VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Porodní asistentka

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Porodní asistentka Informovanost primipar o běžných těhotenských vyšetřovacích metodách bakalářská práce Autor: Marie Morkusová Vedoucí práce: Mgr. Lenka Görnerová Jihlava 2013

Anotace V bakalářské práci na téma Informovanost primipar o běžných těhotenských vyšetřovacích metodách jsem si zvolila za hlavní cíle zjistit informovanost respondentek o vyšetřeních v těhotenství a vytvořit a rozdat informační brožury týkající se této problematiky, aby těhotným ženám poskytly informace, které se k nim z nějakého důvodu nedostaly. Svou práci jsem rozdělila na dvě části, teoretickou a praktickou. V první (teoretické) části jsem popsala průběh těhotenství se zaměřením na vývoj plodu, běžná těhotenská vyšetření seřazená chronologicky dle termínu, kdy se většinou provádějí, a přidala i invazivní vyšetřovací metody, které nejsou tak časté. Dále jsem popsala nejčastější těhotenská onemocnění, kvůli kterým se některá vyšetření provádějí. Praktickou část jsem věnovala hodnocení dotazníkového šetření zaměřeného na informovanost primipar, rozebrání výsledků a ověření hypotéz. Klíčová slova Těhotenství, vývoj plodu, těhotenské vyšetřovací metody, invazivní vyšetřovací metody, těhotenské onemocnění. Annotation In my bachelor thesis on Awareness of Primiparas about Common Pregnancy Examination Methods the main goals are to find the level of awareness of respondents about pregnancy examitaion methods and to create and distribute informational brochures concerning the issue. The brochure should provide information to pregnant women that weren t presented to them from various reasons. The thesis is divided into two parts - theoretical and practical. In the first (theoretical) part I described the pregnancy, with a focus on fetal development, normal pregnancy test sorted chronologically according to date, which is usually carried out, and joined by invasive investigative methods that are not so common. Next, I described the most common diseases of pregnancy, due to which the tests are carried out. The practical part contains evaluation of the survey that was focused on the awareness of primiparas, analysis of the results and comparison of the results with my hypotheses. Key words Pregnancy, fetal development, pregnancy examination methods, invasive examination methods, pregnancy disease.

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Lence Görnerové za odborné vedení při vytváření mé práce a za cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat oddělení šestinedělí Nemocnice Jihlava a všem respondentkám, které byly ochotny poskytnout mi potřebné informace. Nakonec bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům, jež mi byli během tvorby mé práce velkou oporou.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah 1 Úvod...8 1.1 Cíle... 9 1.2 Hypotézy... 9 Teoretická část...10 1.3 Těhotenství... 10 1.3.1 Oplození... 10 1.3.2 Implantace... 10 1.3.3 Vývoj plodového vejce... 11 1.3.4 Vývoj embrya... 11 1.3.5 Vývoj plodu... 12 1.4 Běžné těhotenské vyšetřovací metody... 13 1.4.1 Anamnéza... 13 1.4.2 První návštěva prenatální poradny... 15 1.4.3 Pravidelně prováděná vyšetření... 15 1.4.4 Pelvimetrie (měření pánevních rozměrů)... 17 1.4.5 Výška a výchozí hmotnost těhotné... 17 1.4.6 Hematologické vyšetření... 18 1.4.7 Serologické vyšetření... 18 1.4.8 Ultrazvukové vyšetření v prvním trimestru... 19 1.4.9 Močový sediment... 19 1.4.10 Biochemický screening vrozených vývojových vad (Triple test)... 19 1.4.11 Ultrazvukové vyšetření v druhém trimestru... 20 1.4.12 Screening poruch glukózové tolerance... 20 1.4.13 Ultrazvukové vyšetření ve třetím trimestru... 20 1.4.14 Vyšetření titru erytrocytárních protilátek... 21 1.4.15 Kultivace z pochvy na přítomnost SAG... 21 1.4.16 Kardiotokografický non-stress test... 21 1.4.17 Ostatní vyšetření... 22 1.5 Invazivní vyšetřovací metody... 22 1.5.1 Amniocentéza... 23 1.5.2 Biopsie choria... 23 1.5.3 Kordocentéza... 23 1.6 Nejčastější těhotenská onemocnění... 24 1.6.1 Těhotenská anemie... 24

1.6.2 Gestační diabetes mellitus... 24 1.6.3 Preeklampsie... 25 2 Praktická část...26 2.1 Metodika výzkumné práce... 26 2.2 Charakteristika vzorku respondentů... 26 2.3 Charakteristika výzkumného prostředí... 26 2.4 Průběh výzkumu... 26 2.5 Vlastní výsledky výzkumu... 27 2.6 Diskuze a návrhy řešení... 44 2.7 Doporučení pro praxi... 46 2.8 Závěr... 47 Seznam použité literatury...50 Seznam tabulek:...51 Seznam grafů:...51 Seznam příloh...51

1 Úvod Téma mé bakalářské práce je Informovanost primipar o běžných těhotenských vyšetřeních. K tomuto tématu mě inspirovala odborná studijní praxe v ambulantní gynekologické ordinaci. Všimla jsem si, že spousta těhotných pacientek sice poslouchá lékaře nebo porodní asistentku, jak jim podávají důležité informace, ale z výrazu pacientek mi bylo jasné, že většinou netuší, o čem je řeč. Problém vidím v tom, že většina pacientek obecně má strach se zeptat a informace, které jsou jim předávány, jsou pro ně např. nesrozumitelné, příliš obsáhlé nebo příliš strohé, a tak jim často unikne základní a nejdůležitější fakt. V dnešní době je těhotenství velmi medializovaná záležitost a těhotné nebo už maminky mají tendence své zážitky a postřehy sdílet, ať už v okruhu kamarádek či na diskusních fórech na internetu. Internet nebo vyprávění kamarádek se tedy stává velmi často zdrojem informací pro ženy, které např. obdržely špatné informace v ordinaci. Z toho mohou pramenit následné stresové situace, pokud šlo o sdílení negativních zážitků. Jindy naopak mohou být zkušenosti jiných žen velmi prospěšné, když se o nich dozví neznalá pacientka, která o dané věci neměla tušení. Ze zkušeností těhotných v mém okolí jsem se dozvěděla, že k mnoha ženám se nedostane informace o možnosti nadstandardního provedení biochemického screeningu v dřívějším termínu. A pokud ano, jde většinou o informaci získanou z internetu, knihy nebo od jiné těhotné ženy. Myslím si, že v tomto případě by byla většina těhotných žen ráda za možnost zjištění výsledků dříve. Dnešní ženy naštěstí neberou těhotenství na lehkou váhu a snaží se v této problematice vzdělávat samy, což je rozhodně chvályhodné. Přiznávám, že některým ženám příliš mnoho informací spíše uškodí (po psychické stránce), ale žena by měla vědět, co se s ní a s dítětem během těhotenství děje, aby na to mohla nějakým způsobem reagovat. V praktické části se budu věnovat výzkumu, jenž by měl zachytit stav informovanosti primipar o těhotenských vyšetřovacích metodách. Úmyslně jsem do výzkumu zahrnula pouze prvorodičky, aby nebyly informace zkresleny předchozím těhotenstvím. Výsledky pak zhodnotím a ověřím hypotézy. Nakonec se pokusím přispět k lepší informovanosti žen pomocí informačních brožur, které poskytnu gynekologickým ambulancím. 8

