Náboženská obec Český Dub

církev československá husitská Náboženská obec Český Dub podzim 2013 Milé sestry a milí bratři v Kristu, po roce Vás rád a srdečně zdravím prostřednictvím zpravodaje Mosty. A abych řekl pravdu, trochu mě leká, že už je to zase rok, co Vám takto píši. Rychle to uplynulo Tato slova jste mohli číst také i vloni v úvodu tohoto zpravodaje. V tom se, myslím, u nikoho nic nezměnilo, rok se rychle otáčí nám všem a ve zmiňované rychlosti uběhnutí 365 či 366 dnů asi žádná změna není. V životě se ovšem ale stále posouváme. Během roku se toho v nás a kolem nás odehraje samozřejmě velmi mnoho. Některé změny jsou vítané, jiné už méně. Některé, jak známo, bývají překvapením, jiné změny zakoušíme jako zcela přirozené. Možná ani není tolik důležité, jaké dáme označení pro změny života, jak je pojmenujeme nebo jak je momentálně hodnotíme, jako bývá podstatné si proměnu uvědomit. V tomto smyslu i nyní pociťuji, že zakouším velkou proměnu života a ta se dotýká i Vás, moji milí. Přijal jsem totiž kandidaturu na službu biskupa Královéhradecké diecéze CČSH a moje církev mě zvolila. 1

Volba biskupa je projev charakteru naší církve. Jsme společenstvím lidí, které má demokratické zřízení, a tak služba biskupa tu není dána shora, nějakým nařízením odněkud, ale volbou. Je to proces, do nějž promlouvá nejen vůle jednotlivců, ale celého společenství a já věřím, že je to nejen vůle lidská, ale také vůle našeho společného Pána, že jsem se stal VIII. biskupem ve své diecézi. Slovo biskup se z řečtiny překládá do naší mateřštiny jako dohlížitel. Církev mě tady pověřila, abych se snažil dívat kolem sebe nejen tady v Podještědí, nebo jako ještě do nedávna kolem Bakova nad Jizerou a Kněžmostu, ale abych svou pozornost směřoval na mnohem větší území. Abych byl pastýřem pro faráře a také určitým spojovatelem v diecézi. Naše Královéhradecká diecéze propojuje územně kraj liberecký, pardubický a královéhradecký a trošku zasahuje do kraje středočeského a vysočiny. Je to tedy rozsáhlá oblast a já se tedy od 18. května tohoto roku snažím rozkoukat Slovo biskup se také překládá jako dozorce, ale to v našich poměrech připomíná službu ve vězení, a proto není příliš vhodné. Církev není vězení a naše církev Československá husitská od počátku klade velký důraz právě na svobodu. Však také i za zrodem naší církve je velká touha po svobodě. Proto jsme se v roce 1920 odloučili od římské církve. Uvádění do biskupské služby - Sbor kněze Ambrože Naši zakladatelé totiž vnímali potřebu svobodného, otevřeného a ničím nezatíženého pohledu na život a víru. To je i snaha, která by se za těch téměř sto let ani příliš neměla změnit. Snažíme se i nadále být společenstvím křesťanů, co hledá a zápasí ve svobodě bez příkras. Biskup v našem chápání, není a ani nemůže být vládcem jako spíše moderátorem (z italského moderato = mírně) to znamená, že by měl být tím, kdo řídí (mírní) diskusi a pnutí v církvi tak, aby společenství neopustilo rámec, které si předsevzalo. Momentálně jsme v církvi ve složitém období, kdy po schválení zákona o takzvaných církevních restitucích nás obecně čekají změny. Změny dost možná čekají také i mne a mou rodinu v nejbližší době pro mou biskupskou službu. Mnozí z Vás se mě nyní ptáte, zda se budeme stěhovat do Hradce Králové a já se odpovědi vyhýbám, protože to v tuto chvíli, kdy píši tyto řádky, stále opravdu nevím. Záleží ve své podstatě na mnoha dalších změnách a okolnostech, které chtějí svůj čas. Prozatím hodně cestuji, dívám se a snažím se moderovat. S kandidaturou na biskupa jsem souhlasil, měl jsem vnitřní svobodu, cítil podporu i množství otazníků. Nezbývá mi nic jiného, než abych proměnu vzal za svou. Neděsil se z toho, že na mnohé nemám hodnocení a odpověď. Věřím, že život sám, jak každý dobře ví, (nebo lépe řečeno měl by vě- 2 3

