Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Rostlinné objekty s architektonickým charakterem a jejich uplatnění v exteriéru Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Martínek, Ph.D. Vypracovala: Pavlína Franková Lednice 2006

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav biotechniky zeleně Zahradnická fakulta 2004/2005 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitelka Bakalářský studijní program Obor Pavlína Franková Zahradní a krajinářská architektura Management zahradních a krajinářských úprav Název tématu: Rostlinné "objekty" s architektonickým charakterem a jejich uplatnění v exteriéru. Zásady pro vypracování: 1. Shromážděte a prostudujte literaturu zabývající se tématem rostlinných objektů a jejich uplatnění v zahradní tvorbě. 2. Vytvořte literární rešerši na dané téma a soustřeďte se především na historická východiska tvorby těchto objektů a soudobé trendy. Vytvořte kategorizaci objektů, dokumentujte jednotlivé kategorie příklady (fotodokumetace, vlastní kresba případně obrázky převzaté z prostudovaných publikací). 3. Vypracujte vlastní návrh rostlinného objektu. 2

Rozsah práce: 50 -- 60 stran textu. Rozsah obrazové přílohy a vlastní návrh vyplyne z konzultací v průběhu zpracovávání bakalářské práce. Seznam odborné literatury: KALBERER, Marcel -- REMANN, Micky. Das Weidnbaubuch. 2.vyd. Arau: AT Verlag, 2000. 128 s. 1. ISBN 3--85502--649--1 MEYER, Franz -- RIES, Friedrich. Die Gartenkunst in Wort und Bild. Reprint. Leipzig: Carl Scholtze, 2. 1904. 484 s. ISBN 3--8262--0701--7 Datum zadání bakalářské práce: listopad 2003 Datum odevzdání bakalářské práce: červenec 2005 Pavlína Franková řešitelka bakalářské práce Ing. Jiří Martínek, Ph.D. vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc. vedoucí ústavu doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. děkan ZF MZLU v Brně 3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rostlinné objekty s architektonickým charakterem a jejich uplatnění v exteriéru vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, 24. 7. 2006. Pavlína Franková PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěla především poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Jiřímu Martínkovi, Ph.D. za ochotnou pomoc, přínosné podněty a jeho vždy vstřícný přístup při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat za poskytnutí důležitých podkladů a rad Pavlu Sukovi z firmy Kejha Suk v Praze, Ing. Přemyslu Krejčiříkovi Ph.D., Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D. Zároveň děkuji Všem, kteří mi po celý čas ochotně pomáhali. 4

OBSAH ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE...2 1 ÚVOD... 6 2 CÍL PRÁCE... 8 3 SOUČASNÝ STAV...9 3.1 Historie stříhaných objektů...9 3.1.1 Starověká zahrada... 9 3.1.2 Středověká zahrada... 9 3.1.3 Renesanční zahrada... 10 3.1.4 Barokní zahrada...11 3.1.5 Přírodně krajinářský park... 12 3.2 Rostlinné objekty vývoj, použití a příklady...12 3.2.1 Arthur Wiechula...14 3.2.2 Friedrich Herr... 15 3.2.3 Marcel Kalberer... 15 3.3 Sortiment používaný pro výsadbu dlouhodobých objektů...16 3.4 Sortiment používaný ke stavbám objektů z prutů...18 3.4.1 Rod Salix sp.... 18 3.4.1.1 Stromy...19 3.4.1.2 Keře...20 3.4.2 Rod Coryllus sp.... 21 3.4.2.1 Stromy...21 3.4.2.2 Keře...22 3.5 Vrbové stavby...22 3.5.1 Fakta mluvící pro i proti...23 3.5.2 Nároky na pěstování...23 3.5.3 Doba přípravy a výsadby...24 3.5.4 Stavební postup a technika vázání... 25 3.5.5 Následná péče...26 3.5.6 Technické vybavení...26 3.5.7 Realizace a její úskalí...27 3.5.8 Příklady... 28 3.6 Ekologické souvislosti...29 3.6.1 Biologické souvislosti...31 3.7 Význam vrby v lidské společnosti...31 4 SOUHRN SOUČASNÉHO STAVU...33 5 ZÁVĚR...34 6 SOUHRN, RESUME...35 5

7 POUŽITÉ ZDROJE...36 7.1 Literatura...36 7.2 Osoby...38 7.3 Navštívená místa...38 8 SEZNAM PŘÍLOH...39 1 ÚVOD V posledních letech se stále více hovoří o globálním oteplování a rostoucím znečištění planety. Lidé si uvědomují nutnost změny hospodaření a začíná se ve velké míře uplatňovat ekologické myšlení. S tímto názorovým posunem došlo ke změně vnímání stavebních materiálů. Příroda poskytuje jednoduchý a ověřený způsob koloběhu látek a jeho následného využití. S rozvojem kultury bydlení přichází příroda stále blíže k sídlům, ať se jedná o prostředí přírodní, nebo záměrně vytvořené člověkem. Dnešní doba svázaná železem, betonem a sklem vyžaduje přírodu za oknem, neboť právě ta umožňuje plné využívání funkčních stylů. Lidé často vyhledávají zelené koutky ve výškových budovách, veřejné parky ve velkoměstech a pokud nejsou, vyžadují je. Nejvíce pozornosti věnují vlastním domovům. Zahrada je vnímána jako nezbytná součást. Často bývá centrem rodinného života, místem odpočinku, ale i zdrojem potravy. Proto není divu, že mnozí dávají přednost přírodním stavbám, před chladným betonem nebo železem. Materiálem používaným na stavby nemusí být pouze kámen nebo dřevo z mrtvých stromů. Stavba může být zcela živá, ekologická a esteticky přínosná. Mluvíme o stavbách z živých rostlých stromů. Tyto stavby však vyžadují zkušenosti a notnou dávku trpělivosti. Výsadba je náročná, zdlouhavá a první výsledky se dostaví po mnoha letech. Je také potřeba o takovou výsadbu neustále pečovat a usměrňovat její růst. Jednodušší variantou je stavění z uřezaných prutů. Podle záměru založení se dají použít dřeviny, které nejsou náročné na pěstování a tolerantní vůči různým zátěžím. Nejlépe se pro tento způsob pěstování hodí druhy z rodu Salix sp. (vrba). Vrba je velmi vitální a jako stavební materiál použitelný mnohými způsoby. Takto může esteticky působit nejenom v soukromých zahradách, ale výrazně zapůsobí také v urbanizovaných městech a na velkých sídlištích, kde do jisté míry plní funkci zahrady. Je proto žádoucí, aby se o tomto tématu často hovořilo. Pokud bude naší snahou prosazovat vrbové stavbičky do veřejných prostor, lidé je začnou chápat jako součást 6

prostředí. Přestanou být avantgardou. Veřejnost si uvědomí jejich krásu, užitečnost a dávnou minulost. V takovém případě se nikdo nebude ostýchat postavit si svoji vrbovou garáž nebo altán. Společně tak můžeme přispět ke zlepšení životního prostředí a okolí lidských obydlí. Velkým kladem stavění z vrb zůstává, že pro jejich realizaci nepotřebujete složité plány a stavební architekty. V podstatě si vystačíte sami a můžete zapojit celou rodinu. Ani investice do stavby nejsou velké, což by mohlo také sehrát významnou roli. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je přiblížit pojem rostlinný objekt, respektive rostlinné stavby. Zavést diskusi na toto téma do akademických kruhů, ale prioritou práce je seznámit zejména širokou veřejnost s rostlinnými stavbami, které se v západní Evropě stávají běžnou součástí krajiny. Zamyslet se nad historickým vývojem stříhané zeleně všeobecně a navázat na vzestup vrbových staveb. Práce sama se zaměřuje hlavně na objekty stavěné z řezaných prutů, což je relativně jednoduchý a rozšířený způsob stavění. V souvislosti s vrbovými stavbami prozkoumat zkušenosti ze zahraničí a aplikovat na podmínky České republiky. Rozebrat technické náležitosti samotného stavění, stejně tak fyziologické vlastnosti vrbových prutů. Objasnit problémy s následnou péčí a teoreticky stanovit potenciální využití. Pokusit se stanovit kvalitu staveb a jejich životnost. Dále se zamyslet nad ekologickými vlastnostmi vrbových staveb a jejich kladným přínosem pro moderní bydlení. 8

