VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Kvalita života u alergiků

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kvalita života u alergiků bakalářská práce Autor: Adéla Stonawská Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2015

Anotace Bakalářská práce na téma Kvalita života u alergiků je rozdělena na část teoretickou a praktickou- výzkumnou část. V teoretické části práce popisuji základy anatomie imunitního systému, pojmy vyskytující se v alergologii a imunopatologické reakce. Následně se zabývám alergickými onemocněními, diagnostikou, projevy a léčbou. Závěr je zaměřen na preventivní opatření. Praktická část je rozborem výsledků dotazníkového šetření. Dotazník byl zaměřen na zjištění kvality života alergiků. Klíčová slova Imunita, pojmy v alergologii, alergické onemocnění, diagnostika, léčba, preventivní opatření pro alergika, kvalita života. Abstract The bachelor s thesis in the topic of Quality of Life of People with Allergy is divided into a theoretical part and practical part- research part. In the theoretical part of bachelor s thesis I describe the basics of anatomy of immune system, terms occuring in the allergology and imunopathological reactions. Subsequently I deal with the allergic diseases, diagnosis, symptoms and therapy. The end of the theoretical part is focused on preventive measures. The practical part is the analysis of the questionnaire survey. My questionnaire was focused on the quality of life of people with allergy. Keywords Immunity, terms in allergology, allergic disease, diagnostics, treatment, preventive measure for allergic person, quality of life.

Poděkování Jako první bych velmi ráda poděkovala paní Mgr. Radce Křepinské za odborné vedení bakalářské práce, pomoc a nápady během zpracování, připomínky k práci, konzultace a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat lékařům ordinací, kde dotazníkové šetření probíhalo a to zejména sestrám, které mi pomáhaly získat vyplněné dotazníky. Ráda bych také poděkovala respondentům navštěvující tyto ambulance, kteří si našli čas a byli ochotni dotazník vyplnit. V neposlední řadě patří velký dík mým rodičům, kteří byli nesmírně trpěliví, vstřícní a podporovali mě nejen při zpracování bakalářské práce, ale i v průběhu celého studia.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 15. 4. 2015... Podpis

Obsah 1 Úvod práce... 8 1.1 Cíl práce... 9 1.2 Hypotézy práce... 9 2 Teoretická část... 11 2.1 Imunitní systém... 11 2.2 Základní složky imunitního systému... 12 2.2.1 Primární lymfatické orgány... 12 2.2.2 Sekundární lymfatické orgány... 12 2.3 Nespecifická neboli vrozená imunita... 13 2.4 Specifická imunita... 13 2.5 Pojmy alergologie... 13 2.6 Imunopatologické reakce... 15 2.7 Alergie a jejich příčiny... 17 2.8 Diagnostika alergických onemocnění... 18 2.9 Vybraná alergická onemocnění, jejich projevy a léčba... 20 2.9.1 Alergická rýma... 20 2.9.2 Ekzém... 21 2.9.3 Urtikarie neboli kopřivka... 22 2.9.4 Oční alergie... 23 2.9.5 Lékové alergie... 24 2.9.6 Potravinové alergie... 26 2.9.7 Astma bronchiale... 26 2.10 Opatření pro alergiky... 27 2.11 Kvalita života... 28

3 Praktická část... 31 3.1 Metodika výzkumu... 31 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 31 3.3 Průběh výzkumu... 32 3.4 Zpracování získaných dat... 32 3.5 Výsledky výzkumu... 33 3.6 Diskuze... 52 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 55 4 Závěr... 57 5 Seznamy... 59 5.1 Seznam použité literatury... 59 5.2 Seznam zkratek... 61 5.3 Seznam grafů... 61 5.4 Seznam tabulek... 62 6 Přílohy... 63 6.1 Příloha 1- Pět tříd imunoglobulinů... 63 6.2 Příloha 2- Dotazník pro alergiky... 66

1 Úvod práce Alergická onemocnění jsou v současnosti velmi častá a jejich počet stále narůstá. Podle statistiky Světové zdravotnické organizace (WHO), stovky miliónů jedinců na světě trpí alergickou rýmou a přibližně tři sta miliónů jedinců trpí astmatem (Panwankar, 2011). Alergická onemocnění nejsou záležitostí pouze dnešní doby. Vyskytovala se již za dob starého Egypta, kdy egyptský faraón zemřel na bodnutí hmyzem, které u něj vyvolalo anafylaktický šok. Samotná anafylaktická reakce byla poprvé popsána až v roce 1911 (Šterzl, 2007). Alergie jako pojem byla zaznamenána na samém začátku 20. století. Definice této choroby se více méně nelišila od těch dnešních, byla ale poměrně obecná. Tehdy znamenal narušenou reaktivitu- jakoukoli změnu reakce těla na podněty ze zevního prostředí. (Gamlin, 2003, str. 6) Vzhledem k tomu, že počet alergiků v dnešní době neustále narůstá, měla by být tomuto onemocnění věnována náležitá pozornost. Svojí prací jsem chtěla přispět k této problematice. Díky tomuto tématu jsem si uvědomila, jak rozmanitá tato onemocnění mohou být a že ne vždy se dají úspěšně léčit. Alergické onemocnění může člověku velmi znepříjemnit život a to je důvod, proč jsem se ve své práci zaměřila na kvalitu života takto nemocných. Předpokládám, že hodnocení kvality života bude u jedinců trpících alergickým onemocněním zcela individuální. Jsou jedinci, kteří nepozorují vliv onemocnění na jejich běžný život. Na druhou stranu jsou jedinci, kteří problémy pociťují dennodenně a bohužel se musí ve svých činnostech kvůli onemocnění omezovat. Jak uvádí autor Pawankar (2011), veškerá alergická onemocnění mají vliv na kvalitu života jak samotného jedince, tak i jeho rodiny. Kvalita života jako taková, je brána většinou odborníků jako subjektivní. Ovšem nejen subjektivní, ale také objektivní stránka je součástí hodnocení kvality života. Subjektivní hodnocení se zabývá tím, jak vnímá jedinec své postavení ve společnosti v souvislosti s jeho kulturou a jeho systémem hodnot. Vše je závislé na jeho ideálech, očekáváních a zájmech. Objektivní hodnocení kvality života se zaměřuje na fyzické zdraví, materiální, ekonomické zajištění a sociální sféru. Obě tyto části jsou nepostradatelné 8

k hodnocení celkové kvality života jedince, jelikož vše z výše uvedeného má na člověka vliv (Dvořáčková, 2012). Má práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část práce je rozdělena na dvě témata- imunologie a alergologie, a dále pak na kvalitu života. V první části jsem popsala funkci imunitního systému, nejdůležitější pojmy v alergologii, imunopatologické reakce a následně vybraná alergická onemocnění, jejich diagnostiku, příznaky a léčbu. Také jsem uvedla některá opatření v boji proti alergiím. V druhé části popisuji co je kvalita života, co jí vytváří a jakými způsoby se dá u člověka zhodnotit. V praktické části jsou pak otázky z dotazníků zpracovány do grafů. 1.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je: a) Zjistit kvalitu života u dospělých s různým typem alergického onemocnění, b) zjistit omezení, které jim alergické onemocnění způsobuje v běžném životě. 1.2 Hypotézy práce Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více než 40 % respondentů s různým druhem alergického onemocnění bude hodnotit kvalitu života jako dobrou. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než 65 % respondentů bude hodnotit úroveň zdraví jako velmi dobrou nebo průměrnou. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že alespoň 50 % respondentů s alergickým onemocněním pociťuje nějakou míru omezení při vykonávání běžných denních činností, v zaměstnání a při zájmových aktivitách. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že alespoň 30 % alergiků bude pociťovat omezení ve společenském životě i v oblasti psychických potřeb. Hypotéza č. 5: Předpokládám, že alergické onemocnění vedlo ke snížení fyzické kondice u méně než 25 % respondentů. Hypotéza č. 6: Předpokládám, že více než 65 % alergiků bude alergických na pyly a proto se i nejvíce obtíží bude vyskytovat na jaře. 9

Hypotéza č. 7: Předpokládám, že pouze méně než 15 % alergiků neužívá žádnou medikaci a nedodržuje preventivní opatření. 10

