Místostarosta Mgr. Vasil Biben a ředitelka Jiřičková při zahájení výstavy.

Listopad 1989 ve fotografii a dokumentech Výstava, kterou uspořádalo Městské muzeum ve Staré radnici, představila fotografie a dobový tisk z přelomového období let 1989 1990. Úvodní slovo k výstavě přednesl místostarosta Mgr. Vasil Biben a promítnutý byl i filmový záznam pana Čermáka, pracovníka zoologické zahrady, který přiblížil události v Praze, které daly podnět i našemu městu. Místostarosta Mgr. Vasil Biben a ředitelka Jiřičková při zahájení výstavy. Otevření silnice 17. listopadu Dne 2. listopadu byl slavnostně otevřen rekonstruovaný úsek silnice II. třídy č. 300, který byl rekonstruován počínaje dnem 1. dubna 2004. Přítomni byli: hejtman královéhradeckého kraje Ing. Pavel Bradík, jeho náměstek odpovědný za dopravu Ing. Jaroslav Vácha, ředitel krajské SÚS Ing. Ilja Kopáček a ředitel SSŽ Hradec Králové Ing. Tomáš Patera. Náklady na rekonstrukci činily 52 milionů korun, 12 mil. vynaložilo město, zbytek stát, z fondu dopravy a infrastruktury. Spolu s pozvanými zástupci kraje byl přítomen i starosta města Ing. Jiří Rain. Stará poliklinika omládla Budova bývalé nemocenské pokladny, která byla postavena na samých počátcích trvání první republiky, byla několikrát přestavěna. K největší změně došlo tím, že k této budově bylo za dobu trvání poválečné Československé republiky bylo přistavěno druhé patro a změnila se na polikliniku. Sídlili zde obvodní lékaři, kteří měli na starosti vždy některý úsek města a jejich pacienty byli převážně důchodci. Pracující měli své lékaře soustředěné na větších závodech města, tedy jako lékaře závodní. Sídlili zde rovněž odborní lékaři několika lékařských profesí. Takto tato Budova září novotou nejen svoji fasádou, ale i interiéry. 297

budova přetrvala s menšími úpravami do loňského roku. Poté, jak bylo již kronikou zaznamenáno, změnila majitele a prodělala další rekonstrukci. Na samém počátku došlo ke změnám interiérů a do listopadu 2004 se budově dostalo nové fasády. Tak ji také zachycuje fotografie z následného měsíce listopadu. Původní budova Nemocenské pokladny z třicátých let minulého století. Kulturní pořady v Hankově domě a Staré radnici 7.11. Jak kašpárek draka zabil - loutková scéna Klíček 11.11. Duo Seraphin koncert mladých umělců Jana Semerádová příčná flétna, Monika Knoblochová cemballo. 11.11. Operetní jiskření - z operet F. Lehára, I. Kálmána, J. Offenbacha, O. Nedbala. Protagonisty jsou Anna Klamo soprán, Michal Klamo tenor, Pavel Fajtl housle a Šárka Knížetová klavír. 10.11. Perníková chaloupka v podání herců, loutek a hudebních nástrojů Divadla Drak. 23.11. A. P. Čechov Láska je láska divadlo Litvínov. 24.11. Labutí jezero divadlo Litvínov. 27.11. Zvíře není věc výstavní síň Staré radnice výstava vybraných dětských prací z prvního ročníku výtvarné soutěže. Muzeum uspořádá v listopadu 11.11. Listopad 1989 ve fotografii a tisku 4.11. Kam slunce nechodí spát přednáška manželů Mervartových 11.11. Zdeněk Miler dětem příběhy o krtečkovi 16.11. Listopad 1989 filmy z roku 1989 1990 11.11. Beseda s Jaromírem Štětinou (cestovatel, novinář a spisovatel) Sto let paní Marie Nedvídkové Dne 6. listopadu se dožila nejstarší obyvatelka Domova důchodců v Roháčově ulici sta let svého života. Toto životní jubileum oslavila v kruhu spolubydlících a obslužného personálu, kdy se zpívaly písničky a byla veselá nálada. Poblahopřát přišla paní místostarostka Mgr. Edita Vaňková spolu s paní Marií Hynkovou za SPOZ. Kronika blahopřeje. Zaměstnankyně Městského muzea Na dobré práci Městského muzea se podílí: Mgr. Alexandra Jiřičková - ředitelka Ing. Lenka Stehnová správce sbírek Jaroslava Tománková - průvodkyně a fotoarchiv Irena Brodinová - účetní Daniela Netolická - knihovnice Jindra Machková - uklízečka Denisa Semeráková uklízečka 298

Je celá řada kronikou zachycených aktivit, které pořádá knihovna. Občané již poznali, že muzeum nabízí daleko víc, než tomu bylo za předchozího vedení a jsou aktivity, které rádi sledují bez rozdílu děti i dospělí. Vzpomínka na RNDr. Ing. Luďka Jindřicha Dobroruku Když počátkem července tohoto roku odešel, tak kronika nezaznamenala jeho životní aktivity. Nyní se k tomu kronika vrací slovy jeho bývalých mladých posluchačů: Petra Šípka, studenta 5. ročníku zoologie Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Mgr. Lenky Šejnohové Oddělení experimentální fytologie a ekotoxikologie na Botanickém ústavu Akademie věd v Brně. Měli bychom začít slovy Luďka Dobroruky: Není těžké se v přírodě dívat, ale je velmi těžké v přírodě vidět. Byl jedním z nejlepších světových odborníků na stonožky a velký znalec pavouků skákavek, chovatel cizokrajných zvířat a kynolog. Za svůj život napsal a objevil, potom by výčet znamenal 140 odborných publikací a krátkých sdělení, 33 populárně vědeckých článků, 14 populárně vědeckých knih, 6 učebnic, 7 překladů a 10 plemenných knih vedených v ZOO Praha a Východočeské ZOO našeho města. Byl účastníkem expedic Ing. Vágnera v Africe, kdy pomáhal v odchytu zvířat pro budované safari. Spolu se svojí manželkou Janou tvořili pár, který se zasloužil o výchovu mladých občanů a dopomohla jim k tomu manželi vydaná kniha Malá tajemství přírody. Lze bez nadsázky říci, že tato kniha zavedla mnoho mladých občanů na pole vědy. Mladým lidem se Luděk Dobroruka věnoval na Středním odborném učilišti v Praze, určeném pro chovatele cizokrajných zvířat. Vyrostli z nich ošetřovatelé, kteří se uměli o zvířata nejen postarat, ale hlavně jim porozumět. V roce 1983 odešel ze zdravotních důvodů ze ZOO Praha a začal působit ve Východočeské ZOO jako vedoucí referent pro kulturně výchovnou činnost. Pod jeho vedením pracovala Stanice mladých přírodovědců a to i přesto, že od roku 1985 pracoval v ZOO jako vedoucí zoolog na výzkumném ústavě, odborně vedl letní přírodovědné tábory. V roce 1992 založil spolu se svojí ženou Klub NA- TURA, který pořádá pro zájemce z řad žáků základních škol, studentů středních i vysokých škol a pedagogické pracovníky přednášky, terénní exkurze, letní tábory a expedice do zahraničí. Po dvacet let působil v přípravné komisi biologické olympiády v kategorii C a D. Vedl řadu odborných prací účastníků biologických soutěží (Středoškolská odborná činnost a Biologická olympiáda) a také diplomové práce. Mnohé z těchto prací dosáhly významných ocenění, jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni a jejich autoři úspěšně dokončili studium na vysokých školách v ČR. Znalosti a pojmy se dají vysvětlit a naučit. Jsou ale některé věci a způsoby vnímání okolí, které se dají předat pouze srdcem a právě to jsme u Luďka nalezli. Jsme přesvědčeni, že Luděk byl právě biolog a člověk, který lidem ve svém okolí otevíral oči, aby mohli v přírodě vidět..... Otto Holeček - vzpomínky 4 Já už od mala nevěřím žádným statistikám, žádným výpočtům, nevěřím ani našim politikům ať jsou nalevo, napravo a nebo ve středu nevěřím. Kdyby byli slušní, tak by to nemohli dělat. Oni něco prohlásí a za čtrnáct dní to není pravda, řeknou něco úplně jiného, oni se z toho vykroutí takovým způsobem, že tomu normální člověk nemůže rozumět. Nevěřím tomu, co je v novinách, to už absolutně ne a uvedu k tomu důkazy. Kolikrát musely být provedeny opravy, třeba na statistickém úřadu, kde se stala chyba o čtyřicet miliard a tu vedoucí to stálo flek. Ta však nakonec alespoň odstoupila, ale věřit se nedá absolutně ničemu. To bych chtěl uvést jako úvod k něčemu, o čem chci vypravovat. Já jsem jednoho dne z rána přišel do fabriky a hned na chodbě mě chytil vedoucí Jan L., který na mě hned vybafnul, ani už nevím, jestli mě tehdy tykal a nebo vykal, a hned umíte těsnopis? Odpověděl jsem, že jsem se ho na škole učil a on na to, seberte se a běžte do Hankova domu, tam se přihlaste a oni Vám řeknou co a jak. Budete dělat zápis, ještě tam přijde jedna soudružka z podnikového ředitelství. Budete se střídat, sednete si pod pódium a zapíšete projevy 299