3 SOUČASNÝ STAV 3.1 HISTORIE STŘÍHANÝCH OBJEKTŮ Již od počátku tvorby lidských obydlí, pociťovali jejich obyvatelé jistou estetickou nedokonalost. Tvořily si kolem svého domova krásno. Zpočátku byly tyto formy nestejnocenné a divoké. Lidé zpočátku používali spíše botanické formy a jejich intenzivní šlechtění začalo v 17.století (KUŤKOVÁ, 2005). 3.1.1 STAROVĚKÁ ZAHRADA KŘESADLOVÁ (2003) se zmiňuje o stříhaných dřevinách doprovázející lidská obydlí. Tyto byly upravovány řezem zřejmě od počátku jejich vědomého pěstování. Pravděpodobně první tvarované dřeviny jsou doloženy na vyobrazení jednoduchých pergol ze starého Egypta. KALBERER et. STEINER (2000) se domnívá, že v bájném městě Atlantis vypadalo sídliště jako zahrada, kde byly dřeviny drženy v přísně geometricky stříhaných formách. Stříhané dřeviny dokládá i JELLICOE (2002), když hovoří o malých i stříhaných stromech patrných na plánech zahrady v Thébách, založené za vlády XVIII. Dynastie (Tabule 1, obr.1). Dřeviny se řezaly zvláště z důvodu větší úrodnosti. Estetické možnosti řezu dřevin začali plně využívat Řekové a Římané (KŘESADLOVÁ, 2003). Krajina v Řecku je plná kopců, hor a ostrovů, takže osamocené pláně mají vlastní genius loci (JELLICOE, 2002). PETRŮ (2003) poukazuje, že s termínem ars topiaria se setkáváme již ve starém Římě, kde se řez topiarů rozvinul doslova v umělecké zahradnictví. Patrné je to na zahradě Villy Laurentianovy (Tabule 1, obr.2), kde jsou aleje obklopené stříhanými ploty a uprostřed zahrady se rozkládá ornamentální zahrada (JELLICOE, 2002). 3.1.2 STŘEDOVĚKÁ ZAHRADA Zahrady se daly pozorovat ve dvou případech. Jednak klášterní zahrady a potom malé uzavřené hradní zahrady. V obou případech byly zakládány na relativně omezených plochách (JELLICOE, 2002). Měla-li se v takovém prostoru uplatnit dřevina nebo bylina, musel být její růst soustavně omezován (KŘESADLOVÁ, 2003). Solitérní stromy (zpravidla ovocné) měly jednotlivá patra vplétána do konstrukcí, hojně se vysazovaly nádoby se dřevinami nebo doplňovaly loubí. PETRŮ (2003) uvádí, že styl práce se dřevinami ars topiaria se v období románského a gotického slohu příliš 9

neužíval, ale zcela zřejmě také nevymizel. Začal se prosazovat v Anglii po uvolnění křesťanských dogmat, kdy se pro domácí zahrady stala stříhaná zeleň znovu objeveným prvkem (Tabule 2, obr.3, 4) (JELLICOE, 2002). Nezbytnou součástí zahrad se stala loubí s popínavými růžemi a vinnou révou (KŘESADLOVÁ, 2003). Skot James Hall se na základě svých výzkumů snažil dokázat, že gotické kamenné katedrály měly svůj původ v živých konstrukcí ze svazků prutů a kamenné stavby je následovaly (KALBERER et.remann, 2000). 3.1.3 RENESANČNÍ ZAHRADA Nové názory a vnímání světa přinesly nové využití rostlin. Renesance hledala inspiraci v antice. Praktické důvody tvarování dřevin byly doplněny ideálem harmonie krásy a užitku. Později se začaly více zohledňovat estetické důvody řezu (KŘESADLOVÁ, 2003). Italské zahrady jako základ používaly stálezelené dřeviny, kameny a vodu, materiály spíše trvalého charakteru (JELLICOE, 2002). V dramatických zahradách, často zakládaných ve svahu, bylo ars topiaria podřizováno vkusu doby a rozměru zahrad. Doplňovaly stavební prvky, jež tvořily kostru zahrad. Tvarované živé ploty rozdělovaly zahradu na pravidelná pole, sloužily jako clona neatraktivních partií a vymezovaly samotné záhony (KŘESADLOVÁ, 2003). PETRŮ (2003) odvozuje základní použití plůtků mezi záhony, stěny vymezující parter, loubí a tichá zákoutí s lavičkami nebo zcela tajné giardino segreto pro meditaci s kamenným stolkem a sedátkem. Zahrady také zahrnovaly čtvercové partery, stříhané keře, tmavé cypřiše a lesklé vavříny, voda tryskala z fontán. Vegetace plní funkci dekorativní, jako stříhané labyrinty, buxusové a tisové vzory, ale i funkci prostorotvornou, pomocí koridorů u cest (DOKOUPIL, 1957). JELLICOE (2002) zároveň hovoří o přesných detailech, modelacích uvnitř zahrad a úzkém propojení zahrady s okolní krajinou, jež dokládá na vrcholném díle italské renesance Villy d Este v Tivoli autora Pirra Ligoria (Tabule 3, obr.5), kde jsou dobře patrná stříhaná bludiště, čtvercové partery nebo proutěné loubí v centrální části zahrady. Ve Francii vznikaly větší zahradní komplexy až při přestavbě královských zámků. Zahrada byla bez přímého vztahu k obydlí a bez jasného architektonického spojení s domem, to je dobře patrné na sídle Ludvíka XII. v Blois (Tabule 3, obr.6) (DOKOUPIL, 1957). V mnohých francouzských zahradách jsou vidět rozličnosti tvarované ze dřeva jako stoličky, lavice, přístřešky, pyramidy, sloupy, lidské postavy a dokonce různá zvířata (PETRŮ et. SERRES, 2003). KŘESADLOVÁ (2003) doplňuje, že v blízkosti budovy byl vysazován zajímavý ornament. V Anglii to byl oblíbený uzlový záhon (z ang. 10