2 Teoretická část 2.1 Imunitní systém Imunitní systém můžeme označit jako jeden z hlavních a základních systémů, které udržují homeostázu a stav zdraví v lidském těle (Šterzl, 2007). Jeho funkcí je udržování integrity organismu tím, že rozpoznává škodlivé od neškodného a chrání tak organismus proti škodlivinám zevního i vnitřního původu. (Hořejší a Bartůňková, 2005, str. 21) Funkce imunitního systému se tedy promítá ve třech oblastech. Jako první je to ochranná funkce kůže a sliznic proti škodlivinám, které se nacházejí ve vnějším prostředí. Dále je to tolerance imunitní soustavy vůči buňkám vlastního těla a poslední je schopnost imunitního systému ničit vnitřní patogeny (Čáp, 2006). Souhrn těchto části autoři Hořejší a Bartůňková (2005) označili za obranyschopnost, tedy rozpoznání vnějších škodlivin a jejich eliminace. Tím je následně zajištěna ochrana organismu. Mezi tyto škodliviny řadíme především mikroorganismy a jejich toxiny. Podstatné je rovněž rozeznání vlastní tkáně a tolerance vůči ní, tedy auto-tolerance. Nakonec je to imunitní dohled, kdy naše imunita identifikuje škodliviny z vnitřního prostředí, což znamená, že neustále odstraňuje buňky, které jsou nefunkční, staré či maligně změněné. Velmi důležitou vlastností imunitního systému je tzv. imunologická paměť. To znamená, že při opětovném setkání se jedince s antigenem, paměťové buňky našeho těla tento antigen rozpoznají. Buňky se rychleji množí a diferencují na buňky efektorové. Efektorové buňky (př. plazmatické buňky) pak spouští produkci specifických protilátek proti působícímu antigenu. V případě tohoto opakovaného setkání se s antigenem proces probíhá 2 až 7 dní. Imunitní odpověď je nejen trváním kratší než v případě prvního setkání organismu s antigenem, navíc je pohotovější a účinnější. U prvního setkání se s antigenem při tzv. primární imunitní odpovědi, je celý postup vzniku efektorových buněk prodloužen přibližně na 2 týdny (Kittnar et al., 2011). 11

2.2 Základní složky imunitního systému Pro imunitní systém je velmi důležitá interakce buněk, které jsou jeho součástí. Díky těmto buňkám, jejich vzájemnému vztahu a přítomností dalších struktur jsou vytvářeny anatomické a funkční celky tedy lymfatická tkáň a orgány. Dalším důležitým komponentem jsou leukocyty. Lymfatickou tkáň a lymfatické orgány rozdělujeme do dvou skupin a to na primární a sekundární lymfatické orgány (Hořejší a Bartůňková, 2005). 2.2.1 Primární lymfatické orgány V primárních (centrálních) lymfatických orgánech dochází k vývoji a dozrávání leukocytů (Kittnar, 2011). Patří sem: Thymus (brzlík), kostní dřeň, kde dochází k vytváření veškerých buněčných populací. Tvorba je rozdělena na linii myeloidní a lymfoidní. Lymfoidní linie pak vytváří B a T lymfocyty a NK buňky (natural killer cells, tedy přirození zabíječi, jejichž cílem jsou především nádorové a infikované buňky). B a T lymfocyty jsou označovány za imunokompetentní buňky, což znamená, že zprostředkovávají imunitní odpovědi organismu (Šterzl, 2007). Propojení lymfatického systému je zajištěno sítí lymfatických a krevních cév, kterými již zmíněné imunokompetentní buňky opouštějí primární lymfatické orgány a osídlují sekundární (Hořejší a Bartůňková, 2005). 2.2.2 Sekundární lymfatické orgány Mezi sekundární lymfatické orgány patří: Slezina, lymfatické uzliny a jejich organizované shluky jako jsou tonzily, apendix či Peyerovy plaky ve střevě, MALT (mucous associated lymphoid tissue)- slizniční lymfatická tkáň. 12

Sekundární (periferní) lymfatické orgány jsou místem, kam putují zralé leukocyty, aby zde vykonávaly svou funkci (Kittnar et al., 2011). 2.3 Nespecifická neboli vrozená imunita Šterzl (2007) definuje nespecifickou, přirozenou imunitu jako časnou obranu organismu proti infekcím. Tato imunita je dědičná a na rozdíl od specifické imunity plní svou funkci i bez předchozího kontaktu s antigenem. Nespecifická se uvádí proto, že nerozlišuje mezi působícími infekčními činiteli, ale působí proti různým patogenům v organismu. Nemá imunologickou paměť, kterou disponuje specifická imunita, tudíž reakce imunity nespecifické není nijak posílená. Je okamžitá, vždy se stejnou intenzitou. Jako hlavní činitele, kteří jsou účastníky této reakce, označujeme zánět a mechanismus zvaný fagocytóza. 2.4 Specifická imunita Specifická imunita je zahájena při reakci výhradně s určitými antigeny, je tedy reakcí specifickou a to díky receptorům, které se nacházejí na povrchu buněk. Každý z těchto receptorů je specifický pro určitý antigen. Hlavní úlohu hrají lymfocyty se specifickými receptory tzv. imunokompetentní buňky (Šterzl, 2007). V buněčné imunitě se uplatňují zejména lymfocyty T, v humorální pak sekreční produkty lymfocytů B, protilátky (imunoglobuliny). (Bartůňková, 2002, str. 15) T i B lymfocyty mají svá specifika. T lymfocyty se vyznačují CD receptory na membránách na rozdíl od B lymfocytů, u kterých jsou na povrchu membrány receptory pro antigen, jejichž součástí je imunoglobulinová molekula. Při imunitní reakci jsou z B lymfocytů uvolňovány imunoglobuliny proti antigenu (Bartůňková, 2002). 2.5 Pojmy alergologie Antigeny- obecný název pro látky, které organismus rozpozná a reaguje na ně. Můžeme je rozdělit: 13

Exoantigeny- cizorodé látky, které se nacházejí ve vnějším prostředí. Řadíme zde tzv. alergeny, které jsou schopny u člověka vyvolat patologickou imunitní reakci. Autoantigeny- látky, které jsou tělu vlastní, nejsou tedy považovány za cizorodé (Hořejší a Bartůňková, 2005). Důležitá je malá část antigenu nazývaná epitop neboli antigenní determinant, na který reagují imunitní buňky v těle jedince. Každý z antigenů má hned několik těchto epitopů (Hořejší a Bartůňková, 2005). Imunogeny- látky, které jsou rozpoznány imunokompetentními buňkami a vyvolají specifikou imunologickou reakci (Šterzl, 2007). Imunoglobuliny- bílkoviny produkované plazmatickými buňkami, vznikající z B lymfocytů. Tyto bílkoviny mají schopnost navázat se na antigen. Rozeznáváme několik tříd protilátek: G, M, A, D, E (Litzman, 2001). Tabulka 1 Pět tříd imunoglobulinů Zdroj: Kittnar et al., 2011, str. 744 Alergen- látka, která sama o sobě dokáže vyvolat alergickou reakci. Do organismu se alergeny dostanou různými cestami a nejčastěji se jedná o látky tzv. glykoproteinové 14

povahy. Citlivost na určitý alergen je pak vyvolána opakovaným kontaktem jedince s antigenem, což má za následek vyplavení specifických protilátek (Čáp, 2006). Schopnost alergenu vyvolat u jedince imunitní reakci je dána zejména velikostí molekuly příslušného alergenu, její koncentrací, rozpustností, cizorodostí, stabilitou a biochemickou aktivitou (Šterzl, 2007). Rozdělení alergenů podle místa vstupu: Inhalační- místem vstupu alergenu jsou dýchací cesty jedince. a) Inhalační alergeny vnější neboli sezónní- pyly stromů, trav, bylin, plevelů, květů. b) Inhalační alergeny vnitřní- prach v domácnostech a budovách, který obsahuje roztoče, dále zvířecí srst, plísně, anebo prostředky k čištění, které se v domácnostech využívají. c) Inhalační alergeny pracovní- nacházející se v místě výkonu práce jedince, např. prach, různé chemikálie nebo latex (Litzman, 2001). Digestivní- v tomto případě je vstupem náš zažívací systém. Alergie se pak označují jako potravinové. Potravinové alergeny rostlinného původu jsou zejména obiloviny, luštěniny, ořechy nebo také ovoce a některé druhy zeleniny. Živočišný původ mají alergeny jako ryby, vejce, kravské mléko (Ferenčík et al., 2005, Šterzl, 2007). Kontaktní- vznikají přímým kontaktem s kůží člověka, zde řadíme zejména reakce na bodnutí hmyzem (nejčastěji vosí a včelí jed), léky (penicilin, opiáty) či vakcíny (Litzman, 2001). Injekční- vstupem je krevní oběh (Litzman, 2001). 2.6 Imunopatologické reakce Imunopatologickou reakcí nazýváme imunitní reakci, která vede k poškození organismu. U alergií či hypersenzitivity se jedná o nepřiměřenou reakci organismu na alergen. V tomto případě se imunitní reakce účastní imunoglobuliny IgE. Další pojmenování reakce typu I. je atopie (Čáp, 2006). Atopie- dědičně podmíněná dispozice ke vzniku imunologické přecitlivělosti časného typu. (Čáp, 2006, str. 27) 15

