Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Výběr vhodné právní formy podnikání a návrh podnikatelského záměru salónu Šárka Diplomová práce Vedoucí práce: JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D. Bc. Lenka Šejnohová Brno 2012

Ráda bych poděkovala JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D., vedoucí diplomové práce, za odborné vedení, ochotu, cenné rády a připomínky a čas věnovaný vedení této diplomové práce. Také bych ráda poděkovala paní Šárce Novotné za poskytnutí odborných rad a informací.

Prohlášení Prohlašuji, že diplomová práce je mým autorským dílem a zpracovala jsem ji samostatně, pod vedením vedoucí diplomové práce a s využitím odborné literatury uvedené v seznamu použité literatury. V Brně dne 20. května 2012 Bc. Lenka Šejnohová

Abstract Šejnohová, L. Selection of appropriate legal forms of business and design a business plan salon Sarka. The Diploma thesis. Brno, 2012. This thesis deals with the choice of the legal form suitable for a starting entrepreneur, especially natural person, sole private business and limited liability company. The thesis is divided into a theoretical and practical part. The theoretical part describes legal forms of business that might be taken into consideration for a small enterprise, as well as business plan and marketing strategy. In the practical part the business plan of founding Salon Šárka is suggested and a concrete marketing strategy is determined. The goal of the thesis is recommending starting entrepreneurs the most suitable legal form of business and suggesting the business plan of a concrete subject. Keywords Legal form of business, business plan, a hairdresser. Abstrakt Šejnohová, L. Výběr vhodné právní formy podnikání a návrh podnikatelského záměru salónu Šárka. Diplomová práce. Brno, 2012. Diplomová práce se zabývá výběrem právní formy podnikání vhodné pro začínající malé podnikatele, zejména podnikání fyzické osoby, osobní obchodní společnosti a společnost s ručením omezením. Práce je členěna na část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou popsány právní formy podnikání připadající v úvahu pro malého podnikatele, dále podnikatelský záměr a marketingová strategie. V praktické části je navržen podnikatelský záměr založení salónu Šárka a určení konkrétní marketingové strategie. Cílem práce je doporučit začínajícím podnikatelům nejvhodnější formu podnikání a navrhnout podnikatelský záměr konkrétního subjektu. Klíčová slova Právní forma podnikání, podnikatelský záměr, kadeřnictví.

Obsah 6 Obsah 1 Úvod a cíl práce 11 1.1 Úvod...11 1.2 Cíl práce...12 2 Metodika 13 3 Literární rešerše 14 3.1 Rozhodování o právní formě podnikání...14 3.1.1 Podnikání fyzické osoby na základě živnostenského oprávnění...16 3.1.2 Komanditní společnost...19 3.1.3 Veřejná obchodní společnost...21 3.1.4 Společnost s ručením omezeným...22 3.2 Podnikatelský plán...24 3.2.1 Struktura podnikatelského plánu...25 4 Vlastní práce 33 4.1 Vyhodnocení alternativ právní formy podnikání...33 4.2 Podnikatelský plán...35 4.2.1 Titulní strana...35 4.2.2 Popis podniku...36 4.2.3 Analýza vnějšího prostředí...37 4.2.4 SWOT analýza...48 4.2.5 Marketingový plán...50 4.2.6 Finanční plán...53 4.2.7 Posouzení efektivnosti projektu...59 5 Diskuse 62 6 Závěr 65

Obsah 7 7 Literatura 67 A Ceník služeb kadeřnického salónu Šárka 72

Seznam obrázků a grafů 8 Seznam obrázků a grafů Obr. 1 Hybné síly konkurence v odvětví dle Portera Zdroj: Vlastnicesta.cz, 2010 29 Obr. 2 Počet obyvatel dle pohlaví v Jihomoravském kraji Zdroj: data ČSU 45 Graf č.1 Podíl domácností s připojením k internetu na celkové populaci České republiky Zdroj: data ČSU 40 Graf č.2 Podíl domácností s připojením k internetu v Jihomoravském kraji na celkové populaci v České republice Zdroj: data ČSÚ 41 Graf č.3 Využívání internetu jedinci dle socio-demografických skupin v roce 2006 a 2011 Zdroj: ČSU 41

Seznam tabulek 9 Seznam tabulek Tab. 1 Paušální výdaje z příjmu ze živnostenského podnikání dle zákona o dani z příjmu pro rok 2011 18 Tab. 2 Výhody a nevýhody podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná 19 Tab. 3 Výhody a nevýhody komanditní společnosti 21 Tab. 4 Výhody a nevýhody veřejné obchodní společnosti 22 Tab. 5 Výhody a nevýhody společnosti s ručením omezeným 24 Tab. 6 Výkaz cash flow sestavený přímou metodou 31 Tab. 7 Stanovení vah kritérií 34 Tab. 8 Vyhodnocovací tabulka variant právní formy podnikání 34 Tab. 9 Vyhodnocovací tabulka variant právní formy podnikání 35 Tab. 10 Úrokové sazby 39 Tab. 11 Silné a slabé stránky kadeřnictví Jenisej 43 Tab. 12 Silné a slabé stránky Studia Belle 44 Tab. 13 Silné a slabé stránky kadeřnictví Táňa Kmenta 44 Tab. 14 SWOT analýza kadeřnického salónu Šárka 49 Tab. 15 Náklady na vybavení provozovny kadeřnictví Šárka 54 Tab. 16 Celkové náklady kadeřnictví za rok 2013 a 2014 v Kč 54 Tab. 17 Plánované průměrné měsíční tržby kadeřnictví Šárka 57 Tab. 18 Predikce výnosů kadeřnictví Šárka v roce 2013 a 2014 57 Tab. 19 Předpokládaný výsledek hospodaření v prvních dvou letech 58

Seznam tabulek 10 Tab. 20 Predikce Cash flow v prvních dvou letech 59 Tab. 21 Předpokládané výdaje na pořízení investice 60 Tab. 22 Predikce cash flow po dobu provozu investice 60 Tab. 23 Kumulativní součet diskontované CF při míře výnosnosti 80 % 61