Knotenbeet). Byl vysazován z různých dřevin do složitě spletených plůtků. Takto byl efektní i v zimních měsících. Objevují se přízemní arkády po obvodu zahrad tvarované z dřevin nebo z dřevěných konstrukcí porostlých popínavými rostlinami (KŘESADLOVÁ, 2003). Různé použití tvarovaných dřevin nacházíme také v dalších evropských zahradách. V rakouském Hellbrunnu je zahrada s rozsáhlými partery a bludišti (Tabule 4, obr.7), německý Heidelberg potom přináší krom jiného splétaná proutěná loubí (Tabule 4, obr.8) (JELLICOE, 2002). Podpůrné konstrukce byly svazovány z prutů vrb, lísek nebo ze slabých dřevěných latí. Toto umění si nejlépe osvojili Holanďané v době manýrismu. Solitérní dřeviny, sloupovitých, kuželovitých a kulovitých tvarů, měly své využití jako akcent rohů a obvodů záhonů, středy parterů a bludišť, které nedosahovaly nad lidskou výšku (KŘESADLOVÁ, 2003). 3.1.4 BAROKNÍ ZAHRADA PETRŮ (2003) se zmiňuje, že móda figurálně tvarovaných dřevin trvala celé 17. století. KŘESADLOVÁ (2003) popisuje další rozvoj italského dynamického směru v období baroka. Zahrady se staly teatrální, dramatické, často až nevkusné (JELLICOE, 2002). Voda nabývá úlohy dynamického pohybu i akustického vjemu (DOKOUPIL, 1957). Funkce tvarované zeleně zůstává, jen jsou vytvářeny nové rozličné až fantastické tvary odpovídající módě (PETRŮ, 2003). Ne zřídka se zeleň prezentuje ve formě stavebních tvarů. Principy budování zahrad jsou silně zažité, a proto zahrady z období vyspělého baroka mají stejnou formu jako z období vrcholného baroka (Tabule 5, obr.9) (DOKOUPIL, 1957). Ve Francii se začíná prosazovat nový styl. Klasicismus vychází z antických ideálů harmonie, čistoty a vyváženosti. Panovník vytváří dokonalou kulisu absolutní moci jednotlivce (KŘESADLOVÁ, 2003). Revoluci zahradní tvorby začíná André Le Nôtre, jehož inspiruje organizovanost vesmíru (JELLICOE, 2002). Umístění budovy na vyvýšeném místě umožňuje rozhled po celé kompozici. Perspektiva hlavní osy je umocněna přísným ohraničením, protíná celou kompozici a končí v nekonečnu. Tvarovaná zeleň doslova vytváří zelené masy, jež se uplatňují v horizontále i vertikále. Používání ars topiaria se uplatnilo jako jedna ze složek zahradního umění, hlavně v podání André Le Nôtrea (PETRŮ, 2003). V zahradách paláce Versailles se skulptury stříhaly z habrů, často se udržovaly vysoké stříhané stěny nebo jiné ploty a bludiště, jak je vidět na sídle Ludvíka XIII. (Tabule 6,orb.11). Z původního otcova sídla vybudoval Ludvík XIV. rozsáhlé zahrady (Tabule 6,obr.12) (JELLICOE, 2002). V ploše francouzských zahrad vytváří tvarovaná zeleň jednotlivé typy parterů: Parterre de broderie nízké buxusové plůtky na podkladu 11

různobarevných písků, Parterre de piéces pour des fleures květinové záhony lemované buxusovými plůtky a pískovými cestami a Parterre d orangerie místo letnění palem nebo Tapis vert travnatá plocha, doplněná solitérními stříhanými dřevinami. Dlouhé aleje měly tvarované koruny do kubických tvarů, případně větve splétány do loubí. Také se používají palisade živé ploty a stěny. Živé ploty byly tvarovány do podob rozmanitých kolonád, arkád, loubí, zahradních chodeb, okenních galerií a altánů. Stěny potom tvořily zahradní divadla a labyrinty stříhané nad výšku člověka (KŘESADLOVÁ, 2003). Také Anglické klasicistní zahrady nezůstaly pozadu. Vyznačovaly se množstvím tvarovaných dřevin i topiarů, často bizardních podob (KŘESADLOVÁ, 2003). Reprezentativní zahradou působící obdobně jako Versailles, měl být Hampton Court (Tabule 5,obr.10), zahrada se šarmantními detaily a parkem ležícím za Londýnem (JELLICOE, 2002). Pozoruhodné je využití barevnosti, působení temných barev tisů přes svěží zelenou až po jasně žlutou (PETRŮ, 2003). 3.1.5 PŘÍRODNĚ KRAJINÁŘSKÝ PARK Anglický trend začal odmítat pravidelnou kompozici zahrad a dal vzniknout přírodně krajinářským parkům. Tvarovaná zeleň nejprve ustoupila za zdi kuchyňských zahrad. Později se na parter v blízkosti budov vrátily brodérie, až nakonec v 19. století se do zahrad vrací tvarovaná zeleň (KŘESADLOVÁ, 2003). Podobným vývojem prošly mnohé pravidelné evropské zahrady. Mnohé přírodně krajinářské úpravy neovlivnily blízkosti budov. Zde zůstaly zachovány stříhané brodérie (KŘESADLOVÁ, 2003). V našich zemích se běžně ars topiaria nevyskytuje, ale na konci baroka bylo zřejmě oblíbené (PETRŮ, 2003). 3.2 ROSTLINNÉ OBJEKTY VÝVOJ, POUŽITÍ A PŘÍKLADY Prví známou živou stavbu v novověku uskutečnil Skot James Hall (Tabule 7,obr.13). V roce 1786 vypěstoval kostel z vrb. Ve Francii prosazoval zelenou katedrálu utopista Grandville. Jeho návrh z roku 1844 zůstal pouze ve formě kreslené studie. V Bruselu tvořil Victor Hortas díla ze dřeva a popínavých rostlin, americký umělec John Krubsak se roku 1906 proslavil rostoucím nábytkem (Tabule 7,obr.14). Vysazené pruty tvaroval do požadované formy a vypěstoval živé nohy třeba u židlí a stolů. Další Američan Axel Erlandson začal v Turlacku, Kalifornie, od roku 1919 experimentovat se srůstáním stromů (Tabule 8, obr.15). Tyto bizardní stromové skulptury tvoří od roku 1947 Tree Circus (Tabule 8,obr.16, 17 a 18) oblíbené turistické místo (KALBERER 12

et.remann, 2000). Dnes zde rostou staletí velikáni (KIRSCH, 2003). V současnosti působí v USA Richard Reames. V roce 1982 zřídil ve Williams (Oregon) arboristické studio Arborsculpture Garden Tour Starst (Tabule 9, obr 19, 20, 21, 22) a nadále propaguje živé stavby na různých konferencích a přednáší na univerzitách. Nechává vyrůstat stromy v nábytek a povyšuje jejich architekturu v umění (ARBORSMITH STUDIOS, 2006). S nástupem moderny se architektura od přírody odchýlila. Německý proud v čele s Adolfem Loosem a Wassilm Luckhardem diktoval architekturu skleněných paláců, krystalickou horskou architekturu a organické až fantastické architektonizující prvky. Smíření architektury s přírodou a stmelení jejich forem ještě nenastalo. Oživit biologické umění stromu se pokusil ve dvacátých letech Artur Wiechula ve své knize Wachsende Häuser aus lebenden Bäumen entstehend. Jeho kniha je plná precizních kreseb (Tabule 10, obr.23, 24) od obytných domů, přes školy až po továrny, ovšem jeho ideje se nesetkaly s velkým ohlasem (KALBERER et.remann, 2000). Od roku 1925 začal po celém Německu stavět vrbové stavby. Umožnila to hlavně zakázka od Říšských drah na větrolamy a sněhové zábrany. Ale díky velkému počtu staveb na různých místech nebyl schopen zajistit dostatečnou péči a proto se žádné nezachovaly (KIRSCH, 2003). Roku 1958 vídeňský malíř Friedensreich Hundertwasser demonstroval ve svém shnilém manifestu (z něm. Verschimmelungsmanifest) potřebu živé architektury. V sedmdesátých letech zakládá Rudolf Doernach projekt Biotekt zabývající se přírodní architekturou. Později založil ve Schwarzwaldu modelový park Bioversity, ze kterého vzešly cenné podněty a zkušenosti pro biologickou budoucnost stavění. Rozhodující krok v konstrukcích náročnějších staveb nastal osvojením způsobu stavění rákosových staveb v Mezopotámii. Přenesením svazkové techniky (z něm. Mudhif Technik) na vrbové stavby vzniká roku 1998 velkolepé dílo Auerworld Palast, jehož postavení odstartovalo Rock n Roll architekturu. Díky stále častější debatě o ekologii a čistotě životního prostředí se podařilo rozšířit vrbové stavby z experimentálních polí Spinner do privátních a veřejných zahrad, na dětská hřiště a školní dvory (Tabule 11, obr 25, 26) (KALBERER et.remann, 2000). KIRSCH (2003) se dlouhodobě zabývá mapováním vývoje rostlinných staveb. Sleduje techniky stavění, ale i rostlinné druhy a charakter jejich růstu při vytváření rostlinných staveb. Dokládá, že pokud zamýšlíme stavbu trvalou a dlouhodobě sloužící, je třeba používat k tomuto účelu vhodné dřeviny. Ty by měly být zároveň dlouhověké a zároveň odolné vůči různým zásahům nejen člověka, ale i nepředvídatelným okolnostem. Jako vyhovující se potom ukazují dřeviny jako je Acer saccharinum L., Aacer platanoides L., Corylus colurna L., Fraxinus excelsior L., Tilia 13