1.1 Cíle Ve své práci jsem si vytyčila dva hlavní cíle. 1. Cíl: Zjistit míru informovanost o běžných vyšetřeních v těhotenství mezi primiparami. 2. Cíl: Vypracovat informační brožuru pro těhotné ženy s údaji o jednotlivých vyšetřeních prováděných v průběhu těhotenství. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1: Více jak 50% žen se dozvědělo nejvíce informací o vyšetřeních v těhotenství od zdravotnického personálu. Hypotéza č. 2: Více jak 60% žen zná účel vyšetření Triple test. Hypotéza č. 3: Domnívám se, že ženy se středoškolským vzděláním s maturitou a vyšším mají více informací než ženy se středoškolským vzděláním bez maturity a nižším. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že ženy ve věku 26 let a starší jsou lépe informovány než ženy ve věku 25 let a mladší. 9

Teoretická část 1.3 Těhotenství Těhotenství započíná splynutím gamet mužského a ženského pohlaví a následnou implantací v endometriu dělohy. Pokračuje vývojem plodového vejce a zakončeno je porodem plodu. Délka fyziologického těhotenství je 40 týdnů (280 dní). Během tohoto období dochází k mnoha změnám na mateřském organismu a uvnitř dělohy se vyvíjí embryo (Roztočil, 2008). 1.3.1 Oplození K oplození dochází během ovulace, kdy se spojí ženské a mužské pohlavní buňky (spermie a oocyt), nejčastěji ve fimbriální části vejcovodu. Splynutím chromozomálních výbav obou haploidních gamet vzniká jediná diploidní buňka s kompletní chromozomální sadou, která se nazývá oplodněný oocyt neboli zygota. Zygota se rýhuje a dělí na útvar blastomera, který se dělí i nadále. Ve chvíli, kdy je útvar rozdělen na 8 až 12 blastomer, můžeme jej nazývat morulou. V této fázi morula vstupuje do dělohy a zůstává tam volně uložena po dobu 2 až 3 dnů. Z moruly následně vzniká dutý útvar nazývající se blastocysta, v níž se tvoří dvě vrstvy buněk. Embryoblast, ze kterého se vytvoří embryo, amnion a žloutkový váček. A zevní trofoblast, ze kterého vznikne plodová část placenty (Roztočil, 2008). 1.3.2 Implantace Blastocysta se začne zanořovat do endometria zduřelého vlivem ovulace. K implantaci (zanoření) nejčastěji dojde na zadní straně dělohy a trvá deset dní. Pak se vejce noří hlouběji do endometria a rozpouští jej, čímž získá dostatek energie a materiálu. Tento děj se nazývá nidace a trvá do jedenáctého dne. Poté se mění trofoblast i deciduální kapiláry a vzniká tak primitivní dutinový krevní systém (Kudela, 2000; Slezáková, 2011). 10

1.3.3 Vývoj plodového vejce Plodové vejce je tvořeno placentou, pupečníkem, plodovými obaly, plodovou vodou a plodem samotným. Placenta se tvoří v místě, kde do endometria pronikl trofoblast. Placenta má za úkol zajistit cévní kontakt mezi matkou a plodem. Na jejím vytvoření se podílí tkáně plodu, ale stejně tak i tkáně mateřského organismu. Z choria vyrůstají tzv. choriové klky, které díky kapilarizaci utváří základ pro cévní systém placenty. Ta zprostředkovává látkovou výměnu mezi mateřskou a embryonální krví za pomoci difúze, ulehčené difúze a aktivního transportu (Kudela, 2000). Pupečník (funiculus umbilicalis) spojující plod s placentou vzniká spojením žloutkového váčku - alantois a jeho cév. Úpon pupečníku bývá nejčastěji v centrální části placenty a druhou stranou se upíná k břichu plodu kožním pupkem. Pupečník je tvořen jednou žilou, vedoucí okysličenou krev směrem k plodu a dvěmi arteriemi, které vedou odkysličenou krev směrem od plodu (Roztočil, 2008). Plodové obaly se rozlišují na decidua, chorion a amnion. Decidua jsou endometrium změněné těhotenstvím a jsou zevním obalem plodového vejce, zajišťují implantaci a první výživu. Z cytotrofoblastu vzniká chorion, z něhož se utvoří placenta a zbytek klků, které atrofují, utvoří střední plodový obal splývající s amnionem. Amnion je průsvitná blána, která kryje vnitřní část placenty a přechází na pupečník. Z této strany je amnion tvořen kubickým epitelem vylučujícím amniální tekutinu. Amnion je tedy vnitřní plodový obal a jeho vnější strana splývá s chorionem. (Roztočil, 2008) Plodová voda je čirá nebo slabě mléčně zakalená kapalina vyplňující amniální dutinu a zajišťuje ideální prostředí pro vývoj zárodku a plodu. Z většiny je tvořena amniální tekutinou, obsahuje také odlupky kůže plodu, mázek, lanugo a moč plodu. Funkce plodové vody je hlavně ochranná (Roztočil, 2008). 1.3.4 Vývoj embrya Zárodkem (embryem) nazýváme první vývojovou fázi dítěte trvající od 3. do 8. týdne. Na počátku tohoto období měří embryo 1,5 mm a má hruškovitý tvar. Je položen základ nervové soustavy-neurální destička měnící se v neurální trubici, vytváří se základ gastrointestinálního traktu a začíná fungovat jednodutinové srdce. Během 4. týdne embryo vyroste na 4 mm a jeho hmotnost je 0,4 g. Z nervové trubice se začíná utvářet 11

mozek a mícha. Vznikají také základní struktury oka, ucha, čelistí, končetinových pupenů, ledvin. Srdce je schopno čerpat krev do hlavních cév plodu a postupně dochází k rozdělení jícnu a dýchací trubice. V tomto týdnu se také vytvářejí párové segmenty mezodermálního původu kolem neurální trubice, ze kterých potom vzniká svalstvo a páteř. V pátém týdnu embryo zdvojnásobí svou délku a získává tvar písmena C, má velkou hlavovou a ocasní část, srdce je už dvoudutinové, vyvíjí se oči, nos a tlusté střevo. Základy nohou a rukou mají tvar lopatek. Během šestého týdne, kdy embryo měří 13 mm, se vyvíjí základní svalový a kosterní systém, srdce je čtyřkomorové, krev se již tvoří v játrech zárodku, rozvíjí se dýchací cesty (průdušnice a průdušky) a ucho je složeno z vnitřní, střední a vnější části. V sedmém týdnu má embryo o velikosti 18 mm oddělený jazyk jako samostatný orgán dutiny ústní, zformovaný obličej a jeho bránice dělí dutinu břišní od dutiny hrudní. Je vytvořen oční nerv a vyvíjí se vnitřní pohlavní systém. V osmém týdnu je embryo 30 mm dlouhé, funguje u něj fetální oběh, má vytvořeny prsty a ušní struktury. Koncem osmého týdne jsou vytvořeny základy pro všechny tělesné soustavy (Leifer, 2004). 1.3.5 Vývoj plodu Koncem osmého týdne je rozpoznatelný lidský tvar těla a z embrya se stane plod. Délka těla plodu se určuje od temene hlavy ke konci trupu (bez končetin). V desátém týdnu plod měří 61 mm a jeho hmotnost je 14 g. Vytváří se nehty, střeva jsou uvnitř dutiny břišní, moč je vylučována do močového měchýře a tlukot srdce je zachytitelný. Dvanáctým týdnem plod dosahuje délky 87 mm a váží 45 g. Slezina začíná tvořit červené krvinky, funkci přejímá od jater. Začíná se tvořit žlučník, plíce jsou dorostlé do konečného tvaru, kůže má růžovou barvu a kosti se svaly se dále vyvíjí. V šestnáctém týdnu plod dorůstá délky 140 mm a váží 200 g. Vytvářejí se již zuby, potní žlázy, začínají růst vlasy a lanugo a gastrointestinální trakt začíná hromadit mekonium. V polovině těhotenství, tedy ve dvacátém týdnu je fetální tělo 460 mm dlouhé a váží 160 g. V plicích je zcela dotvořena struktura plicních sklípků, dítě polyká plodovou vodu, může si cucat palec a žena začíná cítit jeho pohyby. Tělo dítěte je vyjma dlaní a plosek nohou celé pokryto lanugem. Ve dvacátém čtvrtém týdnu je vývoj očí dokončen a na vrásčité kůži plodu se tvoří mázek chránící pokožku před odíráním a rozpraskáním vlivem plodové vody. Plicní sklípky započaly tvorbu surfaktantu a u dítěte se již mohou objevit náznaky dýchacích pohybů. Ve dvacátém osmém týdnu 12

