VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Antikoncepce u romských žen

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Antikoncepce u romských žen Bakalářská práce Autor: Kristýna Odloţilíková Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Dvořáková, PhD. Jihlava 2016

Abstrakt: Tato bakalářská práce pojednává o antikoncepci u romských ţen. Skládá se ze dvou částí a to z části teoretické a části výzkumné. Teoretickou část je moţné rozdělit na dvě části informující o antikoncepci obecně a na část, která informuje o Romech samotných, romské kultuře a romských rodinách. Ve výzkumné části jsem zjišťovala, jaký je postoj Romek k antikoncepci, zda antikoncepci uţívají a jaké je jich povědomí o antikoncepci, zda jsou dostatečně informované. Výzkum jsem prováděla pomocí dotazníků, které jsem rozdala romským ţenám. Údaje z dotazníků jsou zpracovány ve výzkumné části mé bakalářské práce pomocí grafů a tabulek. Klíčová slova: Romové, antikoncepce, těhotenství, hormony, kondom Abstract: This bachelor thesis discusses contraception for Roma women. It consists of two parts, the theoretical and the practical. The theoretical part can be divided into two parts providing information about contraception in general, and the part that informs about the Roma themselves, Roma culture and families. In the research part I find out what is the position of Roma women to contraception, contraceptive use and whether what is there awareness of contraception, whether they are sufficiently informed. The research was conducted using questionnaires, which I distributed to Roma women. Data from the questionnaires are processed in the practical part of my thesis using graphs and tables. Keywords: Roma population, contraception, pregnancy, hormones, condom

Tímto bych ráda poděkovala paní PhDr. Vlastě Dvořákové, PhD. za odborné vedení mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala všem romským respondentkám, které byly tak ochotné a podělily se se mnou v mých dotaznících o velmi intimní stránku svého ţivota. Dále bych ráda poděkovala paní Mgr. Jitce Krčkové, díky níţ jsem získala také velký počet respondentek.

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah 1 ÚVOD... 8 2 TEORETICKÁ ČÁST... 9 2.1 Anatomie reprodukčního ústrojí... 9 2.2 Antikoncepce... 10 2.2.1 Historie antikoncepce... 10 2.2.2 Hormonální antikoncepce... 12 2.2.3 Chemická antikoncepce... 13 2.2.4 Antikoncepční náplasti... 13 2.2.5 Minipilulky... 14 2.2.6 Injekce a implantáty... 15 2.2.7 Nitroděloţní antikoncepční systém... 15 2.2.8 Postkoitální antikoncepce... 16 2.2.9 Bariérová antikoncepce... 17 2.2.10 Přirozené antikoncepční metody... 18 2.2.11 Definitivní antikoncepční metody... 19 2.3 Romové... 19 2.3.1 Historie Romů... 20 2.3.2 Charakteristika romské komunity... 21 2.3.3 Romská rodina... 23 2.3.4 Těhotenství a porod Romek... 24 3 VÝZKUMNÁ ČÁST... 26 3.1 Cíle a hypotézy... 26

3.2 Metodika výzkumu... 27 3.3 Charakteristika vzorku respondentek... 27 3.4 Charakteristika výzkumného prostředí... 27 3.5 Průběh výzkumu... 27 3.6 Zpracování dat... 28 3.7 Výsledky... 29 3.8 Výsledky hypotéz... 43 3.9 Diskuze... 46 3.10 Doporučení pro praxi... 50 3.11 Závěr... 51 3.12 Seznam pouţité literatury... 54 3.13 Seznam grafů... 56 3.14 Seznam tabulek... 56 3.15 Seznam příloh... 57

1 ÚVOD Antikoncepce je v dnešní době běţným způsobem ochrany proti nechtěnému početí. Většina ţen se chrání hormonální antikoncepcí anebo jinými nehormonálními antikoncepčními prostředky. Antikoncepce u romských ţen je podle mě podceňována. Romské ţeny často neuţívají ţádné antikoncepční prostředky. V důsledku toho vznikají aţ nadpočetné romské rodiny. Romky některé antikoncepční prostředky znají, ale ne vţdy dbají na jejich důsledné pouţívání a tím pádem přibývá velmi mladých často nezletilých maminek. Téma bakalářské práce je Antikoncepce u romských ţen. Toto téma jsem si vybrala, protoţe mě velmi zaujalo uţ svým názvem. S Romy sice někdy není jednoduché jednání, ale o to větší výzvou se pro mne toto téma stalo. Jako budoucí porodní asistentka jsem měla moţnost setkat se s Romkami na praxi. Je velmi zajímavé pozorovat různý přístup kaţdé z nich jak k porodu, mateřství, nenarozenému dítěti, tak i k antikoncepci. Dá se předpokládat, ţe jednatřicetiletá romská ţena, která rodí jiţ své páté dítě, na antikoncepční prostředky příliš nedbá. Bakalářská práce se skládá ze dvou hlavních částí, a to části teoretické a části praktické. Teoretickou část můţeme dále rozdělit na oddíl zabývající se obecně antikoncepcí a všemi různými antikoncepčními prostředky. Tato část je rozdělena ještě do dalších podkapitol. Například hormonální antikoncepce, nehormonální antikoncepce, nitroděloţní tělíska, muţská antikoncepce a další. Druhý oddíl je věnován Romům, jejich kultuře, jejich chápání rodiny a způsobu ţivota. Tento oddíl je rozdělen na romskou historii, romské chápání rodiny a na rodinné zvyklosti romských rodin. V praktické části jsou poté vyhodnocena nasbíraná data, která informují o tom, jak jsou romské ţeny o antikoncepci informované, jestli se nějak před nechtěným početím chrání. Jelikoţ je tématem této bakalářské práce Antikoncepce u romských ţen, snaţila jsem se otázky do dotazníku formulovat tak, abych zjistila něco nového, a abych zjistila, jestli je opravdu pravda, ţe většina Romek antikoncepci neuţívá vůbec. Zda například souvisí začátek pohlavního ţivota s počtem dětí, nebo zda ţeny, které uţívají jakoukoli antikoncepce, mají méně dětí, neţ ty, které antikoncepční prostředky neuţívají. 8

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Anatomie reprodukčního ústrojí Pánev je tvořena spojením dvou pánevních kostí a jejich napojením na kost kříţovou. Měkké porodní cesty jsou tvořeny hlavně příčně pruhovanou svalovinou, která obklopuje pánevní východ a stěny malé pánve. Mezi základní části ţenského reprodukčního ústrojí patří vaječníky, vejcovody, děloha, pochva a vulva. Tyto části reprodukčního ústrojí mají kaţdá svoji důleţitou funkci (Čech, 2014). Vaječník neboli ovarium, je párový orgán, který je uloţen v oblasti hypogastria intraperitoneálně v břišní dutině. Pohyb vaječníků je relativně volný. Ovarium je členěno na zona corticalis a zona medularis. V korové vrstvě jsou folikuly, které jsou v různých stádiích vývoje. Folikuly se dělí na primární, sekundární, terciální a zrající Graafův folikul. Po dozrání folikulu dojde k jeho prasknutí a je vyplaveno zralé vajíčko, tomuto jevu se říká ovulace (Čech, 2014). Vejcovod neboli tuba uterina je párová součást ţenského reprodukčního ústrojí. Vejcovody spojují vaječníky s dělohou. Jsou tvořeny hladkou svalovinou a sliznicí. Po ovulaci se vyplavuje vajíčko do infundibula, ve vejcovodu dochází k jeho oplození. Činností svaloviny tuby uteriny je vajíčko postoupeno aţ do dělohy, kde se uhnízdí a dále se vyvíjí (Vokurka, Hugo, 2011). Děloha neboli uterus je dutý svalový orgán, který slouţí k přijetí oplozeného vajíčka, které se začíná postupně rýhovat. Zajišťuje ochranu a výţivu pro vyvíjející se zárodek a poté pro plod, který obklopuje aţ do porodu. Děloţní stěna se skládá z endometria, myometria, perimetria a parametria. Uterus je uloţen intraperitoneálně v dutině pánevní mezi močovým měchýřem a konečníkem (Roztočil, 2008). Pochva neboli vagina je kopulačním orgánem, během menstruace odvádí menstruační krev, při porodu plodu spolu s děloţním hrdlem a vulvou tvoří měkké porodní cesty, porodní kanál. Je tedy spojením dělohy a vnějších pohlavních orgánů. Vagina je asi 8 cm dlouhá a 3,5 cm široká. Poševní stěna se skládá ze sliznice, svalové vrstvy a adventicie (Roztočil, 2008). 9

