ročník XX., číslo 5/2008 Zápis ze zasedání obce Hasiči slavili 115 let od založení Společenská kronika Obecná škola CHLADNÝ KVĚTEN BUDE-LI ROSITI, MNOHO SENA BUDEŠ KOSITI V NEDĚLI 11. KVĚTNA 2008 SE KONALY OSLAVY 115. LET ZALOŽENÍ SDH NA HOVĚZÍ A PŘI TÉTO PŘÍLEŽITOSTI BYL PŘEDÁN NOVÝ ZÁSAHOVÝ VŮZ FORD TRANZIT
_ zasedání Zastupitelstva obce _ zasedání Zastupitelstva obce _ zasedání Zastupitelstva obce _ Z á p i s z 9. zasedání Zastupitelstva obce Hovězí konaného dne 29. dubna 2008 v zasedací místnosti Obecního úřadu Hovězí v 17.00 hodin Deváté jednání Zastupitelstva obce Hovězí v tomto volebním období zahájil starosta obce, p. Antonín Koňařík, přivítáním členů zastupitelstva, pracovníků obecního úřadu a dalších občanů z naší obce. Jednání bylo přítomno 14 členů ZO, 1 se omluvil. Na začátku přečetl program zasedání, jehož návrh byl předjednán v radě obce. Program byl schválen všemi 14 hlasy přítomných členů ZO. Do návrhové komise byli zvoleni Mgr. Michal Kovář a p. Libor Štrbík, jako zapisovatel byl zvolen místostarosta obce, ing. Josef Zvěřina. Kontrolou úkolů z minulého jednání byla zahájena pracovní část. Starosta informoval o uzavření smluv o odkupech pozemků v rámci plánované cyklostezky a předání žádosti o poskytnutí dotace na Státní fond dopravní infrastruktury. V současné době chybí vyřešit pouze část pozemku p.č. 16179/7 pod stávající komunikací o výměře 5,5 m 2. Příslib majitele je, a proto bude tato záležitost vyřešena. Návrh rozpočtové změny č. 2 v obecním rozpočtu r. 2008 přečetla a po jednotlivých položkách vysvětlila účetní obecního úřadu, p. Ivana Hromadová. Bylo projednáno celkem 6 změn, z toho 3 v položce příjmů a 3 výdajové položky. Změna č. 2 zahrnuje úpravu výdajových a příjmových položek ve výši 749.000,- Kč. Nejvýznamnějším příjmem bylo zapojení zůstatku na účtu za rok 2007 v částce 667.000,- Kč. Ve výdajích byl povýšen zejména paragraf SDH Hovězí o částku 535.000,- Kč na nákup nového vozidla Ford Tranzit, dále byl vytvořen nový paragraf rozpočtové rezervy pro částku 150.000,- Kč. Starosta obce doplnil výše uvedené údaje v záležitosti výdajové položky u SDH. Ta se týkala poskytnuté dotace z Krajského úřadu Zlínského kraje. Kraj poskytl na základě žádosti, finanční příspěvek na účelový nákup dopravního hasičského vozidla, ve výši 350.000,- Kč, zbylá částka 685.000,- Kč, bude uhrazena z obecního rozpočtu. Z tohoto důvodu musí být řešeno i smluvní ujednání o této dotaci z kraje. Po vysvětlení nechal starosta hlasovat o rozpočtové změně č. 2. Všech 14 přítomných členů ZO bylo pro schválení změny v rozpočtu a pro znění Smlouvy o poskytnutí účelové investiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje č. D/0603/2008/KH, na nákup hasičského vozidla. Dalším bodem programu jednání bylo předložení zprávy o hospodaření Základní školy Hovězí za rok 2007. Zprávu přečetl ředitel školy, Mgr. Karel Potocký. Hospodářský výsledek skončil v kladných číslech, tedy + 315.933,44 Kč, a to díky nevyčerpaným zálohám na topení plynem v loňském roce. Celkově hospodařila základní škola s částkou 14.152.823,80 Kč, která zahrnuje příspěvky od obce, krajského úřadu a školského úřadu. Byl podán návrh na rozdělení výsledku hospodaření ZŠ Hovězí za rok 2007 podle zákona č. 250/2000 Sb., do fondu odměn 27.472,- Kč a do rezervního fondu 288.461,44 Kč. Starosta obce připomenul, že členové finančního výboru provedli v rámci své činnosti dne 12. 3. 2008 kontrolu v dokladech zdejší základní školy. Na základě podaných informací schválili všichni přítomní členové zprávu o hospodaření ZŠ Hovězí za rok 2007. Se zprávou o hospodaření Mateřské školy Hovězí seznámila přítomné ředitelka, p. Hana Dohnalová. Zde byl hospodářský výsledek opět v kladných číslech, a to ve výši 38.206,41 Kč. Ve školce byla taktéž provedena prověrka dokladů členy finančního výboru dne 17. 3. 2008. Celkový výsledek opět souvisí s úsporou energií v zimních měsících. Všichni členové ZO schválili hospodaření MŠ Hovězí za rok 2007, včetně rozdělení prostředků ve výši 33.206,- Kč do fondu rezervního a 5.000,- Kč do fondu odměn. Osmým bodem programu bylo projednání odměn neuvolněným členům zastupitelstva, podle nařízení vlády č. 79/ 2008 Sb. Tato záležitost byla předjednána na radě obce. Výše odměny bude činit u člena rady obce 1.250,- Kč/ měsíc, u předsedy výboru a komise 1.070,- Kč/měsíc, u člena výboru a komise 420,- Kč/měsíc, u člena zastupitelstva 340,- Kč/měsíc. Z přítomných členů ZO 13 hlasovalo pro výši odměny, 1 nehlasoval. Nová výše odměny bude platit od 1. 5. 