plod dosahuje délky 270 mm a váhy 1300 g. Pod kůží dítěte se shromažďuje tuková tkáň. V tomto týdnu u plodů mužského pohlaví začínají sestupovat varlata. Třicátým druhým týdnem má plod finálně dotvořený kostní systém, jenž umožňuje dítěti zaujmout polohu, ve které je schopno projít porodními cestami. Nervový systém plodu se stále vyvíjí, dále se hromadí pod kůží tuk a svalová hmota nabývá na objemu. Dítě nyní váží 2100 g a měří 300 mm. Ve třicátém osmém týdnu se vyhlazuje vrásčitá kůže plodu vlivem nashromážděného podkožního tuku a mázek zůstává pouze v záhybech. Ušní boltce plodu jsou měkké, lanugo může setrvávat už pouze na ramenou a zádech. U plodů ženského pohlaví jsou vyvinuta velká labia. Délka fetálního těla (od temene ke konci těla) je nyní 360 mm a hmotnost plodu 3400 g (Leifer, 2004). 1.4 Běžné těhotenské vyšetřovací metody 1.4.1 Anamnéza Jako první se u těhotné zjišťuje anamnéza. Nejdůležitější je anamnéza rodinná, osobní a gynekologická. V rodinné anamnéze se berou v úvahu zdravotní obtíže pokrevně příbuzných těhotné a osob žijících s ní, tedy např. rodiče a sourozenci těhotné a její manžel. Zaměřuje se především na: závažná infekční onemocnění, venerické choroby, pozitivita na přítomnost HIV, HBsAg, onkologické nemoci mezi příbuznými, především onkologická onemocnění reprodukčních orgánů ženy, endokrinologická onemocnění, především diabetes mellitus a tyreopatie, geneticky podmíněné choroby a vrozené vývojové vady, alergie, psychiatrická onemocnění, jiné choroby s možnou dědičnou predispozicí (např. kardiovaskulární choroby) (Roztočil, 2008); 13

V osobní anamnéze se zjišťují fakta týkající se nemocnosti, léčby, sociální situace a vše se chronologicky zaznamenává. Zjišťované údaje se zaměřují v první řadě na: dětství (prospívání, infekce v dětském věku vzhledem k reprodukčním orgánům, např. spála, parotitida), vážnější choroby kardiovaskulárního systému, dýchacího systému, nervového systému, choroby nefrologické, gastrointestinální, psychiatrické a onkologické, vážná onemocnění infekčního charakteru, která mohla způsobit trvalé následky, např. mononukleóza, hepatitida, alergické reakce na potraviny, chemické látky, léky atd., aplikace transfúzních přípravků a eventuelní nežádoucí účinky, operace na životně důležitých orgánech a nitrobřišní operace, užívání alkoholu, cigaret, návykových látek, dlouhodobě užívané léky, sociální anamnéza, socioekonomická situace, bydlení, charakter zaměstnání (rizikovost práce, psychická i fyzická zátěž) (Roztočil, 2008); Gynekologická anamnéza přímo souvisí s těhotenstvím pacientky. Zjišťují se údaje týkající se: menstruační cyklus (menarché, délka celého cyklu, jeho pravidelnost, délka a intenzita krvácení, obtíže během cyklu, např. bolestivost při krvácení, premenstruální syndrom a datum poslední menstruace), předešlá těhotenství v chronologickém pořadí (rok porodu, pohlaví, míry a zdravotní stav dítěte, délka kojení, komplikace v těhotenství, během porodu i v poporodním období, dále aborty a extrauterinní těhotenství, gynekologické choroby (chronické záněty, léčba sterility, gynekologické operace, ale i urologické a gastrointestinální choroby), využívané antikoncepční metody a eventuální komplikace spojené s jejich užíváním, 14

sexuální život (věk, kdy započal, frekvence styků, střídání partnerů, obtíže spojené s pohlavním stykem jako bolestivost, špinění (Roztočil, 2008); Anamnéza nynějšího onemocnění uvádí obtíže a stav těhotné od počátku příznaků po přítomnost (dobu, kdy se anamnéza tvoří). Anamnéza nynější choroby se průběžně aktualizuje. Dotazy se směřují hlavně na bolestivost, krvácení, výtoky, močovou inkontinenci, pohyby plodu, otoky, zvracení, nauzeu, pálení žáhy a poruchy vědomí. (Roztočil, 2008). 1.4.2 První návštěva prenatální poradny Obecně platí pravidlo, že dříve se dostaví k vyšetření gynekologem za účelem diagnostiky těhotenství ženy, u kterých je gravidita buď velmi vítaná, nebo naopak nechtěná. (Roztočil, 2008, s. 57) Žena by se měla dostavit ke gynekologickému vyšetření zhruba dva až tři týdny po vynechání menstruačního krvácení. V současnosti díky dostupnosti těhotenských testů v lékárnách dochází ke zjištění gravidity dříve. Při první návštěvě je žena seznámena s tím, jak se má chovat během těhotenství obecně, a jak postupovat při potížích. Odebírají osobní a anamnestické údaje, kvůli stanovení rizikovosti daného těhotenství. Dále je žena seznámena harmonogramem vyšetření a stanoví se termín porodu dle poslední menstruace. Tento termín však může být eventuálně zpřesněn díky ultrazvukovému nálezu ve dvanáctém týdnu. Ideální frekvence návštěv v prenatální poradně u fyziologicky vyvíjejícího se těhotenství je jednou za čtyři týdny až do třicátého šestého týdne. Následně jednou týdně až do termínu porodu a při překročení termínu dvakrát týdně. Tyto návštěvy platí však pouze za předpokladu, že poradna, kam pacientka dochází, disponuje kardiotokografem. Pokud ne, většinou je pacientka převedena do péče porodnice, kde hodlá porodit (Roztočil, 2008). 1.4.3 Pravidelně prováděná vyšetření Při návštěvě poradny se pravidelně provádí sběr anamnestických dat, zevní vyšetření, měření hmotnosti, sledování otoků, varixů, měření krevního tlaku, provádí se analýza moči a stanovuje se cervix skóre. Anamnestické údaje se sbírají během každé návštěvy poradny. Pacientka je tázána na subjektivní obtíže a změny oproti minulé návštěvě (Roztočil, 2008). 15