Vulva neboli zevní rodidla mají počátek u poševního vchodu ostium vaginae. Skládá se z hrmy, velkých stydkých pysků, malých stydkých pysků, poštěváčku, panenské blány hymen, malých a velkých předsíňových ţláz a bulbus vestibuli (Roztočil, 2008). 2.2 Antikoncepce Antikoncepce je prostředek, který zabraňuje oplodnění neboli početí. Měla by zabránit setkání spermie a vajíčka a jejich následnému splynutí. Existuje mnoţství antikoncepčních metod, které jsou různě spolehlivé (Vokurka, Hugo, 2011). Spolehlivost antikoncepce závisí na dvou základních faktorech, a to na chybě uţivatele a chybě metody (Trewinnard, 2006). Spolehlivost vyjadřuje Pearlův index, který je počtem těhotenství u 100 ţen, které daný typ antikoncepce uţívaly kontinuálně jeden rok. Antikoncepční metody jsou různé. Můţe jít o přirozené metody, mechanické zabraňování průniku spermií k vajíčku bariérová antikoncepce, hormonální antikoncepce anebo přerušení vejcovodů či chámovodů (Vokurka, Hugo, 2011). 2.2.1 Historie antikoncepce Snaha o oddělení sexuálního ţivota a plození dětí je stará jako lidstvo samo. Ve většině pojednání o plánovaném rodičovství je uváděn biblický Ónan, který vypouštěl semeno na podlahu, aby nezplodil dítě svého zabitého bratra. Nakonec byl za své počínání Hospodinem usmrcen. Průkopníci v oblasti plánování rodičovství to tedy v dobách dávno minulých neměli lehké. Země potřebovala pracovní sílu a vojáky a proto byla vysoká porodnost ţádána (Barták, 2006). Ještě v roce 1878 tvrdil Dr. Routh ve svém projevu před Britskou lékařskou společností, ţe uţívání sexuální fradulence tak byla dříve antikoncepce nazývána, škodí lidskému zdraví, a ţe pouţívání kondomu jako bariérové antikoncepce dokonce způsobuje mnoho závaţných chorob rakovina, srdeční nedostatečnost, ztráta paměti, apod. (Barták, 2006). 10

Prvotní nápady na antikoncepční prostředky se objevili ve starém Egyptě. Zde se podle Petriho papyrusu, který byl sepsán přibliţně 1850 př. n. l., měla do pochvy ţeny zavádět pasta vyrobená z krokodýlího trusu. Trus býval obměňován trusem sloním, volskou ţlučí, stromovou mízou nebo zelím (Barták, 2006). Staří Arabové zase doporučovali pouţívat pravé vlčí varle, které se obalilo do bavlny nasáklé olivovým olejem, a tento zvláštní čípek se před pohlavním stykem zaváděl do pochvy. Tyto metody se mohou zdát podivnými, ale ve svém jádru aţ tak nesprávné nejsou. V mnohým substancích pouţívaných jako antikoncepční prostředky jsou totiţ obsaţeny látky, které dokáţí usmrtit muţské spermie a tím zabránit oplodnění (Barták, 2006). Ve starověku a hlavně pak v Číně věřili, ţe na celých pět let ochrání ţenu před otěhotněním, pokud sní 24 ţivých pulců chycených v předjaří. Jeden filozof paříţské univerzity naopak tvrdil, ţe pomoci můţe pouze stejný počet ţivých včel (Barták, 2006). Dějiny moderní antikoncepce se začaly psát aţ v roce 1921, kdy Rakušan Dr. Haberlandt zjistil, ţe se jako antikoncepce dají pouţít výtaţky z vaječníků těhotných zvířat. V těchto výtaţcích byly obsaţeny látky, které bránily uvolnění zárodečných buněk z vaječníků. Těmito látkami byly estrogen a progesteron, které jsou obsaţeny v novodobé antikoncepci (Barták, 2006). Nevětší naději přinesla aţ syntéza umělého progesteronu. Tento čin se podařil americkému chemikovi Russelovi Markerovi z výtaţku z jedné mexické rostliny. Ze stejné suroviny se jiným americkým vědcům podařilo v roce 1951 vytvořit norethisteron, coţ je bohatě vyuţívaný progestin, který se dodnes v gynekologii hojně uţívá. Poprvé toto bylo vyzkoušeno v Bostonu na malé skupince ţen, zde se ukázalo, ţe metoda je pouţitelná. K prvnímu velkému pokusu se schýlilo v roce 1956 na Portoriku, zde byl pokus umoţněn i díky pokrokovému vedení země. Hormonální dávky bylo sice třeba ještě doladit, ale v roce 1960 byla v Americe schválena první antikoncepční pilulka s názvem Enavid-10. Dávka v této tabletě byla ale velmi vysoká. Postupem času docházelo k jejímu sníţení a rok 1960 se stal rokem, kdy svět začaly ovládat antikoncepční pilulky (Barták, 2006). 11

2.2.2 Hormonální antikoncepce Antikoncepční pilulky jsou jedním z nejčastěji uţívaných druhů antikoncepce vůbec. Jejich účinnost je velmi vysoká. Ve světě se první antikoncepční pilulky objevily v roce 1960 (Dickey, 2000). Hormonální antikoncepce můţe mít vliv na ţenskou sexualitu (Fait, 2008). Základem antikoncepčního efektu je podání estrogenu v odpovídající dávce (Barták, 2006). Antikoncepce s obsahem estrogenu však není vhodná pro kojící matky, z důvodu ovlivňování tvorby mléka, a proto by tyto ţeny měly zváţit jiný druh ochrany před otěhotněním (Stoppardová, 2007). Estrogen má jako hormon blahodárný vliv na srdce a stojí za zvyšováním cholesterolu HDL, coţ je pro zdraví ţeny blahodárné (Sellmanová, 2014). Jelikoţ samotný estrogen ovlivňuje pouze děloţní sliznici, výsledkem by bylo pouze nepravidelné krvácení z dělohy a zvýšilo by se riziko rakoviny dělohy. Proto je potřeba dodávat v pravidelném cyklu i druhý hormon, progesteron, který zabraňuje narůstání děloţní sliznice a má na svědomí pravidelné měsíční krvácení. Tím, ţe jsou v pilulce kombinovány tyto dva hormony, hovoříme o kombinované hormonální antikoncepci. Tyto pilulky se většinou uţívají 3 týdny, poté dojde na týden k jejich vysazení, kdy prudce poklesne hormonální hodnota, jako při zániku ţlutého tělíska, a ţena začne menstruovat. Nejčastěji třetí den po poslední tabletě (Barták, 2006). Antikoncepce můţe být také dvoufázová. To znamená, ţe dochází k napodobení ţenského menstruačního cyklu, v první polovině je v tabletách pouze estrogen a v druhé polovině je přidáno určité mnoţství progesteronu. První dvoufázový přípravek na českém trhu byl v roce 1965 Antigest. V dalších výzkumech bylo však prokázáno, ţe je vhodnější kombinovat estrogen a progesteron po celou dobu uţívání antikoncepce. Jelikoţ estrogen otevírá děloţní hrdlo pro spermie, kdeţto progesteron jej uzavírá, ukázala se kombinace obou hormonů po celou dobu cyklu vhodnější (Barták, 2006). Hormonální tablety s sebou však přináší i negativní účinky. Mohou způsobovat kardiovaskulární onemocnění, mají vliv na hladinu krevního cukru, jaterní choroby, trofoblastická onemocnění, rakovinu děloţního čípku, rakovinu prsu a další. Hormonální antikoncepce s sebou však můţe přinášet i prospěšné účinky. Mezi nejhlavnější účinky patří samozřejmě prevence těhotenství, zánětů vejcovodů, slouţí jako prevence mimoděloţního těhotenství, řeší některé problémy s nepravidelností 12