2008 a odměna členů ZO, kteří vykonávají pouze tuto funkci (František Chrástecký, ing. Ladislav Kašpar, Libor Štrbík, Zdeněk Líňa, Václav Dvořák) bude - 2 - vyplácena souhrnně 2 x ročně, vždy za pololetí kalendářního roku z důvodu úspory nákladů na vyúčtování. Další dva body programu spolu úzce souvisely. Vzhledem k tomu, že Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko připravuje realizaci projektu Čistá řeka Bečva, je nutno tyto záměry projednat a schválit v zastupitelstvech jednotlivých obcí. První záležitostí je Prohlášení obce Hovězí k účasti na výše uvedeném projektu. O finanční prostředky bude žádat sdružení z Operačního programu životního prostředí, který souvisí s podporou snižování znečištění vod. V naší obci se jedná o celkem tři lokality a to v místní části Potoky v Hovízkách, lokalita U Válků v Hovízkách a lokalita U Rusínů v Hořansku. Všech 14 přítomných členů ZO bylo pro schválení výše uvedeného prohlášení, které se týká účasti na realizaci projektu ČRB II. V úzké souvislosti s prohlášením, seznámil starosta obce všechny přítomné se zněním Smlouvy o převodu práv a povinností v rámci zpracované projektové dokumentace k územnímu řízení a stavebnímu povolení pro plánovanou realizaci splaškové kanalizace v údolí Potoky, v lokalitách U Válků a U Rusínů. I se zněním této smlouvy všech 14 členů ZO souhlasilo. Při projednávání záměru obce ve věcech majetkových změn ve vlastnictví pozemků předal starosta obce slovo vedoucímu správy obecních lesů, p. Zdeňku Martečkovi. Ten vysvětlil důvod plánovaného odkupu lesů v těsné blízkosti cesty Chladná od soukromých vlastníků za navrženou cenu 35 % ceny znaleckého posudku. Dále rozebral jednotlivé záměry starosta obce. Jednalo se zejména o dokončení majetkového vyrovnání s vlastníky pozemků v místě staré cesty do Huslenek, dále předjednané žádosti v radě obce, týkající se odkupu starého sklepa v Hořansku, části pozemku v těsné blízkosti komunikace III. třídy do Hořanska a dále o odprodej pozemků v lokalitě Za Humny, kde bude probíhat výstavba další bytovky. V tomto bodě programu byla řešena i smluvní záležitost věcného břemene. Protože se v současné době zpracovávají podklady pro zahájení územního řízení na akci,,vodovod Potoky, v rámci něhož se trasa vedení dotýká pozemků ve vlastnictví státu, je nutno vyřešit tato záležitosti smluvně. Odkup nemovitostí : a) podíl 1/30 od paní Marie Šimkové,
_ zasedání Zastupitelstva obce _ zasedání Zastupitelstva obce _ zasedání Zastupitelstva obce _ Plynární 798/39, Praha 7, Holešovice, p. č. 16179/7 ostatní plocha o výměře 164 m 2, kupní cena 820,-Kč b) od paní Jiřiny Tkadlecové, Hovězí 77, p.č. 15899/4- vodní tok o výměře 47 m 2, kupní cena 2.350,-Kč c) od pana Jaromíra Januše, Pod Žamboškou 1752, Vsetín, podíl ½ nemovitosti Pozemku ve zjednodušené evidenci parcely původ Pozemkový katastr (PK) p.č. 15316/2 o výměře 8277 m 2 a (PK) p.č. 15423/2 o výměře 8423 m 2, kupní cena 81.115,-Kč d) od paní Emílie Janušové, Pod Žamboškou 1752, Vsetín, podíl ½ nemovitosti Pozemku ve zjednodušené evidenci parcely původ Pozemkový katastr (PK) p.č. 15316/2 o výměře 8277 m 2 a (PK) p.č. 15423/2 o výměře 8423 m 2, kupní cena 81.115,-Kč e) od paní Marcely Berkové, Hovězí 672, nově vzniklou p.č. 16364/2-ostatní plocha o výměře 35 m 2, kupní cena 2.625,-Kč. Odprodej nemovitostí : a) manželům Petru a Marcele Berkovým p. č. St. 118/1 zast. plocha a nádvoří o výměře 22 m 2, za kupní cenu ve výši 4.800,-Kč. b) Společnosti SPEDIMEX MORAVIA spol. s r.o., nemovitosti p.č. 12955/29-ostatní plocha o výměře 698 m 2, p.č. 12955/30 ostatní plocha o výměře 975 m 2 a p.č. 46/7 zahrada o výměře 274 m 2, za kupní cenu 343.660,-Kč. Smlouva o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene: uzavřená mezi Obcí Hovězí a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, pracoviště Vsetín, na uložení vodovodního potrubí do pozemků ve vlastnictví státu. Jedná se o tyto pozemky p.č. 15864/1, 15864/2, 15864/7, 15864/9, 15852/1, 15894/3, 15894/4 a 15894/5. V 11 bodu programu přednesl starosta obce návrh rady na delegaturu zástupce naší obce na jednání Valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Vsetín a.s. Rada obce navrhla místostarostu, ing. Josefa Zvěřinu, jako zástupce p. Miroslava Chmelu. Všech 14 přítomných členů ZO bylo pro podaný návrh. Valná hromada se bude konat 12.6. 2008 ve Vsetíně. Schválením delegáta na jednání valné hromady VaK u, byl vyčerpána pracovní část programu jednání, a proto otevřel starosta další bod programu. Jako první se s aktuálními informacemi přihlásil místostarosta obce, který informoval o výsledku otvírání obálek veřejné zakázky na vybudování inženýrských sítí a parkoviště u nově budované bytovky v lokalitě Za Humny. Rada obce schválila obeslání 5 stavebních firem na cenovou nabídku na provedení stavebních prací. Členové kontrolního výboru dne 28.4. 2008 otevřeli obálky s nabídkami a provedli zhodnocení. Hlavním hodnotícím kritériem byla cena za dílo. Jako nejvýhodnější byla ohodnocena cenová nabídka firmy Strabag a.s. Místostarosta požádal, vzhledem k dodržení termínu výstavby, o schválení výsledku řízení přítomné členy ZO. Všech 14 členů bylo pro využití nabídky firmy Strabag a.s., na realizaci akce 36 TI Hovězí v lokalitě Za Humny. Dále ing. Zvěřina informoval o připravované akci majitele a správce pozemní komunikace III. třídy č. 4872 Hovízky, která obnáší opravu 5 mostků v údolí Potoky, která by se měla realizovat v letošním roce. Další aktuální informací byla zpráva o zaměstnání 6 pracovníků na veřejně prospěšné práce, kteří se budou v letošním roce podílet na údržbě veřejné zeleně v naší obci. Ředitel základní školy Mgr. Karel Potocký informoval o výsledku zápisu do 1. třídy školního roku 2008 2009, kdy je velká naděje na obsazení 2 tříd. Starosta obce, Antonín Koňařík, připomenul