Semestrální práce z NUR Uživatelské rozhraní pro automat MHD. Michal Samek (samekmic)

Transkript

1 Semestrální práce z NUR Uživatelské rozhraní pro automat MHD Michal Samek (samekmic) Zadání: Návrh uživatelského rozhraní pro automat MHD v Pardubicích, kde se kromě klasických papírových jízdenek využívá také moderní elektronický doklad - Pardubická karta. Pardubická karta je bezkontaktní paměťová čipová karta, která slouží buď jako předplatní časová jízdenka ( lítačka ) nebo elektronická peněženka pro platby jednotlivého jízdného, která se předem nabije určitou částkou, podobně jako třeba předplacená karta do mobilu. Automat se skládá ze dvou základních částí: dotykové obrazovky a čtečky karet. Automat poskytuje následující služby: o Zakoupení jednorázové papírové jízdenky, o zakoupení časové přenosné papírové jízdenky, o nabití elektronické peněženky na čipové kartě, o zakoupení časové nepřenosné jízdenky na čipovou kartu, o informace o čipové kartě (výše kreditu v elektronické peněžence, doba platnosti časové jízdenky apod.). Uživateli tohoto automatu jsou lidé využívající MHD v Pardubicích, na něž se vztahuje povinnost za přepravu platit. Věkové rozpětí uživatelů je tedy velmi široké počínaje dětmi od 6 let až po důchodce.

2 Screener: 1) Věk: a) méně než 6 b) 6-15 c) d) 60 a více 2) Pohlaví: a) muž b) žena 3) Využíváte MHD v Pardubicích? a)ano b) ne Další otázky vyplňte pouze v případě, že Vaše odpověď na otázku č. 3 byla ano. 4) Vlastníte pardubickou kartu? a) ano b) ne c) nevím co to je 5) Pokud ano, jakou? a) časová jízdenka ( lítačka ) b) elektronická peněženka 6) Využíváte papírové jízdenky? a) ano b) ne Pro účely rozhovoru budeme vybírat 10 osob, které využívají MHD v Pardubicích. Zaměříme se hlavně na věkové kategorie 6 15 let a 60 a více let, ze kterých budeme požadovat po 4 osobách a z kategorie pouze 2 osoby, vždy polovinu žen a polovinu mužů. Dále v každé kategorii budeme požadovat zastoupení osob (nejlépe půl na půl), které používají pardubickou kartu (od obou variant karty) a osob, které používají papírové jízdenky. Výběr osob podle odpovědí ze screeneru: 1. kategorie 4 osoby 1) b 2) 2x a + 2x b 3) a 4) alespoň 1x a 5) alespoň 1x a + 1x b 6) alespoň 1x a 2. kategorie 4 osoby 1) d 2) 2x a + 2x b 3) a 4) alespoň 1x a 5) alespoň 1x a + 1x b 6) alespoň 1x a 3. kategorie 2 osoby 1) c 2) 1x a + 1x b 3) a 4) alespoň 1x a 5) 1x a + 1x b 6) alespoň 1x a

3 Témata rozhovoru: 1) Využívání MHD - Kdy a proč jste začal/a s využíváním MHD v Pardubicích? - Využíváte MHD v Pardubicích pravidelně? - Jak často MHD v Pardubicích využíváte? - Kam s MHD v Pardubicích cestujete? 2) Hrazení jízdného - Jaký způsob hrazení jízdného využíváte a proč? Karta: - Jaký typ karty používáte (lítačka x peněženka)? - Obstaráváte si dobíjení karty sám/sama? Ano: - Jak často kartu dobíjíte? / Na jakou dobu kupujete časovou jízdenku? - Kde dobíjení provádíte (automat x přepážka) a proč? Ne: - Proč? - Kdo Vám ho obstarává? Jízdenka: - Jaké druhy jízdenek využíváte a který nejčastěji? - Kde jízdenky kupujete (automat, trafika, řidič) a proč? - Kupujete více jízdenek najednou nebo vždy pouze jednu? 3) Automaty MHD umožňující dobíjení karet - Jak jsou pro Vás stávající dobíjecí automaty dostupné? - Navrhoval/a byste nějakou lokalitu pro jejich umístění? - Máte osobní zkušenosti s obsluhováním automatu? - Objevil se při jeho obsluhování nějaký problém? - Jaké funkce od takového automatu očekáváte? 4 a) Zkušenost s MHD v jiném městě - Máte zkušenost s MHD v jiných městech? - Můžete popsat tamější způsob hrazení jízdného? - V čem Vám tento způsob vyhovoval více či méně než v Pardubicích? 4 b) Zkušenost s obdobným systémem mimo MHD - Máte zkušenost s obdobným systémem z jiné oblasti (např. ČD)? - Můžete tento systém popsat? - V čem Vám tento systém vyhovoval více či méně než v Pardubické MHD?

