Práce kolektivu žáků 4.A (18- dětí) Zapsaly a namalovaly: Jana Hopjanová, Eliška Stejskalová, Veronika Koudelová a spol. Čolek horský- silně ohrožený druh Jednou na vycházce v horách s rodiči jsem v tůni spatřila zvláštního barevného živočicha, maminka jej pojmenovala čolek. Byl to pro mne velký zážitek, moc se mi líbil a tak jsem přesvědčila kamarádky, abychom udělaly plakát podporující právě jeho ochranu. Tento čolek žije ve vyšších polohách. Vodní způsob života trvá od března do července. S tímto čolkem se potkáte v malých tůních, kde často nehybně vznáší těsně pod vodní hladinou. Zbarvení hřbetu je tmavošedé až tmavohnědé, u samce s nádechem do modra, u samice je zase typické mramorování. Břicho je cihlově červené bez tmavých skvrn. Samci mají na jaře na hřbetě nízký žlutavý lem s tmavými skvrnami. Na bocích jsou černé skvrny nepravidelného tvaru. Larvy mají charakteristický mramorovaný ploutevní lem. Na jaře se rozmnožuje ve vodě, samice klade vajíčka na rostliny v podobě malých kuliček. Z vajíček se líhnou larvy, které někdy i přezimují. Čolci opouštějí vodu obvykle v červnu až srpnu, pak žijí a přezimují suchozemským způsobem života. Na našem obrázku je můžete vidět na jaře v čistém vodním prostředí, jsou zde zobrazena vajíčka, larvy i dospělí jedinci. Jak je chránit: Neodhazovat odpadky v přírodě, nepoužívat v přírodě chemikálie, nechytat dospělé čolky ani jejich larvy či vajíčka, nepřemisťovat jedince na jiná stanoviště neničit jejich přírodní prostředí, nezakládat černé skládky.
Soutěžní kategorie II. nižší stupeň ZŠ Práce kolektivu žáků 4.A (18- dětí) Zapsali a namalovali: Matěj Šembera, Vojta Kroča, Lukáš Kůžel a spol. Mlok skvrnitý silně ohrožený druh Už odmalička mám doma nad postelí obrázek tajemného černožlutého živočicha. Když nám paní učitelka ukazovala fotografie ohrožených druhů zvířat, hned mi bylo jasné, co budeme s kamarády kreslit. Díky této soutěži jej mohu lépe poznat. Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je ocasatý obojživelník, kterého bezpečně poznáte podle nápadného zbarvení. Žlutooranžové skvrny na černém těle jsou varovným signálem pro predátory, protože žlázy po celé pokožce vylučují jed. Dospělí mloci žijí samotářsky a živí se bezobratlými živočichy. Mizí z lesů, kde se mění druhové složení ve prospěch jehličnanů a škodí mu znečišťování a úpravy malých vodních toků.
Zapsal a namaloval: Matěj Zdrálek Krahujec obecný silně ohrožený druh Mám rád dravce. Krahujec obecný vypadá jako jestřáb lesní, je ale mnohem menší. Staré sokolnické heslo říká Vzrůstem je krahujec sice malý, srdce má však velké! Je tím myšleno to, že drobný krahujec se často vrhá na svoji oběť, která je stejně velká, jako on sám. Útočí za svou kořistí do míst, kam by jiný dravec nezaletěl. Krahujec obecný žije skrytým způsobem života v lesích, zvláště jehličnatých, ale v zimě ho můžeme spatřit i v parcích nebo jiných stromových porostech poblíž lidských sídel. České republice o silně ohrožený a tudíž přísně chráněný druh. Je chován i v českých zoologických zahradách, např. v ZOO Liberec.
