Lipno: Na vozíku nad koruny stromů strana 22

www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 7 8/2013 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Lipno: Na vozíku nad koruny stromů strana 22

EDITORIAL Prostor ne/veřejný Když vezl kolega nedávno ženu do porodnice, a šlo o každou minutu, zradil ho obyčejný schod. Ve chvíli, kdy potřeboval vystoupit z auta, přesednout na vozík a pomoci ženě s těžkým kufrem, najednou nemohl dál. Než přišla pomoc z nemocnice, uběhlo zbytečně moc drahocenného času. Prostor před jakoukoliv nemocnicí lze nepochybně nazvat veřejným. Měl by být uspořádán tak, aby se v něm lidé cítili relativně dobře a nic jim nebránilo k pohodlnému příjezdu. To, že se komfortně před onou porodnicí cítí pouze ti, kteří nemusí používat k pohybu vozík, o něčem svědčí. Veřejný prostor má několik definic, snad nejlépe jej vystihuje, že v něm každý může trávit svůj čas bez jakéhokoli konkrétního důvodu. Mnozí jako příklad uvádějí parky, vnitrobloky a náměstí, ve skutečnosti však jde o mnohem víc. Veřejný prostor přitom podle některých odborníků nenápadně mizí. Čím dál více veřejných zón je nahrazováno soukromými prostory či prostory kvaziveřejnými. Velká nákupní centra například vzbuzují dojem, že jsou otevřená všem a že představují lepší verzi tradičního veřejného prostoru. Často jsou podobně jako běžné parky vybavena lavičkami a fontánami, je v nich nezávisle na venkovním počasí udržováno i příjemné klima. Nabízejí zábavu v podobě obchodů, koncertů a soutěží, v nichž můžete vyhrát dárky, slevové kupony či peníze. Takové prostory se těm veřejným sice podobají, ale platí v nich jiná pravidla. Zatímco ve veřejných prostorech můžete trávit svůj čas i bezdůvodně, v těch kvaziveřejných už není nezaujaté trávení času vítáno. Nejhorší na nich ale je, že občas nejsou bez bariér, a lidi s postižením tak diskriminují. Konto BARIÉRY přispívá nemalými částkami na plošiny, schodolezy a výtahy, které takové překážky boří. Pokusili jsme se v tomto letním dvojčísle zjistit, jak jsou využívány. A potvrdilo se, že i sebelepší techniku dokáže vyšachovat ze hry lidský faktor. Více v reportáži Radka Musílka z cesty po železnici. Když jde v Česku do tuhého, dokážeme držet pospolu a pomáhat si. Příkladem jsou letošní záplavy, kdy jen na povodňový účet Konta BARIÉRY přišly statisíce korun. Když na nás ale žádná morová rána nepadá, nechávají nás nejrůznější schody před nemocnicí nepochopitelně v klidu. Přeji vám inspirativní čtení a hezké léto ve veřejném prostoru. Jindřich Štěpánek obsah Dobré zprávy Stipendia Konta BARIÉRY Colours of Ostrava Cihlafest Prague Wheel Open Turnaj ve stolním tenise Tábor Červeného kříže 4 5 Anketa Co děláte pro bezbariérové bydlení ve vašem městě? 6 Rozhovor s ministrem zdravotnictví Leoš Heger: Péče musí být nejen dostupná, ale i moderní a účinná 8 9 Téma: Bariéry ve veřejném prostoru Kam investovat: výtahy, plošiny, schodolezy 10 12 Adam Gebrian: Jen vlídné prostředí vytváří vlídné lidi 13 14 Na Plzeň, dráhy, na Plzeň! 15 17 S informací na cestách 18 19 Bezbariérový servis pro cizince 20 21 Lipno, vozíčkářů EDEN 22 24 Evropou bez překážek 25 26 přístupná architektura Designem k odstraňování bariér v Hamburku 28 29 Fotostory Jak to chodí na letišti 30 31 MFF KV Karel Humhal: Obraz může být věrný, i když je nevěrohodný 32 33 Tipy na volné chvíle mezi filmy 34 35 20 let Konta BARIÉRY (Jejich) most přes řeku Kwai 36 39 Poradna V zaměstnávání OZP se chystají změny Jaké daňové úlevy na mě získává zaměstnavatel? Pracuji na dohodu započítává se mi plat do starobního důchodu? Zaměstnávání osob se sluchovým postižením 40 41 Umělci Konta BARIÉRY Dívejte se a zkuste přemýšlet 44 46 Na cestách Vietnamem a Kambodžou na vozíku 48 49 Povídka Zdeněk Jirků: Zase ten pitomej pátek 50 51 příklad pro ostatní Jedné ruce tleskáme 52 Konto BARIÉRY, Melantrichova 5 Rodinné stříbro Konta BARIÉRY 53 Auto Moto Parkovací pomocníci 54 55 Tip na výlet Máchovo jezero: Tepoucí nostalgie 56 57 Vaše fotografie Nebojte se jít blíž 58-59 SENSEN Senzační senioři mají první narozeniny 61 Křížovka o ceny 62 Leoš Heger: Péče musí být nejen dostupná, ale i moderní a účinná str. 8 Fotostory: Jak to chodí na letišti / str. 30 Umělci Konta BARIÉRY: Dívejte se a zkuste přemýšlet / str. 44 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz), Pavel Hrabica (e-mail: pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v červenci 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Partneři redakce: 3

DOBRÉ ZPRÁVY časopis pro ty, kteří se nevzdávají Stipendia Konta BARIÉRY Do 15. srpna mohou středoškolští a vysokoškolští studenti s postižením žádat o stipendium Konta BARIÉRY. Finanční prostředky ve výši 1000 4000 Kč dostávají úspěšní žadatelé každý měsíc na svůj účet po dobu celého školního roku. Středoškolákům se stipendium přiznává až od druhého ročníku studia. Příspěvek není podmíněn studijními výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem. V minulém školním roce podpořilo Konto BARIÉRY 63 studentů. Z toho jich 51 pokračovalo z předchozích let. Celkově bývají rozděleny prostředky blížící se 1,5 milionu korun. Podmínky pro žadatele a další informace najdete na www. kontobariery.cz/projekty/konto-bariery/ Stipendium. Colours of Ostrava Stipendia pro studenty SŠ a VŠ rozděluje Konto BARIÉRY už od roku 2000. Foto: Petr Hrubý Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis. Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. U festivalového areálu bude vyhrazeno 50 parkovacích míst. I ta je lépe rezervovat předem. Po městě nabízí přepravu tzv. BB Taxi na požádání organizátoři zajistí dopravu speciálními bezbariérovými automobily z hotelu, vlaku či autobusu a zpět. Na festivalu bude k dispozici asistenční služba i pojezdové gumové pásy usnadňující pohyb vozíčkářům. Chybět nebudou bezbariérová WC na klíč. Usnadněn bude i přístup k hlavním scénám. Podrobnosti v Info Pointu Colours bez bariér. Kontaktní mailová adresa je bezbarier@colours.cz a mobilní telefon 731 932 768. Benefiční festival Cihlafest je spojením příjemného s užitečným. Foto: archiv pořadatelů Program začíná v 10.00 a vyvrcholí od 21.00 divadelním představením Zdravý nemocný v hlavní roli s Karlem Rodenem. Vstupné od 200 do 320 Kč. Po celý den bude otevřeno příjemné posezení v zahradě s občerstvením. Rezervace vstupenek na masopustova@portus.cz nebo 773 920 998. Více informací na www.akcecihla.cz. V rámci Cihlafestu proběhne také Den otevřených dveří, kdy může široká veřejnost navštívit chráněné bydlení a sociálně-terapeutickou dílnu, kde se vyrábějí oblíbené nakládané sýry a utopenci. Prague Wheel Open Ostrava nabízí bezbariérové služby na festivalu s unikátní atmosférou. Foto: Monika Macháčková Multižánrový hudební festival Colours of Ostrava se letos koná ve dnech 18. 21. července. Odehrává se v bývalém areálu hutí, dolů a železáren Dolních Vítkovic. V rámci projektu Colours bez bariér nabízejí pořadatelé návštěvníkům se zdravotním postižením výrazné slevy a řadu výhod. Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P získají čtyřdenní vstupenku na festival za cenu 350 Kč, doprovod držitele průkazu ZTP/P má vstup zdarma. Vstupenky lze zakoupit pouze na místě. Ve stanovém městečku bude vyčleněn prostor pro zdravotně znevýhodněné návštěvníky. Pořadatelé nabízejí 20 postavených dvoumístných stanů, 30 míst pro postavení stanu a 15 parkovacích míst (vše zdarma). Kvůli omezené kapacitě je nutná rezervace (uzávěrka 8. 7.) stanu, místa i parkování. Cihlafest Stejně jako v minulosti i letos se 13. července v areálu chráněného bydlení Fara Slapy 74 uskuteční celodenní festival Cihlafest. Jde o doprovodný program Akce cihla. Ta představuje celostátní benefiční sbírkovou a osvětovou kampaň na podporu moderních sociálních služeb pro lidi s mentálním postižením. Pořádá ji občanské sdružení Portus Praha. První ročník benefiční sbírky se uskutečnil roku 1999 v ulicích Prahy. Od té doby se vždy od května do září objevují v centru Prahy a dalších městech cihlové stánky. Akce cihla se totiž spojila s dalšími neziskovými organizacemi stejného zaměření. Hudebně-divadelní festival je spojením sbírkové kampaně Akce cihla s chráněným bydlením Slapy a sociálně-terapeutické dílny na výrobu Dobrot s příběhem. Oba objekty byly zrekonstruovány a fungují i díky výtěžkům sbírky. Našli zde domov a práci lidé s mentálním postižením. Florbal na vozíku je dynamický sport s rostoucí popularitou. Foto: Petr Hrubý Již 3. ročník mezinárodního florbalového turnaje vozíčkářů se koná 8. 10. 8. 2013. Organizátorem je Sportovní klub vozíčkářů Praha ve spolupráci s Českou federací florbalu vozíčkářů. Účastníky budou hráči na mechanických vozících bez omezení pohlaví a věku. Turnaj se bude hrát dle pravidel Mezinárodní florbalové federace IFF a nově bude aplikováno pravidlo o hráčích bez handicapu. Na hřišti mohou být maximálně dva hráči bez handicapu s tím, že brankář musí mít handicap. Týmy jsou rozděleny do základních skupin po 4 až 5 týmech. Pořadí po základní skupině rozhoduje o soupeři v play-off, které pokračuje vyřazovacím způsobem. Pořadatel garantuje účastníkům min. 5 utkání. Hrát se bude v hale Radotín a VŠE Třebešín. Více informací na www. praguewheelopen.cz. 4

