VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Směnný provoz a jeho vliv na kvalitu spánku sester

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Směnný provoz a jeho vliv na kvalitu spánku sester Bakalářská práce Autor: Jarmila Průžová Vedoucí práce: Mgr. Lenka Mitasová Jihlava 2015

Anotace Bakalářská práce je zpracovaná na téma Směnný provoz a jeho vliv na kvalitu spánku sester. Teoretická část se zabývá spánkem, jeho fyziologií, významem a potřebou spánku. Dále také spánkovou hygienou, směnným provozem sester a jeho důsledky. Praktická část je založena na dotazníkovém šetření. Výzkum je zaměřen na spokojenost sester se směnným provozem a na kvalitu spánku sester. Klíčová slova Spánek, cirkadiánní rytmus, směnný provoz, spánková hygiena, spánková deprivace. Annotation The thesis is elaborated for the topic called Shift work and its impal on the quality of nurses' sleep. The theoretical part deals with the sleep, its physiology, its importance and the need of the sleep. There are also the sleep hygiene, the shift work of nurses and its consequences elaborated. The practical part is based on the questionnaire investigation. The research is focused on the satisfaction of nurses with shift work and the quality of nurses' sleep. Key words Sleep, circadian rhythm, shift work, sleep hygiene, sleep deprivation.

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce Mgr. Lence Mitasové za výbornou spolupráci, její cenné rady a připomínky, odborné vedení, trpělivost a poskytnutý čas při tvorbě bakalářské práce. Poděkovat bych také chtěla všem respondentům. Dále děkuji své rodině za psychickou podporu při psaní této práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne.. Podpis

Obsah 1 Úvod... 8 1.1 Cíle výzkumu... 10 1.2 Hypotézy... 10 2 Teoretická část... 11 2.1 Definice spánku... 11 2.2 Historie spánku... 11 2.2.1 Historie spánku ve starověku a středověku... 11 2.2.2 Historie studia spánku... 12 2.3 Význam spánku... 13 2.3.1 Bez spánku se nelze obejít... 13 2.4 Fyziologická podstata spánku... 14 2.4.1 Aktivní a pasivní teorie spánku... 14 2.5 Cirkadiánní rytmicita... 15 2.5.1 Regulace cirkadiánní rytmicity... 15 2.6 Spánkové cykly, fáze a stadia... 16 2.6.1 Spánkový cyklus... 16 2.6.2 Spánkové fáze... 17 2.6.3 Spánková stadia... 18 2.7 Poruchy spánku... 20 2.7.1 Klasifikace poruch spánku... 20 2.8 Potřeba spánku... 22 2.8.1 Délka nočního spánku a riziko mortality... 23 2.8.2 Spánek v různých obdobích života... 23 2.8.3 Faktory narušující spánek... 24 2.9 Hygiena spánku... 24 2.9.1 Spánková hygiena sester ve směnném provozu... 26

2.9.2 Podpůrné a alternativní metody pro lepší spánek... 27 2.10 Směnný provoz sester... 28 2.10.1 Směnování a spánkový dluh sester... 29 2.11 Kvalita spánku sester ve směnném provozu... 30 2.11.1 Negativní dopady směnování sester... 30 2.12 Spánková deprivace sester... 30 2.13 Další rizikové faktory v práci sester ovlivňující spánek... 32 3 Praktická část... 33 3.1 Metodika výzkumu... 33 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 34 3.3 Průběh a popis výzkumu... 35 3.4 Zpracování získaných dat... 35 3.5 Výsledky výzkumu... 36 3.6 Diskuze... 50 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 55 4 Závěr... 57 Seznam použité literatury... 59 Seznam grafů a tabulek... 62 Seznam používaných zkratek... 63 Seznam příloh... 64

1 Úvod Má bakalářská práce je zaměřena na kvalitu spánku sester ve směnném provozu. Stěžejním tématem této práce je tedy zejména spánek. Na první pohled není spánek třeba představovat. Je známý každému člověku jako přirozená součást lidského života. Ale nakolik toho o spánku ve skutečnosti víme? Do jaké míry ovlivňuje kvalita spánku naše životy? Toto byly mé první otázky, které mě k tomuto tématu bezprostředně napadaly. Chtěla jsem se tedy o spánku dozvědět více a to byl můj hlavní motiv pro zpracování této problematiky. Téma Směnný provoz a jeho vliv na kvalitu spánku sester jsem si vybrala mimo jiné i z důvodu mé osobní zkušenosti s prací na směny. Tři roky (což není tak mnoho) jsem byla zaměstnaná na interním oddělení ve směnném provozu. Práce pro mě byla velice zajímavá, ale také náročná. Mám pocit, že se na tom z velké části podílelo právě směnování. S kolegyněmi jsem často vedla diskuse o tom, zda jim nevadí, když v noci nespí, zda bývají unavené, kolik spánku vlastně potřebují, jestli vidí ve směnném provozu nějaké výhody apod. Názory byly často velmi odlišné, někdo zastával postoj, že směnováním získává více volného času a že mu tento typ práce vlastně vyhovuje. Jindy jsem slyšela, že by nejraději odešly ze směnného provozu jinam a konečně žily jako normální lidé, kteří každé ráno pravidelně vstávají a jsou o svátcích a víkendech doma. Musím přiznat, že sama spadám do té druhé kategorie a ke směnnému provozu bych se raději nevracela. I proto jsem se rozhodla pro studium na této škole a můj plán do budoucna je stát se učitelem na střední zdravotnické škole - člověkem, který v noci spí a každé ráno vstává do práce. Povolání zdravotní sestry je krásné, je to bezpochyby smysluplná práce a může být skutečně naplňující. Vždyť být nápomocen nemocným lidem je tolik užitečné. Ve společnosti je zaměstnání sestry hodnoceno velmi vysoko. Pokud sestra pečuje o nemocné s citem a lidskostí, může se jí dostávat mnoho vděčnosti. Toto zaměstnání ovšem velice často přináší i povinnost nepřetržité služby. Nikdo nepochybuje o tom, že nemocnice a zdravotnický personál musí být k dispozici neustále, jak ve dne, tak v noci. Směnování je tedy nevyhnutelné. Málokterá z nás, když jsme nastupovaly na střední školu, jsme si uvědomovaly, že s největší pravděpodobností budeme pracovat na směny. Neuvažovaly jsme nad tím, jak moc je spánek důležitý, do jaké míry kvalitu našeho spánku a naše každodenní fungování ovlivní směnování. A právě o tom je tato bakalářská práce. 8

Teoretická část je věnována širším poznatkům o spánku, které jsou doposud známy. Počínaje historií spánku, přes význam spánku, fyziologickou podstatu spánku a cirkadiánní rytmus spánku a bdění. Samostatně charakterizuji jednotlivé spánkové cykly, fáze a stádia. Rovněž popisuji některé nejdůležitější poruchy spánku. Teoretická část je také orientována na potřebu spánku a hygienu spánku se zaměřením na spánkovou hygienu při směnném provozu. Dále se zde věnuji směnování sester a jeho negativním dopadům, zejména na důsledky spánkové deprivace a taktéž dalším rizikovým faktorům v práci sester. Praktická část bakalářské práce je založena na kvantitativním výzkumu, kdy na podkladě dotazníkového šetření vyhodnocuji zjištěná data. Účelem je zjistit, zda jsou sestry se směnným provozem spokojené a proč na směny pracují. Výzkum je zaměřen i na zjištění, zda sestry po nočních směnách chodí spát, jak kvalitně spí a zda nemají se spánkem potíže. Praktická část je vyhodnocena pomocí grafů se stručným popisem. Následuje diskuze nad vybraným tématem. 9

