1
Úvodník Tak a je tu očekávaný konec školního roku a s ním i poslední číslo letošních Deváťáckých novin, které jsme pro vás připravili všichni společně. Putovní knihu novinářů a své novinářské zkušenosti jsme předali teď už bývalým osmákům. Takže se po prázdninách zas můžete těšit na další vydání novin, jistě stejně kvalitních, jen s novým redakčním kolektivem. Doufáme, že se vám letošní noviny pod našim vedením líbily a svým nástupcům přejeme hodně štěstí. A my se loučíme. Pápá... :) Deváťáci učí Učitelé nám nabídli, že bychom si na jeden den mohli vyzkoušet, jaké to je učit děti na prvním stupni. Nabídku jsme s radostí přijali a vrhli se do příprav. Nejprve jsme si museli od třídních učitelek zjistit, co vlastně která třída probírá a podle toho jsme si připravili učební program na celý den. Vyzkoušeli jsme si dokonce připravovat i různá cvičení na interaktivní tabuli, což nás obzvlášť bavilo. Rozdělili jsme se do dvojic, každá dvojice si vzala jednu třídu a vytvořila si pro ni vlastní rozvrh. V pondělí ráno jsme vstoupili do školy jako učitelé. Děti se zdály být celkem hodné, ale někdy to s nimi opravdu nebylo jednoduché. Tento den se nám moc líbil a jsme rádi, že jsme měli možnost si učení vyzkoušet. Doufáme, že se naše učení líbilo i dětem, které se této akce účastnily. Barevný týden I když už nechodíme do školky, chtěli jsme se vrátit do těch kouzelných dětských let a uspořádali jsme Barevný týden. Za každý den jsme udělili diplom jedné třídě. Pondělí bylo zelené a diplom obdržela 1. třída. Úterý bylo bílé a diplom získala 2. a 3. třída. Středa byla červená, děti vypadaly jako jahody a diplom získala 7. třída a hoši z 8. ročníku. Čtvrtek byl ve znamení sluníčka, tedy žlutý, oce- 2 nění získala 4. a 5. třída. Páteční den byl, jak už všichni zřejmě tušíte, modrý a diplom získala 6. třída. Zvláštní ocenění získal pan školník za zelený den a také naše kuchařky za bílý den. Myslíme si, že to bylo krásné zpestření školních dní ke konci školního roku a děti si to určitě užily, i když se našli i nějací protestanti. Barevnému týdnu zdar!
Výlet za minerály Po dlouhých deštivých dnech se konečně udělalo hezky a my, deváťáci, jsme mohli vyrazit za poznáváním minerálů. Naše cesta začala v Humpolci, kde na nás na autobusové zastávce u pošty čekal velitel naší výpravy pan učitel Oldřich Kořínek. Zjistil, zda jsme přijeli všichni a naše expedice mohla začít. Nejdříve jsme dostali skoro hodinový rozchod, abychom si mohli koupit svačinu a pití, pokud jsme si to nepřivezli z domova. V 8:00 jsme se sešli na horním náměstí u lavičky, znovu jsme se spočítali a vyrazili jsme severozápadním směrem na naučnou stezku Březina. Tato stezka je dlouhá asi 9 km a obsahuje 16 zastávek s informačními tabulemi, kde jsme si mohli přečíst různé velmi zajímavé informace. U první zastávky (u první informační tabule) pan učitel určil velitele, který měl ostatní žáky dovést k další tabuli. Nejdříve jsme se museli zorientovat a najít turistické značky označující naši cestu. Poté už mohl první velitel vyrazit loukou ke druhé zastávce židovskému hřbitovu. Od tohoto hřbitova si náš pan učitel ve městě půjčil klíč, takže jsme měli možnost se podívat za jeho zdi. Když jsme si tento krásný hřbitov prohlédli, pokračovali jsme dál po cestě ke třetí zastávce horám Čertovka a Andělka (zde se někteří výletníci fotili). Na dalších zastávkách jsme si přečetli z informačních tabulí něco o ochraně přírody a Kamenném moři. Další zastávku jsme někteří znali hrad Orlík. Zde jsme si udělali přestávku na vydechnutí si z menšího kopečka, který jsme museli k hradu vyšlapat, také zde jsme se mohli nasvačit a napít. Po