ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) 2005 MGOH RYCHNOV N. KN., ISBN 80 86076 40 7 RYCHNOVSKÉ VARHANY Jiří Fuks ÚVOD Německá organologická terminologie používá pro oblasti a města, v nichž se nacházejí varhany, výrazu Orgellandschaft a Orgelstadt. Pokud by měl ně mecký organolog znalý poměrů hovořit o Rychnovu nad Kněžnou, jistě by užil obdivného spojení merkwürdige Orgelstadt (tj. pozoruhodné varhanní město). Vedlo by jej k tomu vědomí výjimečnosti tohoto místa, kde se přes řadu věků dochovaly překrásné varhanní nástroje, a kde v minulosti žili a pracovali i jejich tvůrci varhanáři. Byť jsme v tuzemské organologické literatuře posledních let zaznamenali řadu publikací o varhanách, oblast rychnovska zůstala dosud nedotčena větším zájmem badatelů. Tato práce by měla přispět k zaplnění bílého místa na mapě. Věnuje se jednak historii varhan, jednak varhaníkům a stavitelům varhan. I. RYCHNOVSKÉ VARHANY V Rychnově nad Kněžnou se v současnosti nacházejí tři varhanní nástroje, všechny v kostelích římskokatolické církve. (pozn. aut. : Po uzávěrce došlo k převodu hřbitovní kaple Proměnění Páně na Město Rychnov n. Kn., tamější varhany se tedy již nacházejí v budově patřící městu). Z hlediska doby jejich vzniku a charakteru zvuku je můžeme zařadit mezi nástroje romantické. Dva z nich mají mechanickou trakturu a zásuvkové vzdušnice, třetí pneumatickou trakturu a kuželkové vzdušnice. 1/ Všechny jsou plně funkční a, kromě varhan ve hřbitovní kapli, jsou také využívány při bohoslužbách a příležitostných kon certech. Nekatolické církve ani necírkevní instituce v Rychnově n. Kn. varhany nemají (s výjimkou digitálních varhan v základní umělecké škole, jež však, samozřejmě, nepočítáme mezi píšťalové varhany). I. 1. DĚKANSKÝ KOSTEL SV. HAVLA Gotický farní kostel svatého Havla je nejstarší stavbou ve městě. Údaje o době jeho vzniku se v odborné literatuře různí. Někdy se uvádí 2. polovina 13. stol., jindy, zejména ve starších pramenech, již 11. stol. Kostel je nízký, s rovným stropem a polygonálním zaklenutým kněžištěm. Loď kostela je dlouhá cca 15m (kněžiště 10 m), široká cca 10 m (kněžiště 6, 5 m). Akustické podmínky jsou příznivé. První zmínky o varhanách Rychnově nalézáme až v druhé polovině 17. století. V inventáři kostela z roku 1651 ještě varhany nejsou uvedeny (což však jejich případnou existenci nevylučuje). 2/ Nějaký varhanní nástroj zde nejspíše byl již v r. 1661, kdy se připomíná varhaník. 3/ V r. 1688 kostel získal regál za 9 zl. 4/ První doložené varhany vznikly roku 1698 přičiněním majitele rychnovského panství Františka Karla Libštejnského z Kolowrat. Ten se, patrně v souvislosti s výkonem úřadu moravského zemského hejtmana, dozvěděl o slavném varhanáři Theodoru Agadonim, tehdy pracujícím na nových varhanách pro olomouckou 85
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) katedrálu, a zadal mu zakázku. Nabídku nejmocnějšího muže na Moravě jistě nešlo odmítnout, takže Agadoni neváhal přerušit práci v Olomouci a odcestovat do východních Čech. Pro farní kostel v Rychnově n. Kn. postavil varhanní pozitiv, patrně s 6 rejstříky. 5/ Pozitiv se připomíná v archivních pramenech ještě v roce 1720. 6/ Nové varhany jsou zaznamenány v kostelním inventáři z r. 1753. 7/ Jejich jediný dochovaný popis pochází až z r. 1881. Tehdy měly jeden manuál s 8 rejstříky, pedál o dvou rejstřících, celkem 576 znějících píšťal, 2 měchy. manuál: Qüntadena 8 (velká oktáva dřevo, zbytek cín, kryt) Salicional 8 (velká oktáva dřevo, zbytek cín) Flaut 8 (dřevo, kryt) Principal 4 v prospektu (cín) Flaut 4 (dřevo, kryt) Octav 2 (cín) Rauschqünt 1 1/2, 2x (cín) Mixtura 1, 4x (cín) 8/ pedál: Subbass 16 (dřevo, krytý) Octavbass 8 (dtto, otevřený) Dále měl kostel pozitiv se 3 mutacemi, pořízený z darů dobrodinců v r. 1750 (či r. 1756) pro procesí konaná se sochou Panny Marie Svatohavelské. Nástroj byl uložen v zámku. V zámeckých inventářích byl zaznamenán ještě v r. 1877. 9/ V r. 1776 byly (velké) varhany opraveny a bylo změněno ovládání měchů. Původně se nacházely navrchu varhanní skříně a tahaly se pomocí provazů, po opravě byly již šlapány. 10/ Drobnou opravu měchů provedl v r. 1799 truhlář Peřina. 11/ V r. 1799 varhany opravil a vyčistil varhanář Franz Hanisch z Rokyt nice v Orlických horách, který vyrovnal některé píšťaly a opravil měchy, vše za 20 zl. 12/ Rokytnický varhanář Georg Spanel opravil měchy v r. 1826 za 3 zl. 13/ V r. 1852 v kostele byl vystavěn nový (větší ) hudební kůr. 14/ Je zřejmé, že při této příležitosti musely být varhany rozebrány a opět postaveny na novém kůru. Takovou práci mohl vykonat nejlépe varhanář (nabízí se nám úvaha o místním Amadeu Hanischovi) a pak by se dalo předpokládat, že zároveň opravil i drobné nedostatky. Někdy však přenesení varhan zvládli i šikovní truhláři. V r. 1881 si špatný stav varhan vyžádal jejich celkovou opravu, nové okožení měchů, vyčištění a naladění. Zakázku provedl varhanář Amadeus Hanisch z Rych nova n. Kn. Rozpočet varhanáře zněl na 200 zl. a tato částka mu též byla za opravu vyplacena. Zároveň byly varhany nově natřeny. 15/ Poté ještě znamenáme menší opravy v r. 1886, r. 1894 a naposledy od Josefa Hubičky v r. 1904. 16/ V té době se varhany popisují jako staré a velice poškozené. Již v r. 1892 se o stavbu nových varhan neúspěšně ucházel Emanuel Štěpán Petr z Prahy. V rozpočtu navrhl nástroj s kuželkovými vzdušnicemi a touto dispo zicí: manuál, C f 3, 54 tónů Principál 8 (C F ze dřeva, zbytek z 14 lotového cínu, v prospektu)... 54 zl. Bordun 16 (od c, z rezonančního dřeva)... 58 zl. Viola di Gamba 8 (C H ze dřeva, zbytek z 12 lotového cínu, s mosaznými jazýčky)... 72 zl. Salicional 8 (C H ze dřeva, zbytek z 12 lotového cínu)... 68 zl. 86
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY Flétna harmonická 8 (C H ze dřeva, zbytek z 12 lotového cínu)... 64 zl. Oktava 4 (C H z kovu, zbytek z 12 lotového cínu)... 56 zl. Roh 4 (z 12 lotového cínu)... 68 zl. Mixtura 2 2/3, 4 řadová (z 12 lotového cínu)... 90 zl. pedál, C d 1, 27 tónů Subbas 16 (krytý, ze smrkového dřeva)... 85 zl. Oktavbas 8 (otevřený, ze smrkového dřeva)... 67 zl. Hrací stůl s pultem na noty a lavicí... 45 zl. Klávesnice pro manuál(klávesy potažené bílou kostí, půltóny z ebenového dřeva)... 25 zl. Pedálnice z tvrdého dřeva... 18 zl. Kolektivní tahy pedálová spojka... 28 zl. Piano... 6 zl. Forte... 6 zl. Pleno... 6 zl. Mechanika z mosazi... 85 zl. Vzdušnice kuželkové pro manuál... 17 zl. pro pedál... 54 zl. měch skladový... 125 zl. skříň ze smrkového dřeva... 284 zl. doprava, cestovné a stravné pro 3 montéry... 125 zl. Celkem... 1765 zl. 17/ K nabídce přiložil nákres varhanní skříně (obr. 1). Stejně tak předložili svůj návrh na nové varhany i pražští varhanáři J. Rejna a J. Černý. Dochoval se pouze nedatovaný nákres varhanní skříně 18/ (obr. 2). Obr.1: Návrh na stavbu nových varhan Emanuela Štěpána Petra z Prahy. Obr.2: Návrh na stavbu nových varhan pražských varhanářů Rejny a Černého. 87