dět) je a bude plný proměn. Jak říká pravidlo života víry: Za dnešní den bychom měli být vždy vděčni Pánu Bohu a zítřek bychom měli vnímat jako tajemství v naději. Jsem vděčný za to, že jsem 20 let žil v Podještědí jako duchovní své církve. Dost možná i příští rok a stejně tak i další a další Vám nejen zašlu zpravodaj Mosty, ale budeme se tu lidsky potkávat a spolu i nacházet náš vztah k Bohu. Mám Vás rád. Podještědí mi přirostlo k srdci. A protože si to vše nyní uvědomuji víc než kdy jindy, od tohoto pocitu se odvinula myšlenka věnovat Podještědí i toto číslo zpravodaje. O zdejším kraji a Českém Dubu vyšlo několik publikací. Naše Mosty si rozhodně nekladou za cíl předestřít pro Vás něco nového. Mnohé informace, které budete číst, znáte anebo naopak si budete říkat, proč tam ještě není to - či ono. Tyto Mosty ale především chtějí být malým svědectvím o pozoruhodném kraji, dějinách a lidech. Jsou i výpovědí o tom, že každé místo může mít své ohromující kouzlo, je však nutné si je, alespoň tu a tam připomínat. Je dobré usilovat o ocenění místa, ve kterém jsme a být za to vděční. Zřetelně totiž platí, že život zde smí mít velkou cenu a člověk by neměl sebe a okolí poškozovat lhostejnou netečností. Měli bychom ctít krásu přítomnosti a to, co bylo před ní Za podklad pro toto vyznání jsem pro náš zpravodaj vzal vlastivědnou práci pro žáky základní školy od mojí paní Jany s tím, že názornost i jistá zkratkovitost podávaných informací dodá snad i nám vědomí krásy a hlubokosti místa, kde je nám díky Pánu dnes dáno žít Přeji Vám všem, milé sestry a milí bratři v Kristu, dobrý dnešek tam, kde jste a naším Pánem požehnaný zítřek. Váš farář a biskup Pavel Pechanec I když si to většinou nechceme přiznat, my lidé jsme poutníci. Životem jen procházíme Byla nám dána možnost procházky v kraji pod Ještědem. Můžeme být neteční ke kráse, kterou skýtá, nebo se můžeme těšit z harmonie, co dýchá tímto krajem. Jak chceme vnímat a žít, to záleží do určité míry na nás. Co ale nemůžeme obejít, je naše odpovědnost. V ní se rozhodujme, jakou tvář budeme chtít vtisknout tomuto kraji, co zanecháme těm, kteří přijdou po nás a co vše nás posouvá danou přítomností Nebeský Otče, jsme Ti vděčni za život, prostor a čas, který jsi nám svěřil. Víme, že nic není trvalé a neměnné, i místo které vnímáme, jako svůj domov se jednou promění. Trvalé bydliště není věčný pobyt. Děkujeme Ti za život zde a prosíme o Tvé požehnání pro zdejší kraj a všechny naše bližní. Amen 4 5