občerstvení a krátkém odpočinutí jsme vyrazili k zastávce jménem Studna v podhradí. Zde jsme testovali, zda je ve studni voda a dost jsme se u toho nasmáli. Dále následovaly zastávky s názvy Živočichové 3 v lese, Voda je život, Rostliny v lese a konečně Andalusit u Čejova. Právě na této zastávce jsme se zdrželi asi nejdéle hledali jsme totiž minerály. Vzali jsme si do rukou své motyčky, nasadili lišácký úsměv a pustili se do vykopávání, hledání a určování minerálů. Když jsme se všichni pokochali kameny, nějaké, co se nám líbily, si nabrali do batohů, mohli jsme vyrazit na další zastávky. Po Andalusitu u Čejova následovala Březinka rýžoviště zlata. Zde jsme se zlato nepokoušeli najít, protože na rýžování je potřeba voda, kterou jsme neměli, a hlavně čas a ten nás už také trochu hnal. Nechtěli jsme, aby nám ujel autobus. Poslední čtyři zastávky této naučné stezky se jmenují Středověké hornictví, Štůly pod Orlíkem, Živcové lomy a Staleté stromy u rybníka Dvorák. Na těchto zastávkách jsme se naobědvali, trochu si odpočinuli a také našli pár nepovedených knoflíků, které se sem dříve vyvážely. Cestou zpátky do města jsme se ještě zastavili u pana učitele doma a musíme uznat, že to tam má opravdu nádherné (tedy alespoň zahradu, kterou jsme viděli). Zde je vidět, že náš pan učitel je přírodovědec a o květenu na své zahradě se stará. Po exkurzi po zahradě pana učitele jsme se vydali zpět do města, tam jsme opět dostali rozchod, poté jsme jeli autobusem domů. Tento výlet se nám moc líbil a všem, kdo by si chtěli vyzkoušet své znalosti nerostů nebo se třeba jen projít, naučnou stezku Březinka doporučujeme.
Osmý ročník navštívil Střední průmyslovou školu stavební v Havlíčkově Brodě Ve čtvrtek 20. června vyrazila osmá třída na den otevřených dveří SPŠS v Havlíčkově Brodě. Po druhé vyučovací hodině pro osmáky přijel autobus, který je spolu s vrstevníky z Hořepníku a Košetic dopravil přímo před budovu školy. Než začali plnit různé úkoly, jež pro ně byly připraveny, byli rozděleni do týmů, ve kterých dále soutěžili. Třída našich osmáků nebyla brána jako jeden tým, nýbrž jako týmy dva modrý tým ve složení Václav Dvořák, Petr Vlk a Martin Holada a zelený tým v sestavě Yveta Dvořáková, Martin Vacek, Veronika Havlová a Filip Hnát. Ihned po sestavení družstev se začalo soutěžit obíhat jednotlivá stanoviště s úkoly. Skládalo se origami, hrála se přehazovaná, poznávalo se stavařské načiní apod. Před konečným sčítáním bodů byli z každého týmu vybráni zástupci na malý test, po němž přišlo závěrečné zúčtování a výsledky. Nakonec byli všichni účastníci této exkurze odměněni igelitkou ve které našli sešit, tužku, hlavolam a kšiltovku. Doufejme, že návštěva této školy některým žákům trochu ulehčila rozhodování, pro kterou střední školu se rozhodnout. Spaní ve škole Dne 21. 6. 2013 jsme my, deváťáci, spali ve škole. Měli jsme to jako rozlučku místo třídního výletu. Ale ve škole jsme nebyli sami, tu noc totiž spali v tělocvičně skauti. Ti se s námi ale kamarádit nechtěli. A tak jsme si místo kamarádění se skauty sami zahráli volejbal a fotbal. Po sportu jsme si za školou u hřiště mohli na grilu opéct jídlo, co si kdo přinesl... Samozřejmě jsme ve škole ne- 4 spali sami bez dozoru, dohlíželi na nás paní učitelka Finková, Nevosádová a pan Nevosád. Když se začalo stmívat, odešli jsme do školy hrát společenské hry (Activity a Co bys dělal/a, kdyby... ). Potom, když byla úplná tma, jsme hráli na schovku a mohli jsme se schovávat skoro po celé škole. Po schovávané jsme se dívali na film, pak jsme zalezli do svých spacáků a šli spát. Ráno, když jsme se vzbudili, jsme zase všichni zamířili do našich domovů.