Pokaždé se provádí zevní vyšetření pacientky. Od čtrnáctého týdne se měří vzdálenost mezi sponou stydkou a děložním fundem, pro zjištění, zda výška fundu odpovídá stáří gravidity, tedy zda plod prospívá tak, jak by měl. Rovněž se sleduje, jestli se těhotné netvoří edémy, ať už ortostatické edémy vznikající při delším setrvávání v jedné poloze, či edémy generalizované, rozpoznatelné po celém těle. Z důvodu možných edémů se sleduje i hmotnostní přírůstek, zda žena na váze nepřibírá příliš mnoho nebo příliš rychle. Při aspekci dolních končetin je také potřeba detekovat eventuální přítomnost varixů (Roztočil, 1998). Pravidelně se taktéž měří krevní tlak, jehož zvýšení může poukazovat na vazospazmus arteriol, který se projevuje během onemocnění preeklampsie. Je tedy nutné sledovat i další možné symptomy. Krevní tlak je potřeba měřit vsedě nebo polosedě na pravé ruce a předloktí by mělo zaujímat horizontální polohu ve výši srdce. Hypertenze ať už jakéhokoliv původu se u těhotných vyskytuje relativně často, v 7 až 15 % (Hájek, 2004). Dále se pravidelně analyzuje moč, zda neobsahuje glukózu nebo bílkovinu. Výskyt bílkoviny v moči, tedy proteinurie, může opět poukazovat na preeklampsii, ale pouze v kombinaci s hypertenzí, vzhledem k tomu, že se jedná o pozdní příznak. Při nálezu bílkoviny je potřeba provést chemické vyšetření moče a sedimentu a bakteriologická kultivace z moče. Glukóza v moči zase může značit zvýšení glukózy v krvi, při pozitivním nálezu je třeba pacientku vyšetřit. Těhotenství samo o sobě lze považovat za diabetogenní stav, protože během těhotenství je zvýšena tvorba hormonů majících vztah k rostoucí inzulinové rezistenci. U většiny těhotných se zachová fyziologický metabolismus glukózy, ale u 3 až 5 % gravidních žen, dojde k poruše zvané gestační diabetes mellitus. Proto se u rizikových žen provádí orálně glukózový toleranční test (Roztočil, 1998; Hájek, 2004). Pravidelně se také vyšetřuje per vaginam pro zjištění cervix skóre. U tohoto vyšetření se zohledňuje výše naléhající části, zkrácení cervixu, jeho prostupnost, konzistence a směr. U každého kritéria lze hodnotit žádným až dvěma body. Součtem bodů se získá výsledná hodnota, jež vypovídá o připravenosti porodních cest na porod samotný (Roztočil, 2008). 16

Dvacátým čtvrtým týdnem počínaje se pravidelně sledují známky životaschopnosti plodu a od třicátého osmého týdne se jednou do týdne provádí non-stress test (Roztočil, 2008). 1.4.4 Pelvimetrie (měření pánevních rozměrů) Během první návštěvy v prenatální poradně se zjišťují a zaznamenávají zevní rozměry pánve těhotné. K tomuto vyšetření se používá Baudelocque-Schulzeův pelvimetr. Provádíme měření rozměru distantia bispinalis, který určuje vzdálenost mezi spinami kostí pánevních, vzdálenost by měla být 26 cm. Dalším pánevním rozměrem je distantia bicristalis, jenž udává vzdálenost hřebenů kostí pánevních a měří 29 cm. Třetím měřeným rozměrem je distantia bitrochanterica udávající vzdálenost mezi trochantery stehenních kostí. Tento rozměr je 32 cm. Posledním, ale nejdůležitějším měřeným pánevním rozměrem je conjigata externa. Je to vzdálenost mezi trnem pátého bederního obratle a horním okrajem středu symfýzy. Jeho minimální délka by měla dosahovat 20 cm. Kromě vnějších pánevních rozměrů je možné změřit i vnitřní rozměry pánve. Vzdálenost od zadní strany symfýzy k promontoriu (conjugata vera obstetrica) by měla činit 11 cm. Mezi spodním okrajem symfýzy a promontoriem (conjugata diagonalis) je vzdálenost 12,5cm. Od spodního okraje symfýzy ke kostrči by vzdálenost měla být 9 až 11,5 cm. Tento rozměr udává přímý průměr pánevního východu. Vnitřní pánevní rozměry lze určit buď palpačním vyšetřením, nebo lze využít ultrazvukovou pelvimetrii. Pánevní rozměry vypovídají o prostornosti pánve budoucí rodičky, mohou předem upozornit na možný budoucí kefalopelvický nepoměr (Roztočil, 1998). 1.4.5 Výška a výchozí hmotnost těhotné Tělesná výška těhotné ženy se zjišťuje z důvodu možné rizikovosti. U žen měřících méně než 155 cm se častěji vyskytuje předčasný porod, porucha naléhání plodu a cervikokorporální distokie. Stejně tak je důležitá i výchozí hmotnost, protože těhotné ženy s nadváhou mají vyšší riziko výskytu gestačního diabetu, gestóz a operačního ukončení porodu. Naopak u pacientek s podváhou se častěji objevuje předčasný porod. Výchozí hmotnost také tvoří záchytný bod pro sledování váhového přírůstku (Roztočil, 2008). 17

1.4.6 Hematologické vyšetření Při první návštěvě v poradně se pacientce odebírá vzorek krve na vyšetření krevního obrazu. Konkrétně se z krve zjišťují tyto hodnoty: hemoglobin, hematokrit, erytrocyty, leukocyty a trombocyty. Hladina hemoglobinu (červeného krevního barviva) u zdravé ženy by měla být 120-160 g/m. Hematokrit, tedy podíl objemu erytrocytů z celkového objemu krve, dosahuje fyziologických hodnot u žen 0,37-0,47. V krvi ženy by mělo být obsaženo 3,8-4,8.10 12 /l ertrocytů (červených krvinek). Počet leukocytů (bílých krvinek) u zdravého dospělého člověka dosahuje 4-9.10 9 /l a trombocyty (krevní destičky) dosahují počtu 150-350.10 9 /l. Zároveň se provádí odběr krve pro zjištění krevní skupiny a Rh-faktoru. Pokud má těhotná pacientka krevní skupinu 0, je třeba si všímat přítomnosti protilátek A-B. U těhotné ženy s negativním Rh-faktorem je nutné hlídat přítomnost Rh protilátek, nebo Rh-faktor otce dítěte. Pokud je negativní, nehrozí žádné riziko. Pokud je pozitivní a Rh-faktor matky negativní, hrozí riziko sensibilace. Vyšetření krevního obrazu se ještě opakuje ve 32. týdnu těhotenství (Roztočil, 1998; Rabe, 1992). 1.4.7 Serologické vyšetření Toto vyšetření se provádí také při první návštěvě v prenatální poradně a detekuje možnou přítomnost protilátek proti syfilis, HIV a HBsAg v krvi. Při diagnostice syfilis se používá test RRR (rychlá reaginová reakce), který však nedetekuje přímo protilátky proti původci této choroby (treponemě pallium), ale prokazuje v krvi přítomnost protilátek IgG a IgM proti látce kardiolipinu, což je lipid obsažený v organismu treponemy (Roztočil, 1998; Mašata, 2004). U každé těhotné pacientky se provádí odběr krve pro zjištění přítomnosti protilátek proti viru HIV (virus lidské imunodeficience). Tento virus se řadí mezi RNA viry a napadá bílé krvinky, konkrétně t-lymfocyty. Veškeré případy pozitivních výsledků se řeší ve FN Bulovka, kde je specializované centrum pro HIV pozitivní pacienty (Mašata, 2004). Další serologické vyšetření diagnostikuje v krevním séru výskyt HBsAg. To je povrchový antigenu hepatitidy B, který je přítomen během akutní infekce a zůstává dlouhodobě jako průkaz kontaktu těla s infekcí (Mašata, 2004). 18