Zapsala a namalovala: Karolína Flašková Violka bílá kriticky ohrožený druh Mám ráda vůni fialek, obyčejné violky nejsou chráněné, tak jsem si v seznamu našla alespoň violku bílou. Violka bílá je rozšířena hlavně ve Středomoří, včetně severní Afriky, její nejsevernější lokality sahají až na J Slovensko a J. Moravu. V České republice roste jen na jižní Moravě. V současnosti ji můžeme spatřit v lese okolo kopce Přední Kout a v jižní části Bílých Karpat. Roste v teplomilných doubravách a dubohabřinách popř. v jejich lemech. Po celé České republice, i v Čechách, se můžeme setkat s bíle kvetoucími violkami, nejčastěji poblíž lidských sídel. Jsou to albinotické formy od violky vonné, či kříženců violky vonné s jinými bezlodyžnými druhy a s druhem violka bílá nemají nic společného - škoda.
Zapsaly a namalovaly: Michelle Kleinová, Vanda Bendíková, Nina Kuzníková, Sára Phanová, Katka Armlichová Ještěrka zelená kriticky ohrožený druh Ještěrka zelená (Lacerta viridis, Laurenti) je největší ze čtyř druhů ještěrek, které žijí na území České republiky. Jedná se o značně velký druh ještěrky, který dorůstá délky až 45 cm, z toho na ocas připadá 20 až 30 cm. Ještěrka zelená je kriticky ohroženým druhem, proto je chráněna zákonem. Setkat se s ní můžeme v nejteplejších oblastech ČR a dalších zemí. U nás ji můžeme potkat v severozápadních a středních Čechách a na jižní Moravě. Tato ještěrka si oblíbila řídké lesy, skalní lesostepi, zahlédnout ji ale můžeme i na okrajích polí, podél cest a ne železničních náspech. Ještěrka zelená patří k predátorům. Vedle hmyzu totiž nepohrdne ani mláďaty jiných druhů ještěrek. Zabarvení a kresba kůže tohoto druhu je
poměrně variabilní. Samci mají obvykle jasně zelenou barvu, hrdlo a spodní část hlavy jsou nápadně modré. Samice nejsou tak křiklavě zabarveny, barva jejich kůže bývá často našedlá až hnědá. Ještěrka zelená žije po většinu roku samotářsky. Pouze v jarním období v době páření se ještěrky sdružují a samci zápasí o samice. Gravidita trvá 23 až 48 dní. Následná snůška obsahuje obvykle 4 až 21 kožovitých vajíček, které samička klade do země 6 až 20 cm pod povrch na vlhkých stanovištích. Mladé ještěrky se líhnou po 45 a více dnech, v závislosti na teplotě okolního prostředí. Pohlavní dospělosti dosahují po jednom a půl roce až dvou létech. Zimu přečkávají ještěrky v úkrytech v hibernovaném stavu. Dospělá ještěrka se aktivuje při teplotách nad 15 C a ze svého úkrytu vylézá, když teplota okolního prostředí vystoupí nad 18 C.
Zapsala a namalovala: Kateřina Mališková Koniklec luční silně ohrožený druh Koniklec luční je vytrvalá bylina. Na území České republiky se vyskytuje především v teplých oblastech ve středních a severozápadních Čechách a na jižní Moravě. Koniklec luční roste zejména na skalních plošinách s mělkými prohřívanými půdami, na travnatých stráních obrácených k jihu a v přilehlých lesních lemech. Koniklec luční je nízká rostlina rostoucí jednotlivě nebo v menších trsech. V květu dosahuje výšky kolem 25 cm. Několikrát zpeřené listy vyrůstají v přízemní růžici, ze které v době květu vyrůstá lodyha, která nese zprvu nenápadný bělavě šedý květ, který stejně jako celá rostlina je pokrytý dlouhými chlupy. Koniklec kvete od března do května. Po odkvětu zdobí květní stvol charakteristické dlouze pernaté nažky. V místech svého výskytu je koniklec luční český ohrožován zarůstáním travnatých strání a skalních plošin náletovými dřevinami. Jeho úbytek na řadě lokalit je spojován s omezením pastvy a pravidelným obhospodařováním sečením trávy.