cordata MILL., Carpinus betulus L., Fagus sylvatica L., Alnus glutinosa(l.) GAERTN., Ulmus minor MILL., Quercus rubra L. Tyto se potom musí sázet s dobře vyvinutými kořeny a kmínky. Takové stavění je velmi náročné na přípravu materiálu i na péči v průběhu růstu. Stavba sama zabere nejméně 6 10 let než dostane základní tvar a v následujících letech se musí stále formovat, než je docíleno požadované formy. Je ale veliká pravděpodobnost, že bude sloužit mnoha dalším generacím, pokud je zajištěna správná péče. V opačném případě vznikne mnohokmenný jedinec. SUK (2006) prosazuje snadnější variantu stavění z nařezaných prutů. Podle záměru používání se dají použít různé materiály, ale pokud je podstatou, aby vrbová stavba byla esteticky přínosná po několik let, je nutné používat pouze pruty z vrby. Vrba má schopnost obrazit a jako jediná bude vzhledově atraktivní po několik let. Pokud není stavební záměr dlouhodobý, postačí jako stavební materiál líska, popřípadě jakýkoliv jiný rostlinný materiál. KALBERER et.remann (2000) dodává, že již v roce 1972 vznikla systematika, která postupným rozšiřováním dnes vykazuje přes 100 variant živých staveb. Těmito kroky byl nastartován architektonický boom vrbových staveb a dnes podle posledních odhadů roste přes 10 000 živých vrbových staveb nejen v Německu a Švýcarsku, ale i ve zbytku světa. V České republice se trend vrbových staveb začíná prosazovat až v posledních letech. Jsou to jednak poměrně rozsáhlé realizace prováděné při obnově veřejné zeleně (Tabule 12, obr. 27, 28 a Tabule 13, obr. 29, 30), ale i skromnější stavby na dětských hřištích (Tabule 14, obr. 31, 32, 33), v městském parku (Tabule, obr. Stromovka) nebo základní využití známé z doby osídlení Kelty (Tabule 16, obr 36, 37, 38). VÝVOJ SVAZOVÁNÍ PRUTŮ A STROMŮ 3.2.1 ARTHUR WIECHULA Arthur Wiechula využíval při stavbách pouze růst a schopnost srůstu dřeva jednotlivých větví či kmenů u příbuzných druhů. Jako pomocný prvek dále prosazoval řízky a jejich schopnost aktivního růstu na podnoži. Větve do sebe vzájemně proplétal v oka a umožnil tak srůst (KIRSCH, 2003). Teoretické poznatky začal praktikovat na živých zábranách kolem železnice (Tabule 17, obr.39) a své zkušenosti aplikoval na rostoucí domy. Časem vznikla kniha plná nákresů živých domů i s přesnými detaily. Zabýval se stavbami nejen obytných domů a užitkových budov, ale i různých altánů, mostů, loubí a zdí. Jelikož si byl vědom potřebného času pro rostlinnou stavbu, přišel s originální myšlenkou školky s předpěstovanými díly (Tabule 17, obr.40, 41 pro budoucí dům. Nabídka školky zahrnovala střešní pilíře, schodištní rohy, nosné pilíře, 14

odtokové okapy, mostní pilíře, ale i dveře a okna v různých slohových provedeních. Díky volné jízdence od Říšských drah rozestavěl po celém Německu mnoho staveb, ale nedostatek času a financí mu nedovolily vzniklé práce dostatečně zabezpečit a řada plánovaných děl ani nevznikla. Konečnou pohromou pro zbývající stavby byla silná zima 1928/29, která poničila mnohé dřeviny. Proto je velmi těžké zmapovat díla patřící k práci Arthura Wiechuly (KIRSCH, 2003). 3.2.2 FRIEDRICH HERR Rostlinnými stavbami se zabýval také Friedrich Herr současník Wiechuly. Zpočátku měl i stejnou zakázku od Říšských drah, na ochranu tratí. Spíše se zabýval tvorbou ovocných stěn, popřípadě tvořil z Sorbus aucuparia L, Sorbus torminalis (L) CRANTZ, Cornus mas L, Prunus padus L, Betula subsp. nebo Salix subsp. Používal techniku mřížování prutů (Tabule 18, obr. 42). Při srůstání větví se nespoléhal pouze na přirozené procesy, ale pomáhal si dvouhlavými šrouby. Kmínky jimi zpevňoval v bodě křížení. Přesný rastr docílil pomocí železných X forem (Tabule18, obr. 43, 44), které měly uprostřed otvor pro aplikaci šroubu. Kmínky se vysadily a začaly formovat v dubnu. Často se stávalo, že v bodě spojení se kmínky lámaly, zvláště za silného větru. V červnu bylo možno pozorovat počátek srůstu, kdy se obnovila činnost cévních svazků a stěna se stala odolnější i vůči klimatickým projevům. Pro budování živých staveb používal stejný princip. Je potřeba zdůraznit, že taková stavba potřebuje 3x více času. Nejprve se musí vysadit nosné pilíře, které jsou teprve po 6 10 letech dostatečně pevné. Mezitím se vysázené stěny stále splétají, aby vytvořily jednotnou plochu. Zhruba po třech letech nastává problém, jak bezpečně zaplést výhony ve výšce kolem dvou metrů. Popsané kroky jsou ovšem v mnohých směrech nepřesné, takže stavba se podle návodu nedá zdárně uskutečnit. Také místa originálních výsadeb od Friedricha Herra nejsou zdokumentovány. Je známo pouze jedno místo v Bringhausenu, kde se zachovalo asi 100 m železničního plotu. Jeho stav je velmi špatný, většina jedinců je dávno odumřelých a zbývající živé dřeviny vytvořily nepřehledné houští. Běžný pozorovatel proto netuší, že jde o živou stavbu (KIRSCH, 2003). 3.2.3 MARCEL KALBERER Významným krokem, který umožnil jednodušší stavění přírodních staveb, bylo osvojení techniky stavění domů v Mezopotámii. Jde vlastně o svazování rákosových stébel do silnějších svazků. Dodnes se tímto způsobem staví domy, například v Iráku (Tabule 19, obr.45 V roce 1977 si této techniky stavění všiml Marcel Kalberer při 15