4 1. Respondent (žena 60+) Výsledky screeneru: 1) d 2) b 3) a 4) a 5) a 6) b (2. Kategorie) MHD v Pardubicích začala využívat poté, co se do Pardubic přistěhovala, což bylo asi v jejich 30 letech. Přestěhovala se sem kvůli práci, kterou získala v továrně v Semtíně u Pardubic. Do práce dojížděla na kole, ale v zimě už to nebylo možné, a proto začala využívat MHD. V té době tedy pravidelně MHD nevyužívala, protože záleželo na počasí. Dnes MHD využívá hlavně k cestování za nákupy nebo za svými přáteli nebo příbuznými z Pardubic i okolních vesnic, kam také MHD zajíždí. Tyto aktivity se dají považovat celkem za pravidelné. Na nákupy jezdí tak třikrát až čtyřikrát týdně a skoro každý týden navštěvuje nějaké přátele nebo příbuzné, takže MHD využívá přibližně pětkrát týdně. Dříve využívala papírové jízdenky, protože MHD nejezdila tak často jako dnes a proto se jí nevyplatilo kupovat časovou jízdenku (lítačku). Dnes už používá pardubickou kartu jako předplatní časovou jízdenku ( lítačku ), kterou si nejčastěji pořizuje na celý rok. Časovou jízdenku si kupuje raději u přepážky v MHD centru na hlavním nádraží, protože tam za ní vše obstará ochotná paní u okénka. Protože si nejčastěji pořizuje roční jízdenku, odpadá jí také častá návštěva MHD centra, kam musí pouze jednou za rok. Dobíjecí automat je pro ni velice dobře dostupný, protože se nachází jen několik málo ulic od jejího domu. Vzhledem k tomu, že má automat tak blízko domu, tak nemá žádnou potřebu navrhovat novou lokalitu pro jeho umístění. Má ho dokonce blíž než MHD centrum, do kterého musí dojíždět přes půl města. Jednou se automat odhodlala vyzkoušet, ale přišlo jí to, jako příliš složitá technologie a hlavně se jí nechtělo učit jeho ovládání, které je pro ni novinkou, protože jí to přijde zbytečné, když by ho využívala pouze jednou do roka. Raději jednou do roka dojede do MHD centra, kde se o vše postarají za ni. První co ji od používání automatu odradilo, byla pro ni velmi malá písmena na obrazovce, která pro ni kvůli stářím zhoršenému zraku byla velmi obtížně čitelná. K tomu se navíc přidal další faktor a tím bylo slunce, které dopadalo na nijak nechráněnou obrazovku a tím čtení textu znesnadňovalo ještě víc. To v případě, kdy se jednalo o první použití automatu a k úspěšnému provedení požadované transakce bylo za potřebí číst text s nápovědou k jednotlivým krokům, byl celkem zásadní problém, který vedl k tomu, že už se od té doby nikdy nepokusila k zakoupení časové jízdenky využít automat. Od automatu by očekávala hlavně to, že jeho ovládání bude dostupné a srozumitelné pro každého od malých dětí až po důchodce, což se jí v tomto případě nezdálo být splněno. Například při kupování klasické papírové jízdenky, by měl být postup jednoduchý a rychlý jako u klasického automatu, kde zmačknete jedno tlačítko, jakou jízdenku chcete, vhodíte peníze a už jen čekáte, až jízdenka vypadne. Dobíjení karet by mohlo být obdobně snadné, přiložíte kartu, naházíte peníze, pak třeba jedním tlačítkem potvrdíte, že jste skončil a karta bude nabita. Nic víc by podle ní automat umět nemusel, protože je jasné, že čím víc funkcí by měl zajišťovat, tím složitější by pak bylo jeho ovládání. Zkušenost s MHD má ještě ze sousedního Hradce Králové, kde je způsob placení jízdného velmi podobný, ne-li totožný. Na pardubickou kartu typu peněženka je totiž možné cestovat MHD v Hradci Králové a naopak.

