ISSN 1211-7897 Zprávy České parazitologické společnosti Ročník 17, číslo 2 září 2009
obsah 2/ PhMr. Milan Zástěra osmdesátníkem Petr Kodym 4/ Toxoplasma Centennial Congress (Toxo100) Petr Kodym 6/ Parazitologové v místě konání zimní olympiády a kovbojských slavností Břetislav Koudela 9/ 39. Jírovcovy protozoologické dny Eva Nývltová 12/ Lékařem v Keni Jarmila Klieščiková 15/ 2008 magistři, doktoři, docenti 19/ 2008 profesorem jmenován Jan Tachezy Štěpánka Vaňáčová 22/ Parazitace plotu ve světle globálních změn Jitka Klimešová 24/ Kamarádi z dovolené Jan Votýpka 26/ externí hodnocení kvality Věra Tolarová 27/ Esej na téma imaginární parazit Iva Rohoušová 28/ kalendář akcí tuzemských i zahraničních
PhMr. Milan Zástěra osmdesátníkem narozen 7. listopadu 1928 Kdo na letošním Konzultačním dni Problémy toxoplasmózy sledoval diskusní vystoupení PhMr. Milana Zástěry a nevěděl, že se narodil 7. listopadu 1928, nevěřil by, že náš přední odborník na toxoplasmózu nedávno oslavil 80. narozeniny. Ačkoliv absolvoval farmaceutické vzdělání, zabýval se po celý život parazitologií. V roce 1951 nastoupil do tehdejšího Ústavu epidemiologie a mikrobiologie (ÚEM) a Centra epidemiologie a mikrobiologie Institutu hygieny a epidemiologie (IHE) či Státního zdravotního ústavu (SZÚ Milan foto Josef Chalupský neměnil pracoviště, pracoviště však periodicky měnilo jména) a stal se spolupracovníkem a potom pokračovatelem Dr. Oty Havlíka. Po jeho tragické smrti v roce 1960 byl PhMr. Milan Zástěra jmenován prvním vedoucím nově zřízené Národní referenční laboratoře pro toxoplasmózu (NRL TOXO), kterou vedl až do prosince 1991. V roce 1983 tehdejší ředitel IHE akademik Prof. RNDr. Bohumír Rosický, DrSc. zformoval Odbornou skupinu parazitologie a PhMr. Milana Zástěru ustanovil vedoucím tohoto, ve své době jednoho z nejvýznamnějších parazitologických pracovišť v Československu (skupina přestala existovat po reorganizaci SZÚ v září 2008). Pracovní poměr v SZÚ ukončil PhMr. Milan Zástěra 31. 3. 1992; jeho zájem o toxoplasmózu však odchodem do důchodu zdaleka neskončil. I nadále je se svým bývalým pracovištěm ve spojení a my jsme rádi, když můžeme i nyní využívat jeho bohatých zkušeností a konzultovat s ním některé otázky, které se po létech stávají znovu aktuálními. Do resortu parazitologů v ÚEM patřili prakticky všichni humánní paraziti; hlavní úsilí se však od samého počátku soustředilo na naši nejčastější parazitózu toxoplasmózu. Nejdůležitějším úkolem bylo zabezpečit diagnostiku toxoplasmózy v Československu. Tehdy nebylo možné si v kapitalistické cizině objednat diagnostické sety jako dnes. A tak se PhMr. Milan Zástěra, společně s PhMr. Janem Pokorným ( 1994) a dalšími spolupracovníky (Dr. Jiří Hübner, Dr. Zdeněk Frühbauer) pustil nejprve do vývoje diagnostického antigenu 2
Toxoplasma gondii antigen purifikovaný originálním postupem tweenetherové extrakce se osvědčil jako vysoce kvalitní a je dodnes základem všech diagnostických reakcí tuzemské provenience. Základním diagnostickým testem se stala komplementfixační reakce (KFR), v 80. létech minulého století se podařilo vyvinout i citlivé a přitom specifické ELISA testy nejprve pro stanovení antitoxoplasmických IgG a potom i IgM. Ingredience pro diagnostické testy dle Zástěry a Pokorného začal ve velkém vyrábět Ústav sér a očkovacích látek (SEVAC) a vyšetřování na toxoplasmózu, po zaškolení personálu v NRL TOXO, se mohlo rozšířit do laboratoří po celém Československu. Navzdory tehdejší mezinárodní izolaci dosáhla diagnostika toxoplasmózy v Československu světové úrovně a jezdili se k nám zaučovat i odborníci z dalších zemí. A získané obecně sérologické zkušenosti mohly být zúročeny i při vývoji metod zaměřených na diagnostiku nově se objevujících nemocí například lymeské borreliózy. Významnou doménou PhMr. Milana Zástěry a jeho spolupracovníků byla i epidemiologie toxoplasmózy. Na základě povinného hlášení vypracovával každoročně Surveillance toxoplasmózy v České republice. Nespokojil se nikdy s nahlášenými údaji, jednotlivé případy osobně ověřoval a prověřoval, pracoval i s dotazníky. Důležitým zdrojem unikátních informací o prevalenci toxoplasmózy v různých regionech a u různých skupin obyvatelstva rovněž byly tehdy pravidelně prováděné Víceúčelové sérologické přehledy nákaz v ČSR (naposledy provedeny v roce 2001), v rámci kterých byly velké vzorky běžné populace České republiky vyšetřovány i na