záležitost požadovaného ranního autobusového spoje do údolí Potoky. Dopravní společnost ČSAD Vsetín nevidí technický problém v zajištění linky, požaduje dofinancování provozu. V této záležitosti se chce vedení obce obrátit na odbor dopravy Zlínského kraje, a zaštítění provozu z jeho rozpočtu. Ředitelka mateřské školy, p. Hana Dohnalová, upozornila na možnost omezeného provozu školky v letních měsících, zejména v souvislosti s plánovanými opravami objektu. Na toto navázal starosta obce, který uvedl, že byla zaslána žádost na ministerstvo financí o dotaci a taktéž na Zlínský kraj. Projektové dokumentace k územnímu řízení a stavebnímu povolení jsou již ve fázi dokončení. O nabídce na odprodej nemovitosti čp. 19 přednostně obci Hovězí, dále informoval starosta obce. Touto nabídkou ponechal členům ZO čas na rozmyšlenou do příštího jednání. Do diskuse se přihlásil jako první p. Jaroslav Lačík, který se tázal na záležitost - 3 - pokračování cyklostezky dále ke Vsetínu. Starosta odpověděl, že v se v současné době zpracovává projektová dokumentace změněné trasy z důvodu problematické dohody s vlastníky jednotlivých pozemků a negativního posudku správy CHKO. Člen zastupitelstva, p. František Chrástecký se ptal na možnost vyvážení obsahu z jímek na čistírnu odpadních vod v Dolansku. Místostarosta odpověděl, že na základě konzultace s provozovatelem, VaK Vsetín a.s., toto není prozatím možné z provozních důvodů, protože se výsledky rozborů vypouštěných vod drží těsně pod hranicí limitu. Nárazová zátěž po vyprázdnění fekálních vozů by dle provozovatele,, rozhodila nastavený systém čištění. Na toto téma se rozproudila živá debata z řad zejména některých občanů o,,správném či nesprávném fungování ČOV. Vedoucí správy obecních lesů, p. Zdeněk Marteček, krátce pohovořil o současném lesním hospodaření. Upozornil hlavně na situaci s obchodováním s dřevní hmotou v letošním roce, kdy dochází k poklesu prodejní hodnoty až o 250,- Kč/m 3, z důvodů vlivu vichřice EMMA a přebytku dřeva na trhu. Proto budou omezeny mýtní těžby, a v první fázi se pracovníci soustředí na nahodilou těžbu a probírky. Do diskuse se opět přihlásil p. Jaroslav Lačík, s dotazem na opravu cesty na Kapitánku a funkci Místní akční skupiny Horní Vsacko Valašsko. Záležitost opravy cesty byla vzata na vědomí s tím, že bude dohodnut termín provedení úprav se zástupcem podniku Lesy České republiky s.p., který loni na podzim prováděl těžbu, v co nejbližším termínu. MAS Horní Vsacko Valašsko je sdružení obcí a podnikatelů (fyzických a právnických), které se zaměřuje na projekty malého rozsahu např. v rámci programu Leader, programu rozvoje venkova. Sdružení spolupracuje s mikroregionem Horní Vsacko Valašsko a pomáhá se zpracováním žádostí o podporu akcí rozsahu do 3 mil. Kč, ať obcím či drobným podnikatelům, zejména v oblastech podpory zemědělství, lesnictví, cestovního ruchu atd. Protože neměl nikdo jiný další otázky, předal starosta slovo Mgr. Michalu Kovářovi, který přečetl obsah usnesení z 9. zasedání Zastupitelstva obce Hovězí. Závěrem poděkoval starosta obce všem přítomným za účast a nastínil termín příštího zasedání na konci června tohoto roku. Ing. Josef Zvěřina
_ oslavy hasičů _ oslavy hasičů _ oslavy hasičů _ oslavy hasičů _ oslavy hasičů _ oslavy hasičů _ OSLAVY 115. VÝROČÍ ZALOŽENÍ SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ V HOVĚZÍ Oslavy 115. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Hovězí byly zahájeny v neděli 11. května 2008 slavnou bohoslužbou za zakladatele, zemřelé a živé členy hasičského sboru. V průběhu mše svaté posvětil P. Vlastimil Vaněk nový spolkový prapor našeho sboru. Historie vzniku a vývoje praporů je dlouhá, proto alespoň několik slov k současnému významu. Prapor považujeme za symbol, který sjednocuje a navenek vyznává nikoli náhodné seskupení, ale smysluplný sbor lidí stejného poslání, stejných povinností, stejné statečnosti a ideálně i mravní ryzosti, která zavazuje až k prolití krve. Byl vždycky znamením výlučnosti, odlišnosti a důstojenství a především hlásal jednotu a věrnost. Z této sjednocující role vyplývala posvátnost praporu: Na prapor se přísahalo, prapor se chránil a střežil až do prolití krve a uchovával se na posvátných místech, v kostele, kde požíval ochrany nejvyšší. Nebyl zneužíván k nicotným cílům. Cti nejvyšší se praporu dostalo, když v křesťanské ikonografii byl vložen do rukou zmrtvýchvstalého Krista, vítěze nad smrtí. Také patron hasičů svatý Florián je zobrazován jako římský voják s korouhví v ruce. Postava svatého Floriána je zobrazena i na praporu SHD Hovězí nad kostelem, který je dominantou naší obce a jakýmsi centrem, kolem kterého odpočívají naši nejdražší, kteří nás předešli na věčnost. Dále je na praporu zobrazen hasičský znak do něhož je vložen erb obce Hovězí, aby tak vyjadřoval naši občanskou příslušnost a z toho vyplývající povinnosti vůči ostatním občanům. To také vyjadřuje heslo BOHU KE CTI, BLIŽNÍMU KU POMOCI, které do vínku sboru položili jeho zakladatelé již v roce 1893. Po slavnostní bohoslužbě odešli hasiči v průvodu za doprovodu dechové hudby k hasičskému domu, kde starosta obce pan Antonín Koňařík krátce zhodnotil