Podnikatelský záměr na založení obchodu s dámským spodním prádlem šitým na míru

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Podnikatelský záměr na založení obchodu s dámským spodním prádlem šitým na míru Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Petr Zeman Autorka: Zuzana Drápalová Brno 2011

2 Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Petru Zemanovi za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky a především za čas, který mi byl ochoten věnovat. Velké poděkování za psychickou podporu a trpělivost patří také celé mé rodině a přátelům.

3

4 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Podnikatelský záměr na založení obchodu s dámským spodním prádlem šitým na míru vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně, dne 20. května

5

6 Abstract Drápalová, Z. The business plan for establishing a trade with custom lingerie. Bachelor thesis. Brno, The aim of this thesis is to elaborate a business plan for establishing a trade with custom lingerie. The work is divided into two thematic parts. The theoretical part describes information about setting up a business and creating a business plan. The practical part is applied to the theoretical findings. This section contains elements of the business plan that are detailed drawn up. In the conclusion is given an assessment and is decided whether the plan can be realized under the given conditions. Keywords Business plan, limited company, market analysis, bank credit. Abstrakt Drápalová, Z. Podnikatelský záměr na založení obchodu s dámským spodním prádlem šitým na míru. Bakalářská práce. Brno, Cílem této bakalářské práce je zpracování podnikatelského záměru na založení obchodu s dámským spodním prádlem šitým na míru. Práce je rozdělena do dvou tematických celků. V teoretické části jsou popsány informace týkající se založení podniku a vytvoření podnikatelského plánu. V praktické části jsou aplikovány získané teoretické poznatky. Tato část obsahuje detailně zpracované prvky podnikatelského plánu. V závěru práce je provedeno zhodnocení a podáno rozhodnutí, zda je možné plán za daných podmínek zrealizovat. Klíčová slova Podnikatelský záměr, společnost s ručením omezeným, analýza trhu, bankovní úvěr.

7

8 Obsah 8 Obsah: 1 Úvod Cíl práce a metodika Cíl práce Metodika práce Literární rešerše Vymezení základních pojmů Právní formy podnikání Podniky jednotlivce Obchodní společnost Družstvo Podnikatelský plán Co je podnikatelský plán, jeho význam Struktura podnikatelského plánu Pravidla realizace podnikatelského plánu Zakladatelský rozpočet Financování podnikatelské činnosti Vlastní kapitál Cizí zdroje Vlastní práce Vstupní analýza trhu Marketingový průzkum Příležitosti a hrozby vstupu na trh Návrh podnikatelského plánu Titulní strana Exekutivní souhrn Analýza trhu Popis podniku Výrobní plán Marketingový plán Organizační plán Hodnocení rizik Finanční plán Investiční rozhodování Shrnutí a diskuze Závěr Seznam použitých zdrojů Literatura Seznam elektronických zdrojů Seznam obrázků a tabulek...70

9 Obsah Seznam obrázků Seznam tabulek Přílohy...71

10 1 Úvod 10 1 Úvod Po roce 1989 došlo v České republice k velice významným politickým a ekonomickým změnám. Důležitou změnou byl přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství, založeném na soukromém podnikání, kdy podnik a podnikatel jsou považovány za hybnou sílu hospodářského vývoje. Malé a střední podniky přinášejí velké množství pracovních míst, podílejí se na vzniku konkurenčního prostředí a stabilitě trhu v zemi. Podnikání však nepřináší jen samá pozitiva, ale skýtá i řadu rizik. Díky poměrně jednoduchému procesu založení firmy se mnoho lidí rozhodlo začít podnikat, přestože neměli například dostatečné vzdělání či dobře zanalyzovaný trh. Mnoho podnikatelů se proto setkalo s neúspěchem a v řadě případů i s finančními potížemi. Abychom předešli takovýmto rizikům, je vhodné před zahájením samotného podnikání zpracovat podnikatelský záměr. Ten by nám měl pomoci úspěšně zahájit podnikatelskou činnost a úspěšně vstoupit na trh. Dobře zpracovaný podnikatelský záměr nám poskytne velké množství informací o trhu, na který chceme vstoupit, potenciálních zákaznících, dodavatelích a konkurenci. Ujasníme si organizační a funkční strukturu podniku. Zjistíme, zda bude podnik přinášet požadovaný zisk. Nejdůležitějším rozhodnutím, které by mělo po zpracování podnikatelského záměru vyplynout, je, zda bychom měli danou investici zrealizovat či nikoli. Podnikatelský záměr je také důležitý při nedostatečné výši vlastních finančních prostředků a nutnosti získat dodatečné zdroje financování. Většina investorů, ať už bank nebo fyzických osob, vyžaduje podrobně zpracovaný záměr především v oblasti finanční a investiční, na jehož základě se rozhodne o poskytnutí peněžních prostředků. Prvním impulsem pro volbu tohoto tématu, tedy podnikatelského záměru na založení obchodu s dámským spodním prádlem šitým na míru, pro mě byla řada článků na internetu a v časopisech, ve kterých jsem se dočetla o vysokém procentu žen, které nosí nevhodnou velikost spodního prádla. Nejprve jsem se zamýšlela nad příčinou tohoto problému a po přečtení diskuzí pod články jsem měla jasno. Řada žen nosí nepadnoucí prádlo, protože nezná svoji přesnou velikost a jiné ženy jej nosí proto, že pro ně vhodná velikost prostě neexistuje. Přestože by ženám při nákupu spodního prádla měla být nabídnuta možnost odborného změření jejich velikosti, tak se v našich obchodech s touto službou téměř nesetkáme a pokud ano, většina žen jí stejně z důvodu určitého studu nevyužije. Řešením tohoto problému by měl být právě tento nově založený obchod, který by nabízel diskrétní změření velikostí pomocí nejnovějších 3D technologií a ušití padnoucího spodního prádla přímo na míru.

