O Kvetinkové ulicce
Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Publikace je také k dispozici na webových stránkách Generálního ředitelství pro životní prostředí nazvaných Životní prostředí pro mladé Evropany : http://ec.europa.eu/environment/youth/index_cs.html Text : Benoît Coppée Ilustrace : Nicolas Viot Technická výroba : European Service Network Europe Direct je služba, která vám pomůže odpovědět na otázky týkající se Evropské unie Bezplatná telefonní linka* : 00 800 6 7 8 9 10 11 * Někteří operátoři mobilních sítí neumožňují volání na čísla s předvolbou 00 800 nebo tyto hovory zpoplatňují. Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na Internetu. Můžete se s nimi seznámit na evropském serveru (http://ec.europa.eu). Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. Lucemburk : Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009 ISBN 978-92-79-11957-6 doi 10.2779/24628 Evropská společenství, 2009 Kopírování je povoleno pouze se souhlasem autora. Printed in Belgium VYTIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE, KTERÉMU BYLA UDĚLENA EKOZNAČKA EU PRO GRAFICKÝ PAPÍR (HTTP://EC.EUROPA.EU/ECOLABEL)
Tomík provází městečkem Merlin svou kamarádku Květinku. Květinka přijela včera ráno z modrého ostrova, kde bydlí, ostrova plného slunce. Ve městě je dnes pošmourno. Je den bez sluníčka. Takový nevlídný, posmutnělý den. Takhle jsem si to tvé město nepředstavovala! řekla Květinka přes oranžový šátek, kterým si zakrývala nos. Zrovna nevoní Tomík se zachmuřil. To mě mrzí, povzdechl. Tahle ulice se jmenuje Svízelná. Je tady opravdu hodně aut 1
Uprostřed Svízelné ulice se nekonečná řada aut zastavila. A klaxony všech spustily hotový koncert. Tutúú! Vjíí! Tydýýt! Květinka si zacpala uši. Takový rámus nikdy neslyšela. Najednou spatřila na druhé straně ulice, za mříží v parku, lišku Lilu. Tomíku, támhle vidím Lilu! Čeká na nás i s liščátky. Pojďme za ní! Tomík popadl Květinku za ruku. Stůj, Květinko! Musíme přejít silnici po vyznačeném přechodu! - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 2
V tom okamžiku už jednomu červenému autu, uvězněnému v dopravní zácpě, došla trpělivost. Jeho řidič šlápl na plyn, až zaskřípěla kola. Vůz se zhoupl, nadskočil a prudce vjel na chodník. Za volantem seděl pan Armand, ten nejnetrpělivější ze všech merlinských řidičů. Blatníkem narazil do Květinčiny ruky a zpětným zrcátkem zachytil holčičku za bílé šaty. Květinka se přetočila a upadla. Tomík vykřikl hrůzou. Liška Lila vyděšeně chránila svá čtyři mláďata. 3
Květinka byla zraněná. Na rameni se jí na bílých šatech leskly kapičky krve. Oči měla zavřené. Pan Armand vystoupil ze svého červeného vozu celý vyděšený. Co se to stalo? Co jsem to udělal? Tomík hladil kamarádku po tváři. Květinka otevřela oči. To bude dobré, šeptl Tomík. Přiběhla Lila s liščaty. Lilo, křikl Tomík, doběhni pro paní ošetřovatelku Salome! Já se mezitím pokusím sehnat našeho strážníka, pana Gasparda, aby tu v té hrozné dopravní zácpě udělal pořádek! 4
Pan Armand se chytal za hlavu. Co jsem to udělal? Co jsem to jenom udělal? Květinka chtěla vstát, ale Tomík ji zadržel. Nehýbej se, Květinko! Bude to rozumnější. Lilina čtyři liščata se stočila do klubíčka Květince u hlavy. Připravila jí tak ten nejměkčí polštářek. Tomík stiskl Květince ruku, aby jí dodal odvahy. 5