1.4.8 Ultrazvukové vyšetření v prvním trimestru První ultrazvukové vyšetření se provádí v prvním trimestru mezi 11. a koncem 13. týdne těhotenství. Ultrazvukem se zjišťuje přesná délka gestace, lokalizace a četnost gravidity, životaschopnost plodu (fetální srdeční akce) a zachycení některých vývojových vad např. anencephalie, některé srdeční vady plodu. V tomto období lze ultrazvukově vyšetřit i pulzaci venózního duktu nabo průtoky duktem za pomoci dopplerovských technik (ultrazvukové snímání změn frekvece zvukového signálu při odrazu od pohyblivé překážky)(roztočil, 1998; Roztočil, 2008). 1.4.9 Močový sediment Střední porce moči se v 16. týdnu mikroskopicky vyšetřuje na přítomnost erytrocytů, leukocytů a válců. Moč musí být čerstvá, neboť po delším stání mohou být výsledky zkresleny (Roztočil, 2008; Roztočil, 1998). 1.4.10 Biochemický screening vrozených vývojových vad (Triple test) Biochemický screening v šestnáctém týdnu je vyšetřovací metodou diagnostikující genetické abnormality plodu. Přesnost screeningu není stoprocentní, ale jde o levnější a především méně invazivní a rizikovou metodu, než jiné přesnější invazivní metody, jako např. amniocentéza, u kterých je riziko potratu až 1%. Screening je zaměřen především na detekci chromozomálních aberací (např. Downův syndrom, Edwardsův syndrom), dále na detekci morfologických vad a porodnických komplikací. Samotný biologický screening spočívá v detekci množství biochemických látek v krvi těhotné poukazující na riziko vrozené vývojové vady plodu. Konkrétně ze zjišťuje hladina tří látek, a to lidského choriového gonadotropin (hcg), mateřského alfafetoproteinu (AFP) a nekonjugovaného estriolu (ue3). Proto se tomuto testu říká triple test. Se zmíněným Downovým syndromem souvisí snížená hladina AFP, ue3 a zvýšená hladina hcg v krvi matky. Naopak zvýšená hladina AFP může značit anencefalus nebo omfalokélu (Štembera, 2007; Rabe, 1992). Je možnost nechat provést screening také v prvním trimestru a to mezi 11. a 14. týdnem těhotenství. U tohoto vyšetření se zjišťuje hladina PAPP-A (těhotenský plasmatický protein A), β-hcg (volná podjednotka hcg) a zároveň se vyšetřuje tloušťka šíjového projasnění (NT-nuchální translucence). (Hájek, 2004). 19

Technika měření NT se provádí transabdominálně ultrazvukovým skenováním. U plodů s trisomií některého chromozomu byla detekována zvýšená NT mezi jedenáctým a čtrnáctým týdnem těhotenství. Při vyšetření je ale třeba brát na vědomí, že NT se zvyšuje současně s délkou gestace. Riziko vývojové vady je také spojeno s věkem matky. Měřením NT v kombinaci s věkem matky lze diagnostikovat až s 80 % přesností. Falešná pozitivita se objeví v 5% (Amar Bhide, 2009). Obecně platí, že čím větší je hodnota NT, tím se zvyšuje celkové riziko Downova syndromu plodu. (Hájek, 2004, str. 56) 1.4.11 Ultrazvukové vyšetření v druhém trimestru Pomocí ultrazvukového vyšetření v druhém trimestru, které se provádí mezi 18. a 22. týdnem těhotenství, vyšetřuje anatomie plodu se zaměřením na vrozené vývojové vady. Z důvodu vrozených vad se také detailně vyšetřuje srdce plodu. V tomto období lze zobrazit většinu velkých cév, aortu včetně jejích větví nebo obě umbilikální arterie. Pomocí dopplerovských technik se opět zobrazují a měří průtoky ve venózním duktu (Roztočil, 1998; Roztočil, 2008). 1.4.12 Screening poruch glukózové tolerance OGTT (orální glukózotoleranční test) se provádí mezi dvacátým čtvrtým a dvacátým osmým týdnem ženám starších 25 let včetně (mladším pouze při obezitě nebo zatížení rodinné anamnézy diabetem). Sleduje u těhotné ženy poruchy glukózové tolerance. Test se provádí vyšetřením glykémie nalačno, následným perorálním podáním roztoku se 75 mg glukózy, měřením glykémie po jedné hodině a po dvou hodinách. Hladina glykémie by nalačno neměla přesahovat 5,5 mmol/l, po hodině 8,8 mmol/l a po dvou hodinách 7,7 mmol/l. Pokud je glykémie kdykoli během dne vyšší než 11,1 mmol/l nebo pokud je glykémie nalačno vyšší než 7,0 mmol/l, je jasné, že se jedná o gestační diabetes mellitus a není zapotřebí test provádět (Roztočil, 2008; Hájek, 2004). 1.4.13 Ultrazvukové vyšetření ve třetím trimestru Mezi 30. a 32. týdnem gravidity se provádí druhé screeningové ultrazvukové vyšetření. Cílem je posouzení funkce fetoplacentární jednotky se zaměřením na průtoky krve centrálními cévami (za pomoci dopplerovského zobrazení), zhodnocení množství 20

plodové vody, zjištění placentárních a umbilikálních anomálií, posouzení polohy plodu, velikosti plodu (kvůli možné růstové retardaci) a v neposlední řadě také diagnóza vrozených vad plodu (Calda, 2010, Roztočil, 1998). 1.4.14 Vyšetření titru erytrocytárních protilátek Při pozitivním výsledku testu na titr protilátek, je plod potenciálně ohrožen anemií. Titr protilátek anti-d (protilátky proti RH faktoru dítěte) by neměl přesahovat hodnotu 1:16 a titr protilátky anti-kell by neměl přesahovat 1:8. Vyšetření titru však není dostatečné. Při pozitivitě je vhodné provést DNA analýzu za pomoci amniocentézy nebo kordocentézy (Hájek, 2004). 1.4.15 Kultivace z pochvy na přítomnost SAG SAG (streptococcus agalactiae) je streptokoková bakterie patřící do skupiny B a může být zodpovědná za infekce ženských močových cest. Mimo jiné ale ohrožuje dítě, které se může infikovat během průchodu porodními cestami. Ve třicátém šestém týdnu se provádí kultivace na přítomnost SAG, kdy se štětičkou stírá cervikovaginální sekret. Při pozitivním nálezu je nutné, aby žena během porodu dostala infuze s antibiotiky, aby se zabránilo přenosu infekce na plod. (Hájek, 2004). 1.4.16 Kardiotokografický non-stress test Kardiotokograf se začal používat v šedesátých letech minulého století. Je to přístroj, který snímá fetální srdeční akci, pohyby plodu, zároveň aktivitu dělohy a vše zaznamenává. Jeho primárním účelem je sledování stavu plodu a včasná diagnostika fetální hypoxie. Těhotná žena při non-stress testu většinou leží na zádech nebo na boku a na břiše má umístěné dvě snímající elektrody. Minimální čas potřebný k dostatečně dlouhému záznamu je dvacet minut. Záznam srdeční akce plodu má podobu křivky zobrazující frekvenci úderů srdce. Na tomto záznamu hodnotíme čtyři základní údaje: bazální frekvence - průměrná srdeční frekvence po dobu alespoň deseti minut; normální bazální frekvence se pohybuje mezi 110 až 150 údery srdce za minutu; frekvence pod 110 úderů za minutu značí bradykardii a frekvence nad 150 úderů za minutu značí tachykardii, 21