hostů z okresu a kraje. Bude tam také nový podnikový ředitel a přednese nový, zásadní projev, protože on bude současně ředitelem základního závodu Zálabí a ředitelem podniku. Takže se budete se soudružkou střídat a vždycky když budete mít tak dvě stránky napsané, tak je donesete nahoru zadem za jevištěm, tam bude sedět úřada, ten zná perfektně psát na stroji Já jsem se potom dozvěděl, že on vyhrál v celostátní soutěži v psaní na stroji, on dělal až šest set úderů za minutu. Tomu pak, to co jste napsali, nadiktujete. Já jsem se v duchu křižoval, vždyť já jsem už čtyři roky s tím nepracoval. No nedalo se nic dělat, jít jsem musel a tak jsem šel a sešel jsem se tam s Hanou T., která tam byla za tím samým účelem, řekli jsme si kdo začne a konference začala. Na jejím konci skutečně vystoupil podnikový ředitel, a já se pokusím ještě nyní říci z jeho projevu následující: Prohlašuji, že jsem byl jmenován ředitelem nejen základního závodu Zálabí, ale celého národního podniku Tiby a nastupuji v pondělí. Načež vyhodili Honce, to byl dobrý ředitel, hodný a on šel potom někam do Červeného Kostelce. On vám to četl z papíru, chrlil to a já mu to absolutně nemohl stačit, ale přece jsem jenom něco sem tam zachytil, sebral ta svá lejstra a šel jsem za to pódium, kde seděl ten, co to psal na stroji, Blažek se jmenoval, a já mu začal diktovat. Začalo to slovy: Vážení soudruzi, to jsem si ještě všechno pamatoval, že jako nastoupí v pondělí, ale dál už jsem byl v koncích, ale že jsem byl takového spisovatelského ducha, četl noviny, tak jsem diktoval, co jsem si vymyslel. Jak to dělala Hanka to nevím, byla tenkrát mladší, ale já to dokončil. Říkal jsem si: jestli si tohle někdo vůbec přečte, a proč já to vůbec musím psát, když to čte z papíru. Oddechl jsem si když to skončilo a vůbec nic se nestalo. On byl v pondělí už na fabrice, změnila se kancelář, kde byly vyraženy jedny dveře, co tam dříve nebyly a vedly do vedlejší rohové místnosti, tam seděl sekretář Standa, takový legrační chlap co dělal předtím u Deutschů a na jméno si teď nevzpomenu. Já v té době dělal účetního a Jan L., byl jmenován v té době hlavním účetním, ale on tomu vůbec nerozuměl, dělal předtím disponenta. Já bych sám už tehdy rád věděl, co on tam vůbec vlastně dělal, on tomu účetnictví opravdu nerozuměl. Byli jsme tam v té sestavě Rudolf H., Petr V., František U., o kterém se o chudákovi také budu muset zmínit a Mirek Vondroušů, který tam byl jen tak tři neděle. To byla tehdy svolána taková nějaká protestní schůze proti západu, konala se v úpravně pro celý závod. To tam ještě nebylo tolik mašin a bylo dost místa. Měli jsme tam cosi odhlasovat a závěr, že jsou mezi námi lidé, kteří si nezaslouží slovo soudruh a jsou to tito: Miroslav Vondrouš, tern stál asi dva metry ode mne, František Ditrich, dělník z barevny, komouš, ale úžasně se s nimi pořád hádal a ještě asi dva a my jsme měli zvednout ruku kdo jako souhlasí s tím, aby byli propuštěni ze závodu. Čestný slovo, já stál asi dva metry od toho Mirka Vondroušového, a všichni, až asi na dva tři dělníky zvedli ruku. Já ji nezdvihl. Schůze skončila, Mirka vyrazili, ten si to hned sbalil a odešel, že nebude dál čekat, a Frantu Ditricha přeřadili snad někam na Vorlech. a toho třetího už nevím. Já jsem si říkal, ty vole, vždyť si museli všimnout, že jsi tu ruku nezvedl, ale myslel jsem si, že si to v tom lese rukou nemuseli všimnout. Ale nic se nedělo, nikdo za mnou nepřišel. Potom přišel příkaz z podniku, že se zavede tak zvané nové účetnictví. To bylo Baťovo účetnictví a los padl na mě a Frantu Urbana, ten byl z Bílých Poličan, znali jsme se že se to jako půjdeme učit. Tak jsme jeli nejprve na týden do Prostějova, kde to byly úvodní věci, co a jak na ty jejich formuláře a potom jsme jeli do Zlína, kde to bylo praxe. Každý byl přidělen na nějaký úsek a my jsme s tím jejich účetním dělali to, co bylo u nich už zavedené. Takže tam nám ti účetní řekli, v kolik hodin musí který doklad dostat z předešlého oddělení. Tam bylo všechno na gramy spočítané, na tom lejstru byly vzadu zásoby, příjem, vydání, za co a kolik, mzdy, barvy a chemikálie a teď se to všechno sečetlo - odvod toho zboží a to byl největší problém. To byl i u nás největší problém, protože my jsme měli na dvanáct tisíc kalkulací, a ne jako oni, těch asi osmdesát kalkulací bačkor co oni tam zrovna dělali. My měli kolem třech tisíc dessenů, a ty měly ještě kolem sedmi variací. Ještě cestou ze Zlína jsem se bavil ve vlaku s Baťovým inženýrem Kodymem, to bylo takové jejich eso, ten slíbil, že se na to přijedou podívat a také tu skutečně byli několik měsíců. Mezi nimi byl i nějaký Rezek a že to dají dohromady. Přivezli jsme ty jejich papíry a začali to zavádět. Každé oddělení tedy mělo své vlastní účetnictví, celá fabrika se rozdělila bělidlo, barevna, přípravna strojní tiskárny, tiskárny, prádelna, úpravna, česárna 300

a skládárna. Patřily k tomu i pomocné provozy údržba a kotelna a každé oddělení mělo svého účetního. Každý účetní měl tak ta tři oddělení. Já měl, mimo jiná i to poslední oddělení, konec závodu skládárnu, tedy konečný výkaz závodu. Každé tři neděle jsem naklusal k řediteli, protože můj vedoucí L. si toho vůbec nevšímal a ani nechtěl, on se staral jen o to jejich KSČ a sám Bůh ví o co. Takže asi tři dny před koncem měsíce jsem hlásil řediteli očekávané výsledky, tedy jako zvěstovatel špatných a dobrých zpráv. A v téhlete době, kdy tam nastoupil nový ředitel J. V., byla na konci kvartálu špatná a já jsem hlásil: soudruhu podnikový, vypadá to špatně. A on mě na to povídá: co by mělo vypadat špatně? Odpověděl jsem, že zisk závodu a on mě nato, no to mě ani neříkej, vždyť ty dobře víš, že výsledek základního závodu ovlivní výsledek celého podniku a víš kolik lidí je na tom prémiově vázáno na závodě i ředitelství? A když nevyjde Zálabí, nevyjde ani celý podnik! Nařídil mě tedy udělat inventuru. Řekl jsem mu, že jsou dva dny do konce a i když uděláme inventuru, tak se nic nezmění. Celou noc jsme tedy dělali inventuru, všude samý lísteček, ve vozících, nábalech, ale po sečtení se na mém tvrzení nic nezměnilo, byla to prostě tragedie. Hned ráno v osm hodin jsem tedy odkvačil do ředitelny. Ředitel tehdy zalapal po dechu a jeho slova byla: dovedeš si to představit? Já jsem přišel sem na závod, protože tu nebyly žádné výsledky a ty sem přijdeš a řekneš mě, že tu jsou ztráty. Já se hájil, že s tím přece nemám co dělat, že jsem jenom účetní a výsledky jsem si nevymyslel. On nato, abych počkal, zavolal na podnik Lojzu Š, Láďu M., ale nikoho jiného ze Zálabí, jenom mě, ani vedoucího L. Ti dva z podniku přiběhli a on mi povídá: no tak jim to řekni! Řekl jsem, že se jedná asi o čtvrt milionu ztráty, ale nikdo se k tomu nevyjádřil. Podnikový šel k oknu, otevřel ho a tak delší dobu stál, potom se otočil a povídá: víte co to znamená? Já tady lidem naslibuji co se všechno zlepší, větší výdělky a víte, co oni teď se mnou udělají? Oni mě odtud vykopou. Po tomhle svém prohlášení si zase sedl za ten svůj ředitelský stůl a najednou tu bylo mlčení, nikdo nic neřekl. To už podnikový ředitel V. zřejmě nevydržel, uhodil pěstí do stolu a povídá: no tak co s tím uděláme?, obrátil se na Lojzu Š. a povídá, no tak co s tím hodláš udělat? No co, nezbývá nic jiného, než aby se to nějak udělalo. Na to podnikový ředitel povídá: no tak, konečně. Takže hlavní účetní k tomu dal souhlas a obrátil se konkrétně na mě a povídá: tak s tím něco udělej! Já jsem se v tu chvíli cítil tak trochu na koni a tak jsem jim povídal: no tak vidíte soudruzi, tak to jsem chtěl od vás slyšet, abych to nějak udělal. A protože ještě nebyla uzavřená inventura a na skládárně ještě stále byly inventurní lístky, tak jsem tam šel k jedné té podlážce, vyjmul štůsek těch inventurních lístků, vzal je do kanceláře a na dva z nich jsem připsal po sto tisících metrech. Takže jsem tam připsal dvakrát sto tisíc metrů a lístky zase vrátil na tu podlážku, kde původně byly. Ale tenkrát došlo k takovému paradoxu, že bych tomu nikdy nevěřil. Najednou mě zase volal podnikový ředitel, abych přišel, že tam mám kontrolu. Tak jsem tam šel s klidným vědomím, že je vše v pořádku a oni to byli tři chlapíci z banky a mezi nimi i mladý Bém. Toho starého Béma, co byl vězněný a také po válce starostou. Tak jsem je vzal dovnitř a vysvětlil jim, že se dělala inventura v noci, že se ale pracuje a tak se řada věcí nedá dohledat, protože se pracovalo celou noc. Jestli chtějí, tak snad na skládárně, kde se ještě inventura nepřejímala. Tak oni, aby také vykázali nějakou činnost, se mnou šli na tu skládárnu. A teď tomu nemusí nikdo věřit, oni přišli k tomu samému štůsu, ze kterého jsem předtím vytáhnul ty lístky a nějak divně se na to dívali. Vtom však přišla ta paní, co tam pracovala a povídá, na to ani nekoukejte, z toho už se bralo, to už je támhle a tuhle, to už se nenechá kontrolovat. Tím to nějak šťastně skončilo, ale je neuvěřitelné, že oni právě kontrolovali ten štůs, těch deset lístečků inventury a z nich právě ty dva co jsem já měl v ruce. Jako kdyby šli najisto, ale nebylo to tak. Takže chci říct, že podfuky byly pořád a vracím se k tomu, že nevěřím žádným číslům, žádným statistikám. To bylo tenkrát a je to i dnes a proto také žádným číslům dodnes nevěřím a nikdy jsem nevěřil, protože těch způsobů, jak se dalo něco fikslovat, bylo víc a dělalo se to pořád a v celém státě a proto to také tak podle toho dopadlo a vedlo ke krachu. Jeden lhal druhému a podle toho to dopadlo. 301

