Vzdělávání-Inspirace-Kooperace-cesta k odbornému růstu pedagoga CZ.1.07/1.3.46/02.0031. Děti a mládež - zákonné normy v praxi škol

Vzdělávání-Inspirace-Kooperace-cesta k odbornému růstu pedagoga CZ.1.07/1.3.46/02.0031 Děti a mládež - zákonné normy v praxi škol Centrum celoživotního vzdělávání - zařízení pro DVPP Pardubického kraje Zkrácený název: CCV Pardubice Sídlo: Sukova třída 1260, 530 02 Pardubice 2013

2 Text je určen jako interní studijní materiál pro vzdělávací program Děti a mládež - zákonné normy v praxi škol. Jeho přetisk je povolen pouze pro potřeby CCV Pardubice Vydal: CCV Pardubice, 2013 Neprodejný výtisk Vypracoval: Mgr. et Bc. Ladislav Dvořák Veškeré prameny, texty a zdroje informací, které jsem použil k manuálu jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. sepsání tohoto

3

4 Obsah: Úvod str. 5 Základy trestní odpovědnosti - dospělých - mladistvých - pojmy a jejich význam str. 6-7 Trestný čin str. 8-9 Druhy trestných činů str. 10 Význam věku str. 11 Jednání pachatele, nepříčetnost a zmenšená nepříčetnost str. 12-15 Svědek str. 16-18 Obecná odpovědnost za škodu str. 19 Odpovědnost podle zákoníku práce str. 20-22 Trestní odpovědnost - školy - pedagogických pracovníků str. 23 Trestní odpovědnost dětí a mládeže str. 24-25 Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let str. 26-28 Rodiče a škola str. 29 Šikanování a stádia šikanování str. 30-34 Typologie pachatelů šikany str. 35-36 Odpovědnost za šikanu str. 37-38 Kyberšikana str. 39-41 Drogy str. 42-48 Právní praxe str. 49

5 ÚVOD Na obsah uvedený v tomto manuálu je nutno pohlížet jako na právní názor, jehož se nelze relevantně dovolávat při řešení konkrétních případů. Tento materiál není, a ani nemůže být výkladovým komentářem k trestnímu zákonu, trestnímu řádu, zákonu o soudnictví ve věcech mládeže a dalších zde citovaných právních norem. Je třeba si uvědomit skutečnosti, že k platnému výkladu zákona jsou oprávněny pouze soudy. Tato pracovní pomůcka má cíl pomoci Vám s orientací v nelehké spleti paragrafů dané problematiky.

6 Základy trestní odpovědnosti Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (TZ) - upravuje trestní odpovědnost dospělých. Zákon č. 218/2003 Sb., odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (ZSM) - upravuje trestní odpovědnost mladistvých. 1 Pojmy a jejich význam Dítě - Osoba, která nedovršila patnáctý rok věku. Mladistvý - Osoba, která dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Mládež - Děti a Mladiství. Ochranné opatření - Ochranné léčení, Zabezpečovací detence, Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, Ochranná výchova. Opatření ukládaná dětem mladším patnácti let - Výchovné povinnosti, Výchovná omezení, Napomenutí s výstrahou, Zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, Dohled probačního úředníka, Ochranná výchova. Protiprávní čin - Provinění, trestný čin nebo čin jinak trestný. Provinění - Trestný čin spáchaný mladistvým. Trestní opatření - Obecně prospěšné práce, Peněžité opatření, Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, Propadnutí 1 www.aspi.cz - Wolters Kluwer ČR, a. s. - ASPI

7 věci nebo jiné majetkové hodnoty, Zákaz činnosti, Vyhoštění, Domácí vězení, Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení, Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, Odnětí svobody nepodmíněné. 2 Výchovné opatření - Dohled probačního úředníka, Probační program, Výchovné povinnosti, Výchovná omezení, Napomenutí s výstrahou. 3 Orgány činnými podle ZSM - policejní orgány, státní zástupci a soudy pro mládež 4 2 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 3 Zákon č. 218/2003 Sb., odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů - 15 až 20 4 Zákon č. 218/2003 Sb., odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů

8 Trestný čin Pojem trestný čin je třeba odlišit od pojmu protiprávní čin a čin jinak trestný. Protiprávní čin je pojem širší, který v sobě zahrnuje pojmy trestný čin, provinění a čin jinak trestný. Trestný čin, který spáchá mladistvý, se nazývá provinění 5 Čin jinak trestný je používán v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže když chybí formální znaky provinění 6 Pojmové znaky trestného činu Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Z této definice jasně vyplývá, že aby čin mohl být označen jako trestný, musí splňovat dvě podmínky. V prvé řadě je to podmínka nebezpečnosti činu pro společnost, která se označuje za podmínku materiální. Nebezpečnost činu pro společnost znamená, že čin spáchaný pachatelem poruší, případně ohrozí ten zájem společnosti, který je považován za důležitý a je mu proto zákonem přiznána ochrana. Trestní zákon uvádí, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a pohnutkou. Přičemž čin, jehož stupeň 5 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 6 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů

9 nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Vedle materiální podmínky musí být splněny i znaky uvedené v trestním zákoně, kterým se říká znaky formální - s těmito znaky se pojí pojem skutková podstata. Skutková podstata trestného činu obsahuje znaky: Jde o tyto znaky: a) objekt b) objektivní stránka, c) subjekt d) subjektivní stránka OBJEKT - Objektem trestného činu jsou zájmy společnosti, které mají být chráněny a proti kterým trestný čin směřuje. Znaky objektu nejsou zpravidla ve skutkové podstatě vyjádřeny, ale dají se z ní vždy í odvodit. OBJEKTIVNÍ STRÁNKA - jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. SUBJEKT - Subjektem trestného činu je jeho pachatel, proto znaky charakterizují pachatele. Jde především o věk a příčetnost (ten, kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctý rok svého věku není trestně odpovědný, dále ten kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný), případně jde o jinou způsobilost nebo postavení pachatele trestného činu. SUBJEKTIVNÍ STRÁNKY TRESTNÉHO ČINU - Subjektivní stránkou trestného činu je zavinění, které může být buď nedbalostní nebo úmyslné, přičemž je stanoveno, že k

10 trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, pokud trestní zákon nestanoví výslovně, že postačí i zavinění z nedbalosti. 7 Trestným činem je pouze takový čin, který splňuje jak materiální, tak i formální znaky trestného činu takže i když je naplněna skutková podstata trestného činu, ale tento čin není nebezpečný pro společnost, nejde o trestný čin. Stejně tak čin, který je činem nebezpečným pro společnost, ale nesplňuje formální znaky trestného činu, není možno označit za čin trestný. Druhy trestných činů Současná právní úprava na základě tzv. bipartice, se trestné činy se dělí na zločiny a přečiny. Podle úpravy obsažené v trestním zákoně rozeznáváme tedy: přečiny - nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do 5 let zločiny ostatní úmyslné trestné činy zvlášť závažné zločiny úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let provinění u mladistvých upravené v ZSM Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, 7 CHMELÍK, J. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-785-0, s. 75-8O

11 g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztrátu vojenské hodnosti, l) vyhoštění. Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest ( 54 TZ). 8 Význam věku Způsobilost deliktní (způsobilost k zavinění) je vymezena v občanském zákoníku. Její existence je obecným předpokladem v případech, kdy se ke vzniku odpovědnosti fyzické osoby vyžaduje zavinění. Způsobilost k zavinění předpokládá, že taková osoba je schopna posoudit své jednání/chování/ a rozeznat jeho protiprávnost a jeho následky a ovládnout je. Podmínkou trestní odpovědnosti je sociální zralost, té se nabývá individuálně, ale dle zákona to je dovršením 15 let. 9 12 let jestliže osoba, která dovršila 12 let a je mladší 15-ti let spáchala čin, za který lze uložit výjimečný trest, uloží soud v občanskoprávním řízení ochrannou výchovu; / Ochrannou výchovu lze prodlužovat až do 19 let/ 8 zákon č. 40/2009 Sb., tr. zákon ve znění pozdějších předpisů 9 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů

12 15 let od 15 do 18 let se jedná o mladistvého. Podle ZSM mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání není za tento čin trestně odpovědný. Hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti. Trestní odpovědnost začíná dnem, který následuje po dni 15. narozenin. Mladiství je i osoba v den svých 18. narozenin. /Dřívější nabytí zletilosti podle občanského práva je irelevantví./ 18 let vzniká plná trestní odpovědnost; 18 20 let věk blízký věku mladistvému, jedná se o polehčující okolnost Dosažením 18. roku věku je každý plně trestně odpovědný, ale připouští se polehčující okolnost věk blízký věku mladistvých. 10 Jednání je projev vůle člověka projevující se ve vnějším světě. Obsahuje složku: psychickou (vůle) fyzickou (projev vůle) Užití fyzického násilí vylučuje vůli. 11 Zavinění Zavinění konstruováno na kombinaci dvou složek: vědomostní - zahrnuje vnímání pomocí smyslů a představu pachatele o vnějším světě; podmínkou je trvání vědomostní složky v době spáchání trestného činu, popř. pokud tomu tak nebylo, že si to uvědomovat měl a mohl; 10 CHMELÍK, Jan, aj. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003. s. 15 17. ISBN 80-7178-739-6 11 www.profiepravo.cz

13 volní zahrnuje chtění a srozumění V českém trestním a přestupkovém právu se (téměř shodně) rozlišují tyto druhy zavinění: I. úmyslné Úmysl přímý Úmysl nepřímý či eventuální II. Nedbalostní Nedbalost vědomá Nedbalost nevědomá 12 Úmysl přímý Pachatel chtěl způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem. Nezáleží přitom na tom, do jaké míry si byl jist nebo doufal, že se mu to podaří. Např.: Žák bodne nožem svou oběť/spolužáka/ protože jej chce usmrtit (ale nemusí si být jist, že se mu to podaří). 12 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále trestní zákoník). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 9. 2012].

14 Úmysl nepřímý (eventuální) Pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Jde tedy o případy, kdy hlavní účel jednání byl jiný (např. vybít si vztek, získat fin. hotovost) a pachateli bylo lhostejné, jestli tím někomu uškodí, a proto takovou újmu vědomě riskoval. Rozhodující je vědomí rizika jakmile nejde o riziko, ale o jistotu, jde již o úmysl přímý, i kdyby nebyl hlavním cílem. Např.: Při přepadení skladu lupič spoutal ostrahu a při odchodu založil požár a věděl, že ostraha může zemřít, sice jeho usmrcení následkem požáru nastat daná skutečnost. 13 nechtěl způsobit, ale věděl, že může Nedbalost vědomá Pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Pachatel nechce újmu způsobit, ale vědomě ji riskuje. Jde tedy o vědomou neopatrnost. Např.: Řidič motor. vozidla vědomě poruší stanovenou rychlost při jízdě v obci, do cesty mu vběhne dítě a řidič je zabije. Porušení pravidel sil.provozu je čin s přímým nebo nepřímým úmyslem, avšak zabití dítěte je s největší pravděpodobností čin z vědomé nedbalosti. Nedbalost nevědomá Pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. 13 Novotný, František a kol.; Trestní kodexy - trestní zákon, trestní řád a související předpisy (komentář); 2.přepracované vydání; Eurounion s. r. o.; Praha; 2002; s. 29

