení funkčnosti regionálního (nadregionálního) ÚSES se vycházelo z biogeografických podkladů, biotopového mapování, údajů ochrany přírody, územního plánování (ÚPD obcí a měst), migračních koridorů a migračně významných území, aktuálních leteckých snímků a terénního šetření. Byl porovnáván aktuální stav v území s cílovými společenstvy pro jednotlivé skladebné části ÚSES. Pro jednotlivé skladebné části ÚSES biocentra a biokoridory byla stanovena stupnice funkčnosti. 1. funkční plochy biocenter a biokoridorů jsou vymezeny v místech s odpovídajícími biotopy cílovému stavu, jedná se o přírodní biocentra; 2. převážně funkční plochy biocenter a biokoridorů jsou vymezeny min. z cca 50% na biotopech odpovídající cílovému stavu; 3. částečně funkční plochy biocenter a biokoridorů jsou vymezeny na místech biogeograficky vhodných, ale současný stav neodpovídá cílovému stavu, vhodné biotopy jsou zastoupeny velmi omezeně; 4. převážně nefunkční plochy biocenter a biokoridorů jsou složeny z mozaiky biotopů, které jen minimálně vyhovují plošně, převažuje jiné využití (ZPF, urbanizace apod.) 5. nefunkční plochy biocenter a biokoridorů nemají zastoupení vhodných biotopů, jsou vymezeny převážně na ZPF, PUPFL s nevhodnou druhovou skladbou, v urbanizovaném území. Výstupy: - pracovní tabulky funkčnosti (2): Ia. Biocentra Ib. Biokoridory - mapy (2) Ia. Přehledová analýza základních podkladů (1:100000) Ib. Analýza funkčnosti vymezení RÚSES (1:100000) Technická poznámka: Některé biokoridory vykazovaly přerušení, zejména na administrativní hranici kraje, zvláště pak v situacích, kde se jejich osa klikatila na pomezí správních hranic (zřejmě způsobeno ořezem vrstvy na území MSK). Tato skutečnost místy značně komplikovala prováděné analýzy v GIS i následné tabelární sumarizace. 8

II. Analýza funkčnosti regionálního systému ekologické stability pro migraci velkých savců Zadání 2. Studie prověří migrační prostupnost území včetně migračních bariér a analyzuje ty skladebné části vymezeného systému ekologické stability, která funkci migrační prostupnosti plní a která nikoliv. Úvod Cílem této části studie je prověřit, jak vymezený regionální a potažmo i nadregionální ÚSES (dále i jen jako R-ÚSES a NR-ÚSES) zajišťuje i možnost migrace velkých savců. Data o nárocích na prostupnost krajiny vycházejí především z vymezených tzv. migračně významných území (dále jen MVÚ) a zejména dálkových migračních koridorů (dále jen DMK) s vyznačením úseků se zhoršenou prostupností - migračních bariér (dále jen MB). Tyto údaje jsou výstupem projektu Ministerstva MŽP ČR (VaV-SP/2d4/36/08): Vyhodnocení migrační prostupnosti krajiny pro velké savcem a návrh ochranných a optimalizačních opatření (Anděl P. a kol). Během rešerše doplňkových a ostatních odborných podkladů pro srovnávací analýzu bylo zjištěno, že se právě v současné době pracuje na aktualizované a rozšířené verzi zmíněných dat o migrační prostupnosti krajiny. Jedná se o projekt z fondů EHP 40 (EHP-CZ02-OV-1-028-2015): Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR. Partneři projektu jsou Centrum dopravního výzkumu, EVERNIA a Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Cílem projektu celkem jasně vycházejí z následující anotace: Fragmentace krajiny a populací patří k nejzávažnějším procesům ohrožujícím terestrickou biodiverzitu, což je zohledněno i ve strategických dokumentech ČR. V rámci ČR byla přijata řada dílčích metodických přístupů a opatření, ale je třeba konstatovat, že jejich účinnost je nedostačující. Hlavním problémem je roztříštěnost pojetí metodik z hlediska různých skupin organismů. Neméně významný problém je i nedostatečná provázanost těchto metodických přístupů a opatření s územním plánováním, které patří k hlavním nástrojům ochrany přírody a krajiny před fragmentací. Základním cílem projektu je zpracování návrhu