význam a práci hasičů pro obec a celou společnost a předal veliteli zásahové jednotky hasičů Zdeňku Líňovi klíče od nového vozidla Tranzit, určeného k přepravě osob k zásahům. Po tomto aktu následovala slavnostní valná hromada, při které starosta sboru krátce zhodnotil činnost sboru a byla předána četná vyznamenání a medaile za práci ve sboru i pro veřejnost. Do oslav byl zařazen i mimořádný bod programu. Nové auto hasičům posvětil olomoucký světící biskup mons. Josef Hrdlička, který ve farním kostele uděloval tento den svátost biřmování. V odpoledních hodinách proběhlo tradiční námětové cvičení likvidace simulovaného požáru Sokolovny. Jako první předvedli v historických stejnokrojích hašení ohně nejstarší technikou berlovkami hasiči ze Zděchova. Po vyhlášení poplachu přijíždí jako první novým vozidlem Tranzit hasiči z Hovězí spolu s velitelem br. Zdeňkem - 4 - Líňou, který se ujímá velení zásahu. Pak následují naše zásahová vozidla Tatra a Liaz. Krátce nato přijíždí jednotky z Halenkova, Karolinky skláren (s plošinou), Janové, Karolinky město a Nového Hrozenkova. Byly předvedeny ukázky likvidace požárům, záchrany ohrožených lidí z objektů při použití dýchacích přístrojů a plošiny. Nakonec pak přišlo to nejlepší ve třech kategoriích. Oprávněně jim patřil bouřlivý potlesk. Oslavy 115. výročí založení SDH Hovězí a současně i svátku svatého Floriána byly pak ukončeny společným posezením v hasičské zbrojnici. MVDr. František Kovář náměstek starosty SDH Hovězí
_ kino _ společenská kronika _ kino _ společenská kronika _ kino _ společenská kronika _ kino _ 1. června 2008 ve 20.00 hodin 27 ŠATŮ Romantická komedie USA, 109 min., české titulky, mládeži přístupno od 12 let. - Ve filmu 27 šatů navštívíme svatbu v kovbojském, bikinách, indických sárí a to vše na nejrůznějších a často velmi obskurních místech. 8. června 2008 ve 20.00 hodin BOBULE Letní komedie ČR, 90 min., mládeži přístupno. - Letní komedie, která nás zavede na moravské vinice, je příběhem dvou kamarádů Honzy a Jirky. 15. června 2008 ve 20.00 hodin LOVCI POKLADŮ KNIHA POKLADŮ Dobrodružný film USA, 124 min., české titulky, mládeži přístupno. - Druhé dobrodružství hledače pokladů Benjamina F. Gatese v podání Nicolase Cage. 22. června 2008 ve 20.00 hodin HRANICE SMRTI Horor USA, 108 min., české titulky, mládeži přístupno od 18 let. - Boj o život začíná! 29. června 2008 ve 20.00 hodin VENKOVSKÝ UČITEL Drama ČR, 126 min., mládeži přístupno od 15 let. - Každý někoho potřebuje. Změna programu vyhrazena! Tento program lze nalézt na Internetu a to na adrese: http://obec-hovezi.cz Jubilanti v květnu: Koňařík Alfred 70 let Hovízky 370 Trtík František 70 let Střed 107 Juráň Miroslav 70 let Hořansko 573 Bogarová Anna 85 let Suška 355 Přejeme vše nejlepší do dalších let milým jubilantům. Narození: Boroš Vít Veřečný 264 Rodičům blahopřejeme k narození chlapečka. Úmrtí: Babicová Ludmila 86 let Hovízky 384 Lačíková Milena 62 let Dolansko 433 Kopecký Vojtěch 67 let Potoky 313 Blízkým příbuzným vyslovujeme upřímnou soustrast. Zveme Vás na jízdu historického vlaku v rámci výročí 100. let železniční tratě Vsetín Velké Karlovice V rámci těchto oslav bude na každé zástavce krátká prezentace jednotlivých obcí (např. žívá hudba, občerstvení, vystoupení pěveckých, tanečních souborů, umělecká řemesla, upoutávky na zajímavosti v obci apod.) podle možnosti jednotlivých obcí a vymezeného času. Ve vlaku bude řazen služební vůz, ve kterém bude vyhrávat hudební skupina. Dále historický vůz pro pozvané hosty, bufetový vůz s nabídkou občerstvení a upomínkových předmětů a několik vozů pro cestující. Součástí oslav bude také jízda historického autobusu Škoda 706 RO. K výročí bude Sdružením obcí vydána pamětní brožura. Návrh jízdního řádu parního vlaku: Vsetín 10.10 Ústí u Vsetína 10.15 10.25 Janová 10.30. 10.40 H O V Ě Z Í 10.47 11.15 Huslenky I Huslenky zastávka 11.25 11.35 Halenkov zastávka 11.40 11.45 Halenkov 11.47 12.10 Nový Hrozenkov zastávka I Nový Hrozenkov 12.25 12.30 Karolinka zastávka I Karolinka 12.38 13.05 Velké Karlovice zastávka I Velké Karlovice 13.15-5 -
_ obecná škola _ z historie obce _ obecná škola _ z historie obce _ obecná škola _ z historie obce _ Dokončení článku - Povídání se staříčkem Čtvrtinovým OBECNÁ ŠKOLA Jak už jsem povídal, do obecné školy jsem začal chodit u nás v dědině v roku 1948. Ještě dnes si vybavuji střípky z tohoto ceremoniálu. Bylo to něco podobného jako bývá i dnes. Nastoupili jsme před školu na náves, nebo spíše náměstíčko před školou. Je to plácek asi jako půlka fotbalového hřiště a byl vydlážděný kostkami a uprostřed je v ohrádce socha Sv. Jana Nepomuckého. Tak na toto náměstíčko nás seřadili. Pan starosta a pan ředitel měli jakýsi projev. Ten mne ale moc nezaujal, ani si z něj nic nepamatuji. Co se mi vybavuje přesně je pan Pončík, policajt, který přišel v uniformě a naleštěných holínkách a slavnostně vytáhl na dřevěný stožár Československou vlajku. Potom se asi cosi zpívalo a šli jsme do tříd. Po několika letech se nástupy opět konaly, ale to už tam nebyl pan Pončík a na stožáry se vytahovaly vlajky dvě. Stožáry tam byly několik let a sloužily nám později k soukromým závodům ve šplhu. Výsledky