... ("AG Flek hraje jaka zamlada", ukázka) Co teď nabízíte na koncertech? Viktorin: Určitě teď na koncertech nabízíme daleko více muziky než dřív. Je to nejen průřez naší tvorbou, ale konečně si můžeme na pódiu dovolit ten luxus, že už jen nehrajeme nacvičené písničky, ale víme, že je tam přítomna svobodná hudba. Hraní je pro mě svoboda, zábava. ***** Litujete něčeho za těch třicet let? Markytán: Sice nevěřím na žádné předurčení, ale stále více se utvrzuju v názoru, že vše tak mělo být. A uklidňuju se tím, že tak jak ty věci jsou, to není špatné. Tím pádem i to, jak byly. Jsem vděčný za to, co jsem ve společnosti této kapely poznal.... ***** Legendární zlínská kapela v roce 31 AG Flek loni oslavil třicetiny. Jak vzpomínají nejdůležitější členové kapely Ivo Viktorin a Karel Markytán na její historii? A co očekávají od comebacku skupiny, která se v roce 2007 dala znovu dohromady? AG Flek hraje jako zamlada Zlín - V českém písničkářství platí kapela AG Flek za dobře zavedou značku, přestože za třicet let svého trvání vydala pouhých pět desek. Prošel jí Vlasta Redl či Radek Pastrňák, má 1 / 5
za sebou spolupráci s Wabi Daňkem nebo s Hradišťanem Jiřího Pavlici. Během tří dekád ji opustili tři zakládající členové, s nimiž byla neodmyslitelně spjata - zpěvačka Blanka Táborská, Ivo Viktorin a Karel Markytán. Ačkoliv se na čas jejich cesty rozešly, dokázali se tito muzikanti znovu spojit. Spolu s nimi současnou sestavu tvoří ještě poslední zakládající člen Josef Šobáň. Nově přišli kytarista Michael Vašíček a bubeník David Velčovský, kteří působili v kapel Vlasty Redla Každý den jinak. Slavili jste nějak třicáté výročí, které jste vloni měli? Viktorin: Nijak zvlášť. Tyhle opičárny se stejně dělají jen proto, že je zvykem kolem toho něco napsat. Letos máme 31. výročí, což je také dobré a je to také jen jednou za život, stejně jako 30. narozeniny. Co teď nabízíte na koncertech? Viktorin: Určitě teď na koncertech nabízíme daleko více muziky než dřív. Je to nejen průřez naší tvorbou, ale konečně si můžeme na pódiu dovolit ten luxus, že už jen nehrajeme nacvičené písničky, ale víme, že je tam přítomna svobodná hudba. Hraní je pro mě svoboda, zábava. Donutila vás nula na konci k nějakému bilancování? Viktorin: Nikdy mě nedonutilo nic, abych bilancoval - žádné nuly, žádné Silvestry. Markytán: Ani ne, důležitější je přítomnost. Pokud jsem bilancoval, tak vnitřně, a jen za sebe, navenek se, myslím, dost odhaluju v textech. Je příjemné, že jsme se v původní sestavě znovu sešli. Takže žádné best of nebude? Viktorin: To bude. Letos se má točit, ale protože žádná výběrovka neexistuje. Chtěli jsme už i dřív. Ztroskotalo to na několika věcech. Dohodnout se s Vlastou Redlem nebylo úplně jednoduché a majitelem každé desky je úplně jiný vydavatel. Ti lidé pro ty desky nikdy nic neudělali a jediné, co by teď udělali, že by z nich chtěli nějaké peníze. Litujete něčeho za těch třicet let? Viktorin: To nemůžu seriózně zodpovědět. To nikdo neví, co by bylo, kdyby... Markytán: Sice nevěřím na žádné předurčení, ale stále více se utvrzuju v názoru, že vše tak mělo být. A uklidňuju se tím, že tak jak ty věci jsou, to není špatné. Tím pádem i to, jak byly. Jsem vděčný za to, co jsem ve společnosti této kapely poznal. Vaše třicetiletá historie je narušena několika pauzami. Viktorin: To se přes nás přehnal nějaký Kyrill nebo Katrina. Odklízení následků trvalo dost dlouho. Bylo to tak, že člověk se vždy musel rozhodovat, jestli se vzdá něčeho, co je pro něj