NOVÁ STRATÉGIA V OBLASTI ODPADOV Júlia Šumná, Beáta Michniaková Výskumný ústav vodného hospodárstva, Nábr. Gen. Svobodu 5, 812 49 Bratislava Abstrakt Už viac ako 30 rokov je proces nakladania s odpadmi predmetom cieľavedomých environmentálnych snáh zakotvených v právnej úprave EÚ. Získané skúsenosti, dosiahnuté úspechy, ale aj pretrvávajúce problémy vyvolali potrebu analyzovať a zhodnotiť politiku EÚ týkajúcu sa odpadu s cieľom vytvoriť strategický rámec pre budúcnosť. Táto stratégia sa formovala v intenciách šiesteho Environmentálneho akčného programu (6. EAP) a podľa neho stanovuje ciele a naznačuje prostriedky, ktoré môžu EÚ priviesť k lepšiemu odpadovému hospodárstvu. Využíva existujúce právne predpisy a rozsiahle konzultácie so zúčastnenými stranami a úplnú a efektívnu realizáciu v členských štátoch pokladá za podmienku napredovania. Stratégia predchádzania vzniku odpadu a jeho recyklovania smeruje cez dôsledné zhodnocovanie úžitkových vlastností odpadu k presadzovaniu trvalo udržateľného využívania prírodných zdrojov. Kľúčové slová: odpad, nakladanie s odpadmi, recyklácia odpadov, zhodnocovanie odpadov, zneškodňovanie odpadov, odpadová politika, stratégia nakladania s odpadmi Napriek tomu, že sa za posledných 30 rokov v oblasti nakladania s odpadmi, presadzovaním politiky založenej na hierarchii princípov, stanovenej rámcovou smernicou (predchádzanie vzniku odpadov, recyklácia, zhodnocovanie a zneškodňovanie) dosiahol významný pokrok pozorovateľný ako: - sanácia silno znečisťujúcich skládok a spaľovní - aplikácia nových technológií úpravy nebezpečného odpadu - odstraňovanie nebezpečných látok z vozidiel, elektrických a elektronických zariadení - znižovanie hladiny dioxínov a iných emisií v procesoch spaľovania - odpad sa stal hodnotným zdrojom pre priemysel, regulovaný odpad obaly, vozidlá po skončení životnosti, odpad z elektrických a elektronických zariadení, biologicky rozložiteľný odpad a pneumatiky opakované využitie odpadu ako druhotnej suroviny, recyklácia a energetické využitie, odpad zostáva naďalej problémom, jeho objemy stále rastú. Rast produkcie odpadu, ktorý s ohľadom na to, že môže byť symptómom ekologicky neefektívneho využívania zdrojov, vyvoláva vážne obavy. Tvorba odpadu v EÚ sa odhaduje na viac ako 1,3 miliardy ton ročne a jeho množstvo sa zväčšuje tempom porovnateľným s hospodárskym rastom. Hoci sa podiel recyklácie (dnes sa v EÚ minimálne 50 % papiera a ocele, 43 % skla a 40 % neželezných kovov vyrába z recyklovaných materiálov) a spaľovania zvyšuje, absolútne množstvo odpadu, ktorý sa ukladá na skládky, neklesá. Zhodnocovanie a recyklácia sa stále týkajú len obmedzenej, už uvedenej časti vznikajúceho odpadu. Rovnako snaha o predchádzanie vzniku odpadu zostáva, bez konkrétnych, k naplneniu smerujúcich opatrení, len dlhodobou víziou. Okrem toho samotné odpadové hospodárstvo proces spracovania a nakladania s odpadmi je spojený s vypúšťaním emisií do ovzdušia, vody a pôdy, spôsobuje hluk a iné formy obťažovania, ktoré prispievajú k ekologickým problémom a vyvolávajú zvyšovanie nákladov. Kvantitatívnu stránku nakladania s odpadmi v EÚ možno dokumentovať na príklade komunálneho odpadu. Jeho množstvo sa za obdobie rokov 1995-2003 zvýšilo o 19 %. V súčasnosti sa v EÚ zneškodňuje skládkovaním (49 %), spaľovaním (18 %), recyklovaním a kompostovaním (33 %). Medzi členskými štátmi sú veľké rozdiely od tých, ktoré recyklujú najmenej (90 % skládka, 10 % recyklácia a energetické zhodnocovanie), až po tie, ktoré dôsledne realizujú hierarchiu princípov (10 % skládka, 25 % energetické zhodnocovanie a 65 % recyklácia). V nových členských štátoch sa situácia, pod tlakom povinnosti implementácie práva EÚ, síce rýchlo mení, ale zatiaľ je prevládajúcim spôsobom nakladania s odpadmi ukladanie na skládku odpadov. Medzi významné príčiny neuspokojivého vývoja vzniku a nakladania s odpadmi možno zaradiť nasledovné skutočnosti: - právna úprava pre recykláciu sa týka len určitých skupín odpadov, - nízku mieru uplatnenia a presadzovania právnych predpisov, - právne predpisy sú často nejasné a ich interpretácia býva predmetom sporu, - významné rozdiely medzi prístupmi jednotlivých štátov, - 7 -
- nedostatočné využívanie potenciálu predchádzania vzniku a recyklovania odpadu, - slabé zohľadnenie ekologického vplyvu využívania zdrojov v odpadovej politike. Cieľom analýzy hodnotiacej proces vzniku a nakladania s odpadmi v EÚ, ktorá sa urobila za obdobie, odkedy je odpad predmetom environmentálnej politiky EÚ (1970), bola požiadavka vytvoriť strategický rámec pre budúcnosť. Tak vznikla tematická stratégia predchádzania vzniku odpadu a jeho recyklovania s cieľmi zosúladenými s 6. EAP v kontexte presadzovania trvalo udržateľného využívania zdrojov - modernizovať prístup k nakladaniu s odpadmi pri zachovaní platnosti odpadovej hierarchie a propagovať zvýšenie a skvalitnenie recyklácie. Základné ciele odpadovej politiky EÚ predchádzať vzniku odpadu a podporiť jeho opätovné využitie, recyklovanie a zhodnotenie tak, aby sa znížil jeho negatívny vplyv na životné prostredie, zostávajú platné. Je však potrebná modernizácia a rozšírenie politiky odpadov EÚ vzhľadom na nové poznatky - osvojiť si prístup založený na celoživotnom cykle a komplexný holistický prístup, ktorý sa nezameriava iba na znečistenie spôsobené odpadmi. Musí zohľadňovať aj potrebu účinného zníženia negatívnych vplyvov na životné prostredie súvisiacich s používaním surovín prostredníctvom zamedzovania vzniku, recyklácie a zhodnotenia odpadov. Ukladanie odpadov na skládku zostáva poslednou možnosťou nakladania s odpadmi, lebo znamená stratu zdrojov a môže sa zmeniť na budúcu záťaž pre životné prostredie. Takto vnímaná politika má potenciál prispieť k zníženiu celkového negatívneho vplyvu využívania zdrojov na životné prostredie. Predchádzanie vzniku odpadu a presadzovanie recyklovania a zhodnocovania odpadu zvýši efektívnosť zdrojov európskeho hospodárstva a zníži negatívny vplyv využívania prírodných zdrojov na životné prostredie. Tým prispeje k zachovaniu základne zdrojov, ktorá je neodmysliteľná pre trvalo udržateľný hospodársky rast. Na dosiahnutie týchto cieľov Komisia navrhla dve dlhodobé stratégie (okrem piatich ďalších). Stratégia nakladania s odpadom - stratégia predchádzania vzniku odpadu a jeho recyklovania - vytvorenie vnútroštátnych programov predchádzania vzniku odpadu a stabilného trhu recyklačných činností, sa dopĺňa stratégiou využívania zdrojov, ktorá sa bude zameriavať na zlepšovanie vedomostí, vývoj nástrojov na monitorovanie a podporu strategických postupov v konkrétnych odvetviach hospodárstva na vnútroštátnej aj medzinárodnej úrovni. Obe stratégie sú úzko prepojené: zo zdrojov sa stáva odpad, takže odpad obsahuje suroviny a energiu, ktoré možno recyklovať, aby sa z nich znova stali zdroje. Vznik odpadu je v podstate príznačný pre neefektívne využívanie zdrojov, a preto politiky odpadu zohrávajú dôležitú úlohu pri znižovaní dopadu využívania zdrojov na životné prostredie. Dlhodobým cieľom EÚ je stať sa spoločnosťou, ktorá sa snaží predchádzať vytváraniu odpadu, ktorá odpad recykluje alebo používa odpad ako surovinový zdroj. Na vykročenie smerom k tomuto cieľu sa musí v právnych predpisoch EÚ týkajúcich sa odpadov vytvoriť regulačný rámec potrebný na rozvoj recyklačných činností a následne spoľahlivý trh recyklácie - kombinácia opatrení podporujúcich predchádzanie vzniku, recyklovanie a opätovné využívanie odpadu takým spôsobom, ktorý optimálne znižuje kumulovaný vplyv na životný cyklus zdrojov vrátane: obnoveného dôrazu na úplné plnenie existujúcich právnych predpisov: odstránenie nedorozumení, vyriešenie sporných interpretácií a zmena a doplnenie právnych predpisov, ktoré nepriniesli očakávané ekologické výhody. Zabezpečenie rovnakého uplatňovania acquis vo všetkých členských štátoch; zjednodušenia a modernizácie súčasných právnych predpisov - zmena a doplnenie rámcovej smernice o odpade, spojenie so smernicami o nebezpečnom odpade, - jednoznačné zameranie na kľúčové environmentálne dopady, - vyjasnenie, kedy odpad prestáva byť odpadom, - definície zhodnocovania a zneškodňovania odpadu, - zavedenie definície recyklácie a vyriešenie presahov; zavedenia posudzovania životného cyklu produktov do politiky týkajúcej sa odpadu. Stratégia navrhuje, aby sa na produkty pozeralo z hľadiska miery produkcie odpadu. Treba brať do úvahy všetky fázy životného cyklu produktu - potenciálny vplyv na celkovú udržateľnosť životného prostredia a prírodných zdrojov. Odpadová politika musí prispievať k minimalizovaniu vplyvu na životné prostredie počas celého životného cyklu využívaných zdrojov; Presadzovania ambicióznejších politík predchádzania vzniku odpadu - povinnosť členských štátov vypracovať verejne dostupné programy na predchádzanie vzniku odpadu, uplatňovanie smernice IPPC, IPP a iných nástrojov na podporu šírenia najlepších postupov, podpora vývoja politiky predchádzania vzniku odpadu; lepších znalostí a informácií - budovanie pevnej základne vedeckých a ekonomických informácií pre politiku, definovanie základných usmernení na jednoduché používanie nástrojov životného cyklu; - 8 -