Počátky osídlení Podještědí Jak dobře víme, nežijeme zde sami a také ani naše doba není tou jedinou dobou, kdy chodil zdejší krajinou člověk. Jsou to tisíce let a tisíce příběhů života, plné různých starostí i radosti, lásky i nenávisti, boje a hledání. Vůbec nejstarší stopy člověka zde dokládá nalezený jaspisový pěstní klín. Ten byl nalezen na českodubském náměstí a podle některých odhadů je datován do pro nás zcela nepředstavitelně vzdálené doby asi 800 000 let před Kristem. vybroušené ostří sloužilo jako zbraň, k oškrabávání kůží nebo k řezání pěstní klín je přes 15 centimetrů velký, pravěký člověk si ho vyrobil z rudého jaspisu s jaspisovým klínem se dosud archeologové v Čechách nesetkali Náš jaspisový klín je nádherný oproti běžným pravěkým křemencovým klínům, jaké se dají vidět například v muzeích ve Francii. (Tomáš Edel) V našem kraji nacházíme četná archeologická naleziště, která vypovídají, či lépe řečeno naznačují život člověka v dávnověku. O době kamenné svědčí naleziště zemědělských nástrojů (v Petrašovicích) o době bronzové pohřebiště (Svijany), dobu železnou, osídlení Kelty ukazuje rozsáhlé žárové pohřebiště (55 hrobů), naleziště velkého množství železných předmětů: spon, nožů, hrotů kopí, ovčáckých nůžek (Kobyly). Od 6. století osídlení Slovany strážiště a hradiště Hradčany V průběhu stěhování národů Podještědí pozvolně začali osídlovat Slované a postupně začali splývat s potomky lidu popelnicových polí. Mnoho o té době samozřejmě spíše jen tušíme. 6 Co víme, je to, že původní zdejší krajina představovala nepropustný dubový a bukový prales, který protínaly jen pouze úzké stezky, které spojovaly kastelánské hrady a jejich drobné osady. Až od 11. století s rostoucí lidnatostí byli obyvatelé nuceni odejít z otcovských statků do vyšších poloh, kultivovat nové plochy, dosud nezužitkované lesní půdy a na nich stavět další rodová sídla. Během přibližně sta let se v této době kulturní půda zde téměř zdvojnásobila. Zdejší ráz krajiny se během staletí různě měnil. Naši předci byli nuceni získávat místa pro své osady kácením a vypalováním hustých lesů. Pak podle daného místa i pojmenovávali svá sídla Javorník, Dub, Proseč, Světlá, Paseky Pochopitelně už nevíme, proč přesně například Dub nese jméno tohoto stromu a jaký je za tímto jménem příběh tehdejších lidí a jejich vnímání krajiny. Jen se můžeme domnívat, že zde rostl ohromný DUB, který svou mohutností přesahoval okolní stromy. Možná se v jeho blízkosti křižovaly cesty protínající podještědský prales a byl tak důležitým orientačním bodem. Nevíme Známo je nám z pramenů, že se v 9. 12. století vine Podještědím pojizerská zemská cesta spojující vnitrozemí s Lužicí. Cesta vedla z Prahy přes knížecí hrady v Staré a Mladé Boleslavi. Odtud se cesty 7

dále různě větvily a našich dějin se dotýká ta cesta, která směřovala k Mohelnici nad Jizerou Libíči - údolím Ještědky do Českého Dubu - Starým Dubem - Světlou pod Ještědem - Jablonným v Podještědí k Žitavě. V době knížete Vladislava I. zřejmě v letech 1109 1115 pravděpodobně zakládá kníže Vladislav I. na ostrohu dvou potoků hrad s velkofarním románským podélným kostelem s apsidou. Dnes v Českém Dubu tento kostel dokládá dlažba, která naznačuje základy tohoto vladislavského kostela. Tento románský kostel byl, jak dokládá archeologický výzkum, kvalitně kamenicky vybaven a vyzdoben nástěnnými freskami s figurálními scénami. Teprve ale až nástupem Václava I. na trůn (1230 1253) se zvyšuje zájem o poněkud přehlížené severočeské území a Žitavsko. Tento přemyslovský král připravil velký kolonizační program a začal stoupat význam zemské stezky. Realizací náročného úkolu byl pověřen Markvartic Havel I. z Lemberka, přední dvořan krále Václava I. 8 Ryba symbol křesťanství Havel de Yablonni (tak se ještě v roce 1240 tento dvořan podepisoval) a zřejmě to byl také on, kdo v areálu vladislavského hradu umožnil