Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů

Obsah Úvod 3 Příprava obnovovaných ploch 3 Výběr metody obnovy a cílové vegetace 5 Popis metod obnovy 6 Výsev semen a směsí osiv 6 Rozmetání (rozprostření) biomasy bohaté na semena 7 Speciální techniky na ochranu proti erozi a vysychání 8 Obnova stanovištně specifickým rostlinným materiálem 9 Přirozená sukcese 9 Management po obnově 10 Management ve fázi zakládání porostu 10 Přechod na obvyklý management 12 Autoři textu a organizace zapojené do projektu SALVERE 13

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Úvod Obnova polopřirozených travních porostů je již řadu let úspěšně realizována na mnoha různých místech po celé Evropě. Úspěšnost obnovy velmi závisí na různých faktorech: vhodné přípravě obnovovaných ploch, výběru optimální metody obnovy a cílového společenstva a zavedení správného managementu. Použití semen regionálního původu k založení druhově bohatého travního porostu přispívá ke zvýšení biologické diverzity v regionu. Vyvíjející se druhově bohatý porost může zajistit různé ekosystémové služby, jako zadržení vody, fixaci uhlíku (CO 2 ) a produkci kyslíku. Druhově bohaté travní porosty jsou navíc kulturním dědictvím, obohacujícím kvalitu života člověka. Další informace viz Scotton et al. (2012). Příprava obnovovaných ploch Prvním krokem při obnově a zakládání travních porostů a důležitým faktorem pro její úspěšnost je zhodnocení obnovované plochy a její příprava. Pro úspěšnou introdukci nových druhů do druhově chudých travních porostů je třeba snížit konkurenci stávající vegetace speciální mechanizací (např. smyky, brány, rotavátory nebo stroje pro pásové přísevy). Úplné zničení travního drnu lze provést orbou. Konkrétní hodnocení ukazují, že čím je silnější zásah a narušení drnu, tím je vyšší úspěšnost a rychlejší uchycení přenesených druhů. 3

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Obracení půdy orbou nebo rotavátorováním je standardní metodou obnovy bývalé orné půdy. Tyto půdy se obyčejně vyznačují vysokou koncentrací půdního fosforu a dalších živin. Jednoduchou, ale časově náročnou metodou ochuzení půdy o živiny je jedno- až dvouleté polní hospodaření bez hnojení. Poměry na plochách s vysokým obsahem živin a semen plevelů ve svrchní vrstvě půdy mohou být zlepšeny hlubokou orbou (rigolováním) nebo obrácením půdních vrstev. Vrstvy půdy bohaté na živiny a diaspory plevelů jsou přitom ukládány hlouběji, zatímco spodní, živinami chudá vrstva se ocitá nahoře. Vzhledem k zákonu o ochraně půdy může být rigolování zakázáno. Včasné vláčení půdy za suchých podmínek podporuje vzejití plevelů a tím i ochuzení půdní semenné banky; plevele pak mohou být před setím zničeny mechanicky. Zvláště v uniformních exponovaných oblastech a na nevyvinuté půdě s extrémními stanovištními podmínkami (např. v důlních oblastech) může být úspěšná obnova posílena vytvořením bezpečných míst s příznivými podmínkami pro klíčení a ujímání druhů. Kromě strukturování terénu brázdami může být členitějšího povrchu docíleno pomocí velkých kamenů nebo bloků vegetace (travní drny, křoviny atd.). Pro usnadnění kolonizace obnovovaných stanovišť se doporučuje výsev krycí plodiny nebo aplikace vrstvy mulče. 4