svých zahraničních cestách. V roce 1988 pak svazkovou techniku (z něm. Mudhif- Technik) použil při stavbě kryté haly. Stejně jako v Iráku jde o svazování. V tomto případě jsou svazovány vrbové pruty. Pruty jsou svazovány do silných sloupů, které jsou vždy po jednom proti sobě zasazeny do země tak, aby se nevyvrátily. Délka sloupu se odvíjí od zamýšlené šířky a výšky stavby. Každá dvojice sloupů je zasazena ve stejné vzdálenosti. Jejich počet se naopak odvíjí od zamýšlené délky. Protistojné sloupy se ohnou tak, aby se zhruba z 1 / 3 až 1 / 4 překrývaly a navzájem jsou svázány (Tabule 19, obr 46). Takto vzniklý oblouk se ještě uprostřed a na bocích (vždy o 45 níže) fixuje horizontálně položeným svazkem prutů. Vzniklá kostra stavby se začne vyplétat vrbovými pruty tak, aby vznikla plná stěna (Tabule 19, obr 47). Postupuje se podobně jako při tkaní látek. Na vnitřní stěny dokončené stavby se může připevnit fólie zabraňující vnikání vnějších faktorů jako sluneční záření, voda, vítr, popřípadě i dalších. Takto zřízená vrbová stavba bude brzo obrostlá novými výhony, pokud jsou ovšem použity čerstvě řezané pruty, které v zemi snadno zakoření. Po roce už bude stavba z dálky patrná jako vrbový háj. S dalšími stavbami se svazování prutů zdokonalovalo a Mudhif technika umožnila výstavbu vrbových staveb nových forem a tvarů. Staví se stavby, které mají v půdorysu tvar kruhu, hvězdy nebo geometricky neurčený tvar. Horizontálně nabývají podob kupolí a jehlanů v různých formách, ale i rozevřených sloupů a v neposlední řadě volné improvizace. Všechny tyto stavby mají stále stejný princip. Základním stavebním prvkem je vytvoření oblouku, který se může dále rozvíjet v nekonečných variacích (KALBERER et.remann, 2000). 3.3 SORTIMENT POUŽÍVANÝ PRO VÝSADBU DLOUHODOBÝCH OBJEKTŮ Hlavním tématem práce jsou přírodní stavby tvořené svazováním prutů z vrby, popřípadě z lísky. Pro inspiraci jsou uvedené druhy, které je možno použít pro výsadbu domů a jsou myšleny na delší dobu. Mnohdy je myšlena doba ve stovkách let. Nadále se ovšem tímto způsobem stavení přírodních staveb nebude práce zabývat. Pro zpracování následujících údajů byly použity zdroje HEJNÝ et. Slavík (1988), HEJNÝ et. Slavík (1990), HEJNÝ et. Slavík (1992), HEJNÝ et. Slavík (1997), HURYCH (2003) a KREJČIŘÍK (2003). Acer platanoides L. (ACERACEAE JUSS.) domácí. Výška: strom 20 30 m. Koruna: hustá, široce vejcovitá až kulovitá. Borka: mělce podélně brázditá. Letorosty: červenohnědé, lesklé; pupeny elipsoidní až vejcovité. Listy: 5 16

7laločné, protažené do nitky. Květy: v koncových chocholících, kvete před rašením. Plod: plochá nažka, křidélka svírají tupý úhel. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina solitér, alejový strom. Acer saccharinum L. (Aceraceae JUSS.) Severní Amerika. Výška: strom 30 m. Koruna: rozkladitá. Borka: mělce podélně brázditá. Letorosty: červenohnědé; pupeny vejcovité. Listy: 5-ti laločné, vykrojené do 2 / 3 čepele. Květy: jednopohlavné, ve svazečcích, kvete před rašením. Plod: plochá nažka, křidélka svírají úhel 90. Využití: sadovnicky pěstovaná dřevina solitér, alejový strom. Alnus glutinosa (L.) GAERTN. (Betulaceae S. F. GRAY) domácí. Výška: strom nebo keř 25 30 m. Koruna: řídká, podlouhle vejcovitá až jehlancovitá. Borka: brázditá, šupinatá nebo destičkovitá. Letorosty: lysé nebo roztroušeně pýřité, lepkavé. Listy: okrouhle vejčité, oboustranně zelené, v mládí lepkavé. Květy: dvoupohlavné jehnědy, ve svazečcích. Plod: plochá nažka. Využití: zalesňování degradovaných půd. Carpinus betulus L. (Carpinaceae (SPACH) KUPRIAN) domácí. Výška: strom 6-20 m. Koruna: kulovitá. Borka: hladká, šedobílá. Letorosty: pýřité, olysávající; pupeny kuželovité, špičaté. Listy: podlouhle vejčité, dvojitě pilovité. Květy: jednodomé jehnědy. Plod: malý oříšek. Využití: běžná lesní dřevina, zpevňování břehů a svahů, stříhané ploty a stěny. Fagus sylvatica L. (Fagaceae DUMORT.) domácí. Výška: strom 30 40 m. Koruna: kulovitá. Borka: hladká, stříbrnošedá. Letorosty: pýřité, olysávající; pupeny štíhle vřetenovité. Listy: eliptické až vejčité. Květy: jednodomé, samčí v paždí listů, samičí po 2 v číšce. Plod: trojboké nažky (bukvice). Využití: běžná lesní dřevina, solitér, stříhané ploty a stěny. Fraxinus excelsior L. (Oleaceae HOFFMANNS et. LINK) domácí. Výška: strom 30 40 m. Koruna: podlouhle vejcovitá. Borka: hladká, šedá. Letorosty: hladké, šedavé; pupeny vejcovité, černé, terminální výrazně velký. Listy: 3 7jařmé, podlouhlé až podlouhle vejčité. Květy: oboupohlavné laty. Plod: elipčitá nažka s křidélkem. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina, solitér. Quercus rubra L. - (Fagaceae DUMORT.) Severní Amerika. Výška: strom 25 30 m. Koruna: kulovitá. Borka: hladká, šedozelená, později rozpukaná. Letorosty: 17

lysé, hranaté, červenohnědé; pupeny zašpičatělé, červenohnědé. Listy: 4 5 párů laloků do ½ čepele, na podzim výrazně červeně barví. Květy: samčí jehnědy, samičí krátce stopkaté. Plod: vejcovité žaludy s hnědou číškou. Využití:v lesnictví jako meliorační dřevina, doplňková a výplňová dřevina. Tilia cordata MILL (Tiliaceae JUSS.) domácí. Výška: strom 20 30 m. Koruna: vejcovitá až kulovitá. Borka: hladká, později rozpukaná. Letorosty: lysé, svrchu červené, na spodu zelené; pupeny vejcovité. Listy: okrouhle srdčité, v úhlech žilek rezavě chloupkaté. Květy: ve vrcholících. Plod: jednopouzdrý oříšek. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina, solitér, alejový strom. Ulmus minor MILL (Ulmaceae MIRBEL) domácí. Výška: strom nebo nízký keř 0,5 30 m. Koruna: široce vejčitá. Borka: v mládí ± hladká, později rozpukaná. Letorosty: lysé nebo roztroušeně chlupaté; pupeny vejcovitě kuželovité. Listy: eliptické až téměř obvejčité. Květy: stažená vrcholičnatá květenství. Plod: křídlatá nažka. Využití: lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina, solitér, alejový strom. 3.4 SORTIMENT POUŽÍVANÝ KE STAVBÁM OBJEKTŮ Z PRUTŮ 3.4.1 ROD SALIX SP. Pro zpracování následujících údajů byly použity zdroje HEJNÝ et. Slavík (1990), HURYCH (2003) a KREJČIŘÍK (2003). Rod Salix sp. Salicaceae MIRBEL patří k nejrozšířenějším na Zemi. Nejvíce vrb je sice na severní polokouli, kde s výjimkou oblastí za polární hranicí dřevin obsadily všechny tři kontinenty, ale rostou i v Jižní Americe a v Africe (VĚTVIČKA, 2003). Habitus: dvoudomé opadavé keříky, keře i stromy, rychle rostoucí. Kořenový systém: mohutný, se zachovalým kůlovým kořenem. Pupeny: kryté 1 - (2) šupinami. Listy: střídavé, celistvé, většinou kopinaté nebo elipčité. Květy: dvoudomé, vzpřímené jehnědy v paždí listů. Plod: tobolka s ochmýřenými semeny, způsobující alergii. VĚTVIČKA (2003) zmiňuje, že jejich vzájemné rozlišení je často velmi obtížné, protože nejsou k dispozici všechny diakritické znaky (když vrby kvetou, tedy některé bez listů, a když jsou olistěné, jsou bez květů); navíc existuje mnoho skutečných i předpokládaných kříženců. Dřevo: měkké a lehké, větvě křehké. Odrůdy: tzv. smuteční 18