Úvod a cíl práce 11 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Drobní podnikatelé představují nedílnou součást struktury vyspělé tržní ekonomiky. Jsou flexibilnější a dokáží se lépe přizpůsobovat změnám v podnikatelském prostředí. Mohou pomoci rozvoji některých regionů, zvláště obcím a menším městům. V současném období rozvíjející se hospodářské krize může vznikající podnikatelský subjekt poskytnout pracovní příležitost pro rozšiřující se řadu nezaměstnaných. Drobné podnikání se ukázalo v některých oblastech efektivnější než podnikání ve velkém. Příkladem může být oblast služeb. Významnost a perspektivu malého a středního podnikání potvrzuje i snaha Evropské unie o rozvoj tohoto podnikání, kdy patří k jejím prioritám a je podporována v rámci jejích výzkumných programů. Založení vlastního podniku je touhou mnoha lidí. Ovšem každý nemá potřebné znalosti, dovednosti či zkušenosti podnikatele. Podnikatel před vlastním rozjetím podnikání si musí odpovědět na mnoho otázek. Mám vhodné odborné předpoklady? Jakou právní formu podnikání mám zvolit? Mohu splnit zákonné požadavky? Jaké finanční prostředky budu potřebovat? Mám je k dispozici? Jsou reálně dostupné formou bankovních úvěrů? Mám vhodné prostory? Jsem odpovědný, pracovitý, stresu odolný a umím řešit problémové situace? Budu mít podporu nejbližší rodiny? Dokáži efektivně komunikovat s orgány státní správy? Je velmi podstatné, aby si podnikatel uměl odpovědět na uvedené otázky i otázky další, které vyvstanou při zvažování zahájení podnikání. Stěžejním bodem rozhodování je volba vhodné právní formy podnikání. Podnikatel má na výběr z mnoha různých možností. Může podnikat jako osoba fyzická či právnická. U osoby právnické existují další varianty v podobě osobních či kapitálových obchodních společností nebo družstev. V posledních letech, zejména po vstupu České republiky do Evropské unie, vyvstaly nové možnosti podnikání v rámci celé EU jako např. Evropská společnost či Evropská družstevní společnost. Zvolená právní forma podniku ovlivní vztah podnikatele k okolí, zejména však jeho přístup k cizímu kapitálu. Právní forma a na ni navazující název podniku také signalizuje ostatním rozměr podnikatelských aktivit, a proto by mu měla odpovídat. Tato volba není nevratná, ale správné rozhodnutí na počátku předejde mnoha komplikacím a dodatečným nákladům spojených s jeho změnou.

Úvod a cíl práce 12 Jako odpověď na vyvstalé otázky může posloužit vytvoření podnikatelského plánu, též označovaného jako podnikatelský záměr či business plán. Sestavení podnikatelského plánu není snadnou záležitostí a zabere také spoustu času. I proto jej mnoho začínajících podnikatelů chybně považuje za zbytečný a nepotřebný dokument. Podnikatelský plán je naopak klíčovou náležitostí při zahájení podnikatelské činnosti a předpokladem pro úspěšné fungování v budoucnu. Zde si podnikatel ujasňuje veškeré budoucí aktivity. Ať už bude sloužit pouze podnikateli pro utřídění myšlenek nebo jako prostředek pro získání dodatečného kapitálu, vždy by měl být pravdivý, realistický a přiměřeně ambiciózní. Při zpracování podnikatelského plánu se podnikatel podrobně seznámí s podnikatelským prostředím. Součástí plánu je právě kromě definice podnikatelských aktivit také analýza trhu a konkurence, sestavení finančního plánu, stanovení prodejní ceny produktů či služeb, výběr prodejních cest nebo možnost využití některých forem podpor a dotací. Sledování tržního prostřední i konkurence by nemělo končit sestavením podnikatelského plánu, ale mělo by pokračovat po celou dobu trvání podnikatelské činnosti. Vnější prostředí podniku není stálé, a proto je nutné ho průběžně analyzovat, aby byl podnikatel lépe připravený a schopný reagovat nebo se přizpůsobovat změnám okolí. Zahájení podnikání je zejména pro malého podnikatele zásadním rozhodnutím, které ovlivní celý jeho život. Proto by se nemělo jednat o ukvapené rozhodnutí. Naopak by mělo jít o delší proces postupného zkoumání a zvažování různých variant. Na konci procesu by mělo dojít k výběru nejvhodnější přípustné varianty. 1.2 Cíl práce Cílem diplomové práce je zvolit nejvhodnější právní formu podnikání pro začínající podnikatelku. Dále na základě vybrané varianty právní formy vytvořit realizovatelný podnikatelský záměr. Vytvořený podnikatelský záměr by měl posloužit pro důkladné upřesnění podnikatelské činnosti a zvážení všech rizik plynoucích z této činnosti. Dílčí cíl spočívá v provedení analýzy tržního prostředí a konkurence. Dalším dílčím cílem je zpracování finančního plánu pro převedení zamýšlených podnikatelských aktivit do podoby finančních ukazatelů. Dílčím cílem je také posouzení efektivnost investice. V neposlední řadě představuje dílčí cíl i sestavení návrhu marketingové strategie prostřednictvím marketingového plánu.

Metodika 13 2 Metodika Náplň diplomové práce spočívá ve volbě vhodné právní formy a návrhu podnikatelského plánu pro konkrétního podnikatele. Práce je dle doporučení týkajících se odborných textů členěna do několika částí. První část práce, nazvaná literární rešerše, nás uvádí do zkoumané problematiky. Témata právních forem v podnikání a podnikatelského plánu jsou zde popsány v kontextu soudobé odborné literatury. Byly vybrány podstatné informace k dané problematice z české i zahraniční literatury. Veškeré použité zdroje jsou uvedeny na závěr v přehledu literatury. Literární rešerše sloužila jako podklad pro zpracování další části práce nazvané Vlastní práce. Zde byly porovnány varianty právních forem a na základě vybrané varianty sestaven podnikatelský plán se všemi náležitostmi. Zpracování diplomové práce probíhalo v několika krocích. Prvním krokem bylo studium dostupné odborné literatury zabývající se tématikou zahájení podnikání, právních typů společností a živnostenského podnikání, podnikatelského plánu a v neposlední řadě marketingu. Při zpracování byly využity také zdroje internetové. Jednalo se zejména o internetové články o novinkách a trendech z oblasti kadeřnických služeb, webové stránky potenciálních konkurentů, dodavatelů a aktuální data z Českého statistického úřadu. Poté následovala série schůzek s paní Šárkou Novotnou, která poskytla potřebné údaje pro sestavení podnikatelského plánu a blíže mě seznámila se specifiky kadeřnických služeb. Ve vlastní práci byla využita metoda analýzy sekundárních dat při průzkumu trhu a konkurence. Zpracována byla PESTLE analýza vnějšího prostředí, která identifikovala podstatné faktory okolí potenciálně ovlivňující zamýšlené podnikání. Na PESTLE analýzu navazuje Porterova analýza hybných sil v odvětví kadeřnických služeb. Jako důležitý podklad pro obě analýzy posloužila data z internetu, zejména ze stránek Českého statistického úřadu, stávajících konkurentů a prodejců kadeřnických produktů. Matematické metody byly použity při sestavení finančního plánu, konkrétně při výpočtu předpokládaných nákladů, výnosů a hodnocení efektivnosti investice podle jednotlivých ukazatelů. V závěru práce posloužila metoda indukce k zhodnocení navrženého podnikatelského plánu. Na základě zjištěných poznatků při plnění cílů práce bylo vyjádřeno stanovisko autora k realizovatelnosti podnikatelských aktivit.