Slavnostní otevření silnice Za účasti hejtmana Pavla Bradíka a dalších hostů byla otevřena část silnice až k mostu Jana Opletala. Kruhový objezd na Denisově náměstí je ještě ve stavbě, která má být dokončena do konce listopadu. Teprve potom bude možné projíždět městem bez větších problémů. Hlavním investorem právě dokončené stavby je Krajská správa a údržba silnic, která na tuto stavbu vyčlenila asi třicet milionů korun. Naše město se na tom finančně podílí opravami chodníků a veřejného osvětlení. Hejtman Ing. Pavel Bradík a starosta města Ing. Jiří Rain. Mezi přítomnými je i místostarostka Mgr. Edita Vaňková a místostarosta Mgr. Vasil Biben. 302 Prvním projíždějícím historickým automobilem se svezl hejtman Ing. Pavel Bradík.

Busch zvolen podruhé prezidentem USA Dne 3. listopadu 2004 se stal George W. Busch podruhé prezidentem. Svoji porážku přiznal protikandidát John Kerry po sedmnácté hodině, a tak ukončil hrozbu vleklých tahanic kolem výsledku voleb, které podobně jako v roce 2000 byly velmi těsné. Druhá etapa ulice 17. listopadu bude pokračovat Částečně zprůchodněná ulice 17. listopadu by měla ještě pokračovat. Podílel se na tom z velké části Královéhradecký kraj, který si uvědomil, jak je tato trasa důležitá. K tomuto se vyjádřil náměstek Královéhradeckého hejtmana Jaroslav Vácha: Je to alternativní spoj z Prahy na Krkonoše, který doplňuje trasy přes Jičín a Hradec Králové. Rekonstrukce královédvorské části spolu s úsekem v Hořicích byla finančně nejnákladnější. V příštím roce má být zahájena oprava úseku od kruhového objezdu směrem na Lipnici a Prahu. Kraj má dlouhodobý plán, podle kterého se opravují nejen lokální problémy, ale také rozsáhlejší úseky. Mezi ně silnice II/300 patří. Deset let Vlastivědného čtení K tomuto výročí napsala svůj článek tajemnice MěÚ JUDr. Simona Motlová: Vážení čtenáři Vlastivědného čtení, vážený pane redaktore, je tomu právě deset let, co světlo světa spatřilo první číslo Vlastivědného čtení o našem městě a jeho okolí. Ačkoliv mi tato role v žádném případě nepřísluší, domnívám se, že při této příležitosti mohu provést malé bilancování. V prvé řadě chci co nejsrdečněji poděkovat tvůrcům této mimořádné publikace, tj. Městu Dvoru Králové nad Labem a panu redaktorovi Janu Schwarzovi, za osvětové dílo, které nemá v širokém okolí obdoby. Vlastivědné čtení je publikace nezměrného významu pro kulturní a společenský život nejen ve městě Dvoře Králové, ale také pro jeho blízké i vzdálenější okolí. Je dílem, které přináší čtenářům radost, obohacuje jejich znalosti, přibližuje jejich rodný kraj a pro mnohé čtenáře, které životní příběh zavál za hranice regionu, České republiky nebo dokonce Evropy, je milým připomenutím těch nejkrásnějších vzpomínek, které si nosí ve svém srdci Co říci k panu redaktorovi? To byste jej museli znát! Je to člověk usměvavý, milý, pilný, zvídavý a za každých okolností naprosto profesionální. Mezi jeho další a pro Vlastivědné čtení nesmírně důležité vlastnosti patří jeho vytrvalost a trpělivost, se kterou se dovede prát s případnou nepřízní osudu. Pan Schwarz krok za krokem mapuje historii, hledá, bádá, nachází a s čirou radostí seznamuje své čtenáře se svými objevy. Mezi osobnostmi města a regionu hledá a postupně do tajů vzniku publikace nesobecky zasvěcuje své spolupracovníky (např. pana kronikáře Pavla Janouška, ředitele státního archivu Bc. Romana Reila a Dr. Karla Martinka) a možné budoucí nástupce. Za to mu patří mé upřímné uznání. Pokud mám hovořit o Městě Dvůr Králové nad Labem, musím předeslat, že můj názor není a ani nemůže být zcela objektivní, neboť jsem v současné době jeho zaměstnancem. Mohu jen zodpovědně prohlásit, že se Město Dvůr Králové nad Labem snaží ze všech sil panu redaktorovi a jeho spolupracovníkům vytvořit materiální a technické zázemí tak, aby se v klidu mohli věnovat badatelské a osvětové činnosti, neboť i toto je jeho posláním a svým způsobem službou veřejnosti. K obsahu jednotlivých řad a čísel Vlastivědného čtení chci jen poznamenat, že si určitě každý čtenář přijde na své. A protože mé zamyšlení souvisí s desátým výročím Vlastivědného čtení, je vhodné pohlédnout také do jeho budoucnosti. Do dalších let přeji této publikaci mnoho spokojených čtenářů, laskavostí zahřátých srdíček a v neposlední řadě tým lidí, kteří budou stále přinášet nové a dosud nepublikované zajímavosti o Dvoře Králové nad Labem a jeho okolí. Ať se daří! JUDr. Simona Motlová, tajemnice MěÚ 303