závodů většinou vyhlašoval pan ředitel, když závodníky vedl za uši do ředitelny, kde jim nejen vytáhl třísky z přední části těla, ale kvůli symetrii naložil ještě něco na zadek. Žákovské knížky ještě nebyly vynalezeny a vše se řešilo na místě činu. Ale to jsem předběhl dobu. V první třídě nás učil pan učitel. (Emancipace ještě nezasáhla oblast školství a ve třídách vládli převážně učitelé). Pan učitel Seidl byl přísný i hodný pán asi kolem čtyřicítky let. Naučil nás všechny číst, psát a počítat. U některých žáků bylo jejich písmo dokonce i čitelné. A v případě kresleného projevu, bylo někdy možno poznat podobu s věcmi, které se vyskytovaly v našem okolí. A tak jsme se pomalu vzdělávali a v druhém pololetí jsme mohli už pomalu zkoušet psát perem. Řeknete si jaký problém psát perem a inkoustem. V těch dobách se sice už nepsalo husím brkem jako ve středověku, ale plnicí pera ještě nebyla běžnou záležitostí. Do kalamářů se namáčela pera ocelová upevněná na dřevěných násadkách. Jejich vlastnosti byly ale s husími brky srovnatelné. Když se pero namočilo málo, napsalo se s ním maximálně půl slova. Když se ponořilo do kalamáře víc, nabralo inkoustu nejen na půl věty, ale i na pořádnou kaňku, nebo spíše na kaňoura. Takže když se nedařilo, byly na stránce kaňky proti písmenkám v přesile. V případě, že se podařilo zaběhnout novou špičku natolik, že obstojně začala psát, stalo se to, že pero spadlo z lavice na zem a krásně se zabodlo do dřevěné podlahy. Potom už většinou nepsalo. To nebyly všecky hrátky, které se daly s kalamářem a inkoustem dělat. Občas někteří dobráci dolili do kalamáře vodu, takže písmo bylo vybledlé, nebo tam dali kus nějakého marasu a tak kromě namočení pera byl na špičce kus něčeho co nepsalo, pokaňkalo alespoň lavici nebo i sešit. Největší hrůza byla, když nějaký mamlas vhodil do kalamáře šuměnku. To potom se kalamář změnil na hrnečku vař a valila se z něj modrá záplava. Taková věc většinou končila tím, že viník musel uklidit tu spoušť co nadělal, potom dostal pořádný výprask, zůstal po škole a pokračoval v uklízení. Navíc doma znovu dostal, protože přišel pozdě ze školy a jako Kainovo znamení měl modré ruce. Tehdy nebyly vůbec problémy s dodatečným pedagogickým rozebíráním přestupku. Ale abych se vrátil k vlastnímu vybavení třídy. První třída se nacházela v prvním poschodí hned proti schodům. Když se do ní vešlo byla po pravé straně stěna se stupínkem, katedrou a tabulí. Na protilehlé stěně byla okna, na levé pak skříně s pomůckami a obrázky. Na levé vstupní stěně byly věšáky, počítadlo a ostatní. Uvnitř třídy byly tři řady lavic pro malé školáky. V lavicích se sedělo po dvou a byly smontovány jako celek v řadě. Měly dřevěná sedátka, která se sklápěla jako sedadla v kině a vpředu šikmou stolní desku. Blíže u stupínku seděli žáci menších postav a vzadu odrostlejší, kteří pro velký úspěch opakovali třídu znovu. Chlapci s děvčaty většinou neseděli v jedné lavici, neboť si většinou vzájemně ubližovali. Důležité zařízení pro provoz třídy v zimě byla veliká železná kamna, která byla hned nalevo vedle dveří. Ráno v nich zatopil pan školník a potom se o topení starali žáci pod dozorem pana učitele. Přikládal do nich učitel a žáci docházeli do kůlny na uhlí. Když se zapomnělo přiložit, byla ve třídě zima. - 6 - Občas bývaly i uhelné prázdniny, když byly veliké mrazy a málo uhlí na topení. S kamny se daly provádět též různá kouzla. Třeba se daly na ně kapsle z patron, nebo střelný prach z nábojů, těch jsme měli ještě bohaté zásoby z války, a až se kamna rozehřála, tak to bouchlo. Když to vyšlo tak, že byl zrovna přítomen vyučující, bouchalo to opět, když se vyplácela zasloužená odměna na zadní část pachatele. Jinak se v kamnech pálily různé papírky, které se neměly dostat do nepovolaných rukou a jiné hořlavě i nehořlavé předměty. V pozdějších letech, v roce 1953, to už jsme chodili do páté třídy, posloužila kamna ke skoncování s kultem Stalina a Gottwalda. Z učebnic se vytrhávaly jejich fotografie a pálily se. Jak jsem se až po letech dozvěděl, doplatila na kult osobnosti škola v Luhačovicích., když byla kamna tak nacpaná státníky, že plameny zapálily na půdě u komína trám a celá škola vyhořela. Takže tamější žáci vzpomínají na představitele této éry dodnes v dobrém, protože měli potom mimořádné prázdniny. S kamny se i jinak muselo zacházet opatrně. Když pan učitel přikládal a pořádně nezavřel popelník, nebo bylo v uhlí hodně prachu, milá kamna bouchla a černý mrak, který z nich vyletěl, se musel vyvětrat. Samozřejmě první vyletělo okny všechno teplo, zato smrad se držel ve třídě až do konce vyučování. Jelikož jsme v těch dobách trpěli povětšinou otravou kyslíkem, přijali jsme jako příjemnou změnu trochu jiného povětří. Teď jsou ve všech školách radiátory ústředního topení s termostaty. Je tam sice teplo, ale není tam žádná romantika. Taková krásná kamna jsem v pozdějších letech vídal ještě v hospodě Na Harcovně v sále. Několikrát se rovněž zasloužily o kulturní vložku, když roztančení plesající shodili roury od kamen a ples požárníků se změnil na shromáždění kominíků a kominic. Ale to jsem odbočil už hodně daleko. A tak se vraťme zpět do první třídy.