Literární rešerše 14 3 Literární rešerše 3.1 Rozhodování o právní formě podnikání Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí na počátku podnikání spočívá ve správně zvolené právní formě podnikatelské činnosti. Zejména začínající podnikatelé podceňují váhu tohoto strategického rozhodnutí. Podceňují řadu faktorů, které dlouhodobě ovlivňují jeho činnost. I když lze právní formu podnikání v čase měnit, je třeba počítat s jistou finanční i administrativní náročností. Správná volba ještě před zahájením činnosti ušetří tolik vzácné finanční prostředky pro malého podnikatele. (Staňková, 2007) Proces rozhodování znamená posuzování více možných variant a zvolení nejvhodnější z nich k realizaci. Rozhodování patří k nejvýznamnějším činnostem podnikatele. Přiměřenost a kvalita rozhodovacího procesu zásadně ovlivňuje efektivnost a budoucí vývoj podnikatelské aktivity. Při řešení strategický problémů se doporučuje postupovat po jednotlivých etapách. Nejdříve se provede analýza okolí, kdy se zjišťují podmínky vyvolávající nutnost rozhodování, identifikaci problému a jeho příčin. Dále se navrhuje řešení, při čemž jsou hledány a tvořeny možné varianty. V následné etapě se volí konkrétního řešení. Obsahem poslední etapy je kontrola vybraného řešení založená na konfrontaci skutečně dosažených výsledků se stanovenými, předpokládanými cíli. (Machalová, 2007) Kvalitu rozhodovací procesu významně ovlivňují stanovená kritéria hodnocení. Kritéria hodnocení by měla vycházet z předpokládaných cílů, jež se chce dosáhnout. Při výběru z možných variant řešení lze využít jednokriteriální či vícekriteriální metodu hodnocení. Při využití vícekriteriální metody se stanovuje více kritérií hodnocení. Soubor kritérií musí být úplný, jednoznačný a srozumitelný. Každý aspekt by měl vstupovat do hodnocení právě jenom jednou. Počet kritérií by neměl být příliš velký. Na konci hodnocení variant řešení vzhledem ke zvoleným kritériím je sestaveno preferenční uspořádání variant. První varianta je tudíž nejvýhodnější. Stanovení tohoto uspořádání není snadnou záležitostí. Složitost se zvyšuje s rostoucím počtem kritérií i velikostí souboru variant. Problém spočívá také ve faktu, že většina kritérií není vyjádřena ve stejných jednotkách, a proto se provádí převod na stejnou jednotku. Přijatá varianta řešení také závisí na významu, který subjektivně podnikatel přikládá daným kritériím řešení. Váhy kritérií mohou být přisuzovány následujícími metodami:

Literární rešerše 15 na základě bodové stupnice, kdy se jednotlivým kritériím přiřadí určitý počet bodů ze svolené stupnice, alokací 100 bodů, kdy se mezi zvolená kritéria rozdělí 100 bodů dle významnosti, preferenčním uspořádáním, při kterém se váha kritéria porovnává s nejméně významných kritériem, metodou párového srovnání, kdy se pro kritérium zjišťuje počet preferencí vůči všem ostatním kritériím, Saatyho metodou, kdy se také zjišťují preferenční vztahy dvojic kritérií a poté se stanovuje velikost preference pomocí počtu bodů zvolené stupnice, stromem kritérií, pokud je více než deset kritérií, kritéria se seskupí do dílčích skupin, jimž jsou přiřazeny jednotlivé váhy, kritériím se přiřadí i váhy v rámci skupiny, dané váhy se u kritérií vynásobí. (Machalová, 2007) Vybraná varianta řešení by měla být realistická a neměla by porušovat omezující podmínky. (Machalová, 2007) Jednotlivé právní formy podnikání jsou specifické způsobem řízení, odpovědností společníků za riziko či způsobem zdaněním. V převážné míře je tato volba v režii podnikatele, ale u některých činností, např. bank, je předepsána zákonem. (Nývltová, Marinič, 2010) Na počátku procesu volby právní formy se stanovují kritéria rozhodování podle individuálních potřeb podnikatele. Autoři Veber, Srpová (2008) i Synek a Kislingerová (2010) navrhují na zvážení níže uvedené skutečnosti: způsob a rozsah ručení za závazky podniku, oprávnění k vedení, zastupování podniku navenek, možnost spolurozhodování, nutný počet osob zakladatelů, velikost základního nebo počátečního kapitálu, náročnost založení podniku, administrativa, výdaje spojené se založením a provozem podniku, účast společníků podniku na zisku a ztrátě, finanční možnosti podnikatele a přístup k cizím zdrojům, daňové zatížení, uveřejnění účetní závěrky v obchodním rejstříku. Veber a Srpová (2008) rozšiřují řadu kritérií o následující: míra právní regulace podnikatelské činnosti, rozsah zamyšlených podnikatelských aktivit,

Literární rešerše 16 obor podnikatelské činnosti, míra obtížnosti transformace právní formy jinou formu, zákonné povinnosti při přerušení či ukončení činnosti podnikání. Pro začínající malé podnikatele přicházejí v úvahu pouze některé formy podnikání. Mezi takové patří podnikání fyzické osoby na základě živnostenského oprávnění, osobní obchodní společnosti, jimiž jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, a v neposlední řadě společnost s ručením omezeným. (Srpková, Řehoř, 2010) 3.1.1 Podnikání fyzické osoby na základě živnostenského oprávnění Provozování podnikatelské činnosti na základě živnostenského oprávnění patří mezi nejjednodušší formy podnikání. Právní přepisy živnostenského podnikání jsou shrnuty v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. K zákonu náleží pět příloh, ve kterých jsou taxativně vyjmenovány jednotlivé druhy živností. Živností se rozumí soustavná činnost, jež podnikatel provádí samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost pro dosažení zisku. Živnosti se dělí na ohlašovací a koncesované. Mezi živnosti ohlašovací řadíme živnosti volné, vázané a řemeslné. K provozování živností ohlašovacích stačí ohlášení na příslušném živnostenském úřadě podle bydliště. Podnikatel získá osvědčení ve formě výpisu ze živnostenského rejstříku. (BusinessInfo.cz) K získání oprávnění musí splňovat zákonem stanovené všeobecné podmínky: dosažení 18 let věku, způsobilost k právním úkonům, trestní bezúhonnost. (Srpková, Řehoř, 2010) U živností řemeslných, vázaných a koncesovaných se vyžadují i podmínky zvláštní jako odborná způsobilost či praxe v oboru. Podmínkou provozování živnosti koncesované je získání koncese a pozitivní vyjádření místně příslušného orgánu státní správy. (Srpková, Řehoř, 2010) Zákon dovoluje, aby podnikatel provozoval více živností, pokud obdrží pro každou živnost příslušné oprávnění. Zákon také určuje překážky bránící provozování živnostenského podnikání: byl-li na majetek podnikatele prohlášen konkurz, byl-li podnikateli nařízen trest či sankce ve formě zákazu činnosti související s oborem živnostenského podnikání, bylo-li podnikateli zrušeno živnostenské oprávnění, protože závažným způsobem porušil podmínky udělení koncese,