www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5/2013 M05_2013 kopie.indd 1 www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 6/2013 M06_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 4/16/2013 11:59:26 AM Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 5/14/2013 10:27:36 AM www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5/2013 M05_2013 kopie.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 4/16/2013 11:59:26 AM Turnaj ve stolním tenise Sportovní klub vozíčkářů Pardubice Nezlomeni pořádá 22. srpna otevřený turnaj O pohár firmy Kury 2013 ve stolním tenise. Místem konání je sportovní hala kempu Buňkov Břehy u Přelouče. Začátek turnaje je od 9.00. Zájemci o přihlášení se mohou obrátit na ředitele turnaje Jaroslava Kňavu mailem knavak@seznam.cz nebo na telefonním čísle 733 57 89 33. Maximální počet účastníků je 26. Startovné se neplatí. Tábor Červeného kříže Záchranářská průprava je náplní tábora Českého červeného kříže. Foto: archiv ČČK Oblastní spolek Českého červeného kříže Chrudim organizuje tradiční letní dětský tábor od 11. do 24. srpna na Seči-Bělidle. Táborová hra dostala název MASH 2013 a umožní dětem, aby se orientovaly v humanitární a preventivní činnosti ČČK a složek integrovaného záchranného systému. Vedle obvyklých táborových radostí, které samozřejmě chybět nebudou, se děti hrou seznámí se základy první pomoci a chováním v neobvyklých situacích. Táborová polní nemocnice bude sloužit v živelních katastrofách a malí záchranáři se naučí pomáhat v krizových situacích, dobře reagovat a úměrně svým schopnostem pomáhat. Dětem se dostane takového objemu znalostí a dovedností, aby na závěr tábora mohly získat průkaz Mladý zdravotník. Mladí táborníci si nenásilně ověří nutnost spolupráce, tolerance, ochoty pomoci, poznají sílu kooperujícího kolektivu. V neposlední řadě budou vedeni ke kvalitnímu spolužití zdravých a handicapovaných, protože na tábor přijedou i děti s různými typy postižení. Místem konání je Rekreační zařízení Jiskra na Seči-Bělidle. Cena 3900 Kč zahrnuje ubytování ve zděných buňkách s odpovídajícím zázemím, kvalitní stravu 5x denně, celodenní pitný režim a dopravu z Chrudimi i zpět. Tábor je určen dětem od 6 do 16 let včetně. Přihlášky a další informace získáte na mailu tabor@cckchrudim.cz nebo na telefonu 736 109 153. Z REDAKČNÍ POŠTY Úspěch nevidomého faráře Vážení přátelé, kdo viděl pořad v České televizi Cesty víry - bratr Ondrejko, četl článek v časopise Můžeš nebo kdo mě již delší dobu zná a ví, že jsem pět let nemohl dostat místo faráře v některém dobrém sboru Českobratrské církve evangelické a že jsem překročil mnohé Rubikony a přeskočil mnohé vysoké zdi, těm všem mohu oznámit, že pokračování mé cesty je zas dobré. 13. dubna 2013 mi napsal farní sbor ČCE v Táboře: Náš uprázdněný táborský sbor hledá nového faráře. Mezi vhodnými kandidáty bylo zmíněno i Vaše jméno. Z pověření staršovstva ze dne 8. 4. 2013 činím na Vás dotaz, zda byste byl ochoten uvažovat o přijetí kandidatury. A na přelomu května a června již společně tvoříme podobu povolávací listiny, kterou, doufám, schválí nadřízené církevní orgány. A tak zas budu sloužit jako farář před sborovým shromážděním. Oni oslovili první mne. Bratr Ondrejko, evangelický farář Jindřichův Hradec (Dopis byl redakčně upraven a krácen) Vážený pane faráři, vaší zprávou jsme moc potěšeni a jistě i naši čtenáři. Dostali jsme do redakce několik rozhořčených reakcí na nespravedlnost, která sevám děla. Zdá se, že dobrá věc nakonec zvítězila. Přejeme vám vše dobré a hodně zdaru na novém působišti! (red) Vzdělávání a mobilita v Praze Dobrý den, rádi bychom Vašim čtenářům představili projekt Vzdělávání a mobilita v Praze. Pomáhá Pražanům se zdravotním postižením odstranit překážky a zlepšit dostupnost vzdělávání a zaměstnávání. Nabízíme Nevidomý farář Ondřej Kováč: Jak se řekne romsky Bůh strana 11 bezplatnou přepravu do a ze zaměstnání, případně za vzděláváním nebo na kurzy. Ale pozor, projekt není určen studentům! Jezdíme na území hl. m Prahy, vozy jsou upraveny pro přepravu zdravotně postižených a posádky jsou proškoleny. Vozy jezdí s asistentem, který pomáhá klientům při nástupu a výstupu. Projekt je určen pro spoluobčany uznané Českou správou sociálního zabezpečení za invalidní v 1., 2. nebo 3. stupni nebo držitele průkazu TP, ZTP a ZTP/P ve věku 18 65 let, kteří mají trvalé bydliště na území hl. m. Prahy nebo se v Praze přes půl roku zdržují či pracují. Více informací na www.vmpraha.cz. Příležitostnou přepravu si můžete objednat Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Iva Hüttnerová: Co je vlastně dobrý skutek? strana 18 vždy nejméně 24 hodin předem na těchto kontaktech: zelená linka 800 888 539 či dispecink@vmpraha.cz. Pouze do vytížení kapacity našeho vozového parku! Po Pá 7.00 17.00 hod. S pozdravem Tým projektu Vzdělávání a mobilita v Praze Vážený týme Vzdělávání a mobility v Praze, děkujeme za zajímavou nabídku pro naše čtenáře. Víme, že někteří již tyto služby využívají. Doufáme, že projekt bude dlouhodobě udržitelný a rozšíří tak trvale nabídku služeb pro lidi s postižením. (red) Kritika pokrytectví Vážená redakce, nerada to říkám, ale po přečtení článku o nevidomém faráři Ondřeji Kováčovi mi bylo smutno. Není to jeho ani Vaše chyba. Naopak, jeho příběh je velmi silný a pozitivní. Roztrpčily mě však předsudky netolerantních pokrytců, kteří si hrají na křesťanské lidumily. Ale když přijde na skutky v praxi, štítí se nevidomého faráře, ba co ještě hůř, nechtějí Roma. Zažila jsem ve svém okolí otce, který si zakládal na dobrém křesťanském vychování svých dětí. Pravidelné návštěvy kostela neodmyslitelně patřily k rodinným rituálům. Z chodby panelového domu však potom vyhazoval na mráz bezdomovce a své dceři bránil ve vztahu s přítelem na vozíku. Bude to někdy jiné? Neberte to jako útok vůči věřícím, sama se mezi ně počítám. Spíš jsem celkově znechucena stavem věcí lidských v této zemi. A o to víc mě to mrzí u lidí, kteří se tváří, že oni jsou nositeli morálních hodnot společnosti. Jestli jimi opravdu jsou, tak to nás Pán Bůh ochraňuj! Marie Kratochvílová, Jihlava Vážená paní Kratochvílová, všichni soudní lidé jistě chápou, že vaše oprávněná rozhořčenost nesměřuje vůči všem věřícím. Kritiku správně míříte pouze proti těm, u nich je značný rozpor mezi teorií a praxí. Na vaši otázku, jestli to někdy bude jiné, bohužel odpovědět nedokážeme. Pohled do historie však napovídá, že je to v podstatě pořád stejné. Jsou tu lidé s pevným etickým kodexem a ti druzí. Dobrá zpráva je, že oproti všeobecnému přesvědčení každé epochy o zhoršujícím se stavu společnosti patří dnešní doba k těm nejtolerantnějším, co dějiny pamatují. A to i přes určité netolerantní excesy. (red) Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Nevidomý farář Ondřej Kováč: Jak se řekne romsky Bůh strana 11 5