vrby - Salix alba Tristis a Salix x sepulcralis, barevné odrůdy - žlutá Salix alba Vittelina, oranžovočervená Salix alba Chemesina nebo purpurověčervená Salix daphnoides Reifweide, tyto kultivary je nutné každoročně stříhat, protože výrazně barevné jsou pouze roční výhony. Význam: krajinotvorný prvek, pionýrské dřeviny, medonosné. Použití: osazování vlhkých míst, zpevňování břehů vodních toků, nádrží a svahů, košíkářské využití. KALBERER et.remann (2000) uvádí vrbu jako ohebný, do každého směru bující, enormně plodný strom, nijak se nevzpírající zaplétání. 3.4.1.1 STROMY HURYCH (2003) zahrnuje mezi listnaté stromy tyto druhy: Salix alba L. domácí. Výška: strom, 25 m. Koruna: protáhle vejčitá. Borka: zpočátku hladká, později podélně brázditá. Letorosty: hnědozelené až hnědočervené, jemně přitiskle chlupaté; pupeny vejcovité, 3 5 mm. Listy: úzce kopinaté, krátce řapíkaté, rub bělavý až stříbřitě lesklý. Květy: válcovité jehnědy, samčí žluté, samičí zelenožluté, zároveň s listy. Plod: lysá tobolka. Odrůdy: Salix alba cv. Tristis ( syn. Salix alba var. vitellina pendula REHD žloutkově žluté výhony, jen samčí klon, listy brzy opadají.větvička (2003) poukazuje, že tato tzv. smuteční vrba byla objevena okolo r.1815 ve Francii. Další odrůdy: Salix alba Chermesina výhony jsou oranžové, koruna zaoblená, větve vystoupavé, husté; Salix alba Vitelina jasně žluté výhony. Salix matsudana KOIDZ. Tortuosa (syn. Salix babylonica (KREJČIŘÍK, 2003) nejasný původ. Výška: strom, 10 12 m. Koruna: vejčitě kulovitá. Borka: zpočátku hladká, později podélně brázditá. Letorosty: dlouze převislé, zelené, jemně chlupaté; pupeny vejcovité, 3 4 mm. Listy: čárkovitě kopinaté, krátce řapíkaté. Květy: válcovité jehnědy, samčí zelenožluté, zároveň s listy. Plod: lysá tobolka. Použití: solitéra, vazačské účely. Salix x erythroflexuosa RAG.. kříženec Salix alba L. x Salix matsudana KOIDZ., vyšlechtěný v Argentině. Výška: strom, 7 8 m. Koruna: kulovitá. Borka: hladká. Letorosty: překroucené, silně převisající, žlutooranžové; pupeny vejcovité 3 4 mm. Listy: čárkovitě kopinaté. Květy: válcovité jehnědy, samčí zelenožluté. Plod: lysá tobolka. Použití: solitéra. Salix fragilis L.. domácí. Výška: strom, 15 m. Koruna: řídká, rozkladitá, nízko zavětvená. Borka: hrubá, šedá, později podélně brázditá. Letorosty: lysé, 19

šedozelené, v uzlinách lámavé; pupeny lysé, černé, 4 6mm. Listy: kopinaté, na bázi široce klínovitý až zaoblený, žláznatý. Květy: válcovité jehnědy, samičí zelenožluté, před rašením. Plod: lysá tobolka. Použití: solitéra, doplňková dřevina, upevňování břehů.. Salix pentandra L. domácí. Výška: strom, 10 15 m. Koruna: řídká, vzpřímená. Borka: hladká, hnědošedá, podélně brázditá. Letorosty: lysé, lesklé, červenohnědé; pupeny 4 6 mm dlouhé. Listy: eliptické až podlouhlé, široké, zašpičatělé. Květy: válcovité jehnědy, vonící po medu, plném olistění. Plod: lysá tobolka, vytrvává přes zimu. Salix daphnoides VILL. domácí. Výška: strom, 10 12 m. Koruna: řídká. Borka: hladká, podélně rozpukaná. Letorosty: načervenalé, ojíněné; pupeny 3-4 mm dlouhé, špičaté. Listy: podlouhlé až podlouhle obkopinaté. Květy: elipsoidní jehnědy, vonící po medu, před rašením. Plod: lysá tobolka. KREJČIŘÍK (2003) dále uvádí: Salix elaeagnos SCOP. domácí. Výška: strom, 6 10 m. Borka: šedá, hladká. Letorosty: červenohnědé, chlupaté; pupeny 2 3 mm dlouhé. Listy: čárkovité, obkopinatý, rub modrobílý, okraje čepele podvinuté. Květy: úzce válcovité, zároveň s olistěním. Odrůdy: Angustifolia list 10 cm, výška jen 5 m. Použití: vlhká stanoviště. Salix rosmarinifolia L. domácí. Výška: keř až stromek, 0,5 1,0 m. Borka: šedá, hladká. Letorosty: tenké, chlupaté; pupeny 2,0 2,5 mm dlouhé. Listy: úzce kopinaté, hedvábně chlupaté. Květy: téměř kulovité, před rašením. 3.4.1.2 KEŘE Mezi keře řadí HURYCH (2003) tyto druhy: Salix caprea L. domácí. Výška: keř až stromek, 10 12 m. Koruna: košatá, hustá, nepravidelná. Borka: hladká, světle šedá, později podélně brázditá. Letorosty: řídce chlupaté, hnědozelené; pupeny vejcovité, lysé, 3 4 mm. Listy: eliptické, zašpičatělé, nepravidelně pilovité. Květy: elipsoidní, prodlužují se, kvete před rašením. Plod: lysá tobolka. Odrůdy: Salix caprea mas samčí rostlina Salix caprea Pendula. 20

Salix viminalis L. domácí. Výška: keř až stromek, 5 6 m. Koruna: košatá, hustá, nepravidelná. Borka: hladká, šedozelená, později podélně rozpukaná. Letorosty: špinavě světle zelené, jemně chlupaté; pupeny vejcovité, lysé, 3 4 mm. Listy: čárkovitě kopinaté, podvinuté, chlupaté podél žilek. Květy: podlouhle až válcovité, před rašením. Plod: lysá tobolka. Salix purpurea L. domácí. Výška: keř až stromek, 5 m. Koruna: košatá, hustá, nepravidelná. Borka: hladká, šedá. Letorosty: lysé, tenké, načervenalé; pupeny lysé, načervenalé 2 3 mm. Listy: obkopinaté, horní polovina pilovitá. Květy: jehnědy válcovité, před rašením. Plod: lysá tobolka. Odrůdy: Salix purpurea Gracilis - zakrslý, jemné větvičky a úzké listy; Salix purpurea Pendula plazivý a jako stromek převislý. Salix cinerea L. domácí. Výška: keř, 4 m. Koruna: ploše kulovitá. Borka: hladká, šedá. Letorosty: šedé, krátce chlupaté; pupeny 3 4 mm. Listy: podlouhle obvejčité až obkopinaté. Květy: jehnědy elipsoidní, před rašením. Plod: lysá tobolka. 3.4.2 ROD CORYLLUS SP. Pro zpracování následujících údajů byly použity zdroje HEJNÝ et. Slavík (1990), HURYCH (2003) a KREJČIŘÍK (2003). Rod Corylus sp. Corylaceae MIRBEL. Habitus: keře, vzácněji stromy. Pupeny: vejcovité, tupé. Listy: dvouřadé, jednoduché, palisty opadavé. Květy: jednopohlavné jehnědy, samčí se zakládají na podzim, samičí jsou v době květu uzavřené, vyčnívají pouze blizny. Plod: oříšek se zvonkovitým nebo trubkovitým obalem, ze tří listenců. 3.4.2.1 STROMY Mezi listnaté stromy řadí HURYCH (2003) tento druh: Corylus colurna L. domácí. Výška: strom, 20 m. Koruna: široce kuželovitá. Borka: tmavošedá, později šupinovitá. Letorosty: žláznatě chlupaté; pupeny vejcovité, špičaté. Listy: vejčitě okrouhlé, dvakrát pilované, dlouze řapíkaté. Květy: samčí jehnědy za květu až 0,12m dlouhé. Plod: oříšek, obaly široce zvonkovité, otevřené, k bázi laločnaté. Použití: vysazována v parcích a stromořadích. 21