Literární rešerše 17 neplní-li závazky vůči státu, neprovozuje-li živnost déle než čtyři roky. (BusinessInfo.cz) Nesplňuje-li osoba výše zmíněné podmínky, může provádět příslušnou činnost prostřednictvím osoby odpovědného zástupce, který veškeré podmínky splňuje. Odpovědný zástupce musí být osoba fyzická a musí být s podnikatelem ve smluvním vztahu. (Nývltová, Marinič, 2010) Fyzické osoby provozující živnost ručí za závazky z podnikání celým svým majetkem, tedy i osobním. Činnost provozuje pod vlastním jménem a příjmením, případně lze využít odlišující dodatek nebo jiné označení. Podnikatel je registrován v živnostenském rejstříku. Může požádat i o zápis do obchodního rejstříku, čímž by získal obchodní firmu. V důsledku registrace do obchodního rejstříku vzniká povinnost vést účetnictví. Účetnictví musí vést také podnikatel, jehož obrat přesáhl 25 000 000 Kč za bezprostředně předcházející kalendářní rok. Ostatní podnikatelé se mohou rozhodnout mezi vedením účetnictví a daňovou evidencí. (Nývltová, Marinič, 2010) Zisk podnikatele podléhá dani z příjmu fyzických osob. Základ daně z příjmu ovlivňují příjmy podnikatele. Příjmy se snižují o výdaje na jejich dosažení a lze je uplatnit třemi způsoby: 1. Na základě vedeného účetnictví. 2. Na základě vedené daňové evidence, jenž obsahuje záznamy o příjmech a výdajích, členěných pro potřeby zjištění základu daně, a záznamy o majetku a závazcích. 3. Procentem z příjmu předepsaným zákonem o dani z příjmu. (Nývltová, Marinič, 2010)

Literární rešerše 18 Tab. 1 Paušální výdaje z příjmu ze živnostenského podnikání dle zákona o dani z příjmu pro rok 2011 Druh činnosti Zemědělská výroba, lesní a vodní hospodářství, řemeslná výroba Všechny živnosti kromě zemědělské a řemeslné výroby Podnikání dle zvláštních předpisů, z užití průmyslových práv či jiného duševního vlastnictví Pronájem majetku zařazeného do podnikání a samostatná výdělečná činnost Zdroj: Zákon o dani z příjmu, 2011 Paušální výdaj z příjmů 80 % 60 % 40 % 30 % Osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění může podnikat za spolupráce druhého z manželů nebo osoby žijící ve společné domácnosti. Při určení daně pak může podnikatel zákonem stanoveným způsobem rozdělit příjmy i výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmu na tyto osoby. Výsledný zisk je zdaněn 15% sazbou pro rok 2012. Podnikatel má možnost uplatnit různé slevy, např. slevu na poplatníka, na vyživované osoby. Současně musí odvádět pojistné na zdravotním a sociálním pojištění, které není považováno za výdaj pro dosažení, udržení a zajištění příjmů. Povinné sociální pojištění zde zahrnuje pouze důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nemocenské pojištění není povinnou složkou a jeho placení je zcela dobrovolné. Sazba pro zdravotní pojištění činní i v roce 2012 13,5 % z vyměřovacího základu. (Nývltová, Marinič, 2010)

Literární rešerše 19 Tab. 2 Výhody a nevýhody podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná Výhody Není třeba počáteční kapitál Nízké náklady na založení Poměrně rychlé a snadné založení a zahájení činnosti Odpadají složité formální i právní povinnosti Samostatnost podnikatele a volné rozhodování Volba mezi vedením účetnictví či daňové evidence Lze pro zjištění dílčího základu daně uplatnit výdaje procentem z příjmů Pro snížení daňové povinnosti je možné uplatnit nezdanitelné částky základu daně i odčitatelné položky Nevýhody Vysoké riziko spojené s neomezeným ručením podnikatele celým svým majetkem Vysoké nároky na odborné i ekonomické znalosti podnikatele Omezený přístup k cizím zdrojům Méně výhodné postavení při uzavírání obchodních smluv Možné finanční problémy mohou ovlivnit rodinný život podnikatele Zdroj: Veber, Srpová, 2008, vlastní práce 3.1.2 Komanditní společnost Komanditní společnost je typem osobní obchodní společnosti. Podnikání touto formou má své kořeny již ve středověku. V posledních letech, vzhledem k rostoucímu využívání společnosti s ručením omezeným, její použití v praxi klesá. (Srpková, Řehoř, 2010) Právní úprava je obsažena v obchodním zákoníku. Zde je stanoveno, že se úprava komanditní společnosti z části řídí ustanoveními o veřejné obchodní společnosti a právní postavení komanditistů je upraveno v ustanoveních o společnosti s ručením omezeným. Komanditní společnost upravují právní předpisy osobní i kapitálové společnosti. (Businesscenter.cz, 2011) Komanditní společností se rozumí právnická osoba založená nejméně dvěma osobami, z nichž jedna musí být v postavení komanditisty a druhá v postavení komplementáře. Komanditistou a komplementářem může být osoba fyzická i právnická. Postavení společníků se liší ve způsobu ručení. Komanditista ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu, který je zapsán v obchodním rejstříku. Oproti tomu komplementář za závazky společnosti ručí celým svým majetkem. (Srpková, Řehoř, 2010)

Literární rešerše 20 Společnost se zakládá společenskou smlouvou, jež musí mít písemnou formu. Zákon v tomto případě nevyžaduje provedení smlouvy notářským zápisem. Kromě povinných náležitostí jako u veřejné obchodní společnosti musí smlouva navíc obsahovat určení, kdo ze společníků je komanditista a kdo komplementář. U komanditisty dále musí být zapsána výše jeho vkladu s rozlišením, zda se jedná o vklad peněžitý či nepeněžitý a čím je tvořen. Minimální výše vkladu komanditisty je 5 000 Kč. Komanditní společnost je registrována v obchodním rejstříku pod názvem obchodní firmy. Obchodní firma dle zákona musí obsahovat dovětek komanditní společnost či zkratku kom. spol. nebo k. s. Obchodní vedení náleží pouze komplementářům. V dalších záležitostech rozhodují všichni společníci společně, každý má při rozhodování jeden hlas, pokud v rámci společenské smlouvy nestanoví jinak. Komanditista má právo nahlížet do účetních knih a dokladů a kontrolovat obsažené údaje. Nevztahuje se na něj zákaz konkurence. Rozdělení zisku u komanditní společnosti je dispozitivní, lze jej změnit společenskou smlouvou. Zisk společnosti se může rozdělit na část připadající komplementářům a část připadající komanditistům. Komplementáři si svoji část zisku rozdělí rovným dílem, komanditisté dle výše svých splacených vkladů. Pokud je na konci účetního období vykázána ztráta, podílí se na její úhradě komplementáři rovným dílem, komanditisté pouze bylo-li tak sjednáno ve společenské smlouvě. Předepsaná právní úprava rozdělení zisku a podíl na ztrátě je kogentního charakteru. Lze jej upravit ve společenské smlouvě. (Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, 2011) Komanditní společnost je osobou právnickou, z čehož plyne povinnost vést účetnictví podle 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů. Společnost vede účetnictví ode dne vzniku až do dne zániku. Při jejím založení se ke dni zápisu do obchodního rejstříku sestavuje soupis majetku a zdrojů, zároveň se sestavuje počáteční rozvaha a otevírají účetní knihy. (Účetní kavárna.cz) Z daňového hlediska je nutné rozlišit výsledek hospodaření na část náležející komanditistům a část náležející komplementářům. Zisk komanditistů podléhá dani z příjmu právnických osob, naopak zisk komplementářů je zdaněn daní z příjmu fyzických osob. Komanditisté jsou povinni ze svých podílů odvést srážkovou daň z příjmu z kapitálového majetku. Srážková daň nebo také zvláštní sazba daně činní 15 % pro rok 2012. (Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů)