15 Na rozdíl od vědomé nedbalosti v tomto případě se pachatel domníval, že svým jednáním chráněný zájem neohrozí (při vědomé nedbalosti jen doufal, že ho neohrozí). Od subjektivně nezaviněného činu se tzv. nevědomá nedbalost liší tím, že pachatel neměl znalosti, které od člověka v jeho pozici jsou očekávány a které měl možnost získat. Problém může být v tom, že nemusí být vždy objektivně dané, co pachatel vědět měl a mohl. Jednoznačně lze posuzovat například znalost právních, provozních nebo bezpečnostních předpisů nebo nesporných odborných poznatků, pokud k výkonu nějaké činnosti je jejich znalost předepsána. Jakmile však jde o věc teorie, osobního názoru nebo přesvědčení, může obecná představa o tom, co by každý měl vědět, kolidovat se základními lidskými svobodami myšlení a svědomí. Např.: Pedagog se nedostaví na místo výkonu dohledu v rámci NPč a na chodbě v budově školy se stane žákovi úraz.. Vzhledem ke své kvalifikaci (objektivní hledisko) měl a mohl (subjektivní hledisko) vědět, že při nedodržení dohledu se může ve škole stát žákovi/žákům úraz. Jednáním v trestně právním smyslu je: konání jako vůlí řízený svalový pohyb opomenutí jako vůlí zadržený svalový pohyb, spáchané nesplněním obecné povinnosti konat konání i opomenutí, kdy pachatel porušil zvláštní povinnost konat a vzniká odpovědnost za následek Jednání / nátlak na vůli/ Použití násilí = použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu Pohrůžka násilí = psychické působení na vůli jiného, když se nepodvolí, násilí bude vykonáno ihned nebo v budoucnu

16 Pohrůžka bezprostředního násilí = pohrůžka násilím, které má být ihned užito Pohrůžka násilí nebo jiné (těžké) újmy = hrozba nejen fyzickým útokem, ale taky útokem na čest, dobrou pověst, rodinný život Zneužití tísně = stav vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které vedou k omezení volnosti rozhodování Zneužití závislosti = stav odkázanosti na pachatele, kvůli kterému osoba nemůže zcela svobodně jednat (chovanec, žák ) 14 Pachatel fyzická osoba, která bezprostředně spáchala trestný čin, tj. svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, má tzv. deliktní způsobilost, je rozumově a mravně vyspělá a má zvláštní znaky, pokud jsou popsány ve skutkové podstatě. Musí být dále: starší 15-ti let - den následující po 15. narozeninách příčetná - v době činu musí mít schopnost rozpoznávací a ovládací Nepříčetnost trestní zákon ve svém ust. 26 říká jako okolnost vylučující trestní odpovědnost. Osoba pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemůže rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost nebo nemůže své jednání ovládat. Pokud i jen jedna ze složek chybí osoba je nepříčetná. Odpovědnosti se však nezbaví, pokud se do stavu nepříčetnosti přivedla sama byť i z nedbalosti požitím alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky. Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové mravní a rozumové vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. 14 Solnář, Vladimír a kol.; Základy trestní odpovědnosti, podstatně přepracované a doplněné vydání; 1. vydání; Nakladatelství Orac s. r. o.; Praha; 2003; s. 293

17 Dopustí-li se v tomto případě mladistvý činu jinak trestného, lze proti němu použít obdobného postupu jako vůči dítěti mladšímu 15-ti let. Zmenšená příčetnost je stav, ve kterém v důsledku duševní poruchy byla výrazněji omezena schopnost pachatele rozpoznat, že spáchaný čin je nebezpečný pro společnost, anebo schopnost ovládat své jednání. Pachatel je trestně odpovědný, ale je vůči němu odůvodněn zvláštní postup. Svědek Jestliže je jako svědek vyslýchaná osoba mladší než 15 let je třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku. V případě, kdy by měla být vyslýchána o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, provádí se výslech zvlášť šetrně a tak, aby jej nebylo nutno opakovat. K výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba, která má zkušenosti s výchovou mládeže a která by, vzhledem k předmětu výslechu a stupni duševního vývoje vyslýchané osoby, přispěla ke správnému vedení výslechu. Pokud to přispěje ke správnému vedení výslech, mohou být přibráni i rodiče 15 Předvolání a předvedení Policie ČR může nezletilého předvolat nebo i předvést. Ve školách lze od nezletilých žáků vyžadovat podání vysvětlení, provádět výslech svědka, výslech osoby podezřelé nebo výslech obviněného poté, kdy je ředitel školy nebo jeho zástupce seznámen s předmětem policejního úkonu včetně důvodů, jež k němu vedou. To se týká i případného uvolnění žáka ze školy pro potřebu policie, např. k rekonstrukci na místě činu, rekognici, označení míst páchání trestné činnosti, k vydání věci, k výslechu či podání vysvětlení na útvaru policie. 15 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád: Komentář. I. díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck 2005