založit komendu - opevněný klášter johanitů. Tato johanitská komenda měla mimo jiné zajistit bezpečnost obchodní stezky mezi Prahou a Lužicí. Založením klášterů stoupla také i prestiž a vážnost jeho zakladatele, Havel I. (nyní už z Lemberka) byl vnímán jako představitel práva a spravedlnosti v Koruně české. Jeho manželka Zdislava z Lemberka se později stala patronkou chudých a nemocných rodin (v roce 1995 papežem Janem Pavlem II. svatořečena.) Zdislava jako jediná ze všech našich svatých nebyla ani členem vládnoucího rodu ani ve stavu duchovním (byla vdaná a měla 4 děti). S touto ráznou a energickou ženou (zemřela ve svých 33 letech) je spojováno dílo dominikánských kostelů v Jabloném a v Turnově, kde pomáhala budovat špitál. Podle předpokladů T. Edela takto působila i v johanitské komendě u nás v Českém Dubu a zde pomáhala nemocným. 9

Pět mrtvých boží mocí jest vskřiesila a mnoho slepých jest prosvietila chromých a malomocných mnoho zdravila a nad jinými pracnými veliké poty činila. Úryvek z Dalimilovy kroniky ze 14. století, když psal o špitální činnosti sv. Zdislavy Zřejmě nedlouho po založení komendy se k jejím hradbám připojily na severní straně městské hradby s hláskami. Začala tak stavba středověkého hrazeného města, kde střed města tvořilo prostorné tržiště. Kolem něj stály přízemní roubené domy se štíty obrácenými do náměstí. Vzniklo tu kolem komendy strategicky dobře umístěné a hradbami opevněné město, do centra se vjíždělo severní a jižní branou, poblíž bran se usídlovali kováři. Což bylo pochopitelně velmi důležité pro chod místního života i projíždějící kupce. Podle archeologického průzkumu byl i vedle vladislavského kostela objeven objekt se stopami železářské výroby už z 12. století tedy - železná struska, ohniště. (Železo se vyrábělo v primitivních vyhřívacích píckách. Rudné suroviny se získávaly sběrem nebo povrchovou těžbou. Na dně pícky se uložila železná ruda, na ni vrstva dřevěného uhlí. Vzduchem z měchů se v peci udržovala vysoká teplota (kolem 900 C), tavba se musela několikrát opakovat.) V předměstích Dolánky a Horní předměstí žili chudší lidé, měšťané bydlící v ohrazené části města si zde stavěli stodoly. Léta Páně 1357 ve dnech 30. listopadu až 4. prosince náš kraj navštívil Karel IV. Důvod jeho návštěvy už takto v zimním čase není znám. Jisté je, že se tu věnoval i státnickým 10 povinnostem, napsal několik listin v Eiche nebo také zu den Duben der Creutzigen tedy na Dubu křížovníků. Pro nás je ovšem důležité, že osada v Dubu byla jeho výnosem povýšena na město. Je také i zřejmé, že johanitská komenda musela být tehdy náležitě vystavěná, prostorná a vybavená tak, aby mohla obstát v náročných požadavcích císaře a jeho početné družiny. Johanitská komenda - opevněný klášter johanitů Johanité byli jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jejich mocí a velikostí se mohl rovnat už jen pouze řád templářů nebo řád německých rytířů. Počátek jejich působení se datuje už do 11. století, kdy se tento církevní řád vyvinul z bratrstva italských kupců, kteří v Jeruzalémě při kostele sv. Jana založili špitál pro ošetřování poutníků k Božímu hrobu. Bratrstvo se původně řídilo benediktinskou řeholí a od roku 1119 (kdy bylo oficiálně schváleno) řeholí sv. Augustina. Od druhé poloviny 12. století (za Vladislava I.) zakládali johanité komendy i v Čechách. Z bohaté historie řádu, je určitě důležité připomenout, že se účastnili mnoha křížových výprav i bojů s Turky a že se v roce 1530 usídlili na Maltě - odtud se odvíjí i pozdější název: Řád maltézských rytířů. Tento řád existuje dodnes, má sídlo v Římě, zaměřuje se zejména na zdravotní a sociální službu a jako suverénní řád má dnes diplomatické zastoupení i na našem území. 11