_ obecná škola _ z historie obce _ obecná škola _ z historie obce _ obecná škola _ z historie obce _ Hovězský zpravodaj - 7 - Napravo od dveří byl stojan s železným umyvadlem a s kýblem na vodu. Vodovod nebyl ještě v dědině zaveden a tak se pro vodu chodilo do obecní pumpy na návsi. Umyvadlo bylo velice užitečnou věcí. Někdy byl občas do něj namočen někdo z žáků. Jinak většinou sloužilo k namočení houby určené k utírání tabule. Houba ke stanovenému účelu sloužila pouze tehdy, když byl přítomen vyučující. Po dobu přestávky se houba většinou pohybovala vzduchem. Pokud byla ve svém letu zastižena některým z vyučujících, byl opět vítaný důvod k exekuci chudáků žáčků. Jelikož se na Valašsku rákos moc nevyskytuje, brali naši vyučující za vděk i lískovými proutky a pruty, kterých bylo a je i dodnes dostatek. A tak když se stalo, že prut neustálou námahu nevydržel, musel ten kdo byl příčinou zničení tohoto výchovného prostředku, donést proutek nový, nebo raději několik, aby zbylo něco pro příště. Někteří výtečníci se do školy opravdu těšili a když náhodou odcházeli bez toho, že nedostali ani jednou, byli z toho nesví a uplynulý den považovali za nenaplněný a zbytečný. Z výše uvedeného by se čtenář domníval, že jsme byli pouze biti a biti. Není to pravda.! Naši učitelé neměli z našich výprasků žádnou radost. Zbytečně je to zdržovalo od výuky a vyčerpávalo fyzicky i duševně. Nikdy jsme nedostali, když jsme si nezasloužili. Je sice pravda, že v případě, když byl případ moc zamotaný a nebyl čas na dlouhé vyšetřování, svezl se s pachatelem i nevinný. Ale stávalo se to zřídka, neboť pedagogové nás znali natolik, že se mýlili málokdy. S odstupem času to srovnávám s naší zákonodárnou mocí a spravedlností... Je to nesrovnatelné! Kam až jsem to od lavoru došel? Podlaha ve třídách byla pevná z dřevěných prken. Po prázdninách nebo když se čekala nějaká významná návštěva, byla natřena jakýmsi olejem. V případě, že došlo v této době k měření sil mezi žáky a ti se v zápalu boje ocitli na zemi, vypadali zápasníci jako topiči z parní lokomotivy. To bylo potom doma radosti!! Taková podlaha měla kromě nevýhod i jednou velkou výhodu - nemuseli jsme se přezouvat. Když byla velká přestávka a trochu slušné počasí vyběhli jsme na školní dvůr nebo na náves a čerstvého vzduchu jsem si mohli užít dostatečně. Sice někdy se prášilo, ale aut jezdilo tak málo, že o nějakém smogu nebylo ani potuchy. Po ukončení přestávky, obzvlášť když bylo bláto, nás očekávala u dveří paní školnice s metlou a běda tomu kdo si neočistil pořádně boty! Po vyučování jsme se ubírali k domovům. Rychlost našeho přesunu byla různá, podle počasí. Pokud bylo škaredě, nebo nějak divně, spěchali jsme, abychom byli doma než pořádně zmokneme. Pokud bylo počasí krásné, domů jsme se loudali. Po cestě byly různé zajímavosti, které bylo nutno prozkoumat, takže se naše cesta poněkud prodloužila. Zvlášť když dozrávalo ovoce, nebo něco na poli. Také v zimě, když byla na každém kousku cesty nebo na potoce nějaká klouzačka jsme domů nepospíchali. V tom byli spolužáci, kteří bydleli kousek od školy v nevýhodě, protože jejich rodičstvo mělo přehled o jejich rozvrhu, a v případě mohlo jít svým ratolestem naproti, někdy třeba s prutem. U nás vzdálenějších, kde cesta trvala skoro hodinu, nějaká ta minuta navíc se ztratila. Když jsme ale přišli až v podvečer, bylo i našim rodičům jasné, že jsme nešli rovnou domů a nespěchali pilně dělat domácí nebo polní práce, anebo jsme se potulovali. V lepším případě jsme museli dohnat všechno co jsme zanedbali při konání domácích prací. V horších případech došlo i na ruční poučení o povinnostech zdárného žáka obecné školy. Jelikož jsem neměl na to, abych prosazoval svoji osobnost, dával jsem většinou přednost tomu, že jsem dělal dobrotu a lískové medicíny jsem užíval zřídka, neboť mi vůbec nechutnala. Při cestě domů bylo samozřejmé, že jsme zdravili všechny starší lidi. Nebylo to z vrozené slušnosti, ale ze strachu, že onen opomenutý občan si to vyloží jako neúctu k jeho věku a postavení a nejdéle do neděle se tato skutečnost donese rodičstvu, kterému bylo těžko vysvětlit, že starší i neznámé lidi není třeba zdravit. Je zajímavé, že i v dobách kdy ještě nebyla komunikační technika na výši, se naše lotroviny dostávaly rychle tam, kam jsme nechtěli. Takže někdy jsme přišli domů a doma už věděli co a jak, a vyvodili z našeho jednání patřičné poučení. To byla kontrola veřejnosti, a ne teď! Dokonce občas docházelo k tomu, že