1. Reakce I. typu také nazývána časná přecitlivělost je, jak jsem již zmínila, zajišťována protilátkami typu IgE. Časná je označená proto, že probíhá během několika minut po styku s antigenem. Během těchto reakcí se uplatňují tzv. preformované mediátory a primární tvorba těchto mediátorů. Nejpodstatnější jsou například histamin či heparin, leukotrieny, prostaglandiny. Atopie je imunitní reakce proti antigenu z vnějšího prostředí (pyl, prach a roztoči, zvířecí srst ). První kontakt s alergenem se označuje senzibilizace, tedy zvýšení citlivosti pro určitý antigen. Průběh reakce můžeme rozdělit na lokální a systémový. Zásadní rozdíl u těchto alergických reakcí je, že v případě systémové reakce se alergeny dostávají do krve jedince, následně do celého organismu a to může být až smrtelně nebezpečné. Pacient upadá do tzv. anafylaktického šoku (Hořejší a Bartůňková, 2005). Anafylaxe je nejzávažnější alergickou reakcí, jejíž průběh je velmi rychlý. V některých případech může dojít i k opožděné reakci, která se projeví třeba až za 8 hodin. Další alergeny způsobující její vznik jsou potraviny (korýši, ořechy) či jed blanokřídlého hmyzu (Čáp, 2006). Důležité u anafylaxe je znát nejčastěji se vyskytující projevy tohoto stavu: svědění celého těla, kopřivka, celkový otok chrapot v důsledku otoku hrtanu, obtíže s dýcháním, polykáním, mluvením celkový pocit tepla, zarudnutí v obličeji tachykardie, palpitace, hypotenze křečovité bolesti břicha úzkost, dezorientace, závratě, mdloby až bezvědomí (Gamlin, 2003). 2. Reakce typu II. se nazývá cytotoxická. Tato reakce je zajištěna pomocí IgG a IgM protilátek, které se naváží na antigeny membrán vlastních buněk. Tento proces aktivuje cytotoxické buňky. Příkladem jsou některá autoimunitní onemocnění, dále pak polékové cytopenie (Čáp, 2006). 16

3. Reakce typu III. je zajištěna pomocí imunitních komplexů. Při této reakci dochází k tvorbě antigen-protilátkových komplexů, ty se ukládají v postkapilárních venulách a následně lokálně aktivují komplementový systém. Příkladem jsou vaskulitidy kůže a ledvin při chronické virové hepatitidě (Čáp, 2006). 4. Reakce typu IV. se označuje za reakci oddálené přecitlivělosti. Reakce je zprostředkována T lymfocyty a to po kontaktu s konkrétním antigenem. Příkladem jsou poškození při infekčních onemocněních, jako je tuberkulóza nebo alergická kontaktní dermatitida (Čáp, 2006). 2.7 Alergie a jejich příčiny Alergie- porucha, při které je tělo přecitlivělé na určité antigeny (které se nazývají alergeny); antigeny vyvolávají typické příznaky, kdykoliv se s nimi tělo opětovně setká (Kolektiv autorů, 2007, str. 22) Úzce spjat s pojmem alergie je také pojem atopie neboli náchylnost k alergiím. Atopie je označovaná jako určitá vrozená vlastnost objevující se u části jedinců. Velká výhoda u lidí trpících atopií je to, že se alergie nemusí projevit. Sklon k alergii (atopie) je totiž geneticky podmíněn. Typickým zástupcem atopických onemocnění je atopický ekzém, rhinitida či atopické astma (Gamlin, 2003, Ferenčík, 2005). Alergické onemocnění je řazeno do skupiny civilizačních chorob. V současnosti lidí trpící nějakým alergickým onemocněním neustále přibývá a zahrnuje veškeré věkové skupiny. Příčina jejich vzniku ovšem není zcela známa, pravděpodobně se jedná o celý komplex faktorů a příčin (Ferenčík, 2005). Genetika hraje důležitou roli při vzniku alergických onemocnění. Procenta možnosti vzniku alergické choroby u dítěte, kdy oba rodiče trpí atopií, činí okolo 70 % (Čáp, 2006). Dispozice k alergickým onemocněním je pravděpodobně výsledkem dědičné změny mnoha genů (Pawankar et al., 2011). Určitou roli také hraje dnešní prostředí pro výchovu dětí a vyšší úroveň zdravotnické a hygienické péče. Děti potřebují být od malička vystavovány přiměřenému množství stimulů, které se pak podílejí na vývoji jejich imunitního systému a jeho posílení. Když tomu tak není, jejich imunita může být oslabena. Ovšem tyto poznatky jsou spíše hypotetické (Ferenčík, 2005). 17

Další vliv na vznik má znečištěné ovzduší, ve kterém člověk celý život pobývá. Není zde uváděn přímý vliv znečištěného ovzduší na vznik alergií, ale zplodiny motorů či cigaretový kouř mohou vyvolat jak respirační onemocnění, tak stimulaci tvorby protilátek typu IgE či astmatický záchvat (Šterzl, 2007). Müller-Burzler (2007) uvedl, že zásadní význam pro vznik alergií má znečištěné ovzduší, přesněji tzv. ekologické jedy. Do této skupiny řadí neustále se zvyšující množství nepřirozených substancí například chemikálie, těžké kovy, nejrůznější druhy záření, výfukové plyny. Velkou skupinou, která stojí za zmínku, jsou naše domácnosti. Zde se neustále objevuje prach a s ním domácí roztoči. Tlusté koberce, záclony, polštáře a dekorace, také plyšové hračky dětí ale i teplo a nedostatek větrání. To vytváří dokonalé prostředí pro existenci roztočů nebo plísní a proto můžeme vyjmenované doplňky označit za lapače prachu. Samozřejmě je velmi široká škála alergenů způsobujících alergickou reakci, některé jsem již uvedla (Gamlin, 2003). Dalším původcem, který vyvolává alergie, jsou bílkoviny nacházející se ve zvířecí srsti zejména koček a psů (Nouza, 2013). Na vzniku se mohou částečně podílet také chemofarmaceutická léčiva. Zčásti se tyto látky ukládají v organismu a to v pojivových tkáních a orgánech (Müller-Burzler, 2007). Jako u všech onemocnění hraje určitou roli psychika člověka. Její vliv je nepatrný, ovšem může ovlivnit intenzitu alergií nebo místa, kde se alergie vyskytuje (kůže, sliznice ). Veškeré negativní psychické procesy mají za následek snižování odolnosti našeho organismu, přesněji oslabení imunitního systému (Müller-Burzler, 2007). 2.8 Diagnostika alergických onemocnění Jako první krok v diagnostice alergií je podrobný anamnestický rozbor. Nejdůležitější je anamnéza osobní, rodinná ale také pracovní (Čáp, 2006). Následuje fyzikální vyšetření, které se nijak neliší od těch běžných, ovšem je více zaměřeno na potencionálně postižené oblasti těla (Čáp, 2006). 18

Významným vyšetřením jsou kožní testy. V jejich průběhu buď proběhne alergická reakce (časná) následkem aplikace určitého alergenu nebo reakce neproběhne. Správný způsob je zajištěn aplikací daného alergenu nejčastěji na očištěné předloktí a dále pak pomocí speciálního hrotu tzv. lancety. Tato metoda se nazývá tzv. prick test. Před tímto vyšetřením je potřeba vysadit antihistaminika. Pokud je test pozitivní, projeví se to začervenáním či pupínkem v místě aplikace, zpravidla doprovázeno svěděním. Zhodnocení výsledku probíhá v rozmezí 5-20 minut (Bartůňková, 2002). Intradermální testy jsou užitečné při alergických reakcích na jed blanokřídlého hmyzu či léky. Testy jsou z velké části podobné prick testu, alergeny se ale aplikují intradermálně inzulínovou stříkačkou (Liška, 2012). Mezi další možnosti diagnostiky alergií patří laboratorní testy. Rozlišujeme dvě základní skupiny. Specifické protilátky IgE proti alergenům a celkovou hladinu protilátek IgE. Nápomocná může být také eozinofilie při vyšetření krevního obrazu, která doprovází alergie. Zvýšená sedimentace či CRP nebývá znakem klasických alergických onemocnění (Bartůňková, 2002). Při podezření na astmatické onemocnění se provádí funkční vyšetření plic a to zejména PEF neboli vrcholová výdechová rychlost. V běžných alergologických ambulancích se pak provádí vyšetření křivky průtoku, která zjistí základní dynamické ventilační parametry či vyšetření výdechové rychlosti (Bartůňková, 2002). Významným diagnostickým vyšetření jsou tzv. provokační testy. U těchto testu je potřeba pečlivě zvážit indikaci, kontraindikace a potvrzení informovaného souhlasu pacientem. Provokační testy mohou být pro pacienta rizikové a je nutno je provádět jen na příslušných pracovištích pod dohledem specialisty. Základním principem je kontrolovaná expozice pacienta podezřelým alergenům za účelem nepochybného průkazu alergické reakce. Vyšetření je indikováno při diagnosticky nejasném podezření na astma, zhodnocení účinku terapie astmatu nebo k průkazu příčinné spojení mezi alergenem a obtížemi nemocného (Bartůňková, 2002, Čáp, 2006). Méně často prováděným vyšetřením je potravinový provokační test. Potravina se nejdříve vyřadí z jídelníčku pacienta alespoň na 2 týdny a následně probíhá expozice podezřelému potravinovému alergenu podle stanovených protokolů. Dávky se postupně 19