U nás pod Ještědem si tento řád v polovině 13. století vybral strategicky výhodné umístění, které vyhovovalo potřebám obrany - na ostrohu dvou zdejších potoků: Ještědky a Rašovky. Johanitská komenda tak chránila jednu z živých cest z Prahy do Žitavy, poskytovala útočiště pocestným a docela jistě zde byl i špitál. Mnoho o zdejší historii řádu není známo, je ovšem jisté, že komendu v roce 1425 obsadili husité pod vedením Jana Čapka ze Sán. Komenda sice vyhořela, ale škody na budovách a opevnění, nebyly zřejmě nikterak zničující. Opevněný hrad v Dubu se totiž stal důležitým opěrným bodem husitů zde na severu. Zde se husité soustředili a vyjížděli na výpravy do severních Čech a Lužice. Památkou na dobu husitskou je nám střecha hlásky, kterou zakončuje špička se stylizovaným sluncem, což byl tehdy jeden z výrazných symbolů husitského města. Mnoho z pamětihodností našeho kraje zavál čas. Podobně tak i dopadla johanitská komenda, na kterou se pozapomnělo. Její význam nám zde od roku 1991 znovu objevil a propagoval ředitel muzea PhDr. T. Edel, který díky úsilí a archeologickým průzkumům dal nahlédnout do dávných časů. Dnes z později mnohokrát přestavované komendy se dochovaly křížové klenby s otisky původního bednění. 12 Tyto křížové zaklenuté prostory mají vynikající postavení v rámci české architektury doby Václava I. Neznáme vlastně žádnou stavbu druhé čtvrti 13. století s uplatněním křížových kleneb bez žeber, jež by se mohla vyrovnat hlavnímu českodubskému prostoru. V přízemí třípodlažní věže komendy se nachází kaple, pod kterou je umístěna tumba s ostatky johanitských bratří, kteří byli pohřbeni na rajském dvoře. Na tomto nádvoří johanitské komendy byl v jednom z hrobů ze 14. století objeven na prsou ženy do kůže zabalený vzácný dvouramenný kříž. Jedná se o dvouramenný pozdně románský ostatkový kříž, což je mimořádně cenná zlatnická práce z doby kolem roku 1200. Tento pozlacený bronzový kříž je posázený jantary, skleněnými imitacemi a emailovou výzdobou. Je záhadou, proč pohřbená žena měla takovou vzácnost u sebe v hrobě. Nepochybně se jednalo o zcela mimořádný důvod, co vedl mimo všechny tehdejší zvyklosti a naše možné vysvětlení. Příběh života, co se zde před 7 stoletími odehrál, se už ani nikdy nedovíme. S nutnou úctou však v místě nálezu na rajském dvoře vyrostla dřevěná plastika od akademického malíře Jaroslava Eduarda Dvořáka, která se stala z jednou důležitých dominant Českého Dubu. 13

Některé záležitosti naší historie, nám jsou a zůstanou navždy ukryty a je to tak dobře. Můžeme si uvědomit, že naše poznání je vždy jen částečné. Proto si můžeme i uvědomovat, že díky svému poznání nejsme těmi, co mohou hodnotit, soudit a cítit se nadřazeni. Naši předci totiž vedli tentýž zápas života jako my. Jen v jiných kulisách a souvislostech, kterým ne vždy tak docela rozumíme. Navždy neměnný zůstává jen kříž člověka. Kříž, co nesli ti, kteří byli před námi, a který máme nést také i my (Pokračování o historii, osobnostech i přírodě snad příště ) Ze zápisů rady starších v Husově sboru v Českém