vývoja spoločných referenčných noriem pre recykláciu. Samotná recyklácia musí byť ekologicky správna a vyžaduje si zavedenie minimálnych noriem pre recyklačné činnosti a recyklované materiály v celom Spoločenstve, ktoré zabezpečia vysokú úroveň ochrany životného prostredia a zabránia hrozbe ekodampingu ; ďalšieho rozpracovania politiky EÚ o recyklovaní - nové spôsoby podporovania recyklácie. Sektor recyklácie potrebuje regulačné prostredie, ktoré podporuje recyklačné činnosti. V niektorých prípadoch trhové sily podporujú vývoj recyklácie, vo všeobecnosti však rezultujú skôr signály na zneškodňovanie odpadu. Ak sa presadzovanie recyklácie ponechá na trhu, nie je možné dosiahnuť ekologické prínosy, ktoré môže recyklácia poskytnúť. Pre budúcnosť je potrebný komplementárny prístup zohľadňujúci reálnu funkciu trhu v riadení vývoja recyklácie, potrebu opatrení na prekonanie prekážok recyklácie a potrebu stimulov na recykláciu a zhodnocovanie odpadu. V tomto zmysle majú vysoký potenciál hospodárske nástroje a vnútroštátne poplatky za skládky a k dosiahnutiu ekologického úžitku recyklácie za najnižšie možné náklady prispeje aj posudzovanie životného cyklu. Očakávaný efekt týchto opatrení by sa mal prejaviť predovšetkým: zvýšením podielu recyklácie a kvality recyklovaných produktov, znížením množstva odpadu ukladaného na skládku, zvýšením podielu kompostovania a energetického zhodnocovania odpadu, prostredníctvom kľúčových výhod a pozitívnych vplyvov - odpadová politika sa viac zameria na vplyv na životné prostredie, čím sa stane užitočnejšou a nákladovo efektívnejšou, - zlepšenie regulačného prostredia činností odpadového hospodárstva - znižovanie nákladov a zmenšovanie bariér pre recykláciu a zhodnocovanie odpadu, - politiky predchádzania vzniku odpadu sa budú uplatňovať na vnútroštátnej úrovni a zabezpečovať najvyššiu ekologickú a hospodársku efektívnosť a presadzovať opatrenie najbližšie k miestu vzniku odpadu. Takto koncipovaná stratégia vymedzená v závere roka 2005 sa pomaly realizuje a premietla sa do návrhu revízie rámcovej smernice. V súčasnosti je jedinou právne záväznou verziou kodifikované znenie - smernica Európskeho parlamentu a Rady 2006/12/ES a zostane ňou až dovtedy, kým sa neprijme návrh novely, ktorého druhé čítanie sa očakáva vo februári 2008. Pripomíname, že článok 2, ods. 2 tejto smernice umožňuje prostredníctvom osobitných smerníc ustanoviť osobitné pravidlá pre zvláštne prípady alebo osobitné pravidlá pre nakladanie s určitými kategóriami odpadov, ktoré doplňujú túto smernicu. Revízia rámcovej smernice 75/442/EHS, o odpade bola, ako to vyplýva z kontextu prezentovanej odpadovej stratégie vyvolaná najmä: potrebou jasnejšieho vymedzenia kľúčových pojmov - najmä vymedzenie pojmu odpad, recyklácia a rozlíšenie medzi zhodnocovaním a zneškodňovaním odpadu, zavedením nového prístupu k politike v oblasti odpadov, prostredníctvom environmentálneho cieľa, ktorý zameriava smernicu na zníženie environmentálnych dopadov vzniku a nakladania s odpadmi pri zohľadnení životného cyklu, zavedením prístupu založenom na uplatňovaní minimálnych noriem pre vnútorný trh s odpadom. V súlade s tým návrh smernice stanovuje opatrenia na zníženie celkových environmentálnych dopadov súvisiacich s používaním zdrojov, vznikom odpadu a nakladaním s ním, ako aj povinnosť prioritne prijať opatrenia na predchádzanie vzniku alebo zníženie tvorby odpadov a ich škodlivosti, a tiež opatrenia pre zhodnocovanie odpadu prostredníctvom druhotného používania, recyklovania a iných operácií zhodnocovania. Návrh preberá aj ustanovenia smernice o nebezpečnom odpade. Pre svoje účely návrh smernice definuje pojmy. Ponecháva pôvodné znenie pojmu odpad ale dopĺňa mechanizmus, ktorý umožňuje objasnenie, kedy určitý odpad prestáva byť odpadom, prostredníctvom komitologického postupu pre tie odpadové toky, ktoré spĺňajú skúšku založenú na splnení podmienok (kritériá ich splnenia budú doplnené), že zmena klasifikácie odpadu nebude mať za následok celkovo nepriaznivý dopad na životné prostredie a pre takýto druhotný produkt, surovinu alebo látku existuje trh. S ohľadom na to, že definícia odpadu nestanovuje jasné hranice, kedy je odpad adekvátne spracovaný a mohol by sa už pokladať za produkt, bolo vydané výkladové oznámenie o odpade a vedľajších výrobkoch KOM(2007) 59. Cieľom tohto oznámenia je vysvetliť definíciu odpadu, ako je ustanovená v rámcovej smernici o odpade, v zmysle výkladu Európskeho súdneho dvora (ESD), aby sa zabezpečila správna implementácia tejto smernice. V práve EÚ pre oblasť odpadového hospodárstva nemajú pojmy ako vedľajší výrobok alebo druhotná - 9 -
surovina žiaden právny zmysel jednotlivé materiálové toky jednoducho odpady sú, alebo odpady nie sú. Okrem pojmu odpad, ktorý je vymedzený v smernici, sa len na účely oznámenia zaviedli tieto názorné pojmy: výrobok každý materiál, ktorý sa vo výrobnom procese zámerne vytvára. V mnohých prípadoch je možné identifikovať jeden primárny výrobok (alebo viac), ktorý predstavuje hlavný vyrobený materiál, zvyšok z výroby materiál, ktorý sa vo výrobnom procese nevytvára zámerne a ktorý môže, ale nemusí byť odpad, vedľajší výrobok zvyšok z výroby, ktorý nie je odpad. Účinnosť usmernení, ktoré sa v tomto oznámení navrhujú, sa bude posudzovať v roku 2010 v súvislosti s posudzovaním stratégie. Predmetom tohto oznámenia je rozlíšenie, čo je a čo nie je v kontexte výrobného procesu odpad. Nevzťahuje sa na iné druhy odpadu, ako je napr. komunálny odpad alebo iné podobné odpady, ani zvyšky po spotrebe. Nerieši také otázky, ako a kedy sa výrobok môže stať odpadom alebo kedy odpad prestáva byť odpadom. Nezaoberá sa odpadom, ktorý je vyňatý z rozsahu pôsobnosti rámcovej smernice o odpadoch. Pre tieto účely Komisia uprednostnila usmernenia pred definíciou, pretože sa domnieva, že usmernenia sú na poskytnutie právnej jasnosti vhodnejšie ako definovanie vedľajších výrobkov v rámcovej smernici o odpadoch. Rozlíšenie medzi odpadom a vedľajším výrobkom na základe toho, či je materiál určený na opakované použitie alebo likvidáciu, alebo podľa toho, či materiál má alebo nemá kladnú hospodársku hodnotu, by zrejme neponúklo potrebné záruky na ochranu životného prostredia. V rámci právne záväzných kritérií, ktoré stanovil ESD, usmernenia predstavujú pružný nástroj s možnosťou ich prispôsobovania novým dôkazom a technológiám. ESD zdôraznil, že to, či nejaký materiál je, alebo nie je odpad, závisí od konkrétnych reálnych okolností, a preto musí vydávať zodpovedný orgán na každý prípad rozhodnutie jednotlivo. Nakoniec je dôležité poznamenať, že aj keď určitý materiál vyhovie testom, ktoré stanovil ESD a teda sa môže považovať za materiál, ktorý nie je odpad, ak sa tento materiál v praxi zneškodňuje, musí sa jednoznačne považovať za odpad a musí sa s ním nakladať ako s odpadom. ESD rozhodol, že zvyšok z výroby je niečo, čo nie je konečným výrobkom, jeho vytvorenie nebolo cieľom výrobného procesu, resp. uviedol, že keď výroba predmetného materiálu je výsledkom technického rozhodnutia (zámerne vyrobiť takýto materiál), nemôže ísť o zvyšok z výroby. Prvá otázka v procese rozhodovania o tom, či daný materiál je alebo nie je odpad, je otázka, či výrobca chcel predmetný materiál zámerne vyrobiť. Ak výrobca mohol vyrobiť základný výrobok bez jeho výroby, ale rozhodol sa predmetný materiál vyrobiť, je to dôkaz, že predmetný materiál nie je zvyšok z výroby. Iný dôkaz toho, že výroba daného materiálu bola technickým rozhodnutím, by mohol spočívať v tom, že výrobný proces bol upravený tak, aby príslušný materiál v ňom získal špecifické technické charakteristiky. I keď sa materiál považuje za zvyšok z výroby, ESD upozornil, že nemusí ísť o odpad. Vlastnosti materiálu, vďaka ktorým sa dá ďalej použiť v hospodárstve, môžu znamenať, že by sa nemal považovať za odpad. V novej judikatúre ESD ustanovil test skladajúci sa z troch častí, ktorý musí zvyšok z výroby splniť, aby sa mohol považovať za vedľajší výrobok. ESD rozhodol, že keď ďalšie použitie materiálu je nielen možné, ale je isté bez ďalšieho spracovania pred