BAŤÁK Studentský časopis SPŠ Zlín Dvouměsíčník listopad, prosinec 2013 Vychází 15. prosince 2013 Ročník IV. Redakce Michal Řihák, 3. G e-mail: casopis.batak@email.cz, web. archiv: spszl.cz Grafická úprava: Michal Řihák Redakční rada Mgr. Oldřiška Taláková Mgr. Ivona Stuchlíková Mgr. Jitka Kadlečíková Eva Martincová Vážení čtenáři, milí přátelé! Svou úvodní stranou Vás zdraví vydání Baťáku, které hovoří o měsících listopadu a prosinci. Listy ze stromů už opadaly, potkaly nás první mrazy a i nějaká sněhová nadílka. A protože teď, když začínáte číst nové číslo našeho časopisu, můžeme říct, že do Vánoc už mnoho času nezbývá, slibujeme, že v závěru budete moci k pravé vánoční atmosféře přičichnout. Než se tam ale dostanete, čekají Vás reportáže, články a zajímavosti v češtině i angličtině, ze školy i daleké Brazílie. A nezapomínáme ani na rubriku, u které jsme slíbili, že bude vycházet pravidelně. Přejeme příjemné čtení! Úvodní text Michal Řihák; úvodní fotografie MA
Mapa školy V našem časopise si pravidelně můžete prohlížet rubriku Mapa školy. Podle tohoto pomyslného plánku vás navigujeme na důležitá, ale někdy i nenápadná místa na naší škole. Dnes Vám představíme prostory, které nejsou neznámé, avšak určitě patří mezi poměrně rozsáhlé a mezi žactvem povětšinou oblíbené. Zveme Vás do tělocvičny! Nesmíme zapomenout, že sportovní aktivity týkající se naší školy neprobíhají jen v její budově. Jednak se téměř pravidelně účastní týmy i jednotlivci rozličných soutěží, na kterých získávají medaile i poháry. A pak jsou také organizovány sportovní kurzy - lyžařské pro druhé a vodácké, cyklistické a turistické pro třetí ročníky. Pro sportovní vyžití žáků a učitelů i zájemců z řad veřejnosti má škola k dispozici rozsáhlé vybavení. Mezi prostory, ve kterých je možné provozovat nejrůznější pohybové aktivity, patří sportovní hala, aula, posilovna a venkovní areál. Název sportovní hala skutečně není scestný, protože před výstavbou budovy Euronicshaly (vybudována v roce 1977, dříve Sportovní hala Novesta) sloužila právě velká tělocvična v naší škole celému městu obdobně jako dnešní budova na ulici Březnické. Nad hledištěm může upoutat pozornost rozhlasová místnost, ze které komentátoři sledovali průběh dané sportovní události. Ta již dnes ke svému účelu neslouží. Ve východní části budovy F se nachází takzvaná přístavba, ve které v minulosti provozovali basketbalisté svou klubovnu. K dispozici tam byly také místnosti k ubytování. Dnes tyto prostory užívají sportovní šermíři. Druhý vyjmenovaný název se může zdát zase trochu zavádějící. Jako aula totiž bývá ve školách označována slavnostní síň. U nás však máme ve zvyku takto nazývat malou tělocvičnu s povrchem z parket, která slouží ke konání utkání ve stolním tenise, badmintonu nebo florbalu. Od roku 1974 do devadesátých let byla tato aula skutečně zaplněna židlemi, v jejím čele stálo podium a jako promítací místnost sloužil dnešní sklad knihovny (s číslem E206). Původním účelem bylo, aby se tam pořádaly konference nebo besídky. Při rekonstrukci na přelomu století získala škola aulu novou (s číslem E309).