občan, který se domníval, že naším jednáním došel k újmě, se neobtěžoval žalováním ve škole nebo rodičům, ale vyřídil si svou záležitost s viníkem, který nestačil utéct, stručně ručně. Odvolání se z naší strany většinou nekonalo, neboť soud vyšší instance, v tomto případě rodiče nebo škola, většinou shledal trest jako přiměřený, případně k němu ještě něco přidal. Dnešní pseudo-demokratičtí ochránci lidských práv byli z takové výchovy pohoršeni, ale my jsme si na daná pravidla zvykli a respektovali je. A tak než jsme se nadáli skončila první třída a po prázdninách, které uběhly rychleji než voda v Hořanském potůčku, jsme byli ve druhé třídě. Dostali jsme nového pana učitele Doležala, který nebyl už tak příjemný. Moc jsme ho nemilovali, neměl na nás už tolik času, protože se začal věnovat nové politice, která se začala v této době prosazovat. Navíc nebyl nestranný a měl své oblíbence a žáky méně oblíbené. Ze druhé třídy si vybavuji začátky zdravotní prevence. V těchto dobách se přišlo na to, že děti trpí podvýživou a nedostatkem vitamínů. Různé přípravky, kterých je teď víc než dost, ještě známy nebyly a proto byl do škol dodán jako zdroj vitamínů rybí tuk. Nebyly to tablety nebo kapsle jako teď. Pan učitel si postavil celou třídu do řady a každý dostal polévkovou lžíci této pochoutky, kterou učitel dávkoval z litrové láhve. Některé slabší povahy nestačily ani doběhnout k lavoru. Mně kupodivu rybí tuk chutnal, a když byla možnost, vzal jsem si i nášup. Z druhé třídy si ještě pamatuji budovatelskou básničku, ze které by dnešní ekologové neměli vůbec radost. Byla asi následujícího znění:..z komínů se kouří, slunce oči mhouří. Mhuř si oči mhuř, kdyby se z nich nekouřilo, bylo by nám hůř! Moc víc si z druhé třídy nepamatuji, ale zřejmě jsem ji prošel dobře, neboť jsem postoupil i do třetí. Kdo byl našim učitelem si už nevzpomenu. Ve čtvrté třídě jsme dostali novou, mladou slečnu, později paní učitelku. Byla na nás hodná, ale občas si s námi nevěděla rady, neboť byla čerstvá absolventka učitelského ústa-
_ obecná škola _ z historie obce _ obecná škola _ z historie obce _ obecná škola _ z historie obce _ vu a měla snahu nás vychovávat podle nejnovějších poznatků. Navíc na ruční vysvětlování neměla patřičné fyzické předpoklady a starším zkušenějším mladíkům, takže jsem nepřišel k žádnému úrazu. Za nedovolené ozbrojování sice nehrozilo vězení, ale operativnější a přísnější postih v podobě pořádného výprasku od učitelů, nebo od rodičů, nebo kombinace obojího. To měl ještě experimentátor štěstí, že nepřišel o oči nebo nějaké prsty. Ve vyšších třídách bylo třeba se občas na učení podívat i doma. Naučit se takovou básničku už byl problém. Ještě větší problém byly pro mne hodiny kreslení, nějak jsem k tomu neměl žádný vztah, nebyl jsem dostatečně pečlivý a tím jsem nebyl oblíbencem pana učitele Doležala, který kreslení učil. To Alenka Hlavicova, dcera z rodiny malíře Hlavicy, uměla nejen kreslit a byla navíc pohledná, měla u pana učitele vyhráno. Na rozdíl od Zdeňka Hajného, který rovněž krásně maloval a byl primus třídy. Zdeňkova maminka byla také učitelka, dokonce v šesté třídě naše třídní, ale měla politický škraloup, protože její manžel emigroval. Takže její syn to měl těžší než my obyčejní blbci. Pokud se týká učitelů, měli jsme na dobré učitele štěstí, neboť po všelijakých politických čistkách se na naši školu dostali velice dobří učitelé, kteří nemohli učit na Vsetíně. - Jedním z nich byl profesor Bečička. Byl doktorem filozofie a nás učil český jazyk. Vyučování bylo zábavné a nenásilnou formou, takže jsme začali mít tento předmět rádi. Pan Bečička měl postavu příhodnou ke svému jménu. Byl menší a plnoštíhlý a měl stále dobrou náladu. Našim češtinářským výtvorům se dokázal opravdu zasmát, ale ne vysmívat, a láskyplně nás nazýval stádem Hotentotů a všechna děvčata byly pro něj Rebeky. - Paní učitelka Regerová. Dojížděla vlakem ze Vsetína a učila nás ruštinu. Zdála se nám komisní a protivná, skoro jako ten předmět co učila. Ale zlá nebyla, to ne! Proč se k nám dostala, to už nevím. Nebyla vůbec milována hlavně žáky přijíždějícími vlakem z Huslenek, neboť se většinou vyskytovala na nádraží zrovna když přijížděl vlak od Karlovic, ze kteréhožto ještě za jízdy elegantně vyskakovali přijíždějící žáci a občas ji některý výtečník přistál v náručí. Měla potom dilema: dát mu pár facek hned, nebo nechat zaslouženou odměnu až dojdou do školy, nebo přestupek řešit úředně. - Pan učitel