Slavnostní otevření kurtů V sobotu 22. 6. 2013 byly v Senožatech slavnostně otevřeny volejbalové a tenisové kurty. Jelikož to byla ojedinělá událost, pan starosta Vaněk měl tu čest, aby přestřihl pásku. Tento moment si nenechali ujít ani lidé ze vsi a jejího okolí. Součástí akce byly i otevírací turnaje. Samozřejmě, že naši zdatní volejbalisté na nic nečekali a s vervou se chopili míče jako nenasytní lvi. Turnaje byly velmi napínavé a zábavné. Hráči se přeli o míč hlava nehlava. Při této příležitosti ani tenisté na setinku vteřiny nezaváhali a pustili se do hry. Chybělo už jen jestřábí oko, které bylo zjevně pro jejich turnaj naprosto nezbytné. Nesměl chybět ani kiosek s malým občerstvením, chlazeným pivem a hudbou. Všichni si to tam jistě náramně užili, nejen proto, že tento den nám sluníčko dopřálo jeden z mála krásných jarních dnů. Pochoďák náhradní suchý plán film Gulliverovy cesty. Během sledování filmu se počasí trochu umoudřilo, a tak jsme vyrazili společně s osmáky a našimi třídními učitelkami do Tuklek. V 9:45 jsme se sešli před školou a menší pochoďáček mohl začít. Nám, deváťákům, sice docházelo, že je to poslední výlet na základce, ale náš Patrik a David opět nezklamali a o smích a radost bylo postaráno. Byl to skvělý výlet lezli jsme po balících sena, povídali jsme si, fotili se, houpali se na houpačkách, točili se na kolotoči... Lepší už snad náš poslední pochoďák být nemohl. Pochoďák je jednou z tradic ukončení školního roku. Každá třída se dohodla se svým třídním učitelem na tom, kam na pochoďák vyrazí. Tento rok to bylo ale přece jenom jiné nepřálo nám počasí. Celý první stupeň se vydal kolem 8:15 na exkurzi do Senagra. Šestá třída vyrazila do Křelovic a pro zbytek druhého stupně byl připraven 5
Florbalový turnaj Poslední týden se už ve škole téměř neučí, a proto jsme zorganizovali sportovní aktivitu florbalový turnaj. Původně měli žáci 8. třídy pořádat turnaj v házené (a také jsme je chtěli prověřit na příští školní rok, kdy se z nich stanou noví pořadatelé školních akcí). Tohoto turnaje se ale chtěl zúčastnit jen malý počet dětí... Proto jsme neváhali, vzali akci do vlastních rukou, házenou vyměnili za florbal, který je u žáků II. stupně oblíbenější. Podařilo se tedy vytvořit 4 týmy Chicago, Boston, Nexus a To je jedno. Když tyto čtyři týmy odehrály své zápasy, zbýval nám ještě čas, takže se hráči rozdělili do dvou týmů (Boston + To je jedno a Nexus + Chicago) a hrálo se ještě dál. Vítěz turnaje sice byl, ale nevyhlašoval se. Poslední školní den V pátek 28. 6. vstupovala většina dětí do školy s úsměvem na tváři, protože prázdniny už klepaly na dveře. Snad jenom my, deváťáci, jsme měli pocity smíšené, protože jsme věděli, že tento den strávený v základní škole, je poslední. Hned ráno děti dostaly od třídních učitelů vysvědčení. Poté se všichni odebrali do společenské místnosti, kde proběhlo slavnostní rozloučení se školním rokem a vyhlášení úspěšných reprezentantů naší školy, kteří byli odměněni poukázkou na 6 nákup zboží v obchodě FLOP. Nakonec jsme se rozloučili i my krátkým proslovem a písní věnovanou hlavně učitelům a spolužákům. V našich očích se objevily i slzy. Na závěr nechybělo ani poslední zvonění školního zvonku a špalír, kterým jsme celí rozechvělí slavnostně kráčeli po schodech dolů. Bude se nám opravdu stýskat. Ale musíme si říci, že když něco končí, něco nového také začíná... Rozutečeme se do světa, každý na novou školu a jenom na nás bude záležet, jak se se vším popereme. Jak stálo v našem rozlučkovém proslovu: Říkáme NASHLEDANOU a věříme v písmenka, která to slovo ukrývá!
Deváťácký valčíček Tuhle písničku chceme vám všem teď dát, ať vám každý den připomíná ty holky bláznivý, ztřeštěný, každej nás zná i kluky drzý, co uměj se smát. Touhle písničkou chceme vám poděkovat, za to, co jste nás naučili, víme, že to chtělo hodně pevných nervů, ale do světa jste nás připravili. Dnes už se rozejdem a každý půjde dál, to ale nevadí, budem si psát. Vždyť máme mobily, maily, facebook a skype, hlavně nesmíme zapomínat. Tuhle písničku chceme vám všem teď dát, ať vám každý den připomíná, že těmhle bláznivým, ztřeštěným deváťákům se bude určitě po vás stýskat. Devět let uteklo jako bys rukou tlesk, ale dnes už musíme jít, co asi na nás nastraží ten velkej svět, jak se tam budeme asi tak mít. Že těmhle bláznivým, ztřeštěným deváťákům se bude moc po vás stýskat... :)) 7