6. ŠLECHTĚNÍ, SEMENÁŘSTVÍ A VOLBA ODRŮDY V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

6. ŠLECHTĚNÍ, SEMENÁŘSTVÍ A VOLBA ODRŮDY V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ 6.1. Úvod do šlechtění pro EZ 6.2. Principy šlechtění (filozofie, metody, hodnocení odrůd, instituce) 6.3. Volba odrůdy jednotlivých druhů 6.4. Právní normy, evidence osiva (ÚKZÚZ) 6.5. Semenářství v EZ 6.6. Role genových bank při ochraně agrobiodiverzity a šlechtění odrůd pro EZ 6.1. Úvod do šlechtění pro EZ Odrůdou rozumíme soubor pěstovaných rostlin s jednotnými morfologickými znaky, jednotlivými cytologickými, fyziologickými, biologickými a hospodářskými vlastnostmi, kterými se odlišuje od jiné odrůdy stejného druhu plodiny. V souvislosti s rozvojem úrovně šlechtění stoupá podíl odrůdy na výnosu (5% v roce 1948, až 20% v roce 1973), v současnosti (více než 30%). V současnosti lze rozdělit odrůdy do třech kategorií: a) moderní odrůdy Současné odrůdy jsou šlechtěny tak, aby jejich genetická výbava byla co nejvhodnější pro jejich pěstování intenzivním způsobem, tj. při použití značných dávek průmyslových hnojiv (zvláště lehce rozpustných dusíkatých), herbicidů, fungicidů, insekticidů, růstových regulátorů a dalších látek. Odrůdy jsou tak přizpůsobeny pěstitelské, sklizňové a zpracovatelské technologii. Mají výrazně zkrácené stéblo, nízkou konkurenceschopnost vůči plevelům a méně výkonnou kořenovou soustavu. b) staré a krajové (místní odrůdy) Krajové odrůdy nemohou konkurovat moderním šlechtěným odrůdám ve výnosu, ale mají řadu cenných znaků a vlastností, pro které si zaslouží pozornost. Vyznačují se vysokou nutriční a dietetickou hodnotou. Vznikly jako výsledek selekce vlivem přírodních podmínek určité oblasti 1

za přispění pěstitele. Tyto materiály jsou obře přizpůsobeny domácímu prostředí a mají širokou genetickou variabilitu. Staré a krajové odrůdy jsou lépe schopny kompenzovat nepříznivé podmínky prostředí a vykazují vyšší stabilitu výnosů, ovšem na nižší výnosové úrovni než moderní odrůdy. Tyto odrůdy se vyznačují vyšší tvorbou kořenové hmoty, lepším osvojováním živin z půdy a tím menší potřebou dodatkové výživy lehce rozpustnými živinami. Díky vyššímu vzrůstu a celkové tvorbě odnoží mají obvykle i vyšší konkurenční schopnost vůči plevelům. Odrůdy s širokou adaptaci mohou také posloužit jako zdroj genů při šlechtění pro podmínky ekologického zemědělství, nebo poskytnout dobré výsledky při on farm konzervaci nebo při pěstování v systémech s nízkými vstupy. c) biologické odrůdy Odrůda v této kategorii by měla být schopna poskytovat dostatečný výnos i kvalitu při nízkých vstupech. Cílem je, aby se vyznačovaly pozitivní změnou kvality při zlepšení podmínek a větší stabilitou při jejich kolísání. Šlechtění těchto odrůd v současnosti probíhá. Jako příklad může posloužit švýcarská šlechtitelská stanice Getreidezüchtung Peter Kunz (ozimé odrůdy pšenice, špaldy) nebo Saatzucht Edelhof (ozimé odrůdy pšenice a oves). Šlechtěním, hodnocením a výběrem odrůd vhodných do podmínek hospodaření se sníženými vstupy se také zabývá evropské konsorcium ECO-PB (European Consortium for Organic Plant Breeding ). 6.2. Principy šlechtění (filozofie, metody, hodnocení odrůd, instituce) Základním principem šlechtění, je že se odehrává v podmínkách ekologického zemědělství. Velký důraz je kladen na přirozenou rozmnožovací schopnost, která je charakterizována vitalitou. Právě přírodní reprodukce se stále se opakujícím použitím odrůdy umožňuje rozvoj rozmnožovacího materiálu v interakci s časem a změnou podmínek prostředí. Šlechtění se odehrává ve spolupráci šlechtitelů, farmářů, obchodních a zpracovatelských organizací a konzumentů. Každá ze zainteresovaných stran vnáší do šlechtitelského procesu své vědomosti a požadavky. Šlechtitelé vykonávají šlechtitelskou práci za použití povolených metod v EZ, která směřuje k získání požadovaného ideotypu. Role farmářů spočívá v definování 2

požadavků na morfologické, hospodářské a biologické vlastnosti. Přímo na ekologické farmy by také měla být přenesena část práce šlechtitelů, aby byl zaručen dynamický vývoj odrůd v interakci s prostředím. Obchodní a zpracovatelské organizace v celém procesu vystupují jako zprostředkovatelé prodeje a nákupu surovin a osiv. Podílejí se také na definování požadavků na technologickou jakost produkce. Tab. 1: Kritéria produkce v EZ s ohledem na tři úrovně šlechtění pro EZ Farma Plodina Socioekonomické aspekty - Uzavřený produkční cyklus - Schopnost přirozené reprodukce - Blízká interakce mezi farmářem- - Přirozená regulace produkčních cyklů - Schopnost adaptace nezávisle na obchodníkem- zpracovatelem a - Vysoká prostředí šlechtitelem agrobiodiverzita - Genetická diverzita s - Začlenění principů EZ respektem - Kulturní diverzita - k jedinečnosti a charakteru přírodních druhů (řada odlišných šlechtitelských programů) Kriteria na úrovni farmy Důraz je kladen na uzavřený produkční cyklus, ve kterém je rozvinuta přirozená regulace produkčních cyklů. Jedním s cílů je také dosažení vysoké agrobiodiverzity, která jednoznačně přispívá právě ke zvýšení stability celého produkčního cyklu. Kritéria na úrovni plodiny Ekologické odrůdy si musejí uchovat schopnost přirozené reprodukce, protože je to základní podmínka následného vývoje genotypu v interakci s prostředím a časem. Také je kladen důraz na schopnost adaptovat se nezávisle na prostředí, tj. jedna z hlavních odlišností od 3

konvenčních odrůd, kterým se naopak snaží maximálně přizpůsobit prostředí farmáři. Genetická diverzita s respektem k jedinečnosti a charakteru přírodních druhů představuje opět významný příspěvek ke stabilitě celého produkčního cyklu. Socioekonomické aspekty Zahrnují již zmíněnou spolupráci mezi jednotlivými subjekty v celém šlechtitelském procesu, ale také implementaci principů organického zemědělství. Cílem je také podporovat více odlišných šlechtitelských programů, které vedou vytvoření řady odrůd. Vzniká tak diverzita nejen genotypu, ale také kulturní (rozvoj různých principů, šlechtitelských stanic, vznik unikátních odrůdy, apod.). 6.2.1 Šlechtitelské postupy Postupy šlechtění vycházejí ze základních principů ekologického zemědělství. Lze je tak rozčlenit do tří základních kategorií: a) vhodné (kombinační křížení, vnitrodruhové křížení, zpětné křížení, roubování, řízkování, výběr), b) nevhodné, ale přechodně povolené (opylení in vitro, embryokultury), c) zakázané (genetické modifikace, selekce a mutace in vitro, CMS somatická hybridizace fůze protoplast). 6.2.2 Cíle šlechtění a hodnocení odrůd V EZ jsou výnosy výrazně ovlivněny interakcí genotypu a prostředí. Proto je první zásadou při výběru druhů a odrůd určení vhodnosti pro dané stanoviště. Testování odrůd pro konkrétní stanovištní podmínky by ale bylo velmi nákladné. Proto je nezbytné vytvořit ve spolupráci s metodiku hodnocení vhodnosti odrůd nejen na úrovni šlechtitelů, ale také v podmínkách ekologických farem. Jak u odrůd vhodných pro ekologické zemědělství je nezbytné hodnotit následující problémové okruhy: a) zajištění dostatečné výživy rostlin, 4

b) vysoká konkurenční schopnost vůči plevelům, c) odolnost vůči chorobám a škůdcům, d) kvalitativní parametry produkce. Zajištění dostatečné výživy rostlin Důraz je kladen na mohutnou kořenovou soustavu s efektivním příjem živin v počátečních růstových fázích a při obnovení jarní vegetace. Kořenová soustava se dokáže přizpůsobit sezónním výkyvům v příjmu živin a je v pozitivní interakci s prostředím. Ideální odrůda má tedy bohatě rozvinutou kořenovou soustavu, schopnou efektivně přijímat živiny, především dusík. Vysoká konkurenční schopnost vůči plevelům Do komplexu znaků odpovědných za vysokou konkurenceschopnost obilnin vůči plevelům patří dostatečná odnožovací schopnost. Planofilní postavení listů (>45º) v počátečních růstových fázích zajišťuje vyšší konkurenceschopnost vůči plevelům i na stanovištích s horším výživným stavem a pomalejším rozvojem rostlin. V pozdějších růstových fázích je výhodné erektofilní postavení listů. Konkurenceschopnost v růstové fázi DC 31-75 je závislá na rychlosti sloupkování, LAI, objemu nadzemní fytomasy a výšce rostlin. Nejvhodnější jsou středně vysoké odrůdy. Odolnost vůči chorobám a škůdcům Při šlechtění odrůd není selekčním kritériem konkrétní úroveň rezistence, ale schopnost rostliny vytvořit určitou úroveň výnosu a kvality navzdory infekčnímu tlaku chorob. Šlechtění na odolnost se tak u ozimé pšenice uplatňuje proti chorobám, které nemohou být účinně eliminovány mořením (rzi, choroby pat stébel, stéblolam, septoriózy, fuzariózy). U nemořeného osiva v EZ vystupuje do popředí odolnost proti sněti mazlavé (Tilletia caries). Výskyt braničnatky plevové (Septoria nodorum) ovlivňuje architektura rostlin, kdy přenos spor dešťovými kapkami z listů na klas může být potlačen zvětšením vzdálenosti mezi klasem a praporcovým listem. Vysoké odrůdy jsou tak odolnější. Infekce klasů Fusarium spp. je také ovlivněna vzdáleností klas - praporcový list. Při snížení hladiny živin, zejména dusíku a při 5

poklesu hustoty porostu lze očekávat nižší napadení padlím travním, vhodná organizace porostu omezuje výskyt stéblolamu. Také rez pšenice poškozuje porosty méně než v konvenčním systému. Kvalitativní parametry produkce Prioritou EZ je kvalita, nikoli kvantita produkce. Specifická chuť dává odrůdě charakter, přičemž díky interakci genotypu a prostředí má odrůda charakteristické vlastnosti (prodej jako krajová specialita). Vysoká pekařská kvalita odrůd je charakterizována obsahem hrubých bílkovin, vysokou hodnotou sedimentačního testu (Zeleny-test), vazností mouky a objemovou výtěžností, číslem poklesu a objemovou hmotností. Minimální pekařská kvalita potravinářské pšenice (B chlebová): 1. obsahem hrubých bílkovin (11,1 %), 2. vysokou hodnotou sedimentačního testu (Zeleny-test) (19 ml), 3. vazností mouky (53,9 %), 4. objemovou výtěžností (477), 5. číslem poklesu (160 s), 6. objemovou hmotností (760 g/l). 6.2.3 Instituce a projekty zabývající se šlechtěním biologických odrůd European Consortium for Organic Plant Breeding ECO-PB přispívá k optimalizaci EZ podporou šlechtitelských programů odrůd lépe přizpůsobených pěstitelským podmínkám EZ. Zavazuje k dodržování standardů IFOAM (je členem) a Nařízení Rady EHS č. 2092/1991. Vyzdvihuje roli biodiverzity díky udržitelné podpoře pěstovaných rostlin jako součásti kulturního dědictví. Náplní konsorcia je: - zajistit prostor pro diskusi a výměnu zkušeností, - zahájit a podpořit programy šlechtění pro EZ, - rozvinout vědecký koncept šlechtění pro EZ, - rozvinout pravidla EZ šlechtění. 6

Sustainable Low-Input Cereal Production: Required Varietal Characteristics and Crop Diversity Tento celoevropský projekt řeší výběr a šlechtění materiálu adaptovaného do low-input nebo podmínek EZ. Pracuje na vytvoření statistické analýzy popisující interakci genotyp x prostředí a predikce reakce odrůdy. Řeší také vztahy mezi rostlinami v odrůdových a druhových směskách a mezi plevely. Snaží se identifikovat hlavní choroby přenášené osivem, Fusarium spp., další významné choroby, včetně metod jejich potlačení a hodnocení. Také vytváří metodiku testování vhodnosti odrůd pro EZ. 6.3. Volba odrůdy jednotlivých druhů 6.3.1 Obilniny Ideální odrůda obilnin pro EZ se vyznačuje vysokou odolností proti houbovým chorobám, především klasovým (fuzariózy a septorióza). Má dlouhé podklasové internodium zajišťující asimilaci v době tvorby zrna i při poškození listů houbovými chorobami (rzi). Ostatní internodia jsou kratší, čímž se zvyšuje odolnost proti poléhání. U některých druhů (oves nahý, pšenice špalda) snižuje flexibilita stébla poléhání i při vyšší délce rostliny. Mezi současnými odrůdami jsou značné rozdíly v efektivnosti příjmu dusíku. Ozimá a jarní pšenice Odrůdy ozimé pšenice vhodné pro ekologické zemědělství se poslédních několik let intenzivně šlechtí a některé jsou dnes již na trhu (šlechtitelská stanice Eho-Saat Edelhof, Peter Kunz Švýcarsko). S jarní pšenicí je situace horší, speciální odrůdy vyšlechtěny nejsou, ani se v současnosti nešlechtí. Rozdíly mezi odrůdami jsou velké, takže farmář musí být velmi pečlivý při výběru vhodné odrůdy, která by měla splňovat stejně jako pšenice ozimá níže uvedená kriteria. Při výběru vhodné odrůdy je důležité využít poznatků nejbližších odrůdových zkušeben nebo dobrých ekologických pěstitelů hospodařících v obdobných podmínkách jako jsou naše. Přednost mají odrůdy s vysokou HTZ (hmotností zrn) nebo celkovou hmotností klasu. Odrůdy, které dosahují dobrý výnos především vysokou hustotou porostu (více odnožující) nevybíráme, protože lze předpokládat horší růstové podmínky a tím i větší redukci založených odnoží. 7

Při volbě odrůdy bychom měli přihlížet k následujícím kritériím: a) odrůda je odzkoušená v ekologickém systému hospodaření, b) vhodnost ke stanovišti (půdní a klimatické podmínky), c) dobrá konkurenční schopnost vůči plevelům, d) rezistentní odrůdy vůči převažujícím chorobám naší oblasti (rzi, braničnatka, fusaria a padlí), e) schopnost příjmu živin (low-input odrůdy s velkým kořenovým systémem), f) delší vegetační doba, g) uspokojivý výnos, h) kvalitativní vlastnosti (požadavky zpracovatelů), i) další vlastnosti (např.: dlouhostébelné odrůdy při větší potřebě slámy). Žito Při volbě odrůdy se klade důraz na odolnost proti vyzimování (plíseň sněžná) a ve vlhkých polohách proti rzím a snětím. Rozdíly mezi odrůdami z hlediska klasového typu a z hlediska odnožování jsou malé. V nižších polohách bramborářského výrobního typu je možné vyzkoušet hybridní žito, ačkoliv zkušenosti s jeho pěstováním v podmínkách EZ jsou dosud malé. Odrůdy hybridů tvoří výnos produktivitou klasu danou delším obdobím organogeneze klasu. Nutný je však řidší výsev. I při horším průběhu jara mají vyšší výnosy. Triticale Mezidruhový kříženec pšenice a žita má vyšší krmnou účinnost než pšenice, o 1 až 2 % vyšší obsah bílkovin a je méně napadán chorobami než pšenice. Triticale je vhodné pro střední a vyšší polohy, kde se vyrovnává pšenici nebo ji i předčí. Do budoucna je třeba rozšířit zastoupení méně náročných obilnin, žita, triticale a ovsa, ve vyšších polohách. Ozimý ječmen Na omezené hnojení reaguje méně výrazným poklesem produkce než ozimá pšenice, má lepší konkurenční schopnost proti plevelům díky rychlému počátečnímu růstu a intenzivnímu odnožování, zrno je vhodnější pro krmné účely. Přednost mají odrůdy s vyšší odolností proti 8

listovým chorobám, zvláště proti padlí. Čtyřřadé robustní odrůdy s nižší odnožovací schopností a vyšší tvorbou zrn jsou pro EZ vhodnější. Ozimé dvouřadé ječmeny s větším zrnem mají obvykle méně rozvinutý kořenový systém, a tím větší požadavky na zásobení dusíkem pro vyšší výnos. Vyžadují větší hustotu porostu s negativním dopadem na zdravotní stav. Jarní ječmen Vlivem intenzivního šlechtění má příliš zkrácené stéblo (na 60 až 70 cm), méně rozvinutý kořenový systém a je velmi náročný na podmínky prostředí. Zvláště nevhodné je jeho pěstování ve středních a vyšších polohách. Odrůdy volíme podle požadavků pivovarů, z pěstitelského hlediska především podle odolnosti proti poléhání a chorobám. Šlechtění proti padlí a rzi ječné je obtížné. Rez ječná často napadá odrůdy rezistentní k padlí. S intenzifikací výroby, hnojením vyššími dávkami dusíku a vyšlechtěním nových odrůd rezistentních proti padlí a rzi ječné nabyla na významu hnědá skvrnitost ječmene. Oves Z hlediska ochrany proti chorobám a škůdcům je nejméně náročnou plodinou. Oves je schopen, podobně jako žito, využívat i méně přístupné živiny. Bezpluchý oves je náročnější na stanoviště, méně poléhavý, snáší hnojení hnojem a zrno lze použít bez úpravy loupáním pro přímý konzum nebo krmení. V podmínkách EZ si zaslouží pozornost i méně náročné maloobjemové obilniny, jako je proso a bér a pseudoobilniny pohanka a laskavec. Druhové a odrůdové směsi Správným výběrem odrůd a sestavením směsí pro určité klimatické a půdní podmínky je možné sestavit výhodné směsi dvou obilních druhů (sourež) i směsi dvou nebo více odrůd obilnin v rámci jednoho druhu. Při sestavování směsi je potřebné zohlednit: - výnosnost komponentů, - procentuální poměr, - vegetační rytmus, 9

- kvalita, - suchovzdornost, - mrazuvzdornost, - odolnost proti chorobám a škůdcům, - poléhavost. 6.3.2 Luskoviny Bob Současné převládající středně vysoké až vysoké odrůdy se z hlediska potlačení plevelů jeví jako vhodné. Ostatní vlastnosti neovlivňují jejich zařazení do pěstování v EZ. Hrách Na zaplevelenějších pozemcích jsou vzhledem k větší konkurenční schopnosti vhodnější odrůdy listového charakteru, které jsou ale v době dozrávání méně stabilní a více poléhají. Ve vlhčích podmínkách na nezaplevelených půdách jsou vhodné bezlisté odrůdy (asimilační plochu tvoří převážně palisty) nebo méně olistěné odrůdy, které se také lépe mlátí. Lupina Z pěstovaných druhů (lupina bílá, lupina úzkolistá, lupina žlutá) je nejvýnosnější lupina bílá. Výběr odrůd je malý. Při zařazení lupiny do osevního postupu je třeba přihlížet k půdním vlastnostem a délce vegetační doby. Sója V našich podmínkách je možné pěstovat jen rané odrůdy se sumou vegetačních teplot kolem 1600 C. Jistota výnosu souvisí s průběhem dozrávání a je závislá na relativní vzdušné vlhkosti v tomto období. 10

6.3.3 Olejniny Len Volba odrůd závisí na požadavcích odběratele (len olejný, len přadný). Z pěstitelského hlediska nejsou podstatné rozdíly mezi odrůdami při jejich zařazování do ekologické produkce. Slunečnice Odrůdy jsou rozlišovány hlavně z hlediska výnosu a olejnatosti. Olejnaté odrůdy mají tenkou slupku (oplodí), drobnější, tmavě a hůře loupatelné nažky. Důležitým znakem při volbě odrůdy je délka vegetační doby (zralost). Řepka Z hlediska požadavků na ochranu proti chorobám, škůdcům, ale i proti plevelům je řepka olejka plodinou velmi náročnou a pro pěstování na semeno v EZ méně vhodnou. Dosud nejsou, podobně jako u ostatních olejnin, vypracovány vhodné pěstební postupy ani určena kritéria pro šlechtění nebo výběr odrůd pro EZ. 6.3.4 Okopaniny Brambory Ještě více než v konvenčním zemědělství je nutno brát v úvahu kvalitu odrůd (stolní hodnota chuť, vařivost aj.). Při volbě odrůd je nutno přihlížet zvláště k tvaru hlízy, pevnosti slupky, rezistenci proti chorobám a k délce vegetační doby. Mezi současnými odrůdami jsou velmi malé rozdíly v rezistenci proti chorobám limitujícím výnos, zvláště proti plísni bramborové. Odrůdy rezistentní proti plísni bramborové zatím neexistují. Proto je použití fungicidních přípravků na bázi mědi (oxychlorid měďnatý do 3 kg Cu.ha -1.rok -1 ) zatím povoleno. Pro jejich maximální využití je však nutná lepší signalizace výskytu choroby a lepší rozdělení dávek. K napadení plísní jsou obvykle značně náchylné zejména odrůdy s vysokou stolní hodnotou. Pokles výnosu o 8 až 15 % podle podmínek pěstování a odolnosti odrůd může způsobit kořenomorka bramborová. Některé odrůdy jsou proti ní středně až velmi odolné. Omezení viróz 11

je možné přísným respektováním původu sadby z regeneračních oblastí a důslednými negativními výběry. Důležitým kritériem volby odrůd je nasazení hlíz. Odrůdy s nižším počtem nasazených hlíz je mohou v extenzivnějších podmínkách lépe vyživit a při ztrátách způsobených plísní bramborovou mají také větší výnosovou jistotu, protože obvykle v době jejího výskytu (a preventivního zničení natě) je již do menšího počtu hlíz uloženo více asimilátů a hlízy jsou větší a rovnoměrnější. Odpad odrůd, které nasazují hodně hlíz, jež z uvedených důvodů nestačí vyživit, je při sklizni a třídění velký. Také v požadavcích na dusík vykazují některé odrůdy brambor významné rozdíly. Tento znak není bohužel v odrůdových listech hodnocen. Vlastností, eliminující ztráty poškozením plísní bramborovou a skládkovými chorobami při nezacelení slupky po předčasné sklizni je ranost. V EZ proto budou (s přihlédnutím k ostatním vlastnostem) dostávat přednost ranější odrůdy. Ostatní okopaniny Cukrovka - její pěstování je v podmínkách EZ obtížné Krmná řepa - na lehkých půdách polocukrovky a obsahové řepy (Terka, Rubra, Media, Dorka) - na těžkých půdách odrůdy s mělkou bulvou (Hako, Gaia) Další nenáročné okopaniny - tuřín (Milevský), vodnice (Typhon, Albína), krmná mrkev (Táborská žlutá, Višňovská zlutočervená) 12

6.4. Právní normy, evidence osiva (ÚKZÚZ) Směrnice EU zabývající se přímo šlechtěním pro EZ zatím chybí. Rozmnožovací materiál ale musí splňovat Nařízení Rady EHS č. 2092/1991 o ekologickém zemědělství a odpovídajícím způsobu označování zemědělských produktů a potravin (povinnost pěstovat pouze osiva pěstovaná alespoň 1 rok, v případě víceletých rostlin 2 roky ekologickým způsobem, použití geneticky modifikovaného materiálu je zakázáno). Podle 11 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství je ekologický podnikatel při hospodaření na zemědělské půdě povinen používat pouze rozmnožovací materiál stanovený pro EZ v prováděcím právním předpisu (vyhláška č. 53/2001 Sb. ve znění předpisů pozdějších: - osivo pocházející z rostlin, které byly pěstovány podle zásad ekologického hospodaření nejméně jedno (poslední) vegetační období, - vytrvalé plodiny pak nejméně dvě vegetační období, - sazenice zelenin musí pocházet vždy z ekologického pěstování, - v případech, kdy bude nařízeno použití mořeného osiva a sadby dle zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči Státní rostlinolékařskou zprávou, může farmář použít mořené osivo, produkce ale nebude certifikována. Pro uvádění osiva a sadby do oběhu platí společná právní úprava pro konvenční a ekologické zemědělství: - zákon č. 219/2003 Sb., který v 13 upravuje minimální požadavky na osiva v EZ - obaly s osivem musejí být označeny slovy Určeno pro ekologické zemědělství - v EZ je možné také použít nemořený základní rozmnožovací materiál (pšenice, žito, triticale, ječmen, kukuřice, cukrovka, len), po dodržení mezních hodnot výskytu škodlivých organismů, stanovených vyhláškou. Odbor osiv a sadby ÚKZÚZ byl pověřen MZe (odborem rozvoje venkova a ekologie) vedením databáze osiv pro ekologické zemědělství. Vedení této databáze je v souladu s nařízením Komise 1452/2003. ÚKZÚZ eviduje množitelské plochy a osivo pro ekologické zemědělství na stránkách http://www.ukzuz.cz. 13

Struktura nabízených osiv koresponduje se zjištěnou strukturou pěstovaných plodin během šetření. Jedinou vyjímkou je jarní ječmen, který je plodinou produkčních oblastí, zatímco většina respondentů hospodaří spíše ve znevýhodněných oblastech. Opět se potvrdil velmi nízký podíl žita (4,4 %). Dostupné také není ani osivo pluchatých pšenic (jednozrnka a dvouzrnka). Dostupné je osivo pouze od jednoho dodavatele v celkovém množství, které vystačí na osetí plochy asi 1 000 ha. 14

Tab. 2: Prodané certifikované osivo pro ekologické zemědělství v hospodářském roce 2005/2006 Plodina Prodej osiva % podíl Plodina Prodej osiva (t) % podíl (t) Pšenice 88,9 41,7 Oves (celkem) 47,58 22,3 (celkem) jarní 48,75 22,9 setý 39,9 18,7 ozimá 36 16,9 nahý 7,68 3,6 špalda 4,15 1,9 Triticale 19,1 8,9 (celkem) Ječmen jarní 48,5 22,7 ozimé 11,1 5,2 Žito 9,3 4,4 jarní 8 3,7 Zdroj: Evidence osiva pro ekologické zemědělství 6.5. Semenářství v EZ Při množení pro vlastní potřebu i pro prodej si ekologičtí zemědělci musí uvědomit, že produkovat kvalitní osivo bez pomoci chemie je podstatně náročnější na vědomosti a agrotechnickou kázeň. Proto musí znát základní požadavky na osivo a množitelský porost. Musí mít zdravý, druhově čistý, nezaplevelený porost, v dobrém výživném stavu, jehož výsledkem je zdravé, čisté a klíčivé osivo (případně sadba) odpovídající normě. Produkci tohoto osiva bude kontrolovat jak ÚKZÚZ, z hlediska norem, tak i KEZ z hlediska dodržování směrnic. Zvláštnosti produkce ekologického osiva a sadby - zvýšené nároky na zařazení v osevním postupu a agrotechniku, - vzhledem k požadavkům na vlastnosti množitelských porostů při uznávání v porostu lze očekávat zvýšené nároky na ruční práci, při odstraňování jiných druhů rostlin a plevelů, - zvýšené nároky na použití organických hnojiv a udržování ostatních živin povolenými hnojivy na střední zásobě, 15

- vysoká úroveň výběru výchozího rozmnožovacího materiálu, - nutnost použití biologického mořidla Polyversum (Pythium Oligandrum). Další nutné předpoklady: - ukončení přechodného období, - velikost podniku, - odborná způsobilost a zkušenost s produkcí osiva a sadby, - znalost příslušných zákonů zvláště Zákona č. 92/1996 Sb. ze dne 15. března 1996 o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, - zaplacení licenčních poplatků majiteli odrůdy a procesu certifikace osiva ÚKZUZ (pokud nemnožíte dohodou pro semenářskou firmu, která tyto úkony hradí za Vás), - technické zázemí. Pro množení osiv a sadby bude nutné vybrat pouze podniky, které mají vysokou agrotechnickou a technologickou úroveň, a zároveň možnost další úpravy osiva a sadby (čištění, balení). Produkce ekologického rozmnožovacího materiálu bude náročná, ale na druhou stranu, je zde zaručený odbyt jak doma, tak zřejmě i v zemích EU. Navíc cena tohoto materiálu je podstatně vyšší než-li u osiv konvenčních. Proto by se mohla stát i významným finančním zdrojem ekologických farem. 6.6. Role genových bank při ochraně agrobiodiverzity a šlechtění odrůd pro EZ Diverzita zemědělských plodin (agrobiodiverzita) je významnou součástí biologické rozmanitosti a původní genetické zdroje na teritoriu každého státu jsou cenným a originálním příspěvkem k tomuto celosvětovému dědictví. Krajové formy a staré restringované odrůdy zemědělských rostlin vytvořené podvědomým nebo záměrným výběrem a šlechtitelskou činností od počátku šlechtění až po dnešek představují nejcennější genofond. Zemědělsky využívané druhy rostlin představují sice jen velmi malou část existující diverzity, v rámci těchto druhů se však evolucí a později šlechtěním vytvořila mimořádně široká vnitrodruhová variabilita. Člověk kultivoval asi sedm tisíc druhů rostlin, z nichž však pouze asi 120 druhů je důležitých pro národní ekonomiky. 16

Praktické uplatnění pro krajové odrůdy lze nalézt nejen u málo prošlechtěných druhů, ale též u takových plodin, u kterých zvláště oceňujeme některé specifické vlastnosti jako je např. kvalita, adaptace na určitý typ stresů apod. Zpravidla se produktivitou nevyrovnají současným prošlechtěným a rozšířeným druhům, přesto zájem o jejich pěstování roste, zejména v souvislosti s některými jejich kvalitativními vlastnostmi. Vyznačují se vysokou nutriční a dietetickou hodnotou. Pluchaté pšenice (jednozrnka, dvouzrnka, špalda) mají ve srovnání s pšenicí setou vyšší obsah bílkovin a mikroprvků (zejména zinku a železa), některých vitaminů skupiny B (thiamin, riboflavin a niacin) a bílkovin (v průměru 16-22 %). Bezpluchý ječmen je v porovnání s pluchatým zdrojem zvýšeného obsahu vlákniny v potravě, izomerů vitamínu E a dalších příznivých látek. Z nutričního a dietetického hlediska je mezi základními obilninami nejvíce ceněn oves setý. Oves nahý se na rozdíl od pluchatého nemusí loupat a má lepší senzorické vlastnosti zrna i vloček. Žito trsnaté je možno využít jako pastvy pro lesní zvěř, krycí plodiny při zakládání jetelotravních pastevních, případně lučních směsí a také jako meziplodiny na zelené hnojení. Genetické bohatství divokých odrůd kulturních rostlin nebo příbuzných druhů může podstatně zlepšit vlastnosti pěstovaných plodin. Jejich genofond je dále možno využít při vlastním šlechtění, při introdukci nových druhů do praxe a ve spolupráci s ústavy při využívání zdrojů v rámci dalších výzkumných úkolů. Tyto plodiny jsou pro svoji nižší náročnost a vyšší přizpůsobivost k podmínkám vhodné k hospodaření se sníženými vstupy či pro organické zemědělství. On-farm konzervace umožňuje dynamické uchování vybraných heterogenních materiálů (např.: krajových odrůd, málo využívaných plodin, nových kulturních druhů apod.) v agroekosystému. Spočívá v udržování a řízení genetické diverzity krajových odrůd v určité lokalitě či regionu. Pro tento účel jsou využívány farmy zachovávající tradiční způsoby hospodaření. Genetické zdroje rostlin jsou zde setrvale pěstovány na malém území jedné farmy, jsou vystaveny vlivu vnějších podmínek a mohou se tedy dynamicky vyvíjet. Součástí takového přístupu je uplatnění místních znalostí a zkušeností zemědělců. Cílem je mj. také navázat na předchozí, regionálně odlišné zastoupení druhů a odrůd zemědělských plodin, a v neposlední řadě též na způsoby jejich pěstování a výroby regionálně specifických produktů. 17

Širší uplatnění on-farm konzervace bude zřejmě vyžadovat systém podpory farmářů, kteří dynamickou konzervaci genetické diverzity zajišťují. Důležitá je návaznost na reálnou možnost zpracování získané produkce. Je zřejmé, že s praktickým využíváním on-farm konzervace v podmínkách intenzivního zemědělství lze počítat pouze u malé části vybraných genetických zdrojů (krajové odrůdy, málo využívané druhy s výraznou vnitrodruhovou diverzitou). 18

Použitá a doporučená literatura: 1. LAMMERTS VAN BUEREN, E.T. ET AL. (1999): Sustainable organic plant breeding. Louis Bolk Instituut, Driebergen, 60 p. 2. LAMMERTS VAN BUEREN, E.T. ET AL. (2005): Organic plant breeding strategies and use of molecular markers. Proceedings of the COST SUSVAR/ECO-PB Workshop, 17.- 19. January, Driebergen, 104 p. 3. Sustainable Low-Input Cereal Production: Required Varietal Characteristics and Crop Diversity: http://www.cost860.dk 4. European Consortium for Organic Plant Breeding: http://www.eco-pb.org 5. Evidence genetických zdrojů v ČR: http://www.evigez.cz 6. Consultative Group on International Agricultural Research: http://www.cgiar.org 7. Šlechtitelská stanice Peter Kunz: http://www.peter-kunz.ch 19