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Výběr metody obnovy a cílové vegetace Výběr vhodné metody obnovy závisí na daném cíli (např. kompenzační opatření, ochrana přírody, prevence eroze, rekreace) a na specifických výchozích podmínkách (nevyvinuté půdy, orná půda, degradovaný travní porost). V úvahu se musí vzít také dostupnost mechanizace a materiálu, praktičnost, náklady, možné další využití a očekávaný způsob managementu. Výběr odpovídající cílové vegetace závisí také na specifických stanovištních podmínkách, zejména na zásobě živin v půdě a hydrologických poměrech, ale také na specifických cílech obnovy. Jsou-li cílem kompenzační opatření nebo obnova lokalit soustavy Natura 2000 a dalších chráněných území, musí být obnovena specifická rostlinná společenstva vysoké přírodní hodnoty. Proto je nutné používat regionální materiál vysoké kvality, pokud jde o počet a podíl cílových druhů, aby se vyvinula rostlinná společenstva s charakteristickým druhovým složením. Nejvhodnější jsou přímo sklizené směsi semen z blízkých zdrojových ploch se srovnatelnými stanovištními podmínkami. Jestliže je cílem obnovení funkcí krajiny (např. propojenost biotopů, stanoviště pro živočichy), musí rozvíjející se vegetace splňovat specifické požadavky (např. cílových živočichů), a tím přispívat ke zvýšení biologické diverzity nebo propojenosti biotopů v regionu (např. polní okraje). K těmto účelům musí být vybrány vhodné cílové rostlinné druhy i společenstva, pro jejichž obnovu bude dostupný rostlinný materiál ze zdrojových ploch v regionu nebo z regionálního množení semen. Pokud obnova následuje po zásazích při výstavbě infrastruktury, musí být zajištěno použití stanovištně specifických druhů regionálního původu i množení, aby byly ochráněny regionální ekotypy a poddruhy a byl zaručen rychlý rozvoj vegetace a ochrana před erozí. V tomto případě není nezbytné soustředit se na obnovu vzácných a ohrožených druhů rostlin. Jsou-li cílem obnovy možnosti rekreace a zvýšení kvality života v regionu, měl by být hlavní důraz kladen na estetické požadavky (množství kvetoucích rostlin, různorodá struktura) a nízké náklady na údržbu. Musí být však zajištěno, že jsou používány stanovištně specifické druhy a semena regionálního původu i množení. 5

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Popis metod obnovy Výsev semen a směsí osiv Směsi osiv mohou být složeny ze semen druhů jednotlivě množených v semenářských kulturách nebo získaných přímou sklizní výmlatem, kartáčováním nebo vysáváním přirozených porostů. Výsevní množství (v závislosti na obsahu čistých semen v materiálu k obnově) se pohybuje mezi 2 a 5 g.m-2. Použitím tohoto doporučeného množství bylo i v extrémních stanovištních podmínkách (např. vytěžené plochy) dosaženo velmi dobrých výsledků. Na extrémních lokalitách ve vysokohorských podmínkách se může výsevek zvýšit až na 15 g.m-2. Směsi osiv s nižší čistotou je možné vysévat v množství až 25 g.m-2, přičemž skutečné vyseté množství semen by mělo činit 2 000 až 5 000 klíčivých semen na m². Semena by měla být vyseta na povrch půdy. Aby se zajistilo rychlé a úspěšné vzcházení, měla by být semena v konečné fázi zatlačena do půdy profilovanými válci (prizmatické nebo cambridgeské válce atd.). V případě ručního výsevu nebo hydroosevu mohou být profilované válce použity i před setím, aby se vytvořila drobtovitá struktura půdy. Výsev semen a směsí osiv může být realizován těmito metodami: 6 ruční výsev, výsev pomocí secích strojů a rozmetadel, přísev, výsev po mechanickém narušení rotavátorem, výsev mokrou cestou nebo hydroosev.