18 Jedná se tedy o všechny policejní úkony ve smyslu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o PČR ) ať již jde o poškozeného, svědka či pachatele protiprávního jednání. Pokud má být předvolání nebo předvedení a výslech žáka dítěte provedeno ve škole a z důvodu zajištění, aby nebylo mařeno další vyšetřování, není předem vyrozuměn zákonný zástupce žáka, je žádoucí, aby škola zajistila přítomnost pedagoga, neboť za žáka v době vyučování škola odpovídá. Ředitel školy by měl stanovit odpovědnou osobu, která bude zajišťovat uvedený dohled. Pokud jde o omluvení nepřítomnosti žáka z důvodu předvolání nebo předvedení, postup vyplývá opět z obecně povinné součinnosti s vyšetřujícími orgány podle trestně právních předpisů. Policista je povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k policii, a to stejnokrojem s identifikačním číslem, služebním průkazem, odznakem služby kriminální policie nebo ústním prohlášením policie. V případě nějaké pochybnosti, pokud jde o totožnost příslušníka policie (zvláště v případě předvedení dítěte mimo školu), je nejjednodušším způsobem ověření totožnosti telefonický dotaz na pracoviště policie, které dotyčný příslušník uvedl a služebním průkazem či odznakem služby kriminální policie a vyšetřování doložil. /Tento postup byl dohodnut se zástupci služby kriminální policie a vyšetřování/. 16 Postup při předvolání, předvedení nebo zajištění žáka Osobu mladší 15 let lze předvolat k podání vysvětlení nebo jinému úkonu pouze prostřednictvím jeho zákonného zástupce, orgánu sociálně právní ochrany nebo prostřednictvím školy, jíž je žákem, nebo jiného obdobného zařízení. Vyžaduje-li závažnost a neodkladnost prováděného šetření předvedení osoby mladší 15 let na útvar policie, je předvedení prováděno zpravidla policisty v občanském oděvu za použití civilního vozidla. Specialista zajistí bezprostředně po předvedení přítomnost osoby způsobilé k jejímu střežení i k případné účasti na služebních úkonech. Je-li 16 MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva: Trestní právo procesní. 3. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007

19 předvedení provedeno ze školy nebo zařízení, specialista zajistí přítomnost třetí osoby po celou dobu služebního zákroku i služebních úkonů. Pominou-li důvody předvedení, osobu mladší 15 let předá zpět do školy nebo zařízení, ze kterého byla předvedena, nebo ji předá zákonnému zástupci. Podání vysvětlení žáka a jeho výslech Policista je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí. Dosti diskutovanou otázkou v praxi je povinnost vyrozumět rodiče o konání výslechu nezletilého. Povinností vyslýchajícího je vyrozumět o výslechu rodiče (zákonného zástupce), a to i v případě, že výslech dítěte je prováděn ve škole. Vhodnost přítomnosti rodiče (zákonného zástupce) při výslechu musí zvážit vyslýchající. Z praktického hlediska je dobré přibrat rodiče k výslechu tehdy, kdy je zcela nepochybné, že nemají na výsledku trestního řízení zájem. Jako příklad lze uvést, projednávání mravnostního deliktu, kdy je nutné počítat s ostychem vyslýchané osoby, zejména jedná-li se o osobu ve věku kolem 13 let. V takovém případě není přítomnost rodičů vhodná. Stejně není vhodná přítomnost rodičů v případech, kdy dítě bylo objektem trestné činnosti některého z rodičů (např. týrání nebo zneužívání v rodině, podpora trestné činnosti v rodině atp). Zde je navíc nutné řádné a přitom přiměřené poučení dítěte podle ustanovení trestního řádu. Je důležité připomenout, že i pro děti a mládež v plné míře platí presumpce neviny, jakož i striktní ochrana jejich práv včetně práva na obhajobu a práva odepřít výpověď na jedné straně a dodržování povinností včetně státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti na straně druhé. Není snad ani nutné připomínat, že dítě nemůže a nesmí být ani slovně v souvislosti s výslechem napadáno nebo jinak

20 sankcionováno. Pokud by bylo dítě předvedeno ze školy, je nutné, aby už i po cestě byl přítomen pedagog či jiná osoba k tomuto určená. 17 Obecná odpovědnost za škodu Obecně je odpovědnost za škodu upravena v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu odpovědnosti za škodu způsobenou nezletilou osobou žákem, můžeme použít ust. 422 OZ: Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen 17 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád: Komentář. I. díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck 2005, s. 782-3

21 ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. 18 K této věci zpracoval odbor 14 MŠMT stanovisko zveřejněné Právních výkladech č. 3/2006. Odpovědnost školy a pedagogů ve vztahu k žákům lze dovodit ze znění 422 OZ, kde se stanoví: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil Pedagog, který poruší své povinnosti, byť z nedbalosti, neodpovídá za takto způsobenou škodu přímo 3. osobě (rodičům žáka, studentů), ale odpovídá svému zaměstnavateli škole podle pracovněprávních předpisů. 19 Odpovědnost podle zákoníku práce Pracovněprávní vztah z odpovědnosti za škodu může vzniknout pouze mezi subjekty základního pracovněprávního vztahu, tj. mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kde 18 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů 19 stanovisko MŠMT zveřejněné Právních výkladech č. 3/2006.