1.1 Cíle výzkumu Cílem mé práce je zjistit: 1. Zjistit, zda jsou sestry s prací ve směnném provozu spokojeny. 2. Zjistit, jaký je hlavní důvod sester pracovat ve směnném provozu. 3. Zjistit, zda sestry po nočních směnách chodí spát, jak dlouho a kvalitně po noční směně spí. 4. Zjistit, zda sestry ve směnném provozu mají potíže se spánkem. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1: Domnívám se, že více než 50% sester je s prácí ve směnném provozu spokojena a zatím jí nechce měnit. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než 30% sester pracuje ve směnném provozu z důvodu finančního ohodnocení. Hypotéza č. 3: Domnívám se, že více než 50% sester po noční směně spí více než tři hodiny. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že více než 30% sester zaměstnaná ve směnném provozu má potíže se spánkem a užívá prášky na spaní. 10

2 Teoretická část 2.1 Definice spánku Zjednodušeně řečeno je spánek opakem bdění. Protože bdění považujeme za proces aktivní, spánek by mohl být chápán za proces pasivní (Borzová, 2009). Ovšem není tomu tak. Spánek je aktivní a složitý děj daný výsledkem součinnosti několika oblastí v mozku. Je to opakovaně se vyskytující stav organismu, charakterizovaný sníženou pohybovou aktivitou a omezenou reaktivitou na vnější podněty. Spánek je okamžitě vratný děj, čímž se odlišuje od kómatu. Při spánku dochází k somatickým změnám: mimo jiné k uvolnění svalstva, po většinu doby je během spánku snížena tělesná teplota, dýchání a krevní tlak. Spánek neznamená pouze výpadek vědomí, neurofyziologicky je spánek charakterizován jako funkční stav organismu podobně jako bdělost. Z hlediska chronobiologie rozlišujeme tři základní stádia podle rozdílů v činnosti mozku a celého organismu. Jsou to bdělost, REM spánek a nonrem spánek (Šonka, Nevšímalová, 2007). Střídání bdělosti a spánku podléhá určitým pravidlům cirkadiánního rytmu. O tom pak více v samostatné kapitole. 2.2 Historie spánku 2.2.1 Historie spánku ve starověku a středověku Dokladem, že spánek byl odpradávna považován za velmi důležitý, je fakt, že se jeho existence odrazila i v mytologii. Lidé spojovali spánek s nadpřirozenými jevy a pro jeho blahodárné účinky jej považovali za dar bohů. Již z antických dob je znám bůh spánku. A to v Egyptě a v Řecku. Dokonce už 3000 let př. n. l. existoval ve starověkém Egyptě pohanský bůh spánku. Byl jím Somnus. Ve starověkém Řecku byl spánku zasvěcen Bůh Hypnos. Podle starých mýtů byl Hypnos synem bohyně noci Nykta. Každou noc přicházel Hypnos se svou matkou na tento svět a na všechno živé sesílal spánek. Díky snům zbavoval lidi útrap a starostí. Jeho moci nikdo nedokázal odolat, prý dokonce byl schopen uspat i samotného Dia (Nevšímalová, 2007). Jméno boha Hypnos se dodnes zachovalo ve slově hypnóza. Výraz hypnóza je stav podobný spánku, v němž uspaný člověk částečně podléhá vlivu jiné osoby. 11

Po dlouhá staletí byl spánek považován lidstvem za blízký smrti. Byl opředen tajemstvím. Jednu z nejkrásnějších výpovědí o spánku najdeme v Shakespearově Mackbethovi: spánek, nevinný spánek, zdrchanou přízí starostí se rovná, smrt každodenních lopot Ve středověku byl patrný vliv církve, což se projevovalo i v názoru na podstatu spánku. Mělo se za to, že nesmrtelná duše opouští smrtelné tělo, přibližuje se tím k bohu a obcuje s ním. Toto spojení se mělo projevovat ve snech, ve kterých se někdy lidem zjevovali svatí nebo sám bůh. Ovšem tyto názory jen využívaly neznalosti lidí, sloužily k jejich obelhávání a k upevňování v náboženské víře (Horvai, 1968). 2.2.2 Historie studia spánku Jak je uvedeno výše, o spánek se lidé zajímali odnepaměti. Již v dobách dávných civilizací fascinoval filozofy, spisovatele, umělce i vědce. Skutečný výzkum spánku však nemá dlouhou historii. Teprve v 19. století vědec Galvani objevil elektrické výboje produkované činností nervových buněk zvířat. První záznam jejich aktivity pomocí elektroencefalografu (EEG) se podařil až roku 1928 Hansi Bergerovi. V roce 1895 Freud zaznamenal snížení svalového napětí ve spánku (Prusinski, 1993). Důležitý mezník studií této problematiky představovaly práce z období 50. let 20. století, jejichž autorem byl chicagský profesor Kleitman a jeho žák dr. Aserinsky. Jako první zpozorovali a popsali, že v průběhu spánku se objevují úseky s rychlými záškuby očních víček. Také objevili i odlišnou aktivitu EEG charakteristickou pro tyto periody, později označené jako REM fáze spánku. Spánek bez těchto pohybů byl označen jako NONREM spánek. Kromě rychlých pohybů byla též pozorována zrychlená srdeční činnost a zrychlené dýchání (Prusinski, 1993). Na konci 80. let byl v USA založen Národní spánkový ústav - National sleep foundation, zkratka NSF. V Československu během 50. letech ovlivnil medicínu poruch spánku český neurolog docent Bedřich Roth. Svými pracemi o narkolepsii a idiopatické hypersomnii se nesmazatelně zapsal do historie lékařství, v mnoha aspektech předběhl svou dobu. Na neurologické klinice vybudoval doc. Roth spánkovou laboratoř, první v tehdejším Československu (Šonka, Nevšímalová, 2007). V roce 2001 byla v České republice založena Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu (ČSVSSM), která se věnuje výzkumu spánku a bdění, jejich poruch a léčbě těchto poruch. 12