11 2 Cíl práce a metodika 11 2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Hlavním cílem této bakalářské práce je zpracování návrhu podnikatelského plánu, který bude obsahovat veškeré podstatné náležitosti nutné pro založení a fungování nově vznikajícího podniku. Tento plán umožní podnikateli zvážit podstatná rizika spojená s činností podniku ještě před jeho samotným založením. Mezi dílčí cíle patří získání bankovního úvěru, jakožto nutného zdroje finančních prostředků pro zahájení podnikatelské činnosti. Pro dosažní těchto cílů, bude provedena analýza trhu, dodavatelů a konkurence, popis nově vznikajícího podniku Push up, s.r.o. a vytvoření finančního plánu důležitého pro zjištění životaschopnosti a rentability podniku. 2.2 Metodika práce Tato práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části jsou popsány informace zahrnující problematiku založení podniku a vytvoření podnikatelského plánu. V závěru této části jsou popsány možné zdroje financování, které mohou být využity k financování vznikajícího podniku. Veškeré informace obsažené v této části práce jsou získané na základě čerpání z odborné literatury. V praktické části byly získané teoretické poznatky využity k vytvoření návrhu podnikatelského plánu. Nejprve byla provedena základní analýza prostředí před vstupem nového podniku na trh. Tento rozbor byl uskutečněn prostřednictvím vstupní analýzy a také na základě provedeného průzkumu chování spotřebitelů. Dále byl proveden popis nově vznikajícího podniku a jeho prostředí na základě modelu 7S, SLEPTE a SWOT analýzy. Díky Porterovu modelu konkurenčních sil bylo také analyzováno konkurenční prostředí společnosti. Důležitou částí vlastní práce bylo sestavení finančního plánu. Nejprve byl vytvořen zakladatelský rozpočet, kde byla zjištěna výše potřebného kapitálu pro zahájení podnikání. Na základě tohoto rozpočtu byla vytvořena vstupní rozvaha, která ukázala potřebu cizích zdrojů k financování podniku. Poté byla vytvořena predikce nákladů a výnosů v roce zahájení podnikání a v následujících čtyřech letech. Pomocí této predikce bylo možné určit výsledek hospodaření a vývoj cash flow. Na základě finančního plánu a vybraných matematickostatistických metod bylo možné provést hodnocení efektivnosti investice a rozhodnout o jejím přijetí či zamítnutí. Jako zdroj informací pro praktickou část práce byla využita i data z prostředí internetu, která poskytla důležité údaje o dodavatelích, konkurenci a nabídkách externích zdrojů financování. Veškeré použité prameny jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů.

12 3 Literární rešerše 12 3 Literární rešerše 3.1 Vymezení základních pojmů Podnikatel Z formálního hlediska se podle obchodního zákoníku za podnikatele považuje každá fyzická a právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Z věcného hlediska je podnikatelem každá fyzická nebo právnická osoba podnikající na základě živnostenského či jiného oprávnění nebo osoba provozující zemědělskou výrobu (Soukupová, Strachotová, 2009). Existuje však celá řada dalších definic pojmu podnikatel. Jednu z nich vytvořil Albert Shaper v roce 1975: Podnikatel se vyznačuje jednáním, které zahrnuje: chopení se iniciativy; organizování a reorganizování sociálně-ekonomických mechanismů za účelem přeměny zdrojů a situací v praktický výsledek; zakalkulování rizika neúspěchu. (Koráb, Mihalisko, 2005, s. 7). Z výše uvedených definic je zřejmé, že úspěšný podnikatel by měl být nositelem určitých osobnostních rysů (Veber, Srpová, 2008): Motivace a dlouhodobost bez motivace by podnikatel neměl důvod začít podnikat a dosahovat úspěchu. Dlouhodobost zahrnuje umění vytrvalosti a trpělivosti podnikatele při rozvoji a budování podnikatelské pozice. Podnikavost - je velice důležitý vhodný podnikatelský záměr a jeho prosazení do praxe; s tím by podnikateli měly pomoci jeho dispozice (schopnosti, vědomosti, dovednosti) a osobnostní vlastnosti (bezúhonnost, čestnost, svědomitost, ). Pro podnikatele může být také velice přínosné, pokud je charismatickou osobností, tedy pokud oplývá určitým osobním kouzlem, což může významně ovlivnit chování ostatních lidí v jeho prospěch. Iniciativa a aktivita - vyplývá z vysokého počtu podnikatelských subjektů v každé vyspělé ekonomice. Proto, aby byl podnikatel úspěšný, musí být aktivní, kreativní a dynamický. Podstupování rizika - je s podnikáním spojeno, proto není podnikatelská dráha v hodná pro ty, kteří neradi rozhodují a přejímají odpovědnost. Podnikání Obchodní zákoník vymezuje termín podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Samostatnost podnikání spočívá v tom, že určitá fyzická nebo právnická osoba svobodně a sama za sebe rozhoduje o činnosti svého podniku, organizačních podmínkách, zakázkách a jiných podstatných otázkách týkajících se podnikání. Samostatnost není vyloučena kooperací či spoluprácí podnikatelů.

13 3.1 Vymezení základních pojmů 13 Soustavnost se vyznačuje tím, že prováděná činnost není vykonávána jen příležitostně. Čímž ovšem není myšlena jen činnost celoroční, každodenní a celodenní, proto může být subjekt například zaměstnancem a zároveň se ve svém volném čase věnovat podnikání (Janků, 2010). Podnik Dále obchodní zákoník definuje pojem podnik, jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Podniky lze rozdělit podle různých kritérií (Martinovičová, 2006): Podle právní formy - rozdělujeme na podniky jednotlivce (obvykle živnosti nebo podniky jednotlivců podnikajících podle zvláštních právních předpisů); obchodní společnosti osobní (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost) a kapitálové (společnost s ručením omezeným, akciová společnost); družstva a státní podniky. Podle sektorů - podniky mohou být řazeny do sektoru primárního (získávají statky z přírody); sekundárního (transformují statky vyrobené v primárním sektoru na výrobní prostředky nebo spotřební předměty) a terciárního (nevýrobní podniky zaměřené na služby). Podle velikosti - z hlediska velikosti členíme podniky na malé (do 100 zaměstnanců, roční obrat nepřesahuje 30 mil. Kč); střední ( zaměstnanců, roční obrat menší než 100 mil. Kč) a velké (všechny ostatní). Podle převládajícího výrobního faktoru - dělení podniků podle toho, který výrobní faktor má největší podíl na velikosti celkových nákladů na pracovně náročné podniky (vysoký podíl mzdových nákladů na celkových nákladech); investičně náročné podniky (vysoký stav dlouhodobého majetku, který váže kapitál) a materiálově náročné podniky (vysoký podíl nákladů na suroviny a materiál). Podnikatelský plán a záměr Řada autorů nerozlišuje mezi těmito dvěma pojmy, například Ivan Souček ve své publikaci Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Přestože jsou pojmy podnikatelský záměr a podnikatelský plán vzájemně velice úzce provázány, nejedná se o tytéž dokumenty. Například Bohumil Pexídr v publikaci Podnikatelský záměr uvádí, že podnikatelský záměr je určitou motivací pro vytvoření samotného podnikatelského plánu. Pro podnikatelský záměr však přesná definice, která by jej dokonale popsala neexistuje. Bližší informace o podnikatelském plánu jsou dále popsány v kapitole 3.3.