Olšer. Byl to pán důstojného vzezření a chování. Učil nás fyziku, chemii a matematiku. V osmé třídě byl i náš třídní. Byl dosti přísný, ale dokázal něco naučit. Dělal pro obec i mimo školu. Ale jeho práce nemohla být lépe hodnocena, neboť si dovolil chodit každou neděli do kostela. Jeho syn Břetislav i přes nevýhodu špatného třídního původu, vystudoval a stal se novinářem a nyní i spisovatelem. - Pan učitel Minář. Přišel na naši školu hned po vysoké škole. Učil zeměpis, češtinu, tělocvik a promítal v obecním kinosále filmy. I když se snažil co mohl, přesto neměl moc šancí na povýšení, protože se nevzdal náboženského vyznání. Byl poslední učitel, který se dožil roku 1996, když jsme měli sraz po 40 letech. - Paní učitelka Hajná, učila zeměpis, dějepis, přírodopis. Měla nás jako svoji třídu ráda, neboť v ní byl i její syn. Později, až se Zdeněk stal v Praze slavným malířem, odstěhovala se za ním. - Pan profesor Novotný. Dojížděl ze Vsetína a vyučoval matematiku, češtinu a hlavně zpěv. Uměl krásně hrát na harmoniku, takže náš zpěv při ní ztratil a dokázal se bez něho i obejít. Kromě toho hrával na Vsetíně i na varhany, čímž si dělal skvrny na svém politickém profilu. Bohužel mne zpívat nenaučil a zpívat neumím dodnes! Odešla vzácná žena učitelka Vždy milé slovo, úsměv, pochvala a povzbuzení. Tak ji znali nejen žáci, ale i my, její kolegové. Dobré srdce paní učitelky Františky Hajné dotlouklo po dlouhé životní pouti v 97. roce života. Paní učitelka Hajná se narodila v rodině četníka Vrány v Brně 14.12.1910. Po ukončení učitelského studia působila v Hošťálkové, odkud pak v roce 1950 přichází na měšťanskou školu na Hovězí, kde vyučuje předměty dějepis, zeměpis a kreslení. Její životní pouť nebyla příjemnou procházkou, po roce 1948 zůstává se synem sama. Do důchodu odchází v roce 1970 a brzy potom se stěhuje za svým synem Zdeňkem do Prahy. Vše obětuje pro jeho studium a hmotné zabezpečení, pro jeho rozvíjející se výtvarný talent. Dnes je uznávaný malíř a psycholog. Žijí spolu v rodinném domě, 4. dubna 2008 je rozděluje její skon. V almanachu vydaném k 50. výročí - Pan učitel Babica. Rovněž dojížděl ze Vsetína. Učil zeměpis a češtinu a někdy i tělocvik. Jelikož měl poblíž Vsetína i malé zemědělství, byly jeho hodiny tělocviku pro něj vítanou dobou odpočinku. Po krátké rozcvičce rozdělil klukovské osazenstvo na dvě skupiny. Dal nám kopací míč a spokojeně se natáhl na lavičku u hřiště. Většina to radostně přivítala a tělocvik se někdy dost protáhl. Že existuje i atletika, nebo něco jiného, jsme se dověděli až od pana učitele Mináře. S větším, nebo menším úspěchem se nás pokoušelo v našem mládí něco naučit ještě více pedagogů, kterým za jejich snahu dodatečně děkuji. Ale vzpomínky už povážlivě blednou. Asi je to věkem? Dnes už dávno nestojí dřevěné baráky měšťanky a z obecné školy je hospoda. Děti chodí do nové školy, která byla postavena v roce 1957, když už jsem byl dávno v Rožnově. I vzhled celé návsi se dost změnil. Zmizely hospodářské budovy bývalého panského dvora. Byla zbouraná i Bittnerova hospoda s kinosálem a na místo nich byla postavena nová víceúčelová budova Obecního úřadu. Pouze Svatý Jan Nepomucký stojí stále na svém místě. Stojí zde jako připomínka na bitvu s Kuruci, která se zde odehrála a jako památník obětem světových válek. Naše bitvy už připomínají pouze třídní knihy založené někde v archivu. J. Surý otevření nové školní budovy vzpomíná tehdejší žák, dnes mons. Mgr. J. Maňák, děkan ve Frýdku Místku: Když vyučovala dějepis, tak to prožívala srdcem. Vzpomínám, jak jednou měla slzy v očích, když vyprávěla o řeckých obráncích své země, jejich hrdinství a boji do posledního muže. Moc rád bych jí za vše poděkoval. Dodávám, že ještě v této chvíli vyprávění měla na mysli i svůj postoj v době okupace, kdy v Hošťálkové po zatčení několika mužů podezřelých z partyzánské činnosti, přichází do úřadovny gestapa a zaručuje se za ně, jako za rodiče svých žáků. I ona byla statečná. Dnes při dodatečné vzpomínce a loučení bychom zajisté chtěli paní učitelce Františce Hajné vyjádřit od všech, kdo ji znali, ještě poslední slovo díků, dát poslední květ, pozdrav z valašských hor a poděkování za to, že jsme ve škole mohli být s ní. J. Matušů Hovězský zpravodaj vydává Obecní úřad Hovězí, registrace: MKČRE 15664, sazba: Mikeš Josef, tisk: Grafia Nova - Rožnov p. R. Cena 5 Kč. Neprošlo jazykovou úpravou. Telefon: 571 445 088, fax: 571 445 011, e-mail: ou.hovezi@vs.inext.cz, www.obec-hovezi.cz.