opakovaným použitím a ako súčasť súvislého výrobného procesu, vtedy materiál nie je odpad. Tento test je kumulatívny všetky tri časti musia byť splnené. Okrem tohto testu ESD poznamenal, že použitie, na ktoré je vedľajší výrobok určený, musí byť aj zákonné t. z., že vedľajší výrobok nie je niečo, čo je výrobca povinný odstrániť alebo materiál, ktorého použitie je zakázané podľa práva EÚ alebo vnútroštátneho práva. Okrem toho ESD zostavil zoznam celej škály faktorov, ktoré môžu znamenať, že materiál je odpad. Ani jeden z týchto prvkov nemusí byť rozhodujúci, ale niektoré môžu byť za určitých okolností sporné prípady- užitočné, napr.: daný materiál nemá žiadne možné použitie, a preto sa musí zneškodniť - takýto materiál sa považuje za odpad od okamihu jeho vzniku, použitie má významný vplyv na životné prostredie alebo vyžaduje osobitné ochranné opatrenia, ďalšie použitie materiálu je zakázané alebo sa materiál musí zneškodniť ako odpad, alebo prepracovať podľa záväzného postupu (z dôvodov ohrozenia zdravia ľudí, životného prostredia alebo bezpečnosti), producent sa snaží obmedziť množstvo vzniknutého materiálu, spôsob nakladania s predmetným materiálom je štandardný spôsob nakladania s odpadom. Skutočnosť, že daný materiál nevyvoláva tieto riziká, nie je dôkaz, že sa nejedná o odpad. Definícia odpadu existuje preto, aby sa zabezpečilo, že s odpadmi sa bude skutočne nakladať environmentálne zodpovedným spôsobom. Ďalej sa v návrhu smernice definuje: - 10 -
druhotné použitie - znamená akúkoľvek operáciu zhodnocovania, ktorou výrobky alebo súčasti, ktoré sa už stali odpadmi (nevzťahuje sa na druhotné používanie výrobkov, ktoré sa nestali odpadom) sa znova použijú na ten istý účel, pre ktorý boli vytvorené; recyklovanie - znamená zhodnocovanie odpadu vo forme produktov, materiálov alebo látok na pôvodný alebo na iný účel. Nezahŕňa zhodnocovanie energie. Základom pre vymedzenie pojmov zhodnocovanie a zneškodňovanie bola snaha o jasné rozlíšenie medzi týmito dvomi pojmami, v priamej väzbe na to, či operácia vedie k náhrade prírodných zdrojov v hospodárstve. Oba pojmy sú okrem toho doplnené zoznamom taxatívne vymenovaných operácií. Návrh počíta s možnosťou stanovenia kritérií účinnosti a použitím postupov, ktoré umožňujú objasnenie klasifikácie určitých odpadových operácií, napríklad prostredníctvom komitologického postupu. Medzi operácie zhodnocovania bolo zaradené aj použitie odpadu ako paliva alebo jeho použitie na získanie energie iným spôsobom. Členské štáty majú prijať potrebné opatrenia, aby zabezpečili, že všetky odpady sa spracujú tak, aby sa dosiahol prospešný cieľ náhrady iných zdrojov, ktoré by sa použili na splnenie tejto funkcie alebo k príprave na takéto použitie v danom závode alebo širšom hospodárstve. Ak nie je možné zhodnocovanie touto formou, potom sa všetky odpady podrobia operáciám zneškodňovania. Ustanovenie o vytvorení siete zariadení na zneškodňovanie odpadu zostáva v podstate nezmenené. Zriadenie zariadenia na zhodnocovanie a zneškodňovanie odpadov naďalej podlieha povoľovaciemu konaniu. Táto požiadavka sa neuplatňuje v prípade zariadenia alebo podniku, ktorý už získal povolenie podľa smernice 96/61/ES. Podmienkou vydania akéhokoľvek povolenia týkajúceho sa získavania energie je, aby sa pri tom dosiahla vysoká energetická účinnosť. Súčasne je potrebné zabezpečiť, aby sa náklady spôsobené zhodnocovaním alebo zneškodňovaním odpadu rozdelili primerane medzi držiteľom odpadu, predchádzajúcimi držiteľmi a pôvodcom odpadu. Komisia môže prijať minimálne normy pre povolenia určené tak, aby zabezpečili, že sa s odpadom bude zaobchádzať environmentálne vhodným spôsobom. Návrh smernice posilňuje ustanovenia týkajúce sa predchádzania vzniku odpadov a zavádza požiadavku, aby členské štáty rozpracovali buď ako súčasť plánov odpadového hospodárstva alebo samostatne programy predchádzania vzniku odpadov so zameraním na kľúčové environmentálne dopady pri zohľadnení celého životného cyklu. Záver Nová stratégia v oblasti odpadov - stratégia predchádzania vzniku odpadu a jeho recyklovania nielen uchováva doteraz osvedčené základné princípy odpadovej politiky EÚ v platnosti, ale v spojení s hodnotením dopadov vyvolaných antropogénnou činnosťou sprevádzanou vznikom odpadov a následnou nevyhnutnosťou nakladania s nimi, priam zhmotňuje možné prínosy pre životné prostredie, ale aj pre hospodársku činnosť spoločenstva priemetom cez zohľadňovanie dopadov využívania zdrojov na životné prostredie. Je potrebné načrtnutý rámec novej odpadovej politiky presadzovaný návrhom novely rámcovej smernice dotvoriť, doplniť konkrétnymi postupmi a ohraničiť zmysluplnými normami tak, aby bez ohrozovania zdravia ľudí, používania postupov alebo metód, ktoré by mohli poškodiť životné prostredie, bez rizika pre vodu, ovzdušie, pôdu a rastliny a živočíchy, bez obťažovania hlukom alebo zápachom, bez nepriaznivého ovplyvňovania krajiny alebo miest zvláštneho záujmu umožnili premenu EÚ v spoločnosť, ktorá sa snaží predchádzať vytváraniu odpadu, ktorá odpad recykluje alebo používa odpad ako surovinový zdroj. - 11 -
NAKLÁDÁNÍ S BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝMI ODPADY (BRO) VČETNĚ KALŮ Z ČOV ZMĚNY V LEGISLATIVĚ ODPADŮ V ČR Dagmar Sirotková VÚV T.G.M v.v.i. - Centrum pro hospodaření s odpady, Podbabská 30, 162 00 Praha 6 Úvod Právní předpisy pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady (BRO) prochází, tak jako jiné oblasti vývojem. V poslední době je úsilí o zavedení dalších pravidel intenzivnější a zejména vychází ze snahy o co nejvyšší možný stupeň využití této komodity. K této snaze přispívá i fakt, že skládkování BRO je vlastně již v současné době zakázáno a skládkování BRKO (biodegradabilní složka komunálního odpadu), tak jak ukládá platný právní předpis, musí být postupně snižováno. K uvedenému připívá i současný trend využití BRO jako obnovitelného zdroje. Při vytváření pravidel pro nakládání s kaly z čistíren odpadních vod (ČOV) je nutné brát v úvahu fakt, že kaly jsou podmnožinou objemné odpadové komodity BRO. Základní požadavky jsou tedy vytvářeny pro celou skupinu Dle zákona č. 314/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů pojmem biodpad (biologicky rozložitelný odpad) - BRO se rozumí: jakýkoli odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Dle 32, zákona č.185/2001 Sb.se kalem rozumí: kal z čistíren odpadních vod zpracovávajících městské odpadní vody nebo odpadní vody z domácností a z jiných čistíren odpadních vod, které zpracovávají odpadní vody stejného složení jako městské odpadní vody a odpadní vody z domácností. V České republice je produkce odpadů, včetně BRO sledována a vyhodnocována na základě ohlašovacích povinností vyplývajících z 39 zákona o odpadech. Za rok 2006 bylo vyprodukováno cca 28 mil. tun odpadu, z toho cca 6,6 mil. tun BRO (včetně BRKO) a z toho cca 220 tis.tun kalů z ČOV. Meziročně má celková produkce odpadů trvale mírně klesající trend. Toto konstatování se týká i produkce BRO, dochází ovšem ke zvýšení podílu, který je ukládán na skládky viz graf č. 1. Je tedy nutné najít cesty pro snížení produkce tj. v první řadě prevencí, dále pak najít možnosti pro využití vzniklého odpadu. Graf č. 1: Poměr mezi produkcí a skládkováním BRO v roce 2006 7 000 000 6 000 000 6 615 092 množství [t] 5 000 000 4 000 000 3 000 000 3 238 894 2 000 000 1 000 000 0 Produkce BRO Skládkováno V grafech č. 2 a 3 je názorně uvedena produkce a způsoby nakládání (dle zákona ). - 12 -
Graf č. 2: Evidovaná produkce BRO v letech 2002 až 2006 14 000 000 12 000 000 10 000 000 produkce [t] 8 000 000 6 000 000 4 000 000 2 000 000 0 2002 2003 2004 2005 2006 [roky] Graf č. 3: Evidované způsoby nakládání s BRO nad 50 000 tun v roce 2006 (bez skládkování D1) 800 000 700 000 600 000 množství [t] 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0 D2 D8 N1 N5 N7 N10 N13 R1 R3 R10 R11 R12 způsob nakládání D2 D8 N1 N5 N7 N10 N13 R1 R3 R10 R11 R12 Úprava půdními procesy (např. biologický rozklad kapalných odpadů či kalů v půdě apod.) Biologická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12 Využití odpadů na terénní úpravy apod. Zůstatek na skladu k 31. 12. vykazovaného roku Vývoz odpadu do členského státu EU Prodej odpadu jako suroviny ( druhotné suroviny ) Kompostování Využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie Získání/regenerace organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla (včetně biologických procesů mimo kompostování) Aplikace do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii Využití odpadů, které vznikly aplikací některého z postupů uvedených pod označením R1 až R10 Předúprava odpadů k aplikaci některého z postupů uvedených pod označením R1 až R11-13 -
