SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA Podmínky ukončení Napsání písemného testu s min. úspěšností 60%. Forma testu bude částečně esejová a částečně zaškrtávací. Ing. Martin Musil FM VŠE J. Hradec e-mail: musil@fm.vse.cz tel.: 384 417 245 V případě neúspěchu je možné test 1x opakovat. Výsledkem bude zápočet za 3 kredity. Veškeré informace, včetně termínů a výsledků testů, najdete na K:\PED\SOPFM\verejny\spolecna_vyuka_CB\ZS_0910\1_rocnik\ Zaklady managementu Neznalost informací zde uvedených neomlouvá! Co je to management? - různé, odlišné definice - neexistuje jednoznačné a všeobecně platné chápání pojmu Často: 3 různé definice pojmu dle toho, zda zdůrazňují: vedení lidí, nebo specifické funkce vykonávané vedoucími pracovníky, nebo účel a používané nástroje. Co je to management? II) Management jako funkce vykonávané vedoucími pracovníky - zvládnutí plánovacích, organizačních, personálních a kontrolních činností pro dosažení cílů organizace. I) Management jako vedení lidí - Volná interpretace Americké manažerské asociace ( umění dosahovat cíle organizace rukama a hlavami jiných ) Co je to management? III) Management dle účelu a nástrojů - soubor přístupů, názorů, doporučení a metod, které využívají vedoucí pracovníci ke zvládnutí specifických činností (směřujících k dosažení cílů organizace). Existuje jen jeden správný způsob managementu? Nikoliv! Moderní management má vícero podob a žádná nepatří k významně preferovaným. 1
Chápání a záběr pojmu management: vykonavateli managementu jsou lidé (manažeři) M je obsahovou náplní značně obecnou disciplínou se širokým záběrem M lze aplikovat na různých organizačních úrovních obecným posláním M činnosti je dosažení úspěšnosti organizace. Management je vědou i uměním. M tvoří také podstatnou část poznatků potřebných pro podnikání. Podnikání si ale nevystačí jen s poznatky managementu. Management je proces interního působení na chování organizace tvořený několika složkami, jejichž logická provázanost musí zajistit, aby reakce organizace na vývoj okolí byla účelná a efektivní. 4 základní složky managementu: plánování organizování vedení kontrola a řízení. a Organizování mají statický charakter smyslem je vytvořit předpoklady pro úspěšné dosažení cílů organizace. Vedení a Kontrola a řízení mají dynamický charakter úkolem je zajistit předpoklady výše, aby cíle bylo skutečně dosaženo. Konečné chování organizace je výsledkem spolupráce všech osob v organizaci. Sestavení plánu chování organizace je postup, který vychází z vytyčených cílů. Na konci tohoto postupu je komplexní představa o ideální cestě k nim (příp. s alternativními cestami). Plán je v podstatě seznam činnsotí, které musí organizace provést, aby dosáhal vytyčeného cíle. Vše je seřazeno do časového rámce v logickém návazném pořadí. Je východiskem pro realizaci všech dalších kroků (procesu managementu). Hlavní úlohou je navrhnout cíl a představu o co nejlepší cestě k jeho dosažení -> plán. Slouží také pro průběžnou kontrolu. Organizování Pro každou plánovanou činnost je třeba zajistit, aby při jejím zahájení byly k dispozici potřebné zdroje. Smyslem O je zajistit ve vazbě na obsah plánu takové uspořádání všech zdrojů, které má organizace k dispozici. Tyto zdroje mají většinou omezenou kapacitu -> ztěžuje situaci. Každý zdroj by měl být co nejlépe využit pro dosažené cílů. 2