14 3.2 Právní formy podnikání Právní formy podnikání Pro výběr vhodné právní formy je nutné přihlédnout ke všem aspektům, které se k jednotlivým formám podnikání vztahují Podniky jednotlivce Veřejné právo rozlišuje podnikání na živnostenské a neživnostenské. Mezi neživnostenské podnikání patří například činnost lékařů, auditorů, daňových poradců nebo právníků. Živnostenské podnikání dále upravuje živnostenský zákon. Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li obecné podmínky pro provozování živnosti. Mezi tyto podmínky patří dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a bezdlužnost. Po splnění těchto podmínek je fyzickým či právnickým osobám umožněno provozování živnosti ohlašovací volné. Existují však další živnosti ohlašovací a to vázané a řemeslné, na jejichž provozování je nutné prokázat odbornou způsobilost v rozsahu stanoveným zákonem. Zákon vymezuje také druhou skupinu živností, kterou tvoří živnosti koncesované. Na jejich provozování je nutné získání koncese, na kterou však není právní nárok a živnostenský úřad ji proto nemusí udělit ani žadateli, který splňuje veškeré nutné podmínky (Soukupová, Strachotová) Obchodní společnost a) Osobní obchodní společnosti Veřejná obchodní společnost Obchodní zákoník definuje veřejnou obchodní společnost jako společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za její závazky společně a nerozdílně celým svým majetkem. Společníkem může být fyzická osoba splňující všeobecné podmínky provozování živnosti nebo právnická osoba, jejíž práva a povinnosti zde vykonává její statutární orgán. Statutárním orgánem jsou všichni společníci a na vedení společnosti se podílejí podle ujednání ve společenské smlouvě. Z důvodu neomezeného ručení společníků nestanovuje zákon minimální výši základního kapitálu (Koráb, Mihalisko, 2005). Komanditní společnost Podle obchodního zákoníku je komanditní společností uskupení, v němž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři).

15 3.2 Právní formy podnikání 15 Statutárním orgánem jsou komplementáři. Výše minimálního základního kapitálu není zákonem stanovena, komanditista je však povinen vložit vklad určený společenskou smlouvou, minimálně Kč (Koráb, Mihalisko, 2005). b) Kapitálové obchodní společnosti Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je jednou z nejrozšířenějších forem podnikání právě mezi malými a středními podniky. Právní úprava společnosti s ručením omezeným vychází z obchodního zákoníku, zákon č. 513/1991 Sb. Konkrétní úprava je vymezena v Je typem kapitálové společnosti, ale nese řadu znaků společnosti osobní. Může být tvořena jedním až padesáti společníky. Základní kapitál je tvořen vklady společníků, kteří ručí za závazky společnosti ve výši nesplacených vkladů. Výše základního kapitálu je nejméně Kč, kde minimální výše vkladu od každého společníka činí 20 tis. Kč. Společnost odpovídá za porušení závazků celým svým majetkem. Základní kapitál se stává majetkem společnosti a ta s ním může běžně disponovat. Společnost musí vytvářet rezervní fond. Základním dokumentem je společenská smlouva, která musí být provedena formou notářského zápisu a obsahovat všechny náležitosti dané zákonem. Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, statutárním orgánem majícím za úkol obchodní vedení jsou jednatelé jmenovaní valnou hromadou. Stanoví-li společenská smlouva nebo zvláštní zákon, zřizuje se dozorčí rada (Veber, Srpová, 2008). Zánik společnosti nastává v okamžiku jejího výmazu z obchodního rejstříku (Janků, 2006). 1. Výhody společnosti s ručením omezeným: omezené ručení společníků, zákaz konkurence pro jednatele (zákaz podnikání ve stejném nebo obdobném oboru podnikání), vklad lze splatit ve lhůtě pěti let, lze zřídit kontrolní orgán dozorčí radu, vyplacené podíly fyzickým osobám nepodléhají pojistnému sociálního pojištění, polovina daně sražené z vyplácených podílů může být uplatněna jako sleva na dani společnosti (Veber, Srpová, 2008). 2. Nevýhody společnosti s ručením omezeným: povinný vstupní kapitál, administrativně náročnější založení a chod společnosti, zisk je zdaněn daní z příjmu právnických osob, jednotlivé podíly na zisku jsou dále zdaňovány srážkovou daní (Veber, Srpová, 2008).

16 3.2 Právní formy podnikání Kroky nutné k založení společnosti vyplývající z obchodního zákoníku: sepsání společenské smlouvy, prohlášení správce vkladů, vklad základního kapitálu, získání živnostenského oprávnění, návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku (Veber, Srpová, 2008). Akciová společnost Akciovou společností je dle obchodního zákoníku společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti. Jedná se o poměrně složitou právní formu a mezi malými a středními podniky není příliš oblíbená. Společnost může založit nejméně jedna právnická nebo dvě fyzické osoby. Výše základního kapitálu se liší podle existence veřejné nabídky. Společnosti založené bez veřejné nabídky mají minimální výši základního vkladu 2 mil. Kč, ale nejnižší možná hodnota základního kapitálu u společností s veřejnou nabídkou činí 20 mil. Kč. Nejvyšším orgánem je valná hromada, která volí a odvolává členy statutárního orgánu, kterým je představenstvo. Tým představenstva je nejméně tříčlenný a na jeho činnost dohlíží také alespoň tříčlenná dozorčí rada. Velkou výhodou akciové společnosti je, že na obchodní partnery působí velice spolehlivě a stabilně. Dále také vyplácené dividendy nepodléhají pojistnému sociálního plnění a navíc se dá polovina daně sražené z vyplácených dividend uplatnit jako sleva na dani společnosti. Nevýhodou je poměrně vysoký zakladatelský kapitál a také složitá a striktní právní úprava i administrativní náležitosti (Dvořák, 2009) Družstvo Obchodní zákoník definuje družstvo jako společenství neuzavřeného počtu osob, založené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních či jiných potřeb svých členů. Minimální počet členů je pět fyzických osob anebo alespoň dvě právnické osoby. Za porušení svých závazků odpovídá družstvo celým svým majetkem, ale jeho členové za závazky neručí. Minimálním základním kapitálem je 50 tis. Kč. Mezi orgány družstva patří členská schůze, představenstvo a kontrolní komise. Základním dokumentem jsou stanovy družstva (Veber, Srpová, 2008).