2.3 Význam spánku Spánek je významnou a nepostradatelnou součástí lidského života. Patří mezi základní biologické potřeby člověka. Všeobecně panuje názor, že spánek je nezbytný pro regeneraci jak fyzickou tak i psychickou. Tato jednoduchá myšlenka je stále aktuální (Prusinski, 1993). Pro anabolismus je potřeba klid neboli snížená fyzická námaha. Proto během spánku probíhá restaurace energetických zdrojů a regenerace tkání celého organismu. Prokázaný je anabolický efekt růstového hormonu (Šonka, Nevšímalová, 2007). Noční regenerace platí i pro svaly, během spánku se uvolňuje svalový aparát, muži mívají erekci (Borzová, 2009). Bazální metabolismus se v době během nočního spánku snižuje o 5-25 %. Stejně tak se snižuje i potřeba kyslíku, tělesná teplota a srdeční frekvence. Jedná se tedy o stav, který organismu umožňuje ušetřit energetické zdroje v době, kdy nemusí vyvíjet nějakou činnost (Šonka, Nevšímalová, 2007). To má význam zejména v době hladovění nebo nemoci, neplatí to u běžného civilizovaného člověka, který má energetických zdrojů většinou nadbytek. Spánek je rovněž nezbytný pro regeneraci centrální nervové soustavy a pro její správné fungování. REM spánek je významný pro utváření paměťové stopy - jak pro paměť krátkodobou, tak i dlouhodobou. Současně i vymazává nepodstatné informace. Při nedostatečně kvalitním spánku dochází ke zhoršenému učení. Klesá rychlost a přesnost učení. Jedinec, který se učí před spaním, si po probuzení lépe vybaví informace a déle si je udrží v paměti než ten, kdo se učí se v ranních hodinách. Je dokázáno, že po 36 hodinách bdění psychická i fyzická výkonnost člověka nezadržitelně klesá (Šonka, Nevšímalová, 2007). Spánek je důležitý pro řízení organismu z hlediska vylučování řady hormonů. V době spánku se mění hladiny hormonů. V období spánku převažuje vylučování například růstového hormonu STH nebo melatoninu, který ovlivňuje cirkadiánní rytmus. Zvýšená je i sekrece inzulinu slinivkou břišní či hormonů podporujících chuť k jídlu. Naopak ve dne je zvýšená sekrece jiných hormonů endokrinního systému. Spánek je současně nezbytný pro obranyschopnost organismu. Dlouhodobý nedostatek spánku podlamuje imunitní systém. 2.3.1 Bez spánku se nelze obejít Bez spánku nelze přežít. Spát se musí. Pokud spánková deprivace trvá příliš dlouho, nastává neodkladná smrt. Jak dlouho člověk vydrží nespat, není úplně jednoznačné. Při vědeckých 13

experimentech vydrželi sledovaní respondenti bez spánku 8-10 dnů. Je však otázkou, jak moc byli vlastně vzhůru, jelikož s postupující spánkovou deprivací dochází u člověka ke změnám vědomí, například k tzv. mikrospánku. Při experimentech s krysami vedla umělá spánková deprivace nejpozději po dvou týdnech ke smrti. Zajímavostí je nejdelší vědecky prokázané bdění. Za rekordmana je považován výkon sedmnáctiletého středoškoláka Randyho Gardnera z kalifornského San Diega, který vydržel nespat celých 264 hodin (což je 11dní). Dotyčný student byl po celou dobu pod lékařskou kontrolou a jeho výkon popsal přední americký odborník William C. Dement (Petr, 2008). 2.4 Fyziologická podstata spánku Spánek je základní fyziologický proces, který se vyskytuje u všech vyšších obratlovců a jenž má své biologické opodstatnění. Z hlediska fyziologie jsou spánek a bdění dva protichůdné procesy, které se v pravidelných intervalech střídají. Pro přehlednost uvádím dvě teorie mechanismu spánku aktivní a pasivní. Dosud ovšem neexistuje žádná teorie spánku, která by s přihlédnutím ke všem významným faktům, jež jsou známa, dovedla vysvětlit všechny podstatné stránky tohoto jevu. Mechanismy vzájemné spolupráce jednotlivých funkčních systémů ještě stále nejsou dokonale probádány. 2.4.1 Aktivní a pasivní teorie spánku Aktivní teorie spánku je založena na tom, že bdění je charakterizováno aktivací mozkové kůry. Spánek je naopak projevem útlumu centrální nervové soustavy. Aktivitu mozkové kůry je možné zaznamenat pomocí elektroencefalografu. Na otázku, zda existuje centrum pro spánek, není odpověď jednoznačná. Tuto činnost ovlivňuje několik mozkových systémů. Nejvíce je aktivita mozkové kůry ovlivněna talamem (hrbol mozkový, který je součástí mezimozku) a retikulární formací (šedá hmota mozková) a jejich zpětnými vztahy s mozkovým kortexem (mozková kůra) (Šonka, Nevšímalová, 2007). Elektrofyziologické experimenty ukázaly, že spánek lze vyvolat nízkofrekvenčním elektrickým drážděním určitých oblastí: a to retikulární formace, mezimozku nebo nespecifických talamických jader. Tato teorie předpokládá existenci mozkových center spánku, v důsledku jejichž aktivace spánek vzniká (Rokyta, 2008). Při probuzení a při udržování úrovně bdění hraje důležitou úlohu kmenový retikulární aktivační systém. Nejvýznamnější úlohu ve všech těchto procesech plní nepochybně mozková kůra, která přijímá, analyzuje a integruje centrální a periferní informace a uvádí do činnosti vhodné fyziologické mechanismy vedoucí ke spánku. Spánek 14

je tedy výsledkem složité vzájemné spolupráce mozkové kůry a řady podkorových struktur (Lavery, 1998). V oblasti prodloužené míchy byla nalezena jádra nucleus raphe, která obsahují serotonin a jsou považována za hlavní struktury pro řízení pomalého spánku. Další struktura jsou locus coeruleus bohatá na noradrenalin řídící rychlý spánek (Rokyta, 2008). Mimo teorie o aktivních mechanismech ovlivňujících spánek, existuje pasivní teorie spánku. Podle té spánek vznikne pasivně plynulým přechodem z aktivní bdělosti na základě snížení stimulace mozku smyslovými a vnitřními orgány (Prusinski, 1993). Rokyta (2008) uvádí, že spánek nastupuje tehdy, když úroveň aktivace klesne pod určitou kritickou hodnotu. 2.5 Cirkadiánní rytmicita Rytmus je funkce, která se periodicky opakuje v určitém časovém intervalu (Rokyta, 2008, str. 333). V našem organismu můžeme popsat velmi rozmanité spektrum rytmů. Rytmicitu vykazuje jak fyzická výkonnost člověka, tak i výkonnost na úrovni psychické (Skočovský, 2004). Například pracovní výkon člověka se během dne významně mění. Vědní disciplína zabývající se studiem biologických rytmů z hlediska času se nazývá chronobiologie ( chronos řecky čas). Slovo cirkadiánní pochází z latinského circa diem asi den. Cirkadiánní rytmus bdění a spánku má přibližně 24 hodin dlouhou periodu. Lidé vykazují během tohoto čtyřiadvacetihodinového cyklu fyziologické změny: jako jsou změny hladiny hormonů, tělesné teploty, srdeční a dechové frekvence (Hill, 2004). 2.5.1 Regulace cirkadiánní rytmicity Cirkadiánní rytmus zajišťuje harmonické střídání bdění a fází spánku. Na jeho regulaci se podílí vnitřní biologické hodiny neboli endogenní oscilátor, k němuž patří suprachiazmitické jádro a epifýza (šišinka). Suprachiazmitické jádro se nachází v předním hypotalamu přímo nad křížením zrakových nervů (latinsky chiasma opticum; odtud název jader). Suprachiazmitická jádra mají přímé propojení se sítnicí, proto může být synchronizováno působením světla a tmy s vnějším světem. Klíčový zevní synchronizátor cirkadiánních biologických hodin je světlo (Hill, 2004). Pokles denního světla vyvolá zvýšení 15