menstruace, ozdravení pleti a vlasů, prevence vaječníkových cyst, zánětů prsu a zmírňuje projevy endometriózy (Szarewská, 1994). 2.2.3 Chemická antikoncepce Do chemické antikoncepce jsou zahrnuty různé krémy a čípky. Muţské pohlavní buňky, spermie, jsou schopné přeţít v ţenském těle, a následně oplodnit zralé vajíčko, aţ 3 dny. Jak bylo uvedeno jiţ v kapitole Historie antikoncepce, tak jiţ staří Egypťané vyuţívali tzv. spermicidní látky, které právě toto vhodné prostředí pro přeţití spermií změnily na nekomfortní a spermie v něm hynou (Barták, 2006). Chemická antikoncepce má několik výhod. Mezi mě patří volný prodej není třeba lékařský předpis, nemají ţádné neţádoucí účinky, takţe nekladou zvýšené nároky na uţivatelku. Například antikoncepční čípky můţe uţívat kterákoliv ţena. Navíc mají spermicidní antikoncepční prostředky i dezinfekční účinek, načeţ mohou bránit nakaţení pohlavně přenosnou chorobou (Barták, 2006). Tento druh antikoncepce má však i své nevýhody. Mezi hlavní mínusy lze počítat nutnost zavedení čípku, nebo aplikace krému před pohlavním stykem, coţ můţe působit rušivě. A tím nejzávaţnějším nedostatkem je nízká spolehlivost této antikoncepce. Pearl index se zde pohybuje okolo 5 (Barták, 2006). Pokud jde o zavádění spermicidů, tak čípky se zavádí snadno, ale na jejich účinek je třeba vyčkat. Krém sice účinkuje okamţitě, ale jeho zavádění pomocí aplikátoru můţe být problematické a nepříjemné (Barták, 2006). 2.2.4 Antikoncepční náplasti Hlavní výhodou antikoncepčních náplastí je, ţe se nemusí polykat. Pokud dojde k orálnímu podání antikoncepce, veškeré látky obsaţené v ní musí projít přes játra a aţ potom se dostanou do krevního oběhu. Při průchodu játry dochází ke zpracování většiny účinných látek. Pohlavní hormony jsou tukové povahy, takţe je moţná je podávat skrze 13

pokoţku (perkutánně). Tento typ antikoncepce je poměrně mladý. Hormony jsou zakomponovány v lepivé sloţce náplasti, která je přitištěna na kůţi ţeny. Princip náplastí je stejný jako u tablet, rovněţ obsahují estrogen a progesteron. Náplasti se lepí na tři týdny, po kaţdém jednotlivém týdnu se náplast vymění a poté následuje týdenní pauza, kdy ţena menstruuje. Velkou výhodou náplastí je, ţe přísun hormonů do organismu ţeny je konstantní. Další výhodou je například to, ţe se ţeny nemusí obávat, pokud zrovna uţívají antibiotika. Na rozdíl od tablet, zde není antikoncepční účinek nijak sníţen. Nevýhodou je, ţe náplast je viditelná, proto se obecně doporučuje, aby si ji ţeny lepily na vnitřní stranu paţe. Hrozí také její sloupnutí a po týdenním nošení náplast nevypadá zrovna nejlépe. I přes některá negativa má tato léková antikoncepční forma velkou budoucnost (Barták, 2006). 2.2.5 Minipilulky Tyto pilulky nejsou klasické malé antikoncepční pilulky. Od hormonální antikoncepce se liší jiţ svým principem. V minipilulkách není obsaţen estrogen, takţe nezabraňují ovulaci. Tento typ antikoncepčního prostředku je zaloţen na progestinu. Hodnota hormonů je v tomto typu tabletek o řád niţší neţ v klasické hormonální antikoncepci. Tabletky se navíc berou v kuse a nedochází k ţádnému týdennímu vysazování. Jedna krabička minipilulek obvykle obsahuje 28 tabletek, přičemţ toto číslo nemá nic společného s dvacetiosmidenním menstruačním cyklem. Mnoho lidí se domnívá, ţe díky nízké hladině hormonů je tento způsob ochrany před početím spojen s menším mnoţstvím komplikací, coţ není tak úplně pravda. Nízký obsah progestinu a nulový obsah estrogenu způsobuje, ţe dochází k nepravidelnému menstruačnímu krvácení, a ţe dochází ke špinění nebo krvácení mimo cyklus. O posunutí či vynechání menses samozřejmě nelze hovořit. Hlavní cílovou skupinou této antikoncepce jsou kojící ţeny, které mohou tuto antikoncepci bez obav uţívat (Barták, 2006). 14

2.2.6 Injekce a implantáty Injekce se velmi podobají minipilulkám, ale jejich aplikace je na rozdíl od výše zmíněných bolestivá. Nejstaršími jsou tzv. depotní injekce, jejichţ aplikací se v tkání vytvoří sklad a z něj se postupně uvolňují aktivní látky. V případě těchto injekcí se do tkáně nezavádí roztok, jako u běţné injekce, ale soubor mikrokrystalů. Nejznámější antikoncepční injekcí je zřejmě Depo-Provera. Velkou výhodou je finanční nenáročnost této antikoncepce. Jedna dávka se aplikuje na tři měsíce a stojí přibliţně 150 korun. Jedinou výraznější skvrnou na dobré pověsti tohoto antikoncepčního prostředku je, ţe vyvstalo tvrzení, ţe injekční antikoncepce způsobuje osteoporózu-řídnutí kostí, (Barták, 2006). Pokud jde o antikoncepční implantáty, ty pracují na zhola stejném principu jako antikoncepční injekce. Implantát má podobu duté trubičky, které je asi 2 mm široká a několik centimetrů dlouhá. Tyčinka je vyrobena z polopropustného materiálu na bázi silikonu a v ní je obsaţena zásoba antikoncepčního progestinu na několik let. Výhodou je, ţe tato metoda je účinná aţ po dobu pěti let, ţena na antikoncepci nemusí vůbec myslet, ale na druhou stranu je zde i nevýhoda, a tou je vysoká cena. Stejně jako u minipilulek však nelze klientce zajistit pravidelný menstruační cyklus, nehledě na estetické mínusy. Z tohoto důvodu je mnohdy vhodnější uţít nitroděloţní antikoncepční systém (Barták, 2006). 2.2.7 Nitroděložní antikoncepční systém V dnešní době, době pokroku, se jiţ tento způsob antikoncepce nenazývá nitroděloţní tělísko s hormonem, ale nitroděloţní antikoncepční systém. Nitroděloţní antikoncepční systém je vlastně kombinací nitroděloţního tělíska a antikoncepčního implantátu (Barták, 2006). Na svých koncích je opatřen úchytkami, díky nimţ tento systém dobře drţí v děloze a vykazuje minimální pohyb (Fait, 2008). 15