zvyšují a je mezi nimi dodržováno rozmezí 15 až 30 minut. Podobně se provádějí i provokační testy při lékové přecitlivělosti (Liška, 2012). 2.9 Vybraná alergická onemocnění, jejich projevy a léčba 2.9.1 Alergická rýma Angličtí lékaři v polovině 19. století označili hayfever nemoc, která se vyznačuje zejména slzícíma očima a sériemi kýchání. Poté se zjistilo, že tuto reakci nevyvolává jenom seno, horečka se objevuje jen zřídkakdy a hraje pouze nepatrnou roli. Přesto se označení senná rýma používá i dnes a to jako společný výraz pro alergickou reakci nosní sliznice (Pütz et al., 2007). Alergická rýma (rhinitis) je alergenem vyvolaný zánět nosní sliznice. Projevuje se hned několika příznaky, kde patří zvýšená tvorba sekretu nosní sliznice, která je typicky vodnatá. Dále pak ucpáním nosu, kýcháním a svěděním v nose. Častokrát jsou postiženy také oči a to zvýšenou tvorbou slz až zánětem spojivek. Oči svědí, až pálí, mohou být začervenalé. Současně alergik může trpět bolestmi hlavy. Nepříjemným projevem je svědění v uších. Jako komplikace může dojít k sinusitidě, tedy zánětu vedlejších dutin nosních. Zajímavé je, že u alergiků, kteří reagují pouze na pyly, se mohou projevit také potíže s trávením bílkovin, což má většinou na svědomí slinivka břišní. Z tohoto důvodu je mnoho pylových alergiků, kteří jsou latentní potravinoví alergici. Projevy alergické rýmy mají různou délku trvání. Můžeme jí tedy označit za sezónní, celoroční či profesní. Sezónní je typicky vyvolaná sezónními pyly. Mechanismus vzniku celoroční rýmy je obdobný tomu u sezónních s jednou výjimkou. Vyvolávající alergeny nejsou pyly ale tzv. vnitřní alergeny (roztoči, prach ). V případě profesních alergií jsou spouštěči například kožešiny, textil, sláma, různé chemické látky. Léčba alergické rýmy je vykonávána dvěma způsoby. Prvním z nich je alergenová vakcinace, tedy injekční podání alergenu. Provádí se ke snížení citlivosti vůči alergenu, to znamená, aby došlo k hyposenzibilizaci. Druhým způsobem je léčba klinických příznaků, které jsou velmi individuální. Základními léčivy jsou antihistaminika, užívané většinou zevně jako sprej či mast do nosu. Kortikoidy, které se nejčastěji používají jako kapky do nosu, ale také perorálně v akutních případech. Dlouhodobé užívání se nedoporučuje kvůli vedlejším účinkům. Velmi účinnou metodou 20

proti ucpání nosu je nosní sprcha, která v dnešní době není moc oblíbená (Ferenčík, 2005, Müller-Burzler, 2007, Pütz et al., 2007). 2.9.2 Ekzém Ekzém je onemocnění kůže, které se vyznačuje bolestivostí a podrážděním pokožky, která je v důsledku tohoto podráždění suchá, začervenalá a neustále svědí. Ložiska ekzému se kromě toho mohou zanítit a někdy se objevují také malé puchýřky. Puchýřky mohou prasknout a objeví se strupy nebo i praskliny. Nejrozšířenějšími druhy ekzému jsou atopický a kontaktní ekzém (Meredith, 2002). Druhy ekzémů: Kontaktní ekzém se rozděluje na dráždivý a alergický. Dráždivý ekzém je způsoben stykem s různými materiály, také nadměrným mytím a sušením rukou, zimou (zhoršení v zimním období), větrem, extrémně suchým prostředím nebo chemickými prostředky. Podstatný je fakt, že s věkem se možnost výskytu kontaktního ekzému zvyšuje, jelikož kůže ztrácí svou elasticitu, vysušuje se a stárne. Obdobou kontaktního dráždivého ekzému je ekzém alergický. Vyskytuje se ovšem méně často než dráždivý. V případě alergického ekzému se reakce při kontaktu s alergickou látkou objevuje rychleji a intenzivněji. Základními alergeny jsou zde kovy (nikl), náplasti, kosmetika, lepidlo či barvy. Vzniklý ekzém se následně může zhoršovat během stresu, v případě emočně vypjatých situací (Meredith, 2002). Atopický ekzém má značnou souvislost s atopií, tedy i s genetikou. Lidé mající tento předpoklad, jsou náchylnější ke vzniku ekzému, senné rýmy či dokonce astmatu. Toto onemocnění se velmi často objevuje u dětských pacientů. Nejvíc rozšířená místa se nacházejí na zápěstí, pod lokty, koleny a na stehnech, ale také na pokožce hlavy, obličeje, anebo šíje. Příčinou nejsou jen kontaktní alergeny ale také to co sníme, pyly nebo zvířecí srst. Faktory, které nemoc zhoršují je opět stres, studené a vlhké prostředí, rychlé změny počasí, které vyvolávají svědění. Typicky je kůže začervenalá a pacient trpí silným svěděním. Urputné škrábání pokožky může následně vést ke krvácení, špatně hojícím se ranám až nebezpeční vzniku infekce (Meredith, 2002, Müller-Burzler, 2007). 21

Seboroický ekzém se odlišuje u dětských a dospělých pacientů. U dětí, častěji u novorozenců, se označuje jako tzv. kolébková čepice. Na hlavičce a čele dítěte se objevují tlustá, hnědo-zelená, mastná místa. Zatímco novorozenec roste, nalézáme na kůži popraskaná místa, mnohdy s červeným okraje na hlavičce, za ušima, na očních víčkách, v podpaží, na hrudníku nebo v oblasti genitálu při užívání plenek. Tento druh ekzému se poměrně často vytrácí do 2 let dítěte. U dospělých se vyznačuje v podobě červených, svědících míst na obličeji, obzvlášť na nose a obočí, dále pak na hrudníku, zádech, krku, v podpaží či na hlavě, kde se mohou také objevovat lupy. Tento typ ekzému je spíše dlouhodobějšího trvání (Meredith, 2002). Za léčbu, které se nevěnuje tolik pozornosti, se u ekzémů považuje dieta. Různé druhy potravin u alergiků mohou zapříčinit vznik ekzémové reakce. Proto je potřeba vyhýbat se potravinám způsobující tyto reakce. Eliminační dieta se doporučuje pacientům, kteří i po vysazení běžných alergenů trpí ekzémem. Pacient jí pouze nedráždivou stravu, až do doby, dokud se ekzém nevytratí. Postupně se přidávají ostatní potraviny, mezi kterými by měla být několikadenní přestávka, aby se případná reakce na jídla mohla projevit. Tato metoda se provádí pod přísným dohledem lékaře a to v krajních případech, kdy se nedá odhalit původ alergie. Účinnou, klasickou léčbou jsou kortikoidy a to formou krémů, mastí, méně často tablet. Důležité je nepoužívat kortikoidy velmi často, protože mohou narušit kožní vrstvu, ztenčovat jí a tím zvýšit možnost vzniku infekce. Přípravky obsahující dehet, se podávají formou mastí, krémů, past či roztoků. Mají pozitivní vliv na ekzémy. Zklidňují pokožku, snižují intenzitu svědění i vyrážky. Její nevýhodou je zápach a to, že znečistí oblečení, ovšem je možné postižené místo překrýt obvazem. Antihistaminové krémy jsou účinné proti svědění, které vyvolává histamin a další látky. Nabízí se také antihistaminika, která se užívají buď pravidelně, nebo v případě zhoršení ekzému. Obecným cílem těchto léčiv je zejména snížit intenzitu svědění (Meredith, 2002). 2.9.3 Urtikarie neboli kopřivka Samotný název kopřivka je odvozen od klinického obrazu, který připomíná kůži požahanou kopřivami. (Litzman, 2001, str. 69) 22