, Organizování Musí respektovat hierarchickou skladbu cílů a tomu odpovídající rozčlenění procesu managementu do 3 základních úrovní (viz obr.). - nositelé procesu managementu Vystupují vůči pracovníkům organizace plnícím úlohy jako nadřízení. To jim umožňuje uplatnit mocenskou autoritu. Vztah nadřízený-podřízený představuje základnu pro využití metod a technik, které se uplatňují při působení dalších dvou složek: - vedení - kontrole a řízení. Vedení Je nutné, aby všichni usilovali o dosažení cílů aktivně, s využitím svých schopností a znalostí. Smyslem vedení pracovníků je zvolit takové nástroje emočního působení na pracovníky, které je přesvědčí, aby se individuálně ztotožnili s cíly organizace. Efekt vedení pak spočívá v tom, že lidé přijmou cíle organizace za vlastní. To je možné pouze individuálním přístupem, znalostí svých podřízených a znalostí patřičných technik a nástrojů. Kontrola a řízení Plán představuje ideální cestu ke zvolenému cíli. V reálu dochází k odchylkám od předpokládaného vývoje. Kontrola je metodickým nástrojem, který umožňuje pasivně zjistit vznik odchylky mezi plánem a skutečností. Efektivní kontrola je pouze tehdy, podaří-li se zároveň odhalit příčiny vzniku odchylek. Řízení na kontrolu navazuje aktivně (bez ní nelze řídit), provedením takového zásahu do vnitřního prostředí organizace, který příčinu eliminuje nebo výrazně omezí její negativní působení. Výjimečně je také možné upravit plán, aby se přiblížil skutečnosti. Historický vývoj managementu Nejrozvinutější formou organizace je pravděpodobně armáda. Obecné principy se používají v jakékoliv organizaci. Klasická teorie M Hledání podmínek pro zvyšování produktivity. - pravidla efektivní organizace práce - racionální využívání pracovních prostředků pracovní silou. Henri Fayol zakladatel evropské školy (1841-1925) Vymezil 4 základní manažerské aktivity Vymezil 14 základníchp rincipů managementu. 3
Americká škola - F.W. Taylor (1856-1915) Experimenty, které usilovaly o odhalení zákonitostí racionalizace pracovních postupů -> teorie vědeckého managementu Spíše než k teorii inklinovali k vědeckým experimentům. Americkou školu F.W. Taylora v Československu zpopularizoval především T. Baťa. F.W.T. se zabýval např. snímky pracovního dne a vyvodil některá doporučení. Výsledky: + zvýšení produktivity práce + zvýšení příjmů - sociální rozbroje. Tyto principy klasické školy však již dnes většinou zastaraly. Behavioristická teorie M Klasická teorie předpokládala, že: lidé pracují neradi a je třeba je nutit lidé dávají přednost být přesně řízeni, nechtějí převzít odpovědnost lidé jsou zainteresováni především finanční odměnou. Nově: člověk nesmí být posuzován jako součást pracovního stoje, ale jako myslící inteligentní bytost. Elton Mayo (1880-1949) (spokojenost na pracovišti apod.) Systémové teorie a situační teorie M Rozvoj informačních technologií a nové znalosti (i díky válečným operacím). Pro výkon řídících činností je třeba znát zákonitosti řízených subsystémů. Objevil se aparát pro modelování důsledků zjištění stavu dříve, než se začne uvádět do života. Současný M (nové teorie M) Klasifikace manažerských přístupů (pro zavedení určitého řádu): procesní přístupy psychologické-sociální přístupy systémové přístupy kvantitativní přístupy empirické přístupy. Současný M (nové teorie M) Nové výzvy a problémy (např. zvyšující se dynamika změn). Nové problémy jsou často globální. Moderní M není názorově homogenní. -> proto vyžaduje kritické myšlení a schopnost orientace v konkrétní situaci. Vývoj ukázal také na potřebnost teorie pro manažerskou praxi. Teorii je nutné znát, ale nelze jí slepě věřit. 4