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) Nový nástroj postavil až v r. 1905 pražský varhanář Josef Hubička za ce nu 3500, K (op. 40) 19/ (obr. 3). Varhany jsou umístěny v jednodílné novogotické (či spíše několika pseu dogotickými prvky ozdobené) skříni. Čtyři píšťalová pole prospektu (tj. prů čelí varhanní skříně) oddělil varhanář sloupky a drobnými fiálami. Samostat ně stojící hrací stůl je předsunut před varhanní skříň. Nástroj má pneuma tickou trakturu s Barkerovou pákou a kuželkové vzdušnice. Měch se zásob níkem zařízený na šlapání je umístěn mimo skříň v rohu kůru. Původní dispozice varhan se zachovala v nezměněném stavu dodnes: manuál C f 3 (54 tónů) Bourdon 16 Principál 8 Flauta 8 Gamba 8 Salicionál 8 Oktáva 4 Flétna 4 Doublette 2 2/3 2x 20/ pedál C d 1 (27 tónů) Subbas 16 Violonbas 16 (otevřený) Obr. 3: Varhany z r. 1905 od pražského varhanáře Josefa Hubičky. Mixtura 2 2/3, 4x ( 2 spodní řady společné s Doublettem) Anglický roh 8 ( kombinace Gamba + Flauta ) Pedálová spojka Pevné kombinace p, mf, f, ff vybavovač Oktávová spojka J. Hubička postavil v okolí více nástrojů (Černíkovice, Bartošovice v Orlických horách, Solnice hřbitovní kostel, Záměl), jež se sobě navzájem velmi podobají vzhledem i dispozičně. Odlišují se nejvíce počtem rejstříků a typem prospektu varhanní skříně (renesanční, gotický, barokní). Po stránce zvukové se však jedná o zajímavé nástroje. Tak i svatohavelské varhany se vyznačují plným, vyrovnaným zvukem, přiměřeným velikosti prostoru, a ušlechtilou intonací jednotlivých hlasů. J. Hubička varhany vyčistil a naladil v r. 1910. 21/ Řadu oprav provedl i místní varhanář Václav Poláček. V kostelních účtech není přesně vymezeno, kterých varhan se opravy týkaly, lze jen určit, kdo je platil zda kostel sv. Havla, kostel Nejsv. Trojice či kaple Proměnění Páně. S ohledem na výši vyplacených částek a jejich takřka každoroční opakování soudíme, že se jednalo spíše o běžnou údržbu a naladění. Tak registrujeme opravy v r. 1911, které provedl za 20 K a 12 K (sv. Havel), v r. 1912 za 20 K (sv. Havel), v r. 1913 za 10 K a 70 K (kaple Proměnění Páně), v r. 1914 za 20 K (sv. Havel). 22/ Těžkou ránu zasadila varhanám I. světová válka. Nedostatek barevných kovů pro válečnou výrobu se stát snažil vyrovnat rozsáhlými rekvizicemi, jež se týkaly, mimo jiné, i cínových varhanních píšťal. Několik varhanářských firem tak bylo státem pověřeno k odebrání 8 a 16 prospektových píšťal z nástrojů. Pouze 88
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY historicky cenné, zvláště zvukově hodnotné nástroje či varhany s malým počtem rejstříků, jež by se staly po vyjmutí prospektových píšťal nepoužitelnými, měly být rekvizice uchráněny. Svatohavelské varhany však nebyly zahrnuty do žádné z těchto kategorií a v r. 1918 odebral Jos. Hubička 32 největších principálových píšťal. Téhož roku dodal namísto nich nové píšťaly vyrobené z tehdy levněji dostupného zinku. Pro srovnání jeden kilogram cínu stál v r. 1912 50 K (státem zrekvírován za 15 K), jeden kilogram zinku 2, 40 K. 23/ U většiny varhan posti žených rekvizicemi byly odebrané cínové píšťaly nahrazeny zinkovými, čímž jejich zvuk obvykle utrpěl. Udržovací opravy V. Poláčka proběhly i v 1923 za 60 K, v r. 1930 za 198 K, v r. 1932 za 80 K. 24/ V. Poláček nástroj opravoval v r. 1935 a v r. 1942 k němu připojil elektrické čerpadlo vzduchu. 25/ V r. 1980 nástroj opravil varhanář Jaroslav Hubený z Protivína. Generální opravu (za 160 000, Kč mimo opravy čerpadla vzduchu) provedl v r. 1998 varhanář Ivan Červenka z Jakubovic. Tehdy nástroj získal také tremolo. 26/ I. 2. Zámecký chrám Nejsvětější Trojice Mohutná silueta kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou je při pohledu na město dobře viditelná ze všech světových stran. Svojí velikostí a výstavností nemá chrám obdoby v širokém okolí. Jedná se o jednolodní stavbu, délka novogotické chrámové lodi činí cca 40 m, šířka cca 14 m (v kněžišti 10 m), výška 18 m (v kněžišti 17 m). Návštěvníka jistě překvapí neobvykle prostá výzdoba interiéru. Není zde jiného nábytku mimo lavic, dvou bočních oltářů a zpovědnic. Hladké plochy stěn a kamenná klenba (přirozený rezonátor) spolu s polygo nálním kněžištěm vytvářejí prostor s mimořádně příznivými akustickými vlast nostmi. Zvuk se zde dobře nese, dozvuk v prázdném kostele trvá alespoň 5 6 vteřin. Ojedinělému prostoru odpovídá i varhanní nástroj, který se ukrývá v šeru kostelního kůru. Zakladatel kostela, někdejší majitel rychnovského panství Kryštof Betengl z Neuenperku náležel k rodu původně kališnickému, později však konvertoval k Jednotě bratrské. Protože kostel sv. Havla spravovali v době jeho vlády luteráni, nechal svým spolubratřím r. 1594 vystavět tento chrám. Jeho původní, pozdně gotickou podobu může zájemce spatřit na obrazu v odpočivadle vstupního schodiště Kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou. Stavba byla dokončena v r. 1602. Čeští bratři odmítali použití hudebních nástrojů při bohoslužbách. Nepřed pokládáme tedy, že by kostel až do jejich odchodu z Rychnova n. Kn. v r. 1623 měl varhany. Po r. 1623 chrám zpustnul. Opraven a vysvěcen pro katolickou bohoslužbu byl až v r. 1666. Patrně ještě v roce 1651 v kostele nebyly varhany. 27/ Předpokládáme, že je patron kostela nechal postavit v rámci barokní přestavby zámku a chrámu v letech 1713 1727. První, a zatím jediné zmínky se nacházejí v nedatovaném inventáři z počátku 18. stol. ( organum magnum ) a v inventáři z r. 1753 (jednak varhany a kromě nich i pozitiv na kůr ). 28/ Bližší informace o nástrojích dosud nejsou známy. Předpokládáme, že byly zničeny po 18. 5. 1798, kdy od zásahu blesku kostel vyhořel a nedlouho poté se zřítila klenba. 29/ Až do r. 1837 zůstal chrám zpustlý, z nouze byla pořízena jen šindelová střecha, okna chránily zbytky skleněných oken a prkna. 30/ 89
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) K obnově zničeného kostela přistoupil jeho patron František Antonín Libštejnský z Kolowrat v roce 1838. Podle plánů Františka Pavíčka byla stavba provedena v novogotických tvarech a dokončena v r. 1843. Součástí monu mentální stavby měly být i odpovídající varhany. Rokytnický varhanář Georg Spanel mladší zde dostal příležitost k vytvoření svého životního díla. Nástroj byl obdivován a jeho tvůrce ctěn v širokém okolí. Pokud se v pramenech setkává me s jeho jménem, obvykle je provázejí epiteta slavný varhanář a tvůrce var han v Rychnově n. Kn. Ne každého varhanáře potkala taková příležitost v podobě hudbymilovného a štědrého investora, ochotného vynaložit dosta tek peněz na velký nástroj. Náklady na Obr.4: Signace velkých varhan umístěná ve ven tilové komoře pozitivu. stavbu varhan sice uvádí kronika piaristické koleje jako 3300, zl. stříbra na velké varhany a 600, zl. stříbra na menší varhany, avšak tyto platby byly pouze odměnou varhanáře. Vysoké peněžní částky vynaložil patronátní úřad na materiál (převážně drahé dubové dřevo), který měl dodat varhanáři. Celková cena velkých varhan představovala ohromnou sumu 30 000 zl. vídeňské měny. 31/ V archivních dokladech evidujeme rozpočet na stavbu varhan z 1. 10. 1838, který se stal základem pozdější smlouvy. Ta byla uzavřena o rok později, 17. 9. 1839. Vrchnostenský úřad se v ní zavázal zaplatit 3100, zl. konvenční měny, dodat varhanáři veškerý potřebný materiál a zajistit mu v zámku vytápěnou dílnu. Varhanář se zavázal začít stavbu 1. 11. 1839 a dokončit ji do konce prosince 1841 dle již dříve sjednané dispozice, zajistit libý zvuk a nejlepší naladění varhan, bezplatně provést všechny opravy v průběhu 5 let od převzetí nástroje, a věrně a poctivě nakládat s materiálem, který obdržel na stavbu. Jak bývalo ve varhanářských smlouvách časté, ručil za dodržení smlouvy veškerým svým majet kem. Zajímavé je, že na listině protokolu z 17. 9. 1839, za textem smlouvy o postavení varhan, je zapsána i společenská smlouva (Gesellschaftsvertrag) z 30. 4. 