Situace v EU Vydaných předpisů a dokumentů vztahujících se k BRO byla vydána celá řada. Vazbu na diskutované téma mají zejména směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů [1], směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství [2]. Obě směrnice byly implementovány do českých předpisů. Dále jsou vydávány předpisy, které členský stát musí respektovat přímo, tj. nařízení. Jedním z platných a velmi problematických je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě [3]. K tomuto nařízení je postupně vydávána řada dodatků opět formou nařízení. Bohužel všechna nařízení, která jsou vydávána pro upřesnění, doplňky či úpravu základního dokumentu 1774/2002 uvádějí v rozporu se směrnicí Rady 1999/31/ES o skládkách jako jednu z možností odstranění materiálu skládkováním. Směrnice o skládkách ukládá členským státům omezit množství BRO ukládaného na skládky a pro komunální biodegradabilní odpad (BRKO) stanovuje pro dané časové intervaly procentuelní snížení množství tohoto odpadu ukládaného na skládky. BRKO tvoří, jak bylo stanoveno analýzami, kolem 30 až 40 % komunálního odpadu v celé Evropě. Jeho sběr, zpracování a odstraňování je velkým problémem. Tento materiál je fermentabilní, a proto není vhodné jej skládkovat, vyšší obsah vody navíc zhoršuje energetické využití. Z těchto důvodů se nakládání s BRO a BRKO stalo významnou otázkou politiky EU, zejména, pro splnění cíle snížení množství tohoto odpadu ukládaného na skládky. Skládková směrnice považuje omezení množství BRKO ukládaného na skládky za klíčovou strategii pro omezování emisí metanu a omezení produkce škodlivých průsaků. ze skládek odpadů. Situace v České republice Základní český právní předpis, který obsahuje povinnosti pro nakládání s odpady, včetně biologicky rozložitelných odpadů, je zákon o odpadech [4] a jeho prováděcí právní předpisy. Zákon proklamativně dává přednost využití odpadů před jejich odstraňováním a upřednostňuje materiálové využití před využitím energetickým Požadavky na nakládání s kaly z čistíren odpadních vod (ČOV) jsou od roku 2001 uvedeny v hlavě II zákona o odpadech a rozvedeny ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 382/2001 Sb. [5], o podmínkách použití upravených kalů na zemědělskou půdu. Pojem biologicky rozložitelný odpad zavádí do zákona novela vydaná pod č.314/2006 Sb. Prováděcí předpis o podrobnostech nakládání s BRO je připraven k vydání. V paragrafu 32 a 33 zákona jsou uvedeny pojmy a povinnosti při používání kalu, které jsou dále rozvedeny ve vyhlášce. Vyhláška a zmocnění v zákoně implementuje uvedenou směrnici o kalech a v některých částech je dokonce ve svých požadavcích přísnější. Specifikovány jsou technické požadavky na zapracování kalů do půdy, mezní hodnoty vybraných rizikových látek v půdě a v kalech včetně mikrobiologických kritérií. Hodnoty a kriteria požadovaných ukazatelů jsou uvedena v Evidenčním listu využití kalů v zemědělství, dle přílohy č. 1, vyhlášky č. 382/2001 Sb. Zpracovaná evidence je zasílána cestou příslušných ORP (obce s rozšířenou působností) k celostátnímu zpracování. Kromě uvedeného evidenčního listu je původce kalů povinen zpracovat Program využití kalů na zemědělskou půdu. Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady [6], která rozpracovala rozhodnutí Rady z prosince 2002 [7], kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II, přinesla velmi silný nástroj pro snížení skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Příloha č. 4 této vyhlášky v bodě 8, odst. (d) uvádí: Biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v Plánu odpadového hospodářství ČR a krajů (tj. snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství hmotnosti biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995). Příloha č. 5 vyhlášky, část B odpady, které lze ukládat jen za určitých podmínek, odst. (4): Kompostovatelné odpady pouze, jedná-li se o kompostovatelné odpady v komunálním odpadu (skupiny 20 00 00 dle Katalogu odpadů), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky stanoven v bodě 8 přílohy č. 4. - 14 -
Kromě omezovacích požadavků, v souladu se skládkovou směrnicí, nabízí hlava V vyhlášky Technické požadavky a podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu. Jedná se pochopitelně i o biodegradabilní odpady. Upřesňující požadavky pro toto využití ukládá příloha č. 10 a příloha č. 11 vyhlášky. Příloha č. 10 specifikuje kvalitativní požadavky na odpady tj. nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů a požadavky na výsledky ekotoxikologických testů. V příloze č. 11 jsou uvedeny podmínky pro jednotlivé způsoby využití odpadů na povrch terénu - uzavírání skládek, rekultivace vytěžených povrchových důlních děl, využití na povrchu terénu k terénním úpravám nebo rekultivacím. Při využití kalů z ČOV musí být prokázáno odstranění nebezpečné vlastnosti infekčnost. Uvedená novela zákona o odpadech č. 314/2006 Sb. kromě pojmu BRO uvádí také další nové pojmy vztahující se k nakládání s touto komoditou, např. malé kompostárny, komunitní kompostování Komunitní kompostování systém sběru a shromažďování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a následné zpracování na zelený kompost. Malé zařízení - zařízení, které zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů za rok (dále jen malé zařízení ); roční množství biologicky rozložitelného odpadu zpracované malým zařízením nesmí přesáhnout 150 tun. Zákon v 33b uvádí: Povinnosti pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů (1) Provozovatel zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky rozložitelných odpadů je povinen a) provozovat toto zařízení se souhlasem k provozování zařízení a s jeho provozním řádem podle 14 odst. 1, s výjimkou zařízení, které zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů za rok (dále jen malé zařízení ); roční množství biologicky rozložitelného odpadu zpracované malým zařízením nesmí přesáhnout 150 tun, b) provozovat malé zařízení na základě kladného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle 79 odst. 4 písm. e) a v souladu se zvláštními právními předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí, v souladu s nimiž je zařízení zřízeno a provozováno, c) upravené biologicky rozložitelné odpady hodnotit a zařazovat postupy a metodami stanovenými prováděcím právním předpisem a v souladu s ním je označit a vybavit návodem k použití, d) upravené biologicky rozložitelné odpady, které nelze zařadit do žádné ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem a zbytkový odpad po úpravě biologicky rozložitelného odpadu, který již není odpadem podléhajícím biologickému rozkladu, předat k využití nebo odstranění oprávněné osobě podle 12 odst. 3. (2) Zařazení biologicky rozložitelného odpadu podle jeho skutečných vlastností, složení a způsobu materiálového využití do některé ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem, jeho označení a vybavení návodem k použití je jeho konečným materiálovým využitím podle 4 písm. m). Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví stanoví prováděcím právním předpisem a) seznam biologicky rozložitelných odpadů, b) způsoby biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů, c) technické požadavky na vybavení a provoz zařízení biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů v závislosti na množství a druhu v něm upravovaných biologicky rozložitelných odpadů, d) technologické požadavky na úpravu biologicky rozložitelných odpadů, e) obsah provozního řádu zařízení, f) požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie materiálového využívání biologicky rozložitelných odpadů, g) způsob a kriteria hodnocení a zařazování upravených biologicky rozložitelných odpadů do skupin podle způsobů jejich materiálového využití, - 15 -