variabilita - změny frekvence mezi jednotlivými údery, které však nelze hodnotit jako akcelerace a decelerace; fyziologická variabilita se pohybuje mezi 5 až 25 údery za minutu; variabilita nad 25 úderů může značit kompresi pupečníku; změny frekvence o méně než 5 úderů mohou poukazovat na hypoxii trvající delší dobu, akcelerace a decelerace - akcelerace je zvýšení srdeční frekvence minimálně o 15 úderů po dobu alespoň 15 sekund, během dvacetiminutového záznamu by se měla objevit nejméně dvakrát; decelerace je naopak snížení akce srdeční o 15 úderů za minutu a více po dobu minimálně 15 sekund, reaktivita - akcelerace je většinou reakcí na pohyb plodu a značí správné zásobování plodu kyslíkem, pokud tedy při pohybech plodu trvajících nejméně 3 sekundy dojde k akceleraci, jedná se o fyziologickou reaktivitu (Roztočil, 1998); Záznam děložní činnosti (intrauterinního tlaku) je také zaznamenáván v podobě křivky. Bazální tonus je průměrná hodnota intrauterinního tlaku za normálního klidného stavu dělohy a pohybuje se okolo 10 Torrů. Během porodu, kdy děloha kontrahuje, se nitroděložní tlak může zvyšovat až k hodnotě 100 Torrů (Roztočil, 2008; Roztočil, 1998). 1.4.17 Ostatní vyšetření Během těhotenství je doporučené stomatologické vyšetření vzhledem ke zvýšené kazivosti zubů během gravidity. Dále je doporučeno i interní vyšetření, ale to platí jen pro pacientky se zatíženou anamnézou (Roztočil, 2008). 1.5 Invazivní vyšetřovací metody Invazivní vyšetřovací metody se využívají velmi zřídka vzhledem k jejich riziku jak pro matku, tak pro plod. Indikace k jejich provedení se posuzuje individuálně u každé pacientky, většinou jde o diagnostiku možné chromozomální nebo metabolické vady plodu (Hájek, 2004). 22

1.5.1 Amniocentéza Amniocentéza (odběr plodové vody) je nejčastěji používané invazivní vyšetření ve druhém trimestru. Indikacemi k tomuto vyšetření jsou: pozitivní triple test, věk matky nad 35 let a věk otce nad 50 let, rodiče s abnormální genetickou výbavou, vrozené poruchy metabolismu, porod nebo potrat plodu s chromozomální vadou, morfologické vady zjištěné ultrazvukem. Vyšetření spočívá v provedení punkce amniální dutiny přes břišní stěnu, vše je současně sledováno ultrazvukem. Odběr plodové vody se provádí punkční jehlou o síle 0,9 mm, odebírá se maximálně 20 ml plodové vody, z toho první mililitr se ke kultivaci nepoužívá, mohl by být kontaminován. Odloučené buňky plodu z plodové vody jsou podrobeny genetickému vyšetření s přesností až 99,9 %. Amniocentézu pacientky nejčastěji podstupují mezi patnáctým a sedmnáctým týdnem těhotenství. Komplikacemi tohoto vyšetření mohou být velká emocionální zátěž těhotné, infekce matky, Rh imunizace nebo potrat plodu (riziko 0,5 až 1 %) (Hájek, 2004). 1.5.2 Biopsie choria Biopsii choria je možné provádět již od devátého týdne těhotenství a využívá se k DNA diagnostice. Indikace jsou velmi podobné jako u amniocentézy a provedení taktéž spočívá v zavedení jehly za současné kontroly ultrazvukem. V tomto případě se však odebírá vzorek choriové tkáně místo plodové vody. Včasná biopsie choria se provádí do dvanáctého týdne těhotenství, pozdní biopsii choria neboli placentocentézu lze provést i v pozdnějším stadiu těhotenství. Komplikacemi tohoto vyšetření jsou infekce u matky, krvácení, odtok plodové vody, Rh imunizace nebo potrat (výše rizika jako u amniocentézy) (Hájek, 2004). 1.5.3 Kordocentéza Kordocentéza se provádí až od dvacátého týdne, dříve není většinou technicky proveditelná. Jde opět o punkci, tentokrát krve plodu z pupečníku 0,7 mm silnou jehlou za současného sledování ultrazvukem. Odběr se nejlépe provádí v oblasti úponu pupečníku. Odebírá se až 2 ml krve plodu za účelem diagnostiky fetální chromozomální výbavy z bílých krvinek plodu. Indikacemi jsou např. stanovení fetálního karyotypu, 23

infekčního agens nebo stanovení hematologických parametrů. Rizika tohoto vyšetření jsou srovnatelná s riziky u amniocentézy (Hájek, 2004). 1.6 Nejčastější těhotenská onemocnění Většina těhotenství probíhá fyziologicky. U jedné čtvrtiny až třetiny těhotných se však vyskytují rizikové faktory, které mohou změnit dosud fyziologicky probíhající těhotenství. Pokud nejsou u těhotné provedena určitá preventivní opatření, může vzniknout závažná těhotenská patologie. (Hájek, 2004, str. 25) Mezi takové patologie patří např. anemie, gestační diabetes mellitus i preeklampsie (Hájek, 2004). 1.6.1 Těhotenská anemie Relativní (těhotenská) anemie postihuje až 30 % těhotných žen, ale pouze u cca desetiny z nich nabývá vážnějších forem. Tato komplikace vzniká kvůli rychlejšímu nárůstu množství krevního séra oproti krevním elementům. Anemie se diagnostikuje na podkladě výsledků krevního obrazu (hemoglobin nabývá hodnot od 110 do 120 g/l). Pokud to situace vyžaduje, vyšetřuje se i diferenciál, hladina sérového železa a celková vazebná kapacita železa. Anemie se kompenzuje perorálním podáním 100 až 200 mg prvkového železa za den. Možnými komplikacemi způsobenými anemií jsou slabší tolerance krevních ztrát za porodu, horší hojení porodních poranění, vyšší riziko infekce. Při závažné formě anemie může dojít až k hypoxemii plodu (Hájek, 2004). 1.6.2 Gestační diabetes mellitus Těhotenství značně ovlivňuje metabolismus matky bez ohledu na to, jestli trpí diabetem nebo ne. V těle se tvoří více glukózy určené pro plod. Většina těhotných tuto změnu zvládá kompenzovat zvýšeným vylučováním inzulínu. Pokud mateřský organismus kompenzaci nezvládá, v krvi se hromadí glukóza a dochází k hyperglykémii. Gestační diabetes se diagnostikuje z hodnot OGTT. U zdravé pacientky nalačno by glykemie neměla přesáhnout hodnotu 5,5 mmol/l. Po jedné hodině od vypití roztoku glukózy by neměla být hodnota vyšší než 8,8 mmol/l a po dvou hodinách 7,7 mmol/l. V případě, že je glykemie pacientky v jakoukoliv denní dobu vyšší než 11,1 mmol/l nebo glykemie 24