1940, kterou Georg Spanel uzavřel s pražským varhanářem Johanem Ferdinandem Guthem. Oba se v ní za stavbu solidárně zaručili a navzájem se zavázali dokončit nástroj v případě úmrtí kteréhokoliv z nich či jiné překážky. To by odpovídalo předpokladu, že Guth se stavby zúčastnil. Nejspíše se však jednalo o činnost relativně menšího rozsahu (bylo mu vyplaceno pouze 230 zl. v r. 1843). 32/ Výsledkem pětileté práce 33/ je jedinečný nástroj nezaměnitelného zvuku, vyhledávaný znalci a obdivovaný všemi posluchači. Varhanář jej uzavřel do mohutné pseudogotické skříně (typově jedné z prvních svého druhu u nás), která zaujímá celou zadní stranu kůru. Použité ozdobné prvky (fiály, kytky, kraby, kružby apod.) vycházejí z interiéru kostela a tvarově odpovídají výzdobě oltářů. Prospekt je konkávně prohnutý, člení se na 11 polí střídavě 5 velkých píšťalových věží s vrchem ve tvaru oslího hřbetu a 6 polí zakončených věžičkami ve tvaru gotických fiál, taktéž osázených píšťalami. Fiály jsou lemovány kraby a stejně jako velké věže završeny vždy velkou vyřezávanou kytkou. Konce píšťal zakrývají dřevořezby, jež napodobují gotické okenní kružby. Do prospektu autor umístil největší cínové píšťaly (celkem 81) Principalbassu 16, Oktavbassu 8, obou Principálů 8 a Salicionalu 8. Tyto píšťaly jsou mimořádně široké jednak z důvodů estetických, jednak i z důvodů zvukových. Na půdě kostela se 90
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY doposud dochovaly zvláštní dřevěné formy pro výrobu největších prin cipálových píšťal. 34/ Nástroj stojí na vysokém posta mentu, píšťaliště se nachází cca 2 metry nad úrovní podlahy kůru. Uvnitř varhanní skříně je tak dosta tek místa pro správné vyznění všech píšťal i pro dobrý přístup k nim (např. při ladění). Tím je v něm za jištěn i patřičný rezonanční prostor. Varhanní skříň je uzavřena z boků, zezadu i shora, tj. ze všech stran kro mě prospektové. I malé fiály s pros pektovými píšťalami, které vystupují nad varhanní skříň, jsou takto uza vřeny. Zvuk je tak nasměrován směrem dopředu k posluchači. Nástroj je pos taven na lichoběžníkovém půdorysu. S ohledem na velikost varhan jejich tvůrce dokázal ideálně využít relativně malý prostor v zadní části kůru. Rejstříková dispozice vychází ještě z tzv. strojového principu (Werkprinzip), tj. takového uspořádání, kdy každý manuál vytváří jistý celek, který je zásadně rovnocenným partnerem druhému (jinému) manuálu 35/, s vlastními principálovými řadami i vlastními zvukovými korunami (mixturami). Tyto celky nazýváme stroje v tomto případě hlavní stroj (I. manuál), pozitiv (II. manuál) a pedál. Co do síly zvuku jsou jednotlivé stroje navzájem vyrovnané. Každý z nich má vlastní klaviaturu, specifickou funkci, a zvukově se odlišuje od ostatních v pedálu převládá 16 poloha, v hlavním stroji 8, v pozitivu 4 poloha. Vzdušnice všech strojů jsou rozděleny na tzv. C a Cis stranu (pro lepší využití místa). Tj. na jedné straně skříně se nacházejí píšťaly C, D, E, Fis, Gis, Ais, c, atd., na opačné straně přibližně stejně velké Cis, Dis, F, G, A, H, cis,. Pedálový stroj má oproti oběma manuálovým strany prostřídané (Cis stranu tam, kde se nacházejí C strany obou manuálů), což přispívá ke zvukové vyváženosti nástroje. Oproti svým jiným nástrojům zde Georg Spanel neumístil pozitiv do zábradlí kůru, ale v obou rozích prospektu, mírně předsunutý před hlavním strojem. Velice zajímavé je i samotné technické řešení celkem 11 zásuvkových vzdušnic, z toho pramenící složitý rozvod traktury, střídavé řazení pedálových píšťalových řad a s tím související zdvojení počtu ventilů atd. Naopak nepříz nivým důsledkem tohoto uspořádání je velká hlučnost traktury. Romantické cítění varhanáře, jeho snaha o barevné a dynamické odstínění zvuku, se projevilo širokou paletou flétnových a smykavých hlasů různé konstruk ce, barvy a síly zvuku. Intonace rejstříků je již vzdále na baroknímu a klasicistnímu zvuku jejich tón je plný, hutný, až mírně zastřený. Naprostou raritou jsou oba Trompetbasy. Jedná se o vzácný případ jazykových hlasů v tvorbě Spanelů, ve srovnání s dnešními rejstříky neobvykle konstruova Obr. 5: Varhany v zámeckém chrámu Nejsvětější Trojice. Obr.6: Hrací stůl varhan 91
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) ných. Oba jazykové hlasy jsou nárazné, s širokými a tlustými jazýčky. Pokud lze posoudit podle jejich současného stavu, k sólové hře se příliš nehodí, naopak v plénu jsou velmi působivé. 36/ Hrací stůl je samostatný. Má dva manuály, nyní s inverzními klaviaturami. Lze však předpokládat, že původně byly barvy kláves opačné. 37/ Nástroj měl mít původně 36 rejstříků a tuto dispozici: Hlavní stroj Positiv Pedál (I. manuál). C f3, 54 tónů (II. manuál) C f3, 54 tónů C c1, 25 tónů Principal 16 Principal 8 Subbass 16 Bourdunflaut 16 Copel 8 Violonbass 16 Octav 8 Salicet 8 Bourdunbass 16 Dolcflaut 8 Octav 4 Principalbass 8 Bourdunflaut 8 Waldflaut 4 Czellobass 8 Röhrflaut 8 Copel 4 Quintbass 6 Quintatön 8 Fugara 4 Octavbass 4 Gamba 8 Octav 2 Cornetbass 3fach (3 ) Octav 4 Rauschquint 2 fach (1 1/3 ) Trompetbass 16 Dolcflaut 4 Mixtur 4 fach (1 ) Trompetbass 8 Nachthorn 4 Gemshorn 4 Quint 3 Octav 2 Mixtur 6 fach (2, terciová) Cimbel 4 fach (1 1/3, kvintový) Kalkanten Glockenzug (tj. zvonek pro kalkanta) Manuálová spojka 38/ Dnešní stav 37 rejstříků je důsledkem rozdělení Principalu 16 v hlavním stroji na část basovou (C c 1), která byla přidána do pedálu, a diskantovou (c 1 f 3), jež byla ponechána v I. manuálu. Důvody tohoto rozdělení patrně byly jednak zvukové velká hutnost basové polohy hlasu, jednak i funkční v rozsahu C h má rejstřík samostatnou vzdušnici s velkými ventily, tedy odpor kláves při hře musel být mimořádně velký. Rozdělení nejspíše provedl sám Georg Spanel. 39/ Již v inventáři kostela z r. 1856 se totiž uvádí 37 rejstříků (namísto původně pláno vaných 36). Stejně tak i v návrhu rozpočtu Em. Š. Petra z r. 1892 je vyjmenováno 37 rejstříků, mezi nimi v I. manuálu Buffara 16, v pedálu 11 hlasů a mezi nimi i Principalbas 16. 40/ Vzduch se čerpal pomocí 6 velkých klínových měchů (jejich soustava je téměř tak velká jako samotná varhanní skříň). Jak je pro práce Spanelů typické, měchy jsou umístěny mimo varhanní skříň, zde až v sousední místnosti, přibližně 12 metrů daleko. Tím se sice účinně eliminoval hluk vznikající při šlapání, avšak již od počátků existence nástroje docházelo k velkému kolísání tlaku vzduchu. Při generální opravě v 90. letech byly měchy odpojeny a nové čerpadlo vzduchu umístěno blíže varhanám. V dřívějších dobách šlapali měchy obvykle školáci zde především studenti z blízkého gymnázia. Mnoho z nich zvěčnilo svá jména a data šlapání nápisem na stěnách kalkovny. Samotné šlapání obrovských měchů bylo velmi namáhavé, jak si i dnes může příchozí ověřit. Proto nepřekvapí, že v r. 1901 bylo žádáno o přijetí kalkanta s odůvodněním, že žáci nejsou dost silní na šlapání měchů. 41/ Studenti se však podíleli na šlapání až do r. 1943. 92
