PRÁCE S TEXTEM Anglický park AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě doplňování slov z nabídky FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní list pro žáka POMŮCKY papír, kopírka INSTRUKCE Žáci dostanou nakopírovaný pracovní list s textem, ve kterém jsou vynechaná slova. Dále dostanou slova, která je třeba do textu doplnit. OBSAH 1. Slova k doplnění 2. Pracovní list pro žáka - text s vynechanými slovy 3. Řešení celý text se zvýrazněnými slovy ZPŮSOB PRÁCE individuální, ve dvojicích, skupinový ZDROJ Čítanka pro 7. ročník, Nakladatelství Fraus, Plzeň 2004
Originální text Stromy jsou snad to nejkrásnější v Anglii. Také ovšem louky a strážníci, ale hlavně stromy, krásně plecité, staré, rozložité, volné, ctihodné a převeliké stromy. Stromy v Hampton Courtu, Richmond Parku, Windsoru a já nevím, kde ještě. Zdá se, že v Anglii je mnoho takových prastarých stromů; skoro ve všem, co tu člověk potkává, v klubech, v literatuře, v domácnostech je nějak cítit dřevo a listí staletých, ctihodných a strašně solidních stromů. Tady vlastně člověk nevidí nic okázale nového; jenom podzemní dráha je nová, a proto asi je tak ošklivá. Ale staré stromy a staré věci mají v sobě skřítky, duchy výstřední a šprýmovné; také Angličané mají v sobě skřítky. Jsou nesmírně vážní, solidní a ctihodní; najednou to v nich nějak zaharaší, řeknou něco potvorného, vyletí z nich drobet skřítkovského humoru, a už zas vypadají vážně jako stará kožená židle; jsou asi ze starého dřeva. My si troufáme chodit jen po cestách a pěšinách; to má jistě ohromný vliv na náš duševní život. Když jsem viděl prvního džentlmena brouzdat se po trávníku v Hampton Courtu, čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní; tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jejich povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.
Slova k doplnění stromy brouzdat skřítkovského Kingstonu Anglii louky plecité tančit zahradník volné nestalo odvážil Hampton (2x) Parku louku prastarých nikdy člověk neomezené cítit okamžiku listí patrně solidních škodné vlastně ponuré okázale kopyty podzemní právo skřítky louce výstřední rusalka Angličané značný nesmírně povahu solidní názor zaharaší zázračnou potvorného jinudy drobet rošťáka vážně troufáme cestách ohromný duševní viděl stromy brouzdat skřítkovského Kingstonu Anglii louky plecité tančit zahradník volné nestalo odvážil Hampton (2x) Parku louku prastarých nikdy člověk neomezené cítit okamžiku listí patrně solidních škodné vlastně ponuré okázale kopyty podzemní právo skřítky louce výstřední rusalka Angličané značný nesmírně povahu solidní názor zaharaší zázračnou potvorného jinudy drobet rošťáka vážně troufáme cestách ohromný duševní viděl
Pracovní list pro žáka... jsou snad to nejkrásnější v... Také ovšem... a strážníci, ale hlavně stromy, krásně..., staré, rozložité,..., ctihodné a převeliké stromy. Stromy v... Courtu, Richmond..., Windsoru a já nevím, kde ještě. Zdá se, že v Anglii je mnoho takových... stromů; skoro ve všem, co tu... potkává, v klubech, v literatuře, v domácnostech je nějak... dřevo a... staletých, ctihodných a strašně... stromů. Tady... člověk nevidí nic... nového; jenom... dráha je nová, a proto asi je tak ošklivá. Ale staré stromy a staré věci mají v sobě..., duchy... a šprýmovné; také... mají v sobě skřítky. Jsou... vážní,... a ctihodní; najednou to v nich nějak..., řeknou něco..., vyletí z nich...... humoru, a už zas vypadají... jako stará kožená židle; jsou asi ze starého dřeva. My si... chodit jen po... a pěšinách; to má jistě... vliv na náš... život. Když jsem... prvního džentlmena... se po trávníku v... Courtu, čekal jsem, že pojede do... na jelenu nebo že začne..., nebo že na něj přijde... a strašně mu vynadá.... se nic, a konečně i já jsem se... pustit se rovnou přes... Nestalo se nic dál; ale... jsem neměl pocit tak... svobody jako v tomto... Je to velmi zvláštní; tady... člověk neplatí za... zvíře. Tady není o něm... mínění, že pod jeho... tráva neroste. Tady má... jít po..., jako by byl... nebo velkostatkář. Myslím, že to má... vliv na jejich... a světový... Otvírá to... možnost jít... než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou,... nebo anarchistu.
Řešení Stromy jsou snad to nejkrásnější v Anglii. Také ovšem louky a strážníci, ale hlavně stromy, krásně plecité, staré, rozložité, volné, ctihodné a převeliké stromy. Stromy v Hampton Courtu, Richmond Parku, Windsoru a já nevím, kde ještě. Zdá se, že v Anglii je mnoho takových prastarých stromů; skoro ve všem, co tu člověk potkává, v klubech, v literatuře, v domácnostech je nějak cítit dřevo a listí staletých, ctihodných a strašně solidních stromů. Tady vlastně člověk nevidí nic okázale nového; jenom podzemní dráha je nová, a proto asi je tak ošklivá. Ale staré stromy a staré věci mají v sobě skřítky, duchy výstřední a šprýmovné; také Angličané mají v sobě skřítky. Jsou nesmírně vážní, solidní a ctihodní; najednou to v nich nějak zaharaší, řeknou něco potvorného, vyletí z nich drobet skřítkovského humoru, a už zas vypadají vážně jako stará kožená židle; jsou asi ze starého dřeva. My si troufáme chodit jen po cestách a pěšinách; to má jistě ohromný vliv na náš duševní život. Když jsem viděl prvního džentlmena brouzdat se po trávníku v Hampton Courtu, čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní; tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jejich povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.