Základním hormonem v systému je opět progestin. Zde se vyuţívá metody, díky níţ je hlen děloţního hrdla neprostupný pro spermie a navíc progestin zabraňuje růstu děloţní sliznice, ve které by se mohlo uhnízdit případné vajíčko. Tato antikoncepční metoda se ukazuje jako nejspolehlivější vůbec (Barták, 2006). Při uţívání nitroděloţního antikoncepčního systému nedochází k menstruačnímu krvácení, coţ nejedna ţena uvítá. Nejsou zde však jenom pozitiva tohoto způsobu ochrany před početím. Jelikoţ systém neobsahuje ţádný estrogen, má tato antikoncepce neblahý dopad na pleť uţivatelek. Dalším mínusem je, ţe se progestin v ţenském těle zčásti přetváří na muţský pohlavní hormon, coţ můţe mít za následek výskyt pupínků v obličeji. U některých klientek se dokonce můţe stát, ţe budou, i kdyţ slabě, ale dlouhodobě krvácet. Nejčastěji je to mezi třetím a čtvrtým měsícem od zavedení systému. Avšak není to ţádným pravidlem. V dnešní době se cena takového systému pohybuje okolo pěti tisíc korun (Barták, 2006). 2.2.8 Postkoitální antikoncepce Lze ji rozdělit na několik druhů, způsobů. Prvním způsobem je podání vyšší hormonální dávky. V praxi to znamená, ţe se uţijí 4 tablety běţné kombinované hormonální antikoncepce a za dalších 12 hodiny se uţijí další čtyři tablety (Barták, 2006). Druhou moţností je zavedení nitroděloţního tělíska (Fait, 2008). Na trhu je také velmi dobře známý preparát Postinor. Pilulku je třeba poţít nejpozději do 72 hodin od nechráněného pohlavního styku, následně musí ţena za 12 hodin uţít ještě jednu pilulku. Pokud však dojde k uţití Postinoru do 1 hodiny po styku, měla by stačit pouze jedna pilulka. Tato metoda společně s metodou podání vyššího mnoţství hormonů by se měly pouţívat pouze ve výjimečných případech (Barták, 2006). Pokud by však na tyto zmíněné postupy bylo jiţ pozdě je moţná provést umělé přerušení těhotenství (Barták, 2006). 16

2.2.9 Bariérová antikoncepce Asi neznámější bariérovou antikoncepcí je muţský typ kondom. Tento typ ochrany před početím je jiţ velmi starý a jeho první záznamy se datují ke starověkému Egyptu, kde byli muţi zachycování s plátěnými návleky na svých penisech. Kondom je záleţitostí spíše starších párů, ale i mladší páry se s ním jiţ alespoň setkali. Kondom tvoří bariéru pro průnik spermií do vaginy ţeny. Mimo to je také velmi účinným způsobem ochrany před pohlavně přenosnými chorobami (Szarewská, 1994). Kondom nejčastěji selţe kvůli lidskému faktoru. Můţe dojít k jeho protrţení při nasazování, nedodrţení doporučené doby spotřeby anebo můţe dojít k jeho nasazení aţ po pohlavním spojení. Stejně tak můţe kondom prasknout při nedostatečném vzrušení ţeny (Szarewská, 1994). Výhodami kondomu je snadná dostupnost a spolehlivost, v oblasti bariérové antikoncepce je kondom nejspolehlivější. Navíc s sebou nepřináší ţádná zdravotní rizika s výjimkou alergie, jak na gumu, tak na pouţitý spermicid (Szarewská, 1994). Obdobou kondomu je ţenský pesar. Jeho spolehlivost však není taková jako u prezervativu. Pesarů se vyrábí několik druhů a velikostí. K zavádění pesaru do pochvy dochází obvykle před pohlavním stykem a ţena jej můţe nosit aţ 24 hodin. Pro některé ţeny je pesar při nošení nepříjemný, proto by měly zvolit buď jiný druh pesaru, nebo úplně jinou antikoncepci. Základními druhy pesarů je pesar obloukovitý a plochý. To, ţe by se současné pouţití spermicidu a pesaru jevilo jako účinnější, se nepotvrdilo. Doporučuje se však, při zavedení pesaru dříve jak 3 hodiny před stykem, pouţít větší mnoţství spermicidu. Pokud se týká vyjmutí pesaru, tak nesmí být tak učiněno dřív jak za 6 hodin od posledního pohlavního styku (Szarewská, 1994). Mezi výhody pesaru patří nulové vedlejší účinky a zdravotní nezávadnost. Navíc se pesary osvědčily jako prevence před záněty vejcovodů a rakovinou děloţního čípku (Szarewská, 1994). Nevýhodami je relativně velké mnoţství selhání ochrany před otěhotněním. Navíc zavádění pesaru značně narušuje atmosféru mezi partnery (Szarewská, 1994). Cervikální kloboučky jsou rozděleny na tři typy: Prentif cavity-rim, Vimule a Dumas. Tyto kloboučky jsou obzvláště vhodné pro ţeny, které mají chabou poševní stěnu, 17

a pesar by se tedy u nich neudrţel na odpovídajícím místě, tím by se zvýšilo riziko nechtěného těhotenství. Výhodou cervikálního kloboučku je, ţe při pohlavním styku nenarušuje proţitek a při správném pouţití je celkem spolehlivou ochranou. Navíc jej ţeny mohou nosit aţ několik dní. Ze zdravotního hlediska se však klientkám nedoporučuje ponechávat cervikální klobouček zavedený déle jak 30 hodin. Nevýhodou je stejně jako u pesaru narušení intimní atmosféry a navíc obtíţnější manipulace při nasazování (Szarewská, 1994). Ţenský kondom neboli femidom je na trhu od roku 1992. jeho hlavní myšlenkou je spojení muţského kondomu s pesarem v jedno. Výhodou je, ţe si tento femidom ţeny mohou před pohlavním stykem zavést samy, navíc se zde nemusí tak striktně dbát na ochranu překrytí, děloţního čípku. Stejně jako u muţského kondomu dochází k zabránění styku se spermatem, rozdílem je, ţe femidom vystýlá ţenskou pochvu a nelpí prvotně na penisu muţe. Stejně jako u kondomu je prokázáno, ţe femidom brání přenosu pohlavních chorob. Velkým plusem je také odolnost vůči chemickým látkám, na které je klasický kondom citlivý (Szarewská, 1994). 2.2.10 Přirozené antikoncepční metody Mezi přirozené antikoncepční metody řadíme přerušovanou souloţ, jejímţ principem je vytaţení penisu z pochvy před ejakulací. Tato metoda není vhodná pro kaţdého muţe, jelikoţ je třeba dávka sebeovládání. Tato metoda je však velmi nevhodná díky její nízké spolehlivosti. Často se totiţ spermie vyskytují jiţ v preejakulační tekutině (Szarewská, 1994). Další typem je rezervovaná souloţ, která je jako jediná antikoncepční metoda akceptována katolickou církví. Jedná se o metodu, kdy muţ dojde do fáze maximálního vzrušení, avšak nedojde k ejakulaci. Nevýhodou metody je, ţe muţ nikdy neproţije orgasmus a pokud tuto metodu nezvládne, stane se ní přerušovaná souloţ. Na druhou stranu je dnes hojně vyuţívána ne jako antikoncepční metody, nýbrţ metoda k prodlouţení délky sexuálního styku (Szarewská, 1994). 18