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY Varhany byly opraveny v roce 1858 Georgem Spanelem, synem zhotovitele varhan 42/, dále v roce 1882 Hanischem (patrně rychnovským Amandem Hanis chem). 43/ Drobné opravy byly provedeny i v letech 1886, 1888, 1896 a v roce 1899. 44/ O zakázku opravy zhoršujícího se stavu nástroje (zejména pro silné znečištění prachem, kolísající tlak vzduchu a s tím spojené rozladění) se koncem 19. století ucházelo více varhanářů. Emanuel Štěpán Petr nabídnul v rozpočtu z 8. 6. 1892 vyčištění, opravu, intonaci a naladění za 846 zl. V r. 1895 se připomíná varhanář Mácal z Chrudimi. (Snad navrhnul opravu. Jedinou zmínkou o něm je poznámka na archivní složce o opravě varhan.) Dále učinili nabídku Rejna a Černý z Prahy v r. 1896. Jejich návrh rozpočtu se omezil na opravu opotřebovaných a poš kozených součástí. Navrhnuli jedinou dispoziční změnu nahrazení Rauschquinty v II. manuálu rejstříkem Aeolina 8. Regenschori Alois Provazník kontaktoval však ještě pražského varhanáře Josefa Hubičku, s nímž se dobře znal. Varhanář předložil 2 rozpočty opravy 2. 2. 1898 na 800 zl. a 25. 8. 1900 znějící na celkovou sumu 1880 zl. Později doporučil ještě další úpravu dispozice za 160 zl. Jeho návrhy patrně odpovídaly hudební představě regenschoriho a zejména představám vlastníka hudbymilovného Bohuslava hraběte Krakowského z Kolowrat. Ten totiž navržené ceny schválil a nechal je varhanáři vyplatit. Kromě běžných oprav (výměny opotřebovaných klaviatur, pedálu, nového okožení ventilů a měchů, opravy traktury a jejího podložení plstí stejně jako dnes byla velmi hlučná, a opravy velkých pros pektových píšťal, jež se vlastní vahou sesedaly) se jednalo o změnu zvukové stránky nástroje směrem k posílení základního (8 ) tónu a k získání širší škály dynamického odstupňování hlasů. Tak došlo k přiletování postranních vousů k Principálovým píšťalám pro docílení silného karakterního tónu, nahrazení křiklavé Rauschquinty v II. manuálu Aeolinou 8 slabé a jemné intonace, ( slabší třikrát rejstříku Salicionálu ). Dále varhanář postupoval v intencích nabídky:.., že by bylo velikou výhodou pro varhany, tyto píšťaly, které jsou v rejstříku Fugara 4 v II. man. nahradit novými a sice:mají li býti zřízeny do rejstříku Fugara 4 místo těch olověných nové píšťaly, bude mnohem prospěšnější k I. man. rejstřík Gemshorn 4 přendati do druhého man. na místo té Fugary 4 a do I. man. zříditi nový rejstřík lesní roh 8 první oktáva z kovu a od druhého c ze 14 ti lotového anglického cínu, intonace jemné. Následovala výměna původní Gamby 8 za novou, aby se docílilo karak terního tonu nové době odpovídajícího, a z píšťal původní Gamby zřízení nového jemného smykavého Salicetu 4 náhradou za původní Cimbál. Pedálový stroj hodlal varhanář obohatit o chybějící karakterní hlas nahrazením dře věného Cella 8 kovovým, intonace řízné, ale jemné. (Nakonec byl z pedálu odstraněn Cornetbass a Cellobas 8 zůstal zachován.) Protože Hubičkovi připadal zvuk pedálu slabý, navrhnul vystavět spojku k I. manuálu, ovládanou šlapkou. Stejně tak změnil i ovládání manuálové spojky na nožní šlapku do té doby ručně, patrně přetahem klaviatury, tak jako u jiných Spanelových nástrojů. Zároveň došlo k přeladění nástroje na vyšší tón. S tím bylo spojeno i posunutí píšťalových řad o jednu píšťalu, chybějící píšťaly byly doplněny. Varhany po opravě přezkoušel p. Dobroslav Orel, tehdy vicerektor Boromea v Hradci Králové. Josef Hubička navrhl v r. 1902 i výměnu měchů. K té, naštěstí, nedošlo, a tak i dnes můžeme obdivovat technické řešení Georga Spanela. 45/ Od r. 1907 se varhanám věnoval rychnovský varhanář Václav Poláček. Onoho roku opravil měchy, větší opravu provedl v r. 1919 v souvislosti s celkovou opravou 93
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) kostela po požáru z 6. dubna 1918 (interiér tehdy zůstal od ohně uchráněn). Varhanář předložil 2 návrhy opravy za 280, K a za 4240, K, z nichž patronátní úřad vybral onen levnější. Z rozpočtu můžeme seznat, že nástroj byl tehdy navlhlý, traktura se pohybovala velmi obtížně. Naštěstí nebyla akceptována Poláčkova nabídka z r. 1919 na úplnou přestavbu nástroje na pneumatický systém. 46/ Dále zajistil menší opravu v r. 1937. 47/ Elektrické čerpadlo vzduchu připojil v r. 1943, zároveň opravil přední píšťalu, patrně sesedlou vlastní vahou, upra vil rejstřík Bifaru (dnes Principal discant 16 ) a nástroj naladil. 48/ Generální opravu varhan provedla v letech 1993 1995 společnost RIEGER KLOS varhany z Krnova, dokončil ji varhanář Vladimír Grygar z Prostějova. Náklady uhradilo město Rychnov n. Kn. (cca 1 mil. Kč). Tehdy byl učiněn pokus o obnovení původní dispozice nástroje odstraněny nepůvodní rejstříky (Salicet 4, Aeoline 8, Cellobass 8, Gamba 8, Gemshorn 8 ), rekonstruovány původně disponované hlasy (částečně z dochovaných píšťal, částečně z píšťal odstraněných rejstříků, částečně z nově vyrobených píšťal), znovu byly doplněny chybějící mixtury. Naposledy v říjnu 2003 opravil drobnější závady varhanář Ivan Červenka z Jakubovic u Lanškrouna za 10 000 Kč. Náklady uhradilo Pelclovo divadlo a město Rychnov n. Kn. Na evangelní straně oltáře se v oratoři nacházely ještě malé varhany. Jednalo se také o dílo Georga Spanela ml., který se 19. 12. 1842 zavázal k jejich vybudování do 1. 5. 1843 za cenu 560 zl. konvenční měny (kromě toho činila cena materiálu dle rozpočtu 240 zl. konv. měny). Dispozice: manuál Quintatön 8 (velké píšťaly dřevěné, ostatní z cínu) Salicional 8 (velké píšťaly dřevěné, ostatní z cínu) Copula 8 (dřevo) Principal 4 (cín) Violeta 4 (cín) Flaut amabilis 4 (dřevo) Octava 2 (cín) Mixtura 4 fach (cín) 49/ pedál Subbass 16 (dřevo) Octavbass 8 (dřevo) Nástroj byl umístěn v novogotické skříni se samostatným hracím stolem. Měl jeden manuál o 54 klávesách (tj. C f3), v pedálu 18 kláves (tj. nejspíše C a při krátké oktávě). Podle zápisu v inventáři kostela z r. 1856 soudíme, že klávesy byly potaženy slonovinou, semitonia ebenová, tj. nikoliv klaviatury inverzní. 50/ Dva měchy dlouhé 8 stop byly umístěny odděleně od nástroje, v samostatné místnosti. Varhany opravil v r. 1882 Amadeus Hanisch. 51/ Zprávy o chórových varhanách končí po požáru gymnázia a kostela 6. 4. 1918. Zůstává dosud nevyřešenou otázkou, zda je zničil oheň, jak uvádí B. Petr, či zda zanikly až později, jiným způsobem. 52/ 94
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY I. 3. Hřbitovní kaple Proměnění Páně V souvislosti se založením nového hřbitova si rychnovští vystavěli i hřbitovní kapli, jež z měkkého dříví dostavena, službě Boží odevzdána a posvěcena byla r. 1558. 53/ Měla rovný strop, stěny nahozeny omítkou. V inventáři kaple z r. 1753 se uvádí varhanní pozitiv. 54/ Měl 4 rejstříky, a naposledy byl zaznamenán v r. 1868, kdy byl již uložen v zámku. 55/ Namísto staré hřbitovní kaple byla v letech 1865 až 1868 postavena kaple nová v byzantském slohu. 56/ Jedná se o centrální klenutou stavbu. Vnitřní zařízení bylo dokončeno v r. 1867, zároveň i nové varhany (pravděpodobně pražským varhanářem Karlem Wocelkou). 57/ Jednomanuálový mechanický nástroj se zásuvkovou vzdušnicí je vestavěn do pseudorománské skříně o dvou píšťalových věžích a nižším středním poli. Hrací stůl je zabudován do boku skříně. Klaviatura manuálu je inverzní. Tónová traktura manuálu má namísto běžné hřídelové desky hřídelový rošt vodorovně umístěný pod vzdušnicí. Měch se zásobníkem zabudoval varhanář do spodku skříně. Nástroj má tuto dispozici: manuál, C f3, 54 tónů Principal 8 Gedactflöte 8 Octava 4 Flöte 4 Progresso harmon. 3 5x 58/ Coppl (spojka) manual et pedal (manubrium) pedál, C c1, 25 tónů Subbas 16 (stále znějící, nemá táhlo). Tyto varhánky bývaly léta ve stínu vět šího a slavnějšího nástroje Spanelova a nikdo, naštěstí, necítil potřebu zasa hovat do jejich dispozice. Po drobné opravě v r. 1886 (za 70 kr.) rychnovský varhanář Amadeus Hanisch v roce 1889 nástroj vyčistil, vyleštil prospek tové píšťaly a opravil klaviaturu, vše za 50 K. 59/ V r. 1913 varhany opravil, vyčistil a naladil Václav Poláček za 70 zl. 60/ Prospekt byl zrekvírován v r. 1918 Melzerem z Kutné Hory. 61/ O rok později V. Poláček provedl (udržovací?) opravu za 25 K. 62/ Teprve v roce 1933 při celkové opravě kaple došlo k doplnění chybějících prospektových píšťal novými zinkovými od Václava Poláčka za 1885 Kč. 63/ Snad v té době byla přetřena i varhanní skříň šedou barvou ve shodě s nátěrem oltáře a kazatelny. Kaple sloužila jako městská smuteční síň až do roku 1983. V následujících letech nebyla využívána. Rozbitými okny dovnitř létali holubi a stavěli si zde hnízda (i ve varhanách ). V letech 1992 1995 proběhla celková oprava kaple. Ta se však varhan vůbec nedotkla. Diecézní organolog prof. Václav Uhlíř zhodnotil 95