Otázka, jak získat peníze od státu a z EU Touto otázkou se zabývalo setkání zástupců svazku obcí Podzvičinsko a turistického regionu Východní Čechy. Podzvičinsko stále hledá formu, v jaké má dále existovat a to je vždy otázka financování. Zatím jsou peníze na letošní rok z grantu kraje, ale hledá se nějaký trvalý zdroj a také další možnosti, jak se dostat k dotacím celostátním i evropským. K tomuto se vyjádřil krajský radní Karel Klíma, který má na starosti rozvoj venkova takto: Jedním z možných východisek je přenesení společné administrativní zátěže na svazky obcí, které by měly mít svůj vlastní daňový příjem. Dále k uvedenému ještě doplnil, že: hlavním dotačním místem pro celou oblast by se měl stát Fond obnovy venkova, který by koncentroval roztříštěné granty pro venkovský prostor, protože už dnes je nutné se chystat na účelné využívání finančních zdrojů, které po roce 2006 nabídne Evropský zemědělský fond pro obnovu venkova. Evropská unie nabízí pomoc větším celkům na detailně propracované akce a ne opravu autobusové zastávky a nebo výstavbu obecní pumpy (K.N.5.11.2004) Parkoviště u Šindelářské věže V povědomí lidí je toto prostranství, které slouží z části jako tržnice a parkoviště, majetkem města a slouží rovněž jako průjezdná komunikace. Je však ve skutečnosti v majetku několika soukromníků, kteří nabídli pozemek městu v ceně tří milionů korun, s čímž nebyl vysloven radnicí souhlas. Nyní někteří majitelé uvažují o tom, že celý prostor oplotí. Jak sdělil vedoucí odboru výstavby Ing. Martin Rudolf: Na odbor výstavby skutečně došla žádost o umístění provizorního plotu. Starosta města uvedl, že záměr majitelů o oplocení byl zamítnut a město se bude snažit o zakoupení, ale za rozumnou cenu. Bylo tedy parkoviště a komunikace vybudována na soukromém pozemku, tedy v protikladu s právem? Ano, není dokonce ani kolaudační rozhodnutí o stavbě parkoviště. Pan Otto Hrubý, který je jedním z majitelů pozemku, však o prodeji neuvažuje a vyjádřil se takto: Myslím si, že parkoviště by tu mělo zůstat. Proto mě mrzí, že je moje osoba spojována s oplocováním tohoto území. Takto vypadá využití západní části, která je tržnicí. Pozemky nabízí trojice dalších tří majitelů, kteří jsou z Trutnova. Hala, která zde vyrůstá a je zachycena na fotografii, bude náležet k stávajícímu květinářství a uzavře opticky tuto stranu prostranství. 304 Východní část je parkovištěm, kde nyní vyrůstá konstrukce budoucí prodejny

Sto let hrázných Fejků na přehradě Jak bylo kronikou zaznamenáno, přehrada Les Království byla nafilmována pro televizní pořad Toulavá kamera. Při této příležitosti jsem požádal pana vedoucího hrázného Josefa Fejka o doplnění kroniky v souvislostí se čtyřmi generacemi hrázných Fejků na této přehradě. Bylo mi vyhověno a pan Josef Fejk ve třetí generaci uvedl dopisem následující: 100 let práce na vodě v Lese Království. Od roku 1904 prováděl p. Fejk Josef (starší) pro hydrologickou službu a Zemský úřad v Praze měření hladin řeky Labe v profilu Království, pro připravovanou stavbu přehrady. Po dobu výstavby přehrady pracoval jako stavební dozor pro investora stavby, Zemský úřad v Praze. Po dokončení stavby v roce 1919 nastoupil jako první hrázný na přehradu. V roce 1938 se prováděla injektáž levého obtokového tunelu, kde se nachladil, dostal oboustranný zápal plic a v krátké době zemřel. Druhý hrázný pan Josef Fejk nastoupil službu v roce 1938 po smrti svého otce a pracoval do roku 1953, kdy po prodělaném infarktu odešel do invalidního důchodu. Třetí hrázný Fejk Josef nastoupil v roce 1963 jako hrázný a vedoucí hrázný. (poznámka kronikáře je pisatelem tohoto dopisu). Od roku 1990 pracuje na přehradě čtvrtá generace Fejk Rostislav ve funkci hrázného, po absolvování Střední průmyslové školy stavební ve Vysokém Mýtě, obor provoz na tocích. podepsán Fejk Josef III. Rod Fejků tedy v letošním roce dosáhl stoletého jubilea své poctivé práce na přehradě a to byl také důvod pro napsání těchto několika řádků. Pro doplnění jen krátce vznik a popis přehrady i elektrárny: Projekt přehrady byl vypracován Technickým oddělením pro úpravu řek v Praze pod vedením stavebního rady ing. Josefa Plicky. V roce 1909 bylo vypsáno ofertní řízení, jímž byla stavební část zadána firmě ing. J.V. Velflík v Praze a dodávka železných konstrukcí firmě Fanta a Jireš také v Praze. Se stavbou bylo započato v roce 1910 a v roce 1914 byly stavební práce z větší části provedeny. Po dobu 1. světové války byly stavební práce přerušeny. Dílo bylo dokončeno v roce 1919. Celkový náklad na stavbu činil 4.700.000 korun rakouských. Gravitační oblouková hráz, zděná z pískovce královédvorského na tzv. strasocementovou (Intzeho) maltu, byla po dokončení výstavby největší nádrží v Československé republice. Spodní výpusti tvoří tři potrubí: v levé šoupátkové šachtě (1000 mm) základová v patě levé části hráze (2000 mm) a v pravé části hráze potrubí (2600 mm) na průběžnou vodní elektrárnu. Pro převedení velkých vod slouží dvě přepadové šachty s přelivnými hranami na kótě 323,40 m n.m. ústící do obtokových tunelů a pět korunových přepadů na hrázi, každý délky 10,94 m s kótou přelivu 324,00 m n.m. Majitelem je Povodí Labe, st. podnik. Součástí vodního díla je též průběžná vodní elektrárna na pravém břehu pod hrází.je opatřena dvěma Francisovými turbínami, každá o hltnosti 4,5 metrů krychlových za sekundu a instalovaném výkonu 2 x 600 kw. Majitelem vodní elektrárny je Hydročez a.s., Dlážděná 4., Praha 1. Vodní dílo je po architektonické stránce považováno za jednu z nejhezčích vodohospodářských staveb v republice. Od roku 1964 je celý objekt chráněn jako technická památka. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 5. a 6.11.2004 V našem městě bylo na voličských seznamech 13.288 voličů, k volbám se dostavilo 3.805 osob, což představuje 28,63 % a platných hlasů 3.774 což je 99,21 %. Výsledky voleb v rámci Královéhradeckého kraje: Občanská dem. strana 55.846 hlasů 39,28% 21mandátů KSČM 23.686 16,66% 8 ČSSD 17.020 11,97% 6 KDU ČSL 14.715 10,39% 5 SNK sdružení nezávislých 8.662 6,09% 3 Volba pro kraj 7.108 5,00% 2 305

Kdo je tedy za trutnovský okres v krajském zastupitelstvu? ODS: Jiří Vambera - soukromý lékař Trutnov, Miloš Jon správce sportovních zařízení DKn/L., Miroslav Vlasák starosta Žacléř. KSČM: Vlastimil Prouza podnikatel Trutnov, Jiří Gangur starosta Jívka, Petr Jandera podnikatel Mostek. ČSSD: Pavel Trpák lékař Trutnov KDU ČSL - Karel Klíma radní kraje Hostinné SNK: Zdeněk Kraus starosta Černý Důl Za Nezávislé kandidovala na post hejtmana také ředitelka ZOO RNDr. Dana Holečková, vítězně však uspěl Pavel Bradík za ODS. Výsledek voleb za obec Dvůr Králové nad Labem: strana hlasů v% ODS 1609 42,63 ČSSD 551 14,59 KSČM 522 13.83 SNK - sdr. nezáv. 392 10,38 KDU-ČSL 218 5,77 Nezávislí 183 4,84 Strana zemených 105 2,78 Pro kroniku vybráno těchto sedm nejúspěšnějších stran Dvora Králové nad Labem, kde se voleb zúčastnilo, z počtu 13.288 voličů na seznamech, jen 3.805 = 28,63 %. Volby provázelo také několik výstředností, ke kterým v našem městě patří také zpráva SMS na mobilu, která v první den voleb vyzývala některé občany Dvora Králové nad Labem, aby nevolili Danu Holečkovou a Zdeňka Bártu ze strany Nezávislí a Pavla Bradíka a Rostislava Všetečku z ODS: Jsou přímo zodpovědní za totalitu v zoologické zahradě, obsahovala textová zpráva. Ředitelka ZOO komentovala jednání neznámého autora jako čin nemocného člověka, který svým jednáním obtěžuje druhé a uvedla: uvažujeme o předání celé věci právníkům. Jedná se o závažné obvinění, které nás poškozuje. Dále došlo ke stržení státní vlajky i s kovovým držákem z Městské knihovny Slavoj. Nevolilo se v nestátním zdravotnickém zařízení Domova svatého Josefa, kde většina ze čtyřiceti pacientů nemá bydliště ve Dvoře Králové nad Labem a nemohli tedy hlasovat. Dva pacienti hlasovat odmítli. V tisku se volební vítězství ODS pokládá za triumf, což bezpochyby je, ale jaksi v pozadí toho je skutečnost, že druzí byli v celostátních volbách komunisté před sociálními demokraty a jejich počet od voleb k volbám mírně narůstá. V sociální demokracii sílí hlasy po návratu Miloše Zemana, současné vedení by prý mělo vyjasnit, proč se promrhaly miliony na neúčinnou volební kampaň Jsem sociální demokrat. Odezva na volby v tisku V Krkonošských novinách byl otištěn článek, který se vyjadřuje k současnému dění slovy Františka Svobody: Oprávněnou nespokojenost s našimi zastupiteli v parlamentu vyjadřovali voliči od voleb k volbám tím, že jich stále méně přicházelo volit. Přestali věřit, že po volbách se v naší společensko hospodářské džungli může něco k lepšímu změnit. O jejich nevyužité hlasy se podělí ty politické strany, které se do parlamentu dostanou, v poměrném zastoupení tedy i komunisté. Občan, který odmítá jít volit, zvyšuje moc komunistů a ještě je podporuje finančně, a to je cesta do pekel, a ne k ozdravení stavu v naší zemi. A historie nás poučila, že komunismus je metla lidstva. 306