Posilovna, ve které nyní tráví svůj volný čas zdokonalováním těla někteří žáci, vznikla po přestavbě schodiště. A při výuce tělesné výchovy v příznivém počasí slouží od roku 2004 zrekonstruovaný venkovní areál s tartanovou běžeckou dráhou (100m rovinka a 200m ovál), hřištěm s umělým travnatým povrchem a dvěma tenisovými kurty. Venku jsou k nalezení také prostory pro beach-volejbal, skok daleký nebo vrh koulí. Abychom představili také povolané lidi, naše učitele tělocviku, oslovili jsme tři z nich s žádostí o rozhovor. Jako první si přečtěte, jak na naše otázky odpovídala Marie Zahradnická, jíž letošní rok přinesl do rozvrhu jen dvě hodiny tělesné výchovy týdně. Co je obtížnější? Učit angličtinu nebo tělocvik? Asi angličtinu. Po metodické stránce je angličtina těžší. Počítáme s tím, že z ní mají žáci maturovat, a tak je výstup obtížnější. A celý život učím tělocvik tak, aby žáci získali zálibu v jakémkoliv sportu - aby jim později mohl sloužit k relaxaci. Kdyby se spočítali všichni studenti za celou dobu vaší učitelské kariéry, zaplnili by sportovní stadion? Já už učím 36 roků. Začala jsem na vysoké škole, tam jsem učila jen tělocvik - to bylo skupin a skupin! Určitě by všichni dohromady obsadili hlediště zimního stadionu. Budete sledovat zimní olympijské hry v Soči? Jaké sporty máte nejraději? Stoprocentně. Sleduji každou olympiádu. Jsme rodina posedlá sportem. Je to pro nás malý svátek. Baví mě sledovat všechny sporty. Ale s tím, jak jsem již nějaké vážné situace viděla na vlastní oči, přicházím na to, že když má jít ve sportu o život, tak to už není pro mě. Mají sportovně založení lidé smysl pro humor? Který z uvedených citátů vás více pobavil? a) Kdyby byla na OH někdy disciplína spaní, pokusím se o zlatou! (Robert Fulghum) b) Tvrdí se, že plavání podporuje držení těla a ladné pohyby. Ale všimli jste si někdy, jak chodí kachna? (Woody Allen) Určitě ten druhý! Spaní není žádná zábava. Je podle vašich zkušeností pravdivé tvrzení, že cvičení posiluje psychickou kondici a dobrou náladu? Jaké cvičení preferujete Vy? Jednoznačně. Sport a cvičení jsou jedny z nejúčinnějších prostředků, jak vyladit psychiku. Mezi moje nejoblíbenější patří lyžování, jezdění na kole a míčové hry - hlavně volejbal. Tady v tělocvičně vedete kurzy cvičení na balonech. Povězte nám o tom něco. Ano, ten velký nafukovací míč se jmenuje fitball. Kurzy vedu pro kolegyně a mohou se k nám přidat i studentky. Ale v letošním školním roce zájem o toto cvičení mezi studenty není. Myslím, že toto cvičení je účinné a potřebné pro každé tělo.
V další části odpovídá na otázky studentského časopisu Baťák usměvavý sympaťák, učitel tělesné výchovy a němčiny Jiří Závodník. V kolika letech jste začal sportovat Vy? Pokud mě paměť neklame, tak jsem začal kolem 8 let s gymnastikou, na kterou se postupně nabalovaly a zase mizely sporty, jako je košíková, atletika, kopaná a házená, u které jsem nakonec zůstal dodnes. Máte i dnes nějaké sportovní idoly? Komu fandíte? Sport mám rád jako celek, nevybírám si a pokud mám čas, rád ho sleduji. Upřednostňuji však kolektivní sporty a musím se přiznat, že úplně na pokraji mého zájmu stojí motosport. Je o Vás známo, že se věnujete i profesi trenéra. Co žádný trenér nemůže naučit? Chuť po vítězství až do poslední vteřiny utkání a schopnost hecovat družstvo i za nepříznivého stavu. Která vlastnost je u hráče házené klíčová? Je to postřeh? U házené je kromě dobře zvládnuté techniky velice důležitá kreativita a herní inteligence, protože na konci každé akce se musí hráč rozhodnout pro nějaké řešení vzniklé situace a on by měl ve zlomku sekundy to vhodné řešení najít a provést. Chtěl byste být znova studentem? Co byste dnes studoval? Jaká by byla Vaše vysněná profese? Být znovu studentem a vrátit se v čase o více než 30 let zpět by bylo nádherné a jistě bych si této příležitosti hodně užil. Myslím si, že v současné době je studium méně drilové a jeho náročnost od našich studijních časů mírně poklesla. Co se týká mého rozhodnutí, co bych změnil ve svém rozhodování, tak asi nic, jelikož mě moje práce baví a naplňuje. Kdybychom vám nabídli zimní lyžařskou dovolenou snů kam by to bylo a proč? Kanada a některé lyžařské středisko v tomto státu. Nepřijde Vám, že děláte nevděčné povolání? Je těžké učit tělocvik? Učit tělocvik není zase tak těžká záležitost, mnohem těžší je přesvědčit některé ignoranty, že existuje více zajímavých sportů a sportovních činností, než je ten jejich oblíbený. Myslím si, že takovýto souboj je výzva pro každého učitele, a to nejen tělocviku.