komplexního metodického přístupu k ochraně konektivity krajiny pro hlavní relevantní skupiny terestrických živočichů. Výstupy budou koncipovány tak, aby byly prakticky použitelné v územním plánování, především jako územně-analytické podklady. Realizace tohoto cíle má zásadní vliv na ochranu biodiverzity v ČR a je zcela v souladu se zaměřením celého programu CZ02.Osvětová část projektu si pak klade za cíl přispět k ochraně konektivity naší krajiny jednak upozorňováním širší veřejnosti na tuto problematiku a jednak zlepšením rozhodovacích procesů díky prezentaci a zpřístupňování výsledných metodických materiálů odborné veřejnosti a státní správě. Předpokládáme, že původní vymezení MVÚ a DMK (včetně MB) dozná určitých změn, které zpřesní data o migrační prostupnosti krajiny i pobytových nárocích jednotlivých druhů. Jak z předchozího textu celkem jasně vyplývá, výstupy zmíněného projektu budou velmi významné až zásadní pro vyhodnocení srovnávací analýzy migrační prostupnosti krajiny s vymezením regionálního a nadregionálního ÚSES. Pro smysluplné a odůvodněné výsledky zpracovávané studie je proto dle našeho názoru zcela nezbytné pracovat s aktuálními zdrojovými daty o migraci živočichů, potažmo fragmentaci krajiny. S předběžnými daty z projektu, která se nám podařilo získat (náhled vrstvy biotopy zvláště chráněných druhů velkých savců - rys, vlk, medvěd, los), není možné ještě analyticky zpracovat (formát jpg.). Jasně z nich však vyplývá, že vrstvy dosud užívaných dat o migraci, které jsou i součástí ÚAP budou upraveny. První výstupy projektu by měly být představeny během září (projekt musí být uzavřen do konce tohoto roku). Vzhledem k uvedeným skutečnostem se nám jeví nezbytné vyčkat na výsledky projektu, zejm. upravené data o migraci a fragmentaci krajiny, a srovnání s vymezením regionální a nadregionální ÚSES v Moravskoslezském kraji provést až s aktuálními daty. 9

Přes uvedené skutečnosti v předchozím textu se nám jevilo důležité získat určitý předběžný přehled o souladu či nesouladu vymezeného regionální a nadregionální ÚSES a původních MVÚ a DMK (včetně MB). Odlišnost nových dat o migraci se zřejmě nebudou od těch původních lišit zcela zásadně - rozhodující trasy a území budou jistě rámcově zachovány. Popis analýzy Srovnáváno bylo vymezení regionálního a nadregionálního ÚSES v, jak jsou uvedeny v projednávané aktualizaci ZÚR Moravskoslezského kraje 2015 a vymezení VMÚ a DMK (včetně MB), které jsou součástí ÚAP 2015. Vyhodnocení se soustředilo především na identifikaci částí DMK, které jsou trasovány mimo vymezený regionální a nadregionální ÚSES v Moravskoslezském kraji. DMK jsou vymezeny jako linie, které směrově určují vedení koridoru, jehož šíře byla zhruba stanovena na 500 m. Stejně tak i biokoridory (R, NR) jsou v ZÚR vymezeny jako linie, tentokráte s 300 m pásem na každou stranu. Jestliže se zmíněné koridory na převážné části své délky překrývaly, byly vyhodnoceny jako v souladu (tedy vedení DMK je v souladu s vymezením skladebných částí ÚSES). Jestliže se úsek DMK shodoval s vymezením ÚSES jen směrově, tj. že jeho trasace v zásadě kopírovala vymezený ÚSES, ale ve větším prostorovém odstupu, byl vyznačen jako paralelní. Neshodoval-li se úsek DMK s vymezením ÚSES ani směrově, tj. že v území, kde procházel DMK buď chyběly skladebné části ÚSES zcela či byly vedeny výrazně jiným směrem, bylo takovéto vedení vyznačeno jako mimo vymezený ÚSES. Skladebné části ÚSES vymezené mimo trasaci DMK nebyly nijak zvláště vyznačovány. Tímto způsobem byly původní DMK rozděleny na tři kategorie: v souladu s ÚSES, paralelně s ním a mimo něj. Přestože je toto rozdělení schematické a neodlišuje lokální specifika, poměrně dobře ilustruje, jak velká část DMK na území Moravskoslezského kraje je vedena mimo vymezený R-ÚSES a NR-ÚSES. Výsledky Ze srovnání vyplývá, že