2.2.11 Definitivní antikoncepční metody Mezi definitivní antikoncepční metody řadíme dvě základní a to ţenskou sterilizaci a muţskou vasektomii (Vokurka, Hugo, 2011). Sterilizace u ţeny je prováděna chirurgicky a to podvazem a přestřiţením vejcovodů. Tento zákrok způsobuje umělou neplodnost a v naprosté většině případů je nenávratný (Vokurka, Hugo, 2011). Muţská sterilizace neboli vasektomie je obdobou ţenské sterilizace. Dochází při ní k podvázání chámovodů muţe. Tato metoda je definitivním umělým vytvořením neplodnosti u muţe (Vokurka, Hugo, 2011). U muţů lze vyuţít také kastrace, která však způsobuje i hormonální změny a není tak častá jako vasektomie (Vokurka, Hugo, 2011). 2.3 Romové V naší společnosti jsou Romové chápáni jako menšina. Podle moderních zdrojů nelze uvést pouze, ţe se menšina rovná minoritě. Tento popis je značně zjednodušený. Pojem menšina lze vysvětlit jako skupinu lidí, jejichţ populace je menší neţ jiné skupiny ve společnosti. V důkladnějším popisu se setkáváme s definicí, ţe jde o skupinu, která má oproti většinové skupině specifické vztahy (Navrátil, 2003). Historické i etnografické analýzy se shodují v tom, ţe Romové byli odjakţiva povaţováni za nerovnocenné příslušníky české společnosti a ocitli se spíše na jejím okraji (Navrátil, 2003). Je známo, ţe vztahy mezi majoritou a minoritou jsou značně napjaté. Na to ukazují časté spory. Tyto spory jsou z větší části zapříčiněny rozdílností kultur a náhledu na svět obou skupin (Navrátil, 2003). Na romskou problematiku bývá nahlíţeno z několika pohledů. Tyto aspekty jsou sociologické, etnologické, lingvistické, kriminologické, ale také aspekt sociální práce. Velmi málo se setkáváme s tím, ţe by někdo chtěl řešit romskou otázku z psychologického hlediska (Samková, 2011). 19

2.3.1 Historie Romů Co se týká historie Romů, tak mnoho písemných pramenů k dispozici není. I v dnešní době se setkáváme s negramotností u některých příslušníků romského etnika. Jediné písemné prameny lze najít v evropských městech a klášterech, kde byly poznatky zapisovány lidmi, kteří se s Romy setkali. Romové svou historii nikdy nesepisovali a předávali si ji pouze ústní formou, proto ţádné písemné prameny přímo od Romů neexistují. Dalším důvodem, proč Cikáni svou historii nezapisovali, bylo, ţe jejich jazyk je pouze jazykem mluveným, nikoliv psaným (Werner, 2009). Pokud jde o světovou historii romského pokolení, tak první zmínka o Cikánech byla z 9. století. Zpráva o jejich existenci byla objevena ve starém Řecku na hoře Athos. V těchto pramenech se píše o lidech Acinganoi, kteří byli charakterizováni jako potulní hudebníci, kotláři a kejklíři. Z tohoto prvotního názvu bylo zřejmě odvozeno i dnešní pojmenování pro Romy Cikán/Cigán (Davidová, 2010). Pokud jde o historii Romů v Evropě, tak zde byli Cikáni ceněnými poutníky. Panovníci a šlechta je vítali na svých dvorech. Často takovíto poutníci dostávali průvodní listiny, kterými se pak mohli prokazovat v dalších zemských koutech. Byli ceněni hlavně pro svou kulturu, jakou je beze sporu zpěv, tanec a příběhy. Jelikoţ většinou putovali po rozlehlých končinách, přinášeli s sebou také nové technologie, které ještě nebyly v Evropě známy. Mnoho lidí je povaţovalo za kajícné, kteří na sebe brali břemeno putování. Naopak pro katolickou církev byli Cikáni povaţování za loupeţníky a špiony. Často je obviňovali z čarodějnictví (Werner, 2009). V pozdější době byli Romové stále pronásledováni a v době světových válek byli umisťováni do koncentračních táborů. Ohroţeni byli také Cikáni z východu Evropy, ti byli odesíláni do pracovních táborů na Sibiř. Situace Romů se však příliš nezlepšila ani po roce 1945 (Werner, 2009). Co se týká historie Romů v České republice, tak většina rodin, ţijících na našem území do země přišla mezi lety 1954 aţ 1993. Po válce ţilo na území ČR pouze 600 Cikánů (Šišková, 2001). Většina Romů se vyskytovala na území jihovýchodní Moravy, kde jich do války ţilo nejvíce (Spurný, 2011). 20

Na území Česka přišli Romové hlavně ze Slovenska. Jako první se k do naší zemně vypravili mladí Cikáni, kteří zjistili, ţe je zde pro ně dobré ţití. Sehnali tu práci i bydlení a tak se vraceli na Slovensko pro svoje rodiny. Většinou se zprvu usazovali pouze na pohraničí, kde se spřátelili s ostatními obyvateli a jsou nyní povaţováni za starousedlíky. Kolem roku 1965 se Romům příliš nevedlo. Docházelo k jejich stěhování v několika vlnách a byly jim bořeny domy přímo před očima. Kolem roku 1990 začínají Cikáni vycestovávat do západních zemí, kde hledají lepší podmínky pro ţivot. Stále k nám však migrují skupiny Romů z Rumunska, bývalého Sovětského svazu a také z Jugoslávie (Davidová, 2004). 2.3.2 Charakteristika romské komunity Romové se od ostatních liší hlavně tmavším zbarvením kůţe a tmavými vlasy. Na prvním místě je pro romskou populaci rodina, která pro ni znamená vše. Romové velmi dbají na úctu ke starším a váţenějším a tato postavení jsou dodrţována. Hlavními faktory jsou věk a pohlaví. Ţeny mají niţší postavení jak muţi. Čím více má ţena dětí, tím víc je uctívána. Vzdělání ani zdraví není pro Cikány prioritou a mnohdy ani nenavštěvují lékaře. Budoucnost pro ně má malou hodnotu a tudíţ ţijí minulostí a přítomností, která je jistá (Werner, 2009). Romové se vyznačují velkou empatií a schopností se vcítit do svého partnera nebo člena rodiny. Jsou schopni se dorozumívat i beze slov. Blízkost rodiny je pak pro Romy tím nejdůleţitějším, co mají a dodává jim pocit jistoty a bezpečí. Dochází u nich k rychlým proměnám nálad a pocitů. Často jsou velmi impulzivní a ne vţdy dokáţí dobře kontrolovat svoje projevy. Jsou velmi nakloněni kritice, která však musí být podána taktně a slušně, jinak je povaţována za velmi hrubou a uráţlivou. Velmi citliví jsou Romové na rasistické naráţky (Kaleja, Knepl, 2009). Romština byla dlouhou dobu povaţována za nespisovný jazyk. Dnes se řadí mezi plnohodnotné indoevropské jazyky. Romové se vyznačují velmi často hlučnou komunikací plnou emocí. Díky emoční flexibilitě této menšiny se vyvinula jasná, rozmanitá pravidla pro komunikaci mezi sebou (Šišková, 2001). 21