6
Ve Svízelné ulici už se nedalo vydržet. Auta dál troubila. Někteří řidiči stáhli okénka a hlasitě láteřili. Jeden rozezlený muž spustil: Kdy už se to tu konečně pohne? Čí je to zelené auto přede mnou? No tak, jeďte! Honem, nebo přijedu pozdě! Tutúú! Vjíí! Tydýýt! odpověděly všechny vozy. Tomíkovi zlostně blýsklo v očích. Nemůžu tě tu přece nechat samotnou, Květinko! Někdo mi musí pomoct najít pana Gasparda! Při těch slovech vyskočil Chomáček, nejsvětlejší z liščat, a olízl Tomíkovi ruku. Tak dobře, rozumím! usmál se Tomík. Chceš doběhnout pro pana Gasparda? Jen jdi. Utíkej! Květince se zkroutila tvář. Tomík se polekal. Nebolí tě to moc? Statečná Květinka zavrtěla hlavou. Bylo však na čase, aby konečně dorazila paní Salome. Květinčiny šatičky se u ramene barvily víc a víc doruda. 7
Tomík otřel Květince čelo oranžovým šátkem. Dívenka se pousmála. V dálce se ozvalo halasení. To burácel pan Gaspard. A vedle něj běžel Chomáček. Vidím, že je nejvyšší čas, abych tady do toho zmatku vnesl pořádek! zahřímal strážník. Jeden řidič túroval motor svého vozu. Vrm! Vrm! Vrrm! Vrrrm! Pan Gaspard se přísně zakabonil a obrátil se na řidiče: Trochu strpení, člověče! Pokaždé, když túrujete motor, plive vaše auto úplně zbytečně do vzduchu spoustu nečistot! A z těch se kolem Země udělá taková obrovská koule, která pak brání unikání tepla! Je to jeden z důvodů, proč se Země otepluje! 8
Pan Armand seděl v autě. Co jsem to udělal? Co jsem to jenom Tomíka už to dopálilo. Obrátil se na pana Armanda a řekl: Místo toho bědování byste mohl všem těm netrpělivým řidičům vysvětlit, jaký vliv má znečišťování ovzduší na oteplování naší planety! 9
Pan Armand se usmál. To je ale dobrý nápad! Alespoň se budu cítit užitečný. Tak tedy Pan Armand se rozběhl ke stojícím vozům. Oslovil řidičku modrého auta. Byla to maminka kamarádky Lucky. Jestlipak víte, paní, že když takhle na místě přidáváte plyn, tak 10
Tomík se usmíval. Lucka vystoupila z auta s violoncellem v ruce. Měla pěknou zlost. Abyste věděli, půjdu raději na hodinu violoncella pěšky! Když všechno to túrování tolik škodí Zemi, jdu pěšky! Navíc to není tak daleko. Pár klokaních skoků! Tak k čemu jezdit autem, no ne? Vozy ve Svízelné ulici ale znovu spustily klaxony. Tutúú! Vjíí! Tydýýt! Lucka zvolala: Za tuhle zácpu si můžete jenom vy sami! Troubíte sami na sebe, troubové! 11
Lucka si dala violoncello na záda. Propletla se mezi stojícími vozy a rázným krokem zamířila k merlinské hudební škole. Maminka vyběhla za ní. Lucko, vrať se! Vrať se do auta! Nevrátím! odpověděla Lucka. Nechci už jezdit do hudebky autem! Nebydlíme tak daleko, a navíc všichni mí kamarádi tam chodí pěšky. Já jim to závidím. Když jdou spolu, můžou si povídat o všem možném a užít si legrace. A taky se projdu a budu mít trochu pohybu. Ráz a dva! Lucko, vrať se! Ne! Nechci už jezdit do hudebky autem! 12
A hleďme, tady jde Lila. A s ní přichází starosta městečka Merlin a nějaká mladá paní. Už jde naše ošetřovatelka! zvolal Tomík. Paní Salome si klekla ke Květince a opatrně jí rozepnula bílé šatky. Starosta s obavami přihlížel. Tomík vraštil obočí. Květinka pevně sevřela kamarádovi ruku. 13