Dubu (Od posledního vydání Mostů podzim 2012) V neděli 30. září jsme spolu s náboženskou obcí prožili sborový den - podzimní výlet. Ráno jsme se vypravili autobusem do Turnova, kde jsme v Husově sboru mohli načerpat sílu při bohoslužbách. Po té jsme se jeli podívat do nově opravené synagogy, což bylo pro nás zajímavé už tím faktem, že Turnov sice známe, ale nevěděli jsme o synagoze a byli v ní poprvé. Pak jsme se dopravili do Sedmihorek a po dobrém obědě jsme si prošli i areál lázní. Našim autobusem jsme se dopravili na zámek Humprecht u Sobotky, vystoupali až nahoru na věž a kochali se nádherným pohledem na Trosky Ještěd a nádheru podzim- ního Českého ráje. Počasí nám přálo a bylo výtečně. Výlet jsme pak završili zastavením ve Svijanském Újezdě, kde jsme se zastavili na občerstvení. Sestra Pavlína Bulířová se v ten den zúčastnila podzimního setkání mládeže naší církve v Olomouci. Podzim 2012 byl v Husově sboru spojen s velkou výstavou loutek a 40 let historie loutkového souboru Ještěd (v tomto souboru účinkuje sestra předsedkyně Miluška Bulířová a bratr farář Pavel). 14 15

Vedoucí souboru LS Ještěd Laďka Chvalinová se jako dítě poprvé setkala s loutkovým divadlem právě v Husově sboru, kde loutkové divadlo mělo své místo a neslo ve své době výtečně své poslání. Výstavu loutek a historie LS Ještěd navštívilo téměř 500 malých a velkých návštěvníků. Díky výstavě jsme se přenesli nejen do říše pohádek a fantazie, ale mohli si i doložit lidskou touhu po dobru a spravedlnosti, která se v člověku odkrývá už od dětských let Dušičkové bohoslužby jsme prožili v Husově sboru slavnostně i díky pěveckému souboru Úsvit. Odpoledne byly bohoslužby i na Proseči pod Ještědem. 9. listopadu jsme se zaposlouchali do kytary a zpěvu Slávka Klacendry, koncert byl pěkně navštíven a byl jako vždy výtečný. 16 11. listopadu se od Husova sboru pořádal už tradiční lampiónový průvod Slavnost světla pochod za Martinem na bílém koni. Nejprve se děti a rodiče setkali na naší zahradě, kde je přivítali šaškové, nabídli čaj a společně si zazpívali i zavolali na sv. Martina. Poté se průvodem společně přemístili na Rajský dvůr johanitské komendy, kde je čekalo oslovení pana starosty poděkováním všem, kdo se nebojí tmy, zimy, nepohody a chtějí cosi dobrého pro své město. Setkání pak završil svým vystoupením ohnivý muž s představením plného světla a ohně. 30. listopadu se v johanitské komendě konaly ekumenické bohoslužby u příležitosti vzpomínky návštěvy Karla IV. a udělení městských práv Českému Dubu. V tento den připomínáme nejen onu velkou osobnost našich dějin, ale také docházíme k jistému ocenění přítomnosti. Tentokrát byli oceněni titulem Osobnost českodubska Laďka Chvalinová a Milan Pavlů - především za dlouholetou činnost v oblasti kultury a divadla. 17

1. prosince se konal v Podještědském muzeu adventní koncert našeho pěveckého souboru Úsvit a byl jako vždy hodně moc navštívený a pěkný. Soubor Úsvit byl ještě večer pozván do Sobákova a 16. 12. do Liberce, kde účinkovali v komponovaném pořadu Doteky. Jsme rádi, že soubor vystupuje, přináší radost a také i reprezentuje naši náboženskou obec. Je pro nás potěšením i při vánočních bohoslužbách. Do Husova sboru jsme zakoupili nový běhoun do bohoslužebného sálu. Byl to vlastně ještě příspěvek od zesnulé sestry Slávinky Čihákové, velmi rádi na ni vzpomínáme jako na milou a obětavou sestru. 