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) 1. 1. 2000 stav nástroje jako velmi neutěšený, zejména pro silné znečištění od holubů a napadení červotočem, s několika visícími tóny. 64/ Svépomocně byly varhany vyčištěny a zprovozněny v r. 2001 a 2002. 65/ Varhanář Jan Karel ze Sázavy instaloval v roce 2004 elektrické čerpadlo vzduchu, vyrovnal intonaci nástroje a naladil jej, vše za 66 000, Kč. Ušlechtilý zvuk je svou silou přiměřený velikosti kaple. Celkový dojem umocňuje výborná akustika prostoru s dlouhým dozvukem (snese srovnání s nepoměrně větším kostelem Nejsv. Trojice). Přiléhavým je tak označení kated rální varhany s pěti rejstříky, jehož s jistou nadsázkou použil Jiří Kocourek, redaktor časopisu Ars Organi. I. 4. Zaniklý kostel sv. Bartoloměje Kostel v dědině Dubno poblíž Rychnova n. Kn. pocházel z 2. poloviny 15. století. V r. 1834 o něm napsal tehdejší administrátor javornické fary: Na krásném pahorku mezi vsí Lipovkou a dvorem Dubno neboli Karolín stál dříve krásný, kulatý kostel filiální k Rychnovu, na který se sám dobře pamatuji. Ten dal císař Josef II. zrušiti a roku 1815 roznésti. 66/ Uzavřen byl již v r. 1795. Měl varhany, připomínané již v r. 1774. 67/ Po zrušení kostela byly varhany přemístěny v r. 1815 do kostela v Černíkovicích. V tamějším kostelním inventáři jsou popsány jako pozitiv se 6 rejstříky a s později doplněným jedním rejstříkem v pedálu. Nástroj měl 2 měchy, původně zařízené na tahání. 68/ II. RYCHNOVŠTÍ VARHANÍCI A ŘEDITELÉ KŮRU Provozování hudby při bohoslužbách bylo od pradávna spojeno s místní školou. Vedl je za starých dob tzv. kantor pomocník správce školy (rektora). V Rychnově n. Kn. známe jména kantorů i z doby předbělohorské. Víme o nich, že se v místě působení často střídali. Není známo, zda byli i varhaníky, ale i přes nedostatek přímých dokladů o varhanách je to pravděpodobné. (V jiných lokalitách tomu tak bývalo.) Po třicetileté válce zastávali v Rychnově n. Kn. učitelé zároveň funkce varhaníků a kantorů. Podle toho je možno cum grano salis označit za varhaníky rektora Adamuse (v Rychnově n. Kn. po r. 1635), rektora Jana Renáta a kantora Kulhavého (1648). 69/ Jako varhaník je v pramenech označen až Jan Bufler (v rychnovských prame nech uváděn též jako Buffler, Buchter, Buhler), skladatel a varhaník, který působil v Domažlicích, později ve Výprachticích u Lanškrouna a v Rychnově n. Kn. jako školní rektor. Zemřel zde před r. 1655. 70/ V roce 1661 byl varhaníkem a ředitelem školy Ad. Šteglar Třebe chovský.následoval jej kantor Wolf, který si zde v r. 1680 koupil čtvrt gruntu za 110 zl. 71/ V letech 1684 1694 byl varhaníkem a školním mistrem Johannes Antony Jelínek. Koupil si ve městě statek a usadil se zde. Po něm následoval kantor Jan Kyšperský, připomínaný v r. 1703. 72/ Další varhaník Čermák zemřel v r. 1715 a vystřídal jej Ignác Holoubek, který se stal později i městským radním. Oženil se v r. 1717 s Annou, dcerou Dominika Peygra, městského radního. Měl řadu dětí, z nichž většina zemřela v útlém věku. Zemřel 27. 9. 1748 ve věku 56 let. Pro dějiny města mají velký význam jeho paměti zápisky rodinných i společenských událostí. 73/ 96
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY Podle školní kroniky byli v Rychnově již od r. 1730 stabilně dva učitelé. 74/ Od r. 1763 je 2. učitel ve školní kronice pravidelně označen jako varhaník ( Orga nist ). 1. učitel byl tedy nejspíše ředitelem kůru. V r. 1746 zde působil zasloužilý kantor Joannes Procházka. Býval v obecním shromáždění neohroženým řečníkem, až za to jej vrchnost poručila jednou posaditi do arestu 75/ V r. 1750 se připomínají první učitel Anton Procházka a druhý Jan Holoubek, oba z Rychnova n. Kn. V r. 1863 byl 1. učitelem Kryst. (dle školní kroniky Josef) Kubín z Prahy, a varhaníkem Franz Neuman, autor úspěšné žádosti z 2. 12. 1775, zaznamenané ve farní pamětní knize. Domáhal se tehdy u vrchnosti opětovného udělení práva kantorů hráti při křesťanských a zvláště židovských svatbách a zákazu bráti si k tomu cizí muzikanty. Patrně měl svoji kapelu a snažil se vyloučit cizí konkurenci. 76/ Původem byl z Opočna, na přelomu let 1751 a 1752 krátce působil jako učitel v Českém Meziříčí. 77/ V r. 1767 byl 1. učitelem Alois Comte z Prahy, již následujícího roku opět Ant. Procházka (tehdy uveden jako Kappelmeister aus Prag ). Podle Kouřila a Svobody zemřel v chudobě. V r. 1770 byl 1. učitelem Jan Hrdlička. 78/ V té době zde dočasně učil i Jos. Kunthe (jmenován vrchností v r. 1774). V r. 1776 (dle školní kroniky již v r. 1770) vrchnost ustanovila 2. učitelem Franze Voříška obec vyhověla jeho žádosti o svěření varhanické služby. Týž se stal v r. 1780 prvním učitelem. Zároveň druhým učitelem a spoluvarhaníkem ustanoven byl Peregrin Jeschke z Gradlic, který přišel z kladského hrabství a během 4 týdnů se naučil katolickému způsobu vyučování. V r. 1777 vrchnost přijala za městského kantora Antonína Hrdličku. Ucházel se u městského magistrátu o potvrzení této hodnosti, ale magistrát hájil se tím, že kantor má salarium od obce a že tedy obci má zůstat právo kantora přijímati, a uložil mu, aby se představil příštímu obecnímu shromáždění a do té doby, tj. čtvrt roku, aby očekával rozhodnutí. Dnes již nevíme, zdali uspěl. V r. 1783 byla zapovězena muzyka na kruchtě. 79/ Nepochybně je tím míněn zákaz provozování figurální hudby v důsledku reforem Josefa II. Zákaz však neměl dlouhou životnost, jak o tom svědčí zápis v pamětní knize o příjmech i z figurálních produkcí z r. 1790: Poznamenání aneb výtah, co tak kantorská a varha nická služba celoročně při městě Rychnově jako od milostivé vrchnosti, tak také počestné obce rozličných příjmů, jakož deputátu peněžitého platu, tak i koled, funusů, fundací vynášejí, jak následuje: Předně za všeliké muzicírování v chrámu Páně Nejsvětější Trojice touž každou sobotu, svátek a neděli skrze celý rok v loretě zpívaná mše svatá konána jest, též odpoledne litanie drženy jsou, jakož i v novém zámku v kapli přes celý rok dne sobotního při fundační mši svaté se muzicíruje, přičemž také několik rekviem za slavné paměti předešlých pánů ano více dle poručení milostivé vrchnosti všelikým časem slavnosti v dotčeném chrámu Páně sv. Trojice, co se konají. Za tu všechnu práci od milostivé vrchnosti z důchodu panského milostivě se pasíruje kantorovi 20 zl. a varhaníkovi 20 zl., činí spolu... 40 zl. Stejně od 12 procesí k sloupu Panny Marie před novým zámkem za každou po... 30 kr. ročně 6 zl. Od tří filiálních kostelů Liberka, Lukavice, Javornice od muzicírování všech zpívaných mší svatých a procesí, od každé po 35... 1 zl. 45 kr. Od šestkrát muzicírování při zpívané mši svaté u sv. Bartoloměje, od jedné po 18 kr. činí... 1 zl. 48 kr. Na svátek Tří králů při svěcení v novém a starém zámku, od psaní Tří králů z důchodu se pasíruje... 1 zl. 30 kr. 97