ANKETA časopis pro ty, kteří se nevzdávají Terezie Jenisová Třeboň, místostarostka Vlastimil Kabrhel Znojmo, starosta Jiří Klsák Karlovy Vary, náměstek primátora Eva Machová Olomouc, náměstkyně primátora Při výstavbě bytových domů v roce 2000 vzniklo 11 bytů v invalidní úpravě. Za bezbariérové lze považovat 92 bytů ve třech domech s pečovatelskou službou. Jako lázeňské město máme uspokojivě vyřešeny podmínky pro pohyb osob s omezenou schopností pohybu na veřejném prostranství i v lázeňských areálech. Z programu Mobilita pro všechny a dalších financí jsme vybudovali bezbariérový výtah v objektu nového loutkového divadla. To je bezbariérovou spojnicí z historického centra do Lázní Aurora. Ty vloni prošly rozsáhlou rekonstrukcí, včetně proskleného bezbariérového výtahu na jižní fasádě objektu. Došlo k reedici Bezbariérové mapy Třeboně, i v cizojazyčných mutacích. Z Českých Budějovic do Jindřichova Hradce začal jezdit čtyřikrát až pětkrát denně bezbariérový autobus s hydraulickou plošinou. Znojmo disponuje dvanácti bezbariérovými byty ve Vančurově ulici 17, které jsou přidělovány zdravotně postiženým občanům na základě platných zásad pro poskytování bytů v domech zvláštního určení s pečovatelskou službou. Město Znojmo dále vlastní Dům pro příjmově vymezené osoby v části Přímětice, který je určen pro tzv. sociální bydlení. Bytový dům má 24 nájemních bytů, z toho jsou tři byty bezbariérové a jsou vhodné pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Ve spolupráci s poradnou Národní rady zdravotně postižených pro Jihomoravský kraj zajišťujeme distribuci euroklíčů, které umožňují zdravotně postiženým občanům přístup do hygienických zařízení v nákupních centrech, čerpacích stanicích, úřadech a dalších veřejných prostorách opatřených eurozámky. Co děláte pro bezbariérové bydlení ve vašem městě? Město Karlovy Vary disponuje více než dvěma stovkami bezbariérových ubytovacích jednotek. Převážná většina z nich se nachází v Domově důchodců ve Staré Roli a v domech s pečovatelskou službou, které provozuje příspěvková organizace Městské zařízení sociálních služeb. Město má dále ve svém majetku 25 bezbariérových bytů, na jedné městské ubytovně jsme zřídili prozatím jednu bezbariérovou ubytovací jednotku. V současné době se město intenzivně věnuje plánům na výstavbu nového, plně bezbariérového domova pro seniory. Proběhl již výběr vhodné lokality a nyní se zpracovává zastavovací studie vybraného území. Možnost získat nájem bezbariérového bytu v Olomouci vznikla již v roce 1984, kdy byl vystavěn první bezbariérový dům s 12 byty v ulici Rooseveltově 90. V současné době je v majetku města celkem 58 bezbariérových bytů, které jsou poskytovány žadatelům nejen z Olomouce. Nejvíce bytů je o velikosti 2 + 1 (33), dále máme byty 3 + 1 (16), byty 0 + 1 (4), byty 1 + 1 (4) a také byt 0 + 2 (1). Město vlastní tři bezbariérové domy s 48 byty, dalších 10 bytů je umístěno v dalších městských domech. Nájem bytů je poskytován podle Pravidel pro poskytování nájmu bezbariérových bytů v majetku města, uzavření smlouvy o poskytnutí nájmu s konkrétním žadatelem schvaluje rada města. Nelze nezmínit také možnost bezbariérových úprav bytů nebo domů, které jsou zajišťovány v konkrétních bytech za podpory státních příspěvků. DOBRÉ ZPRÁVY Bezbariérová rozhledna. Na známém vrchu Kaňku u Kutné Hory byla otevřena nová rozhledna Havířská bouda. Jako jedna z prvních v České republice má bezbariérový přístup. Rozhledem i kavárnou ve výšce 30 metrů se tak mohou pokochat i lidé s fyzickým handicapem, neboť na vrchol se lze vedle 160 schodů dopravit i výtahem. Šance pracovat. To je název projektu, který realizuje Svaz tělesně postižených v České republice, o. s. Cílem projektu je zvýšení zaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Do projektu přijímá klienty v produktivním věku s trvalým či přechodným bydlištěm v Praze. Zájemci se mohou hlásit průběžně do konce roku 2014 nebo do naplnění kapacity. Podrobnější informace na www. svaztp.cz/projektyeu/1362. Další kontakty: Alena Říhová, 221 890 458, alena.rihova@ svaztp.cz, Daniela Řezáčová, 224 816 675, daniela.rezacova@svaztp.cz, Veronika Švejdová, 602 647 248, veronika. svejdova@svaztp.cz. Nenuďte se v létě. Denní stacionář Rajmonova 1192/4 v Praze 8 přímo u metra C Ládví nabízí prázdninovou docházku pro žáky základních škol speciálních, praktických škol a speciálních odborných učilišť s mentálním a kombinovaným postižením od 16 let a dále pro uživatele z této cílové skupiny z jiných sociálních služeb, které nezajišťují letní provoz. NÁPLŇ PROGRAMU: rozvoj hrubé a jemné motoriky (výtvarné a sportovní činnosti), rozvoj kognitivních funkcí (opakování trivia, deskové hry, vzdělávací aktivity), nácvik sebeobsluhy a samostatnosti (hygiena, stravování, péče o sebe a domácnost), kulturní a sportovní aktivity ve stacionáři i mimo něj. Provoz je od 9 do 16 hodin, cena je od 145 do 290 Kč, za oběd 69 Kč. Informace na tel. 734 574 021, 283 881 666 nebo na e-mailu: lida.svobodova@ rukaprozivot.cz. 11krát bez bariér. Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský schválil dotace pro jedenáct projektů na bezbariérové úpravy budov celkem za 20 milionů korun. Ministerstvo přispěje 10 miliony korun, peníze budou uvolněny z programu Odstraňování bariér v budovách domů s pečovatelskou službou a v budovách městských a obecních úřadů, určeného ke zkvalitnění pohybu postižených občanů v těchto objektech. V roce 2013 budou realizovány bezbariérové úpravy budov ve městech Bílina, Čelákovice, Frýdek-Místek, Hrádek nad Nisou, Liberec, Jaroměřice nad Rokytnou, Kopřivnice, Nový Bor, Rokycany a v obcích Sedliště a Starý Poddvorov. Cílem podprogramu je podpořit projekty odstraňování bariér v budovách měst a obcí, které jsou součástí bezbariérových tras. Rekvalifikační kurzy. Pro osoby s poškozením mozku pořádá sdružení CEREBRUM kurzy v oboru administrativa a výpomoc při přípravě pokrmů realizované za podpory ESF v projektu Cesta do práce osob po poškození mozku. Kurzy trvají až do roku 2014. Pro více informací volejte na tel. 226 807 048. (ph) 6

www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5/2013 M05_2013 kopie.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č 4/16/2013 11:59:26 AM Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje Dětská léčebna v Janských Lázních, kterou odmítl ministr zdravotnictví privatizovat? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 31. července 2013 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Lenka Maršálková z Letovic. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty. Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč. Objednávám předplatné časopisu Můžeš JMÉNO a příjmení: www.muzes.cz Časopis pro ty, kteří se nevzdávají Iva Hüttnerová: Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry 6/2013 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č Co je vlastně dobrý skutek? strana 18 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Nevidomý farář Ondřej Kováč: Jak se řekne romsky Bůh strana 11 ulice: M06_2013.indd 1 5/14/2013 10:27:36 AM M04_2013.indd 1 3/14/2013 6:00:08 PM www.muzes.cz Mentálně postižení mají velkou šanci na delší život strana 8 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry 4/2013 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č číslo popisné: roční předplatné za 240 Kč název organizace: PSČ: město: dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady: složenkou převodem fakturou telefon: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card. Chcete-li roční předplatné změnit na zvýhodněné dvouleté, kontaktujte bezplatnou linku České pošty 800 300 302

Rozhovor s ministrem zdravotnictví Moderní medicína zkracuje časy léčby a rehabilitace. Lidé s postižením budou dál mít nárok na hrazení lázní od pojišťoven. Specialisté tvrdí, že namísto pobytu v lázních je někdy nutná celoroční péče. Leoš Heger: Péče musí být nejen do ale i moderní a účinná Ministr zdravotnictví vylučuje státní podporu soukromým lázeňským firmám. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Kolem lázní a lázeňské péče se v poslední době vede mnoho diskusí. Dokonce to vypadá, že chcete tuto tradiční vymoženost pacientům vzít Nechceme nikomu nic brát, ale musíme se dívat na celé zdravotnictví opravdu současnýma očima. Máme odbornou péči na vysoké mezinárodní úrovni, v některých oblastech medicíny, jako je léčba infarktu, některých zhoubných nádorů, ale i v péči o novorozence a kojence jsme na světové špičce. Jak to souvisí s lázněmi? Především moderní medicína obrovsky zkracuje časy léčby a rehabilitace. Tradiční představa, že třeba operace žlučníku představuje několi- katýdenní pobyt v nemocnici a pak doléčování v lázních, je překonaná. Podobně u dalších diagnóz. Vaši čtenáři asi nevědí, že lázeňskou léčbu např. neznají v USA, ale ani v některých evropských zemích. A nemůžeme říci, že by tamější obyvatelstvo bylo méně zdravé než u nás. Takže strach z omezování lázní je oprávněný? Myslím, že jde o dva druhy strachu. První je spojen s privatizací léčeben. V soukromých rukou je u nás přes devadesát procent lázní. Jejich majitelé nyní křičí, že jim bereme klientelu, že zkrachují. Ale stát není od toho, aby na volném trhu plném konkurence někomu zajišťoval zisk. To nemůžeme udělat ani u státních ústavů, Evropské komisi by se to velmi nelíbilo. Pak je tu druhý strach někteří pacienti jsou zkrátka zvyklí na lázeňské pobyty. Pokud jde o lidi s postižením, po úrazech nebo třeba po ortopedických operacích, kteří potřebují speciální rehabilitaci a rekondiční pobyty, chápu to a tito pacienti mají a budou dál mít nárok na hrazení lázní z prostředků pojišťoven. Druhá skupina, lidé s konkrétním, ale v zásadě úplně nebo skoro vyléčeným onemocněním, zvyklá spíše na wellness, jak se nyní módně říká, tedy na popíjení vody, bahenní zábaly, poklid, procházky a společenský život, asi nadšená nebude. Ale! Medicína je sice také o individuálních pocitech, jenomže dnes už hodně umí objektivně posoudit obtíže a celkový stav člověka. Takže hledá optimum co nejrychleji vracet zdraví, intenzivně rehabilitovat, neutrácet za zbytná lůžka a další hotelové služby, 8