V článku nás autor dále seznamuje s tím, co předkládají sdělovací prostředky: Za posledních 10 let bylo v České republice ukradeno 106 tisíc automobilů a krádeže aut se nesnižují spíše naopak. V muzeích, kostelech, na hřbitovech bylo ukradeno 50.000 předmětů a policie jich do konce roku 2003 objasnila 790. Na vině je také nedostatečná ochrana a evidence. Krádeže, které končí ve sběrnách, policie neeviduje, ale je možné odhadnout, že za třináct let jich bude za stovky milionů (kilometry měděných drátů, tuny barevných kovů, kanalizačních poklopů atd.). Tato zločinnost by se zastavila, kdyby příslušné ministerstvo vydalo vyhlášku o adresné přejímce podezřelého materiálu a zajistilo kontrolu. Stát a soukromníci přicházejí o miliony, ale příslušné orgány to nezajímá. Rafinovanost a drzost pachatelů se rozšířila i o novou činnost, kterou ti dříve narození neznali, například šikana. O brutálních vraždách páchaných na seniorech a dětech, se dovídáme téměř denně a viníky jsou už i děti. Další vážnou hrozbou, hlavně pro mládež, jsou drogy. Jejich prevence, stíhání a léčení stojí miliardy. V roce 1994 byly naše orgány upozorněny, že drogová balkánská cesta půjde přes ČR. Než náš stát udělal opatření, bylo již pozdě. Živnou půdu zde našla i kriminalita hospodářská. Džungli, která převodem majetků nastala, vlády ani poslanci nezvládli. Zkorumpované odhady nemovitostí a milionové bankovní úvěry dodávaly chuť podnikavcům, kterým stát udělil licenci. Do světa se naši poslanci chvástali se vzorovou privatizací a za čtyři roky 27 bank zkrachovalo a z peněz poplatníků je stát sanoval 400 miliardami a to za těmito problémy ještě nemůžeme zavřít dveře. Soudnictví nemá u nás respekt ani váhu. Závažné případy se řeší šest i více let. Když se postižení odvolali k soudu do Štrasburku, většina z nich uspěla. A to se soudcům loni podstatně zvýšily platy. Drzost je, že uvažují žalovat stát o přiznání 13. a 14. platů. Perličkou je případ ústeckého soudce Berky. Nepracuje spolehlivě ani policie. Loni bylo trestně stíháno přes 400 policistů, ale to byly vesměs jen menší ryby. V současnosti probíhá velká vyšetřovací akce u osob podezřelých z vražd, podvodů, korupce a obchodů se ženami a mezi podezřelými jsou i policejní důstojníci. Sotva se u nás najde rodina, kde by některý z členů nebyl postižen trestným činem. Nejhorší vlastnost, kterou příroda dala člověku, je touha po moci od ní se odvíjí všechno zlo světa. Největší podíl viny na totální devastaci morálky a národního hospodářství mají všechny vlády a všichni volení zástupci, kteří řídili život v naší malé republice. Připustili, aby bývalí funkcionáři KSČ a příslušníci StB se vetřeli mezi řídící složky státu. Zastávali důležité státní funkce a dělali poradce. Státní aparát, vyšetřovatelé nebyli důslední, soudy pracovaly opožděně a nespolehlivě a ti, kteří se rozhodli páchat trestnou činnost, to bohatě využívali. Poslanci si každé volební období zvyšovali a valorizovali platy, které si ještě vylepšovali funkcemi v představenstvech a dozorčích radách podniků. Záběry kamer z jejich zasedání napovídají o jejich značné neúčasti a nezájmu o projednávané problémy. Věřím, že mezi našimi zastupiteli jsou i odpovědní, nesobečtí a slušní lidé, ale jsou v menšině, protože jinak by si už dávno zrušili doživotní imunitu, vyřešili palčivou otázku prostituce a další. Kdyby náš parlament od začátku ČR pracoval řádně, tak nebylo třeba zřizovat Senát ani ombudsmana a ušetřily by se miliardy do pasivního státního rozpočtu. Kronikář nechává tento článek bez jakéhokoliv jeho hodnocení, aby si každý vytvořil v budoucnu svůj vlastní názor. Fotbalisté přespí na druhém místě divize C Tento spánek bude ve znamení zimní přípravy, která se uskuteční na umělém trávníku v Rychnově nad Kněžnou, který se bude konat vždy dvakrát v týdnu. Součástí zimní aktivity bude také další ročník zimní ligy pořádaný krajským svazem. V tomto turnaji čeká naše hráče Náchod (ČFL), Velim, Čáslav, Český Brod, Kácov, AFK Chrudim a Kolín. Dále by to měly být přípravné zápasy s ligovým A dorostem Hradce Králové, Náchodem B a Kostelcem nad Orlicí. 307

Výkop vedle špejcharu Důvodem, proč se uskutečňuje hluboký výkop vedle budovy špejcharu jsou práce na druhé etapě odvodnění této budovy. Ve sklepení, jsou totiž v depozitáři skulptury, ale přes náročnou I. etapu zde nevzniklo odpovídající prostředí. Do sklepení vnikala voda a zdi byly ve spodní části promáčené. Tato akce stála tehdy asi 20 milionů korun a nyní se tedy započalo s etapou druhou, která bude dokončena položením drenáží. Tato stavební akce byla narušena tím, že došlo k nepředvídanému uvolnění potrubí vodovodního řadu a voda prudce zaplavila výkop a bližší okolí. Po odstranění závady práce dále pokračovala. Hluboký výkop pokračuje dále do vlastního areálu Mě-muzea dvora. Berlínská zeď 15. výročí Devátého listopadu 1989 přijal parlament tehdejší Německé demokratické republiky zákon, který dával jeho obyvatelům právo svobodně cestovat na Západ. Zeď byla postavena v roce 1961 a rozdělila město Berlín v délce 43,1 km, celkově měřila 155 km. Nyní je k vidění část této zdi o délce 200 metrů a je památníkem s 1065 dřevěnými kříži, které symbolizují právě tolik zahynulých při pokusu o její překročení. Zajímavá je však studie Společnosti Forsa, která zjistila, že nadšení ze svobody vyprchala a každý pátý Němec sní o návratu zdi, čemuž se podivil i někdejší šéf německé diplomacie Hans Dietrich Genscher slovy: Neumím si představit člověka, který by chtěl zpátky zeď, na níž umírali lidé. Hankův dům a ředitelka Zuzana Čermáková Prvního září 1984 to bylo dvacet let ode dne, kdy nastoupila do Spojeného závodního klubu Revolučního odborového hnutí 9. květen současná ředitelka Hankova domu paní Zuzana Čermáková. Narozena 2. května 1956, studium na zdejším gymnáziu a následně nástavbové studium pro kulturně výchovné pracovníky při Střední průmyslové škole Seč ukončené maturitou. Jmenované bylo po nástupu svěřeno oddělení mimoškolní výchovy, zajišťovala jazykové kurzy, školní představení, pečovala o celou řadu kroužků ZUČ - Zájmové umělecké činnosti a měla na starosti i místní kulturní zpravodaj. Po listopadových událostech roku 1989 odešel tehdejší ředitel komunista Karel Semerák a Hankův dům přešel pod správu Města. Ředitelem se stal pan Jiří Reeh, který zde do té doby pracoval jako programový pracovník. Po dvou letech, kdy Jiří Reeh řediteloval a souběžně podnikal, bylo vyhlášeno Městem nové výběrové řízení. Zuzana Čermáková se přihlásila a byla v listopadu 1992 jmenována ředitelkou. V této funkci setrvává dodnes. Za dobu jejího působení se činnost zařízení dále prohloubila a současný kolektiv pracovníků odvádí velký kus poctivé práce pro mladé i starší občany města. Mezi aktivity Městského kulturního zařízení patří především divadelní sezóna, úspěchy dětského výtvarného kroužku a kurzy tance pro mládež i dospělé, které mají vysokou společenskou úroveň a jsou svým způsobem v širším okolí ojedinělé. Dále do aktivit patří výstavní činnost, koncerty Klubu přátel hudby (KPH), přednášková činnost, aerobik, břišní tance, loutková scéna Klíček, koncerty populární hudby, estrádní představení a plesová sezóna. 308

