Na začátku roku 2008 se největší rivalky ženské field lakrosové ligy LCJM a LCC Radotín - dohodly, že opětovně utvoří skvěle sehraný tým a pokusí se dobýt, tentokráte pod názvem Prague Chillies, lakrosový Pacifik. Oproti předchozím rokům došlo k malým změnám v sestavě, ale to, jak se dozvíte později, bylo jen ku prospěchu. A kdo tedy na vysněném 18. ročníku havajského turnaje ukázal své lakrosové umění? Barbora Vinařová (LCJM), Dagmar Merrellová (LCC Radotín), Jana Palajíčková, Jana Řeháková (obě LCJM), Jindřiška Válová (LCC Radotín), Kateřina Trčková, Kristýna Richterová (obě LCJM), Lenka Pešková (LCC Radotín), Linda Sádlová (LCJM), Natálka Minajevová (LCC Radotín), Pavla Mühlbachová (LCJM), Simona Baráková (LCC Radotín), Simona Kordačová (LCJM), Zuzana Koutská (LCC Radotín) Pozn.: abecední pořadí křestních jmen :-) Po více než půlročních přípravách (hlavně kolik si vzít nátělníčků, plavek.) jsme se 22. října v brzkých ranních hodinách sešly na ruzyňském letišti. Cesta byla opravdu náročná. Hned na prvním přestupu v Bruselu se ukázalo, kdo chodil běhat a pracoval na své fyzičce. Letiště jsme prosprintovaly, abychom stihly další letadlo do New Yorku, což se posádce letadla, kterým jsme přiletěly, zdálo dosti nereálně. Ale povedlo se! Zbytek cesty proběhl bez větších problémů. V 18:10 místního času (stále ještě 22. října) jsme přistály v Honolulu. Následující den probíhala aklimatizace s místními podmínkami a 12ti hodinovým časovým posunem. Některé pro jistotu nešly vůbec spát, jiné by spaly furt. Navečer jsme šly obhlédnout hřiště, tedy spíše park, kde se bude hrát. Prozatím tomu, že by se zde mělo něco lakrosového dít, nic nenasvědčovalo. Naštěstí jsme zde potkaly prezidentku havajského lakrosu, která nás vřele vítala a byla opravdu šťastná, že jsme přijely až z Evropy. V pátek nás čekal malý výlet do přírody a odpoledne přátelské utkání s Japonkami. Nakonec se ukázalo, že na nás čekají 3 japonské týmy. Na sehrání před samotným turnajem jsme tedy odehrály 3 přátelská utkání vždy po 15 minutách. A výsledky nebyly tak špatné: Japonsko vs. ČR 2:0, 1:3, 2:4. Dokonce jsme měly i pár fanoušků čeští manželé, které jsme potkaly ve městě, a naši kamarádi z hostelu. V sobotu již probíhaly zápasy samotného turnaje. Naše první soupeřky Kanaďanky se na turnaj nedostavily. Pro nás to znamenalo kontumační vítězství a opět 2 přátelská utkání s jinými Kanaďankami a týmem Pepperdine. Náš první zápas proběhl tedy až odpoledně a to proti havajskému týmu. Byl to zápas dosti vyrovnaný a Havajanky nás rozhodně nešetřily. Premiéru jsme však zvládly a vyhrály 6:4, čím se nám otevřely dveře do semifinále. Během sobotního odpoledne také proběhla Hula hula show. Tanečníci si nás oblíbily, tak zazněla i část naší hymny a jedna píseň byla věnována přímo nám. Finálová neděle, možná tomu nebudete věřit, byla deštivá. Prý na Havaji prší málokdy, ale když už, tak to stojí za to. Poznaly jsme to na vlastní kůži. Sebrat míček na zemi nebylo nikterak jednoduché a hra občas připomínala zápasení v bahně. V semifinále nás čekal tým Japonek. Po tuhém boji, kdy jsme ještě 4 minuty před koncem zápasu prohrávaly, jsme přeci jen spojily své jížňácko-radotínské síly a zápas dotáhly do vítězného konce 7:6. Účast ve finále byla naše! Zde nás čekal univerzitní tým Maryland. Šance na výhru nebyly moc vysoké. První poločas 1 / 6
tomu také nasvědčovat, prohrály jsme jej 9:1. V druhém poločase jsme zlepšily obranu a hru celkově a vyhrály 2:1. Naše vysněné a zasloužené finále jsme prohrály 10:3. Každopádně účast ve finále byl skvělý výsledek a od všech jsme slyšely jen chválu. Při vyhlašování vítězů nám ještě jednou poděkovali, že jsme přijely až z daleké Evropy. Bohužel poháry dostávaly jen týmy, které se umístily na prvních místech. Po turnaji nás čekalo cestování. V úterý jsme přelétaly na ostrov Kauai, kde jsme měly pro většinu zamluveno ubytování v apartmánech. Některé spaly pod stanem či pod širákem. Tým se dále tužil na výpravách po místních přírodních úkazech např. cesta na dno kaňonu Waimea Canon či bahenní procházka po Na Pali Coast. Za týden většina přelétala zpět do Honolulu a dále do Prahy. Některé se ještě vydaly na další ostrov Maui. Zde jsme viděly nádherný východ slunce (prý nejhezčí na světě) a to z vrcholu kráteru již nečinné sopky Haleakala (v překladu z havajštiny dům Slunce ) v nadmořské výšce 9.159 ft (3.055m n.m.). Namlsané teplem z pobřeží nám tam byla fakt zima. Bohužel naše cestování se nachýlilo ke konci. Ve čtvrtek 6. listopadu jsme přelétaly zpět do Honolulu a v pátek směr Praha. Cesta proběhla bez problémů a v neděli 9. listopadu v 10:35 místního času jsme plny zážitků přistály zpět na Ruzyňském letišti. Také bych tímto chtěla poděkovat Dáje a Báře za super organizaci. Odkaz na fotky: http://laxhawaii.rajce.idnes.cz/ Stránky turnaje: www.hawaiilacrosse.com 2 / 6
3 / 6
4 / 6
5 / 6
6 / 6