Literární rešerše 21 Tab. 3 Výhody a nevýhody komanditní společnosti Výhody Není nutný vysoký počáteční kapitál Komanditista nemá zákaz konkurence Podíl na zisku komplementářů podléhá dani z příjmu fyzických osob a pojistnému sociálního pojištění Lze společnost za určitých podmínek přeměnit bez likvidace na veřejnou obchodní společnost Nevýhody Komplementáři ručí neomezeně za závazky společnosti Společenskou smlouvu je možné měnit pouze se souhlasem komanditistů a komplementářů Podíl na zisku komanditistů podléhá dani z příjmu právnických osob a po vyplacení navíc ještě snížen o srážkovou daň Rozpor mezi prioritami společníků, každý z nich nese odlišnou míru rizika Zdroj: Veber, Srpová, 2008, vlastní práce 3.1.3 Veřejná obchodní společnost Veřejná obchodní společnost spadá do kategorie osobních obchodních společností a je osobou právnickou. Lze ji považovat za jednu z nejstarších a nejjednodušších typů obchodních společností. Může být založena pouze pro účely podnikání. Musí být založena minimálně dvěma osobami, fyzickými či právnickými, které musí splňovat požadavky živnostenského zákona. Do obchodního rejstříku se zapisuje pod názvem, tzv. obchodní firmou. Součástí obchodní firmy musí být označení veřejná obchodní společnost nebo zkratky v.o.s., veř. obch. spol. Je-li v názvu jméno alespoň jednoho společníka, používá se dodatek a spol. (Srpková, Řehoř, 2010) Veřejná obchodní společnost se liší od komanditní společnosti v rozsahu ručení společníků. Zde ručí všichni společníci celým svým majetkem společně a nerozdílně za závazky společnosti. Nerozdílně znamená vzájemné propojení majetků společníků bez ohledu na míru účasti jejich vkladů do společnosti. (Srpková, Řehoř, 2010) Právní úprava je zakotvena v paragrafech 76 až 92 obchodního zákoníku. Společnost se zakládá společenskou smlouvou. Ještě před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku musí získat oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti. Nejčastěji se jedná o živnostenské oprávnění, jež vzniká dnem, kdy fakticky vzniká společnost. Zákon nestanovuje žádný základní kapitál. K řízení společnosti jsou oprávněni všichni společníci, pokud nestanoví

Literární rešerše 22 ve společenské smlouvě něco jiného. Dále se také na všechny společníky vztahuje zákaz konkurence. Společník tedy nesmí bez souhlasu ostatních společníků provozovat činnost v předmětu podnikání společnosti. Ve společenské smlouvě je možné sjednat nižší míru zákazu konkurence. (Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, 2011) Jelikož se jedná o právnickou osobu, vyplývá jí ze zákona povinnost vést účetnictví dle Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Zisk společnosti se rozděluje rovným dílem mezi jednotlivé společníky. Podle charakteru společníka, zda se jedná o právnickou či fyzickou osobu, je zisk zdaněn daní z příjmu právnické či fyzické osoby. Společnost sama o sobě nepodává daňové přiznání. Zdaňují se pouze podíly společníků. (Podnikatel.cz) Tab. 4 Výhody a nevýhody veřejné obchodní společnosti Výhody Není požadován počáteční kapitál Snadný výstup společníka ze společnosti Snadnější přístup k cizímu kapitálu Zisk společnosti se rozdělí mezi společníky, a tudíž podléhá dani z příjmu fyzických osob Nevýhody Neomezené ručení společníků Společníci musejí být nejméně dva, nesení osobního rizika může způsobovat konflikty Pro všechny společníky platí zákaz konkurence Založení společnosti pouze za účelem podnikání Zdroj: Veber, Srpová, 2008, vlastní práce 3.1.4 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným řadíme mezi kapitálové obchodní společnosti. V České republice patří k nejrozšířenější formě podnikání právnických osob. Jedná se o podstatně jednodušší formu kapitálové společnosti, než je akciová společnost. Časté využívání této společnosti v praxi může být ovlivněno i stále klesající sazbou daně z příjmu právnických osob, níž je příjem společnosti zdaněn. (Srpková, Řehoř, 2010) Společnost s ručením omezeným může být založena i jednou osobou fyzickou nebo právnickou. Jediný zakladatel společnosti ovšem nesmí být jediným zakladatelem či společníkem v jiné společnosti s ručením omezeným. Maximální počet zakladatelů činní padesát osob. (Srpková, Řehoř, 2010) Také u této společnosti vyžaduje zákon pro založení společenskou smlouvu. Obchodní zákoník umožňuje doplnění, rozšíření či změnu některých

Literární rešerše 23 daných ustanovení. Předepsaná je písemná podoba smlouvy ztvrzena notářským zápisem. Pokud společnost zakládá pouze jedna osoba, nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina. (Srpková, Řehoř, 2010) Obchodní firma musí obsahovat dodatek společnost s ručením omezeným nebo spol. s.r.o. či s.r.o.. Minimální výše základního kapitálu musí činit 200 000 Kč. Každý společník se podílí na základním kapitálu pouze jedním vkladem, jenž musí dosahovat alespoň výše 20 000 Kč. Vklad společníka může mít nepeněžní povahu. Lze vložit např. vybavení, stroje či nářadí. Vše musí být ocenitelné znalcem. Vkladem nemůže být práce. Dříve než je podán návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku, musí být splaceno celé emisní ážio a u každého peněžitého vkladu minimálně 30 %. Celkem však musí souhrn peněžitých i nepeněžitých vkladů dosahovat nejméně 100 000 Kč. U jednoho zakladatele musí být splacen celý základní kapitál. Podnikatelé často mylně předpokládají nedotknutelnost základního kapitálu společnost. Po založení společnosti se stává jejím majetkem a lze jím volně disponovat, nakupovat zásoby, platit závazky atd. (Businesscenter.cz) Společnost ručí za závazky celým svým majetkem. Společníci ručí společně a nerozdílně do výše všech nesplacených částí vkladů společníků zapsaných v obchodním rejstříku. (Businesscenter.cz) Mezi orgány společnosti patří jednatel, valná hromada a zákonem nepovinná dozorčí rada. Jednatel či více jednatelů jsou statutárním orgánem a mohou jednat jménem společnosti. Právně zodpovídají za chod společnosti, vedou účetnictví, spolupracují s úřady. Nejvyšším orgánem je valná hromada společníků. Valná hromada jmenuje a odvolává jednatele, může měnit společenskou smlouvu a stanovy a schvaluje účetní závěrku. Může jmenovat členy dozorčí rady, která se zřizuje u společnosti s.r.o. jen velmi výjimečně. (Businesscenter.cz) Změna vlastnictví podílu ve společnosti se řídí podle společenské smlouvy a bývá značně komplikovaná. Ohrožení společnosti spočívá v úmrtí společníka, kdy problémy v dědickém řízení mohou dokonce způsobit zánik společnosti. Negativním aspektem pro zvolení s.r.o. může být dvojí zdanění výnosu společníků společnosti. Nejdříve je zdaněn zjištěný výsledek hospodaření společnosti. Pokud dojde k naplnění rezervního fondu, který má povinnost zřizovat, může valná hromada rozhodnout o rozdělení zisku mezi vlastníky. Vlastníci musí odvést 15% srážkovou daň z kapitálového výnosu z podnikání. Společnost s ručením omezeným podléhá také daním nepřímým, např. daň z přidané hodnoty. DPH je zúčtována dle velikosti obratu společnosti. (Kislingerová, 2010)