Výkon jednotlivých složek procesu managementu je zajišťován zvláštní skupinou pracovníků - manažeři. Ovlivňují průběh celého procesu. Obr: skladba profesní způsobilosti manažerů Management je proces Manažer je osoba zodpovědná za provádění tohoto procesu způsobem, který zajistí účelné a efektivní splnění společného poslání organizace. Nutnost potřebné profesní způsobilosti. V profesní způsobilosti lze vyčlenit 3 složky: Technickou spočívá ve znalosti nástrojů, metod a technik moderního M a v dovednostech jejich adekvátního využití v určité situaci Humanitní spočívá ve schopnosti umět to s lidmi, aktivně ovlivňovat jejich chování v zájmu plnění poslání organizace Koncepční představuje umění vidět širší systémové souvislosti dopadů rozhodnutí. jsou dnes tlačeni zejména úkoly: - dosáhnout plánovaných cílů při co nejnižších nákladech - zajistit konkurenceschopnost organizace - prosadit účelnost a efektivitu v provádění všech aktivit organizace. Manažer se dostává do role kouče. Chování lidí v organizaci je rozhodujícím činitelem pro její úspěšnost. Umění manažera působit na žádoucí projevy pracovního chování jednotlivců souvisí také s jeho znalostí pracovní psychologie a sociologie chování pracovních skupin. Vůči svým spolupracovníkům zastává manažer několik vzájemně odlišných rolí viz následující obr. 5
Manažer musí umět také strategicky myslet správně vytýčit cíle organizace a vymezit k nim správnou cestu. K tomu musí umět přesvědčit své podřízené, aby plně přispívali k dosažení tohoto cíle. Dobrý manažer je tedy stratég i politik. Musí se vždy opírat o mocenskou autoritu. Neměla by být dána ani tak formální postavením v organizaci, ale zejména jeho schopnostmi, znalostmi a dovednostmi. Nově musejí manažeři např. řešit společensky odpovědné chování organizace. K posunu došlo také v chápání vztahu nadřízený-podřízený (čím vyšší kvalifikace pracovníka, tím se může stát rovnocenným partnerem manažera a ne pouhým vykonavatelem příkazů). Nástup nových informačních technologií - omezil monopol na informace, který manažeři měli dříve - přináší nové nároky pro využití těchto technologií. Manažerské role (H. Mintzberg) Přínosné pro charakteristiku práce vrcholových vedoucích pracovníků. Realitu činnosti vedoucích pracovníků lze shrnout do 10 rolí. Ty lze klasifikovat do 3 skupin: 1) skupiny interpersonálních rolí 2) skupiny informačních rolí 3) skupiny rozhodovacích rolí. Manažerské role Interpersonáln lní role: - vyplývají z formální pravomoci a zodpovědnosti - jde o tři dílčí role: -> představitel organizace -> vůdce -> spojovací článek. Informační role: - při vytváření, sběru, přenosu, třídění, filtraci a využití dat a informací - tři dílčí role: -> monitor, šiřitel (=rozsévač), mluvčí Manažerské role Rozhodovací role: - na základě informací a znalostí - 4 dílčí role: -> podnikatel -> řešitel problémů -> alokátor zdrojů -> vyjednavač. Role jsou vzájemně propojené, překrývají se a je třeba je sladit. Management nepodnikatelských organizací Každá organizace má své poslání, cíle a vymezené kroky k jejich naplnění -> v tom se obecné principy managementu neliší. Uplatňování určitých teoretických aspektů je však odlišné. NO musí mít t stejně jako podnikatelský subjekt: - jasně a jednoznačně definovány cíle - dobře specifikované procesy k dosažení cílů - vymezené oblasti odpovědnosti a pravomoci - schopné a kompetentní vedoucí pracovníky. 6
Management nepodnikatelských organizací Odlišnost je dána především jiným společenským posláním jinak nastavené cíle kultura vnitřního prostředí, sociální klima apod. většinou vychází z jiné soustavy hodnot. Vedoucí pracovníci jsou častěji než dle svých manažerských způsobilostí vybírání dle osobních kontaktů, schopností zabezpečit v daném okamžiku stabilitu organizace, či jejich specializace shodné s posláním organizace. Management nepodnikatelských organizací Kvůli možností zneužití pravomocí existují procesní pravidla. Často jsou však nedostatečně účinná. Zato působí na ztuhlost, zkostnatělost fungování organizace. Větší obavy z trestu za omyl místo motivace k výkonu. Vliv mocenských skupin. U některých NO je výkon funkce vázán na určité časové období nebo politický vývoj. Manažerské funkce Praxe ukázala, že manažerská práce má typickou skladbu, resp. strukturu