A rozhovor se Zbyňkem Válkem jsme začali vtipem a nadsázkou. Lékař k pacientovi: Chybí vám pohyb. Jaké je vaše povolání? Fotbalový útočník. A já se ptám: Honí se vaši studenti rádi za kulatým nesmyslem? Ano, stále se studenti rádi věnují fotbalu v hodinách TV. Nicméně vzhledem k dotaci hodin a rotaci stanovišť není tolik času na fotbal. Fotbal je tedy pro studenty jakousi vzácností a proto jej hrají s velkým nasazením a oblibou. Prozradíte nám vaši metodu na zlenivělé studenty? Nemám nějakou osvědčenou metodu a každý učitel hledá svou vlastní cestu. Mou snahou je, aby studenti dodržovali stanovy školního řádu a tak si vedu evidenci opravdu odcvičených hodin. Zdá se mi ale, že vyloženě zlenivělé studenty na naší škole nemáme. Co vás nejvíce naštve, kterou vlastnost u studentů nemáte rád? Odpověď je asi jednoduchá. Nemám rád, když se mnou pokouší studenti polemizovat a vyjednávat o náplni hodiny. Každý z nich má rád jiné činnosti, takže se samozřejmě vždy někomu nezavděčíte. Oni sami by si ale měli být vědomi toho, že TV má rozvíjet všeobecné schopnosti a dovedností studentů. Jak by vypadalo encyklopedické heslo Zbyněk Válek? Co je pro vás důležité, na čem lpíte, čeho si vážíte? Jak to tak vidím, tak by o mně nejspíš mí studenti řekli, že lpím na gymnastických dovednostech. A popravdě stoj na rukou a kotoul vpřed nejsou až tak lehkými, jak se mohou jevit. Lpím tedy na základech gymnastiky. Jste sportovní fanoušek? Komu fandíte? Nefandím bohužel žádnému sportovnímu klubu. Na amerických školách je nejrozšířenějším sportem Ultimate Frisbee. Hrál jste to někdy? Provozujete nějaké netradiční sporty? Samozřejmě jsem se s Ultimate Frisbee setkal. Je to dosti fyzicky náročná hra, kde člověk ani neví, že za zápas naběhá klidně i několik kilometrů. Netradiční sporty mě docela lákají. Vlastním Kite (sportovní tažný drak) a chystám se jej konečně naplno vyzkoušet tuto zimu se snowboardem. Jinak se věnuji bojovému umění Jiu-Jitsu, ale to je pro mě více zábava, než sport. Je tělesná výchova u studentů stále nejoblíbenějším vyučovacím předmětem anebo mají panický strach z pohybu pod dohledem učitele? Tato otázka by měla patřit spíše studentům. Nicméně podle mého názoru jsou studenti stále rádi za hodiny pod naším vedením. Hlavně to je vidět v momentě, kdy je necháme hrát nějakou modifikaci pohybové hry, kterou by si sami jen těžko vymysleli a oni hrají s plným nasazením. Mimo jiné se ve škole dostanou k vybavení, které by asi jinde neměli možnost si vyzkoušet. Text a fotografie: Michal Řihák, MA. Kreslený vtip: Bára Michálková. Koláž na pozadí: Michal Řihák s využitím archivu SPŠ Zlín a Icon Archive - dostupné na webu <http://www.iconarchive.com/show/refresh-cl-icons-bytpdkdesign.net/system-map-icon.html>.
Listopadové dny otevřených dveří V pátek a sobotu 22. a 23. listopadu 2013 se pro zájemce z řad budoucích studentů i široké veřejnosti uskutečnily dny otevřených dveří na naší škole. Z pořadatelského hlediska se jich účastnili téměř všichni žáci školy, když se účastnili prezentací a předvádění v jednotlivých odborných učebnách. Své představení veřejnosti prožil v informačním centru i časopis Baťák. V tělocvičně se pak konal mezitřídní volejbalový turnaj. Role průvodců si vyzkoušeli žáci ekonomického lycea i někteří pedagogové. Na otázky redakce Baťáku odpověděli v krátké pauze dva z průvodců ze tříd 3. C a 4. C (LYE) a Mgr. Sandra Oravcová. Přečtěte si, s jakými pocity se svěřili. Jak dlouho Vám trvalo obejít jedno prohlídkové kolečko? S. Oravcová: Každá skupina měla jiné tempo i jiné požadavky, takže se to dosti lišilo Průměrně to ale trvalo přibližně 50 min. LYE: Pro nepřipravené návštěvníky je to dost dlouhé - jedno kolečko trvá asi hodinu. Která učebna se návštěvníkům nejvíce líbila? A která se líbila Vám? S. Oravcová: Z řad návštěvníků sklidila největší obdiv učebna s 3D projekcí. Mě osobně nejvíce zaujala laboratoř fyziky, kde žáci předváděli vlastní experimenty. nabylo osobnějšího dojmu. V menších skupinkách se osmělili i žáci a nebáli se zeptat