Literární rešerše 24 Tab. 5 Výhody a nevýhody společnosti s ručením omezeným Výhody Společníci ručí za závazky společnosti omezeně Pokud není stanoveno ve společenské smlouvě jinak, nevztahuje se na společníky zákaz konkurence Možnost vložení nepeněžitého vkladu do společnosti Vyplacené podíly na zisku společníkům nepodléhají pojištěnu sociálního pojištění Možnost ustavení kontrolního orgánu Nevýhody Založení společnosti je administrativně náročnější Náročnější chod společnosti, např. svolání valné hromady Možnost menší důvěryhodnosti u obchodních partnerů z důvodu omezeného ručení společníků Zisk společnosti podléhá dani z příjmu právnických osob, vyplacené podíly společníkům dále zdaněny zvláštní sazbou daně Zdroj: Veber, Srpová, 2008, vlastní práce 3.2 Podnikatelský plán McKeever (2011) popisuje podnikatelský plán jako písemný dokument, jež detailně popisuje a analyzuje budoucí podnikatelské aktivity. Slouží podnikateli k ujasnění finančních aspektů podnikání, kdy prostřednictvím něj zjišťuje potřebu finančních prostředků pro zahájení činnosti a odhaduje výnos, který se vrátí zpět. (McKeever, 2011) Podnikatelský plán popisuje podstatné vnitřní i vnější faktory ovlivňující podnikatelskou činnost. Měl by pomoci ujasnit odpovědi na otázky: Kde jsme?, Kam se chceme dostat?, Jak se tam dostaneme?. (Srpková, Řehoř a kol., 2010) Podnikatelský plán by měl sloužit hlavně podnikateli k interním účelům. Pro vnitřní uživatele plní funkci nástroje analýzy a poté integruje informace pro vytvoření konkrétních cílů a vizí. Jako ucelený dokument komplexně popisuje strategii, prostřednictvím které chce podnikatel dosáhnout v daném období předem stanovených cílů. Lze jej také využít jako nástroj realizace závažných budoucích změn. Často se využívá i k posouzení technické a ekonomické realizovatelnosti rozsáhlých investičních akcí. (Staňková, 2007) V praxi však bývá sestavován teprve tehdy, když ho požaduje banka, společník nebo investor. Firmě slouží jako plánovací nástroj, podklad pro

Literární rešerše 25 rozhodovací proces nebo jako nástroj kontroly. Externí subjekty, např. banka, na jeho základě analyzují schopnost podnikatele projekt realizovat. Zda se vyplatí do projektu investovat. Kvalitně zpracovaný podnikatelský plán zvyšuje šanci získat potřebný kapitál. (Srpková, Řehoř a kol., 2010) Při zpracování podnikatelského plánu by se měly dodržovat některé obecně platné zásady. Podnikatelský plán by tedy měl být: Inovativní - jde o to, abych dokázal, že náš výrobek či služba dokáže uspokojovat potřeby zákazníků lépe než dosud a lépe než naše konkurence. Srozumitelný a uvážlivě stručný vyjadřovat se stručně, neprezentovat příliš mnoho myšlenek v jedné větě, přídavná jména volit opatrně a zbytečně s nimi neplýtvat, myšlenky vyjadřujeme stručně ale ne na úkor postižení hlavních faktů, důležitá je výstižnost. Logický a přehledný myšlenky by na sebe měly navazovat, musí být podloženy fakty, jednotlivá tvrzení by si neměla odporovat, pro přehlednost se hodí využití tabulek a grafů, např. časový harmonogram realizace podnikatelského plánu. Pravdivý a reálný. Respektující rizika uvědomění si rizik a možné návrhy jejich eliminace nebo zmírnění zvyšují důvěryhodnost celého podnikatelského plánu. (Srpková, Řehoř a kol., 2010) Fotr a Souček (2005) uvádějí další požadavky na podnikatelský plán. Podle nich by měl podnikatelský plán zdůraznit prospěch z produktu či služby pro uživatele. Měl by demonstrovat konkurenční výhodu, silné stránky a kompetence manažera. Podat vysvětlení potenciálnímu poskytovateli kapitálu, jakým způsobem by získal vložený kapitál zpět i s patřičným zhodnocením. V případě předkládání bankovní instituci musí prokazovat schopnost hradit splátky a úroky z úvěru. Podnikatelský plán by neměl být příliš optimistický, protože to snižuje jeho důvěryhodnost u potenciálních věřitelů. Nesmí být ani příliš pesimistický. Podcenění plánu způsobuje snížení atraktivnosti pro investora. Důležité je nepodcenit ani formální úpravu a kvalitně ji zpracovat. (Fotr, Souček, 2005) 3.2.1 Struktura podnikatelského plánu V současnosti neexistuje žádná právní norma, která by předepisovala přesnou strukturu podnikatelského plánu. Záleží pouze na podnikateli, jakou strukturu zvolí. (Srpková, Řehoř a kol., 2010)