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Rozmetání (rozprostření) biomasy bohaté na semena Na rozdíl od nastlání vrstvy mulče z důvodu protierozní ochrany je u této metody hlavním cílem přenos diaspor obsažených v seně. Množství materiálu nezbytného pro provedení obnovy se vypočítává z obsahu semen v seně nebo zeleném seně. Posouzení není snadné, zejména u čerstvého pokosu, protože množství semen je závislé na typu vegetace, době sklizně a sezónních klimatických podmínkách. Pokud seno neobsahuje dostatečné množství semen nebo v něm chybí cílové druhy, doporučuje se následný přísev stanovištně specifické směsi semen z regionálního množení. Poměr velikosti zdrojové plochy k obnovované ploše je závislý na produkci biomasy, obsahu semen a nebezpečí eroze. Pohybuje se v rozpětí od 1 : 2 (např. u vegetace s vysokou produkcí biomasy a velkým obsahem semen) až po 8 : 1 (u nízké vegetace s malou pokryvností, např. u suchých travních společenstev). Na plochách ohrožených erozí nebo vysycháním se doporučuje aplikovat 1 2 kg čerstvé biomasy na m², což představuje nastýlku na výšku 5 10 cm. Vzhledem k tomu, že semenný potenciál zeleného sena je obvykle velmi vysoký, může se na plochách, které nejsou ohroženy erozí, snížit aplikované množství na 0,5 1 kg čerstvé biomasy na m², tj. aplikace na výšku 3 5 cm. Aplikovaný čerstvý materiál se při sesychání přizpůsobuje struktuře půdního povrchu, což znesnadňuje jeho odvanutí větrem. U sena je k tomu nutné, aby nejdříve navlhlo (deštěm, rosou) a následně dosychalo až na obnovované ploše. Obecně platí, že jemný materiál by měl být rozprostřen v tenkých vrstvách, aby se zabránilo jeho zahnívání. K obnově může být použita biomasa bohatá na semena, sklizená v různé formě: zelené seno, seno, výdrolky ze sena, shrabaný materiál. 7

8 Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Speciální techniky na ochranu proti erozi a vysychání Povrch obnovované plochy může být po výsevu chráněn proti větrné a vodní erozi, ale i proti vysychání různými organickými materiály, jako je zelené seno, seno nebo sláma, které by však již neměly obsahovat žádná semena. Ochranný efekt mulče spočívá ve snížení kinetické energie dešťových kapek. Kvalita mulčovacího materiálu, zejména poměr uhlíku a dusíku (C/N), hraje rozhodující roli pro vývoj rostlin. Především na živinami chudých půdách je vhodnější strukturálně bohatý, dlouhostébelný materiál s vyrovnaným poměrem C/N (např. pokos z bohaté bylinné louky) než například sláma, protože dusík při rozkladu slámy využívají mikroorganismy a není tak k dispozici vyvíjející se vegetaci. Při použití vrstvy slámy na živinami chudých půdách se doporučuje přidání malého množství organických hnojiv, aby byl zajištěn optimální vývoj vegetace. Jestliže se však použije seno nebo zelené seno, je vývoj klíčících semenáčků podpořen živinami uvolňovanými při jeho rozkladu. Kromě toho jsou přeneseny mikroorganismy a drobní živočichové, kteří podporují recyklaci organického materiálu a vývoj půdy. Pro optimální růst by výška mulčovací vrstvy neměla přesáhnout 3 5 cm. Tlusté vrstvy mulče podporují růst trav a brání rozvoji mnoha bylin. Ideální objem materiálu k pokrytí 1 m² obnovované plochy je 500 700 g suché hmotnosti v suchém, a 300 500 g suché hmotnosti ve vlhkém podnebí. Obecně se na ochranu proti erozi a vysychání doporučují tyto metody: výsev s použitím mulče (výsev s nastýlkou), mechanizovaný výsev s mulčem, podsev do krycí plodiny, výsev s použitím mulče a organických biologicky rozložitelných geotextilií, zimní výsev.