5 2. Respondent (muž 16-59) Výsledky screeneru: 1) c 2) a 3) a 4) a 5) b 6) a (3. Kategorie) MHD v Pardubicích cestuje už od doby, kdy začal chodit do školy. V té době používal klasickou lítačku s časovým kuponem. Teď využívá MHD, když jede se svými dětmi do mateřské školy a někdy také z časových důvodů k cestě do práce, kam jinak chodí pěšky. S dětmi jezdí do školky pravidelně každý druhý týden, ale pro cestu do práce využívá MHD nepravidelně. K hrazení jízdného využívá oba způsoby, tedy jak pardubickou kartu, tak papírové jízdenky. Do rodiny mají pořízenu jednu pardubickou kartu jako elektronickou peněženku, kterou má k dispozici buď on, nebo manželka podle toho, kdo zrovna jede s dětmi do školky. Když ji má manželka a on potřebuje jet do práce MHD, kupuje si papírovou jízdenku. Dobíjení karty má na starosti on. Využívá k tomu výhradně automat umístěný v centru města, kde se velmi často pohybuje, a proto to pro něho nepředstavuje žádný dlouhý čas navíc a hlavně nemusí stát fronty u přepážek v MHD centru a není nijak omezen jeho otevírací dobou. Kartu dobíjí pravidelně každý měsíc. Když nemá k dispozici kartu, tak si kupuje klasickou jednorázovou papírovou jízdenku pro nejdelší pásmo. Tu kupuje buď v automatu, nebo když to nestihne tak u řidiče. Kupuje si vždy pouze jednu při každé cestě. Dostupné pro něho jsou díky tomu, že se často pohybuje v centru města, kde je jeden z nich umístěn. Na sídlišti, kde bydlí, ale zatím žádný umístěn není, je tam pouze klasický automat na papírové jízdenky. Byl by rád, kdyby byl v budoucnu jeden takový umístěn právě na jejich sídlišti, kde by bylo dobíjení karty příjemnější než v rušném centru města. Jak bylo uvedeno v předchozí části, tak osobní zkušenost s automatem má. Ze začátku, než si automat osahal a zvykl si na to, jak se dostane k požadované funkci, se pár problémů vyskytlo, ale to ho od užívání automatu neodradilo a nyní už je průběh transakce bezproblémový a rychlý. Bylo to například omylem zmáčknutí jiného tlačítka nebo nenalezení požadované funkce tam, kde ji očekával. Hlavně byl zvyklí na jednoduché ovládání původních klasických automatů na papírové jízdenky, kde stačilo zmáčknout jedno tlačítko, a jízdenka byla koupená. Nyní je pro tuto transakci nutno provést několik kroků, což se mu ze začátku zdálo zbytečně složité. Líbilo by se mu, kdyby v základním stavu byl automat nastaven na funkčnost klasického automatu na papírové jízdenky a poté, co by k němu přiložil kartu by se automaticky dostal do stavu souvisejícího s typem karty a podle toho, by se změnila základní nabídka. Uživateli by pak odpadlo několik kroků souvisejících s výběrem požadované operace a stalo by se tak pro něj používání automatu příjemnější a hlavně by se zkrátil čas strávený u automatu. S MHD v jiných městech zkušenost nemá ale, využívá podobný systém nákupu jízdenek používaný Českými drahami. Platit jízdné je zde možné z elektronické peněženky na In-kartě a některé automaty přijímají i mince a platební karty. Ovládání automatu probíhá obdobně pomocí dotykové obrazovky. Na úvodní straně se nachází asi 5 základních položek. Dále se postupně prochází a vyplňují jednotlivé další nabídky až k úspěšnému zakoupení jízdenky. Těchto nabídek je tem docela mnoho, což si myslí, že je zbytečné zdržování. Také je součástí obrazovky dotyková klávesnice, která je v tomto případě asi nezbytná pro zadávání údajů, jako je cílová stanice atd. U automatu MHD by ale asi byla spíše na obtíž. Celá dotyková obrazovka a tím pádem i klávesnice a ostatní tlačítka jsou dostatečně velká, že

6 udělat překlep je docela umění, což se mu velice líbí v dnešní době miniaturizování. Myslí si, že u automatu MHD je to o něco horší. Shrnutí získaných poznatků a popis problému: Z rozhovorů vyplývá, že starší lidi od používání automatu odrazuje jednak pro ně složité ovládání, protože už nemají chuť se učit nové věci, a také špatná viditelnost a čitelnost jednotlivých prvků umístěných na obrazovce. Z toho důvodu dají raději přednost před automatem nákupu jízdenek u přepážek v MHD centru. Dále se zjistilo, že lidé už jsou zvyklí na způsob používání klasických automatů na papírové jízdenky a proto požadují stejnou funkcionalitu i od nových automatů. Dalším bodem je, že lidé se chtějí dobrat požadovaného výsledku s co nejmenším počtem kroků. Od jednoho respondenta zazněl návrh, aby v základním stavu byl automat nastaven na funkčnost klasického automatu na papírové jízdenky a poté, co by k němu byla přiložena karta, by se automaticky dostal do stavu souvisejícího s typem karty a podle toho, by se změnila základní nabídka. To je velmi dobrý námět jak provést některé kroky automaticky za uživatele a celé ovládání tak zjednodušit. Ze získaných poznatků vyplívá, že půjde o problém, jak vzájemně sloučit požadavek na co největší velikost jednotlivých prvků na obrazovce a zároveň co nejmenší počet kroků potřebných k dosažení cíle, tedy co nejméně přechodů mezi jednotlivými obrazovkami.