h) limitní hodnoty koncentrací cizorodých látek a indikátorových organismů ve výstupech ze zařízení pro biologické zpracování odpadů, metody stanovení koncentrací cizorodých látek, i) četnost a metody vzorkování, označování skupin podle způsobu jejich biologického zpracování a kriteria hodnocení upraveného biologicky rozložitelného odpadu jako dále již biologicky nerozložitelného odpadu.. Ustanovení týkající se 33a, 33b nabylo platnosti 1. dubna 2007. Tímto dnem měl platit nový prováděcí předpis ve formě vyhlášky, který měl upřesnit ustanovení zákona. Tento prováděcí předpis je v současné době před konečným schválením. Jednou z důležitých definic vyhlášky je pojem výstup ze zařízení k využívání bioodpadů, který se zabývá výstupem jako výrobkem. Tento přístup je plně v souladu s výše uvedeným přístupem Evropské komise. Hlavním důvodem pro vypracování nové vyhlášky bylo vytvořit pravidla pro využití zpracovaných bioodpadů na nezemědělskou půdu. Konstrukce vyhlášky byla budována tak, aby byl paragrafový text, odpovídající zmocnění pokud to bylo možné, stručný a veškeré podrobnosti se uvádějí v přílohách. Kromě toho bude k vyhlášce vydán metodický pokyn, který rozvede řadu podrobností, které nebylo možné pro velký rozsah ve vyhlášce uvést. Jednou z důležitých částí nového právního předpisu o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady jsou pojmy. Pro to, aby nedocházelo k různým výkladům v praxi, byly po velkých diskusích mezi odborníky zpřesněny. Nejvíce diskutované části vyhlášky se týkají požadavků na způsoby zpracování bioodpadů, hodnocení a zařazování podle způsobů využití. Uvedeny jsou rovněž nové trendy v oblasti vzorkování. Bioodpady využívané v zemědělství jako hnojivo se řídí zákonem o hnojivech [8] a jeho prováděcími předpisy [9], [10]. Pokud vyhovují uvedeným předpisům jsou uváděny na trh jako - hnojivo, pomocná půdní látka, pomocný rostlinný přípravek, substrát. Jedním ze způsobů nakládání s BRO je jeho energetické využití. Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) [11] a zejména jeho prováděcí předpis vyhláška č. 482/2005 Sb., v platném znění (novela č. 5/2006 Sb.) o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů stanovení biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy [12] upravují požadavky na podporu využití a trvalého zajištění zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů a tím přispívají i k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti.ve vztahu na výše uvedené řešení nařízení ES č. 1774/2002 je vhodné uvést přílohu č. 1, vyhlášky č. 482/2005 Sb. v platném znění (novela č. 5/2006 Sb.), která uvádí druhy biomasy, které jsou předmětem podpory. Skupina č. 5 zahrnuje zpracované produkty pocházející z živočišných materiálů kategorie 2 a 3, masokostní moučka pouze kategorie 2 a 3 podle právního předpisu evropských společenství [3], zemědělské meziprodukty z živočišné výroby vznikající při chovu hospodářských zvířat, včetně tuhých a kapalných exkrementů s původem z živočišné výroby a včetně znečištěné slámy, biologicky rozložitelné zbytky z kuchyní a stravoven a biopaliva z nich vyrobená včetně vedlejších a zbytkových produktů jejich zpracování, biologicky rozložitelná část vytříděného průmyslového a komunálního odpadu pocházející z odděleného sběru nebo z procesu mechanicko-biologické úpravy. Veškeré podrobnosti uvádí příslušný právní předpis Kromě uvedených právních předpisů se v současnosti v ČR stále pro hodnocení biologicky rozložitelných odpadů, resp. kompostů a to i těch, které míří na rekultivace či ke hnojení nepotravinářských plodin využívá norma průmyslové komposty ČSN 46 5735, která je ovšem již dnes překonaná. Nesleduje např. organické polutanty a mikrobiologické ukazatele. Zde je nutné v případech, kde je možné výskyt těchto látek předpokládat (např. tzv. kalové komposty), zavést přísnější požadavky v souladu s novými poznatky. Závěr Produkce biodegradabilních odpadů s pohybuje v řádech miliónů tun. Ne vždy jejich zpracování a využití odpovídá požadavkům na ochranu životního prostředí. Současná situace by se měla postupně zlepšovat se vznikem dalších provozů pro úpravu a přepracování a s vydáním právního předpisu, který upravuje podrobnosti nakládání s důležitým materiálovým tokem a to celou komoditou BRO. - 16 -
Použitá literatura [1] Směrnice Rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách odpadů [2] Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství [3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o veterinárních a hygienických pravidlech pro vedlejší výrobky živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě [4] Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [5] Vyhláška č. 382/2001 Sb., podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě [6] Vyhláška č.294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č.383/20001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady [7] Rozhodnutí Rady ze dne 19.12.2002, kterým se stanoví kriteria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II [8] Zákon č. 308/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), a zákon č. 69/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů [9] Vyhláška MZe č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů [10] Vyhláška č. 400/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky č. 477/2000 Sb. [11] Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) [12] Vyhláška č. 482/2005 Sb. v platném znění (novela č. 5/2006 Sb.) o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů stanovení biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy - 17 -
GLOBÁLNÍ STAV A PERSPEKTIVY KALOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ČISTÍREN ODPADNÍCH VOD Pavel Jeníček Ústav technologie vody a prostředí, VŠCHT Praha, Technická 5, 166 28 Praha 6 Abstrakt Příspěvek přináší informace o způsobech zpracování kalů z čistíren odpadních vod v různých geografických regionech a zahrnuje jak vyspělé tak rozvojové země. Vychází z přehledné publikace nazvané Čistírenské kaly: globální přehled současného stavu a perspektivy, kterou připravila International Water Association (IWA) a její odborná skupina specializovaná na kalové hospodářství. Prezentované poznatky o globálním stavu technologií používaných pro zpracování čistírenských kalů dokládají, že se jedná o dynamicky se vyvíjející oblast a o komplexní problematiku, která je silně vázána na specifické lokální podmínky. Používané metody s různou mírou akcentují dva základní požadavky, za prvé ochranu životního prostředí a zdraví obyvatel a za druhé racionální využívání kalů jako surovinového zdroje. Klíčová slova: Čistírenské kaly, geografické regiony, lokální specifika, recyklace surovin, zdravotní rizika. Úvod Již delší dobu je zřejmé, že racionální zpracování čistírenských kalů se stává jedním z mnoha kontroverzních ekologických problémů, protože na jedné straně se zdůrazňuje, že kaly obsahují řadu polutantů, které mohou být pro člověka nebezpečné: patogenní mikroorganismy, těžké kovy, perzistentní organické látky, endokrinní disruptory, rezidua léčiv a kosmetických prostředků, aby byly zmíněny alespoň ty nejčastěji diskutované. Na druhé straně se stále častěji připomíná, že kaly jsou cennou surovinou, jejíž energetická a hnojivá hodnota je nesporná a v rámci racionálního hospodaření se surovinovými zdroji je nezbytné je co nejvíce využívávat. Obecné cíle moderního kalového hospodářství musí zahrnovat především minimalizaci množství produkovaných kalů, produkci stabilního a bezpečného materiálu a preferenci využití a valorizaci kalů před jejich pouhou likvidací. International Water Association (IWA) a její odborná skupina specializovaná na kalové hospodářství v roce 2007 připravily vydání publikace nazvané Čistírenské kaly: globální přehled současného stavu a perspektivy. Cílem této publikace je přinést aktuální informace z této oblasti všem lidem zainteresovaným v tomto oboru a porovnat strategii řešení kalových problémů v jednotlivých částech světa a v neposlední řadě předat odborníkům z regionů, kde se biologické čištění odpadních vod a produkce kalů teprve v posledních letech prudce rozvíjí náměty a zkušenosti, které mohou využít pro profesionální rozhodování. Struktura publikace je taková, že charakterizuje stav kalového hospodářství v jednotlivých regionech představením typických čistírenských a kalových technologií, představením základních rysů legislativy, představením současného a předpokládaného vývoje managementu kalového hospodářství a výzkumu v této oblasti. Publikaci jako editor připravil L.Spinosa editor, s kolektivem: J.A. Miller - Západní Evropa, P. Jeníček Východní a Střední Evropa, J.S.C. Gunter - Rusko, A. Filibeli - Turecko, S. Dentel - Severní Amerika, J.A. Barrios - Jižní a Střední Amerika, N. Okuno - Východní Asie, D.J. Lee - Jižní Asie a Čína, H.G. Snyman Afrika, D. Dixon a T. Anderson Austrálie a Oceánie. - 18 -