3.4.2.2 KEŘE Mezi listnaté keře řadí HURYCH (2003) tyto druhy: Corylus avellana L. domácí. Výška: keř, 5 m. Koruna: kuželovitá. Borka: hnědošedá, hladká, s hnědými lenticelami. Letorosty: žláznatě chlupaté, později lysé; pupeny tupě vejcovité s brvitými šupinami. Listy: okrouhle obvejčité až obvejčité, nesouměrné. Květy: samčí jehnědy úzce válcovité. Plod: kulatý až vejčitý oříšek, po 1 5 ks, obal zvonkovitý, otevřený, nepravidelně rozdřípený v široké úkrojky. Odrůdy: Corylus avellana Contorta pokroucené větvičky; Corylus avellana Pendula převislá, štěpuje se na Corylus colurna L.; Corylus avellana Aurea - žlutolistá. Corylus maxima MILL. domácí. Výška: keř, 3 5 m. Koruna: kuželovitá. Borka: tmavošedá, později šupinovitá. Letorosty: žláznatě chlupaté; pupeny vejcovité, špičaté. Listy: okrouhlé až špičatě vejčité, dvakrát pilované. Květy: samčí jehnědy za květu až 0,9 m dlouhé. Plod: oříšek po1 6 ks, podlouhle vejcovité, obaly válcovité, v horní části zúžený, úkrojky celokrajné Odrůdy: Corylus maxima Purpurea - červenolistá. 3.5 VRBOVÉ STAVBY S nadsázkou by se dalo říci, že kolébkou vrbových staveb bylo Německo a jejich duchovním otcem se stal Marcel Kalberer. Faktem ale zůstává, že vrbové stavby v podobě s jakými se dnes celkem běžně setkáváme i v České republice, byly poprvé stavěny právě v Německu. Iniciátorem byl Marcel Kalberer, když v roce 1988 postavil se svou skupinou lidí první náročnou vrbovou stavbu. Byla to krytá hala, přesněji řečeno kryté stání pro auta. Neobvyklá stavba přitáhla patřičnou pozornost. Debaty vyústily ve zjištění, že podobnou stavbu z vrbových, potažmo z libovolných prutů, si může postavit každý. Nemusí to být podobně velké dílo jako je venkovní krytá hala, ale může to být docela malá zahradní stavba, sloužící třeba dětem na hraní (KALBERER et.remann, 2000). Marcel Kalberer apeluje na posluchače: Využijte svobodu sázení, co a jak se vám líbí. Pracujte s dětmi dohromady. Stavění z prutů by měl být svátek nebo hra, která dělá radost. Pozvěte přátele a spolužáky vašich dětí a udělejte si vrbovou party. Nachystejte pěkně prostřený stůl, nápoje dle libosti a hudbu pro dobrou zábavu. Udělejte si vrbový víkend a proměňte svou zahradu v kreativní stavební místo. 22

3.5.1 FAKTA MLUVÍCÍ PRO I PROTI KALBERER et.remann (2000) přináší několik pravdivých argumentů proč přemýšlet o vrbové stavbě a zároveň podává vysvětlení, proč zatím nedošlo ke všeobecnému uznání jejich předností a následnému rozvoji. Přírodní stavby jsou relativně laciné. Financování těchto staveb by nespadalo do finančních schémat bankovních institucí. Přírodní stavby se dají poměrně snadno postavit. Složité plány, které zpracovává odborná firma nejsou bezprostředně důležité. Práci statiků a architektů dokáže provést středně znalý laik. Přírodní stavby jsou nevyzpytatelné. Zřídka se chovají jako narýsovaný podklad, což by vedlo k pozdějším reklamacím skutečného stavu. Přírodní stavby jsou praktické. Jsou 100% biologicky recyklovatelné, mají průměrnou životnost 100 let, opotřebení je minimální a působí zároveň jako humus. Přírodní stavby jsou esteticky přínosné a v porovnání s architekturou železa, betonu a skla působí pozitivně na lidskou psychiku. Ekologické tendence jsou v poslední době hodně diskutovaným tématem a ekologie se dostává do popředí zájmu celého světa. 3.5.2 NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ KALBERER et.remann (2000) zkráceně říká, že je důležité vědět, že pro dobrý růst je zapotřebí hodně světla. Pod stromy neroste ani ta nejmenší vrbová chaloupka. Vysazování vrbové stavby v blízkosti jiných dřevin není příliš vhodné, protože rychle rostoucí vrba by jim mohla brzo konkurovat. Proto je důležité zvolit volné, otevřené místo. Stejně tak je důležité dobré odplevelení pozemku od trav a vytrvalých plevelů. To platí zejména pro menší dětské domky. Při ujímání prutů může počáteční konkurence způsobit špatné zakořenění nebo je znemožnit (SUK, 2006). Nezbytně důležitá je závlaha, hlavně po provedené výsadbě. Během prvních dvou týdnů je dobré zavlažovat každý den. V následném období je nutné závlahu přizpůsobit klimatickým podmínkám. Pokud není výrazné sucho, postačí během prvního léta zavlažovat každý týden, při horkých dnech i častěji. Nejběžnější chybou je 23

nedostatečné zavlažování v průběhu prvního léta. Ve druhém roce jsou kořeny dostatečně rozrostlé a až na extrémní sucho není závlaha potřeba. Půda by neměla být suchá a písčitá. Nejvhodnější jsou jílovité, vlhké půdy. Při dobrém zavlažování v prvních letech se může vrbám dařit i v sypkých, kamenitých a nejílovitých půdách (KALBERER et.remann, 2000). Pavel SUK (2006) přikládá několik názorných ukázek, kde bylo porušeno několik zásad. Jako hlavní problém vidí špatnou dobu řezu, opomenutí závlahy a očividný problém způsobují trávy a plevele (Tabule 20, obr. 48, 49). 3.5.3 DOBA PŘÍPRAVY A VÝSADBY Nejvhodnější dobou pro řezání prutů je leden nebo únor. Dřeviny jsou v dormaci a nehrozí předčasné vyrašení. Nařezané pruty se skladují v suché a tmavé dílně nebo garáži. Díky světlu a vlhku by předčasně vyrašily. Místnost musí být chladná, aby nevysychaly. Je možnost pruty skladovat ve venkovní vodě. Pruty se poté musí sázet velmi opatrně, protože kořeny zapuštěné ve vodě jsou křehké. Pruty se dají uskladnit také venku, přikryté plachtou a bez přístupu světla i vody. (KALBERER et.remann, 2000). Pruty takto připravené v zimě mají větší naději na ujmutí. Je to hlavně díky opoždění nástupu do vegetace, takže nově vysázené pruty mají více času na zakořenění (SUK, 2006). Mladé vrbové proty se dají vysazovat hned v listopadu nebo v prosinci, do doby něž zamrzne půda. Ráno uříznutý prut se co nejdříve zasadí na místo (KALBERER et.remann, 2000). Pavel SUK (2006) říká, že čerstvě uříznuté pruty by se měly zasadit okamžitě, jinak hrozí zaschnutí a prut se nemusí ujmout. Taky dočasné založení ve vodě nemusí zabránit zaschnutí. KALBERER et.remann (2000) dále uvádí, že jaro je optimální doba pro vysazování vrb, ale pokud to není časově možné, je možnost pruty vysazovat i v létě, je-li zajištěna dobrá zálivka. Největší pravděpodobnost dobrého ujmutí je, když jsou pruty vysazovány ještě před rašením (SUK, 2006). Při vlastním vybírání prutů je dobré vědět, že 10 až 20 mm tlusté a 1 2 m dlouhé výhony nejsou příliš vhodné nejsnadněji vyraší 30 70 mm tlusté a až 6 m dlouhé výhony, přesto jsou i tenké výhony vhodné k vyplétání třeba stěn. Pro stavbu malého zahradního domku o průměru 3 nebo 4 m postačí 5 m dlouhé pruty (BEŇOVÁ, 2005). Pavel SUK (2006) dodává, že nejvíce je vhodné 3 až 4-leté dřevo. Je dostatečně vyzrálé a současně stále pružné. Více vhodné pro používání při stavění jsou pruty z častěji řezaných vrb. Pruty jsou krásně rovné a velmi dobře se s nimi pracuje. Salix Caprea L. není příliš vhodná, protože je křehká a často se láme. Obecně se dá říct, že více vhodné jsou úzkolisté druhy oproti širokolistým druhům vrb. Jako stavební 24