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Obnova stanovištně specifickým rostlinným materiálem Výsadba rostlin jednotlivých druhů nebo použití travních drnů či vrstvy půdy jsou obecně méně používané metody, protože jsou nákladnější než např. přenos sena nebo výsev s použitím mulče. Ale v kritických místních podmínkách jsou výhodné, protože zkracují dobu vývoje rostlin, které již překonaly obzvláště citlivé fáze klíčení a juvenilního růstu: výsadba jednotlivých druhů, přenos travního drnu (travních bloků), rolované travní koberce, rozprostření svrchní vrstvy půdy bohaté na semena. Přirozená sukcese Plochy, které nejsou ohroženy erozí a nacházejí se v blízkosti potenciálních zdrojů semen, jsou kolonizovány v závislosti na místních podmínkách a spontánních sukcesních procesech. Důležitý je výběr vhodných ploch, který s ohledem na velikost a umístění plochy, různorodost substrátu a reliéfu, ale i prostorovou nebo funkční spojitost se zdroji semen umožňuje do jisté míry ovlivnit směr a rychlost vývoje. Na živinami bohatých místech v blízkosti příslušné vegetace musí být stále monitorováno, zda se na plochu nekontrolovaně nešíří problematické druhy (např. invazivní neofyty, silně konkurenční ruderální druhy). Kombinací aktivního přenosu druhů zvolenou metodou obnovy a spontánních procesů kolonizace ( free power of nature "mocná síly přírody") se může vyvinout strukturálně a druhově bohatá vegetace, především na půdách s nedostatkem živin nebo půdách nevyvinutých. 9

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Management po obnově Obnova není jen několik počátečních zásahů na obnovované ploše, ale je to víceméně trvalý aktivní proces. Obecně musíme rozlišovat mezi fází ošetřování porostu po jeho založení a obvyklým managementem lokality. Správný management během fáze zakládání je pro úspěch obnovy nezbytný. Během prvních měsíců (roků) po počátečním zásahu musí management umožnit uchycení přenesených druhů a jejich další rozšíření. Na lokalitách ohrožených erozí musí vést především k dosažení pokryvnosti porostu, která je účinnou protierozní ochranou. Management ve fázi zakládání porostu Během fáze ošetřování porostu po jeho založení může být uchycení a rozšíření cílových druhů podpořeno kombinací kosení a následné pastvy, případně celoroční pastvou. Na nově vytvořených travních porostech se však musí s pastvou počkat, dokud není dostatečně zpevněná půda. V závislosti na místních podmínkách a hmotnosti pasoucích se zvířat to může být 1 2 roky po obnově. Pokud na lokalitu pronikají invazní neofyty např. netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), křídlatky (Reynoutria spp.), rukevník východní (Bunias orientalis) nebo další nežádoucí rostliny, je nezbytný cílený management k jejich potlačení: jednotlivé rostliny mohou být vytrhány ručně, malé výměry např. překryty černou folií. V krajním případě přichází v úvahu i selektivní postřik herbicidem (na bázi glyfosátu). Vytvoření druhově bohatého travního společenstva na nevyvinuté půdě chudé na živiny vyžaduje na začátku vývoje obvykle menší managementové úsilí než obnova bývalé orné půdy, bohaté na živiny a silně zaplevelené. Kosení je doporučováno, jen pokud se na lokalitu dostanou problematické a konkurenčně silné druhy. 10

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Lokality pokryté vrstvou mulče mohou rychle kolonizovat pionýrské lesní druhy z blízkého okolí, proto se zde už ve druhém roce doporučuje management. Pokud se na nevyvinutou půdu rozprostře v silnější vrstvě svrchní vrstva půdy bohatá na živiny, může být kosení jednou nebo dvakrát ročně nezbytným opatřením pro potlačení klíčících plevelů. Na bývalé orné půdě nebo úhorech je ošetřování nezbytné již v samotném roce obnovy (pokud se uskutečnila na jaře) nebo příštím rokem (pokud se uskutečnila na podzim). Zvláště na orné půdě může být uchycení cílových druhů travního společenstva ohroženo klíčením semen plevelů z půdní semenné banky nebo imigrací invazních druhů z přilehlých lokalit. První seč je nezbytná, jakmile je vegetace zapojená a není vidět holá půda. V závislosti na úrodnosti lokality může četnost sečí vzrůst na 3 nebo 4 za rok. Cílové druhy nejsou kosením poškozeny, protože jsou většinou ve stádiu přízemní růžice nebo v juvenilním stádiu. Ani v případě, že cílové druhy již v době seče kvetou, nejsou v porostu potlačeny, ale defoliace podpoří růst jejich vegetativních orgánů a kořenového systému. Plevele jsou však k seči odolné méně a jsou jí účinně potlačovány. Při obnově degradovaných travních porostů je nejdůležitější narušení travního drnu. Management během fáze zakládání porostu by se měl zaměřit na potlačování obrůstajících trav a klíčících plevelů z půdní semenné banky. Na vysoce produktivních lokalitách se doporučuje odvoz biomasy jako opatření ke snížení konkurenční schopnosti a ke snížení množství živin. Výška seče přibližně 10 cm zabraňuje narušení vyvíjející se cílové vegetace. 11