hladiny hormonu melatoninu, který usnadňuje spánek - proto se člověku lépe usíná v temné místnosti. 2.5.1.1 Cirkadiánní rytmus a další vázané funkce V souvislosti se střídáním spánku a bdění se mění zejména tělesná teplota a také hladiny určitých hormonů. Teplotní křivka klesá během noci a na jejím konci dosahuje svého minima. A naopak stoupá během celého dne. Cirkadiánní vývoj tělesné teploty ovlivňuje spánek: doba poklesu tělesné teploty je vhodná pro usínání a spánek samotný. S cirkadiánními cykly jsou spojeny i změny hladin hormonů. Jsou to zejména prolaktin, renin, aldosteron a melatonin. Melatonin velice důsledně dodržuje cirkadiánní rytmus. v noci má sekreční maximum. Aplikace melatoninu je schopná změnit aktuální denní fázi. Proto se tohoto jevu využívá pro rychlejší sladění vnitřních biologických hodin s vnějším časem při rychlé změně časových pásem (Šonka, Nevšímalová, 2007). 2.6 Spánkové cykly, fáze a stadia 2.6.1 Spánkový cyklus Spánek je proces cyklický, charakterizovaný střídáním různých úrovní hloubky a intenzity spánku. Popisujeme následující cyklicky se střídající spánkové jevy: spánkové cykly, spánkové fáze a spánková stadia. Během jedné noci se vystřídá přibližně 4 6 spánkových cyklů. U lidí trvá spánkový cyklus v průměru 70-100 minut, avšak variabilita může být značná (Rokyta, 2008). Přičemž známe dva základní spánkové fáze pojmenované podle specifického pohybu očí: NREM spánek (Non Rapid EyeMovement sleep) a REM spánek (Rapid Eye Movement sleep). Vždy jedna fáze NREM a jedna REM tvoří dohromady jeden spánkový cyklus. Obvykle začíná spánek NREM fází a cykly na začátku a konci noci bývají zpravidla kratší než ty uprostřed noci. V dospělosti převažuje non-rem spánek. U novorozenců převažuje poměrné zastoupení REM spánku v porovnání s dospělými. Předpokládá se, že REM spánek slouží k regeneraci somatických funkcí a NREM k obnově mozkových funkcí. REM spánek zabírá cca 25 % doby spánku, každá perioda trvá 5 20 minut a toto trvání se během noci prodlužuje Ke spontánnímu probuzení dochází obvykle v REM fázi spánku. Viz. obrázek v příloze č. 1. 16

2.6.2 Spánkové fáze 2.6.2.1 Základní charakteristika fází spánku Rozlišujeme dvě fáze spánku, které se během noci periodicky střídají. Jsou to REM fáze a NREM fáze spánku. REM fáze spánku (z ang. rapid eye movement rychlé oční pohyby) Jak z názvu vyplývá, tato fáze spánku je charakterizována rychlými pohyby očí. Někdy bývá označován jako paradoxní spánek, intenzita mozkové činnosti se totiž přibližuje bdělému stavu, jsou přítomny živé sny, utváří se paměťové stopy. V REM fázi spánku dochází ke ztrátě svalového napětí. NREM fáze spánku (non-rem opak REM) bez rychlých pohybů očí. Tato fáze se vyznačuje útlumem mozkové činnosti stejně jako tělesným klidem a uvolněním. Dělí se na čtyři stádia podle hloubky spánku. NREM spánek je vývojově starší než REM. Svědčí o tom skutečnost, že REM spánek se nevyskytuje u obojživelníků ani u nejprimitivnějších savců. NREM spánek vzniká sekrecí serotoninu, ukončení této fáze je zabezpečeno enzymy, které serotonin odbourávají. Pak nastupuje noradrenalin, který se uplatňuje při fázi REM, a když je katalytickým působením příslušných enzymů zbaven aktivity, jsou opět vytvořeny podmínky pro účinek serotoninu (Peterková, 2014). 2.6.2.2 Rozdíly mezi REM a NREM fází REM a NREM spánek se navzájem významně liší. Některé vědecké teorie dokonce nepokládají REM stadium za spánek, ale za jakýsi 3. stav existence mimo stav bdění a NREM spánku. Během NREM fáze spánku člověk zaujímá uvolněnou polohu, srdeční a dechová frekvence se snižuje, prohlubuje se svalová relaxace a metabolismus mozku se zpomaluje. Víčka jsou zavřená, oční bulby se nepohybují a zornice jsou zúženy. Současně dochází i k tonické kontrakci svěrače močového měchýře a konečníku. Oproti tomu dochází v průběhu REM fáze náhlému výskytu pohybů očí, které trvají 10-20 sekund, srdeční frekvence i metabolismus mozku se zvyšují a blíží až k hodnotám podobným v bdělém stavu. V průběhu REM spánku jsme téměř celí svalově ochrnutí, výjimku tvoří pouze srdeční sval, bránice, okohybné svaly a hladké svalstvo. Souhrnně se dá říci, že při REM spánku je naše tělo sice paralyzováno, ale mozek je bdělý. Osoby, které jsou probuzeny v průběhu REM spánku, téměř vždy uvádí, že snily. Jsou-li však probuzeny v průběhu NREM spánku, udává snění asi jen 50% z nich. Zatímco sny ve fázi REM jsou 17

zrakově živé, mají emočně nabitý charakter a bývají nelogické, tak sny v NREM fázi nejsou tak živé a emočně nabité a jsou více spojeny s realitou v bdělém stavu. Vzhledem ke snění je tedy duševní aktivita v období REM a NREM odlišná (Atkinson, 2007). 2.6.3 Spánková stadia 2.6.3.1 Monitorování mozkových vln pomocí elektroencefalografie Před zavedením snímání elektrických mozkových vln byla naše znalost spánkových cyklů jen velmi malá. Všechny mozkové buňky spolu komunikují pomocí elektrických výbojů, které neustále mozkem proudí. Vytváří tak elektrickou aktivitu, která ovlivňuje stavy našeho vědomí. Elektrická aktivita mozku se dá zaznamenat pomocí elektroencefalografu. Až rozvoj elektroencefalografických přístrojů (dále jen EEG) a použití EEG ve spánkových laboratořích umožnily hlubší poznání spánkových stádií. Vědci tak pomocí EEG dokázaly rozpoznat různé typy a stadia spánku, monitorovat cykly těchto stadií a dávat do souvislosti mozkovou aktivitu s ostatními fyziologickými změnami. Elektroencefalogram (neboli EEG záznam) představuje křivku, která zachycuje více méně pravidelné kolísání elektrických potenciálů v mozku. Křivka zachycuje určitou frekvenci (počet kmitů za sekundu) a amplitudu (výška vlny). Podle frekvence rozeznáváme čtyři základní rytmy: jsou to rytmus alfa, beta, theta a delta (Lavery, 1998). Zcela odlišné typy nervové aktivity můžeme rozlišit u bdělosti, REM fáze spánku a NREM fáze spánku. Zaznamenány jsou jak odlišné nervové mechanismy, tak i změny dynamiky řady fyziologických funkcí. 2.6.3.2 Popis jednotlivých stádií Bdělost Ve stavu bdělosti jsou zaznamenány rychlé sledovacími pohyby očí nebo naopak setrvalý pohled jedním směrem, charakteristická je trvalá tonická aktivita vysoké amplitudy a známky kolísavé aktivace mimických svalů. Na EEG jsou zobrazeny alfa a beta vlny. 18