na věci, jež je zajímaly. LYE: Vzhledem k tomu, že u velkých skupinek může docházet i ke zmatkům, asi platí: čím míň, tím lépe. Toužili byste provádět zájemce po škole, i kdyby Vám tento úkolů nezadalo vedení školy? S. Oravcová: Toužila je možná moc silné slovo, nicméně musím podotknout, že bych se zřejmě přihlásila dobrovolně, neboť zde učím již tři měsíce a některá zákoutí školy jsem do dne otevřených dveří neznala. Považovala jsem tedy za nutnost se sama se školou seznámit. LYE: Pro někoho to může být činnost zajímavá, ale kdyby to nebylo dané, nedělali bychom to. Kdo jsou vděčnější návštěvníci děti či žáci, nebo jejich rodiče? S. Oravcová: Bohužel musím konstatovat, že rodiče prokazovali daleko větší zájem než děti. Samozřejmě se ale našly i výjimky. LYE: Rodiče zajímají základní informace a musíme jim dát pěkný obraz školy. I vzhledem k tomu, že věkově jsme si blíž, je lepší provázet žáky. LYE: Nejvíc nás zaujala učebna s laboratoří fyziky, kde jsou k vidění experimenty se systémem Pasco. Je lepší provázet menší, nebo větší skupinky návštěvníků? S. Oravcová: Více mi vyhovovaly menší skupiny, neboť pak byl kontakt s návštěvníky bližší a celé provázení
Listopadové dny otevřených dveří Prozatím neotřelou zajímavostí je učebna s 3D projekcí (číslo C111). Představení práce s brýlemi na žákovském monitoru bylo také součástí dne otevřených dveří. Fotografie Dominik Řihák. Text Michal Řihák. Oslavy 80 let od založení SPŠ Zlín V pondělí 25. listopadu 2013 se všichni žáci naší školy sešli ve zlínském Velkém kině. Připravený byl kulturní program, kterým si všichni připomněli, že naše škola slaví 80 let od svého založení. Moderátory se stali Mgr. Petr Fajgar a Mgr. Ivona Stuchlíková. Program graficky zpracovali žáci 4. C. Role fotografa pro Baťák se ujal Jaromír Tomšů ze třídy 1. G. Text Michal Řihák Fotografie na pozadí: archiv SPŠ Zlín
Oslavy 80 let od založení SPŠ Zlín Jako zástupci Taneční školy Mědílkovi vystoupili žákyně 4. C se svými tanečními partnery. Na fotografii nahoře jsou zachyceni v rytmu charlestonu. O představení moderní gymnastiky se postarala Aneta Zapletalová ze 2. H. Na snímku dole je zachyceno cvičení se stuhou.
Ve srovnání s Městským divadlem Zlín hraje Hollywood druhou ligu, uvedla pro Baťák Marilyn Monroe Domluvit si rozhovor s Williamem Shakespearem a Marilyn Monroe není jen tak. Nejprve musíte absolvovat řadu seminářů a školení (kontakt s hvězdou, pyrotechnika se zaměřením na sexbomby), poté potřebujete dostat vízum pro cestu na onen svět. To znamená hodiny nekonečného vyjednávání na úřadě pro komunikaci se záhrobím a složení dost vysoké kauce, kterou si můžete vyzvednout až po návratu zpět. Poslední překážkou se pak stává fakt, že William Shakespeare ani Marilyn Monroe rozhovory moc rádi neposkytují. Když jsem jim však slíbil, že budeme mluvit o Městském divadlu Zlín a jejich osobní existenci necháme stranou, pozvání k rozhovoru přijali. Sešli jsme se v jedné menší, ale příjemné kavárně nad Los Angeles, kde podle Williama Shakespeara dělají ty nejlepší drinky na světě. Three measures of Gordon's and one of pear juice. Shaken, not stirred, objednává si další sklenku, zatímco Marilyn usrkává své milované Dom Pérignon z roku 2003. Paní Monroeová, pane Shakespeare, chtěl bych vám ze všeho nejdřív moc poděkovat, že jste si pro náš časopis udělali čas. Všechny žádosti o rozhovor prý odmítáte MM: Oni se nás totiž všichni ptají pořád dokola na to samé. Jestli si opravdu před spaním oblékám jen Chanel No. 5, jak to opravdu bylo s mou smrtí, jak je možné, že nepoznám muže od ženy O seriózní rozhovor nikdo zájem nemá. V tomhle jste výjimka. Ostatně říkejte mi Marilyn. WS: A já jsem Willy. Víte když se mě reportéři ze všeho nejdřív zeptají, jestli jsem všechny hry napsal opravdu sám, nemám na další rozhovory náladu. Ale o divadle ve Zlíně si vždycky popovídám rád. Jak jste se ke zlínskému divadlu dostal, Willy? Ilustrace: Martin Lacina, 3. E WS: Je to docela jednoduché. Každý rok jezdíme s Aničkou (Anne Hathaway pozn. red.) do Bohemie k moři. Je to pohádka, hlavně v zimě. A když jsem se dozvěděl, že se má roku 1946 ve Zlíně otevírat divadlo, napadlo mě, že bychom tam mohli zajet. Tehdy jsme to udělali jenom ze zvědavosti. Vůbec nás nenapadlo, že to bude láska na