Mezi zcela mimořádné akce patří vzpomínkové večery i komponované pořady, které jsou shrnuty pod názvem Vlastivědné čtení živě věnované zasloužilým a čestným občanům města. Jsou to ročníky R.A. Dvorského a tradiční jeho festival, dále to bylo poděkování protifašistickým odbojářům a seznámení s novodobými královnami věnných měst. Na těchto posledně jmenovaných akcích je ředitelce významně nápomocen redaktor Vlastivědného čtení Jan Schwarz. Není to však jen kulturní a osvětová práce, ale také péče o vlastní Hankův dům. V posledních třech letech došlo k modernizaci sociálních zařízení v celé budově a byla vyměněna křesla velkého sálu. V roce 2002 přešlo do správy Městského kulturního zařízení i kino Svět, s hracím profilem úterý neděle. Na dobré práci Hankova domu se mimo ředitelky Zuzany Čermákové podílí ekonomka Marcela Vávrová, vedoucí výtvarného kroužku a programový pracovník Vanda Kotíková, v předprodeji vstupenek Irena Dvořáková, jako jevištní technik a domovník Oldřich Kudrnáč a dále dvě stálé uklizečky. Pro ostatní činnost jsou zaměstnáváni pracovníci dohodou o činnosti - osvětlovači, zvukový technik, uvaděčky, šatnářky a pořadatelé. V kině Svět působí tři promítači, uvaděčka a pořadatel. O celkový chod kina programování filmů, distribuci a další se stará Karolína Fejtková. Kinosál je využíván i k pořadům pro školy, přednáškovou činnost a folkové koncerty. Ředitelka Zuzana Čermáková se však ještě zasazuje o to, aby se budově dostalo nové fasády, na střechu vrácena zahrádka, která byla odstraněna po požárem znehodnocené rekonstrukci, a upraven prostor před vlastním divadlem na řádné parkoviště. Mimo rámec Hankova domu je také iniciátorkou a předsedkyní občanského sdružení usilujícího o navrácení sochy Záboje zpět na náměstí. Dále je předsedkyní občanského sdružení pro spolupráci se zahraničím, které bylo ustaveno v roce 2001 a jeho cílem je organizování mezinárodních výměn mezi městem Dvůr Králové nad Labem a partnerskými městy - francouzským Veruil en Halatte a italským Piegarro, a to jak v oficielních setkáních pracovníků města, tak v oblasti jazykové, kulturní, školní, výchovné, sportovní i jiných. Výsledkem tříleté činnosti sdružení je podpis třístranné dohody mezi výše zmíněnými městy, dále účast Komorního sboru Záboj, na oslavách města Verneuil, účast naší delegace na Slavnosti kaštanů v Piegaru. Během prázdnin se také zúčastnilo pět našich dívek mezinárodní školy ve Verveuil, a v tomto městě vystavoval také výtvarník Otta Holeček. Několik rodin také využilo pozvání a možnosti se zdarma ubytovat v rodinách v obou spřátelených městech. V tichosti uplynulo dvacet let pečlivé práce Zuzany Čermákové a kronika jí přeje ještě další úspěchy. Ředitelka Městského kulturního zařízení Zuzana Čermáková ve své pracovně. Policie a Agáta S tímto byla veřejnost seznámena tiskem. Agáta je počítač s výkonnou anténou v dodávkovém voze, který dokáže v terénu nahradit vysilač nejbližšího operátora, přes který se spojují hovory. Policie potom s Agátou přijede co nejblíže k místu sledované osoby a když začne volat, zjistí jeho číslo podle síly signálu. Cena tohoto zařízení je asi 15 milionů korun. 309

Dle tiskové zprávy byla Agáta použita při odhalování korupce ve fotbale. Ministr vnitra Bublan v tisku tvrdil, že se o přístroji vede přísná evidence a musí k tomu být souhlas justice (státního zástupce). Podle známého telefonního čísla může policie lokalizovat také místo, ze kterého hledaný člověk telefonuje a nebo posílá textové zprávy. Nechají se tím také vyhledat děti, které se ztratí rodičům. Les a zákon Zákon říká, že každý má právo vstoupit do lesa a sbírat v něm plody pro vlastní potřebu. Pro sběr dřeva platí: Můžete si vzít jakékoliv množství klestu, ale jen takového, který leží na zemi ať již je to zbytek po těžbě a nebo spadané větve je suchý a jeho širší část má v průměru méně než sedm centimetrů bez kůry. Do lesa se ale pro povolený klest nesmí zajíždět s valníkem, platí zde zákaz vjezdu. Nesmí se dokonce odnášet ani zbytky po těžbě vánočních stromků. Šišky se smějí sbírat jen na zemi a suché. Ze spadaných a nebo uříznutých, živých větví, se také nesmí odnášet, využívají se v semenářství. Nepovolený sběr v lese je přestupek a pokud je škoda vyšší než pět tisíc korun, je to trestný čin. To platí i pro soukromé majitele lesů, o jakoukoliv změnu musí požádat státní správu. V lese je možné koupit dřevo po dohodě s revírníkem formou samovýroby. Školáci a učitelé se činí Bez výjimky se lze těšit z aktivity škol našeho města. Těší nás vztah dětí k přírodě a její ochraně. ZŠ R.A.Dvorského vede žáky ke sbírání kaštanů a žaludů a je až neuvěřitelné, že jich nasbírali až 1.700 kílogramů. Nejvíce jich nasbíral žák Jiří Trnka ze 3.B., který jich přinesl 208 kilogramů. Poděkování patří i paní učitelce Janě Fišerové, která je k tomu vedla. Nasbírané bylo odevzdáno členům mysliveckého sdružení Království Nemojov. Poděkování se také dostalo této škole od pacientů následné péče v nemocnici, když jim žáčkové přišli zazpívat. Pomohli také k úklidu lesa okolo nemocnice, když uklízeli klestí. Strž se zasadila o úpravu zámecké zahrady v Žirči bylo kronikou popsáno a i jim patří poděkování. Schulzovy sady se přičinily o soutěž pod názvem Kdo přežije, která už po čtvrtý rok dává dětem radost z pohybu. Modrá píšťalka Byla celostátní akcí Svazu diabetiků České republiky, která se koná dne 4. listopadu. Ten den došlo k vynálezu inzulínu, který usnadnil léčení cukrovky. Územní organizace Svazu diabetiků a místní gymnázium s pěti skupinami studentů dokázali prodat na tři stovky píšťaliček. Výtěžek je určen ze čtyřiceti procent pro rozvoj odborné péče o diabetiky v rámci kraje prostřednictvím projektu Aladin, dvacet procent pro dětský diabetus a zbylých čtyřicet procent na edukační (vzdělávací) aktivity. Vzpomínka na Františka Maksymova Pan Emil Pokorný v Královédvorských novinách vzpomíná na rodáka z Kamýka nad Vltavou, který prožil řadu let ve Dvoře Králové nad Labem. Uvádí následující: Byl velkým milovníkem turistiky a plavání. Ve zdejším plaveckém oddíle byl dlouholetým členem plavecké štafety s jejímiž členy Jiřím Röslem, Vladimírem Rauchem a Emilem Pokorným dosáhl největšího úspěchu, když společně se jmenovanými vystoupil na první místo světové poštovní soutěže Masters Swimming Internacional. Zmíněné plavecké kvarteto dosáhlo na trati 4 x 50 metrů polohové štafety v kategorii 240 (součet věkové kategorie) a byl jim naměřen čas 3:16,30 minut. Další možnost se jim nabídla pozváním do Skotska, kde pro finanční potíže nestartovali. Členové štafety startovali v televizní soutěži Rekordy pro 310

každého dále na mistrovství republiky v Ústí na Labem, Brně. Vynikajícího úspěchu dosáhl ve známé soutěži Sto jarních kilometrů, při které spolu s manželkou ušli každý tisíc kilometrů. V historii královédvorského plaveckého sportu i turistiky mu bude trvale patřit jedno z předních míst. Čest jeho památce. Emil Pokorný autor článku. Konference v gymnáziu Zástupci středních škol Evropy z Turecka, Litvy, Itálie a Polska přijeli do zdejšího gymnázia, aby se zúčastnili konference projektu Socrates Comenius. Námětem byla voda a zde došlo k zajímavosti, když se na výtvarných pracích o vodě objevil vodník. Také do angličtiny přeložená Erbenova balada Vodník cizím účastníkům nic neříkala. Oni prostě vodníka neznají a proto bylo nutné jim ozřejmit, co vlastně toto vodní strašidlo je. Součástí společného jednání byla také návštěva Prahy, Kuksu a také výstup na zdejší kostelní věž. Závěr patřil koncertu v Základní umělecké škole. Tato aktivita je vlastní gymnáziu již po několik let a vázala na sebe ozřejmění našich vánočních zvyků, byl přeložen do angličtiny průvodce městem a došlo k seznámení s regionálními pověstmi. Zdeněk Miler DĚTEM Takový je název výstavy, která se uskutečnila v Městském muzeu. Opět jedna ze zdařilých výstav, která přilákala na špejchar děti i dospělé. Ředitelka muzea k tomu uvedla na vernisáži toto: Zdeněk Miler se narodil 21. února 1921 v Kladně, vystudoval Umělecko průmyslovou a grafickou školu, obor fotografie. Od roku 1942 byl zaměstnán ve zlínských filmových ateliérech jako animátor. Od roku 1945 dodnes působí ve Studiu Bratří v triku jako animátor, výtvarník, scénárista a režisér. Vytvořil kolem šedesáti filmů, z toho asi padesát s krtečkem. První s názvem Jak Krteček ke Ředitelka Jiřičková při úvodním projevu kalhotkám přišel byl hotový v roce 1956. Děti si jeho obrázky prohlížejí i ve třiceti knížkách, jež ilustroval Zajímavá je zpověď tvůrce, pana Zdeňka Milera, který hledal svoji postavičku pro kreslený film a uvádí: Jednou jsem šel z lesa a zakopl o krtičinu a bylo jasné, že novou postavičkou kresleného filmu bude právě krtek. Dále k tomu uvádí: Už je to hodně dávno, co jsem krtka nakreslil poprvé, ale pamatuji si to jako dneska. Udělal jsem mu tenkrát červenou kšiltovku a on mi okamžitě z papíru utekl. Kšiltovku zahodil, sedl si na roh stolu a řekl: čepici nechci, nakresli mi lopatku. Byl jsem tak překvapený, že jsem mu tu lopatku opravdu nakreslil. Pracovnice muzea Daniela Netolická se věnovala dětem svojí tvůrčí prací - malováním krtečků. 311