toxoplasmózu. PhMr. Milana Zástěru však zajímaly i potenciální zdroje toxoplasmózy člověka kočky a maso jatečných zvířat. V laboratoři byly soustavně vyšetřovány vzorky krve i tkání prasat, krav, králíků a dalších domácích i lovných zvířat, prováděly se isolace kmenů Toxoplasma gondii. NRL TOXO se neuzavírala ani před spoluprací s dalšími pracovišti ani před novinkami. A tak, ve spolupráci s Infekční klinikou na Bulovce, bylo první vyšetření HIV positivního pacienta na toxoplasmózu provedeno již v roce 1988. Milan je nesmírně férový, spravedlivý a čestný člověk s širokým rozhledem. Moc rád vzpomínám na časy, kdy byl mým šéfem byl vždy zárukou korektní teamové spolupráce a příjemné atmosféry na pracovišti. Pracovníci NRL TOXO přejí svému otci-zakladateli pevné zdraví, pohodu a hodně radosti (nejen) z vnoučat. Dr. Petr Kodym člen ČPS Poznámka redakce: Se souhlasem obou šéfredaktorů je tento text publikován paralelně ve Zprávách CEM a Zprávách České parazitologické společnosti. 3
Toxoplasma Centennial Congress (Toxo100) From Discovery to Public Health Management Rio de Janeiro, Brazílie, 20. 24. září 2008 V letošním roce si připomínáme 100. výročí významného objevu. V roce 1908 Francouzi Charles Nicolle a Louis Hubert Manceaux pracující v Pasteurově institutu v Tunisu objevili v tkáních hlodavce Ctenodactylus gundi parazitického prvoka, kterého popsali jako Toxoplasma gondii. Nemohli vědět, že téhož roku stejný organismus popsal z tkání králíka i italský lékař Alfonso Splendore, který pracoval v São Paulu v Brazílii. A tak při zahájení mezinárodního kongresu, který se na oslavu tohoto výročí konal v letovisku Búzios (asi 180 km východně od Ria de Janeira), zazněly celkem čtyři státní hymny: francouzská, italská, tuniská a brazilská. Zahájení kongresu bylo skutečně slavnostní. U příležitosti stých narozenin toxoplasmy bylo vyznamenáno sedm významných badatelů, kteří jubilujícímu patogenu zasvětili celý život: Američané Elmer Pfefferkorn, Jack Frenkel, Jitender P. Dubey a Jack S. Remington, Francouzi Pierre Ambroise-Thomas a Georges Desmonts ( VII. 2008) a Brazilec Mário Endzfeld Camargo. Monotématický kongres přesáhl limity malé konference a snad i očekávání pořadatelů: sál se zaplnil možná více než 400 účastníky, mezi nimiž převažovali domácí Brazilci; hojně zastoupeny však byly i USA a Francie, o něco méně hojně Velká Británie, Kolumbie, Argentina, Čína, Mexiko, Holandsko, Dánsko, Německo, Itálie, Norsko, Srbsko, Slovinsko, Polsko a Česká Republika. Bylo přihlášeno více než 270 odborných sdělení, z větší části prezentovaných formou posteru, a tak se organizátoři (s výjimkou jediného zasedání) vyhnuli jednání ve vícerých paralelních sekcích. Jelikož někteří Brazilci přednášeli či diskutovali ve své mateřštině, a protože ne všichni domácí posluchači dostatečně ovládají angličtinu, byl celý program simultánně tlumočen do sluchátek, a účastníci tak mohli sledovat všechny přednášky i diskusní příspěvky jak v anglické tak v portugalské verzi. Hlavním tématem, které přitahovalo pozornost účastníků kongresu, byla populační biologie a genetická variabilita Toxoplasma gondii a význam genotypu pro průběh onemocnění působeného tím kterým kmenem. J.P. Dubey je přesvědčen, že klíčovou roli jak v populační biologii, tak v šíření a udržování toxoplasmózy hraje kočka. Dokazuje, že oocysty jsou infekční především pro býložravce, zatímco kočka se mnohem snadněji nakazí tkáňovými cystami v mase. J.P. Dubey se svými spolupracovníky shromažďuje kmeny z mnoha zemí různých kontinentů isolované z volně 4
pobíhajících kuřat, která sezobou oocysty kontaminující prostředí. Testuje jejich virulenci na myších mortalita infikovaných myší se výrazně liší podle jednotlivých isolátů i zemí původu; přesto však tento dnes již legendární badatel nevěří, že existuje přímý vztah mezi virulencí toxoplasmového kmene u myší a klinickými příznaky, které kmen působí při infekci člověka. Rovněž D. Ajzenberg zdůrazňuje, že průběh toxoplasmózy u člověka záleží do značné míry na hostitelských faktorech, zejména na imunitním stavu a také na infekční dávce, takže genotyp infikujícího kmene nemusí být rozhodující. Kmeny genotypu II působí ve Francii jak asymptomatické tak i ty nejzávažnější případy toxoplasmózy. Pozoruhodné však je, jak odlišný je výskyt toxoplasmových genotypů na jednotlivých kontinentech. Zatímco v Evropě a Severní Americe většina isolátů spadá do klasických