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) Piva jednomu i druhému po třech sudech, ročně 6 sudů, sud po 8 zl. činí... 48 zl. Žita čistého po 6 korcích, oběma 12 korců, pšenice po jednom strychu, pro oba 2 strychy Od počestné obce rychnovské ročně peněžité služby po 13 kr.... 30 zl. (?) Více od téže počestné obce každoročně do školy dříví 6 sáhů pro mládež, stejně od chrámu Páně sv. Havla celoročně po 7 zl... 14 zl. Koled jest do roka 11 počítajíc jednu k druhé po 2 zl. činí... 22 zl. Funusy: když se na půl hodiny zvoní dle taxy patřiti má 35 kr., od chudých ale se dostává 24 kr., když ale jest funus při mši svaté, patří... 1 zl. 10 kr., od chudobnějších 48 kr. i také méně. Když toliko malými zvony se zvoní, patří 14 kr., však ale častěji méně i také nic se dostává. Od chrámu Páně Proměnění Krista Pána pokaždé povinné svátky do téhož chrámu Páně procesí se vede a tam zpívaná mše svatá se koná, od každé po 6 kr. se dostává, což činí...18 kr. Podobně od pana staršího města Rychnova v každé výroční svátky, pouť a posvěcení chrámu na kus pečeně po 18 kr. se dostává, což činí... 1 zl. 30 kr., Z důchodu panského na struny v chrámu Páně Nejsvětější Trojice se dává... 15 kr., Z fundace nebohého velebného pána pátera Kozla...30 kr. (Z fundace) Hubrychovský... 2 zl. Kunovský...24 kr. Fischlerovský...34 kr. Od vedení procesí do kaple, kterou pan Matouš Vocílka vystavěti dal...36 kr. Stejně na struny vedle bývalého způsobu od záduší svatohavelského se pasíruje a od zádušníka se přiznají... 2 zl. Z fundace na zpívání Zdrávas před oltářem Maria Panny u sv. Havla od dvou nebo čtyř chlapců... 4 zl. 30 kr. Chlapcům zpívajícím... 1 zl. 30 kr. Stejně od špitálského záduší pod plat 38 kr. 3 denáry, každý pod malý korec výsevku rolní připadnouti užívání má. Z matriky každoročně jisté kvantum dostávají kantoři, ačkoliv na to žádný instrument nemají a nyní od roku 1774, poněvadž předešle za starodávna přínos kantorovi a varhaníkovi uvedena byla. Matriku a jiné k ní přináležející výpisy psáti, které nyní skrze rozličné ustanovení biskupské královéhradecké konsistoře vyzdviženo jest a spolu a zplna přestává tehdy také dobrovolné kvantum, které farářové rychnovští z ohledu psaní té samé jmenované matriky kantorovi a varhaníkovi ze své dobré vůle dávali, svůj konec vzalo a nyní se nedává, za druhé skrze odejmutí všech filiálních kostelů farní rychnovský na svých příjmech znamenitě sražení trpí, pro které takové dobrovolné kvantum samo od sebe se ruší, následovně nikdy více to dobrovolně kantorům prospěšné kvantum za povinnost se klásti a do jejich tak příjmů a psané cedule se uvésti nemusí. 80/ V r. 1787 byl prvním učitelem Matěj Vokřál (zemř. 1814). Po smrti Peregrina Jeschke v r. 1799 získal místo druhého učitele (a varhaníka) Ignác Vorel z Bělo hradu (nar. 1772, zemř. 18. 9. 1838) 81/, který se po Vokřálově smrti stal jeho nástupcem ve škole i na kůru a tak sloužil následujících 39 let až do své smrti. Byl hodnocen jako vzorný učitel. V r. 1815 přišel do Rychnova Anton Přibyl z Dobrého a stal se 2. učitelem a varhaníkem, od r. 1839 pak 1. učitelem. V Rychnově n. Kn. 98
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY učil 27 let, zemřel r. 1843 ve věku 66 let. V r. 1839 stal se druhým učitelem Franz Jireš, který však již v následujícím roce zemřel ve věku 35 let. Po něm (tj. v r. 1840) přišel za druhého učitele výborný varhaník František Jedlička (nar. 1. 5. 1906 v Blatné). Po 2 letech, po smrti Přibylově, jmenován byl prvním učitelem a v r. 1870 řídícím učitelem. Na jeho místo 2. učitele nastoupil v r. 1842 tehdejší pomocník Alois Langer z Potštejna (od r. 1833 školní pomoc ník). Oba se významně zasloužili o pozvednutí hudebního života ve městě a požívali u spoluobčanů značné vážnosti. Společně pořádali hudební akademie. Jednalo se o velká hudební vystoupení např. v r. 1846 představoval počet účinkujících hudebníků a zpěváků 80 lidí. Výtěžek akce byl určen na podporu chudých. František Jedlička vedl též pěvecký spolek. Alois Langer kolaudoval i opravy varhan v okolí (doložena je jeho účast v Kačerově v r. 1863 a ve Zdobnici v r. 1872). Franz Jedlička odešel na odpočinek v r. 1878, zemřel 9. 9. 1899 ve věku 93 let. Alois Langer jej předešel v cestě na věčnost již v r. 1886. Podle inventáře kůru u Nejsv. Trojice v r. 1856 můžeme odhadnout značný rozsah orchestru při hudebních produkcích v kostele: 2 kontrabasy (violon) 2 violoncella 2 altové violy 8 houslí 2 lesní rohy 4 trubky 3 pozouny (1 ventilový, 2 snižcové) 2 fagoty 1 kontrafagot 2 flétny 2 klarinety in B, 4 in C (z toho 2 v lepším a 2 v horším stavu) 2 hoboje 2 velké tympány. 82/ V r. 1868 se připomíná podučitel František Winter. 83/ Po uprázdnění místa regenschoriho uveřejnil farní úřad v pražských novinách inzerát, na který tehdy zareagovalo 13 uchazečů. Mezi nimi podal 26. 10. 1886 žádost o místo ředitele kůru i Alois Provazník (nar. 9. ledna 1856 v Tejnce, v Břevnově u Prahy zemřel v Rychnově n. Kn. 31. 1. 1938). Byl synem lidového muzikanta. Zpíval a hrál v různých pražských kostelích jako altista u sv. Markéty v Břevnově (1867/70), později výpomocně pod J. N. Škroupem u Všech Svatých, na housle u sv. Markéty, sv. Jakuba apod. Absolvoval varhanickou školu v Praze u Skuherského (1879/81), byl žákem hudebního skladatele Bolarda. Působil jako varhaník u Panny Marie Vítězné v Praze. V r. 1882 byl ustanoven ředitelem kůru v Blatné, kde vedl i městskou kapelu ve smyčcovém i dechovém orchestru a také založil a vedl tamní farní cyrilskou jednotu. Do funkce regenschoriho v Rychnově n. Kn. nastoupil 1. 12. 1886 a vykonával ji až do 30. 12. 1934. Pro vymezení úkolů ředitele kůru si tehdy rychnovská městská rada vyžádala od městské rady v Táboře instrukci pro tamějšího ředitele kůru a po jejím vzoru napsala instrukci vlastní. Povinností při provozování hudby bylo mnoho: 1. Řediteli kůru jest hráti na varhany při mši sv. po celý rok v létě o 7.30 hodině, v zimě v 8 hodin, v adventním pak čase o 7 hodinách, přede mší sv. v adventním čase rorátní zpěvy zdejšího literátského spolku doprovázeti na varhany. Rovněž to bude jeho povinností, při pobožnosti křížové cesty neb sv. Růženci, jakož při požehnání vůbec po celý rok nábožné zpěvy na varhany doprovázeti. 2. Každou neděli a zasvěcený svátek bude při dopoledních službách Božích, jakož při odpoledních na značnější svátky o potřebnou hudbu a zpěv starati se. 3. Na hody Boží vánoční, velkonoční a svatodušní, jakož i o pouti sv. havelské a nejsvětější Trojice Boží provedou se nešpory. 99