Pro Romy je nejdůleţitější ţivot. Za pokračovatele své rodinné linie povaţují děti, kterým je věnována veškerá láska a péče. Jak jiţ bylo výše zmíněno, zdraví pro ně není prioritní a jsou význační tím, ţe často ukončí předčasně léčebnou proceduru (Kaleja, Knepl, 2009). U Romů je za nečisté povaţováno pouţití stejné vody na obličej a na genitál. Docházelo k rozdělení na pošpiněné gadţe a čisté Romy. Oblast obličeje je u Cikánů povaţována za čistou část, kdeţto oblast genitálu je povaţována za nečistou (Stewart, 2005). Charakteristickou je pro romskou kulturu a specifitu také svatba. Jelikoţ si Romové na úřední posvěcení příliš nepotrpí, dochází k platnému naplnění manţelství aţ po několika letech. V dnešní době jsou často důleţitější zásnuby, které rodina povaţuje za uzavření manţelství. Na svatbu je zvána široká rodina, oslavy trvají i několik dní a na takové události není v ţádném případě šetřeno (Kaleja, Knepl, 2009). Důleţitými ukazateli jsou také například barva pleti nevěsty. Sňatek mezi Romem a neromskou dívkou je nepřípustný a mohlo by dojít k vyloučení z rodiny nebo dokonce skupiny. Sňatek je většinou domlouván dopředu, často na poutích a sešlostech, otci obou zúčastněných stran. Velmi důleţitý je také majetek a postavení a pověst dané romské rodiny (Kaleja, Knepl, 2009). O svatební noci dojde ke kontrole poctivosti novomanţelky. Pokud by snad byla nečistá, stala by se velmi poníţenou členkou své nové rodiny. Nově příchozí členka rodiny, snacha, je na nejniţším místě ţebříčku. Nad ni drţí pomyslnou ochrannou ruku nejvýše postavená tchyně, které novou snachu učí veškerým zvyklostem nové rodiny (Kaleja, Knepl, 2009). Pokud jde o nevěru ať uţ v partnerství nebo ještě hůř v manţelství, můţe k ní občas dojít. Jde-li o nevěru muţe, tak tato nikdy není důvodem k rozchodu. Pokud jde však o nevěru ţeny, tak okamţitě dochází k rozchodu, a takto provinilá ţena je po prokázání nevěry zbita, ostříhána a v mnoha případech vyhnána z domova (Kaleja, Knepl, 2009). Co se týká romské kultury, lze konstatovat, ţe jsou Romové velmi nadaní umělci, co se týká psané formy, jejich příběhy jsou dobrodruţné a popisují jedinečným způsobem jejich způsob ţivota (Muzeu romské kultury, 2007). 22

S Romy jsou spojené také některé stereotypy, jako například sociální percepce (Weinerová, 2014). 2.3.3 Romská rodina Rodina je základní jednotkou v romské komunitě. Rom si cení své rodiny nadevše ostatní. Největším rozdílem mezi romskou rodinou a rodinami západního světa je, ţe v romských rodinách ţije několik generací pohromadě. Mladé rodiny se osamostatňují většinou aţ po té, co mají alespoň dvě nebo tři děti. Poté se mladá rodina odstěhuje do vlastního domu, anebo si pořídí jinou střechu nad hlavou. V širokých kruzích romských rodin se mladí učí veškerým rodinným návykům. Dívky a mladé ţeny se učí od svých matek a tchyní. Hoši a mladí muţi se zase učí od svých otců a tchánů (Kaleja, Knepl, 2009). Pokud ţena čekala příchod nového Roma svého dítěte, jeho otec se svými bratry šel v noc narození hodně pít a oslavovat, aby tohoto nového Roma přivítal na svět. Matka se ţádných oslav neúčastnila a byla izolována a potupená v nemocnici (Stewart, 2005). Co se týká zakládání rodin, Romové jsou v této oblasti poměrně dost benevolentní, zvláště pak jde-li o romskou mladou dívku. Romové všeobecně dospívají dříve neţ neromská mládeţ, a proto jsou povaţovány zakládání rodin v brzkém věku za běţné a ţádoucí (Šišková, 2001). Pokud se zjistí, ţe je ţena nebo dívka neplodná, je v podstatě vyloučena na okraj romské komunity. Taková ţena totiţ nemůţe dát muţi to hlavní, na čem v romské kultuře záleţí, a tím je rodina. Proto se do takovéto ţeny muţ nesmí ani zamilovat (Šišková, 2001). Kvůli niţšímu postavení neţ mají muţi, je běţné, ţe ţeny jsou často méně gramotné, nemají takovou kulturní úroveň a většinou nejsou nikdy zaměstnány (Šišková, 2001). Pokud jde o romské děti, tak ty mají ve vývoji jasně volnou ruku. Před dětmi se nic netají a vše sdílí s dospělými, i co se týče intimního ţivota rodičů. V dětech je podporována kolektivnost. Děti tvoří party se stejně starými vrstevníky. Děti jsou vedeny k tomu, ţe rodina je na prvním místě, a ţe nejdůleţitější v rodině jsou děti. Jiţ od útlého dětství je mladým Romům vštěpováno, ţe mít jedno dítě ročně je zcela 23

v pořádku a u romské komunity ţádoucí. Romská výchova je více emotivní a zaloţená na bouřlivém projevu (Kaleja, Knepl, 2009). 2.3.4 Těhotenství a porod Romek Těhotenství v romské rodině znamená obrovské štěstí pro celou rodinu. Pohlaví je často předpovídáno a to tak, ţe pokud má ţena kulaté bříško, nečistou pleť a velkou chuť na sladká jídla, pak čeká holčičku. Pokud je však bříško spíše do špičky, pleť těhotné Romky září čistotou a jejímu apetitu se zamlouvají spíše ostrá a kořeněná jídla, pak podle předpovědi starších čeká tato ţena chlapečka (Šišková, 2001). V době těhotenství mají Romové své specifické zvyklosti k ochraně plodu. Těhotná ţena by se například neměla dívat na zesnulého člověka, na postiţeného člověka, na slimáky a podobně. Pokud se týká stravovacího a nápojového reţimu, tak ţeně se nemá nic odpírat i pokud se týká alkoholu. Jediné omezení spočívá v tom, ţe by těhotná ţena neměla jíst kyselé jídlo, protoţe podle pověr by se jí potom mohlo narodit zlé dítě. Ţena do poslední chvíle pracuje, protoţe podle zvyklostí romských rodin, pokud ţena pracuje a má i těţší práci, je její porod poté lehčí (Ivanová, 2005). Pokud jde o porod, tak při něm na sobě ani u sebe nesmí mít ţena ţádné kovové předměty, jinak by mohla mít velké komplikace. Porodní bába je mezi Cikány velice váţená a věci, kterých se porodní asistentka dotkne, uţ nikdy nepouţijí. Jsou rituálně zakopány společně s placentou na místě, kam nikdo nechodí (Šišková, 2001). Pokud dítě není pokřtěno, musí spát se svou matkou v posteli, teprve po křtu lze dítě uloţit do kočárku. Pokud došlo k úmrtí matky, o dítě se starají příbuzní. Pokud zemřelo i dítě, je pochováno spolu s matkou do jedné rakve, kde dítě je pohřbeno u matčiných nohou. Pokud zemře těhotná ţena, je společně s jejím tělem pohřbeno i dětské oblečení (Šišková, 2001). V dřívějších dobách rodily romské ţeny doma. V dnešní době jiţ svolily k porodu v porodnici, zde jim však velmi chybí podpora rodiny. U Romů není ţádnou výjimkou, ţe romská matka nechá své dítě v porodnici a sama odejde domů. To však neznamená, 24