17 3.3 Podnikatelský plán Podnikatelský plán Co je podnikatelský plán, jeho význam Podnikatelský plán je základním dokumentem, sloužícím ke snadnější definici cílů podnikatelských aktivit a k určení způsobu jejich dosahování. Měl by analyzovat veškeré vnitřní a vnější vlivy působící na vznik a provoz podniku. Při zakládání podniku nebo například při zavádění nového výrobku na trh může fungovat i jako takzvaná studie proveditelnosti. Jeho velkou výhodou je také to, že výrazně snižuje podnikatelské riziko neúspěchu, proto se jeho zpracování rozhodně doporučuje. Podnikatelský plán by měl odpovědět na tři základní otázky (Koráb, Mihalisko, 2005): Kde se nyní nacházíme? jakou jsme zvolili nebo zvolíme právní formu podnikání; jaká je současná nebo budoucí organizační struktura podniku; definice řízení podniku (určení klíčových pracovníků v manažerských pozicích); popis vnitřního a vnějšího prostředí působícího na podnik. Kam směřujeme? odpovědí by měl být cíl a strategie pro náš nový podnik. Cíl je požadovaný stav, kterého má být prostřednictvím strategie dosaženo. Strategické řízení by mělo udržovat v souladu dlouhodobé cíle podniku, jeho poslání, dostupné zdroje a také prostředí, ve kterém se podnik nachází. Jakým způsobem toho dosáhneme? zpracování detailního finančního plánu a základní finanční analýzy; návrh řízení finančních, lidských a materiálových zdrojů; zpracování marketingového plánu. Podnikatelský plán je určen jak pro interní potřeby firmy, tak pro externí subjekty. Uvnitř firmy poskytne informace o záměrech a cílech firmy, výsledcích provedených analýz prostředí podniku, vývoji finančních toků, atd.. Externími subjekty jsou například investoři, banky, podnikatelské inkubátory, případně další relevantní instituce. Prostřednictvím podnikatelského plánu mohou nahlédnout do podstaty předkládaného projektu a zhodnotit, zda je pro ně výhodné do daného projektu investovat (Veber, Srpová, 2008) Struktura podnikatelského plánu Samotnému zpracování podnikatelského plánu by měla předcházet analýza trhu, na který se chystá vznikající společnost vstoupit. Při analýze dochází ke zjišťování stávajícího stavu a budoucího vývoje v této oblasti podnikání. Hodnotí se také výchozí situace podniku, jeho předpoklady pro inovaci výrobků, výrobních technologií, rozvoj a modernizaci výrobních kapacit, atd.. Tento rozbor je možné provést prostřednictvím dílčích analýz: zdrojů podniku, výrobního programu, ekonomické a finanční situace, hodnocení silných a slabých stránek podniku SWOT (Pexídr, 2006).

18 3.3 Podnikatelský plán 18 Obsah podnikatelského plánu je následující: 1. Titulní strana Exekutivní souhrn Analýza trhu Popis podniku Výrobní/obchodní plán Marketingový plán Organizační plán Hodnocení rizik Finanční plán Investiční rozhodování Přílohy Titulní strana stručně popisuje náplň podnikatelského plánu. Měla by obsahovat název a sídlo společnosti, identifikaci podnikatelů (jména, kontakty, atd.), popis podniku, povahu podnikání, dále například způsob financování (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). 2. Exekutivní souhrn velice důležitá kapitola, která se většinou zpracovává v rozsahu několika stránek na začátku podnikatelského plánu. Jejím úkolem je informovat čtenáře (potenciálního investora) o hlavních myšlenkách plánu a vzbudit v něm zájem k přečtení celého dokumentu (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). 3. Analýza trhu na základě níže uvedených analýz poskytuje informace o okolí, které podnik obklopuje; informace o vnitřním prostředí podniku, jeho silných a slabých stránkách a především informace o nejvýznamnějších konkurentech daného podniku. Na základě provedené segmentace trhu je zde také vypracována analýza potenciálních zákazníků (Koráb, Mihalisko, 2005). SLEPTE analýza vnějšího prostředí obklopujícího podnik, vymezující faktory: Sociální sociální zájmy okolí, demografické charakteristiky, sociálněkulturní aspekty či míra korupce (Pošvář, Erbes, 2008), Legislativní oblast zákonodárství, interpretace a aplikace zákonů, práce soudů (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007), Ekonomické působení přímých a nepřímých daní, makroekonomické ukazatele, přístup k finančním zdrojům, Politické politická stabilita systému, postoje politiků k podnikání, situace v zahraniční politice, Technologické rozvoj v oblasti vědy a výzkumu, technologické trendy a novinky, vliv internetu,

19 3.3 Podnikatelský plán 19 Ekologické v současné době se klade velký důraz na ekologii, udržitelný rozvoj a ochranu přírody. Státní orgány či jiné organizace mnohdy podporují firmy, které se touto oblastí zabývají a naopak nezainteresované firmy mohou mít často ztížené podmínky (Pošvář, Erbes, 2008). Porterův model konkurenčních sil popisuje faktory konkurenčního prostředí v odvětví, působící na daný podnik. Určuje postavení konkurence v odvětví na základě působení pěti základních sil: hrozba vstupu potenciálních nových konkurentů (jak je tento proces obtížný, bariéry vstupu); soupeření mezi stávajícími podniky (jak silný je konkurenční boj, dominantní konkurent); vyjednávací vliv dodavatelů a odběratelů; hrozba substitučních výrobků; viz následující obrázek (Pošvář, Erbes, 2008). Obrázek 1 - Porterův model konkurenčních sil (Pošvář, Erbes, 2008, s. 34) SWOT analýza popisuje interní a externí faktory ovlivňující podnik; na základě významnosti jednotlivých faktorů se sestaví SWOT analýza ve formě matice, která je založena na porovnání silných (Strengths) a slabých (Weaknesses) stránek, příležitostí (Opportunities) a hrozeb (Threats). Příležitosti (Opportunities) Hrozby (Threats) Silné stránky (Strength) Strategie SO Maxi maxi Strategie ST Maxi mini Tabulka 1 - SWOT analýza (Pošvář, Erbes, 2008, s. 43) Slabé stránky (Weaknesses) Strategie WO Mini maxi Strategie WT Mini mini Pomocí SWOT analýzy se vytvoří čtyři skupiny strategií (Pošvář, Erbes, 2008): SO strategie využívá silných stránek k získání výhod z příležitostí vnějšího prostředí,