klonálních linií I, II a III, Jižní Amerika je velice heterogenní. V Brazílii nebyl genotyp II vůbec zjištěn, značná část izolátů je zcela atypická a nedá se dle klasického schématu charakterizovat. Téměř stoprocentní genetickou monotónnost kontinentálně-francouzských toxoplasem (jak u zvířat tak u kongenitálních toxoplasmóz tam naprosto převládá genotyp II) kompenzují kmeny cirkulující ve Francouzské Guayaně, které jsou zcela atypické a pro člověka silně virulentní. Mohou i u imunokompetentních osob působit onemocnění, které se zásadně liší od převážně benigní euroamerické toxoplasmózy: jsou zde běžné případy disseminované toxoplasmózy s život ohrožujícím poškozením dýchacího traktu, které musí být řešeny na ARO. Jelikož těžký průběh toxoplasmózy byl zaznamenán u osob žijících v těsném kontaktu s amazonským pralesem, je nasnadě, že se jedná o kmeny s pro nás netradičním spektrem mezihostitelů (kapybara, aguti, pásovec...) i definitivních hostitelů (jaguár, jaguarundi, ocelot a další pralesní kočky). Atypické kmeny jsou běžné i v Kolumbii i Brazílii. Nelze vyloučit, že některé z těchto kmenů mohou mít zvýšenou tendenci působit oční toxoplasmózu (srovnání prevalence oční toxoplasmózy: USA 0,6 %, Kolumbie 6 %, jižní Brazílie 17,7 %), která mívá např. v Brazílii těžší průběh i následky (včetně slepoty), některé zase snáze pronikají přes lidskou placentu a působí kongenitální toxoplasmózu.... Dr. Petr Kodym člen ČPS Poznámka redakce: Plnou verzi příspěvku najdete na webu ČPS (www.parazitologie.cz) v PDF verzi Zpráv. 5
Parazitologové v místě konání zimní olympiády a kovbojských slavností Calgary, Kanada, 9. 13. srpna 2009 Kanadské město Calgary je známé jako místo konání zimních olympijských her v roce 1988 a také jako místo, kde se pořádá největší rodeové show světa Calgary Stampede. V druhém srpnovém týdnu probíhala v Calgary 22. konference Světové asociace pro rozvoj veterinární parazitologie (World Association for the Advancement of Veterinary Parasitology, WAAVP). foto archiv autora 6
WAAVP je nezisková organizace, která sdružuje odborníky z oblasti veterinární parazitologie. Byla založena v roce 1963 a členská základna dnes zahrnuje více než 600 odborníků z celého světa. Cílem WAAVP je, jak je uvedeno přímo v názvu, rozvoj a podpora oboru veterinární parazitologie prostřednictvím výměny informací a materiálů nejenom mezi odborníky ve výzkumu, ale také mezi dalšími specialisty. Výměnu poznatků z oblasti veterinární parazitologie zajišťuje WAAVP jednak prostřednictvím vědeckého časopisu Veterinary Parasitology (IF 2008 =: 2,039) a také pravidelným organizováním konferencí. Tyto konference jsou organizovány každé dva roky v různých částech světa. V letošním roce se na přípravách konference podílely také Americká asociace veterinárních parazitologů (AAVP) a Mezinárodní komise pro trichinelózu (ICT). Pro stručnou charakteristiku tohoto setkání uvádím nejprve pár čísel. Konference se zúčastnilo přes 500 odborníků, zaznělo celkem 314 vybraných přednášek/příspěvků rozdělených do 61 tematických bloků, které probíhaly souběžně až v osmi sekcích, celkem bylo vystaveno ve třech dnech 251 plakátových sdělení/posterů, proběhla čtyři sympozia sponzorovaná farmaceutickými firmami a zaznělo osm plenárních přednášek, jejichž text byl publikován ve zvláštním čísle časopisu Veterinary Parasitology. Českou parazitologii reprezentovalo celkem sedm účastníků čtyřmi přednáškami (šíření motolice Fascioloides magna ve střední Evropě, ptačí schistosomy jako příklad neobvyklého způsobu infekce, vliv vysokých teplot na přežívání oocyst Toxoplasma gondii, zkušenosti z příprav srovnávacích testu pro laboratoře, které vyšetřují na trichinelózu) a šesti postery (výskyt protilátek proti Toxoplasma gondii u ovcí v ČR, výskyt Toxoplasma gondii u potravinových zvířat v Irsku, opatření při výskytu Dermanyssus gallinae v ČR, diagnostika infekcí Anoplocephala perfoliata, parazité antilopy losí, gastrointestinální hlístice u ovcí v ČR). Základní myšlenku konference vyjadřovalo motto Jeden svět, jedno zdraví: paraziti v měnící se krajině, které se vztahovalo k místu konání konference a vyjadřovalo vliv klimatických změn v arktické oblasti kanadské Alberty na distribuci parazitů u volně žijících a domácích zvířat. Důraz na místo konání konference se projevil nejenom ve formě stylizovaného kovbojského klobouku jako loga konference, ale také celkovou atmosférou setkání. Například organizátoři vystupovali při zahájení konference v kostkovaných košilích a kovbojských kloboucích ve společnosti živého a taky trochu neklidného mladého bizona. Kanadský patriotismus byl zřejmý také z jedné plenární přednášky věnované historii kanadské veterinární parazitologie. Základním tématem hlavní plenární přednášky byla role veterinární parazitologie a veterinárních parazitologů v období finanční a potravinové krize. Zazněla řada údajů, které ukazují na postavení veterinární parazitologie mezi ostatními veterinárními obory. Například v roce 2006 představovala 7