časopis pro ty, kteří se nevzdávají stupná, Máme odbornou péči na vysoké mezinárodní úrovni, v některých oblastech medicíny, jako je léčba infarktu, některých zhoubných nádorů, ale i v péči o novorozence a kojence jsme na světové špičce. přesouvat se tam, kde je to možné, do ambulantních zařízení. Souvisí to i s jistým poklesem medicínského významu tradičních lázeňských procedur? Balneologové asi moc souhlasit nebudou, ale tvrzení, že by minerální vody nebo tzv. léčivé zábaly nějak opravdu léčily, bude jen obtížně mezi odborníky hledat zastánce. My máme podle zákona jasnou povinnost z veřejného pojištění hradit postupy jasně a prokazatelně účinné. Také proto indikační vyhláška pro lázně (tedy vlastně seznam onemocnění, která mají nárok na hrazenou péči v lázních) poněkud zeštíhlela? Přesně tak. A přitom jsme byli ještě velmi benevolentní. Protože kdybychom vyžadovali prokazatelnou účinnost např. některých minerálních vod, byl by seznam ještě mnohem kratší. Ale my přece jenom určitou tradici respektujeme. Samozřejmě je to zásah do letitého stereotypu a diskuse budou pokračovat dál. Příklad onemocnění Parkinsonovou chorobou je vážné a odborná rehabilitace je nezbytná. Jenomže: pomohou tu lázně? Specialisté spíše tvrdí, že je nutná Řešení, které chceme podporovat více ambulantní, dostupné a soustavné péče na vysoké úrovni než jednorázové pobyty jednou za čas. info Kdo je doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. Ministr zdravotnictví České republiky. Radiolog. Dlouholetý ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Poslanec Parlamentu ČR. Člen odborných společností. pravidelná, celoroční péče. A jsme u řešení, které chceme podporovat více ambulantní, dostupné a soustavné péče na vysoké úrovni než jednorázové pobyty jednou za čas. Jenomže právě postižení mají v lázních vedle péče i jisté pohodlí. Nemusí se nikam dopravovat, překonávat bariéry, vyžadovat doprovod nebo asistenci. Asi by rádi byli doma, ale umí takové řešení podpořit i systém dávek a sociální politika? Tento problém cítíme velmi intenzivně. I když sociální politika patří do jiného resortu, vedeme s ním velmi naléhavé a obsažné diskuse, jak právě příspěvky na péči, na mobilitu a další dávky mohou postiženým pomoci, aby dostali soustavnou a odbornou péči v místě svého bydliště, případně v rehabilitačním ústavu, kde nemusejí nocovat. Jiná podoba těchto diskusí se týká třeba pacientů v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo klientů seniorských domovů. Z pohledu uživatele je to jedno, z pohledu státu je přesnější vymezení odpovědnosti za určitou péči důležité. Protože odpovědnost přináší také povinnosti, a tedy i úhradu služeb. Když říkáte stát, myslíte i samosprávy měst, obcí a krajů? Pochopitelně. Podobně jako u lázní řešíme novou koncepci psychiatrické péče. Třetina těchto pacientů v léčebnách už nemá akutní nebo aktivní psychiatrické onemocnění, ale jistý handicap jim neumožňuje úplnou soběstačnost. Protože ale pro ně nemáme spolehlivé zázemí, zůstávají v léčebnách. Potřebovali by chráněné bydlení nebo nějakou formu komunitní péče. To nevyřeší ministerstvo, tam je obrovský prostor pro samosprávy a samozřejmě neziskové organizace. Jenomže i ony potřebují podporu a pomoc místních orgánů. Ovšem vždy budeme mít určitou skupinu těžce postižených, kteří nemohou důstojně žít bez celodenní intenzivní péče. A jak bude populace stárnout, bude jich přibývat. Jak by měl vypadat budoucí spolehlivý model péče o tyto občany? Především musíme umět daleko přesněji určit, kdo do této skupiny patří. Jistě ne padesátiletá dáma, která běžně pracuje, žije, užívá si volný čas a trochu si stěžuje na bolest zad. Dosud jezdívala do lázní. Dnes bychom měli umět říci: Milá paní, musíte proti té bolesti také něco dělat sama. Cvičit, snížit nadváhu, koupit si třeba jinou pracovní židli... Zní to banálně, ale my se stále potýkáme s ochranitelskou tradicí, která stručně řečeno prohlašovala, že všechny problémy lidí vyřeší za ně. Nevyřešila, jen citelně zbavila jednotlivce pocitu celoživotní odpovědnosti za své zdraví. Veřejné zdravotnictví stojí občany stovky miliard. I v úhradách za lázně. Kolik každého z nás stojí procházka, projížďka na kole, omezení tučné stravy, opuštění tabáku? Takže spolehlivý, tedy finančně náročný model péče o opravdu postižené a těžce nemocné můžeme hledat a nalézat, jen když celá společnost pochopí, že její zdraví není zdaleka jen v rukou lékaře. info V krátkém rozhovoru s Leošem Hegerem, který otiskl Můžeš v minulém, červnovém čísle, ministr prohlásil, že Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních (o níž se začaly šířit zprávy, že bude privatizována a pro děti s handicapem uzavřena), zůstává státní organizací. Jinými slovy, že Vesnu rušit nebude. 9

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru Umíme vybírat nejvhodnější protibariérová řešení? Ročně jde o desítky milionů korun. Připravuje se nová služba Konta BARIÉRY. Kam investovat: výtah Text: Zdeněk Jirků Odborná spolupráce: Ing. Jaroslav Křička, Ph.D., Fakulta strojní ČVUT Foto: Jan Šilpoch a archivy uživatelů Redakce Můžeš se rozhodla poněkud podrobněji podívat na velmi častou formu pomoci Konta BARIÉRY poskytování příspěvků na bezbariérová řešení. Jen v minulém roce dostali žadatelé od Nadace Charty 77 přesně 70 příspěvků v celkové částce zhruba 2 600 000 Kč. A protože ze stovek žádostí je zřejmé, jak toto téma silně zní ve světě postižených, jejich rodin, škol a dalších veřejných zařízení, položili jsme některým uspokojeným žadatelům, ale i představitelům samospráv několik otázek (účinným pomocníkem v jejich formulaci i v posuzování jednotlivých řešení byl Ústav konstruování a částí strojů Fakulty strojní ČVUT v Praze, jmenovitě Ing. Jaroslav Křička, Ph.D.): Kdo vám doporučil právě toto zařízení? Zvažovali jste jinou technickou variantu? Proč jste ji nezvolili? Jste se zařízením spokojeni? Vyhovuje plně? Jak pružný a spolehlivý je servis? Doporučili byste toto zařízení i jiným? Typické příklady Odpověděli všichni, ale někteří místo strukturovaného textu zvolili plynulé sdělení, takže i odpovědi jsou trochu formálně rozdílné a museli jsme je redakčně upravit. Uváděné pořizovací ceny jsme převzali ze žádostí. Ke každé odpovědi připojil svůj stručný komentář i Jaroslav Křička. 1. šikmá schodišťová plošina SP Omega od firmy Altech. Přístup k bytu Heleny Zábranské z Prahy Pořizovací cena: 251 900 Kč Příspěvek nadace: 15 000 Kč Odpověď Úřadu práce pro hlavní město Prahu, kontaktní pracoviště Praha 6: Paní Zábranská je ve III. stupni invalidity. I tak pracuje v rozhlasu. Bydlí v suterénu, musí překonávat 12 strmých schodů, přičemž není možné použít schodolez, protože schodiště je mírně stočené. S plošinou je maximálně spokojená, zařízení pracuje bezproblémově. Jaroslav Křička: Vzhledem k daným skutečnostem je realizované řešení nejvýhodnější. Schodolez potřebuje obsluhu, ale umí cestovat kamkoli. 10

časopis pro ty, kteří se nevzdávají V této zemi neexistuje místo, kam by se zájemci o podobné projekty mohli obrátit o radu. y, plošiny, schodolezy Tyto zdvihací plošiny k vlakům jsou originálním českým (a dobrým) řešením. schody v zařízení, dokonce ho využíváme mimo organizaci, protože ho lze velice lehce naložit do auta. 2. šikmá schodišťová sedačka Thyssen Flow 2 od firmy Medeos. Rodinný domek ve Zlíně Pořizovací cena: 229 900 Kč Příspěvek nadace: 10 000 Kč Z odpovědi Úřadu práce Zlín: Sebastian Stříž byl Okresním soudem ve Zlíně svěřen do výchovy manželů Kučerových, prarodičů. Rozhodnutím ze dne 22. 12. 2011 je přiznán jednorázový peněžitý příspěvek na opatření zvláštní pomůcky šikmá schodišťová sedačka. Kučerovi oslovili tři potenciální dodavatele, jedná se o standardní základní provedení zvolené pomůcky s nejmenší ekonomickou náročností. Na základě provedeného sociálního šetření nebylo možné překonávat schodišťovou bariéru v domě (schodiště mezi patry) jinou pomůckou např. schodolezem vzhledem k charakteru a technickým rozměrům schodiště. Pořízení jiné zvláštní pomůcky nebylo doporučeno ani odborným lékařem vzhledem ke kombinacím zdravotního postižení. S pomůckou i přístupem dodávající firmy jsou uživatelé velmi spokojeni. V létě 2012 byla provedena jedna servisní technická kontrola zařízení. Do dnešního dne nebylo třeba žádných dalších zásahů či oprav. Tuto pomůcku by zvolili znovu a rádi doporučili. Jaroslav Křička: Z prostorových možností vyplývá, že bylo zvoleno optimální řešení. Alternativy by přinesly nutnost rozsáhlých stavebních úprav, tedy i větší náklady. 3. schodolez od firmy ASH, s. r. o. Bezbariérový přístup do terapeutických dílen Pořizovací cena: 108 300 Kč Příspěvek nadace: 50 000 Kč Odpověď ředitelky Domova pro osoby se zdravotním postižením Leontýn Roztoky u Křivoklátu Dany Zímové: Sleduji trendy pro usnadnění života lidí s postižením, při zvyšujícím se počtu přijímaných imobilních uživatelů do organizace, kteří měli zájem o práci v terapeutických dílnách, se již nedal fyzicky zvládnout jejich přesun po schodech. Na možnost pořízení právě schodolezu jsem narazila na internetu při hledání možností, jak odstraňovat bariéry. Zvažovali jsme jiné technické uspořádání, pojízdnou plošinu, ale tato technologie nešla z prostorových důvodů použít. O stavebním uspořádání nešlo uvažovat, šlo o příliš mnoho příkrých schodů. Jsme velice spokojeni, plně vyhovuje. Servis je naprosto v pořádku. Dodavatel pružně reagoval na všechny naše požadavky včetně předvedení již před podáním žádosti o finanční příspěvek, také dobře spolupracoval při vlastním dodání. Jakýkoliv dotaz či doplnění k provozu jsou obratem vyřízeny. Doporučili bychom i dalším zařízením. Pořízení schodolezu bylo nejlacinější variantou, a ještě jde o variabilní zařízení, které lze použít na jakémkoliv místě se Jaroslav Křička: Není uvedený podrobnější popis schodolezu ani objektu, výškové rozdíly, počet a tvar schodišť atd. Otázkou je např. možnost vybudování nájezdové plošiny (plošin). Využití více osobami i mimo objekt domova je velmi efektivní. 4. vertikální zdvižná plošina od firmy Vecom. Zpřístupnění všech pater Speciální základní školy v Lounech Pořizovací cena: 911 700 Kč Příspěvek nadace: 150 000 Kč Z odpovědi starosty Loun Radovana Šabaty: Zřizovatelem Speciální školy je Ústecký kraj, ale město nemohlo nečinně přihlížet, že postižené děti musí rodiče doslova nosit do tříd. Jsme vlastníkem budovy, veškeré nájemné věnujeme zpět do údržby a oprav objektu. Situaci nebylo možné řešit jinak, v historické budově by byly náklady na standardní výtah ještě o milion vyšší. S prací a servisem dodavatelské firmy jsme velmi spokojeni. Jaroslav Křička: To řešení je zde na správném místě. Instalace na vnějším plášti budovy může být i v případě staršího objektu vhodně začleněna do celkové dispozice, i když je např. nutné vytvořit vstupy z okenních otvorů. Dobrá investice. 11