Literární rešerše 26 Při sestavení podnikatelského plánu pro zcela nový podnik lze použít strukturu, jež bude obsahovat titulní stranu, popis podniku, externího prostředí, trhu, marketingový plán, operační plán, finanční plán a přílohy. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Titulní strana a obsah Titulní strana s identifikačními údaji podnikatele i podniku by měla být součástí sestavovaného plánu v případě, že bude předkládán dalším osobám. Dokument pak působí profesionálně a odborně. Pozitivně působí také umístění loga podniku. Za titulní stranou by měl následovat obsah celého dokumentu, případně i seznam příloh pro snadnější a rychlejší orientaci v něm. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Popis podniku V následující části podnikatelského plánu se detailně, jasně a výstižně popisuje zakládaný podnik. Specifikuje se především zákonná forma podniku a druh živnosti, jež bude provozovat. Blíže se zde vysvětluje poskytovaný produkt či služba, jejich silné stránky a konkurenční výhody podnikatele. Uvádí se kontaktní údaje o místě provozovny s přiblížením, zda je umístěna v prostorách ve vlastnictví podnikatele či jsou prostory pronajaty. Pokud se jedná o pronájem, mělo by se uvést, jak má podnikatel zajištěnou výpovědní lhůtu v nájemní smlouvě a jakým způsobem by v případě výpovědi postupovat, aby neohrozil provoz podnikatelské činnosti. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Lokalita provozovny výrazně ovlivňuje podnikatelskou činnost. Proto by měl podnikatel podle Fotra a Součka (2005) posoudit její vhodnost z hlediska infrastruktury, finančních a daňových aspektů, klimatických podmínek a v neposlední řadě z hlediska ekologických požadavků. V rámci infrastruktury lokality provozovny je podstatné zvážit dopravní dostupnost, úroveň komunikačních zařízení, energetické zdroje, disponibilitu kvalifikovaných lidských zdrojů, dostupnost stavebních, montážních i opravářských kapacit a možnost likvidace či ukládání odpadu. (Fotr, Souček, 2005) Dále je vhodné v této části uvést způsob, kterým bude vedeno účetnictví. Větší důvěryhodnosti nabývá podnikatelský záměr informováním o pojištěních, jež hodlá podnikatel realizovat. Lze zde prezentovat formu, kterou chce podnikatel využít pro odlišení od konkurence a lepší identifikaci pro zákazníky. Firmu může prezentovat prostřednictvím loga, vizuálního stylu či typem písemností. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Analýza externího prostředí

Literární rešerše 27 Před započetím podnikatelské činnosti by měl podnikatel poznat a zhodnotit okolí, které bude značným způsobem ovlivňovat jeho činnost. Důležité je co nejpřesněji definovat trh, na který chce vstoupit a poté ho důkladně prozkoumat. K tomuto účelu mohou být využity např. PESTLE analýza či Porterův model konkurenčních sil v odvětví. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) PESTLE analýza PESTLE analýza patří k hojně využívané metodě zkoumání makroprostředí firmy. Při využití této analýzy se sledují faktory okolního prostředí, jež přímo ovlivňují podnikatelskou činnost. Faktory okolí se uspořádají do šesti skupin a pak se zohledňuje jejich vliv na chod podniku. (Haberberg, Rieple, 2008) Faktory vnějšího prostředí rozdělíme do následujících skupin: Politické faktory Politika vlády, ideologie Války, občanské nepokoje Terorismus Obchodní politika Zájmové skupiny Ekonomické faktory Ekonomický růst Chování konkurence, dodavatelů Měnový kurz Daňová politika státu Mzdové tarify Ceny materiálu a služeb Sociální faktory Demografický vývoj Životní styl Postoj k práci Diskriminace Sociální hodnoty a preference Pracovní mobilita Vzdělanost obyvatelstva Technologické faktory Rozšířenost výpočetní techniky Inovace

Literární rešerše 28 Úroveň internetového obchodování Nové výrobky a zařízení Logistika Metody a procesy výroby Legislativní faktory Zákony a vyhlášky státu Harmonizace zákonů a daní Dodržování lidských práv Mezinárodní smlouvy a uskupení Mezinárodní obchodní spolupráce Ekologické faktory Ekologická uskupení Omezení emisí, znečištění Prevence před živelnými katastrofami Hluk (Dědina, Odcházel, 2007) Porterův model konkurenčních sil v odvětví Další analýza vnějšího prostředí se zaměřuje na zkoumání odvětví a jeho hybných sil. Michael Porter (1994) definoval pět základních konkurenčních sil, od nichž se odvíjí úroveň konkurence v odvětví a které zároveň ovlivňují potenciální ziskovost odvětví. Podle něj jsou největšími hybnými silami stávající konkurenti, nově vstupující firmy, vyjednávací schopnost dodavatelů a zákazníků a nebezpečí substitučních výrobků. (Porter, 1994)

Literární rešerše 29 Obr. 1 Hybné síly konkurence v odvětví dle Portera Zdroj: Vlastnicesta.cz, 2010 Provedené analýzy vnějšího prostředí mohou posloužit jako podklad pro stanovení příležitostí a hrozeb pro zamýšlený projekt podnikání. Při porovnání se stávající konkurencí lze identifikovat silné a slabé stránky podnikatele a budoucího podniku. Určením výše uvedených faktorů vznikne část SWOT analýzy, na jejímž základě mohou být vytvořeny možné strategie podniku. (Wupperfeld, 2003) Marketingový plán Marketingová strategie patří mezi nejdůležitější rozhodnutí podnikatele. Marketingové aktivity prostupují všemi částmi podnikového řízení, od nákupu zboží či služeb, přes výrobu, finance, přijímání nových zaměstnanců až po prodej produktů. Správně navržená strategie v oblasti marketingu by měla plnit následující cíle: Určit potřeby a touhy zákazníků. Jasně vymezit cílovou skupinu zákazníků a definovat způsoby komunikace s ní. Identifikovat výhodu firmy oproti konkurenci a určit strategii, jak ji využít. Být oporou při tvorbě komunikačního mixu. (Staňková, 2007) Zákazníci se liší svými přáními, věkem, bydlištěm nebo příjmem. Z důvodu roztříštěnosti trhu potenciálních zákazníků se provádí jeho segmentace. Trh se rozdělí na menší části, což umožní podnikateli lépe a intenzivněji plnit přání

Literární rešerše 30 svých zákazníků. Existuje celá řada segmentačních kritérií, podle níž lze trh rozčlenit. Často využívanými jsou demografické, geografické, psychografické a behaviorální kritéria. (Kotler, 2007) Velké firmy provádějí při určování potřeb svých zákazníků vlastní primární výzkumy. Tyto výzkumy jsou ale velmi finančně i časově náročné. Pro malé firmy nejsou realizovatelné, a proto především využívají sekundární data. Sekundární data lze čerpat z výzkumu Českého statistického úřadu, sledováním trendů a novinek v internetových článcích či odborných časopisech. Pokud je podnikatel v přímém kontaktu se zákazníkem, může sledovat jeho chování. (Staňková, 2007) Podkladem pro zpracování marketingového plánu, popřípadě marketingového mixu, může být zpracování SWOT analýzy s návrhem využití silných stránek firmy a příležitostí v okolí a bránění se hrozbám a odstranění slabých stránek. Marketingový mix poslouží malým podnikatelům jako vhodný přístup k formování marketingové strategie. V jeho rámci lze charakterizovat tzv. 4P. Zde se řadí produkt, cenová politika, propagace jako způsob upozornění na sebe a distribuce určující způsob dostání produktu či služby k zákazníkům. Úspěšnost marketingového působení závisí především na kreativitě a neotřelosti podnikatele ve spojení s nepřetržitým sledováním vývoje trhu. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Finanční plán Sestavení finančního plánu je nejpodstatnější částí podnikatelského plánu. Prostřednictvím něj se převádí zamýšlené podnikání do podoby peněžních toků a zároveň se ověřuje reálnost podnikatelského plánu. Případně slouží k přesvědčení investora o výnosnosti plánu. Podnikatel zde může modelovat možné varianty budoucího vývoje optimistické či pesimistické. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Dle časového období, na které je finanční plán sestavován, se rozlišují plány na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé plány mapují finanční prostředky po dobu kratšího časového horizontu do jednoho roku, např. čtvrtletní či měsíční. Jsou velmi podrobné. Pro roční časový horizont obsahují většinou plánovanou rozvahu, plán peněžních toků, plán výnosů, nákladů a tvorby zisku případně plán rozdělení ziku a plán externího financování. Plánované náklady zahrnují výdaje na zřízení a provoz podniku. Předpokládané náklady se odhadují poměrně přesně podle dostupných informací. Obtížnější situace nastává při plánování předpokládaných výnosů. Odhadovat příjmy z podnikatelské činnosti lze již s menší přesností a