20 3.3 Podnikatelský plán 20 ST strategie využívá silných stránek na snížení negativních následků hrozeb z vnějšího prostředí, WO strategie využívá výhod z příležitostí vnějšího prostředí k odstranění vlastních slabých stránek, WT strategie - soustředí se na minimalizaci slabých stránek a vyhnutí se hrozbám z vnějšího prostředí. Model 7 S slouží k analýze vnitřního prostředí firmy, zahrnuje sedm základních aspektů, které podmiňují, jak bude naplněna firemní strategie: Strategie určení hlavního směru, kterým by se měla organizace ubírat, Struktura vnitřní organizační a řídící struktura organizace, Systémy řízení zahrnují různé systémy, jako systém řízení výroby, systém přijímání a odměňování zaměstnanců, Styl manažerské práce styl vystupování manažerů, vzhledem ke spolupracovníkům a podřízeným pracovníkům, při vykonávání jejich manažerských funkcí, Spolupracovníci řídící a vedoucí pracovníci realizující manažerské funkce, Schopnosti znalosti, schopnosti všech pracovníků organizace, Sdílené hodnoty tvoří základ kultury organizace, zahrnují společně sdílené cíle a hodnoty, které uznávají zaměstnanci organizace (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Obrázek 2 - Model 7S (Pošvář, Erbes, 2008, s. 57) 4. Popis podniku obsahuje podrobný popis vznikajícího podniku, informuje o jeho velikosti a záběru, to vše na základě doložitelných dat. Mezi důležité prvky této části plánu patří (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007): výrobky nebo služby,

21 3.3 Podnikatelský plán 21 umístění a velikost podniku, organizační a funkční schéma, kancelářské zařízení a další technické vybavení, charakteristika podnikatele - vzdělání, zkušenosti, posudky. 5. Výrobní/obchodní plán výrobní plán je určen podnikům výrobním a zahrnuje informace o subdodavatelích včetně důvodu jejich výběru (pokud jsou), popis nutných strojů, zařízení a materiálů. Obchodní plán je určen podnikům nevýrobním, které poskytují služby. Dává jim přehled o nákupu zboží i služeb, potřebných skladovacích prostorech a hodnocení vybraných subdodavatelů (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). 6. Marketingový plán patří k nejdůležitější části celého podnikatelského plánu, která určuje budoucí úspěch podniku. Jedná se o dokument popisující cíle, strategie a činnosti, které mají být použity k řízení a koordinaci marketingových činností. Je velice důležité, aby byl v souladu s cíly celé společnosti (Clemente, 2005). Mezi jeho nejdůležitější části patří: a) Marketingová strategie zahrnuje taktiky, které mají být použity na dosažení podnikových cílů. Dělí se do několika skupin, vytvářejících strategie pro jednotlivé části marketingového mixu. Marketingovým mixem, rozumíme soubor taktických marketingových nástrojů, poskytujících firmě schopnost vytvořit nabídku podle přání zákazníků na cílovém trhu (Kotler, Armstrong, 2007): Produkt mohou jím být zboží, služby, činnosti, lidé nebo organizace. Rozlišujeme jádro produktu, které představuje základní užitek, který spotřebiteli při jeho koupi plyne; vlastní produkt, což jsou charakteristiky, které daný produkt odlišují od produktů konkurenčních a rozšířený produkt, který představuje něco navíc, co zákazník při koupi produktu získá. Důležitým pojmem je také diferencovaný produkt. Především pro malé podniky je důležité, aby své produkty dokázaly odlišit od konkurence a aby dokázaly přesvědčit zákazníky o jejich koupi. Odlišení může probíhat například změnou balení, designu či servisních podmínek. Změny by však, aby byly pozitivní, měly vždy vycházet z přání a potřeb zákazníků (Koráb, Mihalisko, 2005). Cena je jediným prvkem marketingového mixu, který firmě přináší příjmy a zároveň je jeho nejpružnější částí. Stanovení ceny produktu je jedním z nejdůležitějších a nejtěžších úkolů. Je nutné, aby stanovená cena pokryla veškeré náklady na jeho tvorbu, ale aby nebyla příliš vysoká a nalezla odpovídající poptávku.

22 3.3 Podnikatelský plán 22 Distribuce slouží k přemisťování produktů od výrobce ke konečným spotřebitelům, popisuje možné taktiky a distribuční kanály. Existují dvě základní varianty distribuce. První z nich, přímá distribuce, také nazývaná jako bezúrovňová cesta, sestává jen z výrobce a finálního zákazníka. Druhou variantou je nepřímá distribuce, která je tvořena výrobcem, mezičlánkem a zákazníkem. Podle počtu mezičlánků v distribuční cestě rozlišujeme jednoúrovňovou (maloobchodník), dvouúrovňovou (velkoobchodník) až víceúrovňovou cestu. Propagace hlavním úkolem je informovat zákazníky o firmě a produktech, které nabízí. Nemusí sloužit jen jako informační prvek pro nové podniky a produkty, ale také pro připomenutí stávajících produktů a pro přesvědčování zákazníků k jejich koupi. b) Rozpočet zahrnuje veškeré finanční zdroje potřebné na plnění marketingového plánu. Zahrnuje náklady na vývoj produktu, distribuci, propagaci i osobní náklady (Koráb, Mihalisko, 2005). 7. Organizační plán popisuje formu vlastnictví podniku, poskytuje podrobnější informace o managementu a podle právní formy podnikání také o obchodních podílech. Je zde zobrazena přesná hierarchie společnosti počínající klíčovými řídícími pracovníky přes jejich podřízené včetně osobnostních charakteristik (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Pro lepší názornost se k zobrazení organizační struktury podniku využívá organizační schéma. Zde jsou pomocí obdélníků a čar znázorněni řídící pracovníci nebo skupiny pracovníků rozdělených do útvarů v čele s vedoucími pracovníky (Clemente, 2005). 8. Hodnocení rizik jedná se o identifikaci potenciálních rizik, která by mohla nový podnik ohrozit. Je velice přínosný jak pro podnikatele, který si lépe uvědomí rizika, která by mohla jeho podnik ohrozit, tak i pro případné investory, kteří hodnotí velice kladně podnikatele, kteří si uvědomují svá rizika a mají připravené alternativní způsoby k jejich řešení (Koráb, Mihalisko, 2005). Řízení rizika je tvořeno následujícími částmi (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007): Identifikace rizikových faktorů vytvoření uceleného seznamu možných rizikových faktorů, které by mohly podnik ohrozit. Kvantifikace rizik určuje důležitost jednotlivých rizikových faktorů díky jejich číselné kvantifikaci. Plánování krizových scénářů zahrnuje vytváření krizových scénářů, popisujících řešení námi identifikovaných rizikových faktorů.