nalačno přesahuje hodnotu 7,0 mmol/l, je jisté, že pacientka trpí gestačním diabetem a OGTT již není zapotřebí. Léčba gestačního diabetu spočívá v dodržování diety a cvičení. Při nedostatečné kompenzaci těmito opatřeními je nutná injekční léčba inzulínem. Perorální antidiabetika se během gravidity nepodávají z důvodu možného negativního vlivu na plod. Gestační diabetes mellitus vymizí zanedlouho po porodu, tělo už nepotřebuje produkovat glukózu pro plod. Faktory ovlivňující vznik těhotenského diabetu jsou především obezita, věk matky nad 25 let, chronická hypertenze, rodinná anamnéza zatížená diabetem nebo gestační diabetes v předchozím těhotenství (Leifer, 2004; Roztočil, 2008). 1.6.3 Preeklampsie Onemocnění preeklampsie je specifické pro těhotenství a postihuje 4 až 8 % těhotných žen. Častěji se objevuje u primigravidit. Onemocnění souvisí s trofoblastem, ale jeho přesná příčina není známa. Preeklampsie postihuje častěji primipary a projevuje se vysokým krevním tlakem, proteinurií a často i otoky. Onemocnění se diagnostikuje zjištěním krevního tlaku (hodnota TK nad 140/90), kontrolou edémů (oteklé dolní končetiny, popřípadě i horní končetiny a obličej) a vyšetřením moče (v nasbírané moči za 24 hodin je přítomna bílkovina v hodnotě nad 300 mg). Preeklampsie postihuje celý organismus, především ledviny, játra, mozek, plíce, placentu a cévy. Léčba se zaměřuje na snížení krevního tlaku, prevenci křečí, dodržování pitného režimu a včasného ukončení těhotenství při zhoršení stavu (Hájek, 2004; Slezáková, 2011). 25

2 Praktická část 2.1 Metodika výzkumné práce Pro zpracování praktické části bakalářské práce jsem si zvolila kvantitativní metodu výzkumu. Ke sběru dat jsem použila dotazník vlastní konstrukce obsahující 11 otázek. Dotazníky jsem vyplňovala s ženami osobně, aby se např. nestalo, že by nějaké otázce špatně porozuměly, nebo ji vůbec nevyplnily. 2.2 Charakteristika vzorku respondentů Vzorek respondentů byl tvořen primiparami (prvorodičkami) krátce po porodu. První kritérium, aby že respondentka byla primipara, jsem zvolila proto, aby žena nebyla ovlivněna znalostmi a zkušenostmi z předchozích těhotenství. Žena po třetím porodu má o vyšetřovacích metodách v těhotenství jistě rozsáhlejší znalosti než primipara. Výzkum jsem prováděla pouze u žen krátce po porodu, abych měla jistotu, že absolvovaly již všechna vyšetření. 2.3 Charakteristika výzkumného prostředí Výzkum jsem provedla v Nemocnici Jihlava na oddělení šestinedělí. Dotazníky jsem vyplňovala s respondentkami osobně. 2.4 Průběh výzkumu Výzkumné šetření jsem prováděla v období od října do prosince 2012 na oddělení šestinedělí. Celkem bylo vyplněno 80 dotazníků. Dotazník obsahoval 11 otázek, na které jsem se ptala respondentek a jejich odpovědi jsem zaznamenávala do dotazníků, tím pádem jsem měla stoprocentní návratnost. Výsledná data jsem zpracovala a zaznamenala do tabulek a grafů. 26

2.5 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1: Kolik Vám je let? Tabulka 1: Vyhodnocení otázky č. 1 Absolutní četnost Relativní četnost 15-25 let 26 33% 26-35 let 46 58% 35 let a více 8 10% Σ 80 100% 10% Věk respondentek 33% 15-25 let 26-35 let 35 let a více 58% Graf 1: Vyhodnocení otázky č. 1 První otázkou jsem zjišťovala věk respondentek, resp. do jaké věkové kategorie je mohu zařadit. 26 (33 %) respondentek bylo ve věku od 15 do 25 let. 46 (58 %) respondentkám bylo mezi 26 a 35 roky. Ve věku 35 let a více bylo 8 (10 %) respondentek. 27

Otázka č. 2: Jaké máte nejvyšší ukončené vzdělání? Tabulka 2: Vyhodnocení otázky č. 2 Absolutní četnost Relativní četnost Základní 9 11% Střední bez maturity 18 23% Střední s maturitou 31 39% Vyšší odborné 6 8% Vysoké 16 20% Σ 80 100% Ukončené vzdělání respondentek 8% 20% 11% 23% Základní Střední bez maturity Střední s maturitou Vyšší odborné 39% Vysoké Graf 2: Vyhodnocení otázky č. 2 Ve druhé otázce jsem zjišťovala, jaké je nejvyšší dosažené vzdělání respondentek. 9 (11 %) z nich odpovědělo, že základní. 18 (23 %) respondentek dosáhlo středního vzdělání bez maturity. Střední vzdělání s maturitou mělo 31 (39 %) respondentek. 6 (8 %) respondentek uvedlo jako nejvyšší stupeň vzdělání vyšší odbornou školu. Vysokoškolské vzdělání mělo 16 (20 %) respondentek. 28

Otázka č. 3: Která těhotenská vyšetření jste znala ještě předtím, než Vám byla provedena? Tabulka 3: Vyhodnocení otázky č. 3 Známá vyšetření Absolutní četnost Relativní četnost 0 vyšetření 0 0% 1 vyšetření 0 0% 2 vyšetření 1 1% 3 vyšetření 3 4% 4 vyšetření 13 16% 5 vyšetření 13 16% 6 vyšetření 19 24% 7 vyšetření 20 25% 8 vyšetření 11 14% Σ 80 100% Znalost těhotenských vyšetření 25% 14% 1% 4% 24% 16% 16% 0 vyšetření 1 vyšetření 2 vyšetření 3 vyšetření 4 vyšetření 5 vyšetření 6 vyšetření 7 vyšetření 8 vyšetření Graf 3: Vyhodnocení otázky č. 3 Ve třetí otázce jsem hodnotila, která vyšetření respondentky znaly, ještě před jejich provedením. V dotazníku jsem uvedla 8 běžných těhotenských vyšetření (měření pánevních rozměrů, měření tělesné výšky, měření váhového přírůstku, zjištění krevní skupiny, zjištění cukru a bílkoviny v moči, měření krevního tlaku, provedení ultrazvuku, kontrola srdeční akce plodu (CTG)). Zjišťovala jsem, kolik z těchto osmi vyšetření respondentky znaly. Znalost 0 nebo 1 vyšetření neuvedla žádná respondentka. 29