No vidíš, docela se ti povedla, řekl krtek uznale a vrátil se zpátky na papír. Bez kšiltovky a s lopatkou. Od té doby si spolu pořád takhle hrajeme. Někdy bych mu nejradši naplácal! Ale stejně se máme moc rádi. A jednoho bez druhého by nás to ve světě vůbec nebavilo. Ale krtek není jediná postavička, kterou pan Zdeněk Miler vytvořil. Ilustroval pohádku o Kohoutkovi a slepičce, Příběhy štěňátka, cvrčky, formana Šejstročka a další. Výstava, jak její název napovídá, je věnována dětem bez rozdílu věku, protože v každém z nás dospělých přetrvává něco dětského. Pomluvili České pivo? Jak bylo tiskem zveřejněno učinili tak Britové prostřednictvím jejich sdružení pro ochranu spotřebitelů piva Camra. To vyvolalo v našem národě, který je alespoň v pití piva světovou jedničkou, odpovídající reakci. Ozvaly se pivovary, které jsou mimochodem v držení nadnárodních společenství s tím: Co mají našemu ležáku rozumět nějací pijáci svrchně kvašených piv. Britské sdružení však tvrdí, že tuzemští výrobci se snaží ušetřit na úkor kvality piva tím, že zkracují dobu zrání ležáků a používají méně kvalitní zahraniční chmel. Čím dál tím víc produkují pivo unifikované chuti, z něhož se vytrácí to, čím se Češi odjakživa chlubili. Tím došlo k urážce země, kde každý vypije 160 litrů piva na hlavu, a může se tím honosit. Jsou však také znalci, kteří se ke kvalitě piva vyjadřují jinak než ti, kdo pivo v současné době vyrábějí. Ti v rozporu s nimi říkají: Z toho co se děje dnes s pivem, by ti staří sládci určitě umřeli. Z pivovarů odchází pivo naprosto stejné. Ať už je to z kteréhokoliv pivovaru, je stejná technologie, stejné suroviny, všechno je dokonalé. Na tom pivu už se nemá ani co zkazit, je to jen rezatá voda. Pivo už nemá ten známý přirozený říz a tak se mu dodá z tlakových bomb plynný kysličník uhličitý a hospodští ho už také do výčepu netlačí vzduchem, ale s kysličníkem uhličitým smíchaným s dusíkem. To je ta hustá a vysoká bílá pěna, kterou jsme před něžnou revolucí neznali. Ještě tak Budvar si drží svůj pivovarský standard, ostatní pivovary jsou továrny na pivo. Dříve se na spilce, kde dochází po dobu sedmi až desíti dnů ke kvašení, nesmělo ani zadupat, aby se nenarušilo kvašení, dnes jsou tam čerpadla, nádoby na dva tisíce i víc litrů a ta tíha už sama o sobě pozastavuje kvašení. Dříve se ze spilky pivo opatrně ukládalo do sudů v ležáckých sklepích a taková dvanáctka tam musela ležet devadesát dní. Potom to bylo pivo, kterému se říkalo voňavé. Dnes nejsou v továrnách sklepy, není ani spilka, a neplatí tedy ani žádná předepsaná doba ležení jak bývala dříve. V této výrobě jde jen o to, aby kvasnice převedly cukr na alkohol a všechno ostatní se do tohoto piva dá nacpat. Zmizel kvalitní český chmel, v mnoha případech ani ta voda není ze studní, tak typických pro jeden každý pivovar, ale bere se upravená z vodovodu. Konzumenti piva si pomalu zvykali, pijáci to ani nepoznají, jim vyhovuje alkohol. A možná, že jednou přijde doba, kdy i ten se tam bude přidávat. Smutné na tom je to, že Angličané nám to teď mají za zlé, ale vždyť všechny tyto neřády k nám přišly od nich ze západu. Pivovary si však pochvalují letošní kvalitu ječmene a chmelu. Tvrdí, že pivo bude letos výjimečně dobré. Odporují tvrzení o nekvalitním českém pivu a píší, že: Souhlasí pouze s tím, že mizí odlišnosti mezi pivovary. Připouštějí, že to je dáno novými technologiemi, kdy pivo zraje za nepřístupu vzduchu v cilindricko-konických tancích, nikoliv už na otevřených spilkách. Tak je tomu však všude na světě. Kradou se sochy a zákon čeká Také v našem městě došlo k ukradení sochy, dokonce z doby prusko-rakouské války, jak to bylo předchozí kronikou popsáno. V našem okolí je také sousoší, které není možné vystavit veřejnosti, aby nedošlo ke krádeži. Ani kronika a také časopis Vlastivědné čtení proto nezveřejňuje, o které se jedná. Sochy jsou totiž dřevěné a byly by snadným lupem dnešní doby. Je to smutné, ale je tomu tak. Jsou uloženy v depozitáři, ochuzují krajinu a zákon? Ten asi s podobnými mravy dnešní společnosti nepočítá a ke změně nedochází. Takže vlastně ten, kdo sochu před zloději 312

umístí do depozitáře, se dopouští protizákonného činu. Nemá napřed souhlas Ministerstva kultury! A plastiky, které nejsou v seznamu památek, nedosahující tedy hodnoty památek, jsou na tom lépe. Ty mohou být před zloději uschovány. Za minulého režimu byly památky zanedbávány, zvláště ty sakrální rozmístěné po okolí, někdy i poničeny, ale stojí tam dodnes a čekají až je někdo odcizí. Zbývá si položit otázku zda je tento přístup k památkám lepší než tomu bylo v minulosti. Za kronikářkou Hořic Dne 11. listopadu uskutečnil kronikář studijní návštěvu Muzea v Hořicích, se záměrem, aby došlo k výměně zkušeností se zdejší kronikářkou paní Věnceslavou Štěpánovou. V mnoha směrech došlo k poznání, že práce se shodují, někde jsou odchylky. Obě kroniky jsou ale zpracovávány v digitální podobě, kronika Dvora Králové n. L., je oproti hořické bez vlepených fotografií. Zároveň bylo paní kronikářce předloženo Vlastivědné čtení pana redaktora Jana Schwarze a připomenuto, že se jedná o občana, který je hořickým rodákem. Paní kronikářka Štěpánová byla velmi mile překvapena, znala pana Schwarze i jeho sourozence a rodiče, ale bylo pro ní překvapením, jak skvěle si v našem městě vede. Z toho vyplynula dohoda, že jí poskytnu potřebné údaje o jmenovaném a ona je využije v hořické kronice a pokud to bude možné i ve vlastivědné čítance Pod Zvičinou, která je jistou obdobou Schwarzova Vlastivědného čtení. Tak by došlo také u občanů Hořic k poznání práce jejich rodáka. Dopis s potřebnými údaji byl neprodleně po návštěvě zaslán paní kronikářce, spolu s poděkováním za vstřícnost, která jistě vyústí v dobrou spolupráci, která bude pokračovat. O návštěvě a jednání byla informována p. tajemnice MěÚ JUDr. Simona Motlová. Unikátní nález v Kuksu Redaktor Jan Schwarz při fotografování pro Vlastivědné čtení. zájmu redaktora Vlastivědného čtení pana Jana Schwarze a kronikáře města, kteří pořídili i fotodokumentaci pro čtenáře a kroniku města. Při výkopových pracích pro kamerový systém na zahradě hospitálu našli dělníci torzo sochy. Při pečlivějším ohledání se zjistilo, že autorem díla by mohl být sochař Bartholomeus Jacobus Zwengs. Kastelán Libor Švec k tomu uvedl: Socha se nachází v poměrně dobrém stavu, zachovalá, chybí pouze části končetin. Zwengs byl na Kuksu již před Matyášem Braunem, asi kolem roku 1701, vytvořil zde osm soch svobodných umění, dvě alegorie živlů a sochy čtyř ročních období. Nalezená socha by mohla být sochou Saturna, představujícího zimu. Protože se jedná o ojedinělý nález, byl středem Hlava nalezené sochy po odkrytí představuje muže. 313