nejdůležitější na světě, anebo skončí v blázinci. První je spjat s odchodem Blanky Táborské. Viktorin: Kapela byla vlastně moje dítě. Byl jsem to já, kdo byl výhradním autorem hudby, autorem aranží, předpřipravil jsem celou naši desku. Kapele se konečně začalo dařit, stala se známou, prodalo se čtyřicet tisíc desek. A Blanka jen tak mimochodem řekne, že odchází, že chce mít miminko a že se to nedá dát dohromady. Markytán: :-) Pak ale přišel Vlasta Redl. Viktorin:Objevil se jakoby zázrakem. Znovu se to nastartovalo, byli jsme v podobném období 2 / 5
jako před tím. Jenže ta situaci mezi mnou a Vlastou už byla natolik vyhrocená, že jsem odešel. Vlasta dělal hrozné dusno v kapele, říkal jsem si, že mi to za to nestojí. Měl jsem nachystané studio a chtěl jsem se realizovat jinde. Čím to, že jste se vždy znovu dali dohromady? Viktorin: To je jednoduché: neumřeli jsme. Markytán: V jistých letech si začnete uvědomovat, že smrt se stává bližší realitou, než dřív. Viktorin: Taky se na tom podepsalo to, že bydlíme v jednom městě a stále o sebe zakopáváme. Na kterou etapu nejraději vzpomínáte? Viktorin: Jsou naprosto nesrovnatelné. Ta první s Blankou a bez Vlasty - to bylo objevování sama sebe, že jsme schopni to udělat, neměli jsme zkušenosti. Učili jsme se. Když přišel Vlasta, přišel muzikant, který měl velkou zkušenost v tom, že prošel několika kapelami, byl vyhraný. Přišel sólista, který měl nádherný tón na kytaru, já jsem jej znal z desek a toužil jsem mít takového chlapa vedle sebe na pódiu. Markytán: Začátky bývají obvykle nejhezčí, jako ve všem tvůrčím, ale vzpomínám dobře na všechna období. A nějaké smutné detaily můj mozek nechává plavat. Jak se žilo bez AG Fleku? Viktorin: Dá se to přirovnat ke ztroskotání manželství. Je to pro vás těžké, nechcete se v tom hrabat, uklidíte to na dno skříně a snažíte se dělat něco jiného. Každý kontakt je bolavý, ale čas tyhle věci řeší. Markytán: V tom mezidobí potom, co Ivo odešel, a pak za nějaký čas i já, když jsem Iva potkal a nahodil jsem to téma, tak Ivo nechtěl, abychom se dali znovu dohromady,... ale chápu, že k tomu měl své důvody. Asi potřeboval čas. Viktorin: To je pravda. Potřeboval jsem delší čas. V tom mezidobí jsem začal chodit na ryby. Na Vysočině máme chalupu a místní chlapíci mě přivedli k sedm kilometrů dlouhé přehradě. Ani jsem netušil, že něco tak krásného tam je. Hlava se tam vyčistila. Také mi pomohlo, že jsem se přesvědčil, že jsem schopný se uživit i jinak. Vybudoval jsem studio, které mělo ohromné renomé - natáčeli tam Buty, Iva Bittová, Robert Křesťan. Tím se moje ego uspokojilo. Řešíte, jaký žánr hrajete? Zlobí vás začlenění do folku? Viktorin: Je nesmysl cpát nás do folku. Z principu nás to vždycky štvalo. Ale už jsme se s tím smířili, už to neřešíme. Vždyť je ale úplně hrozné, že "střední proud", něco tak naprosto vyčpělého, se prezentuje za kvalitní, rozdělují si ceny - Anděly. Křesťanovi ji předávají někde bokem v nějaké hospodě, že je to prý nějaký "podžánr", který se k tomu hlavnímu nehodí. To by se jeden poblil. Je to paradox označit nás za folkaře - vždyť já jsem vyrůstal na Led Zepellin, Pink Floyd či Jethro Tull. Markytán: Nikdy jsme neopustili akustickou kytaru. A když je někde vidět akustická kytara, tak jakoby vás hned chtěli dát - přeženu to - mezi kotlíkáře. Vzpomínám si teď na jednu příhodu. V polovině osmdesátých let, krátce s námi byl Vlasta, jsme vyrazili na Portu. Šli jsme na pódium a začali jsme tam hrát, jak jsme byli zvyklí s bicími, elektrickou