necelá polovina DMK prochází krajinou odlišně jak vymezený R- ÚSES a NR-ÚSES. U zhruba pětiny DMK se trasace dá považovat za směrově paralelní, u další více jak pětiny je však vedeno zcela rozdílně. Zdrojová data jsou součástí tabulkových příloh, zjednodušenou sumarizaci uvádí následující přehledová tabulka: DMK Soulad s NR-RÚSES délka (km) podíl (%) celkem v MSK 676,3 100 paralelní 136,3 20 mimo 162,4 24 nesoulad (paralelní + mimo) 298,7 44 Výstupy: - tabulka: II. Soulad DMK s RÚSES a NRÚSES - kategorie paralelně x mimo NR-RÚSES - vrstva GIS: DMK mimo NR-RÚSES (vytvořená) - kategorie paralelně a mimo NR-RÚSES - mapa: II. Prostorová analýza regionálního ÚSES a dálkových migračních tras (1:100000) 10

III. Přehledová analýza vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES v ÚP obcí Zadání 5. Studie identifikuje kolize, tj. odlišné vymezení navrhovaných skladebných částí ÚSES s vymezením skladebných částí ÚSES v územních plánech obcí. Úvod Jednou z provedených analýz byla analýza platné územně plánovací dokumentace jednotlivých obcí z hlediska úrovně zapracování územního systému ekologické stability nadregionální a regionální úrovně a z hlediska návaznosti na hranicích jednotlivých katastrů resp. na hranicích obvodů ORP. Popis analýzy Srovnáváno bylo vymezení NR-RÚSES dle AZÚR 2015 a dle platných ÚP obcí uveřejněných na geoportálu Moravskoslezského kraje. Analyzovaným podkladem byly grafické přílohy územních plánů (nejčastěji hlavní výkresy) poskytované zadavatelem ve formátu pdf. Pro potřeby zpracování v rámci GIS a následných analýz bylo nutné nejdříve vymezení v NR-RÚSES v ÚPD obcí digitalizovat, neboť ji zadavatel neměl dosud k dispozici (ÚP pouze ve formátu pdf.). Během digitalizace byly zaznamenávány i bariéry a nenávaznosti v rámci vymezení NR-RÚSES v ÚPD obcí. Výsledky Ze srovnávací analýzy zjednodušeně vyplývá následující: Úroveň zpracování ÚP je velice různá. - Pro některé katastry nebyl podklad výkresová část ÚPD k dispozici. - Pro některá sídla byl územní plán zpracován pouze pro zastavěné a zastavitelné území, zbytek katastru nebyl vůbec řešen. Úroveň zpracování ÚSES v jednotlivých územních plánech je rovněž velmi proměnlivá: - Ve starších územních plánech není ÚSES vůbec řešen, je zpracován jen návrh krajinné zeleně v různých modifikacích podle zpracovatele ÚPD. - V některých územních plánech staršího data není ÚSES hierarchicky členěno, popřípadě je grafické vyjádření tohoto jevu natolik neurčité, že nelze hodnotit ani případné dodržení prostorových parametrů jednotlivých úrovní. - V některých katastrech nejsou dodrženy minimální prostorové parametry regionálního a nadregionálního ÚSES. Návaznosti jednotlivých hierarchických úrovní ÚSES na rozhraní mezi jednotlivými katastrálními územími jsou dořešeny v případě mladších ÚPD zpracovaných v rámci jednoho obvodu ORP případně zpracované týmž zpracovatelem. Přesto jsou chyby v návaznostech velice časté (i u ÚSES lokální úrovně): - Častým jevem je, biocentrum nadregionální či regionální úrovně je vymezeno pouze v ÚPD některých dotčených katastrů, zatímco na jiných zcela chybí. - Mnohé biokoridory nadregionální i regionální v sousedícím katastrálním území pokračují v parametrech lokálního biokoridoru, případně nepokračují vůbec. - Dořešení je nezbytné i v případech, kdy jednotlivé prvky ÚSES v územních plánech sousedících obcí sice pokračují, a to ve stejné hierarchické úrovni, avšak na hranici se vzájemně netrefí o jednotky až desítky metrů. 11