antiparazitika 28,8 % z celkové částky vynaložené na léčiva, vakcíny a dezinfekční prostředky ve veterinární oblasti. Dalšími tématy plenárních přednášek byli paraziti v potravinách, parazité ryb, parazité u volně žijících zvířat v arktické oblasti a souhrnná přednáška o významu genomiky a proteomiky v parazitologii. Významnou součástí veterinární parazitologie je problematika terapie parazitóz. Ve vztahu k antiparazitikům byla častým tématem rezistence a hledaní nových opatření proti parazitům. Sympozia sponzorovaná farmaceutickými firmami byla zaměřena např. na prezentaci monepantelu, který představuje první komerčně nabízené anthelmintikum ze skupiny derivátů amino-acetonitrilů (Amino Acetonitrile Derivates AADs). Dalšími tématy sympozií byly např. cyathostomóza koní, role nevládních organizací ve veterinární parazitologii, úloha koček v epidemiologii zoonotických, členovci přenášených onemocnění, besnoitióza skotu nebo nové možnosti při diagnostice trichinelózy zvířat. Setkání v Calgary prokázalo, že veterinární parazitologie je široce rozvinutý obor, který reaguje na četné změny od klimatických až po legislativní. Další konference WAAVP se bude konat v srpnu 2011 v Buenos Aires v Argentině a hlavním mottem jsou efektivní opatření proti parazitům ve veterinární praxi. foto archiv autora Prof. Břetislav Koudela člen ČPS 8
39. Jírovcovy protozoologické dny Hradec nad Moravicí, 4. 8. května 2008 Každoroční setkání českých protozoologů se pro letošní rok konalo nedaleko Ostravy, v malebném městečku Hradec nad Moravicí. Pořadové číslo této akce 39. Jírovcovy protozoologické dny ve mně vzbudilo zaslouženou úctu. Každého určitě musí hřát u srdce, že jsme byli schopni celých 39 let držet tuto tradici setkání a doufám, že v budoucnu tomu nebude jinak. Organizaci měl pro letošní rok na starost původem rodák ze zdejšího kraje Miroslav Jirků, v současné době pracovištěm v Českých Budějovicích. Přestože letošní místo konání bylo pro většinu účastníků (zejména z Prahy a Českých Budějovic) vzdálené více než 300 Km, účast byla mimořádná. Celkem bylo registrováno 77 účastníků. Českou reprezentaci hojně doplnili i naši slovenští kolegové, kteří to tentokrát měli častokrát blíž než my ostatní. Kromě Bratislavy zde byli zástupci i z dalekých Košic. Samotné místo konání letošních Protodnů bylo také výjimečné byl jím Červený zámek, který v roce 2008 získal titul nejpohádkovější zámek v ČR. V prvním patře zámku se nacházel rozsáhlý sál v jehož zadní části se konaly přednášky (uspokojení vyšších potřeb) a v přední části byla zámecká restaurace (uspokojení nižších potřeb). Většina účastníků byla i přímo v zámku ubytována, pro rekordní účast však kapacita zámku nestačila a ten, kdo nechal přihlášku na poslední chvíli tedy bydlel poněkud méně romanticky v asi 50 m vzdáleném hotelu (toho času v rekonstrukci). V tomto ohledu trochu zaostával společenský ruch, protože zámeček se nacházel odlehleji na vyšším kopci a hospody v blízkém okolí byly buď také úplně zavřeny nebo zavíraly se západem slunce, což bylo pro většinu lidí poněkud nedostatečné. Nejbližší a jediná schůdná hospoda byla asi 15 minut chůze z kopce, takže návrat byl navíc zkomplikován terénem. Ale připravený doprovodný program byl natolik bohatý, že další vyžití ani nebylo potřeba. Rekordní nebyl pouze počet účastníků, ale i množství přednášek a zejména rozsáhlá poster session, kterou snad historie Protodnů nepamatuje. Musím přiznat, že 42 přednášek mě ze začátku trochu vyděsilo. Jako zřejmě mnozí další jsem si představila 4 dny strávené v přednáškovém sále. Na tomto místě musím složit poklonu organizátorovi, který program zvládnul poskládat tak, abychom udrželi maximum pozornosti na maximum přednášek. Ty byly vhodně proloženy pauzami na relaxaci s kávou nebo čajem. Prezentovaná témata byla opravdu pestrá, napříč celým spektrem parazitických i volně žijících prvoků od čisté molekulární biologie, samotné studie protozoí až po jejich přenašeče a hostitele. Soubor vybraných abstraktů bude opět otištěn v jednom z čísel časopisu Journal of Eukaryotic Mikrobiology. Také sponzoři dostali svůj prostor, aby nám mohli odprezentovat poslední 9