23 3.3 Podnikatelský plán 23 Monitoring a řízení tvoří součást implementace, kde funguje jako kontrola rizikových faktorů přicházejících z interního, ale především z externího prostředí společnosti. 9. Finanční plán důležitá součást podnikatelského plánu, která určuje ekonomickou reálnost našeho projektu. Zahrnuje informace o potřebných objemech investic, očekávané příjmy a výdaje minimálně na tři následující roky, vývoj cash flow v budoucích třech letech a odhad rozvahy k určitému datu (Koráb, Mihalisko, 2005). Finanční plán je kvalitativním vyjádřením všech podnikatelských aktivit zaměřených na provoz a růst podniku. Podle délky časového období, na které tento plán sestavujeme, rozlišujeme (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007): a) Dlouhodobý finanční plán je sestavován na období, které je delší než jeden rok, většinou na tři až pět let. Bývá také označován jako strategický finanční plán a jeho úkolem je určit hlavní dlouhodobé cíle podniku. Nezabývá se jednotlivými dílčími oblastmi, ale určuje směr podniku. Aby finanční plán plnil námi stanovené cíle je potřeba jej podrobit důkladné finanční analýze, která posoudí dostupnost plánu z hlediska finančních zdrojů a způsoby předcházení predikovaným rizikům. Hlavním podkladem pro tvorbu dlouhodobého finančního plánu je plán peněžních toků. Součástí strategického finančního plánu má být (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007): Definice finančních cílů pro zvolený časový horizont výběr finančních cílů by se měl odvíjet od životního cyklu podniku. Za základní cíl je považován růst hodnoty vlastníků, který určíme pomocí ukazatelů tržní hodnoty podniku. Stanovení finančních politik navazují na finanční cíle podniku a zajišťují jejich uskutečnitelnost. Může jít například o cenové, úvěrové, zásobovací či investiční politiky. Prognóza vývoje prodeje pro její vytvoření se využívají různé prognostické metody jako ekonometrické modely, statistická analýza časových řad, korelační analýza. Při tvorbě prognózy je důležitým hlediskem konkurence, kdy schopnost našeho podniku prosadit se před konkurencí, ovlivňuje veškeré jeho výsledky. Plán investiční činnosti jedná se o plán zohledňující předpokládaný vývoj tržní poptávky, technologické změny. Je velice důležité vytvořit pečlivý plán investic, protože současná investiční rozhodnutí ovlivní budoucí příjmy podniku. Plán dlouhodobého financování plán budoucí potřeby finančních prostředků. Hlavním zdrojem financování by měly být zdroje vlastní, doplněné v případě potřeby o zdroje cizí. Plán dlouhodobého financování by měl znázorňovat předpokládanou tvorbu zisku a způsob jeho použití.

24 3.3 Podnikatelský plán 24 Pokud má podnik dostatek finančních zdrojů, neměl by se zaměřovat jen na jejich okamžitou spotřebu, ale také na určitý způsob reinvestování a dlouhodobého investování. b) Krátkodobý finanční plán je sestavován na období kratší než jeden rok. Je nutné neustále porovnávat plnění plánu s reálnou situací na trhu a plán v případě potřeby průběžně měnit. Výstupem krátkodobého finančního plánu jsou (Veber, Srpová, 2008): plánový výkaz zisku a ztrát obsahuje výnosy, náklady a výsledek hospodaření za určité časové období, plánová rozvaha navazuje na výkaz zisku a ztrát; poukazuje na důsledky plynoucí z vytváření, získávání a splácení finančních prostředků a také na důsledky investičních rozhodnutí, plán peněžních toků díky přehledu o peněžních tocích se snaží předcházet neschopnosti podniku plnit své finanční závazky. 10. Investiční rozhodování Při hodnocení efektivnosti investic můžeme využít mnoha metod, které se dají dělit podle různých kritérií. Například podle zohlednění faktoru času na metody statické a dynamické. Obě tyto skupiny obsahují řadu různých postupů umožňujících určení efektivnosti investice. V následujícím textu budou uvedeny k tomuto účelu nejpoužívanější metody (Fotr, Souček, 2005). a) Metody statické Pro metody statické je typické nezohledňování hlediska působení faktoru času, proto se jejich použití hodí v případech, kdy čas nehraje v hodnocení investice příliš významnou roli. Jedná se především o určení předběžné výnosnosti krátkodobých investic na peněžním trhu nebo investic s nízkými úrokovými mírami (Rejnuš, 2008). Ukazatele výnosnosti (rentability) Využívají se k porovnání dosaženého zisku a výše zdrojů, které byly použity pro jeho dosažení (Koráb, Mihalisko, 2005). Již název napovídá, že nám tyto ukazatele poskytují informace o budoucím zhodnocení investice. Ukazatelů výnosnosti je celá řada a jejich výpočet se liší podle způsobu určení zisku v čitateli a podle jeho jmenovatele (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). K nejpoužívanějším ukazatelům patří ukazatel rentability tržeb (ROS), který určíme z podílu provozního výsledku hospodaření a čistých tržeb (po odečtení slev) za určité období. Dalším ukazatelem je ukazatel rentability aktiv (ROA), jež vypočítáme jako podíl provozního zisku za účetní období, který se uvádí před zdaněním a odečtením úroků a který označujeme zkratkou EBIT, ku celkovým aktivům společnosti. Výsledky z výpočtu se hodí především pro mezi-

25 3.3 Podnikatelský plán 25 podnikové srovnání výkonnosti podniku. Třetím nejpoužívanějším ukazatelem je ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE), který dává do poměru zisk po zdanění a vlastní kapitál společnosti. Informací plynoucí z určení tohoto ukazatele je procentní výnos, který plyne vlastníkům (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Doba návratnosti Ukazatel informující o délce období, které je nutné k tomu, aby se vložený kapitálový výdaj (I) navrátil ve formě příjmů z investic (Pn). Doba návratnosti je vyjádřena následujícím vztahem: I = kde: DN P n n= 1 I kapitálový výdaj Pn peněžní příjem n jednotlivá léta životnosti DN doba návratnosti Pokud budeme respektovat časovou hodnotu peněz, změní se výše uvedený vzorec použitím odúročitele následovně: I DN = kde: P n n= 1 (1 + 1 i) n I kapitálový výdaj Pn peněžní příjem n jednotlivá léta životnosti DN doba návratnosti i úroková sazba Nejpřijatelnější investice z tohoto pohledu je ta, která vykazuje nejkratší dobu návratnosti, zvyšuje likviditu i bezpečnost celé investice (Máče, 2006). b) Metody dynamické V těchto metodách je zohledněn faktor času a výše úrokové míry, díky čemuž mají oproti metodám statickým větší vypovídací hodnotu. Používají se především pro dlouhodobější investice a ke konečným rozhodnutím při výběru vhodné investiční varianty (Rejnuš, 2008). Metoda čisté současné hodnoty Metoda používaná pro určení výnosnosti vložených finančních prostředků. Dochází zde k vyjádření rozdílu mezi současnou hodnotou příjmů a aktualizovanou hodnotou výdajů souvisejících s investicí a to v absolutní výši. Je popsána vztahem uvedeným na následující straně.