Soulad s nadřazenou územně plánovací dokumentací liší se v jednotlivých případech, u ÚPD staršího data je častější, ÚPD novější jsou zpravidla v souladu. - Častým jevem je, že biocentrum nadregionální či regionální úrovně je vymezeno pouze v ÚPD některých dotčených katastrů, zatímco na jiných zcela chybí. - Vymezení NRBC v ÚPD obcí je víceméně v souladu se ZÚR. Liší se označení biocenter (případně neoznačená). Výjimky: NRBC30 SOVINEC vymezeno správně cca 30% výměry. Část vymezena jako RBC, část vůbec (v ploše vymezen ÚSES lokální úrovně) NRBC 10 RADHOŠŤ KNĚHYNĚ odlišné vymezení NRBC liší se v cca 24% plochy NRBC 20 PTAČÍ HORA - ÚDOLÍ OPAVY odlišné vymezení hranic NRBC (chybí ÚPD Nové Heřminovy), v ostatních ÚPD obcí je vymezení cca z 50% shodné s vymezením v ZÚR, NRBC92 ODERSKÁ NIVA odchylky v plošném vymezení cca 7,5% plochy, NRBC HUKVALDY odchylky v plošném vymezení do 10% plochy, NRBC1 (k.ú. Úvalno, Býkov-Laryšov, Brumovice) v detailech. - Vymezení NRBK je podstatně problematičtější. V souladu se ZÚR je vymezena zhruba třetina NRBK, zhruba třetina odpovídá polohou a z větší části i parametry, avšak v ÚP obcí jsou buď vymezeny jako regionální biokoridory nebo není upřesněna hierarchická úroveň biokoridoru vůbec. Přibližně v 15% délky jsou NRBK vedeny jinou trasou a v cca 16% celkové délky není NRBK v ÚPD obcí vymezen vůbec (ani jako lokální) a je tudíž v území nespojitý. Neupřesněné návaznosti na rozhraní katastrů pokud je NRBK na obou k.ú. vymezen nejsou příliš častá (cca do 5%). - Vymezení RBC - rozsah nepřesností v ploše je oproti NRBC ještě vyšší (chybí vymezit cca 40% plochy biocenter oproti ZÚR), v několika případech jsou RBC vymezena zcela jinde a dokonce bez návazností na RBK či NRBK. Číselné označení a názvy jsou v mnoha případech neuvedeny nebo v rozporu se ZÚR (cca 20%). - Vymezení RBK - rozsah nesouladu v trasování je oproti NRBK výrazně vyšší - Shrnutí nesouladů dle hierarchické úrovně: NRBC: vymezena v souladu se ZÚR i podkladem AOPK NRBK asi z 20% vymezeny jako regionální, cca 15 % nerozlišena hierarchická úroveň, RBC: pokud jsou vymezena, pak ve správné hierarchické úrovni. (Bez rozlišení hierarchické úrovně do 5% případů) RBK: Mnoho (cca 10%) RBK je vymezeno jako NRBK. Bez rozlišení hierarchické úrovně cca 25% případů. Nesoulady - vyhodnocení návazností na hranicích obvodů jednotlivých ORP: Pokud je NRBK či RBK na obou k.ú. vymezen, až na nemnohé výjimky, jsou prostorové návaznosti dořešeny. Na druhou stranu je velice časté, že v některých k.ú. vymezení ÚSES vyšší hierarchické úrovně chybí, případně je uvedena nesprávná hierarchická úroveň (RBK namísto správného NRBK). Výstupy: - vrstva GIS: Vymezení NR-RÚSES v ÚP obcí v MSK (R a NR úroveň) 12

IV. Identifikované problémy k řešení Obecná východiska: - Aby NR a R ÚSES plnil svou funkci, musí být správně vymezen a musí být dlouhodobě konzistentní, tj. neměnný. První je úlohou odborné projektové činnosti (ÚTP + revize generel ÚSES), druhé OOP. Výraznějších změn ve vymezení ÚSES všech úrovní by mělo být co nejméně, zvláště pak jsou-li již odpovídajícím způsobem vymezeny v ÚP obcí. Mělo by k nim docházet pouze v případě, že dojde k zásadním změnám podmínek v dotčeném území. - Naproti tomu hustota vymezení RÚSES v některých částech (např. Poodří) se jeví místy nadbytečná - sbližování s úrovní lokální. - Ovšem vymezení ÚSES dle metodiky má splnit minimum nutného pro zachování funkčnosti, tj. že je něco nadbytečné nemusí být v zásadním rozporu. Typy problémů k řešení: ad I. Analýza funkčnosti vymezení regionálního systému ekologické stability A. zdvojení RBK - nadbytečnost: RBK byly přidávány v generelu ÚSES kvůli migraci velkých savců (studie migračních cest mezi Beskydy a Jeseníky - zejm. v části Poodří). Dle novějších dat vedení DMK (2010) již některé vedou mimo. Dle systémového přístupu by bylo zřejmě vhodné některé RBK vypustit - často jsou již však součástí ÚP. Příklady: 1) okolí Kletné 13

2) severně od Petřvaldu 3) východně od Nošovic 14