celý posmrtný život. A pak se v roce 1960 začala pro divadlo stavět nová budova, která považte stojí na místě bývalé hasičské zbrojnice. Můj vztah ke zlínskému divadlu se ještě prohloubil. Neznám totiž nikoho, kdo by dokázal tak geniálně čelit divadelním požárům. A vím, o čem mluvím. Moje divadlo (The Globe Zeměkoule) totiž vyhořelo a pokud jsou mé informace správné, stalo se totéž ve vašem Národním divadle v Praze roku 1881. Zlín je prostě už od začátku o krok napřed. Jak jste se o Městském divadle Zlín dozvěděla Vy, Marilyn? MM: Na rozdíl od Willyho jsem si byla kvalitou zlínského divadla jistá už od začátku. Aby ne už v první sezoně (1946 1947) patřili k souboru takoví herci jako Jiří Adamíra nebo Vítězslav Vejražka. Samozřejmě že jsem chtěla hrát s nimi. Jenže jsem tehdy ještě nebyla známá a musela se spokojit s filmovým studiem Twentieth Century Fox. Koncem 50. let se situace změnila. Natočila jsem Some Like It Hot (Někdo to rád horké) a byla si jistá tím, že do Zlína (tehdy vlastně Gottwaldova) prostě patřím. Navzdory studené válce se československá vláda dokázala s USA domluvit na tom, že budu v Divadle pracujících pravidelně hostovat. Ale v lepší budově to byla má (dost hloupá, dnes to vím) podmínka. Jak už říkal Willy, se stavbou se začalo hned v roce 1960, abych ve zlínském divadle mohla vystoupit co nejdřív. Jenže pak přišel rok 1962 a všechny mé pozemské plány musely ustoupit. Mohla byste srovnat Hollywood s Městským divadlem Zlín? Pomiňme rozdíl mezi filmovým plátnem a prkny, co znamenají svět. Jde čistě o herectví jako takové. MM: Nechci být krutá, ale je to prosté. Ve srovnání s MDZ hraje Hollywood druhou ligu. Willy, Marilyn, kterou ze zlínských inscenací máte nejraději? WS: Sen noci svatojánské. To představení prostě nemá chybu. A velkou zásluhu na tom má i výborný překlad Martina Hilského. Ten ostatně před nedávnem přeložil Ilustrace: Martin Lacina, 3. E do češtiny celé mé dílo. Vyřiďte mu mé poděkování. I když ani ten pivovarský dělník to tehdy neudělal špatně (Willy má na mysli překlad J. V. Sládka z 19. století pozn. red.). Kromě Snu se rád podívám na Palubní deník Hanzelky a Zikmunda. To je hra, ve které se dozvím něco o Československu a jeho historii. A díky vašim známým cestovatelům se zdokonalím i v zeměpise. Cítím, že v něm mám mezery.
Chtěli byste na závěr našeho rozhovoru divadlu něco vzkázat? WS: Udělal jsem ve svém životě velkou chybu měl jsem se narodit o 400 let později. MM: Nobody s perfect. Marilyn, Willy, děkuji vám za rozhovor. MM: Já nedám dopustit na hru O myších a lidech. Hlavní hrdina má totiž stejnou zálibu jako já. Oba rádi hladíme hebké věci. Líbí se mi taky Divotvorný klobouk, hlavně kvůli písničkám a Petře Králové, která má nádherné blonďaté vlasy. Sama trochu hraju na ukulele a zpívám, takže výkony herců dokážu ocenit. Škoda jen, že ve hře nezazní saxofon. Pro ten mám slabost. Máte ve Zlíně nějakého oblíbeného herce či herečku? MM: Velká osobnost je Michaela Doleželová, i když vím, že páni mají radši blondýnky. Ráda bych viděla její hru Vzpoura nevěst, ale je pořád vyprodaná. Nemohl byste mi sehnat lístky? Autorem rozhovoru je Jiří Novotný. Ilustrace (portrét, sklenice) věnoval Martin Lacina, 3. E. Portrét W. Shakespeara dostupný na World Wide Web: <http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:hwshakespeare.png> Koláž (divadelní masky): Klipart Microsoft Word Udělám pro Vás, co se dá, Marilyn. WS: Zaujal mě Petr Michálek, protože jsme si v ledačem podobní. I já jsem začínal upravováním her jiných autorů (Willy naráží na hru Největší z Pierotů pozn. red.), i já jsem nesl odpovědnost za svoje divadlo. Výborný herec je Zdeněk Julina. Vidíte teď mám dva dobré důvody k tomu, abych si koupil lístky na Pierota (Zdeněk Julina hraje hlavní roli pozn. red.).