22 odpovědným subjektem je zaměstnavatel a oprávněným subjektem je zaměstnanec, nebo naopak, odpovědným subjektem je zaměstnanec a oprávněným zaměstnavatel. Předpoklady odpovědnosti za škodu Předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu je, že ji způsobil porušením povinností z pracovního poměru. Odpovědnost zaměstnance za škodu vzniká jen tehdy, jestliže se dopustil nějakého protiprávního jednání nebo opomenutí, tj. jestliže protiprávně jednal nebo jestliže nejednal, ačkoli z jeho povinností vyplývá, že jednat určitým způsobem měl. Které povinnosti má z pracovního poměru, vyplývá především z jeho pracovní smlouvy (nejsou to jen povinnosti, které byly v pracovní smlouvě výslovně dohodnuty). Dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ZP v pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen dohodnout druh práce (funkci), na kterou je zaměstnanec přijímán, místo výkonu práce a den nástupu do práce ( 34 odst. 1. zákoníku práce). Zejména z dohodnutého druhu práce (funkce) vyplývají další povinnosti a jejich rozsah. 20 Předcházení škodám ( 248 ZP) Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana osobnosti podle 11 občanského zákoníku. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného pohlaví. 21 Předcházení škodám by nemohlo být dostatečně zabezpečeno, kdyby se opíralo jen o plnění povinností ze strany zaměstnavatele. Zákoník práce proto stanoví povinnosti z hlediska prevence též zaměstnancům. Důležité je v tomto směru ustanovení 249 ZP, kde v první větě odst. 1 je stanoveno, že zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby 20 Brejcha, Aleš. Odpovědnost v soukromém a veřejném právu. Praha: Codex Bohemia, 2000 21 248 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů

23 nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku, ani k bezdůvodnému obohacení na úkor společnosti nebo jednotlivce. Především je třeba, aby tuto povinnost měli zaměstnanci na mysli při vlastním výkonu práce. Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby blízké podle 116 občanského zákoníku. Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci. Toto ustanovení je zaměřeno zejména na povinnosti zaměstnance oznamovacího a zakročovacího charakteru. Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku, ani k bezdůvodnému obohacení na úkor společnosti nebo jednotlivce. Žáci střední školy, středního odborného učiliště, odborného učiliště, vyšší odborné školy nebo učiliště nebo studenti vysoké školy odpovídají škole nebo právnické nebo fyzické osobě za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování anebo v přímé souvislosti s ním. Pokud ke škodě došlo při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídají žáci za škodu školskému zařízení. Za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá škola; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá žákům zřizovatel školy, popřípadě školského zařízení. Příslušná škola odpovídá žákům středních škol (gymnázií, středních odborných škol, středních odborných učilišť), vyšších odborných škol, konzervatoří a jazykových škol s

24 právem státní závěrečné zkoušky za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu příslušné školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za škodu zřizovatel školy nebo školského zařízení. 22 22 www.msmt.cz - odpovědnost právnických osob

25 Trestní odpovědnost prioritou je porušení právních předpisů pro školství. Zde je nutné rozlišit : odpovědnost školy vyplývající z us. 29 odst. 1 a 2 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, 10 zák. č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a 7 vyhl. č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů odpovědnost pedagogických pracovníků vyplývající z čl. 6 vyhl. č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí (dále jen Pracovní řád ) Škola podle školního vzdělávacího programu, zpracovaného na základě příslušného RVP, seznamuje žáky s nebezpečím ohrožujícím jejich zdraví tak, aby bylo dosaženo klíčových kompetencí vztahujících se k ochraně zdraví žáků a jejich bezpečnosti. Tyto klíčové kompetence jsou vytvářeny na základě vzdělávacího obsahu - očekávaných výstupů a účelně zvoleného učiva. Ve školním vzdělávacím programu je ochrana a bezpečnost zdraví součástí výchovy ke zdravému životnímu stylu a zdraví člověka, chápanému jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Jedná se o nepředmětové téma, jehož součástí je mimo jiné dopravní výchova, ochrana člověka za mimořádných událostí, problematika první pomoci a úrazů, prevence sociálně patologických jevů, ochrana před sexuálním zneužíváním atp. Školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a výchově a činnostech s ním přímo souvisejících

26 a při poskytování školských služeb. 23 Na podkladě této skutečnosti je povinnost školy zajistit poučení o základních zásadách bezpečného chování a soužití ve škole, během škol. vyučování a na akcích pořádaných školou a v době prázdnin (viz. vzor-příloha 1) 23 Pokorný, M; Hochman, J.: Odpovědnost za škodu v právu občanském a pracovním, 3. vyd., Linde a.s., Praha 2008.

27 Trestní odpovědnost dětí a mládeže Trestání mládeže je upraveno zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže (dále ZSM). Účelem zákona je upravit podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, opatření za ně ukládaná a postup, rozhodování a výkon soudnictví. Mládeží se rozumí děti mladší patnácti let a mladiství. Trestný čin (tj. čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku) spáchaný mladistvým, se nazývá provinění. Musí být naplněny všechny znaky skutkové podstaty včetně věku a příčetnosti. Vedle toho musí být naplněny ještě podmínky stanovené v ZSM. Při stanovení odpovědnosti za čin spáchaný mladistvým se podle 5 ZSM vychází nejen z dosaženého věku, ale je nutné zjistit, zda v době spáchání činu dosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost a ovládat své jednání (tzv. relativní nepříčetnost). Při ukládání opatření musí být přihlédnuto k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu a jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům a musí být přiměřené povaze a stupni nebezpečnosti spáchaného činu. Mladistvým lze uložit tato opatření: výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu. Může je uložit se souhlasem mladistvého již v průběhu řízení soud pro mládež před rozhodnutím o viněného v přípravném řízení státní zástupce. Souhlas může být odvolán kdykoliv do pravomocného rozhodnutí. Výchovná opatření jsou taxativně vyjmenována v 15 ZSM dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou.