ţe by o dítě neměla zájem. Za dítětem pravidelně několikrát denně dochází do té doby, neţ je miminko propuštěno (Ivanová, 2005). 25

3 VÝZKUMNÁ ČÁST 3.1 Cíle a hypotézy Pro mou bakalářskou práci jsem si stanovila 2 cíle. Cíl 1: Zjistit jaký postoj zaujímají romské ţeny k antikoncepci. Cíl 2: Zjistit míru informovanosti o antikoncepci u romských ţen. Následně jsem si pro svou práci stanovila 5 hypotéz. Hypotéza 1: Domnívám se, ţe méně jak 50 % z dotazovaných ţen uţívá antikoncepci. Hypotéza 2: Předpokládám, ţe nejznámější pohlavní chorobou, ze které mají respondentky strach, je AIDS. Hypotéza 3: Myslím si, ţe nejčastěji uţívanou antikoncepční metodou u dotazovaných ţen je prezervativ. Hypotéza 4: Myslím si, ţe víc jak 50 % dotazovaných ţen má jiţ děti. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe méně jak 25 % respondentek bylo poučeno o antikoncepci svým gynekologem. 26

3.2 Metodika výzkumu Výzkum byl prováděn kvantitativní metodou. Pro její vyhotovení byl pouţit dotazník vlastní výroby. 3.3 Charakteristika vzorku respondentek Vzorkem respondentek byly romské ţeny ve věku od 15 do 25 let. Jediná ţena přesáhla věkovou hranici 25 let. 3.4 Charakteristika výzkumného prostředí Výzkumné prostředí je moţné rozdělit do tří lokalit. První část vzorku respondentek byl výběr asi 25 romských ţen z Jihlavy. Dalších přibliţně 40 Romek bylo ze speciálního učiliště v Křenovicích, kde byly mezi studentky rozdány dotazníky. Poslední třetí část vzorku respondentek byly Romky z Kojetína, okres Přerov. 3.5 Průběh výzkumu Z důvodu jisté komunikační bariéry jsem se rozhodla, po pečlivé konzultaci s mou vedoucí práce, ţe zvolím dotazník (viz příloha) s jednoduchými a jasně poloţenými otázkami. Otázky jsem pouţila jak otevřené, tak polootevřené a otevřené. Celkem jsem do svého dotazníku začlenila 14 otázek. Z toho bylo 6 otázek uzavřených, 1 polootevřenou a 7 otevřených otázek. Pomocí dotazníku jsem se snaţila zjistit souvislost sexuálního ţivota a uţívání antikoncepčních prostředků. První dvě otázky jsem zaměřila na vedení aktivního sexuálního ţivota a na jeho začátek. Následovaly otázky, zda dotazované ţeny uţívají antikoncepci či nikoliv. Při odpovědi ANO následovaly tři doplňující otázky, první byla otázka, jaký druh antikoncepce daná ţena uţívá nebo pouţívá, druhá kolik do antikoncepčních prostředků měsíčně investují peněz 27

a třetí kdo tyto náklady hradí. Pokud byla odpověď NE, následovala otázka číslo 7, kde jsem se dotazovala, z jakého důvodu tyto Romky antikoncepci neuţívají. Dvě otázky byly vyhrazeny pro dotaz, zda mají respondentky jiţ děti a pokud ano, tak kolik dětí v době dotazování mají. Další otázky byly zaměřeny na zjištění, jaké druhy antikoncepce jsou mezi romskými ţenami známé, a také z jakých pohlavních chorob mají obavy, nebo jestli z nich strach nemají. Kvůli výzkumu jsem do dotazníku zařadila i otázku, kdo tyto dívky a ţeny o moţnostech antikoncepce informoval. Poslední dvě otázky zahrnuly věkové rozpětí a také nejvyšší dosaţené vzdělání. I kdyţ jsem měla obavy z návratnosti dotazníků, nakonec se mi podařilo shromáţdit všech 100 rozdaných dotazníků. Výzkum jsem prováděla v uvedených lokalitách od začátku prosince roku 2015 do konce března 2016. 3.6 Zpracování dat Data získaná pomocí mnou sestaveného dotazníku jsem zpracovával v počítačových programech Microsoft Word a Microsoft Excel. K vyhodnocení jednotlivých otázek jsem pouţila grafy a tabulky. Všechny pouţité grafy a tabulky jsou doplněny krátkým komentářem. 28

3.7 Výsledky Otázka 1: Vedete aktivní sexuální život? Graf 1 Sexuální život Z celkového počtu 100 respondentek (100 %) vede 77 respondentek (77 %) aktivní sexuální ţivot. Naproti tomu 23 respondentek (23 %) sexuální ţivot aktivně nevede. 29

Otázka 2: V kolika letech jste měla první pohlavní styk? Graf 2 První pohlavní styk Na tuto otázku odpovědělo 10 % respondentek, ţe jsou stále panny. Nejčastější věk pro první pohlavní styk byl 15 let, celých 23 %. Po 18 % odpověděly respondentky, ţe došlo k prvnímu styku v 16 a v 17 letech. Po 7 % procentech došlo k prvnímu sexu ve věku 18 let a 19 let. 6 % respondentek mělo svou první intimní zkušenost v alarmujících 14 letech. Ostatní věkové hranice obsadily příčky pod 5 %, jako věk 13 (3 %), 20 (4 %), 21 (2 %), 23 (1 %) a 25 (1 %) let. 30

Otázka 3: Užíváte ochranu před otěhotněním? Graf 3 Ochrana proti početí Ze 100 respondentek (100 %) uţívá ochranu proti početí 59 z nich (59 %). Zbylých 41 respondentek (41 %) se vyjádřilo, ţe ţádnou ochranu proti početí nepouţívá. 31

Otázka 4: Jaký druh antikoncepce užíváte vy osobně? Graf 4 Užívaná antikoncepce Z 59 respondentek (100 %), které uţívají antikoncepci, 25 (42 %) z nich odpovědělo, ţe uţívají kondom, 25 (42 %) z nich odpovědělo, ţe uţívají tablety. 4 dotazované ţeny praktikují přerušovanou souloţ, 7 %. 5 % ţen pouţívá antikoncepční náplast, coţ jsou pouhé 3 dívky. 2 mladé ţeny mají zavedené nitroděloţní tělísko, 4 %. 32

Otázka 5: Kolik měsíčně investujete do antikoncepce? Tabulka 1 Měsíční Investice Cena v Kč Absolutní četnost Relativní četnost % 0 50 50% 50 6 6% 60 1 1% 100 11 11% 150 1 1% 180 1 1% 200 5 5% 250 3 3% 300 2 2% 350 4 4% 384 1 1% 400 4 4% 439 1 1% 500 6 6% 545 1 1% 615 1 1% 700 1 1% 1000 1 1% Do této otázky jsem zahrnula všech 100 respondentek (100 %). 50 % ze všech dotazovaných odpovědělo, ţe za antikoncepci nezaplatí měsíčně ani korunu. 11 % dotazovaných ţen utratí měsíčně 100 Kč. 50 Kč a 500 Kč průměrně za měsíc utratí za antikoncepci po 6 % respondentek. 5 % respondentek utratí 200 Kč, 350 Kč a 400 Kč utratí 4 % ţen. 250 Kč utratí 3 % ţen a 2 % respondentek utratí za měsíc za antikoncepci 300 Kč. Částky 60 Kč, 150 Kč, 180 Kč, 384 Kč, 439 Kč, 545 Kč, 615 Kč, 700 Kč a 1000 Kč kaţdou utratí měsíčně za antikoncepci 1 % ţen (1 respondentka). 33