Cesta do Ria de Janeira V červnu jsem se zúčastnil celosvětového setkaní mládeže s papežem, které se konalo v Riu. Nejdříve nás čekala dlouhá cesta do Brazílie: Z Prahy do Amsterdamu, poté do Ria de Janeira. Let trval přibližně dvanáct hodin. Takže pozdě večer jsme byli v Riu. Poté jsme jeli do sto kilometrů vzdáleného města Barra do Pirai. Doposud klidnou cestu v pohodlném autobuse přerušily silné rány z dělobuchů. Brazilci nám připravili překvapení, které jsme nečekali, a tak jsme se zprvu velice lekli. Energií překypující Brazilky pištěly radostí a pobíhaly s transparenty okolo autobusů. Různě na nás pokřikovaly, my jsme nerozuměli ani slovo, ale bylo nám všechno jasné. Část z nás si sbalila svých pět švestek a šla. V dalších komunitách (farnostech) jsme nezaznamenali až tak vřelé přijetí. Později, na cestě do našeho nového domova autem, se nám mladý Brazilec snažil popsat zdejší zvyklosti a důležitá místa, zatímco my jsme sledovali noční město-úzké ulice, nepřehledné zatáčky, staré pouliční lampy, sloupy elektrického vedení plné drátů, ušpiněné světlé barvy domů nebo domy úplně bez omítky. Květin zde mnoho nebylo, snad jen v centru městečka na náměstí. Město mi připadalo, jako by bylo z velké části postaveno narychlo, provizorně - jen aby to nějak fungovalo. Na to, kudy jsme projížděli, nás potom velice mile překvapilo, když jsme vstoupili do velmi dobře vybaveného domu. Tam jsme strávili tři dny. Byla to moc pohostinná, ale také velmi vzdělaná brazilská rodina. Nabízeli nám jídlo všeho druhu, také ovoce ochutnejte toto, je to typické brazilské ovoce, a toto, jak vám to chutná? Pozorně sledovali naše obličeje - přetvařovat se nešlo, a proto když jsme se jenom trochu ušklíbli, byla to docela legrace. Druhá rodina byla trochu chudší - dům byl už kdoví jak dlouho nedokončený, branka byla sbitá dohromady z dřevěných prken. Ale i přes zjevný nedostatek k nám byl starší pár moc pohostinný. Byli to velice hodní, skromní, ale také šťastní lidé, kteří dokazovali, že štěstí nezáleží na financích. Vlastně všichni z těch, které jsme navštívili, se o nás starali jako o vlastní. Během dne jsme se seznamovali více s městem, lidmi a celkově kulturou. Zúčastnili jsme se pár koncertů, nealkoholické párty (alkohol se tu téměř nepije) a dalších akcí. Co se holek týče, našel jsem určitou spojitost s písní Korida od Kabátů, vlastně jsme nemuseli vydávat žádné úsilí. Spousta z nich byla moc pěkná a neustále se s námi pokoušela bavit. Stejně tak slunce hřálo znatelně silněji než u nás. Jinak v době našeho léta mají nejstudenější období, vlastně zimu, která odpovídá našemu letnímu počasí. Další týden jsme už byli v Riu. Zastihly nás tam deště, jaké prý asi patnáct let neměli-první čtyři dny pršelo. Překvapila nás tamější doprava žádné jízdní řády (domluva s řidičem jedině portugalsky), žádné mapy, absence policie a závodnické výkony řidičů. Doopravdy jsou zde rozdíly mezi obyvateli, jak se o jihoamerických velkoměstech říká: chudí lidé žijící v kopcích ve slumech či favelech a boháči ve velkých panelácích střežená vrátnice, garáž, mnohem větší počet pokojů (než u nás v běžném paneláku) vybavených luxusním nábytkem a drahým nádobím, balkón s pohodlným křeslem a všude spousta rostlin všeho druhu. Centrum Ria působilo hodně moderně, hlavně díky vysokým lesklým mrakodrapům, kterých tam bylo plno. Brazilci, jak se v době setkání zjistilo, nejsou moc dobří organizátoři. Sice s pár miliony lidí není jednoduché, ale v minulosti hostující země zvládly organizaci mnohem lépe. Brazílie je silně věřící země, o tom svědčí (nejen) velká socha Krista Spasitele nad Riem na vrcholku hory Corcovado. Je zde spousta křesťanů, včetně umělců. Vlastně populární písně jsou např. díky k Bohu - za život, za krásy světa a podobně, tyto písně jsme slyšeli během setkání s papežem Františkem. Co se kriminality týče, nezúčastnili jsme se žádné pouliční přestřelky mezi domácími a policii. Taktéž po nás nikdo nic nechtěl s nožem na krku, ale byli jsme s touto možností obeznámeni. Kokain nebo marihuana? No problem, na čem se dají nějaké peníze vydělat, to se prodává - obzvlášť na oblíbené pláži Copacabana. Co říct na závěr? Už mě nic nenapadá, v každém případě doufám, že Vám můj článek alespoň trochu pomohl vytvořit si určitou představu o této zvláštní, ale pěkné zemi. Pokud by se mi naskytla příležitost, určitě bych ji navštívil znovu. Článek s fotografiemi zaslal Vít Mrlík Koláž na pozadí: Klipart Microsoft Word
Cesta do Ria de Janeira Na první fotografii je zachyceno město Barra Do Pirai, na druhé pak Rio de Janeiro
Návštěvníci z Izegemu Od 25. září do 1. října 2013 byli ve Zlíně na návštěvě studenti z partnerské školy VTI v belgickém Izegemu. Během jejich pobytu v rodinách našich žáků se k nim dostaly otázky časopisu Baťák, které si teď i s jejich odpověďmi můžete přečíst. Redakční rada / KA. Fotografie: Mgr. Jitka Javorová Would you like to live in the Czech Republic? Why yes or no? Sam: Yes. It s very nice here. Everywhere on the street you don t see garbage. Jeroen: Yes, why not? It is almost the same like Belgium. Juliet: Yes. Everybody is very kind and it s a lot cheaper than in Belgium and everybody is polite and everything is beautiful. Delphine: Yes. The people are very kind. Everything is neat. Have you experienced any culture shock here? (anything so different from Belgium that surprised you, e. g. our houses, food, towns, ) Sam: The food - like the dumplings or something. Jeroen: I expected a culture shock but I didn t have it. Juliet: Yes. Slices of meat between the bread. And the buildings are a lot higher. Delphine: The schnitzel between the bread. Very strange! How would you describe Czech people? What are they like? (their personality) Sam: They are very open. And they gonna help you if you need it. Jeroen: They are very kind. Juliet: Very kind and polite, very helpful and friendly. Delphine: Very nice, they are so kind and sweet, too. Have you bought any presents for your friends or family? Sam: Yes, a bottle of duvel en leffe and chocolate. Jeroen: No, if they want something from the Czech Republic, then I say You must go to the Czech Republic! And then they have a really good time too. That s a great experience they get. Juliet: No. Delphine: No.