NREM spánek NREM spánek se vyznačuje útlumem činnosti mozkové kůry a je rozdělen na 4 stádia podle Plhákové (2013): 1. stadium usínání Přechod z bdělého stavu do spánku probíhá u všech lidí podle stejného vzorce, i když s rozdílným tempem. Nejdříve můžeme sledovat velké tělesné pohyby a změny polohy těla. Poté se objevuje prohloubené dýchání a pomalé zavírání očí. Jedinec vstupuje do hypnagogického stavu, který je přechodným obdobím dřímoty mezi bděním a spánkem. V průběhu procesu usínání se postupně snižuje svalové napětí, krevní tlak i tepová frekvence (Plháková, 2008). Člověk při usínání je schopen udržovat nestabilní polohu, také zpomaleně a opožděně reagovat na silnější zvukové podněty, oči mají tendenci se zavřít. Postupně mizí pravidelný alfa rytmus. Na EEG se objevují poněkud nepravidelné vlny s nízkou amplitudou - theta vlny. 2. stadium lehký spánek Ve druhém stadiu dochází k výraznému snížení svalového napětí. Zaznamenáváme klidný spánek bez motorických projevů, reaktivita na vnější podněty je výrazně snížená. EEG je charakteristické základní aktivitu tvořenou vlnami theta. EEG ukazuje větší a pomalejší vlny přerušované tzv. spánkovými vřeteny, které tvoří shluk rychlých vln s frekvencí asi 15 Hz/s a K-komplexy, což jsou velké, pomalé a ostré vlny. 3. stadium hluboký spánek Skutečný klinický spánek se objevuje až v tomto stadiu. Vyšetřovaný jedinec spí a lze jej probudit jen silnými podněty. Zaznamenány jsou delta-vlny, což jsou pomalé vlny s frekvencí 1-2 Hz/s a s velkou amplitudou, které tvoří v tomto stadiu téměř polovinu EEG záznamu. Právě delta-vlny jsou indikátorem hlubokého spánku. 4. stadium hluboký spánek Převládají delta-vlny, které tvoří více jak polovinu záznamu. Pokračuje pokles srdeční a dechové frekvence, prohlubuje se svalová relaxace a chybí oční. 3. a 4. stadium NREM spánku je obecně chápáno jako klidový spánek bez motorických projevů, objevuje se svalová hypotonie a pravidelné klidné dýchání. V tomto stavu je nejvyšší pravděpodobnost, že se probudíme. Na EEG můžeme sledovat hlavně vlny delta. Toto stadium se také nazývá 19

pojmem pomalé spánkové vlny (angl. SWS - slow wave sleep) a je pokládáno za nejvíce posilňující pro lidský organismus (Ledvina, 2004). REM spánek REM spánek je považován za odlišný od 4 výše popsaných stádií. EEG obraz se podobá stavu bdělosti nebo povrchnímu stadium spánku tzv. paradoxní spánek. NREM fáze je v průběhu noci několikrát vystřídána REM fází (viz. kapitola 6.1 spánkový cyklus). 2.7 Poruchy spánku 2.7.1 Klasifikace poruch spánku Potíže se spánkem jsou v dnešním civilizovaném světě stále častější a nezřídka kdy vedou pacienty k tomu, aby vyhledali lékařskou pomoc. Zdravý spánek odpovídající délky i kvality je klíčovým faktorem určujícím pocit dobrého zdraví, životní pohody a celkové hodnocení kvality života (Nevšímalová, 2006). Klasifikace poruch spánku prošla za poslední léta mnoha změnami, existuje okolo stovky lékařských diagnóz poruch spánku. Nová verze Mezinárodní klasifikace poruch spánku je dělí do dvou hlavních podskupin, na dyssomnie a parasomnie. Dyssomnie zahrnují všechny poruchy projevující se nedokonalým spánkem i zvýšenou spavostí. Parasomnie jsou stavy abnormálního chování vázané na spánek (Šonka, Nevšímalová, 2007). Zjednodušená klasifikace poruch spánku: A. DYSSOMNIE (vyvolané vnitřní příčinou, vnější příčinou nebo na základě poruchy cirkadiánní rytmicky) Insomnie problémy s usínáním a udržením spánku Hypersomnie nadměrná denní ospalost bez zřetelného důvodu. Narkolepsie usínání během dne Respirační dyssomnie (spánková apnoe) Cirkadiánní dyssomnie (porucha biologických hodin) typ při práci na směny B. PARASOMNIE vázané na probuzení noční děsy a strachy, náměsíčnost jiné noční křeče v lýtkách, mluvení ze spánku, chrápání 20

C. DALŠÍ patří sem sekundární poruchy spánku spojené se somatickou a či duševní poruchou a také jiné navrhované poruchy spánku (dosud postrádají přesnou definici) Insomnie Insomnie neboli nespavost je stav, kdy je spánek vnímán nemocným jako obtížně dosažitelný, přerušovaný, krátký, nedostatečný a neosvěžující. Důsledkem jsou následné obtíže během dne. Nedostatek spánku je velmi rozšířený fenomén, podle některých statistik až třetina populace udává pocit nedostatečného spánku. Například Prusinski (1993) uvádí, že z jedné americké dotazníkové studie vyplývá, že celých 32% dotázaných trpí dlouhodobou nespavostí. Dobrovolné omezení spánku začíná být běžné, a to zejména díky požadavkům, možnostem a příležitostem současného moderního 24 hodinového životního stylu. Subjektivní vnímání pocitu nespavosti je věc každého individua. My ovšem definujeme insomnii dle WHO jako ztížené usínání (delší než 30 min), opakované noční probuzení (více než 3 krát za noc), předčasné ranní probuzení a nemožnost opětovného usnutí, neosvěžující spánek více než 3 krátdo týdne a trvající nejméně 1 měsíc. To značně obtěžuje pacienta a komplikuje jeho normální fungování v každodenním životě. Příčiny mohou být organické, psychogenní, režimové nebo z poruchy denního rytmu. U těchto pacientů je dvakrát vyšší riziko kardiovaskulárních chorob, zvýšený je i výskyt kardiovaskulárních potíží nebo poruch imunity a depresivní symptomatologie (Nevšímalová, 2006). Formy nespavosti jsou různé. Patří sem ztížené usínání, časté buzení v průběhu noci, předčasné buzení a nedostatečná kvalita spánku (Prusinski, 1993). Hypersomnie Při této chorobě je nadměrná potřeba spánku bez jasného důvodu. Ve dne nemocný cítí větší nebo menší ospalost, kterou však může překonat. Pokud usne v denní době, spí dlouho (někdy i mnoho hodin), obtížně se budí a je pak ospalejší než před usnutím. Nemocní typicky zaspávají. Narkolepsie Narkolepsie je poměrně vzácná neurologická porucha. Velká ospalost a nechtěné usínání v denní době jsou základními projevy narkolepsie a choroba jimi většinou začíná. Nadměrná denní spavost většinou přetrvává do konce života. Denní spánek může být zcela neodolatelný, někdy jej nemocný překonává nějakou fyzickou činností. Nemocní typicky usínají v dopravních prostředcích, třeba i během zcela krátké jízdy. Denní spánek narkoleptiků mívá 21