B. zdvojení RBK a rozdílné vedení DMK: Přestože je v některých místech RBK zdvojen, vedení DMK procházející shodným úsekem je mimo ně. Zřejmě nejlépe uvést do souladu. Příklad: 3) severně od Pustějova C. vymezení RBC neodpovídá změněným podmínkám: Nutné řešit zřejmě pouze u zcela zásadních změn podmínek v území. Jinak méně zásadní změny v podmínkách či výchozích podkladech do RÚSES nezapracovávat. Příklad: 4) RBC Staroměstská niva x Kozinec 15

ad II. Analýza funkčnosti regionálního systému ekologické stability pro migraci velkých savců Jak bylo v popisném textu k analytické části studie uvedeno, je v současné době dokončováno v rámci projektu Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR upřesněné vymezení tzv. migračních koridorů a jádrových území. Pro smysluplné a odůvodněné výsledky zpracovávané studie je proto dle našeho názoru zcela nezbytné pracovat s těmito aktuálními zdrojovými daty o migraci živočichů, potažmo fragmentaci krajiny. Proto se jeví nutné, vyčkat na výstupy výše uvedeného projektu a vlastní analýzu funkčnosti vymezení NR- RÚSES pro migraci velkých savců provést až s novými daty. Přesto lze již v této fázi identifikovat hlavní problémy, které ze srovnávací analýzy s největší pravděpodobností vyplynou. Rámcově lze totiž vycházet ze současných dat o migraci (DMK, VMÚ), které sice nové poznatky mění, ale zřejmě nijak zásadním způsobem (většina hlavních směrů koridorů bude zachována). Předpokládané problémy: A. nadbytečné RBK pro migraci velkých savců mimo migrační koridory: Několik RBK bylo přidáváno v generelu ÚSES kvůli migraci velkých savců (studie migračních cest mezi Beskydy a Jeseníky - zejm. v části Poodří). Již dle současných dat vedení DMK (2010) některé z nich vedou mimo ně a lze předpokládat, že i nová data o migraci (2016) budou tyto RBK míjet. Dle systémového přístupu by bylo zřejmě vhodné některé tyto RBK vypustit - často jsou již však ÚP. Příklad: 2) severně od Petřvaldu (viz výše) B. vedení migračních koridorů mimo NR-RÚSES: Z předběžného srovnání současných DMK a vymezení NR-RÚSES (viz blíže popisný text k analytické části) vyplývá, že necelá polovina DMK prochází krajinou odlišně jak vymezený R- ÚSES a NR-ÚSES (u zhruba pětiny DMK se trasace dá považovat za směrově paralelní, u další více jak pětiny je však vedeno zcela rozdílně). Příklady: 5) okolí Slezské Harty 16

6) okolí Frenštátu Tato skutečnost je zřejmě nejzávažnějším problémem, který by se měla zpracovávaná studie ÚSES nějakým způsobem pokusit vyřešit. V zásadě připadají v úvahu tři řešení: - Vedení migračních koridorů a vymezení jádrových území pro velké savce (data 2016) v rámci ÚSES jakékoli úrovně vůbec neřešit. Umožnění migrace živočichů (včetně velkých savců) je sice jedním z důležitých účelů vymezení ÚSES, není ovšem jediným. Hlavním smyslem ÚSES je udržení a případné zvýšení ekologické stability krajiny, které se děje prostřednictvím jeho skladebných částí a jejich vzájemným propojením (zjednodušeně řečeno umožnění migrace, potažmo přítomnosti velkých šelem ekologickou stabilitu jistě zvyšuje, ale nikoli zásadním způsobem - významnější je jistě např. eroze a odtok srážkových vod či odvodňování apod.; navíc je možnost velké šelmy částečně substituovat správným mysliveckým hospodařením). Další nezanedbatelným argumentem je i způsob vymezování skladebných částí ÚSES (zjednodušeně - co nejvíce zachované přírodní biotopy). Dle předběžné analýzy v některých částech migračních koridorů jakékoli přírodní biotopy zcela chybí (i když se v relativní blízkosti nacházejí a migrační koridor je veden zcela odlišně - pro migraci šelem je zřejmě daleko důležitější relativně malá osídlenost). x Argumentem proti nastíněnému řešení problému je především pochopitelnost celé problematiky veřejností a i odborníky z jiných, nepřírodovědných oborů: biokoridory přece slouží k pohybu a průchodnosti krajiny, tj. pro všechnu biotu. Případné nesoulady ÚSES a migračních koridorů mohou v ÚP obcí a zejména v praxi jejich respektování