kytarou, s elektrickou basou, se dvěma akustickýma ale ozvučenýma kytarama. Ortodoxní příznivci folku a trampské písně začali pískat, protože tehdy se na těchto pódiích spíše polohlasně vyprávělo. Myslím, že to je dostatečný důkaz toho, že jsme se snažili hrát to, co se nám líbí a neupřednostňovali jsme žádná pravidla žánru. Nesnažili jsme se zalíbit. Dokážete charakterizovat své fanoušky? Viktorin: Docela o nich vypovídají vzkazy, které mi píší na mail. Jsou to lidé citoví, spíš uzavřenější, introvertní povahy. Naše písničky je naplňují, povznáší a dělají hezčí svět. 3 / 5
Proč jste vydali tak málo desek? Viktorin: Je jich skutečně proklatě málo! První desku jsme vydali po pěti letech, pak jsem odešel a měl jsem co do činění až s deskou Waltz v roce 1999. To vaše písničky tak pomalu vznikají? Viktorin: To je samozřejmě různé. Jenže já to dělám tím "nejblbějším" způsobem. Mám třeba i několik melodií, ale pokud nedostanou kabát v podobě slov, nemůžou k publiku. Markytán: Já myslím, že k tomu, abych napsal něco dobře a jinak než před rokem, tak na to ten rok nestačí. - Já se často chytnu sloganu nebo nějakého prvního slova. Impulsem by měl být nápad, popravdě nejlépe nejdřív hudební, a pak je pro mě důležité něco říct, nejen vyplnit řádky a hudební fráze. Jak dlouho teď vydržíte hrát? Viktorin: To je zákeřná otázka. Jsou to vlastně dvě otázky - jak dlouho bychom chtěli a jak dlouho vydržíme. Chtěli bychom na věky, ale víme, že se přidává řada dalších faktorů - tělo neslouží, manželka o něčem rozhodne, ten se musí živit tím, ten zase něčím jiný, třeba nebudou koncerty. Rozhodně je to sestava, v níž mě to zatím nejvíc baví. Markytán: Souhlasím s Ivem. Určitě je pro nás prioritou, abychom hráli a aby nám to vydrželo. A snad nám to naše ega neposerou. Jak se vám po letech podařilo získat Blanku Táborskou? Viktorin: Zásadní roli hrálo to, že už jí odrostly děti, tak se vrátila. Není to ambiciózní člověk, není tvůrce, není osobnost, která se zabývá hudbou jako životní náplní. Nechodí s vlastními iniciativami, že by chtěla dělat takové nebo jiné písně. Je to majitelka nádherného hlasu. Uživí vás hudba? Markytán: Ne, to v žádném případě. Každý se ještě držíme někde jinde. Viktorin: Slušnou hudbou se dnes nedá živit. Jen pár šťastlivců - třeba Dan Bárta. Jeden kamarád mi říkal, že mu naše koncerty připadají jak z filmu Planeta opic, kdy ti lidi se scházejí v podzemí a vzpomínají na to, jaké to bylo, když ta planeta byla normální. Oba máte za sebou i svůj sólový projekt. Proč jste se rozhodli vydat sólovou desku? Markytán: V kapele vždy hraje někdo prim. A když máte písničky, které se nehodí do společného krámu a chcete, aby žily, tak chcete natočit vlastní album. Chtěl jsem se přesvědčit, že to dokážu i sám,... aniž bych tím chtěl bourat hranice a dobývat svět. Viktorin: V kapele je hodně kompromisů. Hráči mají volné pole. Kompromisy mi vadily. Říkal jsem si, že bych si udělal desku sám, ale nebyla v plánu. Vznikla tak, že to původně měla být deska AG Fleku. Měla následovat Waltz, pracovní název měla Samba. Nebyli jsme schopni se domluvit. Došlo mi, že jediná varianta je, abych to zapíchnul a vtisknul jsem to na sólovku. Kdo je vlastně lídr AG Fleku? Viktorin: To se střídalo. V první etapě já, ve druhé to byli lídři dva i s Vlastou a teď jsem to zase já. Markytán: Myslím, že z povídání je to zjevné. Ivo je skvělý muzikant a vždy přesně ví co dělá. 4 / 5
Ptala se Martina Malá, vyšlo 14.března 2008 v MF DNES v příloze Východní Morava 5 / 5