Není prso jako prso Svlíkačka za zvednutý palec. Tak takto se teď TOMU říká. Facebook. Většina z nás zná tuto obdivuhodnou stránku plnou všeho, co zrovna potřebujeme vědět. Kdo si právě dává kuře k večeři, a jestli k tomu má kaši nebo rýži a kdo se vrátil z hor a leží v horečkách. Ááá, nová profilovka, tak to se podíváme. Klik sem, klik tam, kdo by se na ty kozy nepodíval? I když, dnes se nedá věřit všemu nebo spíše všem. Žijeme v době, kdy se děti velice rychle učí pracovat s různými programy, jako je například fotošop. Takové zvětšující filtry, to už není žádný problém. Holky, prsa si sice zvětšíte, pas zúžíte, ale to, že se za vámi v pozadí koupelny zdeformujou kachličky do úplně nesmyslných patvarů, to už je vám asi jedno, že? 152 lajků je sice dobrý výsledek, ale 256, jako má ta holka od vedle s trojkama, je ještě lepší, ne? Co takhle si sundat aspoň jedno ramínko a vypustit ty maličké na svět? A hele, svlíkačka zabrala, ale asi ne jen u těch, kterým jste se chtěly pochlubit. Bacha, úchylové řádí, a že jich na Facebooku není málo. Ne vždycky poznáte, komu fotku posíláte. Jestli urostlému týpkovi s modrýma očima a dlouhým hárem, nebo oplzlému chlapovi v propoceném tílku s rukou v kalhotách, který se za jeho profilem schovává. Myslím, že na PORNOSTRÁNKY už za chvíli nikdo ani nepáchne. Stačí jen kliknout na ty MODRÉSTRÁNKY. Příspěvek vznikl v hodině češtiny Mgr. Mariána Končáka. Autoři: Barbora Lehotská a Martin Březík, 4. C Ze školní knihovny: Není kytice jako Kytice Ilustrace: Kateřina Vrágová, 4. K
Stužkovací večírek elektrotechniků Ahoj kluci spolužáci, vzpomínáte na 1. září 2010 naše první setkání byli jsme mladší, štíhlí, vyplašení a nakrátko ostříháni dnes zde stojíme ustrojeni a připraveni dalším krokem pomalu ukončit naše studium stužkovacím večírkem. Museli jsme překonat hodně schodů však také náš prospěch šel vždy nahoru i dolů v prvním ročníku si většina z nás nevěděla rady jak nastudovat a hlavně pochopit elektrotechnické základy. Za druhý ročník můžeme říci Bohu díky většina z nás totiž byla na propadnutí zase z matematiky největším úspěchem naší třídy jako celku bylo 45 růží pro naši paní třídní učitelku. Nabrat nové síly jsme na lyžáku měli místo toho jsme se asi učit zapomněli učitelé se snaží, povzbuzují, ale ne každý z nás si toho cení proto jsme na celé škole ve druháku s prospěchem poslední. Třetí ročník, vodácký kurz a nový předmět čeká se od nás, že bychom už měli něco znát a vědět na Vltavě bylo hezky, ale voda studená to asi přispělo k tomu, že v prospěchu se naše třída odrazila ode dna. Je tu čtvrtý ročník spolužáci kamarádi zatněme zuby, zabojujme, když už jsme tolik sil do svého vzdělání dali ať máme na konci školního roku jistotu a potěšení v podobě maturitního vysvědčení. Proslov přednášený při stužkování věnoval kolektiv 4. F.