a prosaditelnost značně snižovat. - Vedení migračních koridorů a vymezení jádrových území (data 2016) v rámci vymezení NR-RÚSES v ZÚR zatím neřešit. Počkat si, jaký přístup zvolí MŽP. Ostatně se svým charakterem spíše jedná o úroveň nadregionální (dálkové migrace velkých savců), a proto by z logiky věci měly být řešeny pro celou republiku, tj. vymezením nadregionálního ÚSES (NRBC a zejména NRBK). x Pouze odkladné řešení, které de facto ponechává současný stav. Navíc je otázkou, jak dlouho bude vyřešení na republikové úrovni trvat (možnost úplného zneprůchodnění některých úseků migračních koridorů). - Přes všechny výše uvedené výhrady a spojená rizika vedení migračních koridorů a vymezení jádrových území pro velké savce (data 2016) vyřešit nějakým způsobem v rámci vymezení regionálního ÚSES, tj. na úrovni působnosti kraje (dle zadání řešení preferované KÚ MSK). 17

Nastínění návrhových řešení: Vycházíme ze základního předpokladu, že hlavní snahou o začlenění migračních tras velkých šelem do RÚSES je především včasně zamezit neprůchodnosti nejdůležitějších migračních koridorů, které by probíhající změny v území mohly způsobit a byly by z velké části nevratné (např. zastavování, propojování sídel apod.). Na základě a pouze za účelem výše uvedeného byly navrženy následující možnosti (podmínkou je samozřejmě vycházet z aktuálních dat o migraci - projet Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR ). Východisko: Naprostá většina upřesněných migračních koridorů a jádrových území zaujímají lesní porosty, tj. PUPFL. Zákonné hospodaření v lesích není v zásadě v rozporu s nároky na funkčnosti těchto území pro migraci a pobyt velkých savců. - Území migračních koridorů a jádrových území na PUPFL není nezbytné řešit (přesto nutné provést analýzu, jak velkou část zaujímají). - Soustředit se na plochy mimo lesní porosty. Vzhledem k rozloze a zejména funkci je důležité se věnovat především migračním koridorům, které přecházejí rozsáhlá bezlesí či bariéry. Jádrová území nebude zřejmě nutné řešit, neboť jsou, až na velmi malé enklávy, tvořena souvislými lesními porosty (kritická místa se v nich zřejmě na území MSK nevyskytují). - V plochách migračních koridorů mimo PUPFL omezit a zakázat činnosti dle 66, zákona č. 114/1992 Sb. ochraně přírody a krajiny (viz níže). Po analýze zdrojových dat o migraci (2016) se ukáže, o jak velké území se bude jednat. V případě velké rozlohy se přednostně vymezí plochy v tzv. krizových místech. - Potenciální možnost vyřešení souladu s RÚSES: v plochách nově upřesněných migračních koridorů vymezit nové skladebné části RÚSES. Toto vymezení dle užívané metodiky zřejmě nebude zcela systémové a v souladu s dosavadní praxí (již sporná vymezení v generelu ÚSES). Navíc samotná plocha RBK s RBC zcela nevyřeší průchodnost migračních koridorů v celé jejich šíři (vlastní šíře RBK je řádově užší). Mimo lesní porosty tak bude nutné vyřešit náležitou ochranu i přilehlého území v šíři cca 500 m (viz výše 66). Dalším dosti zásadním problémem je skutečnost, že nároky na průchod migrační trasy nemusí být podmíněny funkčností RBK dle metodiky (nadbytečnost realizace RBK, důležitější bude například nezastavování dotčeného půl kilometru širokého pásu). 66 Omezení a zákaz činnosti (1) Orgán ochrany přírody je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat. (2) Ustanovení odstavce 1 nelze uplatnit v případě již vydaného platného pravomocného rozhodnutí. ad III. Přehledová analýza vymezení regionálního systému ekologické stability v ÚP obcí Tato analýza je pouze přehledová a nestanovuje žádné regulativní návrhy k řešení zjištěných nesouladů. Pro jednoznačné vyznění srovnání vymezení regionálního systému ekologické stability v AZÚR a ÚP obcí, však bude nutné jasně určit rezervu, která umožňuje upřesnění hranice v měřítku ÚP (nejasnosti). 18