Kopřivka je onemocnění, které se vyznačuje svědivou vyrážkou a přítomností pupenců, které za několik hodin samy vymizí. Kopřivka je způsobená vyplavením histaminu z žírných buněk. Může dojít až k život ohrožujícímu stavu, kdy pupence postihují rty, oči nebo jazyk a proto může dojít ke vzniku otoku tzv. angioedém (Kolektiv autorů, 2007). Pupence jsou proměnlivého tvaru s bledým středem a začervenalým okolím. Toto onemocnění postihuje pouze povrchovou vrstvu kůže člověka. V případě angioedému, působením vazoaktivních mediátorů, dochází k rozšíření malých cév nacházejících se v podkoží, které se stávají více propustné. Jak jsem již zmínila, nachází se v místech okolo očí, rtů nebo také sliznic. U kopřivky jsou místa výskytu kdekoliv na těle například ve vlasech, na dlaních či chodidlech. Kopřivka je nepříjemné onemocnění jak z hlediska vzhledu člověka, tak z důvodu toho, že je provázeno silným svěděním (Ferenčík, 2005). Kopřivka může být vyvolána různými alergeny. Mezi nejtypičtější patří pyly, hmyzí bodnutí, léky, domácí či potravinové alergeny. Mezi vyvolávající faktory řadíme také psychický stres, pocení, studené prostředí nebo naopak sluneční záření, kontakt s nejrůznějšími chemikáliemi, textiliemi a rostlinami. Kopřivka může být také doprovodný příznak systémových onemocnění jako je lupus erythematodes či některá nádorová onemocnění. V určitých případech hovoříme o kopřivce idiopatické, kdy vyvolávající příčina není zcela známá (Ferenčík, 2005, Litzman, 2001). Léčba onemocnění je zaměřena na odstranění vyvolávající příčiny. Bohužel ne vždy se dá zjistit, co onemocnění vyvolalo. Intenzivní léčba se v případě tohoto onemocnění neužívá. Léčba buď není potřeba, anebo se volí pouze krátkodobé užívání antihistaminik, které zmírní svědění kůže (Ferenčík, 2005). 2.9.4 Oční alergie Mezi nejčastější oční alergická onemocnění patří alergická konjunktivitida, vernální keratokonjunktivitida, atopická keratokonjunktivitida a papilární konjunktivitida (Litzman, 2001). 23

Alergická konjunktivitida se často objevuje společně s alergickou rhinitidou. Je to alergická reakce především na vzdušné alergeny, typicky pyly. Projevem je svědění očí, slzení a jejich zarudnutí. Svědění je lokalizováno zejména ve vnitřních koutcích, kde se shromažďují alergeny. Oční okolí je oteklé, zejména víčka. Silný otok pak může oko zcela uzavřít (Litzman, 2001, Čáp, 2006, Ferenčík, 2005). Vernální keratokonjunktivitida se typicky vyskytuje u dětí a mladistvých od 3 do 25 let. Onemocnění je dlouhodobé a zhoršení přichází zejména na jaře a v letním období, ovšem není zde přímá souvislost s přítomností sezónních alergenů v prostředí (Litzman, 2001). Atopická keratokonjunktivitida je další z alergických onemocnění očí. Není zde sezónní zhoršování jako u předchozího typu alergického očního onemocnění. Tento typ se objevuje u osob ve věku 40 až 50 let a často je doprovázen atopickou dermatitidou víček a může vést, v nejtěžších případech, až k roztavení rohovky. Tento stav může vážně ohrozit zrak člověka (Litzman, 2001, Ferenčík, 2005). Papilární konjunktivitida vzniká, pokud dojde k dráždění horního víčka cizím tělesem. Jako příklad autor Litzman (2001) uvádí podráždění kontaktní čočkou nebo stehem. Postižení oka se projevuje v místě víčkové (tarzální) části spojivky. V případě léčby je doporučováno vyvarovat se styku s alergenem a snažit se o zmírnění dráždění oka. Pacient může nosit brýle, snaží se snížit prašnost a přítomnost alergenů ve svém okolí. Z farmakoterapie se u alergických onemocnění oka užívají lokální antihistaminika, kortikosteroidy či vazokonstrikční kapky (Litzman, 2001). 2.9.5 Lékové alergie Léky podáváme za určitým cílem, ale mimo jejich žádoucí účinek se mohou objevit také účinky nežádoucí. V této skupině nežádoucích účinků se nacházejí také lékové alergie. Tyto reakce ve většině případů nemůžeme předvídat. Alergie na podaný lék se častěji vyskytují u dospělých, častější výskyt je uváděn u žen. Nejvíce se vyskytují reakce I. a IV. typu (Ferenčík, 2005, Čáp, 2006). Ferenčík (2005) popisuje čtyři reakce imunitního systému, které vznikají při kontaktu s alergizující látkou. Projevy u těchto reakcí jsou různorodé. Kopřivka, otok, svědění, 24

průjmy či dušnost jsou jedny z mnoha příznaků. V nejtěžších případech dochází k anafylaktickému šoku, který ohrožuje život pacienta. Mezi nejčastější zástupce léků, vyvolávajících tento druh alergie řadíme antibiotika, sulfonamidy, lokální anestetika, RTG kontrastní látky či nesteroidní protizánětlivé léky. Zajímavé je, že třeba penicilin může vyvolat jakoukoliv ze čtyř alergických reakcí. Reakci mohou vyvolat také tzv. aditiva, tedy látky, přítomny v lécích jako jsou konzervanty, barviva a další. U mnohých z těchto reakcí dochází jako první k senzibilizaci a alergická reakce nastává až při opakovaném styku s alergenem. Výjimku tvoří reakce na RTG kontrastní látku anebo lokální anestetikum. V tomto případě se často reakce rozvíjí již při prvním kontaktu s alergenem a to formou anafylaktoidní reakce (Čáp, 2006, Ferenčík, 2005). Léčba samozřejmě zahrnuje vysazení léku, který alergickou reakci vyvolal. Důležitou roli hrají glukokortikoidy. V případě, že alergizující škodlivina se nachází v zažívacím traktu, vyloučení látky z organismu může trvat až týden. Pokud dojde k celkové reakci, pacient by měl být alespoň 24 hodin sledován, jelikož u lékových alergií je možnost dvoufázové reakce, pacient by tudíž měl být zabezpečen kortikosteroidy. V lehčích případech se volí antihistaminika. Dále se mohou podávat bronchodilatancia a to inhalační formou (Čáp, 2006). V souvislosti s alergií na léky, bych chtěla zmínit dva pojmy a to anafylaktoidní reakce a anafylaktický šok. Jsou to dva velmi podobné pojmy a jejich průběh se také klinicky velmi neliší. Anafylaktoidní reakce se ovšem odlišuje mechanismem vzniku. V případě této reakce nejsou přítomny IgE protilátky, avšak dochází k aktivaci komplementu. Činnost komplementového systému pak dá za vznik anafylatoxinům, což způsobí vyplavení mediátorů anafylaxe. Anafylatoxiny mají mimo jiné také podobné účinky jako histamin. Tato reakce typicky vzniká v případě podání RTG kontrastu či podání kyseliny acetylsalicylové a dalších nesteroidních protizánětlivých léčiv. Naopak za anafylaktický šok zodpovídají imunoglobuliny IgE, vznikající po styku s alergenem (Ferenčík, 2005). 25