krátké trvání (minuty až desítky minut) a nemocný se po něm cítí osvěžen a je normálně bdělý. Narkoleptik usíná většinou několikrát denně (3-5 krát). Spánkový apnoický syndrom Spánkový apnoický syndrom je vyvolán opakovaným přerušováním pravidelného dýchání během spánku. Většinou je vyvolán obstrukcí horních cest dýchacích tzv. obstrukční apnoe. Za spánkovou apnoi považujeme přerušení dýchání v délce 10 sekund a více. Diagnostikujeme jej, pokud má nemocný 5 a více apnoí za 1 hodinu spánku. Zakončení apnoe umožňuje krátká probouzecí reakce, proto je spánek přerušován a jsou výrazně redukována hluboká stadia spánku. Výsledkem je nadměrná denní spavost, která je někdy velmi silná, a snížení psychického výkonu. Nepostihuje pouze obézní muže středního věku, jak se předpokládá, ale lze se s ní setkat i u dětí, žen a štíhlých jedinců (Mahowald, Schenck, 2005). Poruchy cirkadiánního rytmu Nejčastější poruchou tohoto typu je intolerance směnného režimu. Může mít různý charakter neschopnost spát v době, kdy by se to hodilo, a naopak ospalost v době, kdy by bylo třeba bdělosti. Pacienti s intolerancí směnného režimu mohou mít různé potíže, nejčastěji zažívací nebo kardiovaskulární zdravotní potíže. Nemocný nemůže vykonávat práci ve směnném režimu, nebo musí alespoň změnit směnný režim. Nejnevýhodnější je střídání směn v delších periodách, méně náročný je režim obměňující služby v krátkém cyklu, s převahou denních služeb. Relativně nejvýhodnější jsou noční služby, které nenaruší vlastní cirkadiánní rytmicitu. Denní spánek při nočních směnách není stejný ani délkou ani kvalitou jako noční spánek. To přináší své neblahé důsledky, jak zdravotní, tak na úrovni společenského života (Nevšímalová, 2006). 2.8 Potřeba spánku Průměrná doba nočního spánku u dospělého člověka by se měla pohybovat okolo 7 8 hodin. Toto tvrzení ovšem nemá všeobecnou platnost. Potřeba spánku je velice individuální záležitost, dle Borzové (2009) je primárně geneticky dána. Někomu stačí jen pět nebo šest hodin, protože umí spát hlubokým spánkem (delta vlny) rychle a kvalitně. Je třeba brát v úvahu, že nadbytek spánku nepřispívá našemu dobrému zdraví. Lidé, co spí více než 9 hodin, se nedožívají vyššího věku, naopak trpí stejnými pocity podrážděnosti stejně jako 22

v případě nedostatku spánku a mají vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění. Zajímavostí je, že krátkodobý nedostatek spánku zlepšuje náladu a může být využíván k léčbě depresivních stavů. 2.8.1 Délka nočního spánku a riziko mortality Podle Nevšímalové (2006) má délka nočního spánku vliv na mortalitu. Rizikovým faktorem je chronicky zkracovaný spánek, ale i spánek nadbytečný. Úmrtnost se dle studie (Kripke et al. in Nevšímalová, 2006) zvyšovala se zkrácením spánku pod 6 hodin. Nejvyšší riziko úmrtnosti na cerebrovaskulární choroby bylo nejvyšší u respondentů s délkou spánku nad 9 hodin. Současně zde stoupalo i riziko kardiovaskulárních onemocnění a výskyt maligních novotvarů. Národní spánkový ústav z hlediska zdravotního prospěchu doporučuje dospělým dopřát si 7-9 hodin spánku. 2.8.2 Spánek v různých obdobích života Potřeba spánku se mění s věkem. Stárnutím se potřeba spánku zkracuje, současně přibývá i poruch spánku. Během života se mění architektura spánkových rytmů. Spánek dětí se naprosto liší od spánku dospělých. Tento rozdíl je fyziologický a je způsoben hlavně jiným stupněm vyzrálosti centrálního nervového systému. 2.8.2.1 Novorozenci a kojenci Během prvních třech měsíců se vyvíjí cirkadiánní rytmus. U novorozenců nacházíme polyfázický spánkový rytmus založený na střídání spánku a bdění, který má 2-4 hodinové intervaly v závislosti na příjmu potravy. Postupně se čas bdění prodlužuje na denní dobu a současně se prodlužuje i spánek v noci. Zprvu spí novorozenec 18 20 hodin. Po 3. měsíci života je již zřejmý cirkadiánní rytmus. Nejdelší úsek spánku mívá kojenec mezi půlnocí a 5. hodinou ranní. Významný vliv na ustálení tohoto rytmu má rodinná výchovná péče a uvědomělé odlišování režimu dne a noci. Zatímco novorozenec má poměr REM a NREM spánku 1:1. Ke konci 1. roku se poměr spánku NREM zvyšuje vzhledem k REM v poměru 70:30. Ve druhém roce se potřeba spánku snižuje asi na 12-13 hodin za den (Šonka, 2004). 2.8.2.2 Dětství a adolescence V období dětství se postupně zkracuje délka spánku, denní spánek většina dětí opouští kolem 3.-5. roku a začíná se tak utvářet monofázický cirkadiánní rytmus. V preadolescenci 23

je potřeba spánku okolo 9-10 hodin. Postupně s vývojem klesá množství REM spánku. Během období puberty klesá potřeba spánku k 6 8 hodinám (Šonka, 2004). Negativním trendem současnosti je fakt, že mladí lidé tíhnou k posunu spánku do pozdních hodin. 2.8.2.3 Dospělost a stáří S přibývajícím věkem dochází i nadále ke změnám ve spánkové architektuře. Přibližně už od 30. roku věku efektivita i průběh spánku postupně klesají. Výrazněji se kvalita spánku zhoršuje obvykle po dosažení 40. roku, významně od 50. roku života. U seniorů potřeba denního spánku mírně klesá, zato se často objevuje potřeba spánku ve dne. Tudíž se potřeba celkového spánku příliš nemění. Zhoršená je hlavně celková kvalita spánku, zejména se zhoršuje efektivita a kontinuita spánku ve stáří. Ubývá delta vln hlubokého spánku (Šonka, 2004). 2.8.3 Faktory narušující spánek Nepřátel spánku je mnoho. Vyvolávající faktory obvykle rozlišujeme na zevní a vnitřní. K zevním faktorům řadíme vlivy z prostředí, jsou to chlad nebo naopak teplo, nepohodlné lůžko, hluk či pouhé tikání hodin nebo i přítomnost jiné elektroniky. Samostatnou kapitolou je práce na směny. Mezi vnitřní faktory patří tělesné a psychické potíže. Častým problémem spojeným s poruchou spánku bývá přítomnost choroby, která pacienta obtěžuje do té míry, že nemůže usnout (např. srdeční arytmie, nádorová onemocnění, bolesti). Co se týče psychiky, ovlivňují nás silné emoční zážitky, řešení různých sporů, zvýšená aktivita, stres a úzkost. Dále se negativně promítá užití stimulujících nápojů jako je káva, energetické nápoje a alkohol před usnutím, kouření a požívání jiných návykových látek. 2.9 Hygiena spánku Pro každého, kdo usiluje o kvalitnější spánek, je zásadní správná hygiena spánku. Znalost různých činitelů, které působí na spánek příznivě nebo jej naopak mohou rušit, dala vzniknout určitým zásadám a pravidlům, které napomáhají lepšímu spaní (Prusinski, 1993). Mnozí autoři uvádějí mnohá doporučení. Týkají se jak životosprávy během celého dne, tak před usnutím. V této kapitole bych ráda představila souhrn těch nejpodstatnějších. 24