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru 5. ruční zdvihací plošina v železniční stanici Křižanov. Přístup vozíčkářů k vlakům Pořizovací cena: Příspěvek nadace: 180 000 Kč 36 000 Kč Odpověď ředitelky Krajského centra osobní dopravy Českých drah v Jihlavě Lenky Horákové: Ruční zdvihací plošinu Delta B+B používáme v různých stanicích v rámci Kraje Vysočina už několik let. Zvažovali jsme ještě plošinu od jiného dodavatele, pro Deltu hovořila cena. K funkčnosti nemáme připomínky. Totéž platí o servisu. Toto zařízení bychom doporučili. Jaroslav Křička: V současnosti se jedná o nejlevnější variantu řešení, ale vyžaduje asistenci zaměstnance ČD. Zařízením jsou vybaveny pouze stanice a nádraží většího významu. Mnoho vozíčkářů však vlakem sestaveným z běžných vagonů necestuje pohyb uvnitř vagonů, WC, uličky atd. Není také plně vyjasněna odpovědnost pracovníků stanic za obsluhu vozíčkářů a případné přistavení speciálních vagonů. Škola v Lounech využila technické možnosti starší budovy vstupní otvory vznikly z oken. Poznámka redakce: Reportáž z cesty vozíčkáře do Plzně po železnici na str. 15 6. průchozí venkovní prosklený výtah pro tělesně postižené od firmy Elektromosev, s. r. o., Biskupské gymnázium B. Balbína a Základní a mateřská škola Jana Pavla II. Hradec Králové Pořizovací cena 1 443 500 Kč Příspěvek nadace (dosud nečerpán): 150 000 Kč Z odpovědi ředitele biskupského gymnázia J. Vojáčka: Loni se projekt nepodařilo realizovat, uvítali jsme možnost převést příspěvek nadace do letoška. Během letošního dubna jsme byli začleněni do bezbariérové zóny města a vypadá to, že se projekt bude brzy realizovat. Konkrétní typ výtahu navrhl Ing. arch. Mádlík v rámci projektové dokumentace. Jiné řešení jsme vzhledem k nutnosti zajištění volných únikových cest byli nuceni zavrhnout. Rádi bychom získali příspěvky mj. z fondu mobility ministerstva školství a projekt co nejrychleji dokončili. Z toho všeho vyplývá, že konkrétní zkušenosti s výtahem MOSEV zatím nemáme. Jaroslav Křička: Uváděný záměr je nejnákladnější řešení. Otázkou zůstává využitelnost zařízení po realizaci (jaké jsou dnešní potřeby a jaké budou později?) a struktura žáků a studentů. Malá i větší poučení Průzkum redakce Můžeš jistě nemůže být reprezentativní, ale snad inspirativní. Práce firem, které tato zařízení dodávají, je hodnocena docela dobře. A investoři soukromí i veřejní se už vesměs naučili zvažovat nejefektivnější a ekonomická řešení. Jeden problém je však vidět na první pohled: v této zemi neexistuje místo, kam by se zájemci o podobná zařízení mohli obrátit o radu. Přitom nejrůznějších instalací budou tisíce a investované částky z veřejných i soukromých peněz se počítají na desítky milionů. A protože výše uvedený Ústav konstruování a částí strojů ČVUT pod vedením prof. Ing. Vojtěcha Dynybyla, CSc., nám nejen pomáhal se samotným průzkumem, ale zároveň se zamyslel i nad širšími souvislostmi, máme i dobré zprávy. V rodinném domku jde často o milimetry. O to důležitější je správná volba dodavatele. Především Jaroslav Křička připravil v Česku dosud nevídanou pomůcku investora. Naprosto přehledně a kvalifikovaně vás provede závažným rozhodováním o pořízení podobných pomocníků proti bariérám. Brožuru si můžete stáhnout na www.muzes. cz nebo www.bariery.cz. Připravujeme i její tištěnou podobu. Vedení Nadace Charty 77 se v nejbližší době obrátí na rektora ČVUT. Ředitelka Konta BARIÉRY Nadace Charty 77 Božena Jirků: Chceme ČVUT nejen poděkovat za dosavadní spolupráci, ale také navrhneme zřízení společné konzultační poradny, v které by nejlepší odborníci pražské techniky poradili každému, nejen klientům Konta BARIÉRY. O otevření poradny budeme čtenáře Můžeš včas informovat. 12

časopis pro ty, kteří se nevzdávají Náš veřejný prostor zůstává dost nepříjemný. Proč se postižení, maminky a senioři musí prát o každou bariéru? Přestaňme si hrát na domácím písečku. Adam Gebrian: Zlobivý chlapec české architektury je nejjemnější pojmenování Adama Gebriana, který se netají kritikou současné praxe. Jen vlídné prostředí vytváří vlídné lidi Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Proč je veřejný prostor v našich městech i menších obcích většinou málo přátelský? Nejen k vozíčkářům a maminkám s kočárky Omlouvám se předem za poněkud širší začátek. V naší zemi je obecně problém s využíváním veřejného prostoru. I když nejsem pamětník, tvrdím, že to souvisí se společenskými peripetiemi naší země už od roku 1939. Až do zásadní politické změny v roce 1989 to byl čas, kdy nějaká intenzivní společenská akce ve veřejném prostoru, tedy svobodné setkávání, diskuse, neregulované kulturní aktivity nebo třeba oslava nějaké události nebyly žádoucí. Ale kupodivu nové politické poměry jako by jen převrátily kyvadlo do druhé krajní podoby. Po povinných manifestacích a brigádách kolem domů přišla reakce dejte nám pokoj, máme své nové podnikání, cestování a osobní zájmy. To také trvalo dost dlouho, takže teprve pár let si klademe otázky, kterou jste položil vy. Kdo si je klade? Samosprávy, stát? A občané sami? Vidíte zvýšený zájem a aktivitu? Asi patřím k první generaci, která nemá mezi svými životními cíli chatu nebo chalupu. Vlastník rekreačního objektu celkem pochopitelně směřuje svou energii jinam než do svého bydliště a jeho okolí. To znamená, že zatímco jinde ve světě je právě o víkendech město nejpoužívanější, u nás se vyprázdní. Ale naše generace necítí potřebu si od města odpočinout, zapomenout na ně, užívat si volný čas jinde. Proto chceme, aby veřejný prostor byl nejen estetický, ale i pohodlný, přátelský, připravený pro nejrůznější aktivity a bezbariérové řešení je pak samozřejmostí. My netoužíme po nějakých přísnějších normách pro nájezdy, přejezdy a vůbec všechny cesty a cestičky, jen trochu informovanější lidé z naší generace chtějí především návrat života do těchto míst. Ale vidíme, že zatím nejsme moc úspěšní, kvalita veřejného prostoru a života není předním bodem politických programů a už vůbec ne politické praxe. Občané? Vidím jen docela malý zájem, ale zvyšuje se. Ale s nejrůznějšími aktivitami se setkáváme každý den. Petice a podpisové akce se rojí, lidé nahlas protestují Proti čemu? Nechtějí silnici kolem svých domů. Nechtějí spalovnu, nechtějí novou továrnu. Z nedávné doby: obrovskému množství lidí se nelíbily obří betonové květináče v ulicích na Smíchově. Uplynul už skoro rok a jsou pořád na svých místech. Vidíme ale 13