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) 4. V svatvečer ss. tří králů odpoledne o 2 hodinách jest svěcení vody. 5. Na slavnosti jména Ježíš a jména Panny Marie jsou o 8 hodině zpívané mše sv., při nichž se zpěv na varhany doprovází. 6. V svátek očišťování Panny Marie (hromnice) konají se obřady, při svěcení voskového světla, též na Květnou neděli při svěcení ratolestí. 7. V pašijovém týdni ve středu, ve čtvrtek a v pátek o 3 hodinách odpoledne jsou církevní hodinky, při nichž má ředitel kůru spolupůsobiti; na bílou sobotu, ráno o 7 hodinách jest svěcení nového ohně, křestní vody odpoledne o 6 ti slavný průvod vzkříšení Páně s Te Deum a Regina coeli. 8. Na sv. Marka jest zpívaná mše sv. na to průvod do polí, též na I. křížový den jest zpívaná mše sv. II. a III. den křížový tichá mše sv. a po tři dni průvody do pole. 9. V svatvečer sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého provozují se před jejich sochami na náměstí figurální litanie. 10. Na Boží Tělo na náměstí a v neděli oktávy Božího Těla na nové náměstí jsou slavné průvody, při nichž mu jest spolupůsobiti. 11. Dne 5. srpna o 10. hod. v zámecké kapli a dne 6. srpna o 7.30 hodině v kapli na hřbitově jsou zpívané mše sv. 12. Na svátek všech svatých odpoledne po požehnání jsou církevní hodinky za zemřelé. 13. Na Dušičky o 7 hodinách Requiem, na to průvod kolem kostela a, taktéž v pondělí po posvěcení chrámu Páně. 14. V den sv. Cecílie jest též zpívaná mše sv. 15. Každou sobotu má býti dle obnovení fundace jakási pobožnost. 16. Ve středu a v pátek času postního, v oktávě Božího Těla a na nebevzetí Panny Marie jsou litanie s požehnáním. 17. Poslední den v roce jsou litanie a Te Deum. 18. Za výkony při fundačních requiích dostává se řediteli kůru plat ze zádušní pokladny. 19. O narozeninách (18. srpna), jmeninách J. V. císaře Pána, jakož jmeninách J. V. císařovny (19. listopad) jsou slavné služby Boží v kostele nejsvět. Trojice Boží. 20. Kromě naznačených průvodů jsou do roka ještě asi 3, z nichž jeden se platí. 21. Konečně jest povinen ředitel kůru při nahodilých neb mimořádných službách Božích neb veřejných průvodech na jich ohlášení spolupůsobiti. Za službu mu byla přiznána odměna 400 zl. ročně. Dále byly jeho příjmem tzv. štolové poplatky za účinkování při různých obřadech (pohřby, svatby apod.). 84/ Do konce r. 1902 se výše platu nezměnila. Teprve od 1. 1. 1903 byla zvýšena z 800 K na 1000 K. Majetkové poměry rychnovského ředitele kůru nebyly příliš dobré, jak o tom svědčí jeho žádosti o zvýšení platu, každoroční žádosti o drahotní příspěvek apod. Podobná byla situace i na jiných místech té doby. Zajímavým svědectví o působení Aloise Provazníka v chrámu je stížnost dr. Boh. Svobody z 30. 11 1887 k hradecké konzistoři na úroveň kostelní hudby. Vyplývá z ní, že Alois Provazník byl horlivým stoupencem cecilského hnutí: V našich kostelích bývala před 20ti as roky hudba skutečně důstojná, že zesnulý náš pan děkan o hudbu dbal a řídící kůru pan Jedlička a varhaník mladí byli i hudebními umělci nazvati se mohli. Pan děkan Šolc povolán na věčnost a jeho páni nástupcové nejevili pro hudbu tolik zájmu. Proslulý varhaník Langr počal churavěti, stával se fisicky neschopným službu zastávati. Cit pro slušnou hudbu kostelní zachoval však až do své smrti. Občané naši přečasto naň vzpomínají a želejí ztráty jeho velmi. Řídící kůru p. Fr. Jedlička, ačkoliv jest velmi dobrým hudebníkem, počal s hudbou chrámovou ochabovati, a slušnou mši přednesl jen zřídka, když byl dobře naložen. Když se konečně minulého roku své hodnosti a povinnosti vzdal, byl přijat, jak z počátku uvedeno na jeho místo pan Frant. Provazník 100
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY z Blatné. Pan Provazník vede hudbu u nás od 1. prosince 1886, o jeho znalosti a činnosti můžeme podati úsudek as následující: Činnost svou zahájil odstraněním hudebních nástrojů z kostela, a obmezením používání jich až na varhany. Na místo dosavádní hudby smíšené zavedl pouze zpěvy chorální v tak zvaném způsobu gregorianském. Bubnů, plechů, smyčců nemá se v tomto slohu používati, nýbrž jen zpěvů chorálních s obmezeným doprovázením varhan. Zdejší lid od jakživa uvyklý jest slyšeti hudbu chrámovou ve slohu smíšeném, při kterém nástroje se zpěvy přiměřeně se střídaly. Výroční slavnosti odbývaly se hlučně. Chorální mše, jak je nynější řídící kůru po celý rok skoro bez proměny přednáší, vyžadují mnoho zpěváckých sil, jsou unavující nejen pro zpěváky, nýbrž i pro posluchače a činí dojem jednotvárný smuteční 85/ Čtenář může nabýt dojmu, že dopis byl napsán teprve nedávno jeho obsah je stále aktuální, jak se o tom jistě přesvědčil mnohý varhaník, který zahořel pro gregoriánský chorál. Stížnost byla tehdy biskupskou konzistoří posouzena jako nedůvodná. Obsazení orchestru na kůru můžeme dnes zjistit z inventářů z r. 1886. Na kůru kostela sv. Havla se nacházely: Skříň s 2 oddělení na noty a housle... 1 kus, 6 zl. Housle se smyčci obyčejnými... 4 kusy, oceněny na 15 zl. Violy... 2 dtto, 2 zl. Polnice staré... 4 kusy, 2 zl., jedna rozbitá a bez ceny Skříň malá s 3 odd. na klarinety... 1 kus, 1 zl. Klarinety C... 2 kusy, k nepotřebě Klarinety B... 2 kusy, k nepotřebě Skříň větší na polnice... 1 kus, 2 zl. Polnice... 4 kusy, 2 zl. Sordinky dřevěné... 3 kusy, 0, 30 zl. Kontrabas starý nepotřebný... 1, cena neuvedena Lesní rohy s příslušenstvím v pouzdře... 2, 5 zl. Tympány staré a novější... 4 kusy, 3 zl. Pulty malé... 2 kusy, 0, 50 zl Pulty dlouhé s lavicemi... 3 kusy, 3 zl. Lavice a stolice... 2 kusy, 2 zl. Rukověť (kniha, patrně pro varhaníka).. 1 kus, 1 zl. Na kůru kostela Nejsv. Trojice: Housle se smyčci... 2 kusy od Ebrleho... celkem 8 kusů, 50 fl. 1x od Kulíka 4x od Homolky 1 beze jména Violy se smyčci 1x Homolka... 2 kusy, 10 zl. Cella se smyčci beze jména... 2 kusy, 10 zl. Kontrabasy se smyčci... 2 kusy, 40 zl. Fagoty (2 fagoty a 1 kontrafagot)... 3 kusy, 10 zl. Polnice... 4 kusy, 2 zl. Trombon... 1 kus, bez ceny Lesní rohy... 2 kusy, 4 zl. Trombony snižcové... 2 kusy, 2 zl. Klarinety (2 in C, 2 in B)... 4 kusy, 10 zl. Hoboje... 2 kusy, 6 zl. Flauty... 2 kusy, 6 zl. 101
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) Flauta tercová... 1 kus, k nepotřebě Tympány... 2 kusy, 10 zl. Sesle bílé... 9 kusů, 5 zl. Lavice... 5 kusů, 5 zl. Pulty velké... 5 kusů, 5 zl. Pulty malé... 5 kusů, 3 zl. Pulty na zábradlí... 2 kusy, 2 zl. Nosítka na tympány... 1x, 0, 50 zl. S ohledem na výše uvedenou stížnost se zdá, že nástroje nebyly alespoň zpočátku příliš využívány. Vývoj a rozsah produkcí můžeme sledovat na podrobných záznamech o počtu účinkujících při hudebních produkcích. Ředitel kůru měl k dispozici liturgický (pěvecký) sbor, kromě toho i zpívající děti (žáky a žačky), dále studenty (někdy uváděné jako dorost), z nichž někteří zpívali, jiní hráli na hudební nástroje: 6. 1. 1888 5 sopránů(+7 žaček), 4 alty(+ 7 žaček), 9 tenorů, 11 basů, 34 žáků a žaček, dorost 1x tromba F, 1x klarinet C, 1x roh lesní F, 1x trombon, 1x tromba, 1x roh lesní 11. 1. 1889 13 sopránů, 4 alty, 6 tenorů, 7 basů, 30 žaček, hoši dorost 2x tromba, 2x klarinet, 1x bas, 17 dalších hudebníků 4. 1. 1890 17 sopránů, 5 altů, 7 tenorů, 6 basů, 23 žáků a 28 žaček, dechy 2x klarinet, 1x trombón, 1x bombard, 2x trompeta, 1x křídlovka, varhaníci p. Šňor a Zavadil, dále20 dalších hudebníků+ 3 studující 1. 3. 1891 14 sopránů, 8 altů, 8 tenorů, 11 basů, 20 žáků a žaček, dorost 3x tromba, 2x křídlovka, 2x housle, varhaník p. Bradáč, 10 dalších hudebníků a 8 hudebníků studujících 16. 1. 1893 regenschori zkoušel zvlášť s liturgickým sborem, zvlášť s orchestrem a se začátečníky, k dispozici měl 12 sopránů, 7 altů, 7 tenorů, 10 basů, k tomu 24 žáků, 9 studujících a 5 dalších hudebníků. 6. 12. 1894 11 sopránů, 6 altů, 5 tenorů, 8 basů, 46 žáků, 10 studujících a 6 dalších hudebníků. 5. 11. 1895 12 sopránů, 9 altů, 8 tenorů, 12 basů, 33 žáků a žaček, 11 studujících. 1. 11. 1896 9 sopránů, 9 altů, 5 tenorů, 7 basů, 55 žáků a žaček a 11 dalších hudebníků. 22. 10. 1898 14 sopránů, 6 altů, 9 tenorů, 8 basů, 49 žáků, 5 studujících, další studující hráli na hudební nástroje 4x housle, 1x viola, 1x cello, 1x bas Liturgický sbor zkoušel 2x týdně (ve středu a v sobotu), stejně tak i žáci a žačky ve škole. Samostatný nácvik měl lid v neděli po požehnání. 1. 10. 1899 13 sopránů, 11 altů, 8 tenorů, 10 basů, 35 žaček, dorost 3x tromba, 2x křídlovka, 2x housle, varhaník p. Bradáč, 10 dalších hudebníků a 8 hudebníků studujících 24. 10. 1900 13 sopránů, 12 altů, 10 tenorů, 9 basů, 37 žáků a žaček, 23. 6. 1902 stálých zpěváků bylo 10 15, ochotníků a studujících 20. Orchestr obsahoval 2x housle I. 2x polnice I. 1x housle II. 2x klarinet 1x violu 1x trombon 1x basu 2x lesní roh 1x flétnu tympány. 102