Doba spánku Zásadou číslo jedna je pravidelnost spánku. Podporuje to přirozené biologické rytmy. Choďte spát a probouzejte se v přibližně stejnou dobu, i o víkendech. Spěte tak dlouho, jak potřebujete, abyste se cítili odpočatí a svěží. Dobu spánku nezkracujte ani neprodlužujte. Jakmile se ráno probudíte, vstaňte a uměle spaní nenatahujte. Pokud v noci špatně spíte, začínejte svůj den časně ráno. A to pravidelně (Lavery, 1998). Nechoďte spát přes den, jestliže chcete v noci kvalitně spát. Výživa během dne Střídmé stravování se zásadami racionální výživy příznivě působí na spánek. Velké porce a těžká jídla ve večerních hodinách vynechejte. Potrava v žaludku krátce před spaním aktivuje celou řadu hormonů a tím i organismus, takže se nám pak usíná hůř (Hanzlovský, 2011). Avšak i hlad může nepřítelem spánku, lehká večeře nebo sklenice teplého mléka příznivě ovlivňuje spánek. Samozřejmostí je vyhýbat se kávě a čaji obsahujícímu kofein, ale také alkoholu či kouření cigaret, což působí povzbudivě na nervovou soustavu. Nejlépe je tyto látky vyloučit již od poledních hodin. Alkohol před spaním sice může ulehčit usínání, ale v průběhu noci kvalitu spánku snižuje (Prusinski, 1993). Fyzická aktivita Cvičení a pohyb jsou možnosti, jak tělu dopřát přiměřené množství tělesné aktivity. Potřeba spánku je odpovědí na fyzickou aktivitu Tělesné cvičení také pomáhá odstranit psychický stres. Důležitý je i pobyt venku na čerstvém vzduchu. Pozor si ale dejte na cvičení ve večerních hodinách, při tělesné námaze se vyplavují hormony jako adrenalin, dopamin a serotonin, které spánek negativně ovlivní (Hanzlovský, 2011). Večerní rituály Večerní hodiny je vhodné věnovat zábavě a odpočinku, abychom uléhali ke spánku klidní. Neřešit vážné potíže, nepracovat, probírat povinnosti a neplánovat další den těsně před spaním zajisté napomůže dobrému spánku. Účelné je dodržení určitého večerního rituálu, kupříkladu určitý sled činností večerní hygieny (Prusinski, 1993). 25

Prostředí ložnice Prostředí spánku může významně ovlivnit jeho kvalitu. Proto si zvolte správnou matraci. Večer před spaním si místnost vyvětrejte. Vyvarujte se hluku a světlu. Zajistěte vhodnou teplotu, nejlépe 18 20º C. Ložnice by měla mít příjemný a klidný design, volte raději tlumené barvy. Svůj význam má i správné umístění postele. Podle učení Feng shui nespěte hlavou proti oknu nebo pod oknem. Za hlavou by měla být pevná stěna, aby zajistila pocit bezpečí a umožnila relexaci (Lavery, 1998). 2.9.1 Spánková hygiena sester ve směnném provozu Sestra pracující ve směnném provozu by měla dodržovat obecné zásady hygieny spánku uvedené výše, navíc by se měla držet následujících doporučení, která jsou vhodná pro pracovníky ve směnném provozu. O noční směně je při práci dobré se co nejvíce vystavovat světlu. Naopak, když chcete a můžete spát, zajistěte si co možná klidnou a tmavou místnost. Krize obvykle přichází mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno, proto si nenechávejte nejnudnější činnosti na dobu, kdy je ospalost nejsilnější. Další dobrou radou je pokusit se najít chvíli na krátké cvičení a nadechnout se občas čerstvého vzduchu. Důležité je také dodržovat během noci pitný režim, plnohodnotně se najíst. Po noční službě se vyhněte řízení automobilu, je zde zvýšené riziko dopravních nehod. Pokud pracujete na směny, nesmí se ignorovat potřeba spánku. Připusťte si změnu ve svém cirkadiánním rytmu a po noční směně si vyhraďte dostatečně dlouhý čas na spánek ve dne. I když to není snadné, po noční směně se nestarejte o děti a rodinu, nedohánějte domácí práce, ale skutečně odpočívejte. Pokud je to možné, snažte se dodržet pravidelné směny a pravidelný rozvrh, časté změny nepříznivě ovlivňují spánek. Mějte na paměti, že střídání světla a tmy významně ovlivňuje rytmus bdění a spánku. Proto při cestě z noční směny omezte denní světlo, pořiďte si tmavé sluneční brýle a nasaďte si je při cestě domů. Doma vytvořte co nejtemnější podmínky pro spánek. Okna ložnice můžete zatemnit speciálními závěsy, které nepropouští světlo. Omezte hluk, který chtě nechtě přes den z ulice přichází, jsou k dostání i sluchátka aktivně pohlcující zvuk. Nezapomeňte si vypnout mobilní telefon. V neposlední řadě práci na směny zvažte, uvědomte si, jak to ovlivňuje Váš spánek (Karinchová, Kotler, 2013). 26