28 ochranná opatření jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a ochrana společnosti před pácháním provinění mladistvými. Patří sem ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Ochrannou výchovu lze uložit pouze podle ZSM, ostatní se ukládají pouze podle TZ. trestní opatření - lze jej použít jen tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu. Trestní opatření musí v návaznosti na trestní zákon napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého a jejich výkonem nesmí být ponížena lidská důstojnost. Při stanovení výměry se přihlédne k eventuelním polehčujícím okolnostem uvedeným a k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky. Trestní opatření jsou taxativně vyjmenovaná v ZSM a odpovídají druhům trestů podle TZ. Trestní odpovědnost mladistvého ( 5 ) Mladistvý je trestně odpovědný. Pokud však v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. V takovém to případě je možné použit postupů uplatňovaných u dětí. Opatření ukládaná mladistvým ( podle 9, 10, 15, 21, 24, 100 TZ ) Účelem opatření vůči mladistvým je primárně jejich náprava prostřednictvím vytvoření podmínek pro rozvoj mladistvého a ochranou před škodlivými vlivy, samozřejmě však i prevence před pácháním dalších provinění. Tato opatření jsou výchovného, ochranného a trestního charakteru. Výchovná opatření, která usměrňují způsob života mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu, jsou: dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou.

29 Ochranná opatření mají za cíl kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého, ale také chránit společnost před dalším pácháním provinění. Jsou jimi ochranné léčení, zabezpečovací detence ( Ta je vykonávána v ústavu se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy. Soud ji uloží v případě zvlášť závažného zločinu, je li pachatel duševně nemocný nebo zneužívá li návykové látky. Také v případě pachatele zvlášť závažného zločinu, který není trestně odpovědný, ale jeho pobyt na svobodě by byl nebezpečný. ), zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Trestní opatření musí vzhledem k okolnostem případu a osobě i poměrům mladistvého napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého a jejich výkonem nesmí být pokořena lidská důstojnost. Trestní opatření, které lze uložit mladistvému jsou: obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu ( podmíněné odsouzení), odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody nepodmíněně

30 Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné. Před dosažením věku patnácti let se dítě považuje za nezpůsobilé porušit trestní právo a jím spáchaný protiprávní čin není postižitelný podle trestního zákoníku. Vznik trestní odpovědnosti je spojen s dovršením patnáctého roku věku (den následující po dni patnáctých narozenin). Hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti, která je podmíněna dostatečnou rozumovou a mravní vyspělostí mladistvého s ohledem na stupeň jeho sociální zralosti, tj. jeho mentálním věkem Jestliže se takové dítě dopustí činu jinak trestného, učiní soud pro mládež opatření k jeho nápravě. Řízení, ve kterém se taková věc projednává je zvláštním občanským

31 soudním řízením; nejedná se o trestní řízení, jako je tomu u mladistvých. Řízení lze rozdělit na dvě fáze: 1. Objasnění věci, tj. zjištění, zda dítě spáchalo čin jinak trestný 2. Uložení opatření Soud může na základě řízení uložit některá z opatření k nápravě, která jsou taxativně stanovena v 93 ZSM: a) Výchovná povinnost b) Výchovné omezení c) Napomenutí s výstrahou d) Zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče e) Dohled probačního úředníka f) Ochranná výchova Obligatorně uloží soud ochrannou výchovu dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákoník dovoluje ve zvláštní části uložit výjimečný trest a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok věku a je mladší patnácti let. Fakultativně lze ochrannou výchovu uložit dítěti mladšímu patnácti let, jestliže to odůvodňuje povaha spáchaného činu jinak trestného a je to nezbytné k zajištění jeho řádné výchovy. Takto lze postupovat i u dítěte mladšího dvanácti let. Řízení ve věci dítěte ( podle 90, 91, 92, 93 ) Řízení je obvykle zahájeno na návrh státního zastupitelství, ale může být soudem pro mládež zahájeno i bez tohoto návrhu. Jeho účastníky jsou: nezletilé dítě, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, zákonní zástupci dítěte, případně další zainteresované osoby a státní zastupitelství. Advokát je soudem ustanoven opatrovníkem pro řízení. Dítě nemusí být vždy vyslechnuto, musí být však zjištěn jeho názor na věc. Jednání se koná s vyloučením veřejnosti. Soudem pro mládež mohou být uložena, zpravidla na základě předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření,

32 opatření, která jsou: výchovná povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do vhodného výchovného programu, dohled probačního úředníka, ochrannou výchovu. Zahlazení odsouzení ( podle 35 ) Zahlazení odsouzení znamená, že se na odsouzeného pohlíží jako by nebyl odsouzen a a záznam o tomto odsouzení není zaznamenán na výpisu z Rejstříku trestů. K tomuto dochází ve většině případů automaticky, jen u trestu odnětí svobody o něm rozhoduje po propuštění na svobodu soud pro mládež. 24 Rodiče a škola Práva a povinnosti rodičů vůči škole jsou upraveny v 21 a 22 školského zákona. Rodiče mají po celou dobu vzdělávání svých dětí a to i po dosažení zletilosti, právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání, pokud plní svou vyživovací povinnost. Jinak jejich práva i povinnosti zanikají, když jejich dítě dosáhne zletilosti. 24 Pokorný, M; Hochman, J.: Odpovědnost za škodu v právu občanském a pracovním, 3. vyd., Linde a.s., Praha 2008. Kutý, J., Štěpán, J. a kol.: Bezpečnost mimoškolní práce s dětmi a mládeží, Sdružení mladých ochránců přírody, Praha, 2007.