Západní Evropa Hlavním aspektem kalového hospodářství v tomto regionu je přísná legislativní kontrola v rámci zemí EU, ale na druhé straně současně značná různost v míře využívání různých metod konečného využívání kalů. Dobrým příkladem může být využívání kalu v zemědělství, kde se relativní množství takto využívaného kalu pohybuje od 10 % ve Švédsku až po 70 % ve Španělsku. Velká pozornost je nyní věnována recyklování všech biologicky rozložitelných odpadů v kontextu trvale udržitelné péče o půdu. Z toho důvodu probíhají diskuse o revizi Direktivy 86/278/EEC týkající se využívání kalu v zemědělství a příprava nové direktivy EU o bioodpadech. Do současné doby však tento proces nebyl dokončen, protože musí navazovat na základní legislativu o ochraně půdy. Obecný dojem je takový, že západoevropští environmentální odborníci i politici prosazují recyklování biodegradabilních odpadů, ale jejich snaha je limitována neopodstatněnými restrikcemi, které aplikace těchto metod činí příliš obtížnými a nákladnými. Aplikace kalů na pole s největší pravděpodobností zůstane v tomto regionu hlavní variantou i pro příští léta, i když nízká úroveň společenského akceptování této metody ji v některých zemích silně limituje. Nezbytná je však stále přísnější kvalitativní kontrola takto aplikovaných kalů. Skládkování kalu má klesající tendenci, která bude i nadále pokračovat, především, kvůli emisím methanu, které přispívají ke skleníkovému efektu. V mnoha zemích je minulá orientace na skládkování silná, takže změny budou velmi citelné. Například Direktiva 99/31 zavádí cíle pro snižování skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů takto: - do roku 2006 maximálně 75 % celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů produkovaných v roce 1995 - do roku 2009 maximálně 50 % - do roku 2016 maximálně 35 % Způsob jakým budou jednotlivé země postupovat se bude lišit podle jejich tradic a vývoje, některé budou přecházet od skládkování k aplikaci na pole, některé ke spalování. Ve všech zemích kalové předpisy obsahují mnoho požadavků a limitních hodnot, ale často nejsou popsány metody pro jejich stanovení. Jasná standardizace postupů a metod se stává nezbytnou podmínkou pro splnění těchto právních požadavků. Z těchto důvodů Evropský výbor pro standardizace (CEN) ustavil Technický výbor č.308 (TC 308), jehož posláním je standardizace postupů a metod používaných pro charakterizaci kalů a příprava směrnice pro správné používání těchto metod. Střední a Východní Evropa V tomto regionu je charakteristickým rysem prudce rostoucí produkce čistírenských kalů spojená s rostoucím počtem a rostoucí kapacitou čistíren odpadních vod a také s rostoucím podílem biologických metod čištění. 170% 160% 150% 140% 130% 120% 110% 100% relativní produkce kalu 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Obrázek 1: Relativní nárůst produkce sušiny kalů v ČR (podle Michalová a kol. 2006) - 19 -
Vývoj produkce kalů v ČR za jednu dekádu obrázek 1. Podobnou situaci můžeme pozorovat i v dalších zemích například v Polsku kde byla na přelomu tisíciletí roční produkce kalu okolo 500 000 tun (v sušině) se očekává její zdvojnásobení do roku 2015. Vzhledem k tomu, že stále více zemí tohoto regionu je členem EU nebo o toto členství usiluje dá se předpokládat, že situace v západní, střední a východní Evropa se budou postupně sbližovat, i když pravděpodobně rozdílným tempem. Rozdílnost tempa je dána především různou výchozí pozicí, kterou dobře ilustrují data o počtu obyvatel připojených na kanalizační systémy s centrální čistírnou odpadních vod. Zatímco v ČR je tento údaj cca 80 % a v SR cca 55 %, ve většině dalších zemí je to méně, jak ukazuje tabulka 1. Tabulka 1: Porovnání stavu čistírenství ve vybraných zemích regionu Střední a Východní Evropa Země Populace nepřipojená na kanalizaci (%) Populace připojená na kanalizaci, podle typu ČOV(%) bez čištění s mechanickým čištěním s biologickým čištěním Estonsko 28 1 1 70 Maďarsko 38 5 22 46 Lotyšsko 27 11 32 28 Slovinsko 37 30 10 23 Metody zpracování kalů jsou silně ovlivněny ekonomikou, a proto mají v tomto regionu vyšší zastoupení méně nákladné postupy jako je využití v zemědělství a skládkování viz srovnání obrázku 2 a 3. spalování; 1% jiné; 16% zemědělství; 38% skládkování; 39% kompost; 6% Obrázek 2: Zastoupení metod finálního zpracování čistírenských kalů v nových zemích EU (ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko) Naproti tomu pro Německo je v oblasti finálního zpracování kalů charakteristické zanedbatelné skládkování (3%). Přestože je Německo považováno za zemi s vysokým podílem spalování a přísně kontrolovaným a utlumovaným zemědělským využitím kalů stále podíl kalů zemědělsky využívaných (zemědělství + rekultivace) - 20 -
výrazně převyšuje podíl spalovaných (a spoluspalovaných kalů 56% versus 34 %, jak dokumentuje obrázek 2. Hlavní důvody tohoto rozdělení je třeba hledat v aktuální legislativě a nákladech na jednotlivé metody. Obrázek 3: Zastoupení metod finálního zpracování čistírenských kalů v Německu (podle populačních ekvivalentů), (Meda et al., 2006) Pokud jde o konečnou likvidaci kalů metody jsou ovlivněny tradicemi a ekonomickou silou země, takže levné metody jako skládkování a aplikace na pole převládají a patrně i nadále budou. I zde však podíl skládkovaného kalu klesá zejména v menších zemích s vysokou hustotou obyvatelstva. Je zde zřejmá snaha o důslednou kontrolu kvalita kalů aplikovaných na pole a z toho důvodu bude tato metoda využití kalu hrát stále důležitou roli. V řadě zemí střední Evropy a je dobré, že zde můžeme jmenovat Českou a Slovenskou republiku na prvním místě, probíhá díky místním výzkumným aktivitám progresivní vývoj srovnatelný s tendencemi v západní Evropě např. silný důraz na minimalizaci produkce a hygienizaci kalů, intenzifikace anaerobní stabilizace kalů zejména dezintegračními metodami, termofilní anaerobní i aerobní stabilizace apod. Rusko a Turecko Specifická situace je v dalších zčásti evropských zemích v Rusku a Turecku. Otázky týkající se racionálního kalového hospodářství jsou v těchto zemích teprve postupně nastolovány. V současné době je přijímána legislativa často vycházející ze zkušeností zemí EU, ale zatím není zcela jasné, zejména v Rusku, kdy tento legislativní rámec výrazně ovlivní kalovou realitu. V Turecku je vliv EU silnější a program budování čistíren je zde hodně rozsáhlý, kal je většinou skládkován, kompostován nebo přímo využíván v zemědělství. Vzhledem k velké rozloze obou zemí zde nejsou restrikce skládkování příliš razantní. Severní Amerika V celé Severní Americe je hospodaření s čistírenskými kaly silně ovlivněno veřejným a politickým vnímáním této oblasti. Toto vnímání bude i do budoucna determinovat kalovou politiku i praxi v této části světa. - 21 -
Charakteristickým příkladem může být důsledná snaha opustit termín sludge tedy kal a nahradit ho novým měně odpuzujícím pojmem biosolids, pro který zatím těžko hledáme český ekvivalent. Společenské vnímání musí být založeno na vědeckém popisu toho, co o kalech víme a na odhadu rizika, které zhodnotí faktory, které zatím nemůžeme znát. Tyto priority jsou v současnosti reflektovány řadou iniciativ usilujících o důvěru společnosti k aktuální kalové politice např.: - 2002: zpráva NRC (National Research Council) vyzývající k dalšímu výzkumu chemikálií a patogenů v kalech v souvislosti s potenciálními zdravotními riziky - 2003. Biosolids Research Summit - Založení National Biosolids Partnership, které rozvinulo systém dobrovolného environmentálního managementu založeného na manuálu správné praxe v kalovém hospodářství Kromě jiného USA a Kanada pokračují v rozsáhlém výzkumu zaměřeném na aktuální problémy kalového hospodářství např.: výzkum rizik spojených s výskytem dioxinů a furanů, akumulace antimikrobiálních prostředků, reaktivace a nový nárůst patogenů v hygienizovaných kalech nebo zdroje a mechanismus vzniku zápachu kalů apod. Střední a Jižní Amerika V zemích tohoto regionu je hlavni úsilí koncentrováno na čištění odpadních vod a jen malá pozornost je věnována problematice kalů. Většina omezených finančních prostředků je investována především v oblasti: - zabezpečení vody pro obyvatele (15 % nemá přístup k bezpečné pitné vodě) - výstavby stokových sítí a čistíren (20 % populace nemá adekvátní sanitaci) Kalové hospodářství zůstává na okraji zájmu, což se odráží i v tom, že je často přejímána legislativa vyspělých zemí, aniž by byla jakkoli přizpůsobena místním podmínkám, což způsobuje řadu problémů. Hlavním požadavkem se zde tedy stává: - vývoj vhodných ekonomicky přijatelných metod stabilizace kalů, které zabezpečí bezpečné nakládání s kaly a možnost jejich bezpečného využívání v zemědělství, - vývoj legislativy reflektující lokální specifika a zvýšení institucionálních kapacit, které zabezpečí dodržování této legislativy. Pro tuto oblast je klíčově důležité zemědělství, kontrola eroze půdy a z toho důvodu se jeví zemědělské využití kalů jako optimální řešení. Východní Asie Nejvyspělejší země této oblasti