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru mnohem méně občanských iniciativ ve prospěch něčeho Naučili jsme se docela efektivně něčemu zabránit, ale podpořit vznik něčeho smysluplného, tam ještě nejsme. Takže tuto souvislost samosprávy respektují. Proč ale jiné souvislosti unikají? Dobře promyšlený, upravený a také udržovaný veřejný prostor ulice, náměstí, pasáž, park a všechno ostatní zatím nejsou místem zisků velkých politických bodů. Nepleťme se kdekdo vám řekne, že chce čistý a udržovaný chodník, ale když místní radnice raději vyspraví kus silnice, ocení to skoro všichni. To už nemluvím o penězích pro sportovní kluby, které jsou normálními obchodními společnostmi založenými kvůli zisku. Zdá se prostě, že prostředky na vybudování výtahů ve všech stanicích metra nemáme, ale podporu komerčních zábavných aktivit ano. My pro život ale nepotřebujeme jednou za čas gigantickou akci, potřebujeme každý den přátelské prostředí svého města nebo obce. Naše vyspělost se měří schopností chovat se přátelsky k těm nejslabším. A v tomto smyslu je brutalita naší společnosti zatím dost vysoká. Nejste nespravedlivý? Možná, ale dost často jezdím do zahraničí a první, co mě po návratu znovu a znovu zarazí, je vzájemné chování lidí. Málo ohleduplnosti, málo ochoty, hodně cynismu a někdy i vyslovené hrubiánství. Právě ve veřejném prostoru. Tedy nepříliš vlídné prostředí vytváří nepříliš vlídné lidi? A naopak. Začarovaný kruh. Je pravda, že architektura ovlivňuje lidi víc, než si připouštějí. Ale platí to i v obráceném směru. Pochopit tento základní vztah je jediný možný začátek pozitivních změn. Zatím se u nás nenašla politická reprezentace, která by jasně pojmenovala stav veřejného prostoru a rozhodla se k jeho radikální proměně. Včetně financí. Slyšel jste, že by nějaký politik otevřeně řekl: V Praze i jiných velkých městech je aut moc, už ani korunu na jejich podporu, naopak budeme cíleně preferovat jiný způsob pohybu. info Kdo je Adam Gebrian Architekt a publicista. Vystudoval Fakultu architektury Technické univerzity v Liberci a díky Fulbrightovu stipendiu také postgraduální program SCIFI v Los Angeles. Absolvoval pracovní nebo studijní pobyty v Amsterdamu, Rotterdamu, Paříži atd. Pravidelně publikuje v rozhlase i v tisku, pro Lidové noviny vytváří seriál o současné architektuře. tím, to mě nezajímá. Já samozřejmě neočekávám od úředníků nějakou neutuchající tvořivost, ale když uděláte práci tak, aby ten další za vámi a nakonec i uživatel byli spokojení, musíte se prostě cítit lépe. Ovšem takový pocit u nás mnoho neváží. Bylo by dobré, kdyby mezi úředníky, řekněme stavebních odborů, byli i kvalifikovaní architekti? Bylo by to skvělé. Architekt je mimo jiné školen k tomu, aby se ke své práci hlásil celý život. On nemůže říci: To jsem dělal v minulém volebním období, na to se už nedívejte. A také ví, že jeho osobní riziko je trvalé. Kdežto normální úředník když nechce, neriskuje nic. Změnily se podmínky? Tak to zamítneme, zrušíme, přerušíme. Vyhověli jsme předpisu, na něj si stěžujte! A teď dejte tyto dva typy uvažování k sobě. Narazíte na společenské podmínky, neexistující zákon o státní službě, neustálé vyhrožování těm, kteří by chtěli riskovat. Pak se stane, a dost často, že jediné překročení pravomocí je: Mně se to nelíbí! Architekt může stokrát argumentovat, že jeho návrh odpovídá všem předpisům, nějaká záminka se najde. A chtěli by architekti v tomto světě stavebních úřadů vůbec působit? Zatím moc ne. Vinu mají i školy, žádnému studentovi neříkají: Nemusíš být jen originální tvůrce, i na nějakém magistrátu můžeš udělat spoustu zajímavé práce. Kdyby někdo zpracoval analýzu života slavných architektů první republiky, zjistil by, že skoro každý z nich strávil kus života na stavebním úřadě v roli poradců samosprávy i soukromých klientů, nejen aktivních tvůrců. Jen pár jmen za všechny Kotěra, Gočár, Fuchs, Gahura, Linhart. Vaše kritické názory jsou všeobecně známé. Stává se, že slyšíte otázku: Dobře, ale jaké je řešení? Slyším a mám odpověď. Konečně i v architektuře, urbanismu a vůbec veškeré tvorbě našeho materiálního prostředí otevřít hranice. Jsme uzavření, vymlouváme se na svá specifika, unikátní podmínky a zvláštní historii. Přitom běžně tvoříme unikátně špatné stavby a celá řešení. Každé město, každý investor by se divili, kolik výborných a osvědčených nápadů mu může přinést mezinárodní architektonická soutěž nebo alespoň konzultace připravovaného záměru. Výmluva na peníze neplatí. Venku to umějí nejen dobře, ale často i levněji. Stavba totiž nestojí jen peníze jednou zaplacené, ale po dobu své existence mnohem větší prostředky, když je špatně navržená a realizovaná. Tato výmluva neplatí i proto, že žádný dobrý zahraniční architekt by vám nedovolil šetřit právě na chytrých bezbariérových řešeních. Ale nakonec nerozhodují jen politici. Víme, že klíčové je pochopení nebo nepochopení odborného aparátu samospráv. Jaké jsou vaše zkušenosti? Jako architekt moc realizací ještě nemám, ale jedno vím pokud chcete, aby dům, náměstí, ulice či park dobře sloužily, musíte jít na hranu svých pravomocí, nebo je dokonce překročit. Musíte vstoupit do práce všech profesí. Mám krásný příklad tesař mi tvrdil, že všechny krokve musí mít stržené hrany, tedy osmiúhelník v průřezu. Já trval na čtverci. Pak mi začal vysvětlovat, že má malou dílnu, a když s hotovou krokví vychází ven, uhodí do zárubně a hrana je pryč. Řekl jsem mu: Tak příště prostě nenarazíte. Takhle přemýšlí řada úředníků i politiků. Hlavně žádné komplikace! Tady mám své políčko pravomocí a povinností a co je za Naše generace necítí potřebu si od města odpočinout, zapomenout na ně, užívat si volný čas jinde. Proto chceme, aby veřejný prostor byl nejen estetický, ale i pohodlný, přátelský, připravený pro nejrůznější aktivity a bezbariérové řešení je pak samozřejmostí. 14

časopis pro ty, kteří se nevzdávají Ačkoliv jízdní řád sliboval bezbariérový vlak, skutečnost byla jiná. Vstřícný přístup pracovníka drah zpříjemnil jinak nepříjemnou situaci. Hlavní nádraží v Praze i Plzni jsou bezbariérová. Na Plzeň, dráhy, na Plzeň! Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH Pro některé lidi na vozíku je jízda vlakem běžná záležitost. Pro jiné jde o svého druhu ojedinělé dobrodružství. Nezapomenutelný zážitek přitom z cesty dělají spíš služby Českých drah než samotná jízda po kolejích. Abychom vyzkoušeli, co můžete na svých letních výletech čekat, podnikli jsme malou výpravu z Prahy do Plzně a zpět. Když říkám my, myslím tím sebe a fotoreportéra Jana Šilpocha. Jako cíl jsme si vytyčili proslulý pivovar Pilsner Urquell, který mimochodem nabízí prohlídku po bezbarié- rové trase. Takže to klidně berte jako náš tip na výlet. Především nám však šlo o kvalitu služeb Českých drah. Připraví nám dostatečné množství zážitků, o kterých půjde něco napsat? Anebo předvedou nezáživně nudný perfektní servis? Na internetu jsme si v jízdním řádu vybrali rychlík v 10.15 h z Prahy-Hlavního nádraží. Podle označení by měl být vybaven vozem pro přepravu cestujících na vozíku. Vysvětlivka dokonce praví, že má i zvedací plošinu. Že by tedy vše klapalo jako po drátkách? Na rekonstruované hlavní nádraží jsem dorazil metrem, které je v této stanici vybaveno dvěma výtahy pro vozíčkáře. Nově zrekonstruovaná budova vlakového Hlaváku je už také plně bezbariérová. Odpadá tedy dřívější přeprava na peron nákladním výtahem. Jen musíte dávat pozor, kam vlastně jít. Ukazatele k výtahům vedoucím na nástupiště nejsou označeny symbolem vozíčkáře, ale symbolem výtahu. Ten jsme napoprvé úspěšně přehlédli a vstoupili do špatného podchodu. Nikoliv ten nejbližší prostřední, nýbrž ten severní je bezbariérový. Nenahlásili jste se dopředu! Při kupování jízdenek (zpáteční dohromady pro vozíčkáře s doprovodem za 50 Kč) jsme poněkud vykolejili slečnu na informacích. Nenahlásil jsem totiž svoji cestu 48 hodin dopředu! Řekla mi, že takhle nemůže zaručit, že se do vlaku dostanu. Když jsem se otázal, zda se prostě nemohu ráno rozhodnout, že někam pojedu dnes, jen pokrčila rameny. Mávala přitom papírem, na kterém byl seznam dvaceti objednaných vozíčkářů, které budou muset během dneška naložit. Když jsem později v praxi viděl organizaci práce zaměstnanců drah, uznal jsem, že to lze opravdu stihnout jen těžko. A takový nezbedný vozíčkář, který si přijede jen tak, jim celý systém může úplně narušit. Nicméně můj vlak má mít přece vlastní plošinu. Říkal to jízdní řád, tak mohu být v klidu, že... Hlavní nádraží v Praze je po rekonstrukci vcelku moderně vyhlížející dopravní uzel bez bariér. Jen musíte pozorně sledovat informační tabule. 15