33 Mezi povinnosti rodičů zejména patří zajistit, aby dítě (žák) docházel řádně do školy (školského zařízení). Jestliže tuto svou povinnost rodiče neplní lze věc oznámit OSPOD, popř. Policii ČR jako podezření z trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle 201 TZ. V případě, kdy dojde k porušení školního řádu dítětem a následnému uložení napomenutí nebo důtky je ředitel školy nebo třídní učitel povinen ( 17 odst. 6 vyhl. č. 48/2005 Sb.-ZŠ / 10 odst. 6 vyhl. č. 13/2005 Sb., - SŠ) věc neprodleně oznámit zákonnému zástupci. Jestliže se žák nebo student dopustí závažného zaviněného porušení povinností stanovených školským zákonem nebo školním řádem nebo jednání podle 31 odst. 3 školského zákona, může ředitel školy rozhodnout podle 31 odst. 2 školského zákona o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka nebo studenta, jestliže se nejedná o trestný čin (provinění). Takovým porušením může být i jednání, které je v rozporu se zněním 32 školského zákona zákaz činnosti a propagace politických stran a hnutí, zákaz reklamy. 25 Šikanování Co je to šikanování a jaké jsou její formy? 25 www.profiepravo.cz

34 Slovo šikanování pochází z francouzského slova chicane, které znamená: pronásledovaný, šikanovaný, trápený. Na wikipedii je šikanování charakterizováno jako: fyzické i psychické omezování či týrání jedince v kolektivu. Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních 26 V knize pana doktora Koláře, jenž je specialistou v oboru šikany, se objevuje jako cituji : šikanování je nebezpečně rozbujelou sociální nemocí ve společnosti, jejímž důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupin, včetně rodiny a společnosti vůbec Dle Dr. Koláře projevy dominance najdeme všude: v rodině, mezi partnery - domácí násilí (fyzické nebo psychické) ve škole - bullying v práci, kroužcích, armádě lobbing, bossing mezi pacienty mezi seniory 27 Podle Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č.j: 28 275/2000-22, čl. 1 odst. 1: Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeže, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování, může mít formu sexuálního obtěžování až zneužívání. 26 http://cs.wikipedia.org/wiki/šikanování). 27 KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování: Cesta k zastavení epidemie šikanování na školách. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 256 s. ISBN 80-7178-513-X.

35 Šikanování se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní či jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikanování spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví. Zveřejnění uvedené definice ve školním řádu usnadní situaci v případě vyšetřování. 28 Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: - Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. - Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. - Při přestávkách vyhledává blízkost učitelů. - Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. - Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. - Stává se uzavřeným. - Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. - Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. - Zašpiněný nebo poškozený oděv nebo Stále postrádá nějaké své věci. - Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. - Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. - Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. - Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností! 28 Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č.j: 28 275/2000-22,

36 Přímé znaky šikanování mohou být např.: - Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. - Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. - Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. - Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem. - Skutečnost, že se jim podřizuje. - Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. - Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. - Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout. Stadia šikanování Šikanování jako nemocné chování Přehled konkrétních typů a manipulací 1. přímé a nepřímé 2. fyzické a verbální 3. aktivní a pasivní Kombinací těchto tří dimenzí vznikne osm druhů šikanování. Díky této klasifikaci lze dobře postihnout odlišnosti u různých typů šikanování. Fyzické přímé aktivní útočníci oběť věší do smyčky, škrtí, kopou, fackují. Fyzické aktivní nepřímé kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili, oběti jsou ničeny věci. Fyzické pasivní přímé agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice (fyzické bránění oběti v dosahování cílů). Fyzické pasivní nepřímé agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na

37 záchod (odmítnutí splnění požadavků). Verbální aktivní přímé nadávání, urážení, zesměšňování. Verbální aktivní nepřímé rozšiřování pomluv, patří sem i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních, apod. Verbální pasivní přímé neodpovídá na pozdrav, otázky, apod. Verbální pasivní nepřímé spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé. Šikanování jako závislost Jde o vzájemnou vazbu mezi agresorem a obětí. Termín tohoto nesvobodného,nesymetrického vztahu je určen převažující lidskou strategií: skrýt vlastní strach a zároveň využít strachu druhého. Tento princip diktuje rozdělení žáků ve většině skupin na silné a slabé. Na ty, kteří reagují silně a svůj strach skryjí tím, že ho vyvolají v těch druhých. A na ty slabé, kteří jsou strachem tak ohromeni, že ukážou všechny slabosti, které chtěli zakrýt. Vzniká mezi těmito skupinami žáků oboustranná a překvapivě trvalá vazba. Navzájem se potřebují. Agresorovi to přináší pocit nadřazenosti a absolutní moci. Stupňování brutality agresora zpravidla v oběti rozpoutá sebezničující síly, které jdou na ruku mučiteli. Následkem může být až extrémní forma závislosti identifikace s agresorem: oběť považuje agresora za kamaráda a obdivuje ho. Poslouchá ho na slovo a odezírá, co má udělat. Pedagogové se nesmějí nechat zmást a přijmout vnější zdání, že si oběť za všechno může sama. To, že je někdo slabý, není žádná vina. Rozhodně nikdo nemá právo fyzicky ani psychicky týrat druhého člověka. 29 Popis jednotlivých stadií procesu vývoje šikany 29 KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha: Portál, 2011., ISBN 978-80-7367-871-5.