Japonsko a Jižní Korea vykazují velký kontrast ve stavu kalového hospodářství. Zatímco Japonsko zavádí nejmodernější technologie zpracování kalů, což přináší specifické problémy jako je např. vysoká energetická náročnost. Jižní Korea na druhé straně zůstává u nejjednodušších řešení jako je vypouštění většiny kalů do oceánu, které bylo zakázáno až od letošního roku 2008. Přímé využívání kalů v zemědělství je v Japonsku relativně nízké a ještě klesá. Za lepší alternativu se považuje kompostování, a proto lze očekávat jeho rozvoj na úkor některých metod termického zpracování, které začíná být problematické kvůli své energetické náročnosti. Využití kompostů je limitováno přísnou kontrolou polutantů jako jsou například těžké kovy a omezená je také ochota farmářů komposty využívat, poněvadž stále preferují kejdu, hnůj a další organická hnojiva. V Japonsku je již běžnou technologií spalování kalů v cementářských pecích nebo využití popela po spálení kalů k výrobě stavebních materiálů (štěrku, tvárnic), a dalších speciálních materiálů, ale i zde jako u všech technologií založených na spalování se projevují výhrady k relativně vysokým nákladům takového zpracování kalů. Jižní Korea po zákazu vypouštění kalů do moře stojí před nutností zmírnit národní legislativu o hnojivech, která nedovoluje využití čistírenských kalů k tomuto účelu. Byly zde prováděny také pro Evropana trochu exotické, - 22 -
ale úspěšné pokusy s využitím kalů pro výživu žížal, nebo zkoušení kalů ve směsi s koagulanty a semeny rostlin proti erozi půdy na příkrých svazích. Jižní Asie a Čína Situace v zemích tohoto regionu je silně diferencovaná. Kromě specifické situace v Číně zde můžeme nalézt velké extrémy. Například Vietnam, ve kterém žije cca 78 milionů obyvatel má v provozu jednu velkou čistírnu odpadních vod a dalších 6 se teprve projektuje, kal je zde vypouštěn do kalových lagun. Na druhé straně v Singapuru (4,3 milionu obyvatel) jsou čištěny veškeré odpadní vody a kal je skládkován na blízkém ostrově. Malajsie plánuje do roku 2022 napojení 85 % obyvatel na kanalizační systém s čistírnou odpadních vod a v důsledku nárůstu produkce kalů chce nahradit současné využívání kalových polí a lagun jinými postupy s mechanickým odvodněním a skládkováním nebo využíváním kalů pro kultivace nových zemědělských ploch. Taiwan zvolil od roku 2010 politiku totálního využívání kalů, tedy přechod od skládkování ke kompostování a spalování kalů a komunálních odpadů s využitím popela. Pokud jde o Čínu je velmi obtížné získat jakákoli statistická data o produkci a zpracování kalů, ale dokonce i o tamní legislativě. Je pravděpodobné, že v Číně prakticky neexistují předpisy věnované zpracování a likvidaci kalů. V každém případě výstavba čistíren odpadních vod byla zahájena a postupuje rychlým tempem. V důsledku toho se odhaduje, že produkce kalů zde v roce 2020 dosáhne 8 milionů t/rok (v sušině) a většina bude využívána v zemědělství. Afrika V afrických zemích je naprostý nedostatek informací o stavu čištění odpadních vod a produkci kalů. Výjimkou je pouze Jihoafrická republika, kde je v provozu více než 900 čistíren odpadních vod. Kaly z nich se zpracovávají tradičními evropskými způsoby a rovněž kalová legislativa je již zde k dispozici, i když v současné době prochází mnohými revizemi. V ostatních zemích je situace obdobná jako v chudších zemích Jižní Ameriky: pozornost je koncentrována na zabezpečení čištění odpadních vod a kalové hospodářství nepatří mezi prioritní problémy. Výsledkem je, že se často přejímá kalová legislativa vyspělých zemí, bez toho, aby byla adaptována na místní podmínky. Ve venkovských oblastech sanitace prakticky neexistuje a téměř 180 milionů obyvatel žije ve městech s nedostatečnou sanitací, kterou reprezentují většinou latríny a septiky. Pokud někde funguje čistírna odpadních vod většinou se neodkaluje a problémy s kalem se tedy neřeší. Přesto je třeba říci, že v řadě zemí se rozbíhají různé mezinárodní projekty, které začínají zlepšovat tuto situaci. Například zpracování fekálních kalů ve stabilizačních rybnících (Ghana, Benin, Mali), využití umělých mokřadů (Mali), společné čištění vod a zpracování kalů ve stabilizačních rybnících (Burkina Faso, Botswana, Tanzanie). Austrálie a Oceánie Regulační rámec vodního a kalového hospodářství zde byl tradičně změřen zejména na zajištění toho, aby byl vliv odtoků z čistíren na prostředí co nejmenší. V důsledku toho se kaly dostaly na vedlejší kolej a většinou byly pouze skladovány na deponiích s cílem mít co nejnižší náklady na jejich likvidaci. V současné době je již tento přístup neudržitelný, a tak dochází ke změnám a jedním z řešení začíná být energetické využití kalů, avšak o správnosti této volby je třeba přesvědčit obyvatelstvo, což se ne vždy daří a svou roli hraje i to, že náklady jsou vyšší. V Austrálii a na Novém Zéland je ve střednědobé perspektivě za přijatelné řešení považováno využití kalů v zemědělství. V Austrálii již v tomto trendu pokročili tak daleko, že veškerý kal z velkých měst, kde žije zhruba polovina obyvatel, je již recyklován do zemědělství. Na Novém Zélandu je trend obdobný, ale stále ještě silně spoléhají také na skládkování. Je třeba zmínit také intenzivní výzkum kalové problematiky v tomto regionu. K nejvýznamnějším patří National Biosolilids Research Programme zaměřený na vliv kovů, nutrientů, patogenních organismů a stopových organických látek na využití kalů. - 23 -
ZÁVĚRY Prezentované poznatky o globálním stavu technologií používaných pro zpracování čistírenských kalů dokládají, že se jedná o dynamicky se vyvíjející oblast a o komplexní problematiku, která je silně vázána na specifické lokální podmínky. Používané metody s různou mírou akcentují dva základní požadavky, za prvé ochranu životního prostředí a zdraví obyvatel a za druhé racionální využívání kalů jako surovinového zdroje. Z uvedeného globálního přehledu je zřejmé, že výběr správných postupů pro zpracování kalů vyžaduje: - zabezpečení manažerské podpory pro maximalizaci přínosu recyklace a využívání cenných látek z kalů - vývoj provozních systémů vhodných pro místní podmínky včetně ekonomických, klimatických, sociálních atd. - stanovení realistických a vymahatelných pravidel pro zacházení s kaly, včetně určení standardních postupů pro charakterizaci kalů a účinnost metod - zajištění dlouhodobé životnosti a provozovatelnosti technologií Tento obecný rámec je možné doplnit typickými příklady, které dokládají, že - nejvyspělejší země stanovili jako důležitý směr recyklování cenných látek z kalů, v současnosti primárně jejich vracením do půdy, v budoucnu půjde stále více také o včasné a důsledné vyhodnocování jakýchkoli potenciálně nepříznivých důsledků pro její kvalitu - některé země jako např. Japonsko jdou svojí průkopnickou cestou a jsou již v takovém stadiu vývoje, že intenzivně využívají vysokoteplotní termické procesy zpracování kalů, které jsou z mnoha důvodů slibné, ale naráží na bariéru vysokých energetických nákladů a přísných emisních limitů - na druhém pólu jsou desítky až stovky milionů lidí v různých regionech pro něž je nedostižnou perspektivou jakékoli základní zpracování odpadních vod a kalů, které nebude ohrožovat jejich zdraví. Seznam literatury Jeníček P., Zábranská J., Dohányos (2006) Informace z konference IWA Specialized Conference on Sustainable Sludge Management,. Sborník konference Kaly a odpady 2006, 9-12, Brno 19-21.6.2006, Meda A., Schaum C., Wagner M., Cornel P., Durth A. (2006) Treatment and quality of sewage sludge in Germany results of a survey. Proc. of the IWA Spec. Conf. Sustainable sludge management: state of the art, challenges and perspectives, 771-779, Moscow, 29-31 May 2006. Michalová M., Sedláček M., Sýkora K. (2006) Koncepce a strategie nakládání skaly z komunálních ČOV v ČR, Sborník konference Kaly a odpady 2006, 13-21, Brno 19-21.6.2006 Spinosa L. editor. (2007) Wastewater sludge: a global overview of the current status and future prospects, IWA Publishing London. Vypracováno v rámci řešení výzkumného záměru MSM 6046137308. - 24 -