2.9.2 Podpůrné a alternativní metody pro lepší spánek Relaxace neboli uvolnění je základní technikou jak dosáhnout klidného spánku. Sestry ve směnném režimu zajisté ocení pár tipů, jak rychleji usnout a kvalitněji spát. Relaxace před spánkem můžeme dosáhnout mnoha způsoby, ať už aktivním cvičením typu jógy nebo příjemnou večerní procházkou. Dalšími metodami mohou být relaxační dechová cvičení, poslech hudby či meditace. V této kapitole uvádím něco málo i o bylinné léčbě, aromaterapii, akupunktuře a homeopatii. Horká koupel se může stát příjemným večerním rituálem, který zklidní mysl a uvolní tělo je koupel v teplé vodě, která má daleko větší účinky než sprcha. Teplá voda zvyšuje teplotu těla a tím se stáváte náchylnější ke spánku. Nenapouštějte si vodu příliš horkou, ta rozšiřuje cévy a zatěžuje srdce. Teplota vody by měla být jen o něco vyšší než tělesná teplota. Příjemným doplňkem je pěna do koupele nebo pár kapek aromatického oleje (Lavery, 1997). Relaxační cvičení - nenásilné formy cvičení, jako je jóga nebo t ai chi, uvolňují svalové napětí a duševní stres. Pravidelné cvičení jógy dodává energii, zlepšuje fyzickou kondici, udržuje duševní rovnováhu a zlepšuje kvalitu spánku. T ái chi je systém cvičení pomalých a vláčných pohybů, které zmírňují úzkost a stres. Cvičení t ai chi se lze naučit pod vedením zkušeného lektora (Lavery, 1997). Dechové relaxační techniky je metoda založená na klidném a pravidelném dýchání. S každým výdechem vědomě uvolňujeme jednotlivé části těla až do úplného zklidnění a relaxace svalů celého těla. Opakovaným cvičením dosahujeme relaxace rychleji a s větším účinkem (Prusinski, 1993). Relaxační hudba je další z metod. Proud zvuku odplavuje duševní napětí. Muzikoterapie je známá jako lidstvo samo, hudba zasahuje hluboko do lidské emoční sféry. Záleží na individuálním vkusu. Avšak hudba před spaním by měla být klidná a neměla by hrát hlasitě. Výsledkem má být zklidnění a příprava na spánek (tamtéž). Meditace je forma hluboké relaxace. Je třeba se jí naučit. Potřeba je tiché prostředí nerušené zevními vlivy. Pro začátek je nejjednodušší zavřít oči a upnout pozornost k dýchání. Pokud Vaše mysl bloudí, nepokoušejte se myšlenky zastavit, pouze je zaznamenejte a nechte je odeznít (Lavery, 1997). Bylinná léčba je vedle farmakoterapie alternativou pro léčbu nespavosti. Jde o přírodní léčbu bylinnými preparáty s uklidňujícím a uspávacím účinkem. Nejčastěji je lze užívat ve formě 27

odvaru či kapek. Jedná se např. o oddenky kozlíku lékařského, květ meduňky a nať třezalky nebo chmel. Také nať mučenky bývá považována za jedno z nejlepších bylinných sedativ a hypnotik (Prusinski, 1993). Aromaterapie označuje léčebné využití éterických olejů získávaných z výtažků rostlin. Může být spojená s masáží a aplikací aromatického koncentrátu s olejem na kůži. Účinná je i inhalace lze nakapat si 1 2 kapky relaxačního oleje na kapesník a vložit si jej pod polštář. Může jít např. o levanduli, květy růže, santálové dřevo, jasmín, šalvěj a další (Lavery, 1997). Akupunktura je starodávnou čínskou uzdravující uzdravující metodou, která se zabývá dosažením dokonalé harmonie životních sil jin a jang. Technika napravování toku energie je založena na vpichování malých jehliček na určitá místa na těla. Homeopatika jsou vysoce naředěné léčivé látky, které jsou bezpečné a bez nežádoucích vedlejších účinků. Dovednost je předepisovat tkví ve zvolení toho správného homeopatického léku na základě podrobné anamnézy, lék působí na tělo jako celek, nejen pouze na příznaky. Patřičný efekt se pak dostaví po nalezení toho správného homeopatika (Lavery, 1997). 2.10 Směnný provoz sester Člověk je od přírody nastaven k tomu, aby byl ve dne aktivní a v noci spal. Pracovní proces si však někdy vyžaduje, aby byl náš přirozený režim změněn. Je tomu tak u některých povolání, která si vynucují 24 - hodinový režim. Zdravotní sestry patří mezi tu skupinu zaměstnanců, která je vlivem směnného provozu vystavena nadměrné zátěži z hlediska poruch cirkadiánního rytmu spánku a bdění. V případě povolání zdravotní sestry je nutnost práce na směny podmíněna tím, že při současné úrovni společnosti je nutné zajistit kontinuitu provozu nemocnice. O nutnosti směnové práce sester není třeba diskutovat. Pro zmírnění jejího dopadu je nutné volit preventivní opatření na zdraví člověka (Židková, 2005). U zdravotních sester je častý systém 12 - hodinových směn denních a nočních služeb, které se střídají, často i nepravidelně. Noční směnování nepůsobí na organismus nikdy harmonicky, nelze se zcela přizpůsobit k nastavení nových cirkadiánních rytmů. Některé tělesné rytmy, zvláště kolísání tělesné teploty a vyplavování určitých hormonů se noční práci nikdy nepřizpůsobí. Dokonce ani ti, co spí dostatečně dlouho po noční směně, se nemusí cítit osvěženi. Ráno, když jde pracovník 28

spát, produkuje tělo jedince po noční směně růstový hormon, ale současně produkuje i hormony denní (jako adrenalin). Tato kolize hormonů má za následek nedostatečnou tělesnou obnovu a spánek tak není osvěžující (Lavery, 1998). Z hlediska lepší synchronizace biorytmu je v případě směn organizovaných po osmi hodinách nejvýhodnější střídání po směru hodinových ručiček. Tedy prvně ranní, pak odpolední, a nakonec večerní směna (Hill, 2004). Střídání různých směn je nejvíce vhodné v kratším intervalu, asi dvou dnů, než v delších časových intervalech (Nevšímalová, 2006). Někteří jedinci se směnnému provozu přizpůsobí lépe (lidé, co mají menší potřebu spánku), jiní hůře. Někteří, co trpí epilepsiií, psychickou nebo spánkovou poruchou, musejí být ze směnného provozu úplně vyloučeni (Borzová, 2009). Je prokázáno, že večerní typy snáší noční směny lépe než typy ranní (Nevšímalová, 2006). U lidí pracujících na noční směny byla zjištěna nižší spokojenost s prací (angl. job satisfaction) než u osob pracujících ve stejném zaměstnání, ale jen v denním provozu (Furnham, Hughes, 1999). 2.10.1 Směnování a spánkový dluh sester Z psychosociálního hlediska má spánkový dluh při práci na směny několik příčin. Spánek ve dne není tak kvalitní jako spánek v noci. K tomu přispívají faktory zevního prostředí, jako jsou hluk a světlo během dne, nebo hluk v běžně fungující domácnosti. Spánek narušuje péče o rodinu, jiné pracovní povinnosti, aktivní odpočinek a společenské faktory, které nedovolují stejně kvalitní spánek přes den jako v noci. Spánek po noční směně bývá zpravidla kratší, a tak může po větším počtu následných nočních směn dojít k vyčerpání organismu. Brzké nástupy na denní směnu znamenají nefyziologické vstávání. Ne vždy jde sestra dříve spát. Ženy a matky, které čas získaný příchodem domů využijí k druhé směně k plnění domácích povinností, opět na to doplácejí následným spánkovým dluhem. Dalším faktorem je dojíždění za prací, znamená vlastně nevítané prodloužení pracovní doby. Navíc se přidružuje pocit bezmoci, že danou situaci (např. dopravní zácpu) nelze ovlivnit, a zvláště u žen se často objevuje subjektivní pocit promarněného času. Sestry, které pravidelně dojíždějí déle než hodinu, mají tak navíc další stresor ovlivňující zdraví (Židková, 2005). 29