26 3.3 Podnikatelský plán 26 ČSH kde: N N 1 = P I n n n n= 1 (1 + i) n= 0 (1 + 1 i) Pn peněžní příjem In kapitálový výdaj i úroková míra n jednotlivá léta životnosti N doba životnosti n Za výhodnější je považována ta investice, která má vyšší hodnotu ukazatele čisté současné hodnoty, ale všechny varianty s hodnotou vyšší než 0 jsou přípustné, neboť přinášejí minimálně příjem ve výši stanovené úrokové míry (Máče, 2006). Index rentability Vyznačuje se podobnými vlastnostmi jako metoda čisté současné hodnoty, ale má relativní charakter. Určuje podíl čisté současné hodnoty na investičních výdajích. Vyjadřuje kolik korun budoucích příjmů nám poplyne z jedné koruny investičních výdajů. IR N n= 1 = N n= 0 P n (1 + i) I n (1 + i) n n kde: Pn peněžní příjem In kapitálový výdaj i úroková míra n jednotlivá léta životnosti N doba životnosti Vztah mezi čistou současnou hodnotou (ČSH) a indexem rentability (IR) je následující: ČSH=0 IR=1 ČSH>0 IR>1 ČSH<0 IR<1 Realizace projektu se doporučuje, pokud index rentability převyšuje hodnotu 1, mezi nejvhodnější varianty patří ty, které tuto hodnotu převyšují nejvíce (Fotr, Souček, 2005). Metoda vnitřního výnosového procenta Metoda vnitřního výnosového procenta nám udává informace o skutečné výnosnosti naší investice. Při jejím výpočtu bereme v úvahu hodnotu čisté současné hodnoty investice, která představuje výnosovou míru. Při této výnosové mí-

27 3.3 Podnikatelský plán 27 ře se mají diskontované příjmy rovnat kapitálovým výdajům, čistá současná hodnota má být tedy rovna nule. Existuje řada postupů pro výpočet vnitřního výnosového procenta. Můžeme užít metody pokus-omyl, nebo využít finanční funkce v programu Excel. Nabízí se nám také možnost jednoduché lineární interpolace, kdy je nutné zvolit hodnoty dvou mír výnosnosti (pro první míru, která je nižší, musí být ČSH>0 a pro druhou vyšší míru výnosnosti je ČSH<0), poté se pro výpočet použije následující vzorec: ČSH n VVP = in + ( iv in ) ČSH ČSH kde: n v VVP vnitřní výnosové procento iv vyšší hodnota požadované výnosnosti in nižší hodnota požadované výnosnosti ČSHv čistá současná hodnota projektu při vyšší diskontní míře (záporná) ČSHn čistá současná hodnota projektu při nižší diskontní míře (kladná) Mezi vhodné investiční varianty patří ty u nichž je vnitřní výnosové procento vyšší než požadovaná minimální míra výnosnosti. Nejvýhodnější je samozřejmě varianta, která dosahuje nejvyššího výnosového procenta ze všech ostatních (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). 11. Přílohy obsahuje různé materiály, které mají především informativní charakter a nebývá nutné je zařadit do hlavního textu. Bývají to například informace z primárního výzkumu, výpisy z obchodního rejstříku, životopisy klíčových osob ve firmě a podobně (Fotr, Souček, 2005) Pravidla realizace podnikatelského plánu Při sestavování podnikatelského plánu bychom měli dodržovat určitá pravidla, abychom docílili přehledného a výstižného projektu, který zaujme případné investory. Kvalitně zpracovaný plán nám zvyšuje naději na úspěch a výrazně snižuje riziko takového neúspěchu, který by ohrozil samotnou existenci podniku (Fotr, Souček, 2005). Stručnost a přehlednost plán by neměl být většího rozsahu než 50 normostran a i zde platí pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Proto by neměl zacházet do přílišných technických či technologických detailů, aby byl srozumitelný především pro osoby s finančním vzděláním (investory). Podnikatelský plán by měl být zpracován precizně také po formální stránce (Fotr, Souček, 2005). Poukazovat na kvality výrobku/služeb, projektu, firmy poskytnout podrobné informace o přednostech našich výrobků nebo služeb, informovat jakým způsobem se odlišujeme od konkurence, co přineseme na trh nového,

28 3.3 Podnikatelský plán 28 čím překvapíme, proč by si zákazníci měli kupovat právě náš výrobek, jakým způsobem jej budeme prodávat (Koráb, Mihalisko, 2005). Orientace do budoucnosti zaměřit se na vizi podniku, jeho budoucnost a to čeho chceme dosáhnout (Fotr, Souček, 2005). Reálnost, věrohodnost v podnikatelském plánu bychom neměli zatajovat nebo pozměňovat žádné skutečnosti týkající se našeho podniku či konkurence. Pokud by investoři nebo zákazníci objevili některé nesrovnalosti se skutečnou situací a vytvořeným plánem mohlo by dojít k oslabení důvěryhodnosti celého projektu. Proto je zde velice důležitá otevřenost a skutečná fakta, čehož si investoři nejvíce cení (Fotr, Souček, 2005). Optimismus vs. pesimismus při sestavování plánu bychom neměli mít příliš optimistické představy, protože by potom náš projekt mohl působit nereálně a mohly bychom tak snížit jeho důvěryhodnost. Přílišný pesimismus však také škodí, díky němu by náš projekt nemusel být pro investory dostatečně atraktivní. Je proto důležité najít správný poměr mezi těmito dvěma pohledy (Fotr, Souček, 2005). Platební schopnosti podniku správně vytvořený plán by měl přesvědčit o dobrých schopnostech firmy v oblasti finanční. Jedná se například o splácení čerpaných úvěrů, ale také o schopnosti zhodnotit vložené finance v co nejkratší době (Fotr, Souček, 2005) Zakladatelský rozpočet Hlavním smyslem zakladatelského rozpočtu je informovat o množství finančních prostředků, které budou potřebné k zahájení podnikání. Rozhodujeme se zde také, jestli k financování našeho podnikatelského plánu využijeme vlastních zdrojů (vklad podnikatele, společníků), zdrojů cizích nebo jejich kombinaci. Zakladatelský rozpočet je tvořen finančními prostředky nutnými k (Veber, Srpová, 2008): Založení firmy se kterým souvisí mnoho nutných výdajů jako například řada poplatků za získání živnostenských listů, za výpis z rejstříku trestů, zápis do obchodního rejstříku či složení základního kapitálu. Patří sem i různé nepovinné výdaje, které však úzce souvisí s úspěchem budoucího podniku a proto je podnikatelé vynakládají. Jedná se především o náklady na propagaci jako návrh loga, webové stránky společnosti, propagační materiály, atd.. Pořízení dlouhodobého majetku je velice významným krokem při zakládání podniku, protože tvoří podstatnou část nákladů pro podnikatele. Jedná se o nákup strojního zařízení, pozemků nebo budov. Pro tuto oblast rozpočtu je velice důležitá znalost cen nemovitého a movitého majetku. Pro podnikatele je také velice důležité, aby se rozhodl, jakým způsobem bude financovat