1 (1 %) z respondentek znala pouze 2 z uvedených vyšetřovacíxh metod. 3 vyšetřovací metody znaly 3 (4 %) respondentky. 13 (16 %) respondentek znalo 4 vyšetření. Dalších 13 (16 %) respondentek uvedlo, že sná 5 vyšetřovacíxh metod z osmi uvedených. 19 (24 %) respondentek znalo 6 vyšetřovacích metod. 20 (25 %) respondentek, tedy největší počet, odpovědělo, že zná 7 z 8 uvedených vyšetření. 8 vyšetřovacích metod znalo 11 (14 %) respondentek. Otázka č. 4: Kde jste se o nich dozvěděla? Od zdravotnického personálu. Tabulka 4: Vyhodnocení otázky č. 4 Absolutní četnost Relativní četnost 43 54% Od rodinných příslušníků a přátel. 12 15% Z knih a časopisů. 5 6% Z internetu. 14 18% Na kurzech pro těhotné. 6 8% Σ 80 100% Zdroj informací o těhotenských vyšetřeních 18% 6% 8% 54% Od zdravotnického personálu. Od rodinných příslušníků a přátel. Z knih a časopisů. Z internetu. 15% Na kurzech pro těhotné. Graf 4: Vyhodnocení otázky č. 4 V otázce č. 4 jsem se tázala, z jakých zdrojů se respondentky dozvěděly o vyšetřovacích metodách zaškrtnutých v otázce č. 3. Nejvíce respondentek - 43 (54 %) uvedlo jako 30

zdroj informací zdravotnický personál. Pro 12 (15 %) respondentek byla zdrojem informací rodina nebo přátelé. Pro 5 (6 %) respondentek byly zdrojem informací knihy nebo časopisy. 14 (18 %) respondentek se dozvědělo informace z internetu. Na kurzech pro těhotné se informace dozvědělo 6 (8 %) respondentek. Otázka č. 5: Byla jste informována, za jakým účelem Vám byl během těhotenství pravidelně měřen tlak a prováděn rozbor moči? Ano, byla jsem informována, že je to nutné. Ano, byla jsem informována, že je to nutné z důvodu eventuelního včasného zjištění onemocnění preeklampsie. Tabulka 5: Vyhodnocení otázky č. 5 Absolutní četnost Relativní četnost 33 41% 22 28% Ne, nebyla jsem o tom informována. 25 31% Σ 80 100% Informovanost o účelu měření tlaku a rozboru moči Ano, byla jsem informována, že je to nutné. 31% 28% 41% Ano, byla jsem informována, že je to nutné z důvodu eventuelního včasného zjištění onemocnění preeklampsie. Ne, nebyla jsem o tom informována. Graf 5: Vyhodnocení otázky č. 5 V páté otázce jsem zkoumala, zda respondentky vědí, za jakým účelem se v těhotenství pravidelně měří tlak a provádí se rozbor moči. 33 (41 %) respondentek uvedlo, že byly 31

pouze informovány, že je to nutné, ale nebyl jim sdělen účel. 22 (28 %) respondentek odpovědělo, že dostaly informaci i o účelu těchto vyšetření. 25 (31 %) respondentek nebylo informováno vůbec. Otázka č. 6: Prodělala jste orálněglukózový toleranční test? Tabulka 6: Vyhodnocení otázky č. 6 Absolutní četnost Relativní četnost Ano. 75 94% Ne. 5 6% Σ 80 100% Provedení OGTT 6% Ano. Ne. 94% Graf 6: Vyhodnocení otázky č. 6 V otázce č. 6 jsem se tázala, zda byl u těhotné proveden test glukózové tolerance. 75 (94 %) respondentek uvedlo, že test jim byl proveden. Zbylých 5 (6 %) respondentek neabsolvovalo toto vyšetření. 32

Otázka č. 7: byla jste informována zdravotnickým personálem, za jakých podmínek je orálněglukózový toleranční test povinný? Tabulka 7: Vyhodnocení otázky č. 7 Absolutní četnost Relativní četnost Ano, byla jsem informována, že tento test není povinný, ale nebylo mi sděleno, za jakých podmínek. Ano, byla jsem informována, že tento test není povinný a bylo mi sděleno za jakých podmínek. 8 10% 9 11% Ne, nebyla jsem o povinnosti tohoto testu 63 79% informována. Σ 80 100% Informovanost o povinnosti provedení OGTT 79% 10% 11% Ano, byla jsem informována, že tento test není povinný, ale nebylo mi sděleno, za jakých podmínek. Ano, byla jsem informována, že tento test není povinný a bylo mi sděleno za jakých podmínek. Ne, nebyla jsem o povinnosti tohoto testu informována. Graf 7: Vyhodnocení otázky č. 7 V 7. otázce jsem zjišťovala, zda byly respondentky informovány o povinnosti provedení glukózového tolerančního testu. 8 (10 %) respondentek bylo informováno, že tento test 33

není vždy povinný. 9 (11 %) respondentek dostalo informaci, za jakých podmínek tento test není povinný. 63 (79 %) respondentek uvedlo, že nebyly o povinnosti toho testu informovány vůbec. Otázka č. 8: Znáte účel vyšetření Triple Test? Tabulka 8: Vyhodnocení otázky č. 8 Absolutní četnost Relativní četnost Ano. 58 73% Ne. 22 28% Σ 80 100% Znalost účelu Tiple testu 28% Ano. Ne. 73% Graf 8: Vyhodnocení otázky č. 8 V této otázce jsem se tázala, zda respondentky znají účel vyšetření Triple test. Účel testu znalo 58 (73 %) respondentek. Zbylých 22 (28 %) respondentek účel vyšetření neznalo. 34

Otázka č. 9: Které informace Vám poskytl zdravotnický personál o Triple testu? Byla jsem informována, že mi bude test proveden. Tabulka 9: Vyhodnocení otázky č. 9 Absolutní četnost Relativní četnost 19 24% Byla jsem informována, že mi bude test proveden a za jakým účelem se test 52 65% provádí. Nebyla jsem informována. 9 11% Σ 80 100% Informace o Triple testu získané od zdravotnického personálu 11% 24% Byla jsem informována, že mi bude test proveden. 65% Byla jsem informována, že mi bude test proveden a za jakým účelem se test provádí. Nebyla jsem informována. Graf 9: Vyhodnocení otázky č. 9 V otázce č. 9 jsem zkoumala, jaké informace ohledně Triple testu respondentky získaly od zdravotnického personálu. 19 (24 %) respondentek odpovědělo, že byly pouze informovány, že jim test bude proveden. 52 (65 %) respondentek bylo informováno i o účelu tohoto vyšetření. 9 (11 %) respondentek nebylo o tomto testu informováno. 35

Otázka č. 10: Věděla jste o možnosti dřívějšího provedení testu na vrozené vývojové vady s předstihem cca 4 týdnů? Tabulka 10: Vyhodnocení otázky č. 10 Ano, informoval mě zdravotnický personál. Ano, informaci jsem získala z jiných zdrojů (internet, knihy, rodina, apod.). Absolutní četnost Relativní četnost 39 49% 10 13% Ne, tuto informaci jsem nedostala. 31 39% Σ 80 100% Informovanost o možnosti nadstandardního testu na vrozené vývojové vady Ano, informoval mě zdravotnický personál. 39% 13% 49% Ano, informaci jsem získala z jiných zdrojů (internet, knihy, rodina, apod.). Ne, tuto informaci jsem nedostala. Graf 10: Vyhodnocení otázky č. 10 Pomocí otázky č. 10 jsem zjišťovala, které respondentky věděly o možnosti dřívějšího provedení testu na vrozené vývojové vady a odkud tuto informaci získaly. O možnosti provedení nadstandardního testu se od zdravotnického personálu dozvědělo 39 (49 %) respondentek. 10 (13 %) z jiných zdrojů a zbylých 31 (39 %) respondentek o této možnosti nevědělo. 36