Paní Salome se usmála. Tvé zranění není nijak vážné, drahoušku. Dáme ti náplast, malou dlahu a za pár dní už to všechno bude jen nemilá vzpomínka. Uf! vydechl starosta a otřel si čelo. Slečno Květinko, je mi nesmírně líto, že jsme vás v našem městě přivítali za takovýchto okolností Tomík se napřímil. Uprostřed sborového troubení Tutúú! Vjíí! Tydýýt! řekl starostovi: Takhle už to dál nejde! S tím se musí něco udělat! Svízelná ulička je tak rušná, tak nebezpečná, tak hlučná, tak 14
Máš pravdu, Tomíku, odpověděl starosta. Po té dnešní nehodě musím učinit nějaké rozhodnutí. Tak, navrhnu třeba Ne Nařídím, aby Ano, nařídím, aby bylo zakázáno vjíždět do Svízelné uličky vozidly! Květinka se usmála. Prima nápad! zvolala. Ajéje, moje krásné bílé šaty jsou celé od krve a taky hrozně špinavé! To je od těch výfukových plynů, řekla paní Salome. 15
O něco později Nad městečkem Merlin krásně svítí slunce. Pan starosta neztrácel čas. Svůj slib dodržel. Svízelná ulička byla nově upravena. Starosta promluvil k obyvatelům: Milí spoluobčané, mám tu čest otevřít novou ulici. Novou ulici, v níž nebudou už nikdy vítána žádná vozidla. Jistě, autobusy i auta jsou nezbytné. Všechny tyto dopravní prostředky samozřejmě používáme. Nezapomínejme ale na blahodárné účinky klidu, čistého vzduchu a chůze a ani na bezpečnost. A teď bych rád poděkoval dvěma lidem 16
Pan starosta položil ruku na rameno panu Armandovi. Pan Armand se nabídl, že zřídí dopravní hřiště a naučí děti z městečka Merlin pravidlům silničního provozu. Všichni panu Armandovi zatleskali. Pan Armand byl dojat. A dále bych chtěl poděkovat naší přítelkyni Květince za její statečnost. Nyní všichni zatleskali Květince. Starosta přistoupil k plentě zakrývající jméno nové ulice. A proto jsem se rozhodl nazvat naši novou ulici ulicí Květinkovou! 17
18 Všichni obyvatelé městečka tleskali. Pan starosta se najednou lehce dotkl prstem rtů. Nato se v Květinkové uličce rozhostilo naprosté ticho a pak se k obloze začala něžně vznášet líbezná hudba. Ale to je přece Lucka! Lucka a její violoncello. To je nádhera! Přizvat Lucku s violoncellem na slavnostní otevření Květinkové uličky byl výborný nápad. Taková krásná hudba! Opodál již děti trénovaly na dopravním hřišti. Pod bedlivým a laskavým dohledem pana Armanda se učily pravidlům bezpečnosti silničního provozu.
Je pro mě ctí učit vás pravidlům silničního provozu. Mohu tímto způsobem odčinit Květinka přistoupila k panu Armandovi. Mé zranění se brzy vyléčí, pane Armande. Jsem ráda, že vás tady vidím. Vím, že děláte velmi záslužnou práci 19
Tomík přišel ke Květince. Květinko, zítra se vrátíš domů na ostrov. Chtěl bych ti věnovat tuto voňavou květinu a říct ti, že Květinkovou uličkou proletěl pták a radostně zapípal. Slova, která Tomík říkal Květince, nebyla slyšet. Snad ale měla zůstat tajemstvím. Tomíku, já tě taky A znovu proletěl pták. Zítra tě dovedu do přístavu, pěšky. Cestou si můžeme vyprávět něco hezkého. Tvá loď už čeká. Odveze tě na modrý ostrov. 20
Evropská komise O Květinkové uličce Lucemburk : Úřad pro úřední tisky Evropských společenství 2009 20 stran 16,2 x 22,9 cm ISBN 978-92-79-11957-6 doi 10.2779/24628 Výtisky této publikace jsou k dispozici zdarma, dokud nebudou rozebrány, na adrese : Evropská komise Generální ředitelství pro životní prostředí Informační středisko (BU-9 0/11) B-1049 Brusel http://bookshop.eu/
KH-78-09-679-CS-C