Stužkovací večírek stavařů Princezna ze mlejna Znám jedno oudolí, kde je krásnej mlejn Znám jedno místo, kde je stavařský ráj, a Šeňu tam má každý rád. Budem psát, budem znát, budem kreslit malovat detaily, s jedničkou maturovat. Znám jednu třídu jménem čtvrtá Ká, s nejlepším kantorem co znám. Z Horní Lhoty přijel knám, vždyť to je ten náš pan král, stavařů chlouba, legendární pán. Vysoký jalovec Pec nám spadla Navrhni Staníku, soustavu nosníků. Podpoř ju rovnýma, rovnýma silama. Škola spadla, škola spadla, kdo pak nám ji postaví. Náš Kužela není doma, Langrová to neumí. A já ju nepodpořím, já sa radšej zbořím, na tebe Stáníků, podmínku vzét mosim. Zavoláme na Dubčáka, ten má dobré nápady. Hodí kóty do Revitu, a 3D je hotový. Autoři textu: Pavel Bělohlávek a Petr Píštěk, 4. K
Stužkovací večírky Na předchozích stranách jsme přinesli malé ochutnávky ze stužkovacích večírků tříd 4. F a 4. K. Tito elektrotechnici a stavaři si pro sebe a své hosty, učitele, připravili milé veršované texty. Pozornost však má upoutat i fotografie na pozadí, kterou bez zesvětlení vidíte i pod tímto odstavcem. Ve školním informačním centru jsme totiž našli tuto stužku. Jak vidíte, ležela na koberci. Určitě patří maturantovi z naší školy, ale třída mezi nápisy chybí. A tak zveme toho z Vás, kdo postrádá stužku z večírku, do školní knihovny! Michal Řihák Nejlepší podnikatelský záměr 2013 / 2014 Upoutávka k soutěži V letošním školním roce probíhá již 7. ročník soutěže o nejlepší podnikatelský záměr. Naše škola oslavila v této akci několik úspěchů. Prozatím posledním z nich je 1. místo Lenky Zábojníkové, které získala za projekt Výroba a prodej polštářků 2 v 1 na jaře 2013. Tentokrát lákají pořadatelé na finanční odměnu ve výši 71 000 Kč pro vítěze a další ceny v celkové hodnotě 430 000 Kč. Při přípravě podnikatelského plánu můžete najít pomoc u paní Ing. Marie Vítkové (kabinet A405). Co budu vyrábět? Elektrické ořezávátko se spalováním odpadu Dávkovač krmiva pro zvířata Kliky na snímače prstů Škrabák z vršků od piva Hodinky s GPS propojené s klíči - pomoc při ztrátě Otáčecí rampa s využitím v letištní logistice Pro drobnou inspiraci uvádíme nápady z hodiny ekonomiky třídy 3. G. Zdroj: Soutěž o nejlepší podnikatelský záměr 2013/14 - dostupné na World Wide Web: <http://www.ticzlin.cz/soutez/>
Toulavé listy V minulém čísle časopisu jsme vyhlásili v knihovně soutěžní projekt Toulavé listy. Děkujeme všem, kteří se zapojili, těm kteří ještě budou pokoušet štěstěnu výhry, prodlužujeme termín do 15. ledna 2014! Komu jste své vzkazy adresovali? Ponejvíce kamarádům, spolužákům, múzám, králi, světu, psům, sourozencům a především ve velkém množství vašim učitelům. Pokud je adresát označen jménem, rádi Listy doručíme a těšíme se na další vaše dílka. Dnes publikujeme ukázku pro ty méně odvážné. Eva Martincová
Čtení v různých souvislostech Knižní happening KNIHA PRO SOCHU Happeningy a performance jako netradiční a provokující vyjádření názoru vznikly v uměleckých kruzích v šedesátých letech 20. století v USA. Náš školní happening Kniha pro sochu odstartoval v říjnu 2013. Smyslem našeho nápadu bylo připomenout ostatním studentům inscenovanými vizuálními situacemi, jak nás četba ovlivnila a jak může ovlivnit a inspirovat naše diváky. Instalace happeningu nám pomohla pochopit i mnohé z nezáživné teorie literatury. Chcete vědět, které sochy a co četly? Prohlédněte si naši malou ukázku, v případě zájmu si prohlédněte výstavku v knihovně naší školy. Tvůrci happeningu věří, že četba soch pobaví diváky a mnohé inspiruje k tomu, aby se také začetli. MEDVĚDI NEVĚDÍ Naše knižní performance aktivně vytváří novou situaci, avšak uskutečněný záměr zůstává podnětem pro úvahu o četbě v myslích diváků.
Happening Kniha pro sochu Knižní happening je hravý, což nás baví! Prodesse et delectare. Renesance převzala zásadu starořímského básníka Horatia, že literatura má pro člověka v podstatě dvojí účel užitečně mu prospívat a bavit ho. Jedním ze směrů barokní poezie byl góngorismus. Vyznačuje se neobvyklými slovními spojeními, obracenými metaforami (například trávník je koberec venku za dveřmi, zatímco koberec je trávník v domě) a vůbec všemožnými složitými jazykovými zvláštnostmi. A co je dnes z té doby velmi oblíbené? No přece bonmoty! Vyjádření bizarní nebo vtipné myšlenky často prostřednictvím významově odlehlé metafory nebo přirovnání. A co je dnes užitečné? Tak to je slovník cizích slov. Další hrátky s literaturou a sochami, náš oblíbený happening, jsme realizovali 22. listopadu, kdy se konal ve škole Den otevřených dveří. S replikou naší sochy si můžete pohrát i vy. Koho socha představuje? Kam patří? Je slavná? Jak se ocitla v literatuře? Jaké pocity ve vás vyvolává?
Vánoce v angličtině