18 V pátek 21. prosince jsme přivítali adventní koncert Rožumberské kapely byl to jedinečný zážitek staré hudby na starých hudebních nástrojích, kdo přišel, rozhodně nelitoval. V Husově sboru jsme nasáli cosi z dávných časů a krásy vánočních chvil. V neděli 23. prosince jsme se zastavili v Husově sboru u koled, které jsme si s chutí zazpívali v doprovodu naší varhanice Lenky Komínkové. S chutí jsme se také i zakousli do vánočky a pohoštění od sestry Jany Pechancové a prožili sváteční ráno vrcholícího adventu. Vánoční bohoslužby jsou vrcholem tohoto období. Věříme, že v Husově sboru otevíráme pro širší veřejnost zvěst, co má přesah a vedle vánoční romantiky a kouzla nabízí posilu i do zcela všedních dnů. Poslední den v roce, jako už tradičně se scházíme v Husově sboru při pobožnosti a losujeme mezi sebou biblické verše jako podpůrné slovo od našeho Otce pro nás. Vánoční sbírka vynesla 3.200 Kč, které jsme se rozhodli věnovat na zvonkohru do Hradce Králové. Pěvecký soubor Úsvit se na Tři krále zúčastnil bohoslužeb v Praze Holešovicích, kde naše děvčata zpívala. V pondělí 18. února jsme si promítali filmy z festivalu Jeden svět: Já moje romská rodina a Woody Allen, Vnoučata kubánské revoluce, po němž následovala i velmi zajímavá diskuze. 19

Bohužel jsme zaznamenali v Husově sboru nemilou návštěvu vandalů, kteří nám rozbili okna, vytrhali dlažební kostky a rozbili vývěsní skříňku. Nám nezbývá, než že se musíme s takovými útoky vypořádat. 16. března jako delegát za náboženskou obec jela spolu s bratrem farářem na vikariátní shromáždění sestra Miluška Bulířová. Bratr farář Pavel Pechanec nám oznámil, že přijal kandidaturu na službu biskupa královéhradecké diecéze. 19. března v Husově sboru jsme přivítali sestru farářku Ladu Kocourkovou s promítáním a povídáním o její cestě Z Čech až na konec světa Prostřednictvím fotografií jsme navštívili pohoří Picos de Europa, významné poutní místo křesťanů Santiago de Compostella a zavítali i na místo v minulosti považované za konec světa, Cabo de Fisterra. 27. dubna bylo diecézní shromáždění, kde bratr farář Pavel Pechanec byl zvolen 8. královéhradeckým biskupem a získal přes 70 procent hlasů všech delegátů naší diecéze. V pátek 17. května se Husův sbor otevřel výstavě: Pomníčky Jizerských hor, kterou připravil Zdeněk Buriánek a která prezentovala snahu občanského sdružení Patron v údržbě a opravě památných křížů v Jizerských horách. Je to bezesporu záslužná činnost a zaslouží si náš obdiv a podporu. Proto jsme i výstavu nechali otevřenou v Husově sboru až do půli července. 20 V sobotu 18. května se naše náboženská obec spojila s Bakovem nad Jizerou a Kněžmostem a vypravili jsme se do Hradce Králové, kde byla bohoslužba s instalací a ordinací nového bratra biskupa. Bratrovi Pavlovi jsme popřáli hodně sil, předali mu i náš dárek obraz Husova sboru, který namalovala paní Helena Cejnarová. S bratrem Pavlem se ovšem neloučíme, dál zatím zůstává spolu s rodinou v Českém Dubu. Biskupská služba se ovšem vztahuje na celou diecézi, představuje cestování i jisté omezení ve službě v naší náboženské obci. V Českém Dubu, co se týká bohoslužeb, nám tedy přislíbila pomoc sestra farářka Anička Lukešová a také i bratr farář Benjamín Mlýnek a sestra kazatelka Maruška Truncová. V sobotu 29. června jsme ve sboru prožili mimořádné setkání při příležitosti narozenin sestry farářové Marie Čihákové. Její devadesátka je obdivuhodná. Sestře Marii přišlo do Husova sboru poblahopřát mnoho těch, kteří ji znají a mají ji rádi. Krásné a dojemné vyznání jí vyznala její vnučka Káťa, která připravila pro svou 21