Literární rešerše 31 spolehlivostí a do jisté míry budou odrazem úspěšnosti marketingového plánu. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Tab. 6 Výkaz cash flow sestavený přímou metodou Počáteční stav peněžních prostředků +Příjmy za určité období -Výdaje za určité období Konečný stav peněžních prostředků Zdroj: Finanční hospodaření municipálních účetních jednotek, Otrusinová, Kubíčková, 2011 Dlouhodobý finanční plán bývá sestavován na delší časové období, zpravidla na tři až pět let. Agreguje všechny dílčí oblasti finančního plánování a definuje souhrnné cílové ukazatele, kterých chce podnikatel v daném období dosáhnout. Sestavení dlouhodobého plánu by měla předcházet důsledná strategická analýza financí podniku i jeho okolí. Tím by se měla ověřit dosažitelnost předpokládaných cílů z hlediska zajištění nutných zdrojů a způsobů předcházení očekávaných rizik. Analýzou finančního plánu se posuzuje, zda vypracovaný plán vede k dosažení stanovených cílů. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Posouzení investičního projektu Pokud rozhodujeme o nových investicích, měli bychom brát zřetel na dlouhodobé cíle podniku, čímž většinou bývá zvyšování majetků vlastníků. Nejlepšími kritérii hodnocení investičních projektů jsou finanční kritéria, která zohledňují hodnotu peněz v čase i možná rizika projektu. Mezi zmíněná kritéria patří metoda čisté současné hodnoty, vnitřního výnosového procenta a metoda doby návratnosti. Pro jejich využití se předpokládá sestavení plánu peněžních toků investice. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Metoda čisté současné hodnoty Čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z investice a kapitálovými výdaji na pořízení investice. Je to tedy dodatečný výnos, který získá podnikatel pořízením investice nad požadovanou míru výnosnosti. Za přijatelné investice lze považovat pouze investice, jejíž čistá současná hodnota je větší nebo roven nule, což zabezpečuje alespoň minimálně požadovaný výnos. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007)

Literární rešerše 32 ČSH n = t CF =1 (1 + i) t t KV Hodnota ukazatele závisí na kvalitě plánu peněžních toků a požadované míře výnosnosti. S rostoucí požadovanou mírou výnosnosti se blíží nule. V případě, že se požadovaná míra výnosu zvyšuje úměrně riziku investice, může být investice s vyšší mírou rizika odmítnuta i při stejném peněžním toku jako méně riziková investice. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Metoda vnitřního výnosového procenta Vnitřní výnosové procento nebo též vnitřní míra výnosnosti investice vyjadřuje skutečnou míru výnosnosti investice, která bude dosažena realizací plánovaných příjmů a kapitálových výdajů. Představuje takovou výnosovou míru, při níž se diskontované příjmy vyrovnávají kapitálovým výdajům a při níž se hodnota čisté současné hodnota rovná nule. Lze se vypočítat postupným dosazením nebo použitím jednoduché interpolace. VVP = i n ČSH n + ČSH ČSH n v * ( iv in ) Při použití interpolace se odhadnou dvě míry výnosnosti. První míra výnosu se odhadne, aby čistá současná hodnota byla kladná. Druhá výnosová míra se určí tak, aby čistá současná hodnota byla záporná. Přijatelná je investice, která má vyšší vnitřní výnosové procento než požadovanou míru výnosu. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007) Metoda doby návratnosti investice Doba návratnosti se vypočte pomocí kumulovaného součtu předpokládaných diskontovaných příjmů v jednotlivých letech. V roce, ve kterém se diskontované příjmy vyrovnají kapitálovým výdajům, dojde k návratnosti investice. KV = CF n t t t= 1 (1 + i) U tohoto kritéria se posuzuje doba, za kterou se podnikateli investovaný kapitál vrátí. Rozhodující je rychlost splacení investovaného kapitálu peněžními toky plynoucími z investice. Musí se jednat o investice, jejichž příjmy převýší plánované výdaje. (Koráb, Peterka, Řežňáková, 2007)

Vlastní práce 33 4 Vlastní práce 4.1 Vyhodnocení alternativ právní formy podnikání Paní Šárka Novotná má v úmyslu zahájit provoz kadeřnického salónu. Pro účel zamýšlené činnosti přicházejí v úvahu následující formy podnikání: podnikání fyzické osoby na základě živnostenského oprávnění, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným. Forma akciové společnosti nepřichází pro malé podnikání vůbec v úvahu, především z důvodu vysokého základního kapitálu a náročnosti na organizační a administrativní činnosti. Forma družstva byla vyloučena s přihlédnutím k zákonem stanovenému počtu zakladatelů, jež činí pět osob. Pro zvolení nejvhodnější právní formy podnikání se nejdříve musí definovat kritéria rozhodování. Nejdůležitější kritéria pro začínající podnikatelku představují náročnost založení a administrativní náročnost provozu podnikatelské činnosti. Náročností založení se rozumí nutné administrativní kroky a požadavky vyplývající z právních předpisů. Dalšími aspekty, které musí podnikatelka zvážit, jsou náklady na založení, zákonem požadovaný základní kapitál a počet zakladatelů. Nelze opomenout ani rozsah ručení podnikatelky za závazky vyplývající z její činnosti, daňové zatížení hospodářského výsledku či možnost přístupu k cizímu kapitálu. Dále se stanovují váhy definovaných kritérií pomocí bodové stupnice. Kritériím je přiřazena hodnota ze stupnice 1 až 5 podle důležitosti pro začínající podnikatelku. Hodnota 1 představuje nejdůležitější kritérium a hodnota 5 kritérium nejméně důležité. Váha kritéria se vypočte jako podíl příslušné bodové hodnoty a celkové sumy bodových hodnot všech kritérií. Váhy relevantních kritérií pro rozhodování o právní formě jsou uvedeny v následující tabulce.