materiál pro vrbové stavbičky ve Stromovce byla použita Salix viminalis L. a tak vznikly u Malé říčky dvě velká iglú, malé tepee a 7 m dlouhý tunel s malou křižovatkou (BEŇOVÁ, 2005). Množství potřebných prutů se liší podle velikosti stavby a jak potvrzuje KALBERER et.remann (2000) někdy může nastat problém. Pruty se dají sehnat ve vlastní zahradě, nebo v blízkém okolí. Nejdůležitějším zdrojem potom jsou staré vrbové háje. V Německu se o tyto vrby stará ochranný spolek. V České republice jsou tyto háje zpravidla soukromým majetkem nebo jsou součástí biokoridorů v USES, potažmo jsou zahrnuty do lesního fondu. Nicméně není žádný spolek, který by tyto vrbové háje zaštiťoval. Získání prutů z těchto hájů je na individuální domluvě s majitelem a pokud háj není záměr jeho podnikání, získání prutů by neměl být problém. 3.5.4 STAVEBNÍ POSTUP A TECHNIKA VÁZÁNÍ Před vlastním zahájením stavby je důležité celou prováděnou práci důkladně promyslet a stanovit si priority. Pro zdárný začátek je výhodné postavit model v měřítku 1: 20, který je názornější něž malba na papíře. Nejjednodušším a zároveň nejvíce ověřeným způsobem stavění vrbových staveb je použití svazkové techniky (Mudhif-Technik). Stavba se začíná velkým obloukem. Každý oblouk je zpravidla tvořen dvěma navzájem svázanými sloupy. Podle předpokládané zátěže se dají sloupy tvořené svázanými pruty zpevnit silnějšími klacky (KALBERER et.remann, 2000). Podle velikosti stavby se liší počet prutů ve svazku. Obecně se dá říci, že na průměrnou stavbu se svazuje 6 až 8 prutů. Pruty se musí dostatečně utáhnout a zpevnit. Toho je nejlépe dosaženo, pokud pruty položené na pracovních kozách jsou utaženy ve svorkách a následně zavázány lany (SUK, 2006). Pro stahování silnějších svazků se hodí moderní napínací řemeny (Tabule 21, obr 50). Přitom jsou v podélném směru dovazovány stále nové pruty tak, aby později nezapustily kořeny, ale vytvořily pevnou kostru a oporu pro kořenící pruty. Tímto způsobem se dá uvázat libovolně dlouhý svazek. Síla svazku závisí na rozpětí oblouku. U paty oblouku by měl být svazek 1/20, na vrcholu pak 1/50 rozpětí oblouku. Kvůli bezpečnosti provozu se dá u konstrukčně složitých staveb použít jistá obměna svazkové techniky. Základní kostra stavby je provedena ze železa nebo jiného kovu s antikorozním povrchem. Na tuto kostru jsou následně přivazovány menší svazky prutů vedle sebe tak, aby zakryly celou kostru (KALBERER et.remann, 2000). U základních staveb, typu iglú nebo tepee, postačí vysazování jednotlivých prutů do země. Tyto pruty tvoří základní kostru a ta je vypletena dalšími pruty. Vznikne plná, živá stěna (SUK, 2006). Nejlepším způsobem pro vyplétání prutů je, jsou li 25

pruty zasazeny šikmo do země ve tvaru písmene X. Vzdálenost jednotlivých prutů je mezi 0,1 0,15 m. Dále se pruty stejným způsobem kříží, aby vznikla pravidelná oka. (KALBERER et.remann, 2000). Ukotvení stavby do země není nijak náročné. Jako stabilizace postačí, je-li část prutového svazku zakopána do země. Hloubka výkopu pro ukotvení se mění podle výšky a šířky stavby. U jednoduchých staveb postačí zasunutí prutů do země, vyšší tepee se zakopávají 0,6 0,8 m hluboko (BEŇOVÁ, 2005). Pokud jde o složitější stavbu může být vrbový sloup zakopán do země 1,5 m nebo i daleko víc (Tabule 21, obr 51). Toto ovšem není doktrína, tudíž výše uvedené rady nejsou závazné a pokud jsou v rozporu se stavebním záměrem, je možno je libovolně upravit podle potřeby (SUK, 2006). Velkou výhodou je, že nepotřebujete žádné stavební povolení, jelikož stavba není stavební dílo a jako taková nespadá do dikce stavebních úřadů. Pokud z nějakého důvodu bude vyžadováno povolení stavby, k jeho vydání je spíše oprávněna Lesní správa, Úřad životního prostředí nebo Správa městské zeleně (KALBERER et.remann, 2000). 3.5.5 NÁSLEDNÁ PÉČE KALBERER (2000) dále dodává, že po předešlých faktech je nepravděpodobné dopustit se větších chyb při vysazování. Mladé pruty budou mít v prvním létě listy, druhým rokem budou mít 1 3 m dlouhé výhony mnoho výmladků a nové přírodní dílo bude pomalu získávat tvar. Ovšem vrby jsou velmi vitální a bez základní péče by byl pěstitelský záměr zmařen. Kdyby se nechaly volně růst za pět let bude z vrbové stavby velký strom s více kmeny. Pokud toto ovšem není pěstitelský záměr, dá se růst regulovat řezem a vyplétáním nových výhonů vést dílo do požadované podoby. Je vhodné řezat vždy na stejném místě, nejlépe nad hlavou, kam ještě dosáhnou nůžky. Vytvořením dobré vrbové hlavy vzniká zároveň životní prostor pro mnohá zvířata i hmyz a zamezí se tím rozrůstání díla. Následnou péči by měla zajišťovat jedna osoba, která je odpovědná za celoroční ošetřování. Že se při tomto nejedná jen o zahradnickou, ale i tvůrčí práci, zvyšuje půvab této činnosti a dělá ze zahradníka umělce, potažmo tvůrce přírodních staveb (KALBERER et.remann, 2000). 3.5.6 TECHNICKÉ VYBAVENÍ Pro zdárný průběh stavby je důležité řádné vybavení, bez kterého by se stavba nepříjemně protahovala. Před zahájením stavby je vhodné si vše nachystat a připravit v blízkosti prováděné práce (SUK, 2006). Na svázání prutů je z mnoha důvodů nejlepší 26