novinky v přístrojích a poskytovaných službách. Byli jimi firma Olympus (mikroskopy snad není potřeba představovat), KRD molecular technologies (s širokou škálou nových kitů a příslušných přístrojových vybavení), stejně jako Bio Rad a EastPort (jejich služby všichni bohatě využíváme) a v neposlední řadě BioConsult. Úterý, jako oficiálně druhý den konference, byl co do počtu přenášek nejnáročnějším dnem. Začínalo se již v 8 hodin ráno a oficiální konec byl kolem páté hodiny. Náhradou na nás večer čekal bohatý společenský program. Navštívili jsme zámek Raduň, kde jsme mohli obdivovat bohaté expozice. A po setmění jsme přejeli do nedaleké soukromé mokřadní rezervace na lov čolků. Bohužel čolků zde bylo poskromnu, za to jsme měli příležitost si ve velkém počtu prohlédnout kuňky žlutobřiché. Na závěr asi 30 minutového pátrání se jedné skupině skutečně podařilo asi dva čolky odchytit, takže jsme si hromadně prohlédli i je. Pro možné námitky ochránců zvířat musím uvést, že všichni obojživelníci byli po shlédnutí v pořádku vráceni do rybníčků. Třetí den odpoledne, i přes nepřízeň počasí, jsme vyrazili na plánovaný výlet nejprve do Vítkovských železáren. Trochu mě zklamalo, že prohlídka byla poměrně krátká a viděli jsme pouze vnější pece. Vnitřní prostory by byly zajímavější. Následovala asi hodinová naučná procházka po Ostravě se znalým průvodcem, jehož výklad byl sice zajímavý, ale poněkud moc nabitý informacemi. Také bych uvítala aspoň půl hodinový rozchod. Program tak, jak byl naplánován, mi často připomínal tradiční středoškolské třídní výlety. Avšak zaznamenala jsem řadu pozitivních ohlasů lidí, kteří si díky tomu na stará dobrá školní léta zavzpomínali. Vrcholem výletu (v přeneseném slova smyslu i doslova) byl výstup na nejvyšší bod Ostravy haldu Ema ve společnosti biologů z Ostravské univerzity. Výhled na smogem pokrytou Ostravu byl vskutku nezapomenutelný. Po návratu pro nás byla připravená speciální večeře rožněný pašík, pochopitelně s vegetariánských doprovodem a naprosto úžasnými sladkými koláčky a šátečky (ještě teď vzpomínáme!). Tradiční společenský večer se nadmíru vydařil. Přestože mnozí měli přenášky teprve před sebou, nezabránilo jim to protáhnout svou účast do brzkých ranních hodin. Bohužel restaurace po jedné hodině ranní zavírala, takže se nejvytrvalejší museli přesunout na zámecké nádvoří. Myslím, že se večer mimořádně vydařil a budu na něj jako určitě i mnozí další ještě dlouho vzpomínat. Ve čtvrtek po dopoledním běhu přednášek následovalo vyhlášení výsledků. Pravděpodobně pro vyšší účast a vyrovnaný boj byly v kategorii magisterských studentů vyhlášeny tři místa: v kategorii vyhrála Denisa Hladovková s přednáškou Změna pachového profilu myší nakažených prvokem Toxoplasma gondii, hned v závěsu se umístila Eliška Ptáčková, která nám poradila Jak vyzrát na pelobienta (obě výherkyně jsou z PřF UK v Praze) a jako třetí skončila Ingrid Škodová a její Glycerol-3-fosfát dehydrogenáza trypanozomatid z PrF Univerzity Komenského v Bratislavě. V kategorii doktorských studentů se na druhém místě umístila moje maličkost s přednáškou 10
o anaerobní mitochondrii u Mastigamoeba balamuthii. První místo získal Zdeněk Verner z Parazitologického ústavu AV ČR v Českých Budějovic za přednášku s poutavým názvem Dýchací řetězec T. brucei: bludiště nečekaných vztahů. Všichni výherci dostali shodně a poněkud netradičně trochu neprotozoologickou cenu Pohledy z oblak Afrika (knihu úchvatných fotografií od cestovatele Paola Novaresio možná ho někdo z vás zná). Přestože se letos účastnilo 10 posterů, pořadí v této kategorii nebylo nijak stanoveno. foto Iva Rohoušová Po vyhlášení výsledků nastal už tradiční velký předčasný odjezd asi 2/3 účastníků. Bohužel jsem byla mezi nimi, takže mohu pouze zprostředkovaně sdělit, že i závěrečný pěší výlet lesy údolí Moravice se vydařil. Počasí zůstavším skutečně přálo (bylo nejhezčí za celé Protodny) a po návratu na ně čekala odměna v podobě rožněného pašíka (kousků, co se nestačili urožnit předcházející den). Oficiální ukončení bylo následujícího dne po snídani. Nemám sice srovnání s minulými Protodny, ale musím říct, že se sešla skutečně dobrá parta lidí, společenský program byl bohatý a své vyžití si zde musel najít každý. Odvezla jsem si z letošních Dnů jedinečnou řádku zážitků a ještě jednou bych chtěla poděkovat organizátorovi za zvládnutí takového davu vědců a pochopitelně i našim sponzorům i díky nimž se mohou tato každoroční setkání konat. Takže zase za rok přátelé. Mgr. Eva Nývltová PřF UK v Praze 11