babičku moc hezký dárek v podobě rodinných fotografií, které jsme mohli společně díky promítání zhlédnout i my ostatní. Velmi rádi jsme mezi sebou přivítali i sestru farářku Jiřinu Kláskovou, která vzpomínala na léta, kdy bydlela v Českém Dubu u Čihákových na faře a zastupovala bratra faráře Josefa Čiháka, když byl z trestu tehdejšího režimu na vojenské službě u PTP. A naši dva biskupové - bratr Pavel a emeritní biskup Štěpán za sestru Čihákovou poděkovali Pánu při pobožnosti a poprosili pro naši milou oslavenkyni Boží požehnání. Boží požehnání a posilu potřebujeme my všichni, ať mladí či ti starší. Pro povzbuzení chodíme do Husova sboru a je dobře, když zakoušíme lidsky milé setkání, je to důležité. Podstatné je ovšem ale to, že se nám tu dostává posily a povzbuzení od našeho Nebeského Otce. Nasloucháme zde jeho tichému nenásilnému hlasu, co volá na člověka uprostřed všech lidských nejistot a všemožné tísně. Ze zápisu Jarmila Knéblová a Pavel Pechanec Nebeský Otče, voláme na Tebe s vědomím, že jsme Tvé děti. Prosíme, ujímej se nás i nadále a pomáhej překonávat náš strach a obavy, když vidíme jak svět je plný zla. Utíkáme se k Tobě v radosti, co dává víra. Chceme čerpat z naděje a být překryti Tvou milostí, co dává člověku možnost znovu se nadechnout a vidět mnohé z jiné perspektivy. 22 Prosíme Tě za všechny své bližní, za ty nejbližší i vzdálené, kéž každý člověk nachází jistou a radost, co se neopírá jen o tento svět. Prosíme za všechna lidská obydlí, ať v nich vládne Tvůj pokoj a nefalešná láska. Prosíme za Husův sbor v Českém Dubu, ať i nadále zde slyšíme Tvůj hlas a uprostřed vřavy velkého světa a jeho potřeb nacházíme zklidnění a sílu pro život. Amen Pozvání do Husova sboru Milé sestry a milí bratři, jste zváni do Husova sboru. Je to dům, který je otevřen, pro všechny poutníky života. Je tu, jak věříme, prostor pro možné zklidnění a načerpání duchovních sil. A obnovu a posilu potřebuje každý Chceme Vás zvát na bohoslužby, koncerty, výstavy, čtení, besedy i různé akce a přáli bychom si, abyste zde nacházeli nejen pozvání a posilu lidskou. 23

Kromě obvyklých bohoslužeb Vás v tento čas obzvláště zveme na dušičkovou bohoslužbu, která bude v Husově sboru v neděli 3. listopadu od 8.30 a v Proseči pod Ještědem v 14.30. V pondělí 11. listopadu v 17 hodin plánujeme další průvod za svatým Martinem Slavnost světla. V neděli 22. prosince nás bude čekat v Husově sboru adventní snídaně, co završí předvánoční očekávání a v úterý 24. prosince v 22 hodin velkou Půlnoční bohoslužbou se potěšíme z času vánočního. Čas Vánoc naplno prožijeme ve středu 25. prosince, kdy se na Boží Hod budeme těšit ze zvěsti při bohoslužbách v 9.30 hodin. Se starým rokem se rozloučíme při pobožnosti v úterý 31. prosince v 15.30 hodin, kdy si vylosujeme biblické verše na rok 2014. Milé sestry, milí bratři v Kristu, Váš Husův sbor je tu pro Vás. Přejeme Vám dobrý podzim, ať se Vám daří ve všem a změny, co přináší život, dokážete unést Pán s Vámi. 16 Mosty - 22. číslo - 2013 Redigovali Pavel a Jana Pechancovi, tel.: 723 045 299, 48 5147 564 Sazba a grafická úprava Richard Leber Vytiskla tiskárna MS Polygrafie s.r.o. Horka 35, 294 01 Bakov nad Jizerou; www.mspolygrafie.cz