38 Ostrakizmus - v počátečním a nejmírnějším stadiu se jedná zejména o izolaci postiženého jednotlivce. Dítě oběť nemá žádné kamarády a nikdo jej nebere vážně. Komunikace probíhá převážně znevažujícím způsobem. Oběť je zesměšňována, má hanlivou přezdívku apod. Na její účet se dále konají různé přátelské legrácky a vtípky, a když se ohradí, je jí vytknuto, že nerozumí legraci a nemá smysl pro humor. Přitvrzování - agresor mapuje situaci a testuje, kam až může zajít. Zkouší manipulace takzvaně přitvrdit a manipulace nabývá podoby tělesných útoků. Posléze agresor zjišťuje, že mu toto jednání přináší nejen pocit uspokojení, ale i obdiv a respekt ostatních dětí, což jej samozřejmě dále povzbuzuje. Nukleový - ve třetím stadiu se sympatizující jedinci spojí a vytvoří společnou základ strategii výběru obětí. Šikanování tak nabývá na organizovanosti. Rozdělení rolí je již pevné, a pokud se nyní nevytvoří silná pozitivní podskupina, jsou vytvořeny předpoklady pro to, aby se šikanování stalo normou celé skupiny. Mlčící většina - ve čtvrtém stadiu dochází k přijetí norem agresorů a chování této skupiny se stává zákonem pro ostatní děti, které je ze strachu poslouchají, případně přisluhují. Sílí tlak ke konformitě na dosud neangažované členy skupiny, kteří se nakonec většinou aktivně zapojují. Hlavní roli hraje samozřejmě strach, že pokud by zůstali stranou, mohli by na sebe upoutat pozornost agresorů a dostat se tak do pozice obětí. Dokonalá - šikana je nyní předmětem zábavy pro celou skupinu, která šikana dokonce agresory za pobavení odměňuje potleskem. V tomto stadiu lze pozorovat psychickou manipulaci ve velmi propracované podobě. Kupříkladu je-li oběť vyvolána k tabuli, již při prvních slovech třída propuká ve smích. To se logicky projeví ve výkonu dítěte u tabule a špatná známka na sebe nenechá dlouho čekat.

39 Očekávání třídy je tak vrchovatě naplněno. Tomu nezřídka napomáhá i pedagog, který v neuvědomělé snaze zavděčit se třídě oběť sám ironizuje. Na úkor oběti se dále spřádají nejrůznější intriky, dochází ke stálému nárůstu a zdokonalování násilí. 30 Je třeba si uvědomit, že rozdělení do pěti vývojových stadií se používá především z didaktických důvodů. V praxi není možné vysledovat a určit přesné hranice mezi jednotlivými stadii, protože ta v sebe různě rychle přecházejí, překrývají se a splývají. Znalost vývoje šikanování nám umožňuje respektovat stupně obtížnosti léčby, diferencovat pomoc a promyšleně volit diagnostické a terapeutické postupy. 30 KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 128 s. ISBN 80-7178-123-1.

40 Typologie pachatelů šikany jednotlivci nebo skupina, která šikanuje, se označují jako agresor. Zpravidla je to osoba nadprůměrně fyzicky zdatná, silná, obratná. Agresor bývá necitlivý a bezohledný a za své chování se necítí být vinen. Svoji oběť klasifikuje jako méněcennou bytost, pro niž platí jiná pravidla a často přesouvá zodpovědnost za šikanu na oběť. Své agresivní chování zpravidla projevuje již od raného věku. Rodiče agresorů bývají k agresivnímu jednání tolerantnější nebo jej podporují a sami ve výchově užívají tělesných trestů. Dětem chybí vřelý zájem o ně a dostatečné citové zázemí. Ohroženy jsou ale i děti z rodin plně zaměstnaných rodičů, kteří nemohou dětem věnovat dostatečnou pozornost. I. typ - je hrubý, primitivní, impulzivní, který často figuruje v gangu a páchá trestnou činnost. V rodině se často vyskytuje brutalita a agrese - jako by agresoři násilí vraceli a napodobovali. Agresor většinou šikanuje tvrdě a nelítostně. Používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. II. typ - je naopak velmi slušný, šlechetný a kultivovaný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Šikanování se projevuje formou násilí a mučení. Děje se to většinou bez přítomnosti svědků, skrytě. Je typické časté uplatňování důsledného a náročného přístupu - výsledkem je vojenský styl výchovy, kde není láska. III. typem - bývá srandista, optimistický se značnou sebedůvěrou a výmluvností, který je nezřídka oblíbený. Šikanuje pro pobavení sebe a ostatních. Významnější specifika ve výchově nebyla doposud zaznamenána. Snaží se životem proplouvat, dokáže v nudné hodině zavtipkovat, kdy všechny pobaví a všichni se zasmějí. Pokud se ale stane, že učitel přijde do třídy a on některému spolužákovi ubližuje, brání se slovy, že to byla jen sranda a dovolává se potvrzení ostatních. IV. typem - je agresor spouštějící ekonomickou šikanu - zde se jedná o děti, kde rodina ve výchově preferuje nadbytek materiálních věcí. Rodiče svého potomka podporují, chtějí, aby byl nejlepší za každou cenu, každou novinku musí mít, aby ve společnosti nebyl pozadu. Je pravdou, že tyto děti mají nadbytek všeho, co si můžou