Lékařem v Keni příběhy z praxe Keď som prvýkrát písala mail do humanitárnej organizácie Adra, vobec som netušila, že by moje kroky jedného krásneho dňa mohli viesť do Afriky a že spolu so mnou dostane príležitosť v Afrike na chvíľku pracovať aj skupina študentov lekárskych fakúlt. Nevedela som si ani len predstaviť, že ako súčasť výuky Tropickej medicíny na 1. LF budeme mocť vziať potenciálnych záujemcov na praktický kurz do Kene a ukázať im, čo znamená práca lekára v rozvojovej krajine. Naviac, nevedela som si ani len predstaviť, že nás čaká krst ohňom, že budeme pomáhať pri ošetrovaní ľudí po skutočnej katastrofe. Ale to predbieham. Bolo prvého februára, ráno a ja som sa vybrala z domova smerom do Viedne, odkiaľ mi odlietalo lietadlo smer Nairobi. Dedinka Itibo, ktorá mala byť na najbližší mesiac mojím posobiskom, sa nachádza v juhozápadnej Keni. V okruhu najbližších sto kilometrov nie je žiadne zdravotné zariadenie a miestni obyvatelia sú tak plne odkázaní na starostlivosť, ktorú im zabezpečuje česká Adra. Vďaka neutíchajúcej práci a úsiliu pána Aleša Bárty, zdravotníka, ktorý okrem iného pomáhal aj pri ošetrovaní zranených po tzunami, vzniklo v Itibe na miestne pomery až nadštandardné stredisko, ktoré sa podieľa na diagnostike, terapii a prevencii najrozličnejších ochorení. Zároveň slúži aj ako miestne kultúrne centrum, kde sa miestni schádzajú a diskutujú sediac na lavičke v tieni stromov. Skupina študentov medicíny, dr. František Stejskal, dr. Michal Dudek (zubár), Aleš a ja sme boli týmom, ktorý doplnil miestny personál zdravotná sestra Elisabeth, laborant Job a medical officer Joseph. A že sme mali o zábavu postarané! Už od rána sa pred dverami ambulancie kopili pacienti s najrozličnejšími potiažami. Začínajúc respiračnými infekciami, roznymi internými ochoreniami, bolesťami kĺbov a chrbtice, cez drobné či vačšie poranenia (práca s mačetou nie je práve tým najbezpečnejším povolaním, hlavne ak si ju niekde zabudnete a potom si na ňu stúpnete; samozrejme častými pacientmi boli aj nachytaní záletníci ), popáleniny až k tomu najkrajšiemu čo vobec existuje porodníctvu. Michal, myslím, nikdy nezabudne na to množstvo vytrhnutých zubov. Na vlastnej koži sa presvedčil, že černoši majú skutočne tuhé korienky a veru, stálo ho často veľa obratnosti a sily, než zdolal zapálený zub. Súčasťou zdravotného strediska je aj diagnostická laborka, kde sme mali k dispozícii mikroskopy, centrifúgy, základné sérologické testy (HIV, týfus, tularémia) a na moje obrovské potešenie i prístroj na vyšetrovanie hladiny CRP. Rutinne sme spolu so študentami prezerali kvapky a pátrali po plazmódiách, dokonca sme zaviedli aj prezeranie natívov stolice. Odmenou nám bolo, keď sme nejaké to zvieratko skutočne našli mali sme napríklad pozitívny nález Giardia intestinalis. Práca bola občas náročná, a to hlavne podmienkami, 12
v ktorých sme sa ocitli. Afrika má predsa len iný štandard na aký sme zvyknutí u nás, a tak sa nezriedka stávalo, že sme vylučovali maláriu bez elektriky tým, že sme si sklíčka podsviecovali čelovkou a umývali ich v dažďovej vode. foto archiv autora O tom, že v rozvojových krajinách sa može stať čokoľvek a človek musí byť vždy pripravený reagovať podľa akútnej situácie, sme sa presvedčili veľmi rýchlo. V deň mojho príletu sa odohrala najvačšia humanitárna katastrofa v dejinách modernej Kene. V oblasti Nakuru havarovala cisterna s benzínom. K miestu havárie sa zbehla celá dedina s vidinou rychlého zisku a začala z cisterny odoberať utekajúci benzín a prenášať ho v kadejakých nádobkách domov. Muži, ženy, deti. Objavila sa aj miestna polícia s cieľom vyberať poplatky, ktoré umožňovali movitejším čerpať a tým nemajetným už len pozerať s prázdnymi rukami... áno, takáto nespravodlivosť nemože trvať dlho... jeden z prizerajúcich hodil horiacu cigaru do tmavej kaluže či bola tým pravým dovodom nevzdelanosť alebo to bola pomsta, sa už nikdy nedozvieme. 