2.9.6 Potravinové alergie Potravinové alergie jsou další skupinou klasických alergií, vyvolaných IgE protilátkami. Ve většině případů probíhá jako bezprostřední a zřetelná reakce na požití potraviny. Typickými projevy je postižení rtů pacienta, následně je postižen jazyk, ústa i hltan. Mírný stupeň reakce se vyznačuje brněním, svěděním a nepatrným otokem rtů či obličeje. Poněkud jinak reakce probíhá u kojenců. Zde se projevuje nejčastěji bolestmi břicha, zvracením či průjmem (Gamlin, 2003). Do kategorie potravinových alergií začleňujeme kupříkladu alergii na bílkovinu kravského mléka, která ve většině případů vymizí do tří let dítěte. Dále pak alergie na mouku, vejce, rostlinné potraviny jako jsou ořechy, ovoce, či zelenina, alergie na biopotraviny nebo alergické onemocnění samostatného zažívacího traktu. Zde patří například zánět jícnu, eozinofilní gastroenteropatie, anebo alergický zánět tračníku (Fuchs, 2013). V souvislosti s potravinovou alergií je vhodné zmínit tzv. zkříženou reaktivitu. Tento pojem znamená spojení mezi potravinovými alergeny a pyly. Typicky jsou to pyly břízy, ovoce anebo ořechy či kořenová zelenina (Špičák, 2013). V nejzávažnějších případech, může potravina vyvolat až systémovou reakci, tedy anafylaktický šok. Naštěstí těchto reakcí se vyskytuje poměrně málo. Opravdová alergie na potravinu může být nebezpečná a pacient by se měl potravinám, o kterých ví, že je na ně alergický, vyvarovat (Gamlin, 2003). 2.9.7 Astma bronchiale Astma bronchiale je chronický zánět dýchacích cest. Tento zánět následně zvyšuje reaktibilitu bronchů a často je také spojen s obstrukcí dýchacích cest. Zúžení je způsobeno spasmy hladkého svalstva dýchacích cest. Charakteristickými znaky, které doprovází vznik zánětu, jsou edém a hypersekrece hlenu v dýchacích cestách. Následkem zánětu pak dochází k typickým strukturálním změnám v dýchacích cestách (Souček, 2011, Šafránková, 2006). Zánět doprovázející astma je vždy perzistentní. Klíčovými buňkami v období zánětu jsou zejména buňky žírné, eozinofily, T-lymfocyty a makrofágy (Souček, 2011). 26

Astmatik trpí dušností, v případě astmatického záchvatu se objevuje záchvatovitá výdechová dušnost, vznikající náhle a neočekávaně. Pacient trpí kašlem, pocitem tíže a sevření hrudníku, pískoty či vrzoty při výdechu. Klinický obraz se zhoršuje po námaze, ale také v noci. Onemocnění můžeme klasifikovat do několika stupňů: I. Intermitentní astma, II. mírné perzistentní astma, III. středně těžké perzistentní astma, IV. těžké perzistentní astma (Souček, 2011, Šafránková, 2006). Diagnostika vychází zejména z anamnézy a vyšetření plicních funkcí u pacienta pomocí spirometrie. Léčba je založena na odstranění a zmírnění příznaků astmatu, dále na prevenci exacerbací a zachování co nejlepších plicních funkcí. Terapie se odvíjí od stupně astmatu. Lehké astma využívá k léčbě beta 2 antagonisty. U 2. stupně se přistupuje k protizánětlivé léčbě pomocí inhalačních kortikosteroidů. Při středně těžkém perzistentním astmatu se pak přidávají dlouhodobá bronchodilatancia. U 4. stupně, kdy jsou podávány vysoké dávky léků, se navíc aplikují nízké dávky steroidů ke kontrole stavu pacienta. Terapii doplňují režimová opatření jako je eliminace spouštěčů astmatu, zákaz kouření. Pacient by se měl vyvarovat pobytu v zakouřeném či znečištěném prostřední, důležitá je také léčba veškerých infekcí dýchacích cest (Souček, 2011). 2.10 Opatření pro alergiky Život s alergií může být obtěžující, ovšem důležité je se starat jak o sebe, tak o prostředí ve kterém většinu života žijeme. Důležitým doporučením pro alergiky, je snaha vyvarovat se alergenům, pokud víme, které to jsou. V případě potravinových alergií, kdy ve většině případů alergik trpí zhoršeným trávením bílkoviny, je vhodné jíst častěji a v menších dávkách (Müller-Burzler, 2007). Je vhodné, aby alergie měla na život člověka co nejmenší vliv. Alergik by měl získat dostatek informací, rad a podporu od svého lékaře. Doporučená jsou různá opatření, jak se vyhnout alergenům či upravit své prostředí. V domácnosti se může nacházet velké množství alergenů např. prachu, ve kterém se nacházejí roztoči. Těm se také daří ve vlhkém prostředí, to znamená, že lepší je prostředí suché a dostatečně větrané. Vlhké prostředí je navíc příhodné pro růst plísní v bytě. Důležité je odstranit tzv. lapače prachu (dekorativní polštáře, plyšové hračky, záclony, tlusté koberce, květiny). Vhodné je mít 27

doma dřevěnou podlahu, která se snadno udržuje čistá vytíráním navlhko, stejně tak při stírání prachu na nábytku je důležité použít navlhčenou prachovku. V případě lůžkovin (nejlépe určené pro alergiky) je důležité pravidelné praní při teplotě okolo 60 C, stejně tak je to u praní oděvů alergika. Veškeré prádlo je potřebné, v období pylové sezóny, sušit uvnitř. Velkou část alergenů tvoří pyly. Pro alergika je vhodné sledovat pylová zpravodajství a následně se podle nich řídit. Alergikům je také doporučováno větrat spíše večer, procházky a sporty provozovat do půl osmé ráno či v podvečer. Po návratu domů je vhodné se převléknout do tzv. domácího oblečení a také si častěji mýt vlasy nebo je alespoň opláchnout vodou. Významný, ovšem né přímo prokázaný vliv na vznik alergií má také kouření a to jak pasivní tak aktivní. Nezbytné je, aby se alergik co nejvíce vyhýbal zakouřeným prostorům a to zejména v domácnosti (Gamlin, 2003). U pacientů trpících atopickým ekzémem je doporučováno během mytí střídat studenou a teplejší vodu, což pozitivně působí na krevní cévy. O suchou a drsnou kůži je nutno šetrně pečovat vhodnými mýdly a krémy, zejména neparfemovanými. Ekzematickou kůži je vhodné promazávat i několikrát denně. Podstatné je také udržovat své tělo v psychické pohodě sportem, hudbou či jinými pro nás příjemnými činnostmi (Pütz, 2007). 2.11 Kvalita života Onemocnění je označení narušení tělesného a duševního stavu jedince z vnějšího pohledu. (Paulík, 2010, str. 62) V případě onemocnění člověka, se od něj očekává, že převezme roli pacienta. Jeho úkolem je neustále zlepšovat svůj zdravotní stav, snažit se o vytváření správných podmínek života a tím si zajistit brzké uzdravení. Naprostá většina pacientů ovšem své onemocnění vidí jako dočasný stav a jejich snaha o zlepšení kvality života není prioritní (Křivohlavý, 2002). Alergická onemocnění autor Křivohlavý (2002) posuzuje jako onemocnění méně závažná, ovšem chronická, která v určité míře ovlivňují u nemocného kvalitu jeho života. 28

Slovo kvalita můžeme označit synonymem jakost či hodnota, dá se říci určitý znak, kterým se daný jev odlišuje od ostatních. Přeneseno na život se pod tímto rozumí, odlišnost lidských životů. Rozsahem kvality života můžeme mít na mysli jak jednotlivce, tak celé skupiny či dokonce společenské celky (Křivohlavý, 2002). Kvalita života se dá rozdělit do tří oblastí. V základní vrstvě se nachází tělesný a psychický stav člověka, jeho ekonomická situace, rodinný stav, prostředí, ve kterém žije či potřeby, které uspokojuje. Střední rovina je individuální. Zahrnuje zdraví ale i nemoc, kulturní život člověka, vzdělanost či sociální postavení. Poslední, nejvyšší úroveň se zabývá duchovnem, spiritualitou, ale také hodnotou lidské dobroty, poctivosti či sebe rozvojem (Kováč, 2007). Já osobně jsem stanovila za podstatnou osobní neboli personální rovinu kvality života a navíc i fyzickou. Tato oblast se zabývá životem každého z nás, bez ohledu na naše povolání či současný stav našeho zdraví. Znamená to tedy subjektivní hodnocení naší osoby. Naší spokojenosti, našeho zdravotního stavu, potřeb. V souvislosti s tímto, je podstatné, jaké hodnoty jedinec zastává a co je pro něj nejdůležitější. Každý člověk upřednostňuje hodnoty jiné, ať je to úcta, láska, jistota či pocit bezpečí, rodina (Křivohlavý, 2002). Kvalita života se dá změřit a to různými způsoby či metodami například: Metoda měření kvality života, kde tuto kvalitu hodnotí druhá osoba. Metoda měření kvality života, kde tím kdo hodnotí, je sama daná osoba. Metody smíšené, které vznikají z metod I. a II. typu (Křivohlavý, 2002). Jako příklad pro hodnocení kvality života druhou osobou mohu uvést metodu, která je využívaná v lékařské praxi, kdy lékař hodnotí zdravotní stav pacienta. Nazývá se Karnofskyho index, využívaný původně v onkologii. Hodnocení je vyjádřeno v procentech a to podle tělesného stavu pacienta. V nemocnicích bylo určitým posunem vpřed, vyjádření kvality života pacienta pomocí symbolů. K hodnocení se využívaly křížky. Čím více křížků, tím horší kvalita života. Opravdu velkým pokrokem pak bylo zavedení slovně formulovaných kritérií (Křivohlavý, 2002). Do další skupiny metod měření kvality života se řadí zhodnocení spokojenosti pacienta se svým životem. Jako příklad mohu uvést metodu zvanou Stupnice spokojenosti se 29

životem. V případě této metody člověk odpovídá na otázky z různých oblastí. Ty jsou pak vyhodnoceny. Spokojenost člověka se svým životem je dána hlavně tím, že člověk se snaží uskutečňovat své cíle a plány. Spokojenost je ovlivněna v případě, že něco realizaci představ a plánů člověka naruší, například nemoc, problémy v rodině, v práci, úzkost (Křivohlavý, 2002). Poslední skupinou jsou metody smíšené, které jsou zaměřeny na širší pojetí kvality života. Jako příklad uvádím metodu měření, zvanou MANSA. Cílem autorů MANSA je vystihnout celkový obraz kvality života daného člověka tak, jak ten se mu jeví v dané chvíli. (Křivohlavý, 2002, str. 176) Tato metoda využívá způsob měření zvaný LSS neboli škálu spokojenosti, která je podobná principu měření stupně bolesti pomocí VAS (Křivohlavý, 2002). 30

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Jako výzkumnou metodu jsem zvolila kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření. Volila jsem ji proto, že jsem měla v úsmyslu získat co nejvíce dat pro následné zpracování a vyhodnocení hypotéz. Vytvořila jsem anonymní dotazník obsahující 19 otázek (viz příloha č. 4). První 2 otázky dotazníku, nutné pro statistické šetření, se týkaly pohlaví a věku respondentů. Další část jsem začala otázkou, díky níž zjistím, jak dlouho respondent trpí alergickým onemocněním. Následně jsem se zaměřila na zjištění nejčastějších alergenů a na úroveň zdraví respondentů. Pak jsem zkoumala, jakým alergickým onemocněním respondent trpí, jaké jsou jeho projevy. Zjišťovala jsem, v jakém ročním období jsou potíže respondenta nejintenzivnější, jestli užívá na alergické onemocnění pravidelně léky nebo jestli je užívá jen v případě vzniku potíží, anebo neužívá medikaci vůbec. V poslední části jsem se zajímala zejména o kvalitu a způsob života u lidí trpících různými alergickými onemocněními. Zkoumala jsem, zdali jsou u dotazovaných přítomná nějaká omezení, která vznikla v souvislosti s alergií. Otázky v dotazníku byly uzavřené, polouzavřené a otevřené. V několika otázkách mohli respondenti volit více možností. K hypotéze č. 1 se vztahuje otázka 10. K hypotéze č. 2 se vztahuje otázka 6. K hypotéze č. 3 se vztahují otázky 11, 12, 14. K hypotéze č. 4 se vztahují otázky 15, 16. K hypotéze č. 5 se vztahují otázka 13. K hypotéze č. 6 se vztahují otázky 4, 5, 7, 8 a k hypotéze č. 7 se vztahují otázky 9, 17, 18, 19. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníkové šetření bylo provedeno u osob, bez rozdílu pohlaví, léčící se pro různá alergická onemocnění v ambulancích lékařů. Respondenti byli starší 18 let. Celkem jsem rozdala 120 dotazníků, kdy návratnost byla 77,5 % tedy 93 dotazníků. Všech 93 jsem použila ke zpracování výzkumu, jelikož byly všechny vyplněny bez chyb. 31

Dotazníkové šetření probíhalo v ambulanci alergologie a klinické imunologie v městech Jihlava a Třinec. Spolupráce v těchto ambulancích byla bez problémů. 3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal od ledna 2015 do března 2015 v alergologických ambulancích v Jihlavě a Třinci. Dotazníky jsem v obou případech osobně předala lékařce daného pracoviště. Několik dotazníků jsem rozdala rodinným příslušníkům, o kterých vím, že trpí alergií. 3.4 Zpracování získaných dat Pro zpracování výsledných dat jsem použila Microsoft Office Word 97 2003 pro psaný text a dále Microsoft Office Excel 97 2003 pro zpracování tabulek a grafů. 32

Absolutní četnost 3.5 Výsledky výzkumu Pohlaví respondentů 56 60 50 37 40 30 20 10 0 Muž Žena Pohlaví respondentů Graf 1 Pohlaví respondentů Graf č. 1 uvádí, že v dotazníkovém šetření, kde odpovídalo celkem 93 respondentů, bylo 37 mužů (40 %) a 56 žen (60 %). 33

Absolutní četnost Věk respondentů 35 32 30 25 20 15 18 15 19 10 5 6 3 0 18-25 26-35 36-45 46-55 56-65 66-75 Roky Graf 2 Věk Nejvíce respondentů 32 (34 %) bylo ve věkovém rozmezí 18 25 let. Ve věku 26 35 let bylo 18 respondentů (19 %). 15 (16 %) respondentů bylo ve věku 36 45 let a 19 (20 %) respondentů bylo ve věku 46 55 let. Ve věkovém rozmezí 56 65 let bylo jen 6 (6 %) respondentů a pouze 3 (3 %) respondenti byli ve věku 66 75 let. V dotazníkovém šetření neměl nikdo z respondentů více než 75 let. 34

Absolutní četnost Délka trvání alergického onemocnění 40 39 35 30 28 25 20 19 15 10 7 5 0 Více než 10 let 6-10 let 1-5 let Méně než 1 rok Délka Graf 3 Délka onemocnění Z uvedených výsledku je zřejmé, že 39 (42 %) respondentů trpí alergickým onemocnění více než 10 let. 19 (20 %) respondentů má alergické onemocnění 6 10 let. 1 5 let trpí alergiemi 28 (30 %) respondentů a pouhých 7 (8%) má alergické onemocnění méně než 1 rok. 35

Absolutní četnost Nejčastější druhy alergenů 90 90 80 70 66 60 50 40 30 21 20 20 10 3 7 11 0 Bodnutí hmyzem Pyly a trávy Prach a roztoči Zvířecí srst Potraviny Peří Jiné Druhy alergenů Graf 4 Jednotlivé alergeny Otázka č. 4 byla otevřená, proto mohli respondenti uvést více alergenů. Procentuální zastoupení jednotlivých alergenů je počítáno k počtu respondentů, kteří danou možnost volili, ne k celkovému počtu odpovědí. 90 (97 %) respondentů uvedlo alergii na pyly a trávy. Pouze 3 (3 %) respondenti jsou alergičtí na hmyzí bodnutí. Dalšími alergeny jsou prach a roztoči, které uvedlo 66 (71 %) respondentů. Na zvířecí srst je přecitlivělých 21 (23 %) respondentů a 20 (22 %) je jich alergických na potraviny. 7 (8 %) respondentů je alergických na peří a 11 (12 %) uvedlo jiné. Zde byly vypsány alergeny jako kovy, náplast, léky, teplo a chlad, plísně a alergie na bakterii rodu Staphyloccocus aureus. 36

Absolutní četnost Druhy alergických onemocnění 70 60 50 40 30 20 10 0 68 36 43 21 24 11 45 Druhy onemocnění Graf 5 Jednotlivé druhy V grafu č. 5 uvádím jednotlivé typy alergií. Respondenti mohli označit více možností. Procentuální zastoupení jednotlivých alergenů je počítáno k počtu respondentů, kteří danou možnost volili, ne k celkovému počtu odpovědí. Až 68 (73 %) respondentů uvedlo, že je trápí alergická rýma. 36 (39 %) respondentů má projevy kožní alergie. Inhalační alergií trpí 43 (46 %) respondentů a 21 (23 %) respondentů zatrhlo možnost Astma bronchiale. 24 (26 %) respondentů má potravinovou alergii a pouhých 11 (12 %) respondentů uvedlo alergii na léky, tyto léky bohužel blíže nespecifikovali. Oční alergie trápí 45 (48 %) respondentů. 37

Absolutní četnost Úroveň zdraví respondentů 50 46 45 40 35 32 30 25 20 15 13 10 5 0 výborná velmi dobrá průměrná velmi špatná Úroveň 2 Graf 6 Úroveň zdraví 13 (14 %) respondentů uvedlo úroveň svého zdraví jako výbornou. 46 (49 %) jich pak uvedlo, že úroveň jejich zdraví je velmi dobrá, 32 (34 %), že je průměrná a pouze 2 (2 %) respondenti označili odpověď velmi špatná. 38

Absolutní četnost Výskyt alergie během roku 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 46 36 25 14 5 Jaro Léto Podzim Zima Celoročně Jednotlivá období Graf 7 Období, ve kterém je alergie intenzivní V otázce č. 7 mohli respondenti vybrat více možností. Procentuální zastoupení jednotlivých alergenů je počítáno k počtu respondentů, kteří danou možnost volili, ne k celkovému počtu odpovědí. Nejčastější odpovědí bylo jaro, uvedlo jí 46 (49 %) respondentů. 25 (27 %) respondentů volilo letní období, 14 (15 %) podzim, 5 (5 %) zimu a 36 (39 %) trpí alergií celoročně. 39

Absolutní četnost Četnost výskytu alergie během roku 35 32 30 25 20 19 25 15 10 5 6 4 7 0 1-2x 3-5x 6-10x 11-20x 21 a více krát Počet výskytu ročně při kontaktu s alergenem Graf 8 Výskyt alergie během roku Graf 8 navazuje na graf č. 7. Respondenti volili podle vlastního uvážení odpovědi. Z nich jsem pak vytvořila tyto intervaly. Nejvíce, 32 (34 %), respondentů volilo možnost 1-2x ročně. 19 (20 %) volilo 3-5x ročně a pouze 6 respondentů (6 %) pak možnost 6-10x ročně. Jen 4 (4 %) respondenti označili možnost 11-20x ročně. Druhé největší zastoupení měla možnost 21 a více krát, 25 (27 %) respondentů. 7 (8 %) respondentů pociťuje potíže vždy, při kontaktu s alergenem. 40

Absolutní četnost Projevy alergických onemocnění 60 50 40 30 20 10 0 44 35 54 49 33 15 44 21 Druhy Graf 9 Projevy V této otázce mohli respondenti vybrat více z uvedených možností. Procentuální zastoupení jednotlivých alergenů je počítáno k počtu respondentů, kteří danou možnost volili, ne k celkovému počtu odpovědí. Jednalo se o tyto projevy: pálení, svědění a začervenání očí- 44 (47 %), slzení očí- 35 (38 %), kýchání- 54 (58 %), vodnatá rýma či svědění v nose- 49 (53 %), ucpaný nos- 33 (35 %), otoky či začervenání v obličeji- 15 (16 %), obtíže s dýcháním, kašel- 44 (47 %), jiné- 21 (23 %). Do skupiny jiné, patřily projevy jako: ekzém na těle, svědění postiženého místa, průjem a křeče v břiše. 41

Absolutní četnost Užívání léků při alergii 49 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ano, při akutních problémech 38 Ano, pravidelně Odpovědi Ne 18 Graf 10 Užívání léků Graf č. 10 znázorňuje využití léčiv pro zmírnění alergických onemocnění. Celkem 49 (53 %) respondentů užívá předepsané léky v případě akutních problémů. 38 (41 %) respondentů užívá léky pravidelně a 18 (19 %) neužívá ke zmírnění alergie žádné léky. Nejčastěji uváděnými léky byly: Ventolin, Allergocomod, Claritine, Prednizon, Xyzal, Zyrtec, Zodac a Seretide. 42

Absolutní četnost Kvalita života respondentů 60 53 50 40 30 23 20 14 10 3 0 Velmi dobrá Dobrá Ani dobrá, ani špatná Odpovědi Špatná Graf 11 Kvalita života Kvalita života u 23 (25 %) respondentů byla velmi dobrá, u 53 (57 %) dobrá. 14 (15 %) respondentů označilo možnost ani dobrá, ani špatná a jen u 3 (3 %) je kvalita života špatná. 43

Absolutní četnost Omezení běžných každodenních aktivit onemocněním 40 35 39 30 25 25 24 20 15 10 5 5 0 Vůbec Málo Středně Velmi Míra omezení Graf 12 Omezení běžných aktivit díky alergii 25 (27 %) dotazovaných alergiků uvádí, že alergie jim ve výkonu běžných každodenních činností vůbec nebrání, 39 (42 %) uvedlo, že alergie jim brání málo, 24 (26 %) označilo možnost středně a 5 (5 %) respondentů uvedlo možnost velmi. 44

Absolutní četnost Omezení zájmů onemocněním 40 39 35 30 25 27 23 20 15 10 5 0 Vůbec Málo Středně Velmi 4 Míra omezení zájmů Graf 13 Omezení zájmů díky alergii Žádné omezení zájmů onemocněním uvedlo 27 (29 %) respondentů, 39 (42 %) vybralo možnost málo, 23 (25 %) respondentů omezuje alergické onemocnění v jejich zájmech středně a velmi pak onemocnění omezuje 4 (4 %) respondenty. 45

Absolutní četnost Snížení fyzické kondice onemocněním 40 37 35 30 26 25 20 16 15 10 5 5 9 0 Nevím Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Vůbec ne Míra snížení Graf 14 Snížení fyzické kondice díky alergii V otázce č. 13 jsem zjišťovala, jestli je díky alergickému onemocnění snížena fyzická kondice respondentů. 8 (9 %) respondentů uvedlo, že rozhodně ano. 26 (28 %) spíše ano, 37 (40 %) spíše ne, 16 (17 %) uvedlo možnost vůbec ne a 5 (5 %) respondentů odpovědělo, že neví. Pouze jeden (1 %) respondent označil možnost velmi. 46

Absolutní četnost Omezení zaměstnání či studia onemocněním 40 40 35 30 25 28 22 20 15 10 5 0 Vůbec Málo Středně Velmi Míra omezení 3 Graf 15 Omezení studia či zaměstnání díky alergii Graf č. 15 uvádí omezení onemocněním v oblasti práce či studia. Žádné omezení uvedlo 40 (43 %) respondentů. 28 (30 %) jich uvedlo možnost málo. Středně je omezeno 22 (24 %) respondentů a pouze 3 (3 %) jsou omezeni velmi. 47

Absolutní četnost Omezení v různých oblastech života 30 25 24 21 22 29 20 15 10 5 5 0 Společenský život Běžný život Partnerský vztah Finanční oblast Psychický stav Jednotlivé oblasti Graf 16 Omezení oblastí života U této otázky mohli respondenti zatrhnout více oblastí. Procentuální zastoupení jednotlivých alergenů je počítáno k počtu respondentů, kteří danou možnost volili, ne k celkovému počtu odpovědí. 29 (31 %) respondentů uvedlo omezení v oblasti psychiky. Další oblastí byl společenský život, který označilo 24 (26 %) respondentů, 21 (23 %) uvedlo omezení v běžném životě, 22 (24 %) cítí omezení ve finanční oblasti a pouhých 5 (5 %) v partnerském vztahu. 48

Absolutní četnost Absolutní četnost Vliv alergického onemocnění na vzhled respondentů 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 46 24 16 7 Vůbec Málo Středně Míra vlivu Velmi Graf 17 Vliv alergie na vzhled Téměř polovina respondentů, 46 (49%), volila odpověď málo. 24 (26 %) respondentů uvedlo možnost středně, 16 (17 %) vůbec a 7 (8 %) velmi. Omezení příjmu potravin z důvodu alergie 60 51 50 40 31 30 20 11 10 0 Ano, musím Neomezuji, ale měl/a bych Omezení potravy Ne, můžu jíst cokoliv Graf 18 Omezení příjmu potravin kvůli onemocnění 51 (55 %) respondentů se nijak omezovat v příjmu potravin nemusí. 31 (33 %) se při příjmu některých potravin omezovat musí a 11 (12%) respondentů uvedlo, že se neomezují, ale měli by. 49

Absolutní četnost Dodržování opatření ke zmírnění alergického onemocnění 40 37 35 30 27 25 20 19 15 10 10 5 0 Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Vůbec ne Dodržování opatření Graf 19 Opatření ke zmírnění alergie Podle grafu č. 19 můžu říct, že v rámci dotazníkového šetření se více než polovina respondentů snaží provádět opatření ke zmírnění projevů alergie. 19 (20 %) vybralo možnost rozhodně ano, 37 (40 %) spíše ano, 27 (29 %) spíše ne a 10 (11 %) vůbec ne. 50

Absolutní četnost Informovanost respondentů o onemocnění 80 80 70 60 50 40 30 20 10 3 10 0 Ano Ne Nevím Míra informovanosti Graf 20 Informovanost respondentů o jejich onemocnění Pouze 3 (3 %) respondenti uvedli, že nejsou dostatečně informování o svém onemocnění. 80 (86 %) respondentů si naopak myslí, že jsou informováni dostatečně a 10 (11 %) si nejsou informovaností jistí a vybrali možnost nevím. 51