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru Při čekání na vlak mi z pěkné, ale děravé kovové klenby kape na špičku boty dešťová voda. Rozjímám přitom o hlavním nádraží v Helsinkách. Mobilní mechanická plošina slouží dobře. Bez objednávky předem se jí však nemusíte dočkat. Při čekání na vlak mi z pěkné, ale děravé kovové klenby kape na špičku boty dešťová voda. Rozjímám přitom o hlavním nádraží v Helsinkách. Do vlaku se tam nastupuje bez jediného schůdku. Vlaky jsou v úrovni nástupiště, malou mezeru překlenuje automatická plošinka. Tři vozíčkáři nastoupili úplně sami, o objednávce předem nemusela být vůbec řeč. Ze snění mě vytrhl příjezd našeho vlaku. Souprava kupodivu není vybavena vagonem pro přepravu vozíčkářů. Čím to bude, že nejsem překvapen? Naštěstí je k dispozici obligátní hytlák neboli služební vůz pro přepravu pošty a nadměrných zavazadel. Vlastní plošinu nemá. Zato je vybaven ochotným stevardem, který má příjem a výdej balíků na starosti. Napnul své tetované svaly a společně s fotografem Honzou mě zdvihli do metrové výšky. Nad skoro metrákovou hmotností mé osoby s vozíkem jen pobaveně mávl rukou. To je v pohodě, mám naposilováno. Ale škoda pro vás, dneska mi zrovna nedali ten bezbariérový vůz. Rozbil se, hlásí nám a omluvným tónem dodává, že budeme tedy muset zůstat v prostoru pro náklad. Ulička ke kupé je totiž pro vozík moc úzká. Honza chce zůstat kolegiálně se mnou. Stevard mu tedy ochotně nabídne židli, aby nemusel sedět na zaprášené prkenné podlaze. Za chvíli nám ještě přinese několik výtisků novin a přislíbí občerstvení. Jeho vstřícnost a humor odlehčují situaci, ze které by jinak mohl být člověk dost rozladěný. Mezi balíky a jízdním kolem Sedíme tak mezi pár balíky a jedním jízdním kolem. Prostoru máme spoustu, určitě víc než v obyčejném kupé. Přemýšlím, do kterého rohu půjdu vykonat tělesnou potřebu, Když venku prší, jste rádi i za vyhřátý poštovní vůz. A na zamřížované okno si zvyknete. kdyby na mě přišla. K WC se totiž nedostanu a prodavač občerstvení skutečně dorazil. A co by si tak od něj člověk mohl koupit, když jede do Plzně, nota bene do pivovaru? Naštěstí jedeme jen hodinu a půl. Ubíhající krajinu pozorujeme zamřížovaným oknem. Venku je zima a prší. Příjemně vytopený hytlák se tak v tomto kontextu stává vcelku útulným místem. Co by tomu asi říkal turista ze západní Evropy? Není tak nereálná představa, že Pivovar v Plzni nabízí prohlídku i pro návštěvníky na vozíku. Od vlaku je to sem pár stovek metrů. někdo na vozíku přiletí do Prahy a jeden den si řekne, že vyrazí obhlédnout výrobu světoznámé značky piva. Na internetu zjistí, že prohlídka je bezbariérová, stejně tak vlakový spoj. Myslím, že by zažil výlet, na který nezapomene. Dalším vstřícným gestem našeho stevarda byl telefonát do cílové stanice. V Plzni nás už čekaly dvě dámy s mobilní plošinou. Ovládání je mechanické, točí se klikou jako u rumpálu. Nic proti tomu. Poctivá mechanika je často lepší než složitá elektronika. Ale nemáte nejlepší pocit, když se vezete jen díky tomu, že se žena ve středních letech dře. Navíc na nic shlížíte z nadhledu, takže si připadáte jako nějaký otrokář. Což ostatně kolemjdoucí cestující okomentoval slovy, že je to technika jak z dob krále Klacka. Odvětili jsme, že jsme rádi i za tohle. Hlavně když technika funguje a plní svůj účel. Hlavní nádraží v Plzni je také bezbariérové, takže nebyl problém dostat se na ulici. Nepříjemné bylo jen počasí a cesta k pivovaru. Ten sice leží téměř za rohem, jenže jsme narazili na rozkopaný chodník a několik obrubníků. Popis prohlídky pivovaru si nechme na jindy, ale doporučujeme. O dvě hodiny později se zmoklí vracíme na nádraží. Už při příjezdu jsme si domluvili přistavení plošiny přímo s obsluhou. Místo židle časopis Vlak přijel opět s hytlákem, ale uvnitř seděl jiný zaměstnanec. Ten nám dal možnost porovnat, jak dokáže dvě stejné situace ovlivnit přístup dvou různých lidí. Fotograf Honza, rozmazlený předchozí jízdou, požádal o židli. Dostalo se mu odpovědi, že pán má jen jednu pro sebe. Prý si může jít sednout do kupé. To kolega odmítl, a tak 16

časopis pro ty, kteří se nevzdávají SLOUPEK Daniely Filipiové Sedíme mezi pár balíky a jedním jízdním kolem. Prostoru máme spoustu, určitě víc než v obyčejném kupé. Přemýšlím, do kterého rohu půjdu vykonat tělesnou potřebu, kdyby na mě přišla. se usadil na zem. Ještě že jsme u sebe měli jeden výtisk našeho měsíčníku. Ukázalo se, že jde o multifunkční časopis. Cestou poslouží stejně dobře jako zdroj poučení i jako podložka k sezení. Noviny ani občerstvení tentokrát v nabídce nebyly. V Praze přijel pro balíky muž s ještěrkou. Když mě neviděl ve dveřích vagonu, tak se s nadějí v hlase zeptal, jestli ten vozíčkář nedorazil. Dostalo se mu ujištění, že ano, což jsem utvrdil i svým zjevením zpoza rohu. Zklamaně odvětil, že pro tu plošinu tedy dojede. Evidentně věděl, že mám přijet. Co si myslel? Že jsem cestou ze zoufalství vyskočil z vlaku? Hledání a příjezd plošiny zabral dobrých deset minut. Zdálo se, že souprava už by měla pokračovat v cestě a nabírá zpoždění. To vesele komentovali okolo zevlující kolegové ještěrkáře, kteří evidentně neměli nic lepšího na práci. Dobrá věc se nakonec podařila a já nemusel proti své vůli pokračovat v cestě. Plzeňské Hlavní nádraží je bezbariérové a místní zaměstnanci poskytli lepší servis než v Praze. Cestou zpátky v hytláku musel kolega Honza sedět na zemi. Volná židle se pro doprovod nenašla. Balík i vozíčkář byl úspěšně vyexpedován. Plošina dorazila, ačkoliv to chvíli trvalo. Proč? O bezbariérovosti města a jeho objektů jsem toho již napsala mnoho. I pro Můžeš. Nechci se opakovat, a tak mě napadlo pojmout toto téma trochu jinak. Z pohledu handicapovaného řidiče. Protože co vám bude platné, když sice (doufejme, že již brzy) budou objekty města bezbariérové, ale vy se k nim nedostanete, a pokud ano, tak s velkými potížemi. Ano, chci mluvit o vyhrazených místech pro handicapované, ale zejména o systému vydávání průkazů O2. Podle silničního zákona je toto speciální označení vozidla určeno držitelům průkazů ZTP a ZTP/P. Průkazy jsou nově přiznávány podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Tam se v 34 dočteme, že průkazy náleží osobám, kterým byl přiznán II., respektive III. a IV. stupeň závislosti. Na první pohled se to zdá logické. Mezi těmi, kterým jsou přiznány nejvyšší stupně závislosti, budou ti, kteří specifikum vyhrazeného parkovacího místa potřebují k nástupu/ výstupu do/z vozidla. Jdeme-li však do problematiky hlouběji, zjistíme, že je mnoho vozíčkářů, které já nazývám zdatnými, kterým byl přiznán jen I. stupeň závislosti (i já jsem mezi nimi). Budeme-li číst zákony dále, zjistíme, že těmto by ale měl náležet jen průkaz TP, u kterého nárok na vydání průkazu speciálního označení vozidla nevzniká (!). Takže sečteno a podtrženo: ti, kteří podle mého názoru specifické místo potřebují nejvíce, protože se pohybují bez přítomnosti druhé osoby, mají smůlu. (Abych to vysvětlila těžce handicapovaná osoba, která je přepravována a sama neřídí, má doprovod, který v případě nedostupnosti vyhrazeného parkovacího místa může pomoci. Plně integrovaný, samostatný vozíčkář, takovou možnost nemá.) Kde je chyba? V přiznávání průkazu speciálního označení vozidla. Všude v civilizovaném světě jsou zákony upraveny tak, že na tento průkaz mají nárok jen ti, kteří mají postižení pohybového aparátu (v některých zemích mají nárok i lidé s mentálním postižením). Souvislost mezi výší závislosti na druhé osobě a přiznání znaku je tedy nelogická. Od roku 2000, kdy jsem přišla do Senátu, se o změnu přiznávání znaků na principu osoba má postižení pohybového aparátu, a tudíž má nárok na speciální označení vozidla snažím. Neúspěšně. NRZP je vždy proti a přesvědčí poslance, že můj, respektive senátní návrh mají zamítnout. Musím přiznat, že jsem za ty roky nepochopila proč... Autorka je senátorka. 17

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru Internet poskytuje řadu nástrojů k plánování cest a zjišťování informací. Přibývá měst mapujících bezbariérovost. Aplikace v mobilním telefonu patří k nejnovějším pomocníkům cestovatelů na vozíku. Text: ŠTĚPÁN BENEŠ, RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH Bariéry postupně mizí nejen v reálném prostředí, ale nejnovější informační technologie boří i ty v našich hlavách. Vozíčkář už nemusí zůstat doma ze strachu z neznámého. Ke zjišťování, zda je vybrané místo bezbariérové, můžete přizvat moderní techniku. Internet nabízí nekonečnou informační banku a na samotné cestě zase mohou pomoci aplikace pro chytré mobilní telefony. Bohužel zatím neexistuje jedno jediné centrální místo, kde by se informace scházely a kde by bylo možné je pohodlně vyhledat. Plánování cesty tak vyžaduje trochu toho pátrání a kombinaci nástrojů. Přesto existují projekty, které se o jistou kumulaci informací snaží. Za domácí luhy a háje jmenujme například portál S vozíkem na cestách, který poskytuje bezbariérové výletní tipy ve všech krajích. Z řady zahraničních webů můžete vyzkoušet například www. wheelchairtraveling.com. S vozíkem po mapě Nadějným projektem z české dílny je kupříkladu VozejkMap, počin z České asociace paraplegiků. VozejkMap je internetová databáze přístupných míst v ČR i zahraničí. Jedná se vlastně o vylepšené mapové podklady od firmy Google, stejné, jako najdete v mapách Google na adrese maps.google. Cestovatelé na vozíku mohou čím dál častěji využít internetové informace v aplikacích pro tablety a mobilní telefony. S informací na ce com. Přidaná hodnota však spočívá v tom, že do mapy může každý její uživatel přispívat tzv. body zájmu, což je vlastně označení určitého místa a podání informace, zda je bezbariérové či nikoliv. Projekt sleduje atributy jako přístupnost objektu, přítomnost bezbariérové toalety a možnost vyhrazeného parkování. A ty také zobrazí po kliknutí na vybraný objekt, včetně jeho doplňujícího popisu (uživatelé mohou třeba dopsat, jak široké jsou vstupní dveře či jiné důležité informace). Samozřejmostí je vyhledávání objektů podle zájmu, například zdraví, kultura, nákupy atd. Kolik takových míst mapa obsahuje, závisí čistě na množství lidí, kteří se do ní rozhodnout přispět, ať už zmapováním svého okolí nebo míst, kam jezdí. VozejkMap se inspiroval u podobných projektů v zahraničí, kupříkladu u německého projektu Wheelmap.org, který funguje na stejném principu. Oproti VozejkMapu má výhodu delšího fungování, tedy více označených míst, hlavně v zahraničí. Nevýhodou může být cizí jazyk, ve kterém Wheelmap funguje. Oba projekty jsou přístupné z internetového prohlížeče každému, bez nutnosti registrace. Zadarmo nabízejí také aplikace pro chytré mobilní telefony. Informace se tak k uživatelům dostanou i na cestách, tedy za předpokladu, že mají v mobilu internetové připojení. Města se snaží Informace o přístupnosti lze ale samozřejmě získat i nezávisle na specializovaných aplikacích. Mapování se s rozdílnými výsledky věnují mnohá česká (i zahraniční) města. Na jejich oficiálních stránkách najdete různorodé informace. Někde jen výčet přístupných budov, jinde zase poměrně detailní mapu města s vyznačenou přístupností objektů a schůdností jednotlivých ulic. Jejich přehled v ČR poskytuje projekt MůjVozík firmy Otto Bock na internetové adrese: http://mujvozik.cz/podpora-a-pomoc/ bezbarierove-mapy-mest/. Mapa odkazuje na patnáct měst, která nějakým způsobem Sami tvůrci projektu MůjVozík vyzývají, aby lidé přispívali tipy na další bezbariérová města, která třeba zmapovaná jsou, ale všeobecně se o tom neví. 18