100 mŕtvych na mieste, okolo dvesto ťažko zranených Vlastnými silami, ambulanciu a vrtuľníkmi začali byť pacienti prevážaní do miestnej nemocnice v Molle, lokálnej nemocnice v Nakuru a do Nairobi. Keďže sme v tomto období prechádzali cez Nakuru, rozhodli sme sa s Alešom, že sa zastavíme v miestnej nemocnici. Po dlhej a vyčerpávajúcej komunikácii s riaditeľom nemocnice sme dostali povolenie ísť zmapovať situáciu. Boli sme prvým zahraničným týmom, ktorí prišiel na miesto nešťastia. V nemocnici panoval chaos: pacienti presúvaní z miesta na miesto, nedostatok personálu, nedostatok lekárov, nedostatok ošetrovacieho materiálu... Pred nemocnicou stáli rodiny zranených snažiac sa nazrieť dovnútra a zistiť, či brat, sestra či syn ešte žijú. Dostupný personál nekoordinovane pobiehal okolo bielych černochov, ktorí ležali na posteliach... zakrytí kusom látky a dekami, ktoré sa im chlpami lepili priamo do otvorených rán Pohľad, ktorý mi v pamati utkvie naveky. Po krátkej rozprave s Alešom sme sa rozhodli zorganizovať pomocný tým. Vďake obetavej práci pani veľvyslankyne ČR v Keni, pani Margite Fuchsovej, českej Adre a tiež zamestnancov Delloite and Touche Nairobi, sa nám podarilo zhromaždiť určité množstvo finančných prostriedkov, za ktoré sme nakúpili 13
materiál na prevazovanie pacientov, maste, antibiotiká a infúzie... všetko, na čo sme si len spomenuli. Už za tri dni sme plne vybavení odišli z Itiba do Nakuru. Nedá mi nespomenúť odvahu a obetavosť našich medikov, ktorí takmer bez prestávky ošetrovali zranených. pokračujúc od jednoho tela k druhému. Odmenou nám bolo, keď sme videli, že pod našou starostlivosťou sa rany postupne začínajú hojiť a objavujú sa na nich zárodky novej kože. Veľa ľudí zomrelo aj napriek našej starostlivosti a práci Lekárov bez hraníc z Nairobi. Ale mnoho ostatných podľa mojich posledných informácii prežilo a veľmi dobre sa zotavujú. Odmenou nám bola vďačnosť pacientov a ich rodín... Nikdy nezabudnem, ako nám malé chlapča menom Ray povedalo, že jedného dňa sa stane lekárom, aby mohol iným pomocť tak, ako sme my pomohli jemu. Týmto by som chcela poďakovať všetkým zúčastneným: predovšetkým medikom Barbore Sedláčkovej, Radke Hostašovej, Katke Floreánovej, Anetke Poláčkovej a Jakubovi Moravcovi, ďalej Michalovi Dudkovi, ktorý na chvíľku videl aj iný svet ako stomatologický, dr. Františkovi Stejskalovi, bez ktorého vedomostí a skúseností by sme to určite nezvládli a samozrejme Alešovi Bártovi, bez ktorého by sme sa do Keni nikdy nedostali a bez ktorého by tento úžasný projekt nemohol vobec vzniknúť. foto archiv autora Budeme v práci určite pokračovať, momentálne v Keni trávi stáž už druhá skupina študentov a v zime plánujeme ďalšiu stáž. P.S. A hľadáme parazitológa na diagnostiku! Dr. Jarmila Klieščiková 1. LF UK v Praze a Fakultní nemocnice na Bulovce 14
2008: magistři, doktoři, docenti Mgr Jitka Hlavačková Flebotomové jako vektoři kožní leishmaniózy v Turecku Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Milena Svobodová Kateřina Huňová Taxonomické problémy studia plžů rodu Radix (čeleď Lymnaeidae), mezihostitelů ptačích motolic Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Petr Horák, Vladimír Hampl Alena Jelínková Study of endogenous development the rabbit coccidium Eimeria exigua Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Michal Pakandl Jan Janouškovec The plastid of RM12, the photosynthetic ancestor of Apicomplexa Katedra molekulární a buněčné biologie a biochemie PřF JU, České Budějovice školitel: Miroslav Oborník Jan Mach Funkce mitochondrie při maturaci Fe-S proteinů (Trypanosoma brucei) Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Tachezy Šárka Mašová Hlístice vybraných druhů studenokrevných obratlovců západní Afriky Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Božena Koubková Eva Nováková Arsenophonus, an emerging clade of intracellular symbionts with a broad host distribution Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Václav Hypša Eva Nývltová Charakterizace mitosomů u Mastigamoeba balamuthi Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Tachezy 15