Wostruha oslavuje Tento country soubor, který působí v našem městě, je asi nejstarším dosud působícím souborem z východních Čech. Uskutečnil vystoupení v hudebním klubu Barakuda, a to dne 17. listopadu, jak řekl Antonín Šturm, který je jedním z organizátorů: Tento datum je vybrán úmyslně. Také před patnácti lety jsme slavili a posluchači se poprvé dozvěděli první informace z pražské demonstrace roku 1989. Vždyť Wostruha patřila k jakémusi ostrůvku svobody v našem městě. Skupina měla od samého počátku ve svém repertoáru americkou country v českém překladu. Prvním autorem překladů byl Miroslav Jaroš, kterého později nahradil Jaroslav Kratěna. V sedmdesátých letech, kdy hrála Wostruha pod Spojeným závodním klubem ROH, dosáhla dvou krajských Port. Později hrála pod hlavičkou místního vodáckého oddílu. Hosty byl americký zpěvák Jim Bozeman a doprovodila ho pražské skupina Lazy Pigs. Průvodcem večera byl Václav Souček z Lokálky Hradec Králové. Olga Dneboská autogramiáda Kronika zaznamenala autorku knížky Dětský román a neb Dvůr Králové, má láska a ta nyní uspořádala autogramiádu v knihkupectví u Veselých. Pro zpřehlednění jen tolik, že román je vzpomínkou autorky na druhou světovou válku, kdy její matka skončila pro svůj židovský původ v koncentračním táboře, otec umučen pro sabotáž v Mauthausenu a bratr bojoval jako letec v Anglii. Čistička v krátkosti - není jasno v jednání mezi městem a společností Tiba a.s. - nejasno je také v tom, co bude stát modernizace současného zařízení čističky - Tiba předkládá vyčíslení nutných oprav a nových technologií menší než deset milionů korun, materiály města jsou o desítkách milionů - slovy starosty města Ing, Raina: čekáme na výsledky expertýz, které ukáží, kolik bude třeba investovat do rekonstrukce čističky - valná hromada akcionářů by mohla o prodeji rozhodnout a požadovat zůstatkovou hodnotu čističky, která se pohybuje kolem necelých dvou set milionů korun - částka 45 korun za kubík vody v našem městě je jednou z nejvyšších v republice - město má v záloze pozemek na stavbu, nedaleko stávající čističky - Na koupi staré ČOV a její následnou rekonstrukci není možné získat dotace a granty, na novou výstavbu čističky ano, upozornil radní Zdeněk Kmínek. Studenti na gymnáziu v tomto školním roce Počínaje dnem 1. září nastoupilo šedesát nových žáků do dvou tříd po třiceti žácích. Do primy šestiletého gymnázia se letos přihlásilo 49 uchazečů. Mezi studenty jsou i žáci vzdálenějších škol: Miletína, Jičína, Teplic nad Metují, Rosic u Chrasti. Z našeho města to bylo devět žáků ze školy Schulzovy sady, sedm ze Strže, po čtyřech ze ZŠ 5. května a R.A. Dvorského, tři ze ZŠ Komenského. Do čtyřletého studia byli přijati ze ZŠ našeho města: 12 Schulzovy sady, 6 Strž, 3 R. A. Dvorského, 2 Podharť a jeden z 5. května. Na studiu převládají děvčata (asi dvě třetiny) a počet chlapců se i nadále snižuje. Angličtina už v první třídě školy v Podharťi Osnovy předepisují výuku teprve od čtvrté třídy, ale škola v České Podharti se odvážně pustila do výuky už od první třídy. Zájem měli všichni žáčci a byli v tomto podpořeni svými rodiči. Za prvé dva měsíce si žáčci již osvojili nejjednodušší slovní zásobu věnovanou rodině a kamarádům, znají pojmenovat barvy a čísla, dochází k jednoduché konverzaci s pozdravem, představením a poděkováním. Výuka hrou se dětem líbí a dovedou si také některé anglické písničky i zazpívat. 314

V Podharti se finišuje Ve škole se dokončují práce mnoha profesí a urychleně se pracuje také na okolí. Sloupy u vchodu a stříška už chrání před sněhem. Upravuje se také silnice v ulici Štítného. Práce nepřerušil ani první sníh. Kuks a otisk DNA Převratný objev britského genetika jménem Alec Jeffreys už pronikl i do Kuksu. Objev se týká dědičné informace, která je pro každého jedince originálem. Objev struktury nukleové kyseliny a funkce buňky se odvíjel od Darwinovy teorie, Mendelových zákonů dědičnosti a buněčné teorie. Skutečnosti, že potomci mají tělo vystavěné ze stejných bílkovin jako rodiče, se využilo při identifikaci povražděné carské rodiny, potvrdilo to, že srdce uchovávané po 200 let ve skleněné schránce patřilo skutečně mladému králi Ludvíkovi XVII., a zajímavé byly práce spojené s výzkumem hrobky Sporcků v Kuksu. Zde je umístěna skřínka s lebkou hraběnky, matky Františka Antonína Sporcka. Její ostatky byly uloženy ve Francii a jmenovaný syn nechal matčinu lebku přemístit do Kuksu. Při porovnání DNA ze tkání hraběnčina manžela a dětí se prokázalo, že lebka patří skutečně hraběnce. Tato metoda je již delší čas využívána v kriminalistice a znamenala obrovský převrat, právě tak jako tomu bylo kdysi u daktyloskopie. U nás byla poprvé využita již v roce 1992 a výsledky genetické analýzy vylučují omyl jen v poměru 1: 500 miliardám. Jen tolik ve spojitosti s hrobkou rodu Sporcků v Kuksu. Jásir Arafat zemřel Dne 11. listopadu 2004 zemřel ve vojenské nemocnici Percy v Clamartu prezident palestinské samosprávy Jásir Abdar Raúf Arafat Kidvá Husajní. Narozen 24. srpna 1929, v roce 1958 zakládá organizaci Fatah, 1969 zvolen šéfem Organizace pro osvobození Palestiny, 1993 315

podepisuje mírovou smlouvu s Izraelem, 1994 dostává Nobelovu cenu za mír a 1996 se stává prezidentem palestinské samosprávy. Ariel Šaron, izraelský premiér: Je to vrah a patologický lhář. Vyznává politiku teroru. Je to jeho strategie. Je zodpovědný za smrt tisíců nevinných civilistů. Jacguies Chirac, francouzský prezident: Měl odvahu i přesvědčení a ztělesňoval palestinský boj za uznání národních práv. Beseda s aktivními účastníky listopadu v Muzeu V Krkonošských novinách se dne 16.11.2004 objevil článek s nadpisem Vzpomínky na listopad netáhnou od autora Pavla Cajthamla. V článku takto nadepsaném se čtenáři dovídají, že je to jediný Dvůr Králové, který si události před patnácti lety připomíná besedou s aktivními účastníky. V článku je uvedeno: Patnáct let od sametové revoluce, významného výročí v dějinách našeho státu, si připomíná jen jediná organizace. O vzpomínku na pád socialistického Československa není zřejmě mezi lidmi zájem. Dále je v KN uvedeno toto: Jubileum si nepřipomenou ani na trutnovském gymnáziu... Ani ve Vrchlabí si nepřipomenou začátky nástupu demokracie... zato dnes, před malým výročím sametové revoluce pořádají trutnovští 316 Prořídlé řady návštěvníků a přímých účastníků v sále špejcharu. Městské muzeum našeho města bylo tedy jediné, které ve Špejcharu uspořádalo besedu, a ředitelka Alexandra Jiřičková k tomu uvedla: Promítat budeme dobové dokumentární filmy, které jsme posbírali po městě. Promluvíme také k výstavě k listopadu, která u nás skončila v sobotu. Skromně zaplněný sál (asi 25 občanů, z toho polovina aktivních účastníků listopadových událostí) vyslechl krátký projev PhDr. Vl. Wolfa, místostarosty Bibena, Ing. Pojara, bývalého místostarostu Jana Béma, Rad. Kačerovského, který byl prvním polistopadovým předsedou Národního výboru města, Miroslava Hvězdy, Jiřího Vítězníka, redaktora královédvorských listů Miroslava Puše a dalších. Byly promítnuty videozáznamy Ing. Pojara z jednání tehdejšího Občanského fóra na Městě a kroniká- Aktivní účastník listopadového Občanského fóra a nynější místostarosta Mgr. Vasil Biben před svojí přednáškou. senioři besedu s komunistickým poslancem Pavlem Kováčíkem.