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Přechod na obvyklý management Pokud vývoj směřuje k zamýšlenému cílovému společenstvu, může se druhým nebo třetím rokem začít s obvyklým managementem. Typ managementu musí být vybrán podle úrodnosti lokality a zamýšlené cílové vegetace. Kosení je často nejlepším způsobem údržby druhově bohatého polopřirozeného travního porostu. Frekvence a termín seče, případně hnojení, musí být zvoleny podle standardního managementu cílové vegetace. Na půdách bohatých na živiny by neměla být frekvence sečí nízká, seče by neměly být posouvány do pozdních termínů, aby se nepodporovala dominance trav. Na těchto lokalitách je tradiční kosení bez hnojení nejvhodnější pro udržení vysoké druhové diverzity, protože postupně snižuje obsah živin v půdě a současně zvýhodňuje druhy cílového společenstva. Kosení není selektivní zásah, takže potlačuje nepoživatelné invazní druhy lépe než pastva. Pastva je důležitým opatřením k udržení travního porostu bez keřů a stromů a uchování biodiverzity na strmých nebo členitých plochách. Celoroční pastva velkých býložravců s nízkým pastevním zatížením je za příznivých klimatických podmínek účinným nástrojem k rozvoji druhově bohatého společenstva rostlin a živočichů. Extenzivní pastva má pozitivní vliv na polopřirozené travní porosty a jako management následující po obnově má další důležité výhody, jako např. kulturní a estetické hodnoty. Nad hranicí lesa, kde drsné podnebí chrání před kolonizací keřů a stromů a nízká úživnost půdy zpomaluje růst rostlin, může být dobrým řešením i ponechání plochy bez údržby, s vyloučením domácích hospodářských zvířat, protože pastva v těchto podmínkách může zpomalit nebo poškodit vývoj vegetace a podpořit erozi. 12

Metodické pokyny k ekologické obnově travních porostů Autoři textu a organizace zapojené do projektu SALVERE Michele Scotton, Claudia Dal Buono Università degli Studi di Padova, Dipartimento di Agronomia Ambientale e Produzioni Vegetali - Itálie (vedoucí partner projektu) Bernhard Krautzer, Petra Haslgrübler, Wilhelm Graiss Höhere Bundeslehr- und Forschungsanstalt Raumberg- Gumpenstein - Rakousko Christian Tamegger, Franz Jahn Kärntner Saatbau reg. Ges.m.b.H - Rakousko Magdalena Ševčíková, Ivana Semanová OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří, Česká republika Anita Kirmer, Sabine Tischew Hochschule Anhalt (FH) - Německo Ernst Rieger, Birgit Feucht Rieger-Hofmann GmbH - Německo Miriam Kizeková Centrum výskumu rastlinnej výroby Piešťany - Slovensko Piotr Goliński, Barbara Golińska Uniwersytet Przyrodniczy w Poznaniu Polsko 13

Další informace o obnově druhově bohatých travních porostů a souhrnný přehled literatury k dané problematice jsou uvedeny v publikaci: Scotton M., Kirmer A. and Krautzer B. (eds.) (2012) Practical handbook for seed harvest and ecological restoration of species rich grasslands. Published by Cleup, printed by Wallig Austria, 116 p. a jejím českém překladu: Scotton M., Kirmer A., Krautzer B. (eds.) (2012) Praktická příručka pro ekologickou obnovu travních porostů. Vyd. ČSOP Bílé Karpaty. Metodické pokyny jsou dostupné ke stažení na www.salvereproject.eu Metodické pokyny jsou výstupem projektu SALVERE, který je realizován v rámci Operačního programu Nadnárodní spolupráce (OPNS) Střední Evropa na podporu společných projektů a spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF).