Daniela Kováøová MINUTOVÉ POVÍDKY Nová vlna 2013
Copyright Daniela Kováøová, 2007, 2013 Photo Pavel Janouškovec, 2003-2013 Copyright Nová vlna, Praha, 2007, 2013 ISBN 978-80-85845-14-3
Tyto povídky jsou fikce, veškeré pøípadné podobnosti se skuteèností jsou proto èistì náhodné a autor za nì nenese odpovìdnost. Mé malé sestøièce s pøáním dostateèného množství sil pro boj s nemocí.
... Prstýnek... Støíbrná novinka! Nejnovìjší model! Hit sezóny! Levný dárek! Takové i jiné výkøiky se ozývaly z malého stánku na brnìnských pøedvánoèních trzích. Bìhem okamžiku reklama pøivábila øadu zvìdavcù, kteøí se mohli pøesvìdèit, že prodavaè a vyvolávaè v jedné osobì nelhal. Na pultì mìl rozloženy ty nejkrásnìjší støíbrné prsteny, jaké kdy lidské oko spatøilo. Nìžné, lehounké jako pírko, z tenkých drátù i vyleštìných destièek, drobné prstýnky pro lesní víly i silnìjší pro dámy. V každém se lesklo rudé oèko. Nìkde malé jako zrnko písku, jinde jako knoflík nebo køepelèí vejce. Ludvík byl jedním z prvních obdivovatelù a pøi pohledu na nízké ceny si uvìdomil, že pro svou ženu nemá dárek. Dlouho vybíral, než mu padl do oka nìžný prstýnek se støíbrnými kulièkami a oválným rudým kamínkem.
To je rubín, upozoròoval prodavaè, díval se na doktora a v oèích mìl tajemný úsmìv. Až si jej paní navlékne, dodával, uvidíte, jakou bude mít barvu A mìl pravdu. Jakmile Kvìta vyzkoušela prsten na levý prostøedník, padl jako ulitý a oèko jako by se rozzáøilo. Nemohla se vynadívat na rudé odlesky, které vrhal zvláštní kámen. A když sklonila hlavu blíž ke šperku, zdálo se jí, jako by vnitøní struktura rubínu nebyla pevná a kamenná, ale tekutá, a pøevalovala se v pomalých hustých proudech. Ještì pøed usnutím hladila zálibnì svou ruku ležící i s dárkem na polštáøi a v polospánku se pokoušela jím otoèit. Prsten však sedìl pevnì a ani se nepohnul. Budu ho muset dát na prsteník, uvìdomila se Kvìta, než doopravdy usnula. Ráno zastihlo Kvìtu nad umyvadlem, jak se mýdlem a podobnými osvìdèenými prostøedky pokouší prsten sundat. Po nìkolika neúspìšných pokusech oznámila pøíhodu svému muži.
Vypadá to, jako by mi k prstu pøirostl, mraèila se. To není možné, odporoval, ale za chvíli se pøesvìdèil, že má pravdu. Šperk, vèera ještì volný, nyní pevnì pøiléhal ke kùži. Mám nepøíjemný pocit, øekla se staženým hrdlem, že se ten prsten zmenšuje. A skuteènì. Prostøedník zaèal pomalu ztrácet barvu i teplotu. Zkusím ho pøeštípnout! vykøikl Ludvík a bìžel pro kleštì. Když však stiskl tenkou støíbrnou obrouèku, vykøikla Kvìta bolestí a v místì, kam její muž pøiložil kleštì, vytryskl proud krve. Víš, napadlo Kvìtu, jak jsem vèera mìla dojem, že rubín není jen kámen? Teï vím, že tím oèkem už tehdy protékala krev! Bìhem chvíle byl prst modrý, studený a necitlivý. Støíbrný kroužek se dvakrát zmenšil, ale rubínové oèko bylo stále jasnìjší a proudící krev v nìm zøetelnìjší. Pojï, pojedeme do nemocnice, všechno bude v poøádku, uklidòoval Kvìtu manžel, ale on sám už vìdìl
V dobì, kdy lékaø odøízl z amputovaného prostøedníku støíbrný kroužek, teï už o prùmìru pouhých pìti milimetrù, a kdy Policie prohledávala celý areál brnìnského výstavištì, o pár set kilometrù dál, na jiném výstavišti na Èerné louce v Ostravì vykøikoval nenápadný muž s tajemným úsmìvem reklamní slogany a pøed sebou mìl rozloženy ty nejkrásnìjší støíbrné náramky a náhrdelníky s rudými kameny, jaké kdy lidské oko spatøilo
... Dopisy... MAMI. MAM SE FAJN. JE TU SE MNOU PEPA A FRANTA, TO SOU KAMRADI. JEN VEÈER SE BOJIM. POŠLI MI ŽVIKACKI. JAN Milý Jeníèku, posílám Ti moc a moc pusinek a stále na Tebe myslím. Balík Ti mùžu poslat až pøíští týden. Napiš mi, jak Ti chutná jídlo a jestli jsou na Tebe tety hodné. Líbám Tì. Máma AHOJ MAMI. NEJRADÈI MAM ŠKABE- TY S KEÈUKEM A ROHLIK SE ŠUNOU. VŠIKNI SOU TU HODNÝ. DNESKA PØIŠEL NOVI KLUK PIPO. LIBI SE MI, SPAL SE MNOU. DIVNÌ SMRDÍ. NAPIŠ. JENA Ahoj Jeníèku, posílám Ti balík se samolepkami a žvýkaèka-
mi, rozdìl se o nì s kamarády. Jak Ti jde škola? Poøád na Tebe myslím. Tento mìsíc bohužel nemùžu pøijet, snad to vyjde pøíštì. Špagety bych si taky dala, tady je nedìlají. Mám Tì moc ráda a stýská se mi po Tobì. Maminka Èau mámo. Pipo je mùj úplnì nejlepèejší kamarad, dal sem mu dvì žvíkaèky. V noci mu svítí oèi a mùže sám chodit ven. Už si umím øíct o noènik. Franta šel za nim, ale chytili ho. Za trest nesmíme k telce, ale to neva, Pipo nám promíta filmi na postel. Sem rat, že ho mám, spí se mnou a já se pak nebojim. Spadl sem a rozbyl si hlavu a Franta nos. Pepa umí lítat a Pipo má venku tank. Já nic. Jan Vážená paní Koláèková, u nás je všechno v poøádku, Jeník dìlá velké pokroky a pokoj, kde s dalšími tøemi kamarády spí, bývá nejlépe uklizený. Bohužel po zrušení klecových lùžek u nás došlo k nìkolika pádùm a zranìním, ale už jsme je namontovali zpátky. Provìøila jsem informace, které jste nám napsala,