Jana Rádrová Výskyt a rozšíření přenašečů viru Západonilské horečky v České republice Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Votýpka Jana Szabová Kinetoplastida komárov: prenos a prirodzení hostitelia Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Milena Svobodová Veronika Šeblová Hostitelské preference přenašečů West nile viru v ČR a leishmanií v Turecku Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Votýpka Romana Vlčková Taxonomic revision of tapeworms from genera Oncodiscus, Tetrapapillocephalus and Bothriocephalus (Bothricephallidae) from lizardfishes of the genus Saurida Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Roman Kuchta Jindřich Volný Odpověď lidského organismu na latentní toxoplasmózu Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Jaroslav Flégr 16
PhD Radim Blažek Výskyt a distribuce mnohobuněčných parazitů ve společenstvech hostitelských ryb Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar Martina Dávidová Analýza vybraných ekologických a evolučně-behaviorálních aspektů v systému parazit-hostitel Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar Vít Dvořák Intraspecific variability of Phlebotomus sergenti, a major vector of Leishmania tropica Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Petr Volf Iveta Hodová Analýza významných povrchových struktur vybraných taxonů cizopasníků s využitím skanovací elektronové mikroskopie Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar Jitka Hostomská Antigenic and enzymatic properties of sand fly saliva Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Petr Volf Miloslav Jirků Systematics, biology, phylogeny & host-parasite interactions of coccidia & cryptosporidia (Apicomplexa) of Anura (Amphibia) Ústav parazitologie, VFU Brno školitel: David Modrý Martin Kašný Peptidázy motolic Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Libor Mikeš Martin Kostka Molecular phylogeny of selected protists Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jaroslav Flégr Iva Přikrylová Morphometrical variability of the hard parts of the Monogeneans belonging to the family Gyrodactylidae Beneden and Hasse, 1864 Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar 17
Michal Sloboda Harmless parasites with lifelong guarantee? Hemogregarine infections in boid and pythonid snakes Ústav parazitologie, VFU Brno školitel: David Modrý Jan Štefka Host specificity, genetic variability and genealogy in populations of model parasite species Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Václav Hypša, školitel-specialista: Tomáš Scholz Andrea Valigurová Comparative morphology of developmental stages of gregarines and cryptosporidia with an emphasis on host-parasite interactions Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Břetislav Koudela habilitace Miroslav Oborník Sekundární endosymbióza a evoluce eukaryot obor: Molekulární a buněčná biologie a genetika PřF JU, České Budějovice 18
2008: profesorem jmenován Jan Tachezy doc. RNDr. Jan Tachezy jmenován profesorem pro obor parazitologie s účinností od 20. května 2008 Honzu Tachezyho jsem poprvé potkala na začátku devadesátých let minulého století na jedné z tehdy četných a velice příjemných oslav katedry parazitologie. Dnes už si samozřejmě nepamatuji, co se tehdy slavilo, ale přesně se mi vybavuje můj první dojem z jeho osobnosti. Vrátil se právě ze své poslední stáže v Paříži a tak nějak z té tehdejší společnosti Viničních parazitologů vyčníval. Nemyslím, že to bylo jen kvůli jeho výšce, či zrzavému plnovousu. Vyzařovalo z něj napětí, nervozita, nadšení a optimismus zároveň. V té době byl plný plánů a nápadů pro své budoucí projekty (což je ostatně dodnes). Honza si v rámci laboratoře Profesora Jaroslava Kuldy začal v té době budovat vlastní skupinu a začal zavádět moderní molekulárně biologické a biochemické přístupy ke studiu biologie prvoků. Toto zaměření pak přivedlo do jeho skupiny i mě, abych pod jeho vedením pracovala na své disertační práci. Mohla jsem tak být svědkem vznikání dnes již etablované a úspěšné laboratoře. Hlavním zájmem Honzova výzkumu se zpočátku stal metabolismus železa a význam železa pro biologii trichomonád. Postupem času se ukázalo, že železné téma může mít daleko širší dosah. Výzkum málo studovaných organizmů často svádí k tendenci potvrzovat, či vyvracet zda operují stejnými biologickými principy, které jsou známé u standardních modelů, jako jsou například kvasinky nebo lidské buňky. Honza těmto svodům nepropadl. Naopak se mu pomocí jeho výzkumu na trichomonádách a giardiích podařilo navrhnout hypotézu vzniku tak důležitých organel, jako jsou mitochondrie. Železné proteiny se totiž ukázaly být vhodným markerem pro studium evoluce organel, jako mitochondrie, hydrogenosomy či mitosomy. 19