29 3.3 Podnikatelský plán 29 vybraný majetek. Má řadu možností mezi které patří nákup, pronájem, využití leasingu či jiného způsobu pořízení. Nákupu oběžného majetku kde je poměrně složité určit přesnou potřebu zásob materiálu a surovin. Potřebné množství zásob je závislé na poměrně velkém počtu různých podmínek. Vliv na něj mají dodací lhůty, podíl v jakém zásoby vstupují do konečného produktu, doba po kterou jsou vázány na skladech, apod. Zahájení podnikatelské činnosti je spojeno s nutnými výdaji na zajištění běžného chodu firmy (zaměstnanci, energie, doprava, ). Na počátku podnikatelské činnosti je nutné mít vytvořenou určitou finanční rezervu, ze které budeme tyto výdaje financovat, protože podnik prozatím není schopen zajistit financování z tržeb.

30 3.4 Financování podnikatelské činnosti Financování podnikatelské činnosti Velký vliv na nutnost financování a jeho intenzitu má volba podnikatelské činnosti. Při plánování potřeb financování můžeme volit mezi dvěma způsoby jejich získávání. Jedná se o vlastní kapitál a cizí zdroje. Mezi zdroje vlastní patří vklady vlastníků, zisk a odpisy hmotného a nehmotného majetku. Ke zdrojům cizím řadíme úvěry, leasing, faktoring a forfaiting, dluhopisy, tiché společenství či rizikový kapitál. Finanční zdroje je možné dělit také z hlediska časového a to na zdroje krátkodobé, se splatností do jednoho roku, a dlouhodobé, splatné za dobu delší než jeden rok. Při tomto rozdělení je velice důležité sledovat souvztažnost mezi finančními zdroji a majetkem, který je z nich financován. Je nutné dodržet pravidlo financování dlouhodobého majetku zdroji dlouhodobými a financování majetku krátkodobého zdroji krátkodobými. Při zakládání malého či středně velkého podniku bývají nejčastějšími zdroji financování vlastní úspory, půjčky, bankovní úvěry a leasing. Pro následný rozvoj podnikání se využívá především zisku nebo dalších úvěrů a leasingu (Veber, Srpová, 2008) Vlastní kapitál Vlastní kapitál vytváří dlouhodobý způsob financování podnikatelské činnosti. Náklady na jeho získání a udržení bývají vyšší než náklady na cizí zdroje. Může být tvořen jak vklady peněžitými, tak i nepeněžitými. Jeho podíl na celkových finančních zdrojích je ukazatelem finanční jistoty podniku (Synek, 2006). Vklady vlastníků Liší se podle právní formy podnikání. U samostatně podnikajících osob na základě živnostenského či jiného oprávnění nebo u členů veřejné obchodní společnosti není jejich výše povinně stanovena. Jinak je tomu u společnosti komanditní a u kapitálových obchodních společností (společnost s ručením omezeným, akciová společnost), více o výši povinných vkladů u jednotlivých typů společností viz kapitola (Veber, Srpová, 2008). Zisk Jde o významnou součást interních finančních zdrojů a pokud společnost disponuje určitou výší zisku po zdanění, který nevyužila na výplaty podílů či na tvorbu fondů, je možné jej využít jako formu samofinancování (Koráb, Mihalisko, 2005). Velkou výhodou financování z vlastních zdrojů je, že nezvyšujeme náklady o manipulaci s cizími zdroji (úroky) a snižujeme tak i riziko zadlužení podniku. Navíc z vlastních zdrojů můžeme financovat i mnohem rizikovější projekty než by nám umožnily podmínky vázající se ke zdrojům cizím (Veber, Srpová, 2008).

31 3.4 Financování podnikatelské činnosti 31 Odpisy Odpisy nejsou nově vytvořeným finančním příjmem v podniku. V peněžním vyjádření znázorňují postupné opotřebení dlouhodobého majetku za určité období a přenášejí tak postupně jeho cenu do nákladů, čímž zajišťují jeho obnovu. Jejich výhodou je, že nejsou zdaňovány a snižují tak daňové zatížení podniku. Výše odpisů se odvíjí od množství dlouhodobého majetku, jeho ocenění, odpisových sazeb a zvolené metody odpisování. Existují dvě základní metody odpisování a to odpisování daňové a účetní. Daňové odpisy vymezuje zákon o dani z příjmu a dělí je na odpisování rovnoměrné nebo zrychlené, které vede k rychlejší obnově majetku. Daňové odpisy jsou daňově uznatelné. Druhou skupinu tvoří odpisy účetní, které mají co nejpřesněji zachytit skutečné opotřebení majetku v podniku (Veber, Srpová, 2008) Cizí zdroje Podnikatel se může rozhodnout pro využití cizích zdrojů k financování své podnikatelské činnosti z různých příčin. Jednou z nich může být nedostatečné množství vlastního kapitálu nutného k založení podniku. Další příčinou bývá přechodný nedostatek kapitálu například při nákupu strojního zařízení. S používáním cizích zdrojů je spojena řada výhod, které vlastní kapitál nepřináší. Pokud podnikatel využije cizích zdrojů nemusí se obávat omezení svých řídících pravomocí, protože při použití cizích zdrojů neplynou jeho poskytovateli žádná práva na přímé řízení podniku. Další výhodou cizích zdrojů je, že bývají levnější než zdroje vlastní a zvyšují rentabilitu podniku (Synek, 2006). Bankovní úvěry Jedná se o finanční úvěry jejichž cenou je hodnota úroku spojená s dalšími náklady jako například různými bankovními poplatky. Aby byl klientovi úvěr poskytnut je nutné podání žádosti. Prostřednictvím této žádosti banka zkoumá informace o podnikateli na základě kterých rozhodne o poskytnutí a případných podmínkách, nebo o zamítnutí úvěru. Klienti poskytují výkazy za uplynulé tři roky podnikání, podnikatelský plán a další podklady, o které si poskytovatel úvěru požádá. Banka kontroluje finanční zdraví podniku, především generování zisku z provozní činnosti a dostatečný podíl vlastního kapitálu na celkových finančních zdrojích, který by měl být minimálně jedna ku jedné s rostoucí tendencí vlastního kapitálu (Veber, Srpová, 2008). Poskytnutí úvěru představuje pro banku jisté riziko, před kterým se snaží pojistit určitou formou ručení. Příjemce úvěru ručí nejčastěji movitým i nemovitým majetkem, směnkou, cennými papíry, pohledávkami či za pomocí ručitele (Koráb, Mihalisko, 2005).