Otázka 6: Kdo hradí náklady na antikoncepční prostředky? Graf 5 Financování antikoncepce Z 92 respondentek (100 %), které odpověděly, kdo hradí antikoncepci, 48 (52 %) respondentek uvedlo jako plátce přítele. 22 respondentek (24 %) uvedlo, ţe jejich antikoncepci financují rodiče. 20 dívek a ţen (22 %) odpovědělo, ţe antikoncepci platí samy respondentky. 1 % dívek uvádí, ţe antikoncepci hradí babička respondentky a 1 % uvedlo, ţe antikoncepci platí matka dotazované ţeny. 34

Otázka 7: Proč neužíváte antikoncepční prostředky? Graf 6 Důvody neužívání Na tuto otázku odpovědělo 42 respondentek (100 %). 24 (57 %) z nich antikoncepci neuţívá, protoţe nechtějí. 11 (26 %) dívek nemůţe antikoncepci uţívat ze zdravotních důvodů. 3 (8 %) z mladých dotazovaných ţen se snaţí o početí a dvě (5 %) mají strach z antikoncepce. Jedna (2 %) dotazovaná slečna je homosexuální orientace a jedna (2 %) má potvrzenou neplodnost. 35

Otázka 8: Máte již děti? Graf 7 Děti Z celkového počtu 100 respondentek (100 %) odpovědělo 32 respondentek (32 %), ţe děti jiţ mají. Větší část dotazovaných, 68 respondentek (68 %), odpověděla, ţe je zatím bezdětná. 36

Otázka 9: Kolik máte dětí? Graf 8 Počet dětí Z 32 respondentek (100 %), které jiţ mají děti, polovina, 16 respondentek (50 %), odpověděla, ţe mají jedno dítě. Deset respondentek (31 %) uvedlo, ţe mají děti dvě. Pět z ţen má 3 děti (16 %). Pouze jedna respondentka (3 %) z dotázaných má děti 4. 37

Otázka 10: Jaké znáte druhy antikoncepce? Graf 9 Metody ochrany Ze 100 respondentek (100 %) uvedlo jako nejčastější odpověď, 43 (43 %) ţen, kondom. Druhou nejznámější antikoncepcí byly prášky a to u 30 ţen (30 %). 13 respondentek (13 %) uvedlo nitroděloţní tělísko. Méně známé prostředky jsou antikoncepční náplasti, které uvedlo 6 ţen (6 %), 2 ţeny napsaly injekce (2 %) a jedna dokonce podkoţní implantát (1 %). 5 respondentek (5 %) neuvedlo ţádný druh antikoncepce a odpověď vyplnily Nevím. 38

Otázka 11: Ze kterých pohlavních chorob máte strach? Graf 10 Pohlavní choroby Z celkového počtu 100 respondentek (100 %) odpovědělo 31 ţen (31 %), ţe mají strach z AIDS. 22 respondentek (22 %) má strach z HIV, 12 ţen (12 %) z kapavky, 9 dívek (9 %) z rakoviny, 8 respondentek (8 %) ze syfilis, 3 ţeny (3 %) mají strach z mykózy, 2 ţena (2 %) mají strach z cyst a 1 ţena (1 %) má strach ze svrabu. 12 respondentek (12 %) odpovědělo, ţe z pohlavně přenosných nemocí nemá strach. 39

Otázka 12: Kdo Vás poučil o antikoncepčních prostředcích? Graf 11 Poučení Ze 100 respondentek (100 %) bylo 42 z nich (42 %) o antikoncepci poučeno svou matkou. 31 ţen (31 %) bylo poučeno gynekologem, 14 ţen si informace našlo na internetu (14 %) a 13 dívek (13 %) poučila kamarádka. 40

Otázka 13: Do které věkové skupiny spadáte? Graf 12 Věk Z celkového počtu 100 respondentek (100 %) bylo 30 z nich (30 %) ve věku 15-17 let, dalších 26 (26 %) bylo ve věkovém rozmezí 18 aţ 19 let. Ve věku 20 aţ 22 let bylo 22 respondentek (22 %), ve věku 23 aţ 25 let bylo 21 ţen (21 %). Jedna respondentka překročila rozmezí a spadala do skupiny 25 a více (1 %). 41

Otázka 14: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Graf 13 Vzdělání Ze 100 respondentek má 67 z nich (67 %) základní vzdělání. 19 ţen (19 %) je vyučeno. Dalších 13 ţen (13 %) má středoškolské vzdělání s maturitou a jedna dívka (1 %) ukončila vyšší odbornou školu. 42

3.8 Výsledky hypotéz Hypotéza číslo 1: Domnívám se, ţe méně jak 50 % z dotazovaných ţen uţívá antikoncepci. Tabulka 2 Hypotéza číslo 1 Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost % Ano 59 59 % Ne 41 41 % Z celkového počtu 100 respondentek uţívá libovolný antikoncepční prostředek 59 % z dotazovaných ţen. Antikoncepční prostředky neuţívá pouze 41 % z dotázaných dívek. Hypotéza se nepotvrdila. Hypotéza číslo 2: Předpokládám, ţe nejznámější pohlavní chorobou, ze které mají respondentky strach, je AIDS. Tabulka 3 Hypotéza číslo 2 Název choroby Absolutní četnost Relativní četnost % AIDS 31 31 % HIV 22 22 % Kapavka 12 12 % Nemá strach 12 12 % Rakovina 9 9 % Syfilis 8 8 % Mykóza 3 3 % Cysty 2 2 % Svrab 1 1 % Z celého počtu 100 respondentek (100 %) odpovědělo 31 % z dotazovaných, ţe největší obavu mají z choroby AIDS. Na druhém místě bylo HIV, které jmenovalo jako nejobávanější chorobu 22 % ţen. I kdyţ rozdíl nebyl tak velký, AIDS i tak 43

za nejznámější a nejobávanější zvolil největší počet respondentek, 31 %. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza číslo 3: Myslím si, ţe nejčastěji uţívanou antikoncepční metodou u dotazovaných ţen je prezervativ. Tabulka 4 Hypotéza číslo 3 Druh antikoncepce Absolutní četnost Relativní četnost % Kondom 25 42 % Náplast 3 5 % Přerušovaná soulož 4 7 % Tablety 25 42 % Tělísko 2 4 % Z 59 respondentek (100 %), které uţívají nějaké antikoncepční prostředky, jich 42 % pouţívá kondom a shodných 42 % uţívá antikoncepční pilulky. Nejuţívanějšími antikoncepčními metodami jsou kondom a pilulky. Hypotéza se nepotvrdila, jelikoţ dotazované ţeny označily dvě metody shodně. Hypotéza číslo 4: Myslím si, ţe víc jak 50 % dotazovaných ţen má jiţ děti. Tabulka 5 Hypotéza číslo 4 Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost % Ano 32 32 % Ne 68 68 % Ze 100 dotazovaných ţen a dívek (100 %) odpovědělo 32 % z nich, ţe děti jiţ mají. Zbylých 68 % dotazovaných naopak odpovědělo, ţe se dosud matkami nestaly. Hypotéza se nepotvrdila. 44