činností. Logice plán zajištění zdrojů rozhodnutí ověření odpovídají koncepty manažerských funkcí a rolí. Manažerské funkce = typické činnosti, které by měl vedoucí pracovník účelně vykonávat k zajištění úspěchu své práce. Jednotlivé funkce musejí být vyvážené. Hlavní manažerské funkce Organizování Personální zajištění Vedení (lidí, vč. motivování) Kontrola Srovnejte 4 základní složky managementu plánování organizování vedení kontrola a řízení. Hlavní manažerské funkce Komunikace v manažerské praxi Manažerská práce je založena na vzájemné spolupráci lidí. Vždy jde o komunikační procesy. Dobrá manažerská práce je podmíněna i uměním komunikace! 7
Považováno za nejnáročnější a nejdůležitější funkci. Zahrnuje stanovení cílů a prostředků k jejich dosažení. Výsledkem je plán = promyšlený postup, jak dosáhnout stanovených cílů. - čeho chceme dosáhnout - jak toho chceme dosáhnout. Plán může mít řadu způsobů vyjádření. Plán n je tedy záměr: z - na dosažení účelu řízeného procesu - ve stanoveném časovém horizontu - na požadované úrovni. Plánovací proces Může být charakterizován dle 2 základních hledisek: 1) časový horizont 2) úroveň rozhodovacího procesu Z hlediska časového horizontu 3 základní úrovně plánování: dlouhodobé střednědobé Krátkodobé. Plánovací proces Z hlediska úrovně rozhodovacího procesu: strategické plánování (dlouhodobý charakter, komplexní přístup, realizováno na vrcholové úrovni řízení) taktické plánování (vychází ze strategického, specifikuje a konkretizuje cíle a prostředky k uskutečnění cílů pro určitou vymezenou dobu, realizováno na střední úrovni) operativní plánování (vychází z taktického a konkrétních podmínek a zdrojů, krátkodobý charakter, určuje činnosti jednotlivců či skupin, realizováno nejnižší úrovní M). 1) CíleC = žádoucí stav, jehož chce organizace dosáhnout Jsou formulovány v různé míře obecnosti (obecné x specifické). Mohou mít různou hierarchickou strukturu, např.: 1) CíleC Existuje také určitá metoda Řízení podle cílů (MBO). = vyjadřují dlouhodobý rozvojový program a způsob činnosti organizace - vztahují se ke strategickému plánování - vymezení se vůči okolí -> strategický plán. 8
Strategický plán fáze tvorby: a) analýza výchozí situace b) stanovení vize c) formulace cílů d) formulace strategie e) realizace strategie f) kontrola. V reálu dochází k jejich prolínání. Ad a) Analýza výchozí situace Zahrnuje: - analýzu vnitřního prostředí - analýzu vnějšího prostředí (makrookolí) - stanovení pozice organizace. Pro analýzu vnějšího prostředí lze použít PESTE analýzu (politicko-právní, ekonomické, společenské, technologické a environmentální prostředí). Pro mikrookolí (dodavatelé, veřejnost, klienti, konkurence) např. Porterův model pěti sil. Ad a) Analýza výchozí situace Vliv vnitřních a vnějších faktorů a externího okolí: SWOT analýza Ad c) Formulace cílů Rozpracováním vize. Strategické cíle -> taktické cíle -> operativní cíle (konkrétní, s určením vazeb, odpovědnosti za plnění, termínu a způsobu kontroly). U neziskových organizacíčastěji problém s formulací cílů a zejména možností jejich hodnocení. Příklad? Ad d) Formulace strategie Často více možností, jak zlepšit své postavení. Pro konstrukci strategických scénářů existuje více způsobů, typickým rysem většiny je snaha o určení konkurenční výhody. Různá hlediska pro tvorbu strategií: - S nízkých nákladů - S diferenciace - S ohnisková Ad d) Formulace strategie Různá hlediska pro tvorbu strategií: - S ofenzivní - S mírně ofenzivní - S defenzivní - S zůstatková - růstové S aj. 9
Ad f) Kontrola Měla by probíhat ve 3 časových obdobích: - předběžná (po vypracování plánu - reálnost) - průběžná - následná. Uvedené etapy nelze považovat za striktní, reálné situace vyžadují umění pružně reagovat na změny a výzvy. 10