FUKS J.: RYCHNOVSKÉ VARHANY 24. 6. 1902 rozhodl Bohuslav hrabě z Kolowrat, aby ředitel kůru měl k dispozici 12 stálých zpěváků a 15 stálých hudebníků, kteří by dostávali z pokladny kostela sv. Havla po 20 korunách ročně. Hudební produkce se toho roku konaly na Nový rok, na Hromnice, o svátku Zvěstování P. Marie, na Hod Boží velikonoční, na Hod Boží Svatodušní, o pouti na Nejsv. Trojici, o svátku Narození P. Marie, dtto Nanebevzetí P. Marie, na sv. Václava, k oslavě císařských jmenin, o posvěcení chrámu (sv. Havla), na Všechny Svaté, o svátku Početí P. Marie, půlnoční mše, na Hod Boží vánoční a oratorium na Velký pátek. 86/ Z výše uvedeného vyplývá, že nezůstalo u stavu popsaného ve stížnosti a figu rální hudba byla provozována. Významný podíl na produkcích měly děti, ať již jako zpěváci nebo jako instrumentalisté. Počet vystoupení je značný chrámové hudbě se plně věnoval profesionální hudebník. Alois Provazník kromě vedení kostelní hudby také 20 let vyučoval zpěvu na gymnasiu. Od r. 1895 do r. 1926 byl sbormistrem hudebního spolku Dalibor, pořádal koncerty, doprovázel cizí umělce apod. 30. 12. 1934 odešel do penze. Napsal mnoho skladeb, mezi nimiž převažuje tvorba duchovní, vytvořil i díla didaktická. Byl výtečným varhaníkem a velmi zkušeným učitelem hudby a zpěvu. Jeho žáky byli např. Jan Löwenbach a E. Ledeč. V hudbě vychoval i svoje děti Anatola, Zdeňka, Luisu (provdanou Horákovou) a Marii (provdanou Šaškovou). Měl významný podíl na uvedení varhanáře Josefa Hubičky do zdejšího kraje. 87/ Těžko říci, jak si máme ve srovnání s předešlým vyložit odpověď rychnovského děkanství z 10. 10. 1905 na dotaz c. a k. okresního hejtmanství : že jeho činnost při řízení hudby a zpěvu chrámového jest velice chabá, že o rozkvět a zvelebení hudby a zpěvu v chrámu Páně nepečuje a nedbá a tudíž zvýšení odměny naprosto nezasluhuje. 88/ 1. 1. 1935 30. 4. 1935 Antonín Hanuš, zatímní ředitel kůru. V letech 1908 1911 navštěvoval konzervatoř v Praze. V letech 1912 1914 byl ředitelem kůru v Ovčárech. Po návratu z války si otevřel v Kolíně hudební školu, 30. 7. 1934 se odebral do Uherského Hradiště, později do Opavy. 1. 5. 1935 30. 6. 1937 Alois Kolísek (nar. 21. 4. 1907 v Protivanově) nastoupil jako zastupující ředitel kůru. Ve školním roce 1935/36 a 1936/37 vyučoval zpěv na gymnasiu v Rychnově n. Kn. Předtím byl regenschorim v Boskovicích. Studo val na soukromé hudební škole ve Velehradě. Od 1. 7. 1937 nastoupil na místo ředitele kůru ve Vodňanech. Jeho další život byl velmi pohnutý, v r. 1938 byl odsouzen v Českých Budějovicích na 8 měsíců těžkého žaláře za řadu podvodů a únos. 89/ 1. 7. 1937 17. 7. 1943 Jindřich Kosek (nar. 13. 7. 1911 ve Vamberku). Studoval soukromě hudbu a zpěv, zejména u ředitele kůru ve Vamberku p. Klapky. Působil jako laický učitel náboženství v Činěvsi, později v Chomuticích, kde též řídil kůr. Tehdy si poškodil zdraví při cestování pěšky a na kole do vzdálených škol. V Rychnově n. Kn. vypomáhal při výuce náboženství na obecných školách v letech 1937 1941. Vzdělával se i v hudbě od r. 1941 navštěvoval přípravný kurs ke zkoušce hudby a zpěvu v Praze. V zimě r. 1942 se při sněhové vánici silně nachladil, dostal zápal pohrudnice a později tuberkulosu. Zemřel v Rychnově n. Kn. 17. července 1943. Byl velmi svědomitým, obětavým a upřímně zbožným ředitelem kůru. V době jeho nemoci i po jeho smrti vypomáhali při provozování hudby a zpěvu v kostele Josef Tejc, učitel dívčích škol, František Šklíba, poštovní zřízenec ve výslužbě a Vladimír Majzner, bohoslovec. 103
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 85 138 (2005) 1. 12. 1943 Cyril Marek (nar. 17. 2. 1904 v Čermné u Letohradu ), absolvoval v letech 1924 1926 20 měsíční varhanický kurs Obecné jednoty cyrilské v Praze, v letech 1926 1928 varhanní oddělení konzervatoře tamtéž. Potom působil jako varhaník ve svém rodišti, od r. 1936 jako ředitel kůru a kapelník v Horní Rovni u Pardubic. 90/ Vyučoval také hře na různé hudební nástroje. Varhanickou činnost ukončil 1. 10. 1981. Po něm nastoupil do funkce Karel Chudý, rodák z Českého Meziříčí, chválen současníky co dobrý hudebník. Byl schopným organizátorem, dovedl získat zpěváky i hudebníky. Ve spolupráci s prof. Václavem Uhlířem zde provedl mše J. J. Ryby, Zd. Fibicha, J. Brahmse, F. X. Brixiho, A. Brucknera. Rozešel se s farností ve zlém v r. 1993. Popudem byl prý jeho nesouhlas s konáním veřejných koncertů v kostele Nejsv. Trojice. 91/ V současné době vede svůj sbor, s nímž vystupuje v kostelích v Častolovicích, Černíkovicích, Solnici, Potštejně i jinde. Již za jeho nemoci vypomáhal při bohoslužbách hrou na varhany p. Josef Brandejs, učitel v. v. Ten také spolu s Pavlem Šmídem, tehdy ministrantem, a Janou Kvasničkovou zajišťoval hru na varhany po odchodu K. Chudého. Poté byl Rychnov n. Kn. bez stálého varhaníka do 1. 10. 1995, kdy toto místo přijal Jan Fajfr z Chocně, výborný varhaník. Zároveň vyučoval v hudební škole hru na varhany a na harmoniku a na základní škole hudební výchovu. Přes letní prázdniny s ním školský úřad neuzavřel pracovní smlouvu. Nemaje obživy, skončil tedy 31. 7. 1996. Odešel do Prahy do konventu Křižovníků s červenou hvězdou, když zároveň studoval bohosloví. Dnes působí jako varhaník ve Vysokém Mýtě. Od 1. 8. 1996 zastává místo varhaníka Jiří Fuks, ve všední dny hraje při bohoslužbách ing. Pavel Šmíd. V archivních pramenech se dochovaly i záznamy o kalkantech (též měcho šlapech). V letech 1908 1929 jím byl Felix Peřina, v r. 1937 Netuka. 92/ Felix Peřina dal v 1921 výpověď, neb měchy u sv. Trojice jsou potrhané a šlapání měchu vyžaduje velké námahy. Kromě toho byla i odměna nepatrná 180 K ročně. Kalkant musel v té době šlapat při mších denně, dále v neděli v 8. 00 h u sv. Havla a v 9 a v 11 h u Nejsv. Trojice. 93/ Patrně byla mzda zvýšena, neboť jeho jméno se nachází i v zápisech z následujících let. III. RYCHNOVŠTÍ VARHANÁŘI V 2. polovině 19. stol. a 1. polovině 20. stol. působili v Rychnově dva varhanáři regionálního významu Amadeus Hanisch a Václav Poláček. Amadeus (též Amand) Hanisch (6. 6. 1812 21. 9. 1894) měl v Rychnově dílnu v domě č. p. 449. Narodil se 6. 6. 1812 ve Vrchní Orlici (farnost Bartošovice v Orlických horách). Jeho rodiči byli Anton Hanisch (nar. 29. 11. 1771), rolník ve Vrchní Orlici č. p. 65 a Theresa, rozená Luchsová (nar. 21. 9. 1781), která pocházela z Lichtenwalde č. p. 4 v Kladském hrabství. Z devíti sourozenců se jediný Amadeus vyučil varhanářem. Podle zápisu v pamětní knize fary v Červeném Kostelci se Amadeus Hanisch vyučil u rokytnického varhanáře Josepha Spanela. 94/ V rodu rokytnických Spane lů neevidujeme nikoho takového jména a máme za to, že se jedná o Georga Spanela ml. (1789 1855), o němž jsme se již zmínili výše. Naznačuje to i určitá podobnost jejich nástrojů jednak vizuální, jednak i disponování stejných rejstříků. Zejména menší Hanischovy nástroje se takto dispozičně podobají pozdním varhanám Spanelovým v Rychnově n. Kn. chórové varhany u Nejsv. Trojice, v Albrechticích n/orl. či Chlenech. Přímo se pak nabízí úvaha o pří 104