časopis pro ty, kteří se nevzdávají Starý dobrý telefon je spásou pro ty, kteří s internetem nekamarádí, trend je však jednoznačný. SLOUPEK Jiřiny Šiklové stách popisují svoji bezbariérovost. Komplexnost informací a jejich zpracování jsou však velmi různé. Zatímco například Praha přichází vedle jiného i s detailním slovním popisem turistických tras pro vozíčkáře, Nový Jičín se omezuje na popis bezbariérové městské hromadné dopravy. Sami tvůrci projektu MůjVozík vyzývají, aby lidé přispívali tipy na další bezbariérová města, která třeba zmapovaná jsou, ale všeobecně se o tom neví. Poněkud nepraktické je řešení, kdy mapa ČR sice obsahuje značky popsaných měst, ale nestačí pouhé kliknutí na vybrané místo. Návštěvník musí na konci stránky nalézt sekci Aktuality, ve které teprve uvidí odkazy na jednotlivá města. Bohužel zde není ani jedna značka z Karlovarského a Libereckého kraje. Pátrat nezávisle na souhrnných webech se opravdu vyplatí. Některá místa se do seznamu určitě zatím nedostala. A když není informace snadno k nalezení, neváhejte a napište či zavolejte na vedení města. Oni poradí vám, vy svým dotazem naopak inspirujete je, že by mohli s informovaností pro handicapované návštěvníky hýbat směrem kupředu. Podobné informace poskytují na svých internetových stránkách samozřejmě i samotná muzea, divadla, galerie a další kulturní instituce. Stejně tak lze využít stránky konkrétních regionů nebo chráněných přírodních celků typu národních parků. Za pokus stojí i turistická infocentra v daném místě. Když nevyčtete požadované informace přímo, vždy je k dispozici nějaký kontakt. Ze zkušenosti lze tvrdit, že většinou budou zaměstnanci vědět více, než je aktuálně uvedeno na webových stránkách. Podobným způsobem lze získat i přehled o službách pro smyslové handicapy. Není nad osobní zkušenost Starý dobrý telefon je spásou pro ty, kteří s internetem nekamarádí, trend je však jednoznačný. Dnes už je připojení z informačního hlediska nejen výhoda, ale prakticky nezbytnost. Nehledě na provolané peníze. Není však nad zkušenosti přímo od člověka s postižením, který dané místo osobně navštívil. V tomto smyslu lze doporučit diskusní fóra nebo weby, kde se jednotliví lidé dělí o své zážitky. Mezi velmi pěkné patří stránky manželů Folvarských www.neposedime.cz. Pokud jedete do zahraničí, je na místě vybrat si dobrého průvodce. V knihkupectví lze ke každé zemi zakoupit bedekr nejméně od dvou až tří vydavatelství. V některých je přístupnost vyznačena piktogramy u samotných památek, u jiných zase malá kapitolka o tom, co turisty s handicapem čeká a kam se mohou obrátit pro pomoc či informaci. Přestože internet je obrovským pomocníkem, získávání ucelených informací je stále trochu detektivní prací. Roztříštěnost informačních zdrojů umocňuje ještě nejednotné názvosloví. Obvykle se vyplatí hledat více slovních spojení. Mezi nejčastější patří: bez bariér či bezbariérové, pro vozíčkáře, pro lidi s postižením či postižené a handicapované (psáno i hendikepované). Nelze vyloučit ani označení invalidé. V angličtině lze pracovat s frázemi disabled či disabilities, wheelchair, accessible, handicapped nebo special needs. Na stránkách v německém jazyce zkoušejte slova behinderung a rollstuhl. Pomocnou ruku podá internetový překladač. Virtuální procházka Když už nepomůže žádná z oficiálních cest, lze ke svému prospěchu využít i existující technologie, které třeba ani nebyly za účelem ověřování bezbariérovosti stvořeny. Příkladem je funkce Street View, která je dostupná při největším přiblížení na mapách Google. Vozidla této firmy totiž už řadu let projíždějí svět s kamerou pro snímání v úhlu 360 stupňů, a tak se můžete virtuálně projít, kde se vám zachce. A kromě jiného tak třeba na této prohlídce uvidíte, do které budovy je schod či zda se u ní dá zaparkovat, jaké je to v jejím okolí a podobně. Představivosti se meze nekladou. Usilovat o nemožné je lidské Není zbytečné dělat do školní budovy taky vjezd pro vozíčkáře? Kolik žáků je na vozíčku a kdy se to vyplatí? V celé škole jsou dva, takže to jsou zbytečné výdaje. Koneckonců ve společnosti vždy byli i lidé nějak handicapovaní a ti museli přijmout jak svoje poškození, tak to, že si nemohou dovolit všechno, co mohou ti ostatní, tedy ti zdraví. Nedávno jsem viděla i vjezd pro vozíčkáře do hospody! Na jedné straně se snažíme, aby občané nekonzumovali alkohol, a současně jim přístup k němu usnadňujeme? Takové a podobné výroky slyším poměrně často. Někdy to napadne i mne. Pak sama sebe opravím a uvědomuji si, že bezbariérový přístup do budov ve veřejném prostoru je součástí našeho pojetí rovnosti mezi lidmi. Veřejný prostor je proto veřejný, aby sloužil všem. V soukromém prostoru, v bytě či domku, závisí bezbariérový vchod jen na přání majitele takové nemovitosti. (Ale i v takovém případě, pokud o to zažádá, něco těm lidem přidá stát, nebo třeba i naše Konto BARIÉRY.) Lidé nikdy nejsou a nebyli stejní. Lišíme se váhou, výškou, stářím, výší příjmů, schopnostmi a dalšími a dalšími faktory, které jsou podmíněny třeba i geneticky a které nemůžeme změnit. Nerovnost lidí je tedy běžná, normální ve společnosti a v minulosti byla mnohem vyšší, než je dnes. To ale nás neomlouvá. Ve středověku se ostatní těmto lidem smáli nebo jejich handicap považovali za trest boží nebo důsledek prokletí či uřknutí. Ale i tehdy se mnozí snažili těmto lidem pomáhat, a tato pomoc dokonce patřila mezi základní křesťanské ctnosti. (Těmto lidem pomáhali třeba i proto, aby se sami dostali po smrti do nebe). Dnes jsme ale trochu dále, a tak je rovnost lidí převedena i na rovnost možností. Snažíme se dodržovat psané i nepsané zásady toho, co považujeme za humánní, tedy za lidské, lidsky správné a tyto zásady jsme (pro jistotu) zařadili i do zákonodárství. Nezávislost a alespoň relativní soběstačnost každého jedince patří k lidsky hodnotnému životu. Já vím, stojí to peníze, ale pomůže to nejen těm handicapovaným, ale i ostatním. Jak? Uvědomí si i na podkladě bezbariérového přístupu do veřejných budov, že jsme či chceme být humánní společností. Vždycky to nejde, ale usilovat o nemožné či skoro nemožné je přece lidské! Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. 19

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru Mezi zahraničními turisty s postižením je o Prahu zájem. Majitelku specializované cestovní agentury inspirovala zkušenost z Anglie. I lidé, kteří nevidí, rádi cestují. Zakladatelka cestovní agentury pro lidi s postižením Lea Skanderová miluje historii a užitečnou práci s lidmi. Její projekt je ideálním propojením obojího. Bezbariérový servis pro cizince Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH Lea Skanderová před šesti lety založila cestovní agenturu, která se v Praze zaměřuje na zahraniční návštěvníky s postižením. Poskytuje bezbariérový servis na míru, který by u jiných cestovních kanceláří hledali jen stěží. Svůj projekt nazvala Accessible Prague, tedy Přístupná Praha. Zajišťuje však i komentované prohlídky dalších měst. Kromě klasických průvodcovských služeb nabízí bezbariérovou dopravu, ubytování, půjčování pomůcek a výlety na skútrech. Na své si přijdou i zájemci o lázně a wellness. Když v roce 2005 vystudovala obor dějepis a pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, vypravila se do Velké Británie. Zde začala pracovat pro společnost Active Assistance, která poskytuje komplexní asistenční a zdravotní péči pro lidi s postižením. Chtěla jsem poznat něco nového, zdokonalit si angličtinu a zároveň si vydělat nějaké peníze. Našla jsem si skutečně smysluplnou práci. Stala jsem se pečovatelkou jednoho tetraplegika, takže vím, co je pro člověka na vozíku důležité, říká Lea. Během svého pobytu poznala, že i s těžkým handicapem se dá žít aktivně. Viděla možnosti britských vozíčkářů, jak cestují atd. Seznámila se s moderním vybavením, které jim usnadňuje život. Chybějící služby Po návratu do Česka chvíli učila. Brzy jsem si uvědomila, že se téhle práci věnovat nechci, posteskla si Lea nad atmosférou v českém školství. Nápad založit cestovní agenturu pro lidi s postižením se zrodil, když pozvala z Anglie do Prahy kamaráda na vozíku. Uvědomila si, jak moc jiná je situace u nás. Kolik služeb tady chybí, na jaké bariéry cizinci narazí. Inspirována Británií, za peníze tamtéž vydělané, rozhodla se nakoupit vybavení a rozjet první cestovní kancelář zaměřenou na přijíždějící zahraniční turisty s postižením. Zároveň se tak stále věnuje své oblíbené historii, i když v roli průvodkyně, nikoliv učitelky. 20