K STRATÉGII NAKLADANIA S KALMI Z ČISTENIA KOMUNÁLNYCH ODPADOVÝCH VÔD Júlia Šumná, Dagmar Drahovská, Katarína Kozáková Výskumný ústav vodného hospodárstva, Nábr. gen. Svobodu 5, 812 49 Bratislava Abstrakt Príspevok sa zameriava na niektoré aspekty nakladania s kalmi z čistenia komunálnych odpadových vôd na území SR s ohľadom na spôsob realizovaného výberu finálneho spôsobu nakladania s nimi ale aj na možnosti, spojené s revíziou rámcovej smernice o odpadoch, presadzujúcej novú stratégiu v oblasti odpadov - stratégiu predchádzania vzniku odpadu a jeho recyklovania. V týchto intenciách sa zameriava na možnosti manažmentu kalov nakladať s kalom v súlade s odpadovou hierarchiou v priestore vymedzenom právnou úpravou, popisuje reálne podmienky nakladania s kalmi, ako aj možnosti zabezpečiť požiadavky podmieňujúce realizáciu vybraného spôsobu nakladania s kalmi. Rozoberá prístup k formovaniu stratégie nakladania s kalmi, hľadanie vhodných výstupov pre kal, ktoré sú predovšetkým bezpečné a udržateľné z pohľadu ochrany zdravia ľudí a životného prostredia, ale tiež spoľahlivé a efektívne z hľadiska nákladov. Kľúčové slová kaly z čistenia komunálnych odpadových vôd, nakladanie s kalmi, zhodnocovanie kalov, zneškodňovanie kalov, kontaminácia kalov, ťažké kovy, V prvom rade sa pokúsime názorne prezentovať stav v nakladaní s kalmi z čistenia komunálnych odpadových vôd na území SR pomocou hodnôt získaných spracovaním údajov získaných od jednotlivých pôvodcov tohto druhu odpadu, predovšetkým VS, za roky 2005-6. V roku 2005 predstavovala celková produkcia kalu v SR 56 360 t sušiny. Z toho sa v pôdnych procesoch využilo 39 120 t (69,4 %), dočasne sa uskladnilo 8 710 ton (15,5 %) a na skládky sa uložilo 8 530 t (15,1 %). V roku 2005 sa priamo do poľnohospodárskej pôdy aplikovalo 5 870 t sušiny kalu. Na výrobu kompostu bolo použité 28 910 t sušiny kalu, iným spôsobom bolo v pôdnych procesoch využité (rekultivácia skládok a pod.) 4 340 t kalu. V roku 2006 predstavovala celková produkcia kalu v SR 54 780 t sušiny. Z toho sa v pôdnych procesoch využilo 39 405 t (71,9 %), dočasne sa uskladnilo 6 130 ton (11,2 %) a na skládky sa uložilo 9 245 t (16,9 %). V roku 2006 sa kal priamo do poľnohospodárskej pôdy neaplikoval. Na výrobu kompostu bolo použité 33 630 t sušiny kalu, iným spôsobom bolo v pôdnych procesoch využité (rekultivácia skládok, plôch a pod.) 5 775 t kalu. Z porovnania spracovaných výsledkov je zrejmá relatívne vysoká zhoda, zjavný rozdiel sa vynára predovšetkým v množstve kalu aplikovanom do pôdy. Získal sa až po overovaní a oprave údajov nahlásených za rok 2006, z ktorých pôvodne vyplývalo, že porovnateľný podiel kalov ako v roku 2005, bol prostredníctvom organizácií oprávnených na nakladanie s odpadmi aplikovaný do pôdy aj v roku 2006. A opätovne, aj v tomto roku, nebol na schválenie predložený ani jeden projekt aplikácie kalu do pôdy. Preto sme kontaktovali dané organizácie a tieto upresnili, že prevzatý kal neaplikovali do pôdy ale využili pri výrobe kompostu ( bez ohľadu na cenové relácie ). Mohlo by sa zdať, že situácia v nakladaní s kalmi je v SR jednoduchá a jasná stav v nakladaní s kalmi je stabilizovaný. Postup pôvodcu odpadu je v súlade so zákonom - odovzdáva kal organizácii oprávnenej na nakladanie s odpadmi. Významný pohyb by nemal nastať, ak je v súlade so zákonom aj fáza nakladania s kalom nasledujúca po odovzdaní kalu oprávnenej organizácii. V tejto oblasti už systém evidencie odpadov nie vždy poskytuje informáciu o spôsobe nakladania a ak áno obyčajne nie je verifikovaná. Potom kontrolné mechanizmy zlyhávajú, resp. ani nie je dôvod pre ich spustenie. Po zaplnení právneho vákua pohyb nastane. Podporí ho aj nová odpadová stratégia v oblasti odpadov zameraná na predchádzanie vzniku odpadu a jeho recyklovanie, presadzovaná dotvárajúcou sa právnou úpravou s obnoveným dôrazom na implementačné a kontrolné mechanizmy. Aká je teda skutočnosť, aké podmienky sú k dispozícii pre reálne nakladanie s kalmi? - 25 -
Pred cca 10 rokmi boli odvodené základné princípy koncepcie nakladania s kalmi z komunálnych ČOV a ako nosný spôsob nakladania s kalmi z komunálnych ČOV sa stanovila riadená aplikácia kalov do pôdy. Tento proces bol vybraný nielen ako relatívne najlacnejší spôsob konečného nakladania s kalom, ale pre podmienky SR, aj ako environmentálne najprijateľnejšia voľba, adekvátna požiadavkám trvalo udržateľného rozvoja, ktorá podlieha stanoveným pravidlám, s cieľavedomou prípravou a plánovaním, sledovaním a kontrolou zloženia, vlastností pôdy a kalu (nielen agronomické ale aj environmentálne údaje), stanovenej dávky a rastlinnej produkcie. Táto skutočnosť bola aj právne zohľadnená. V zásade sa používajú dva spôsoby riadenej aplikácie do pôdy: 1. priama aplikácia samotného kalu do pôdy podľa zákona o aplikácii čistiarenského kalu do pôdy, ktorý ustanovuje podmienky aplikácie čistiarenského kalu do poľnohospodárskej pôdy a do lesnej pôdy tak, aby sa vylúčil ich škodlivý vplyv na vlastnosti pôdy, rastliny, vodu a na zdravie ľudí a zvierat. 2. aplikácia podľa zákona o hnojivách, napr. ako kompost, pôdna pomocná látka alebo pestovateľský substrát. V tomto prípade produkt vyrobený na báze kalu podlieha certifikácii, posúdeniu zhody či vlastnosti takéhoto hnojiva a jeho technická dokumentácia sú v súlade s príslušnými technickými normami a so všeobecne záväznými právnymi predpismi. Prvý spôsob, ako to prezentuje prehľad o nakladaní s kalmi, sa vzhľadom na náročnosť procesu schvaľovania a nejasnosti a problémy so získavaním súhlasu užívateľa pôdy s aplikáciou kalov (nesúlad zákona s vykonávacou vyhláškou) ako aj v kontexte s jednou zo spoločných podmienok pridelenia agroenvironmentálnej podpory (zrieknutie sa používania kalov z čistiarní odpadových vôd, dnových sedimentov a v určitých prípadoch aj kompostov vyrobených na ich báze na celej výmere podniku, ktorý by túto podporu mohol získať), stal v podstate nerealizovateľný, resp. ťažko realizovateľný. Druhý spôsob, dominujúci na trhu kalov je zas veľmi málo transparentný a ťažko kontrolovateľný. Možnosť využívať kaly ako zdroj energie, ak nie je možné alebo účelné ich materiálové zhodnocovanie sa v súčasnosti na území SR tiež nerealizuje. Pre samostatné spaľovanie kalov nemáme vybudované vhodné spaľovacie kapacity. Významnú súčasť infraštruktúry odpadového hospodárstva SR síce tvorí kapacita na spoluspaľovanie odpadov v 2 cementárniach (ostatné nespĺňajú podmienky zákona o ochrane ovzdušia), ale v súčasnosti je rezervovaná pre nakladanie s priemyselným spáliteľným odpadom a na spoluspaľovanie živočíšneho odpadu. S ohľadom na klesajúcu produkciu živočíšneho odpadu možno pre budúcnosť v týchto zariadeniach principiálne uvažovať s energetickým zhodnocovaním kalov. Nevyhovujúca situácia v oblasti energetického zhodnocovania odpadov je predmetom riešenia. Program odpadového hospodárstva SR (POH SR) na roky 2005-2010 má pre túto oblasť stanovené ciele: - zvýšiť energetické zhodnocovanie odpadov na úroveň 15 % z celkového množstva odpadu vzniknutého v SR v roku 2010 - v roku 2010 spaľovať odpad výlučne s energetickým zhodnocovaním, a opatrenia na ich splnenie: spáliteľné odpady, ktoré nie je ekonomicky akceptovateľné materiálovo zhodnocovať, spracúvať na alternatívne palivo určené pre spoluspaľovanie, optimalizovať kapacitu spaľovacích zariadení na úroveň potrieb SR v súlade s množstvom odpadu, pre ktoré je spaľovanie optimálny spôsob zhodnotenia. Ukladanie kalu na skládku odpadu je poslednou voľbou manažmentu nakladania s kalmi. V SR je s ohľadom na nedostatok spaľovacích zariadení aj jedinou možnosťou zneškodňovania kalov. V súčasnosti sa neprejavuje nedostatok kapacít pre tento spôsob zneškodňovania odpadov a plánované zámery budovania skládok sa vo veľkej miere podľa POH do roku 2005 splnili. Napriek tomu sa môžu vyskytnúť lokálne problémy s nedostatkom kapacít pre skládkovanie. Cieľom POH SR pre túto oblasť je znížiť množstvo skládkovaného odpadu na 13 % z celkového množstva odpadu vzniknutého v SR v roku 2010 a medzi opatrenia na jeho dosiahnutie patrí aj požiadavka minimalizovať množstvo kalov z ČOV ukladaných na skládky a zvýšenie poplatkov za ukladanie odpadov na skládky. Očakáva sa, že hodnota organického podielu pre odpady zneškodňované na skládkach odpadu bude limitovaná a nasmerovaná k podpore procesov využívania alebo získavania energie. Tento dlho odkladaný krok sa zrejme urýchli implementáciou novej stratégie EÚ. Rovnako možno očakávať obnovený dôraz na evidenčné a nahlasovacie povinnosti a kontrole ich plnenia, ale predovšetkým kontrole dodržiavania postupov nakladania s kalmi v organizáciách oprávnených na nakladanie s odpadmi, na ktoré im bolo vydané oprávnenie. Prioritne využívaný proces nakladania s kalmi výroba kompostu prostredníctvom oprávnenej osoby sa pravdepodobne skomplikuje. Z uvedeného súhrnu je zrejmé, že možnosti zhodnocovania a zneškodňovania kalu v súlade s platnou právnou úpravou nie sú v SR postačujúce a pre dlhodobé, racionálne riešenie tohto problému nie je dispozícii koncepčný prístup nakladania s týmto druhom odpadu. Prijať zodpovedné a správne rozhodnutie riešenia kalovej otázky - 26 -